Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Monster Hunt - USA
Družina
| |||
 | Kouzlo okamžiku Guatemala Postavím se vedle Nyma, zatímco pozvedne svou zbraň a zamíří. Runy zažhnout a prst stiskne spoušť. I přes svízelnou situaci, v jaké teď jsme, se i tak dostaví vlna obdivu nad tou uměleckou prací, kterou drží. Mistrovské dílo. Tohle musí určitě zabrat. Co jiného, než práce elfích kovářů se staletými zkušenostmi by mělo zabrat. Přesto…. „Bez efektu.“ Zavrčím se směsicí zklamání a frustrace, zatímco se Harbringer otočí naším směrem viditelně nezasažen efektem kulky, která mu prolétla čelem. Tak trochu jsem to v koutku duše čekala. Ano, ta možnost tu byla, ale bála jsem se té pochybě dát prostor. Tohle nás vrací na úplný začátek.
„Máš pravdu. Teď ne… Pokud by nezabrala, byl by to konec hry.“ Otočím se na Anokiho a zamítavě zavrtím hlavou. S Alpdrücken máme aspoň možnost se rychle stáhnout, ale jít tělo na tělo s Harbringerem. Řekněme, že nejsem prastarý bůh jako León, abych si na něco takového troufla. Naproti tomu León se nedrží zkrátka. Vrhne se na našeho nepřítele a zpomalí ho tak na cestě k naší pozici. „Možná na ni ale ještě dojde…“ Zamumlám, zatímco přes optiku útočné pušky sleduji scénu před námi. Další jednotka vojáků je roztrhaná na krvavé kusy jediným mávnutím řetězů. Jejich zbraně naposledy vystřelí a popadají na zem. Je to dosti nevyrovnaný boj, ale v podobných chvíli se lidé přepnou tváří v tvář nebezpečí do jiného módu a bojují, ačkoliv jsou jejich šance prakticky neexistující. Podobně jako u nás? Ohlédnu se na svůj tým, který očekává mé rozkazy.
Zpoza nás se ozve hluboké dunění silného motoru. Sportovní Porsche, kterým se Shark přiřítí, by bylo ozdobou jistě mnoha garáží stejně jako tady, ale představa, že s ním budeme muset sjet ze silnice uprostřed Guatemaly, bolí i mě. „Musíme to dostat co nejrychleji do dodávky a pak…“ Otočím se a vidím, jak se León hrdinně drží oproti takové přesile. Na moment se zarazím, než se s rozhodným pohledem otočím na Anokiho. „Anoki, podrž to a sedni do auta za Sharkem. Musíme to odtud dostat.“ Podám mu schránu s Minskowskiho sférou. Jsem docela ráda, že jsem se toho zbavila. Bezděčně protřepu brnící ruku a otočím se na Nyma.
„Dobře, poslední pokus, pak to jedeme hodit do dodávky. A pak… uvidíme.“ Semknu rty v tenké bledé čárky a raději si nepřipouštím, že už by taky mohlo být pozdě. Nejraději bych je poslala samotné, ale… ale k čemu by to bylo, kdyby je pak Anthony připravil o lovecké výjimky a prakticky tak odsoudil k smrti? Měla bych myslet i na ně… Ale možná zrovna dnes máme neocenitelnou šanci zasadit nepříteli ránu. Stojí proti nim prastarý bůh a nebojím se říct na vrcholu svých sil. Takové dnes jen tak nenajdete. Zatraceně… Zatraceně! Někdy bych si potřebovala hodit mincí a stejně mám pocit, že ani jedna z variant by nebyla nakonec ta správná. Shrnu si pramen vlasů nervózně pod kšiltovku a rozhlédnu se kolem, než se můj pohled ustálí na brutálním souboji nadpřirozených bytostí před námi. Zkusíme to!
„Čtyři rány. Čtyři cíle. Co možná nejrychleji a pak musíme rychle pryč. Dobře, Nyme? Až dám znamení.“ Otočím se na elfa, zvednu jednu ruku, zatímco druhou z kapsy vytáhnu už dosti ohmatanou křídovou kuličku. Na Leóna nakonec nebyla potřeba, ale dlouho nám klidná situace nevydržela. Nadechnu se, tlak palce a ukazováčku zesílí a křehká kulička se rozpadne na prach, který se formuje do přelévajícího se kruhu se symboly před Nymem. Ve tmě prosvětlené září reflektorů to vypadá spíše jako nenápadný závan vířícího písku. Tentokrát je obrazec trochu jiný. Vylepšený. Jsou to bytosti, které patří nějakému kontrolorovi, potřebuji proto ochromit jejich pouto s někým takovým. Dvojice symbolů vypůjčených z exorcistických rituálů ze zaprášených svazků, které si nějakou dobu pobyly ve vatikánských knihovnách, než se zhruba před sto lety dostaly na černý trh, odkud jsme je s bratrem získali do rodinné sbírky, se vloudí mezi můj vyladěný zbytek. Ano, chtěla jsem na tom zapracovat a dotáhnout to trochu více k dokonalosti, ale nebyl na to prakticky čas. Tohle je opět dosti improvizační, ale improvizace je heslem dne. Můžu doufat, že zabere alespoň mé klasické očarování, když už nic jiného, ačkoliv… Ačkoliv tam vzadu v mysli zase hlodá sílící pochybnost.
„Teď.“ Mávnu rukou a soustředím se na to, aby každé ze čtyř ran byla předána co možná největší porce energie. Výhoda je, že tentokrát nemusím sama střílet a můžu se tak více zaměřit na kontrolování celého procesu, ačkoliv je to otázka pár vteřin, zvláště s Nymem jako střelcem.
| ||
