Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Caldaria
Družina
| |||
 | Probouzení jiskry Razihská oblast, Aserai
| ||
| |||
| Trpaslík na cestách Sibir, Strugia
| ||
| |||
 | Trpaslík na cestách Sibir, Strugia "Chápu. Prostě toho koně chceš prvně vyzkoušet, než by sis ho koupil." Pokrčím rameny a směju se stejně jako Bjorn. To, že nebereme koně mi nevadí. Zase projdu kus města, což je potřeba pro orientaci a hlavně počítám, že zpátky budeme mít nějaký povoz a tak nemá smysl brát koně. Cestu ke kováři se snažím zapamatovat nehledě na budoucí události, protože je to evidentně cesta, kterou se chodí často a tak je potřeba jí znát. Fin vypadá netrpělivě, ale zase tak dlouho před náma neodešel. "Pět minut. Znám takové co by přišli zítra." Odmávnu netrpělivý výstup od Fina, který nám potřeboval dát sežrat, že jsme si z něj dělali srandu. Tak je potřeba nám to řádně dát sežrat. Plně to chápu, ale s tímhle na mě nemá smysl chodit. Je průhlednej jak tejden nošený spodky. Vevnitř zase dostanu čočku Fin, takže jsme vlastně vyrovnaní. Trpaslík byl řádně nerudnej a možná jsme chvilku uvažoval, že Fin dostane jednu do brady jen tak z pochodu. "Torrak Bronzebeard těší mě!" Pokývu hlavou a podám ruku k pozdravu. Vzhledem k tomu v jaké rauši a rozjetém dialogu je kovář, tak nepočítám že jí stiskne, ale tak je to slušnost. Když to on neudělá, tak já se fakt neurazím. Vše se děje tak nějak naráz, takže prostě sleduji prostor, prohlížím kovárnu a říkám si, že být synem tohohle kováře musí trošku bolet. Když je naštvaný, tak asi se moc se situací nemaže a to pak pohlavky létají vzduchem. Fin je skvělý nákupčí, ale zapomíná na ty podstatné věci. Myslím, že to bude minimálně za pivo večer. Tohle je těžké zachránění holé kůže ze žhavých uhlíků a to doslova. Fin zůstává, což si vyslouží další pokrčení ramen, na které se ho pak zeptám a jdu s Bjornem pro vůz. Jsem zvědavý, co všechno si tady nechali naši opravovat a připravovat. Vůz nebyl moc velký, ale podle toho jak vypadala plachta, pod ní byl slušný arzenál. Myslím, že nějakou chvíli tady budu vypadat jako chudý příbuzný, ale nějak mi to nevadilo. Já si na to zase tak nepotrpím, jako někdo jiný. "Jasně. Já už si jí pamatuju, jak jsme šli sem. Mám rád, když vím kde jsem a kam mám jít. Kovář byl taky dřív v kumpanii a nebo jsme ho tak nějak našli a od té doby je připravený zabít Fina pokaždý když ho vidí?" Nedivil bych se vlastně ani jedné z možností. Ptám se zatímco už vedu koně ulicemi k hostinci. | ||
| |||
 | Probouzení jiskry Razihská oblast, Aserai Překonám svůj strach a přiblížím se k salamandrovi. Dřepnu si, natáhnu ruce, srdce až v krku. Tvor proti mě je stejně jako já vyděšený, ale svůj strach překonává statečněji, ačkoliv si mě stále přeměřuje jedním či druhým okem. Za sebou zaslechnu Eleonořin hlas. Následuji ho, i když trvá než překonám strach natolik, abych se cítil v přítomnosti tvora se zavřenými oči alespoň dostatečně klidně, abych se mohl soustředit. Chvíli mi trvá si ten pocit přes současný diskomfort vybavit. Semknu k sobě dlaně a položím je k zemi, že sotva cítím půdu na jejich hřbetech. Naštěstí mi její klidný hlas zaplňuje celou mysl a vytlačuje negativní pocity, které jen odvádí pozornost. Dýchám již o něco klidněji a přítomnost tvora mi nevadí. Soustředím se. Opravdu moc. Vidím pramen. Vodu proudící z něj. Natáhnu dlaně. Cítím na nich chladivou příjemně osvěžující vodu. Ve své představě naberu vodu. V realitě se mi na rukou objeví trocha vody. Oči nechávám stále zavřené, přesto vnímám jemný dotek cizího tvora na konečcích prstů, kterak překonal svůj strach a přišel svlažit svou žízeň. (48+10 =58%) | ||
| |||
 | Vědomosti je třeba schraňovat Argoron, Severní Impérium Když jsem vešel do hostince, čekal jsem, že takhle na večír tu bude tedy živěji. Mnohem více osob, možná nějaká hudba, nebo tak. Rozhodně mne překvapila poloprázdná hospoda s ani ne půltuctem hostů. Přelétl jsem celý lokál očima, než jsem zamířil k hostinskému a opřel se o pult. "Brý večír." Pozdravil jsem ho v obecné řeči, kterou jsem za ta léta už uměl dost dobře. Hold jinými jazyky se mluví jen někde, lidé jsou prostě lidé a tak je nejčastěji třeba stejně mluvit takto. Nevadí. "Hmm inu rád bych něco teplého k večeři a k tomu pohár vína ředěného vodou. Stačí nějaké ovocné. Nehledám nic honosného. Jídlo si nechám doporučit a ideálně bych se zdržel i na noc." Zapředl jsem s ním hovor nejprve z té obchodní stránky. "A povězte, cožpak je ve městě dnes nějaká slavnost, nebo tak? Večer a prázdná hospoda to mi moc dohromady nejde." Loupl jsem očima po lokálu. Pravda je, že venku jsem si ničeho nevšiml, že by se něco chystalo a taky mě objímala jistá nespokojenost s tím, že zde asi jen těžce najdeme někoho, kdo by nás dopravil z Mirien. Cítil jsem, že i Belhar je nespokojený, ale to se zlepší až se najíme a spláchneme cestu pohárem. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Sedmá na cestách Jalmarys, Západní Impérium Zamrkám, když mě elf osloví jako "paní" - na tohle si stále nedokážu zvyknout. Každopádně se pokusím nedat najevo žádné zklamání s uctivým poděkováním se vydám k bráně a vzhůru do města. V ulicích si připadám zvláštně - cize - a oproti všemu a všem maličká. Rozhlížím se po ulici i po lidech, protože... No, vůbec nevím, kam bych měla jít. A kam se postavit, abych nikomu nezavazela. Uuuch... Každopádně se držím toho největšího proudu davu, zatímco se rozhlížím po nějakém vývěsním štítu nebo městské stráži, přesně jak mi poradili elfové u brány. | ||
| |||
 | VZÁCNÝ DAR Vesin, Vlandia Podobné dary? Opět se na ni s údivem podívám. Dar.. No jistě! Hned se mi vrátí ta chvilka když mi Robert daroval svou fajfku a já viděla jak došlo k její výrobě a ty další věci. Tak pro to kořenářka věděla že přijdu. Asi mi mělo být jasné že nebudu jediná s podobným darem. No co.. Mile se usměji když mi položí ruku na rameno, hned však posmutním když stařenka zmíní že Artur spěchá. Ach jo.. Čemu všemu bych se mohla naučit když bych zde mohla pobýt delší čas? Nevím sice co kořenářka zamýšlí ale pochopitelně se chci zvednout a pomoci jí Stačilo by kdyby řekla a nemusela by nikam chodit. Zdá se však že je ráda samostatná a tak se jen pousměji a opět se posadím. No páni.. S mírným úsměvem sleduji co se děje ve vsi. Je tu úžasný výhled, najednou se mi zde líbí opět o kousek více. S trochu posmutnělým úsměvem pohlédnu na kořenářku. Najednou mám takový zvláštní pocit. Ona se ještě hýbe a vše zvládá sama, ale až já budu stará a šedivá.. Trochu se té myšlenky bojím. Možná také pro to se chci naučit co jen půjde a nebojím se tolik nových zážitků.. Zvědavě si prohlížím knihu kterou vezmu ze svého klínu a pozorně při tom poslouchám. I kdyby to byl obyčejný herbář, byla bych z něj opravdu šťastná. Jenže nevypadá obyčejně. S údivem pohlédnu na stařenku vedle sebe když mi vše vysvětlí a natáhnu se k ní, abych ji objala. Samozřejmě opatrně. "To je.. To je opravdu cenný dar. Ani nevím jak vám za to poděkovat.. Řekněte, zda je něco s čím bych vám mohla pomoci. Cokoli". Nadšeně se usměji a herbář si hned schovám do brašny. Když pak mluví o Jezdcích, jsem napjatá jako struna. Souhlasně přikývnu a čekám až dokončí. Když se tak stane, zadívám se stejným směrem a chvilku přemýšlím. Je toho mnoho co bych chtěla dělat, ale některé věci jsou důležitější.. "Chtěla jsem plout lodí na sever a pokusit se najít Siatru Laskavou. Doufala sem, že mě vezme do učení. Stále po tom toužím, ale jistě by to šlo i později.. Teď mě napadá že bych měla pomoci Jolce.. Povězte, víte jak se člověk s tím znamením dostane ke svému drakovi? Měla bych ji odnést k Jezdcům?" Byla by to veliká dálka a o dlouhou dobu by se odložilo mé učení. Ale pokud je Caldarie v nebezpečí a Jolka by mohla nějak pomoci, není to přeci jen důležitější? | ||
| |||
| Probouzení jiskry Razihská oblast, Aserai
Hoď si prosím K% a k hodu připočti 10% | ||
| |||
| Volání moře Vesin, Vlandia
| ||