Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Monster Hunt - USA
Družina
| |||
 | Bohové a monstra Guatemala „Dobře.“ Pokývne hlavou Nym a vrhne se na deaktivaci výbušnin rozmístěných v chrámu. Anoki mezitím sleduje zlatou cihlu v tvých rukou. Usměje se, ale nevezme si jí. „Dovolil nám vzít si Minkowskiho sféru. Pokud bych byl takový blázen že budu krást od mayského boha přímo v jeho chrámu stejně se důchodu nedožiju.“ Ušklíbne se a nechá cihlu dopadnout mezi ostatní poklady v sále. „Jo, to půjde mám tu, co je třeba.“ Prohrabuje se Shark mezitím svou taškou a najde požadované senzory. „Pokud sem někdo z nich vleze odpálí to tu celé.“ „To by mohlo zabrat. Energie z těch artefaktů, co je tu nashromážděná by výbuch mohla posílit.“ Přikývne Nym který se mezitím vrátí s trhavinami. „Jen doufat že se sem první nepokusí stáhnout León.“ Pronese celkem prakticky Anoki. „Myslím, ale že to za to riziko stojí, pokud ano budou mu totiž těsně v patách.“
Během chvíle je hotovo. Ochranná schránka Minkowskiho sféry vyzařuje nebývale silnou energii. Máš pocit, že její držadlo hřeje v rukou. Sféra uvnitř se bez přestání mění a víří. Dole v chrámu je absolutní klid a není slyšet ani náznak pekla které se odehrává venku. Když ale nachystáte past a vejdete zpět do trezoru je slyšet, že se pořád bojuje. „Hlavně se dostat k dodávce. Pak uvidíme co dál.“ Zhodnotí Nym tvůj plán a ostatní dva jen přikývnou. Z Hikoriho cítíš jistou nervozitu. Prvním důvodem je samotná sféra a druhým ti nahoře. Jejich přítomnost vyřazuje jistou auru. Pocit vzadu na krku. Nemají tu být, nemají vůbec existovat, a i když to nejde slovy přesně popsat jsou něčím co jde proti samotné přirozenosti věcí vašeho světa.
Na pozemcích vily jako by se otevřela brána do pekla. Muži, kteří Leónovi sloužili až do posledního dechu leží roztrhaní všude kolem. Obrněné vozy jsou v plamenech. K poslednímu z nich se zrovna blíží Druhý z Harbringerů. Ze vzduchu se zhmotní jeho řetězy a pronikají do vozidla. Tahají posádku ven s háky zabodanými do kůže. Nechávají je viset ve vzduchu a krvácet. Než se objeví další, aby práci dokonaly. Trhají je na kusy jako hadrové panenky.
León stojí v oblaku černého dýmu který na něj vypouští Čtvrtý. To, co normálního člověka rozpustilo během chvíle vypadá, že je pro něj jen nepříjemnou překážkou. Dere se oblakem jako člověk doopravdy silným větrem.
To ale už přiskočí Druhá. Čepele z jejích rukou zanechají dlouhé škrábance na Leónových předloktích. Ty se ale zacelí, jakmile dokončí útok. Ten se zasměje a chytne odhodí ji stranou. Druhá dopadne v ladném saltu na nohy a vrhá se k dalšímu útoku.
První stojí bez hnutí. Zírá na Leóna z výšky. Dlouhé vlákna z jeho organického obleku se rozpínají pod sukní jako malé černé kořeny. Pomalu se plazí k blížícímu se nepříteli. Stejně tak se otočí i Třetí potom co vyřídí posádku vozidla. Jde klidným krokem Leónovi do zad. Kolem se rozezní řinčení řetězů znějící jako zvonkohra.
„U Stvořitele.“ Zašeptá Anoki. „Oni nejsou… mrtví.“ Ukáže na zem, kde leží muži roztrhaní řetězy. Má pravdu. Hlava ležící bokem lapá naprázdno po dechu a snaží se křičet. Paže vedle se svírá a otevírá v zoufalé agónii. „Ty tvorové jsou doopravdy zvěstovatelé samotného pekla.“ Vydechne Shark šokovaně. „Musíme pryč, rychle.“ Zachovává Nym zdánlivě klid. „Možná mě něco napadlo.“ Ukáže na otevřenou skříňku plnou klíčů u východu z garáže a na Leónovy sportovní vozy v její zadní části.
| ||
| |||
| Tábor Morrígan South Park – Wyoming Jsi na vrcholku kopce. Cítíš, jak je země chladná. Mnohem víc, než by měla být vzhledem k tomu jaké počasí je kolem. Tvrdá zemina působí téměř jako by byla zmrzlá. Tábor pod sebou máš ale jako na dlani. Nezdá se, že by se kdokoliv v něm staral o okolí natož hledal vetřelce. V části, kterou jsi neviděla je přistávací plocha na ní stojí letadlo, které vás sestřelilo z oblohy. Vůbec se tam nehodí ale je tam. Celkový výjev toho místa působí jako z několika dob. Vidíš stojany s meči a kopími. Kousek vedle jsou ale i staré křesadlové pušky a děla. Několik beden podle všeho obsahuje i moderní zbraně ale těch je minimum. Když přes zaměřovač kuše sleduješ vojáky skutečně vypadají jako lidé. Vysocí, urození a pohlední. Něco na nich je ale hrubiánského. To, jak trhají maso od kostí z kusů kuřat i to, jak do sebe klopí červenou tekutinu ze zdobených pohárů. Možná se podobně chovají lidé ve středověkých filmech. Jenže na těchto je něco víc… zvířecího a dravého. Jejich oděv je podobně rozmanitý tomu, co jsi viděla u zbraní. Někteří na sobě mají oblečení středověké, jiní z dob kolonizace a někteří zcela moderní. Nejvíc z nich je v samotném středu tábora. Tam je široký stůl prohýbající se pod jídlem a pitím. Kolem něj se motají ti, co samotné vojáky obsluhují. Ženy, muži i děti. Oblečení v cárech a vyhublí. Dolévají karafy vínem a od ohňů nosí nové pokrmy. Vypadají zuboženě a nepochybně jsou otroky nebo ještě něčím horším. Kus od samotného stolu je podium s trojicí zdobených trůnů. Na nich sedí ženy. Krásné a vznešené. Jedna je oděná v černé, druhá v bílé a třetí v rudé. Když se podíváš pozorněji dojde ti, že ta v černém je ta samá, co pilotovala letadlo. Své společníky nikde nevidíš. Dokud se neotevřou plachty jednoho ze stanů. Z něj vykročí Donald. Nemá svou Loveckou zbroj ani vybavení. Ruce i noho svázané. Za ním vyjde něco jiného. Mohutný humanoid se tyčí nad tvým velitelem minimálně o dvě hlavy. Jeho tělo je pokryté lesknoucím se chitinem. Z něj volně vyrůstá suknice, která připomíná hedvábí. Kryje mu nohy, ale zpod ní vylézá část jeho těla, která by se nejlépe dala popsat jako stonožka. Žije vlastním životem a nohama pořád pobíhá po těle té bytosti. Ten krutýma očima sleduje zajatce a postrčí ho dopředu. Dlouhá ruka s černými nehty srazí Donalda na zem jen aby ho zase postavil a ukázal směrem k trojici. Jeho tvář se tváří potěšeně a sadisticky. Kusadla po stranách nadšeně zaklapou. Donald dojde před trojici na trůnech. Tvor za ním se zastaví a pokloní. Ženy tvému veliteli něco říkají. Na takovou dálku ale netušíš co. Jeho odpověď se jim ale očividně nelíbí. Jeho strážce ho po ní udeří pod kolenu až muž poklekne na zem. Pak s klapáním kusadel přejde k pódiu. Bíle oděná mu podá kufřík. Nepochybně ten, který Madison převážela od své spojky. Tvor ho otevře a nakloní ke klečícímu Donaldovi. Tvůj velitel natáhne ruku, aby se dotknul čehokoliv, co leží uvnitř. Vypadá jako by dostal zásah elektrickým proudem. Odletí vzad a rozplácne se na zemi. U všech kolem to vyvolá výbuch smíchu. Tak hlasitý že ho slyšíš až na kopec, ze kterého situaci pozoruješ.
| ||
