| |||
Toulky Strugií Vesnice Ov, Strugia
|
| |||
Za tajemstvími Rhesoský hrad, Severní Impérium
|
| |||
Volání moře Charas, Vlandia
Písně si vyber jaké chceš. Jakmile mu řekneš co chceš zahrát, začne hrát. |
| |||
V hostinci Charas, Vlandia Přikývnu a zbytek peněz schovám do brašny k ostatním. Ještě jednou pak pohlédnu na barda když o něm hostinský mluví. Aaahh tak to bude asi pěkné kvítko. I tak se ale zdá že hrát umí. "Děkuji". Rozloučím se prozatím s hostinským a jdu si sednout zpět k Jolce. Na tváři se mi objeví úsměv když vidím jak je ohromena. "To nic nebylo.. Nač jsou peníze když bych je nemohla utrácet s přáteli?" Pousměji se a chvilku čekám až je donesena má objedvávka. Obsluze poděkuji a hned si vezmu pohárek s tím ciderem abych si s Jolkou mohla ťuknout a ochunat jaký je. "Tak mně napadlo.. Máš ty nějaký sen? Něco co by jsi v budoucnu chtěla?" Zeptám se Jolky než se pustím do koláče. Asi v polovině se zastavím. Ještě případně odpovím Jolce, z brašny vytáhnu dvacet dennárů v různých mimcích a zvednu se. "Mám dojem že nám tu chybí hudba.. Klidně si ještě dej, já si jdu promluvit". Mile se na Jolku usměji. Pak se otočím a můj výraz se změní, najednou je vážný, skoro až chladný, jako používá otec na jednáních. Vydám se k místu kde sedí bard. Dobrá, tohle zvládnu, bude to fungovat. Dojdu k jeho stolku a lehce se ukloním. "Dobrý večer, pane barde.. Nelze si nevšimniut jaké je zde ticho, pominu-li hosty.. Také sem zaslechla, že možná budete muset panu hostinskému zaplatit. Zdá se, že s vámi není moc spokojený". To sice není úplně pravda, ale ničemu to snad neublíží. Prohlédnu si ho a pokračuji. "Pokud jste již dojedl, jistě jsou zde lidé, kteří by ocenili váš um. I já bych ráda slyšela něco hezkého.. Ba co více, chtěla bych si zazpívat, jednu či dvě písně, když by jste mě doprovodil.. Myslíte že by to bylo možné?" Zeptám se trochu mileji a natáhnu k němu ruku s otevřenou dlaní na které jsou mince. |
| |||
|
| |||
|
| |||
Stefane! Charas, Vlandia Drobné vlny narážely na má ramena a voda byla v tomto letním období příjemně chladná. Paprsky slunce se odrážely od vodní hladiny a vytvořily tak nádherné stříbrné jezero. Plavala jsem ke břehu a vychutnávala si každou chvilku. Každou chvilku ve vodě, každou chvilku kdy jsem se rozhlédla po břehu, kde bylo krásně zbarvené listí stromů. Ta příroda mě uklidňovala. Vychutnávala jsem si každičkou chvíli když jsem vycházela z vody a hleděla na mladého muže který stál zády ke mě. Jeho ramena byla široká, krk jako býk a už při pohledu na něj bylo jisté, že je samý sval. Přistoupila jsem potichu až k němu abych se k němu přitiskla a obejmula ho. Pak se ke mě otočil... Proměnil se ve Stefana a já se lekla! "Stefane!" Probudila jsem se právě ve chvíli když vešel do mého pokoje a já se posadila na posteli abych si až ke krku přitáhla přikrývku. A v tu chvíli mi došlo, že to ťukání datla do stromu ve snu bylo Stefanovo ťukání na dveře mého pokoje. "Nemůžeš mi do pokoje chodit jak se ti zrovna zachce!" Řeknu podrážděně. Ale to už na mě chrlí co je potřeba udělat. "Počkej na mě dole v hostinci. Dám ti nějaké denáry abys do kuchyně obstaral všechno co je potřeba." Pak se ve dveřích objeví i Jan a já pohlédnu na oba muže. Ještě by mohl přijít klidně někdo další. I když Willi je hned za nima. Není nic lepšího než se ráno vzbudit, nemít na sobě prakticky nic, jen svou přikrývku a ostatní začnou mluvit o práci. Jan... můj dobrý přítel kterého znám už odmala. Jeho přítomnost by mi v téhle situaci vůbec nevadila, ale pak Stefan, Willi... "Nic se neděje Jane." Na tváři přece jen vykouzlím úsměv. "Jen řešíme kuchyň." Na malou chvíli se zamyslím. "Jane, taky bych pro tebe měla jeden úkol. Dala bych ti denáry abys hned teď ráno zašel za řezníkem, koupit poražené sele a dáme ho hned na oheň aby bylo večer opečený. Necháme si tady ještě toho barda a pro hosty to bude dobrý. Opečený sele přímo pod nosem, do toho písně a pivo s kořalkou poteče večer proudem. Co myslíš? Pomohl bys večer s tím seletem?" Šibalsky se na něj usměju a doufám že nebude moc brblat. Jen ať se roznese po městě že se u nás člověk dobře nají a napije. Hlavou se mi už dřív honilo víc nápadů, ale všechno musíme postupně. "Tak šup chlapi, zavřete dveře ať se můžu nachystat a hned jsem dole u vás." |
| |||
Vědomosti je třeba schraňovat Argoron, Severní Impérium "Chápu." Kývl jsem na strace, když mne opravil a znovu jsem upil ze svého korbelu. Pak jsem se však začal dozvídat něco zajímavějšího. "Hned tři karavany říkáte? Fíha." Potřásl jsem hlavou a krátce jsem se zamyslel. "Mířím směrem na Rhesos. Čím rychleji se tam dostanu tím lépe." Usmál jsem se na něj přátelsky a nad jeho obavou o můj kontakt s karavanou jsem jen mávl shovívavě rukou. "Nemějte obavy jsem docela výmluvný, určitě mne nechají cestovat s nimi. Dokáži být více, než užitečný." Zazubil jsem se a znovu napil. |
| |||
Temná nabídka Dradios, Západní Impérium Říká se, že trpělivost růže přináší, já si v tuhle chvíli nebyl vůbec jistý, jestli se jen nejednalo o hloupý vtip. Čekal jsem v přítmí stromů a sledoval dění v provizorním táboře, ve kterém probíhala jedna zcela normální aktivita za druhou. Dohánělo mě to téměř k šílenství. Potichu jsem sledoval každý pohyb jednotlivce a přemýšlel, jak se dostanu nepozorovaně ke svému cíli, než mě to trklo do očí. Zrovna když jeden ze strážný odcházel z tábora do vzdálenějšího keříku, chopil jsem se své šance. Kryt stíny, přesunul jsem se k jeho pozici, kdy jsem se snažil nevidět nic, co vidět nepotřebuji. Vytáhl jsem dýku a zpoza stromu jej přepadl. Volnou dlaní jsem mu zakryl ústa dřív, než by stačil vykřiknout a dýkou jsem sjel po jeho hrdle. Za helmu jsem pak držel jeho hlavu v takovém úhlu, aby většina krve dopadla na zem a ne na jeho oblečení. Do not mi hrál fakt, že byl muž také temným elfem, takže jsem nemusel vysvětlovat nic ohledně své barvy pleti, když se někdo bude dotěrně vyptávat. Svoje oblečení jsem zahrabal dál od místa, kde muž vykonal potřebu a kde leželo jeho nehybné tělo. Když odcházel, neměl toho u sebe moc, takže jsem se nemohl k ostatním vrátit s batohem na zádech. Deník, který mi upírka dala, a který jsem táhl s sebou, jsem schoval pod zbrojí, zbytek na mě mohl počkat až se budu vracet zpět. Když jsem se dostal do tábora, nic jsem neříkal, připojil jsem se k hašení ohně a ostatním aktivitám. Ovšem dělal jsem je tak, abych byl co nejblíž kupci. Třeba se mi podaří zaslechnout něco zajímavého a vyhlédnout si vhodnou příležitost k útoku. |
| |||
Volání moře Charas, Vlandia
Hoď si prosím K%. Pokud hodíš více jak 50%, všimneš si, |
doba vygenerování stránky: 0.19196891784668 sekund