Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Temná nabídka Dradios, Západní Impérium Ani pořádně nevím, kdy jsem si uvědomil, že tihle dva nebudou můj cíl. Stále jsem doufal, že se za každým balvanem a otáčkou připojí k obchodníkovi, ale když se tak nedělo po dlouhou dobu, začal jsem spíš sledovat věci kolem sebe, abych se vůbec zorientoval v tom, kde právě jsem. "Do prkený vohrady," zabručím podrážděně, když mi rozcestník ukáže, jak moc jsem sešel z cesty. Kdyby byla noc, tak ty dva za tuhle léčku zabiju, jenže není, a tak je nechám po elfském způsobu odhopskat někam, kam mají namířeno. Dlouho se za nimi ještě mračím, než se konečně vydám cestou, která mi připadá nejschůdnější. Už se ani nesnažím být nenápadný, v tuhle chvíli jsem jen další zbloudilý cestovatel, který má dobrodružství až po krk a chce se vrátit domů. Touhle dobou má Pinďa určitě už rozprodané všechno jmění a užívá si peněz, co získal. Šmejd, zase mi bude tvrdit, že dostal jen zlomek toho, co ve skutečnosti má. Už takhle jdu s hlavou skloněnou, náladu mám pod psa a ke všemu svítí zatracené slunce. A pak si jich všimnu, stop, které mi jsou jako samotná spása z nebes. Stejně jsem neměl nic lepšího na práci, a proto jsem se po nich vydal. Když se k výraznější vyjeté cestě vozem přidaly i zvuky, musel jsem se usmát, tohle bylo téměř vítězství. Když se mi podařilo najít menší tábořiště, ukryl jsem se do přítmí lesa a začal zvažovat své možnosti. Zalovil jsem v batohu, ale ke své nelibosti jsem si nevzal žádnou kuši, dokonce ani vrhací dýku. Mohl jsem se svého cíle zbavit opravdu snadno, stačilo jen vylézt na strom a střelit, takhle budu muset volit jinou taktiku, abych se neprozradil dřív, než se vůbec něco stane. Prozatím se rozhodnu zůstat v lese, proti takové přesile nemůžu jít sám, takže budu muset počkat na vhodný okamžik, kdy se kupec od ostatních u ohně alespoň trochu vzdálí nebo půjde někam, kde nebudu stát sám proti tolika ozbrojencům. Snad ho brzy bude volat příroda, na odskočení do keře přeci nebude potřebovat osobní stráž, nebo snad..? (mapka je dokonalá, díky :D) | ||
| |||
 | Volání moře Vesin, Vlandia
| ||
| |||
| Sedmá na cestách Jalmarys, Západní Impérium
Vypravěčka hodila na NS 5 a 7 | ||
| |||
| Toulky Strugií Vesnice Ov, Strugia
| ||
| |||
| Vědomosti je třeba schraňovat Argoron, Severní Impérium
| ||
| |||
| Probouzení jiskry Razihská oblast, Aserai
| ||
| |||
| Trpaslík na cestách Sibir, Strugia
| ||
| |||
 | Trpaslík na cestách Sibir, Strugia "Chápu. Prostě toho koně chceš prvně vyzkoušet, než by sis ho koupil." Pokrčím rameny a směju se stejně jako Bjorn. To, že nebereme koně mi nevadí. Zase projdu kus města, což je potřeba pro orientaci a hlavně počítám, že zpátky budeme mít nějaký povoz a tak nemá smysl brát koně. Cestu ke kováři se snažím zapamatovat nehledě na budoucí události, protože je to evidentně cesta, kterou se chodí často a tak je potřeba jí znát. Fin vypadá netrpělivě, ale zase tak dlouho před náma neodešel. "Pět minut. Znám takové co by přišli zítra." Odmávnu netrpělivý výstup od Fina, který nám potřeboval dát sežrat, že jsme si z něj dělali srandu. Tak je potřeba nám to řádně dát sežrat. Plně to chápu, ale s tímhle na mě nemá smysl chodit. Je průhlednej jak tejden nošený spodky. Vevnitř zase dostanu čočku Fin, takže jsme vlastně vyrovnaní. Trpaslík byl řádně nerudnej a možná jsme chvilku uvažoval, že Fin dostane jednu do brady jen tak z pochodu. "Torrak Bronzebeard těší mě!" Pokývu hlavou a podám ruku k pozdravu. Vzhledem k tomu v jaké rauši a rozjetém dialogu je kovář, tak nepočítám že jí stiskne, ale tak je to slušnost. Když to on neudělá, tak já se fakt neurazím. Vše se děje tak nějak naráz, takže prostě sleduji prostor, prohlížím kovárnu a říkám si, že být synem tohohle kováře musí trošku bolet. Když je naštvaný, tak asi se moc se situací nemaže a to pak pohlavky létají vzduchem. Fin je skvělý nákupčí, ale zapomíná na ty podstatné věci. Myslím, že to bude minimálně za pivo večer. Tohle je těžké zachránění holé kůže ze žhavých uhlíků a to doslova. Fin zůstává, což si vyslouží další pokrčení ramen, na které se ho pak zeptám a jdu s Bjornem pro vůz. Jsem zvědavý, co všechno si tady nechali naši opravovat a připravovat. Vůz nebyl moc velký, ale podle toho jak vypadala plachta, pod ní byl slušný arzenál. Myslím, že nějakou chvíli tady budu vypadat jako chudý příbuzný, ale nějak mi to nevadilo. Já si na to zase tak nepotrpím, jako někdo jiný. "Jasně. Já už si jí pamatuju, jak jsme šli sem. Mám rád, když vím kde jsem a kam mám jít. Kovář byl taky dřív v kumpanii a nebo jsme ho tak nějak našli a od té doby je připravený zabít Fina pokaždý když ho vidí?" Nedivil bych se vlastně ani jedné z možností. Ptám se zatímco už vedu koně ulicemi k hostinci. | ||
| |||
 | Probouzení jiskry Razihská oblast, Aserai Překonám svůj strach a přiblížím se k salamandrovi. Dřepnu si, natáhnu ruce, srdce až v krku. Tvor proti mě je stejně jako já vyděšený, ale svůj strach překonává statečněji, ačkoliv si mě stále přeměřuje jedním či druhým okem. Za sebou zaslechnu Eleonořin hlas. Následuji ho, i když trvá než překonám strach natolik, abych se cítil v přítomnosti tvora se zavřenými oči alespoň dostatečně klidně, abych se mohl soustředit. Chvíli mi trvá si ten pocit přes současný diskomfort vybavit. Semknu k sobě dlaně a položím je k zemi, že sotva cítím půdu na jejich hřbetech. Naštěstí mi její klidný hlas zaplňuje celou mysl a vytlačuje negativní pocity, které jen odvádí pozornost. Dýchám již o něco klidněji a přítomnost tvora mi nevadí. Soustředím se. Opravdu moc. Vidím pramen. Vodu proudící z něj. Natáhnu dlaně. Cítím na nich chladivou příjemně osvěžující vodu. Ve své představě naberu vodu. V realitě se mi na rukou objeví trocha vody. Oči nechávám stále zavřené, přesto vnímám jemný dotek cizího tvora na konečcích prstů, kterak překonal svůj strach a přišel svlažit svou žízeň. (48+10 =58%) | ||
| |||
 | Vědomosti je třeba schraňovat Argoron, Severní Impérium Když jsem vešel do hostince, čekal jsem, že takhle na večír tu bude tedy živěji. Mnohem více osob, možná nějaká hudba, nebo tak. Rozhodně mne překvapila poloprázdná hospoda s ani ne půltuctem hostů. Přelétl jsem celý lokál očima, než jsem zamířil k hostinskému a opřel se o pult. "Brý večír." Pozdravil jsem ho v obecné řeči, kterou jsem za ta léta už uměl dost dobře. Hold jinými jazyky se mluví jen někde, lidé jsou prostě lidé a tak je nejčastěji třeba stejně mluvit takto. Nevadí. "Hmm inu rád bych něco teplého k večeři a k tomu pohár vína ředěného vodou. Stačí nějaké ovocné. Nehledám nic honosného. Jídlo si nechám doporučit a ideálně bych se zdržel i na noc." Zapředl jsem s ním hovor nejprve z té obchodní stránky. "A povězte, cožpak je ve městě dnes nějaká slavnost, nebo tak? Večer a prázdná hospoda to mi moc dohromady nejde." Loupl jsem očima po lokálu. Pravda je, že venku jsem si ničeho nevšiml, že by se něco chystalo a taky mě objímala jistá nespokojenost s tím, že zde asi jen těžce najdeme někoho, kdo by nás dopravil z Mirien. Cítil jsem, že i Belhar je nespokojený, ale to se zlepší až se najíme a spláchneme cestu pohárem. | ||