| |||
Sedmá na cestách Aegosca, Západní Impérium Cestování s karavanou je... Příjemné. Cestou se člověk nenudí a vlastně se dozvídám i spoustu zajímavých věcí, díky kterým zjišťuji jak málo toho vlastní vím o světě. Jistě, mám mnoho načteno z chytrých knih a Mistr mi taky některé věci vysvětloval a vyprávěl, ale tohle je zkrátka... Úplně jiné. Vlastně se mezi těmito lidmi cítím tak dobře až mi to připadá nemístné a do mysli se vkrádá pocit, že dělám něco, co bych neměla. Něco, co by se Mistrovi zajisté nelíbilo, vždyť přeci tolik dbal o to, abych zůstávala v "bezpečí" domu a nenechával mě mluvit s nikým jiným než se služebnictvem a... A i to se mi často spíše vyhýbalo. Sama se tak raději do rozhovorů nezapojuji jinak než všetečnými dotazy na všechno a na vše, o sobě a Mistrovi skoro vůbec nemluvím. Ráno před hostincem v Aegosce mne dožene ta krutá volba, kterou musím učinit. Pokračovat do Jalmarysu sama nebo to vzít oklikou s karavanou a dorazit o den později. V noci jsem díky tomu toho mnoho nenapsala na kolik pro mne bylo těžké učinit takovou volbu. Byla bych tak strašně ráda, kdyby někdo rozhodl za mě a řekl mi, co je správné a co ne. Jenže... Nikdo takový tu nebyl a já si citelně uvědomovala, jak moc mi chybí Mistrův dohled. "... děkuju moc za všechno, určitě se potkáme v Jalmarysu," loučím se před hostincem s ostatními. Nějaké zásoby mám nakoupené a jakkoliv mám z toho knedlík v krku tak... Já... Je mojí povinností najít Mistra. Tak rychle, jak to jen dokážu. A den... Den je přeci spousta času, ne? |
| |||
U SNÍDANĚ Vesin, Vlandia "Že?" Odvětím Jolce s pousmáním. Je to zvláštní, ale cítím se jako bych opouštěla dobrou přítelkyni. Stejně jako když sem se loučila s Martou.. Lehce mi cukají tváře když na mě Jolka upře ty své krásné zeleno modré oči. "Já vím.. Já jen.. Že asi budu nějakou dobu velmi daleko odtud. A při tom mě napadá že když bych zůstala zde, mohla bych se mít dobře a také bych se třeba něco naučila.." Otřu si oči. "Promiň, sestra vždy říkala že sem moc velká citlivka". Usměji se. Přikývnu a pak poslouchám jak Jolka odpovídá na můj dotaz. Je to.. Popravdě, trochu matoucí, ale také tím vzbudí mou zvědavost. Jezdci na dracích.. Určitě sem o tom už něco slyšela, nejspíše i četla. Hrdinové kteří se objeví když Caldarii hrozí nebezpečí. Co by s nimi mohla mít společného Jolka? Zvědavě si ji prohlížím, když tu se ozve Anka. Pohlédnu směrem ke stolu, pak zpět na Jolku a obejmutí jí oplatím. Zůstávám v něm o něco déle než by bylo nutné ale to snad nevadí. Když se pak odtáhnu, mile se na Jolku usměji a vykročím s ní k ostatním. Hned ji však opět chytím za ruku a zastavím ji. "Počkej". Špitnu a nakloním se k ní. "Kde přesně bydlí nebo pobívá ta babka kořenářka? Chci si s ní ještě před odjezdem promluvit". Zeptám se a čekám zda mi Jolka odpoví, přesněji zda mi popíše cestu. Pokud ano, tak se usměji a lehce ji líbnu na tvář. "Řekni prosím Arturovi že si musím zařídit něco osobního. Že ho prosím ať ještě chvilku počká.. Budu zpět co nevidět!" Zaculím se jako sluníčko a doslova vyběhnu opačným směrem, hledat babku kořenářku. |
| |||
Probouzení jiskry Razihská oblast, Aserai
|
| |||
Volání moře Vesin, Vlandia
|
| |||
Sedmá na cestách Aegosca, Západní Impérium
|
| |||
Temná nabídka Dradios, Západní Impérium
Odečteno 15 denárů |
| |||
Trpaslík na cestách Sibir, Strugia
|
| |||
Vědomosti je třeba schraňovat Argoron, Severní Impérium
|
| |||
Vědomosti je třeba schraňovat Argoron, Severní Impérium Když jsem dorazil až k branám Argoronu rozhlížel jsem se kolem a prohlížel si kamenné hradby, jako bych je viděl poprvé. Pravdou bylo, že jsem tudy již párkrát procházel, ale vždy mi přišlo toto místo.....smutné....v srdci všech lesů této říše bylo toto lidské město s vykáceným okolím jizvou na tváři přírody. Kdo jsem však já, abych soudil politické tahanice? To šlo mimo mne, i tak to však ve mě i Rahlebovi vzbuzovalo jistou nelibost, stejně, jako myšlenka, že se toto místo chce odtrhnout od zbytku království mi přišla, jako sice pochopitelná, ale velice nerozumná. "Brého podvečera přeji." Přátelsky jsem pozdravil místní stráž, než jsem se nechal spolknout tou jejich velkou kamennou branou. Nečekal jsem vřelé přivítání. Zde nikdy nečekalo, ale byla i mnohem horší místa. Pamatuji taková, kde mi nadávali a stranili se mne protože jsem elf, ale taky taková, kde po mě házeli kameny a zkoušeli hnát klackem.....Smutná myšlenka na nerozumné rozhodnutí skupinky nenávistných lidí, kterým Rahleb vzápětí předal svůj názor na kámen, který mě trefil zezadu do hlavy. Možná i proto mám vzpomínku na tuto událost trochu mlhavou. Pochopitelně jsem se pak dlouho zdržet nemohl a brzy jsem místo zase opustil. "Na místech, jako tohle se nic nemění." Zamumlal jsem pro sebe a upravil jsem si cestovní vak, aby se mi pohodlněji šlo. s vycházkovou holí v ruce jsem kráčel dál ulicemi města, které jsem si vybavoval až zpětně neb bylo příliš mnoho obdobných míst, které jsem navštívil a zde jsem se nevyskytoval zase tak pravidelně, abych si je lépe zapamatoval. Cítil jsem, jak se mi po těle rozlévá únava a těšil jsem se, až v nějaké hospůdce usednu k večeři a pak se prospím. Stejně tak byla však naléhavá touha vidět opět Miri, která mohla být právě nyní také někde v tomto městě. Stánkaři, kteří již vše balili mne moc nezajímali, většinou měli stejně, jen hromadu drbů a nic užitečného, pokud jste nechtěli nakupovat. Proto jsem místo toho zamířil raději k nejbližšímu žebrákovi, který seděl na hlavní ulici, nejlépe někde blíže k bráně. Tyto na první pohled zubožené a neužitečné osoby měly zpravidla více informací, než hostinský za výčepem té nejfrekventovanější hospody. "Přeji brého večera." Pozdravil jsem žebráka přátelsky a neostýchal jsem se o okamžik později si k němu přidřepnout, abych na něj neshlížel z výše. "Někoho hledám. Pomůžete mi?" Podíval jsem se na něj zkoumavě a tázavě. Vypadal jsem stále přívětivě a nenásilně. Rahleb neměl rád, když jsem byl vůči někomu cizímu příliš přátelský, ale musí se s mnou povahou smířit. Abych podpořil rozhodování žebráka ukázal jsem mu v dlani pár lesknoucích se mincí denárů, než jsem dlaň znovu zavřel a předloktími se opřel o kolena, abych si vyslechl jeho odpověď. |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.18866682052612 sekund