| |||
Probouzení jiskry
Při jejích slovech mno projela jistá dávka vzrušení. Ty bláho! Pravé dobrodružství! Toulat se bezcílně krajinou. Nicméně to vyvolávalo i dalí otázky. Jako například, kde budeme nocovat, jak si budeme shánět jídlo a vodu... Nicméně jsem po této odpovědi stihnul usnout dříve, než jsem zformuloval své otázky. A po probuzení jsem je dávno zapomněl. Zřejmě nebyly tak důležité, jak by se zdálo. "Uhm... dobré... " podívám se na nebe, "...odpoledne?" Je zřejmě nejlepší vystižení části dne. "děkuji." Mám sice své jídlo, ale jestli jsem se něčemu naučil, pak, pokud máš příležitost se najíst, napít a kde vyspat, ber, dokud dávají. Ačkoliv nemusím spěchat, mám v sobě placku poměrně brzy. Vyskočím na nohy a posbírám své věci připraven vyrazit. Na pobídku kývnu. Je až s podivem, že stačí pomyslet na zdroj vody a hned vím, kudy jít. A nejen to. S kadým krokem sílí pocit, jakoby mi chladná voda stékala po kůži a svlažovala ji. Popravdě je to divný pocit, ale zřejmě si na to budu muset zvyknout. Dojít k prameni netrvá dlouho. Své mistryni kývnu v odpověď. "Ano." K pití mě nemusí dlouze pobízet. Placka byla sice dobrá, ale suchá. A s vidinou vody před sebou se pocit žízně jen znásobil. Kleknu si a nabírám vodu do dlaní. Polykám ji plnými doušky. Nezapomenu si doplnit měch. Nakonec se opláchnu a namočím šátek. Ten pocit skutečného osvěžení je k nezaplacení! Tak a konečně vyrážíme na cesty. Vstříct daleké cestě a dobrodružství. A také poznání, jak velmi doufám. Spolu s Eleanor míříme od pramene, ven ze skalnatého převisu, kolem místa, kde jsme před naší cestou odpočívali. Rovnou za nosem k Perasoskému jezeru (hody 4-4) |
| |||
Za tajemstvími Rhesoský hrad, Severní Impérium
|
| |||
Vědomosti je třeba schraňovat Argoron, Severní Impérium
|
| |||
Temná nabídka Dradios, Západní Impérium
|
| |||
Toulky Strugií Vesnice Ov, Strugia
|
| |||
Trpaslík na cestách Sibir, Strugia
|
| |||
Sedmá na cestách Goleryn, Západní Impérium
Stojíme před rozhodnutím, jestli si chceš odehrát každý den cesty, nebo přeskočíme až do cíle. |
| |||
Volání moře Vesin, Vlandia
|
| |||
|
| |||
Ve stopách přítelkyně Poblíž jezera Laconys, Severní Impérium Je to sice již pár dní, co jsem opustil opět sídlo našeho řádu. Tentokrát jsem se zdržel mnohem kratší dobu, než jsem měl v plánu. Přece jen Santorius mi tentokrát dal dobrý důvod k tomu nezdržovat se a vyrazit a nebyla za tím ona zakázaná univerzita, o které mi řekl. S lehkým úsměvem na tváři jsem kráčel krajinou a cítil, že i Rahleb se na opětovné setkání těší. "Musí to být ona, kdo jiný taky....za ten čas se vůbec nezměnila. Stále neopatrná, stále napřed a na stopě těm největším záhadám." Pousmál jsem se pro sebe a trochu přidal do kroku, abych začal pomalu, ale jistě stahovat náskok, který přede mnou Mirien údajně měla. Dokonce jsem opustil řád zase tak rychle, že jsem se sotva stihl pozdravit s Damienem a přislíbit mu, že vyřídím jeho pozdravy i Mirien, až jí potkám. Kdyby věděl, že to bude dřív, než tušil. Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych se znovu trošku zorientoval. "Hmm zhruba půl dne, na východ a budu v Argoronu. Jak daleko může být asi Miri?" Uvažoval jsem za chůze a opíral jsem se o svou vycházkovou hůl. Docela hezký kousek dřeva. "Jsem zvědavý, co ta univerzita ukrývá." Broukal jsem si nahlas a docela bezstarostně kráčel krajem. Počasí zatím bylo přívětivé, takže nebyl důvod k obavám, že zmoknu. A i kdyby se stáhly mračna věřím, že místo, kde se uchýlit vždy najdu. V nitru mě také hřála ona myšlenka, že Mistr věří tomu, že právě já ono záhadné místo naleznu. Byl jsem tedy docela nadšený a natěšený jednak jsem měl opět vidět Miri a jednak nás čekalo velké společné dobrodružství, co více si tak jeden mohl přát. "Příště se musím zastavit doma na trochu dýl. Rodiče mě taky skoro nevídají." Zapřemítal jsem. Rahleb v tuhle chvíli v poklidu podřimoval a odpočíval. "Hmm možná bych se měl naučit jezdit na koni, leccos by to usnadnilo, ale.....vždyť mám času dost." Pousmál jsem se pro sebe a zaplašil myšlenku na to, že bych zbytečně otravoval zvíře tím, že by mě muselo nést. Taky jsem začal přemýšlet o tom, jak se mohla za ten čas Miri změnit, co všechno zažila a viděla. Proč vyrazila na stopu zakázané univerzitě mi bylo jasné aniž bych se jí musel později ptát. Byli jsme v tomhle oba dva stejní Vzhlédl jsem k obloze. "Je to už dlouho, co jsem necestoval sám." Ta myšlenka byla vtíravá a hřejivá. Tak trochu jsem doufal, že se Mirien pozastaví ve městě. Zvláště, když patřilo k největším v širém okolí. Nejlepší místo na nabrání informací i zásob. Ano tam jí musím dohnat. |
doba vygenerování stránky: 0.20346403121948 sekund