”Děkuji ti, velkomožný pane, děkuji, děkuji,” přijme svou platbu s takovým nadšením, že pomalu zapomene na to, že nemá nohu. Když se po chvilce uklidní, znovu se na tebe podívá, zvláště, když nahlas přemýšlíš o tom, kam asi jde.

”Hm…” žebrák se podívá na nebe, jakoby přemýšlel a hned po tom, co uschoval dvě pětidenárovky v kapse, promnul si bradu. ”Pokud šla jak jsem jí říkal, měla by teď být někde v okolí Rhesosu. Nejspíše už bude ve vesnici, ta je ani ne půl dne od hradu.” Skoro vidíš, jak si v duchu představuje cestu, kterou jí popisoval. ”Touhle dobou by už, pokud se nikde nezdržela, měla být ve vesnici,” s neochvějnou jistotou v hlase pokývá hlavou. ”Posílal jsem jí bezpečnější cestou, přes Lantheas, tam maj mos, tam řeku určitě přešla. A pak po cestě do Rhesosu, určitě šla kolem starého Rhesoského hradu. Je to ale dlouhá cesta. Jen do Lantheasu je to skoro den a půl a do Rhesosu další tři,” jde vidět, že z něj mluví zkušenost i znalost.
”I kdybys šel přímo, jen k hradu by ti to trvali tři dny a to nezmiňuji jak obtížná ta trasa je.”

Stařík se na tebe stále dívá, trochu přežvýkne v bezzubých ústech a pomalým krokem zamíří k jedné z laviček, které stojí u jedné ze stěn.
”Opuštěný i zabydlený, záleží z jakého pohledu na to koukáš, děvenko,” mile se na tebe usměje. ”I tak se to dá říci,” souhlasně pokývá hlavou. ”Pověz, děvenko, co se děje za hradbami? Kdo vládne?” zeptá se tě a rukou ukáže na volné místo vedle něj. Pokud přijdeš ke staříkovi blíže, uvědomíš si, že cítíš zvláštní energii. Je ti něčím povědomá, avšak není zlá. Stejně tak si uvědomíš, že tu energii cítíš už od chvíle, kdy jsi prošla hradní branou.

”Nejblíž odsud je Jalmarys, na východ, asi půl dne cesty. Pak jedině Dradios, na západ, tam budeš ani ne za půl hodiny,” odpoví ti hostinský a konečně si tě přestane prohlížet. Stařík tě ale sleduje pořád. Když se pak zmíníš o aukci, pohlédnou tvým směrem všichni návštěvníci, ale nikdo nic neřekne. ”Estli se sháníš po aukcích, mladíku, měl bys zkusit štěstí v Zeonice. Že prý tam něco bude,” řekne po chvilce stařík. Elfí pár u jednoho ze stolů se mezitím zvedne ze svého místa a s rozloučením, věnovaným hostinskému odejdou z lokálu. O chvilku později zaslechneš zvuky dvou koní.

Nord se na tvůj dotaz zasměje, zatímco trpaslík jen protočí oči. ”Abyste se neposrali, vy dva,” opáčí Fin a popadne poloprázdný korbel, který jedním lokem dopije.
”Mladá Stoneguardová je totiž dcerou bankéře Stoneguarda. Tady Fin se s ní setkal před několika lety, když jsme pro pana bankéře dělali nějakou prácičku,” začne osvětlovat Bjorn. Fin se po celou dobu tváří, jakoby netušil o čem jeho společník mluví. ”A tahle mladá trpaslice našemu Finovi tak učarovala, že pokaždý, když jsme ve městě, vždycky se někam zdejchne a mnohdy se ukáže až o dva dny později,” špatně potlačuje smích, zatímco ostražitě sleduje trpaslíka. Fin odsune prázdný korbel, položí na stůl pár drobných a beze slova zamíří ven z hospody.
”Počkám na vás u kováře,” řekne na oko dotčeně a jen za ním zapadnou dveře, nord se rozesměje. ”Nechce připustit, že se mu líbí, i když všichni ví, že líbí. Jenže kdyby se o tom dozvěděl starej Stoneguard, pravděpodobně by ho zkusil uvázat do chomoutu, což Fin samozřejmě nechce,” vysvětlí ti se smíchem, dopije svůj korbel a také se má k odchodu.

”Ano, bude. Ale časem se naučíš vnímat jen to, co je pro tebe podstatné,” odpoví ještě na tvůj dotaz, než si oba uvědomíte, že vás opravdu někdo sleduje a ona tě navede, jak zjistit kdo vás sleduje a kde je.

”Ó ano, vodní salamandr. Ani se nedivím, jsou vcelku vzácní a zatím jsem neslyšela, že by se objevovali i na místech jako je tohle,” usměje se na tebe a přijde blíže k tobě. ”Salamandr je magický tvor, žijící ve všech možných vodních tocích, nebo polochách, jedno jestli sladkých, či slaných. Mnozí čarodějové je využívají při kouzlení, jiní je mívají jako mazlíčky a další je zase cvičí a dělají z nich… zbraně,” to poslední řekne celkem znechuceně. Jde na ní ale vidět, že se salamandři používají ještě k něčemu jinému, k něčemu o čem nechce mluvit.
”Jedovatý? Ale kdepak, vodní salamandr jedovatý není. Zemní, nebo taky zelení salamandři ti jsou jedovatí, ale vodní ne. Vodní salamandři jsou považováni za nejmírnější ze všech známých salamandrů,” vysvětlí ti a ty si uvědomíš, že ti stojí hned za zády. Pak ucítíš její ruku na rameni a nakonec i lehký tlak, jak tě popostrčí kupředu. To už vidíš malého tvorečka, jak napůl vykukuje zpoza kamene ve stínu.

”Nemusíš se ho bát, Erronrione. On se pravděpodobně bojí více, než ty. Pomalu k němu dojdi, ne moc blízko jen tak na dva, tři kroky, přidřepni si a natáhni ruku, dlaní k nebi,” vysvětlí ti a čeká, jestli ji poslechneš.
”Slibuji, že ti nic neudělá. Vždyť se na něj podívej, chudák je vysušený, navíc je to ještě mládě.”

Probuzení jiskry

Razihská oblast, Aserai
27. května 1084, odpoledne

Trpaslík na cestách

Temná nabídka

Dradios, Západní Impérium
26. května 1084, dopoledne

Za velkým tajemstvím

Vědomosti je třeba schraňovat

Argoron, Severní Impérium
26. května 1084, odpoledne