Andor.cz - Dračí doupě online

Chapadla a monstra

♫♫♫

Základna Lovců
21. 12. 2022

„Na místě a připraven.“ Ohlásí se Harvey.

„Můžeme to jet sejmout.“ Anthonyho hlas přeskakuje adrenalinem.

„Všechno funkční a připravené. Termobarické střely i kouřové granáty.“ Dodá Smith.

„Přesuneme se na pozici a dáme vědět.“ Řidič Grace už nastartoval vozidlo.

„Hodně štěstí.“ Řekne Grace s ledovým klidem i když její pozice je nejvíc na ráně.

„Hooah!“ Ozve se poslední z Lovců, který má očividně kořeny v armádě a v tu samou chvíli vystřelí z vašeho vozu kouřový granát příjezdová cesta se zahalí v oblaku dýmu a stroje vyrazí vpřed.

---

„Šestá hodina!“ Ozve se Grace. Jejich auto se vynoří z dýmu. Z hlavně její pušky se zableskne a další z parazitů se téměř roztrhne na kusy. Vůz se řítí plnou rychlostí. Další z monster mu končí pod koly. Terénní vozidlo si s nimi hravě poradí. Tvorové skončí rozdrcení za vozem. Další ho ale rychle následují.

„Máme je.“ Hlesne soustředěně Antohony. Kulomet se rozštěká a pokropí ty co následují vůz jeho sestry. Smršť projektilů s nimi udělá krátký proces. Pásy Terminátora drtí další na kaší. Granátomety spustí palbu. Další a další monstra vylétají do vzduchu a trhá je to na kusy. V zemi zůstávají krátery.

„Gretchen fakt nebude mít radost.“ Zmíní Harvey a vypálí další výbušnou střelu. Ta dopadne mezi pečlivě zastřižené stromky ty se rozletí na kusy a třísky se jako střepiny zabodají do měkkých těl nepřítele stejně jako střepiny.

„Všiml si nás!“ Upozorní Smith. Mohutná chapadlo se snáší z oblohy. Tank je překvapivě obratný. Většina lidí si myslí že jsou to nepohyblivé pomalé krabice, ale pravda je opakem. Terminátor je navíc určený pro boj v zástavbě. Zbrojmistr Lovců se obratně vyhne a odporná slizká věc se zaboří do země kus od vás. Další šlehnutí ale už přichází z jiného směru. Kličkuje a Anthony rozezní dvojici třicetimilimetrových kanónů. Ještě že je kabina kvalitně odhlučněná. Z velitelských obrazovek vidíš střely se stopovkou. Míří k monstru na obloze. Dopadají a trhají z něj celé kusy masa. Jenže je obrovský. Zatraceně obrovský. Nemá ústa, aby mohl křičet, ale jeho oči se upírají přímo na vás. Sálá z nich cizí inteligence. Je vidět že je tu něco co by mu mohlo ublížit. Musí to zničit. Jako na povel se k tanku začínají stahovat i Paraziti. Celé moře drápů a tesáků. Nemají proti stroji moc šancí. Nebo v to alespoň všichni doufáte. Stačí ale aby vás zpomalili a dostali jste se do dosahu chapadel. Ty i tank zvládnou zničit jako nic. V tu chvíli další dopadne jen kus od vás. Smith je naštěstí dobrý. Zatraceně dobrý.

---

„Jsme v klidu, všichni jdou po vás.“ Grace stojí na zadní straně vozu a přiloží své jediné oko k optice své antimareriální pušky. Zamíří na Cyrryona. Stiskne spoušť. Projektil, který prorazí pancíř vojenské techniky se do té věci zakousne téměř s láskou. Zavrtá se někam do hlubin jeho masa.

„Spodek, ze kterého padají ty věci by měl být slabší místo! Dá se prostřílet až k mozku který je umístěný cca ve středu jeho těla. Zevnitř je jako mraveniště pro ty mrchy, co v něm žijí! Hromada chodbiček.“ Vykřikne Harvey a ve volných chvílích odstřeluje další a další Parazity.

„Myslíš, že když tam pošleme ty střely sundá ho to?!“ Anthony systematicky čistí kulometem všechno co se mu dostane před mířidla.

„Netuším!“

„Nic proti ale vjet přímo pod tu věc je sebevražda.“ Křikne Smith a cukne tankem do strany. Uhne tak chapadlu a téměř padesát tun moderního válečnictví rozdrtí další tvory. „Tam už se nedokážu vyhnout všemu. Možná to sejmem ale chytí nás nebo na nás spadne!“

„To zní jako plán. Prostě se na to vrhneme, vysázíme do toho, co máme a děj se vůle boží. Příručka Lovce 101!“ Zašklebí se Anthony.

„Nechť nás provází Síla.“ Dodá tiše Harvey.

Dárek

Základna Lovců
21. 12. 2022
♬♬♬♬♬

Ucítím náraz v momentě, kdy první z monster naběhne do bariéry tvořené jemných křídovým prachem, který se proplétá ve vzájemně se křížících liniích. Odehrává se to ode mě několik metrů, ale stejně cítím sílící tlak v hlavě. Každý náraz a každý další popálený parazit si ukousne kus mé vlastní síly. Je mi to v tuhle chvíli jedno. Musím to vydržet. Žádná jiná možnost v tuhle chvíli není.

Paraziti běsní a skáčou dál proti neviditelné bariéře, zatímco se já stahuji s ostatními. Lepkavý pocit na rtu, který za sebou nechává stékající stružka krve z nosu ani pořádně nevnímám. Je to jen výmluvná připomínka toho, že tady jdu na hranu svých schopností. To ale pro mě není nic nového. Skrze rty mi unikne bolestivé syknutí a nahrbím se, když další z parazitů skočí proti bariéře. Nemůžu to už dlouho udržet…

A pak uslyším zvuk vystřeleného granátu, aby se do mě vzápětí opřela tlaková vlna výbuchu a rána práskla v tom uzavřeném prostoru tak hlasitě, že svět utichne a nahradí ho jen táhlé pískání. Má soustředění je pryč stejně jako většina parazitů z přední linie. Co? Otočím se, abych viděla Anthonyho, který mezi další vlnu pošle uvítací granát. Ránu neslyším, ale i tak cítím vibrace, prostupující mým tělem. Další granát. A další otřes. To už jsme ale pomalu venku. Proběhnu společně s Anthonym skrz masivní dveře, abych se otočila a naposledy pohlédla do zakouřené chodby, kterou před chvíli otřásla trojice výbuchů. Skrz vznášející se dým a prach už se ale prodírají další a další parazité. Jen pojďte… Zůstanu tam stát, než se dveře se zasyčením dovřou ještě než se ke mně stihnou první z nich dostat. A pak se dle poplašeného kvílení, které pronikne i přes tolik centimetrů oceli spustí v koridoru čistící proces.

Otočím se a konečně se rozhlédnu po zbrojnici. Vypadá to, že tu je opravdu bohatý výběr všeho možného. Skvělé… Ale než se vydám se dovybavit, padne můj pohled na obrovskou krabici posetou potiskem vánočních sobů. Obočí mi vystřelí vzhůru a jen nevěřícně pohlédnu na Shawa. „Tohle je…“ Ale to už stržený papír odhalí dvojici hlavní automatických kanónů. „…no to snad.“ Zašeptám zatímco se přede mnou z trhaného vánočního papíru odhaluje tank. Opravdový podělaný tank!

„Podpůrné vozidlo? No, dobře.“ Odkašlu si a nemůžu přestat na to celé nevěřícně zírat. Jak tohle Shaw procpal přes byrokraty pod heslem podpůrného vozidla, je mi záhadou, ale Anthony má konečně svůj vysněný tank a konečně je to jeden z těch vánočních dárků, co se hned využije a zase rozpačitě neodloží na jindy.

Shaw začne rozdávat rozkazy a já tak trochu čekám, kam budu upíchnutá já. Tanky nejsou zrovna moje specialita. Ano, na výcviku jsme si zkusili i tohle, ale profíky to z nás skutečně neudělalo. Všichni dostanou své role a Grace dokonce i skutečné podpůrné vozidlo. To velkou věc trůnící na jejím vršku ihned poznávám. Night predator. Animateriálová puška… Pousměji se křivě. „Tohle vrací vzpomínky.“

„Ano?“ Otočím se na Shawa, když konečně padne mé jméno. Vypadá zle, ale musí to zvládnout. My všichni musíme. Kývám souhlasně hlavou, když mluví o tom, že se musí dát dohromady a ošetřit. To je rozumné. Potřebujeme někoho ve velení… A pak mne jeho další slova zaskočí. Já je mám všechny vést? Proti té věci na obloze? Už už se nadechuji k otázce, protestu, ale… pak se střetnou naše pohledy a já zase vydechnu. hledíc do těch ledových rozhodných očí. Vím, že Shawa nepřesvědčím a vím, že teď ani není čas se o něco takového pokoušet.

„… Dobře.“ Hlesnu skoro neslyšeně a skloním rezignovaně hlavu. Zatraceně, co to tu zas po mě chtějí? Někdo to ale ve finále udělat musí! „Dobře… dobře… Rozumím.“ Vzhlédnu k němu zpátky a rozhodně kývnu. „A vy na sebe dávejte pozor! Nevím, kdo jiný by dokázal ukecat úřady na to, aby se z tanku stal vánoční dárek za peníze daňových poplatníků.“ Pousměji se trochu smutně na našeho velitele. Není to ani rok, co jsem ho viděla poprvé a přitom je to ten typ člověka, který umí po sobě zanechat silný dojem, i když jej potkáte jen na chvíli. „Držte se. Vrátíme se pro vás.“ Rozloučím se s ním tiše, než se otočím na ostatní.

„Dobře, ti co potřebují, ať se dovyzbrojí a jinak nasedat. Nezapomeňte na vysílačky. Vás dva chci co nejdál od toho marastu, ale pořád v rozumném dostřelu, ať využijeme možnosti, které nám tady Grace s Night predatorem nabízejí. A my pojedeme do pekla.“ Připnu si popruh se zásobníky a zbraněmi. „Nasedat.“ Křiknu, zatímco si poklepu na vysílačku v uchu. „Jedna, dvě… všichni slyší? Hlaste se.“

Stejně jako ostatní se protáhnu do tanku, kde už svítí umělé osvětlení a blikají spousty barevných kontrolek. Je tu trochu stísněný prostor, ale bonus v podobě reaktivního pancéřování třetí generace nám to přeci jen trochu vynahradí. „Dobře. Jestli si dobře pamatuji, mělo by to mít antitrackovací kouřové granáty. Kryjte nás jedním při výjezdu, ať se může druhé vozidlo vzdálit.“ Řeknu, zatímco se otevírají hangárová vrata před námi, aby je pak zahalila clona kouře. Tank s námi projede ven na bitevní pole. „Granátomety. Držte je co nejdál od zbrojnice, než se dveře zavřou.“

„Grace, potvrď až budeš na místě. Musíme se dostat k tomu carrionovi a zaměřit na něj naváděné střely.  Hmm, jsou tu ty termobarické? Nebo snad nějaký jiný výběr?“ Otočím se krátce na Smithe, který měl tenhle stroj s celou výzbrojí jistě na starosti. Je na čase zkusit, co ta ozbrojená pevnost dovede.

Zbraně moderního Lovce

♫♫♫

Základna Lovců
21. 12. 2022

Křída se rozprostře v obrazcích a zahradí chodbu před tebou. Tvorové se valí dovnitř a jejich syčení ji naplňuje. První narazí do magické ochrany a s bolestivými skřeky je odhodí jako by byla z gumy. Chodbou smrdí spálené maso. Další a další s řevem skáčou kupředu. Odhazuje je to. Drží. S každým další nárazem je to ale těžší. Máš pocit, že naráží přímo do tebe. Ustupuješ, držíš a cítíš že brzy se proženou ochrannou a rozsekají tě na kusy. Krev ti pomalu steče z nosu na horní ret. Už pokolikáté za poslední týdny.

*plop*

Tichý zvuk následuje exploze. Těla se rozletí na kusy. Anthony stojí za tebou a na tváři mu hraje spokojený úsměv. V rukou drží granátomet. Další komora zapadne na místo v bubnovém zásobníku Molkoru MGL.

*plop*

Spíš si ten zvuk představuješ, než ze ho slyšíš. Výbuch v chodbě je totiž totálně ohlušující. Tvůj kolega ti rychle pokyne. Za ním vidíš masivní bezpečnostní dveře. Přes ty se ty mrchy jen tak nedostanou. Pohni. Odezíráš z jeho rtů. Ustupuje spolu s tebou. Než se paraziti stačí vzpamatovat jste téměř u nich. Anthony se otočí.

*plop*

Těžká hydraulika dveří zapadne. Jste v bezpečí zatím. Kolem je cítit olej a benzín. Vypadá to, že Smith se činil. Dotáhl sem všechno, co potřebujete. Těžké zbraně Lovců jsou na místě. Kulomety, granátomety, raketomety a vlastně všechno na co si srdce vzpomene. Nejvíc surrealistické je ale na celé té scéně to jak spolu s dvojicí Lovců, co šli se Shawem strhávají vánoční papír z obrovské krabice uprostřed. Shaw na ně kouká a pokuřuje. Bez ohledu na vážnost situace i své zranění si prostě zapálil a usmívá se jako děcko. Pak papír spadne a krabice se rozevře…

---

„To je zasranej tank, u všech svatejch to je podělanej tank.“ Zírá na monstrum uprostřed haly Anthony s pusou dokořán.

„Podpůrné vozidlo. Abych byl přesnější. BMPT Terminator. Vánoční dárek, co stál velkou část rozpočtu a většinu službiček co jsem kde měl abych k němu dostal povolení.“ Dívá se Shaw na stroj a odpálí si další cigaretu od té první. „Čtyři protitanové raketomety, dva třicetimilimetrové kanóny, dva granátomety a jako bonus kulomet navíc. Netušil jsem, že ho využijeme tak brzy ale tady to je.“

„Všechno vypadá funkční. Testoval jsem to včera.“ Přijde Smith a otírá si ruce do hadru který mu visí za pasem montérek. Vypadá to, že je na něm tolik oleje, že to nemůže ničemu pomoci. „Jsme připraveni na váš povel.“

„Dobře vyzbrojte se. Smith bude řídit. Anthony budeš střelec. Johne, Harvey, vás chci u granátometů.“ Vyfoukne kouř a podívá se na Grace. „Pro tebe taky něco mám děvče. Smith konečně dokončil jeden projekt. Bude se ti líbit.“ Ukáže kus od vás. Tam stojí terénní vozidlo a na jeho střeše je namontovaná zbraň která budí respekt. „Často jdeme proti věcem, které mají celkem specifická zranitelná místa. Proto jsem ho nechal upravit tohle v mobilní střelnici na takové věci.“

„Night Predator?“ Podívá se Grace na pušku s láskou.

„Přesně tak. Mobilní střelnice s antimateriálovou puškou s výhledem třistašedesát stupňů a maximální přesností. Jen si to užij.“ Pokývne Shaw a Grace odeběhne tím směrem. Vypadá to, že druhý ze Shawových mužů bude řídit.

„Noro.“ Podívá se na tebe trochu unaveně a vyfoukne trochu dýmu. „Jsem zraněný, dostanu se z toho. Snad. Jenže se musím ošetřit a dát se dohromady. Veď je. Teď není čas se domlouvat o tom, zda na to máš. Máš. Sedni do toho tanku a ukažte těm parchantům, že vlezli do špatného sousedství. Však základní obsluhu těch krámů vám při výcviku ukázali.“ Ztěžka dosedne na bedny a oči má prázdné. „Hodně štěstí. Kapitán stejně opouští loď poslední.“

---

Dveře se pomalu otevírají. Venku je sníh a trosky. Několik míst kolem budovy hoří. Chladný vzduch vniká dovnitř a první bestie se stahují kolem. Je vidět, jak přelézají trosky rozmláceného sídla. Ozývá se střelba. Pořád ještě někteří Lovci žijí a bojují. Světla Terminatora se proberou k životu. Motor nastartuje. Kulomet se rozštěká a první paraziti se téměř rozprsknou.

„Máme zelenou. Stačí jediný povel.“ Prohlásí Smith z místa řidiče.

Grace ze své pozice na voze který řídí druhý ze Shawových mužů vystřelí. Masivní patrona odletí na podlahu vozu a s kovovým cinknutím dopadne. Jeden z tvorů se doslova rozprskne. Děvče se pod helmou lovecké zbroje usměje. Motor auta klidně přede a jsou připraveni za vámi vyrazit.

„Jen do toho. Ukažte tomu zmetkovi co proto. Užijte si vánoční dárek. Šťastné a veselé!“ Prohlásí Shaw a zamává vám na rozloučenou. Pak začne střílet po přibíhajících monstrech. Stačí se mu udržet, než vyjedete ven a vrata zase zapadnou.

Mohutná silueta Carryona se vznáší na nočním nebi. Další paraziti z něj už nepadají. Švihá chapadly a všichni máte pocit, že stovky jeho očí se upírají bez mrkání právě na vás.

Taktický ústup

Základna Lovců
21. 12. 2022

Rychle…rychle! Letí mi hlavou, zatímco kolem burácí střelba automatických pušek. Klečím na koleni a snažím se co možná nejrychleji dotáhnout poslední tahy ochranného obrazce. Ta tam je možnost si vše v poklidu přichystat a vykreslit do dokonalých detailů jako za jiných klidnějších chvil. Tohle není zrovna umění, kterému by tyto hektické situace na hraně zrovna pomáhaly. A rozhodně to není umění, které je radno uspěchat. Poslední kružnice protne trojici přímek a aktivuji obrazec právě včas, aby první z parazitů narazil do neviditelné bariéry. Když se ozve syčení spáleného masa krvelačných monster, jen se spokojeně zašklebím. Jistý pocit zadostiučinění si dovolím aspoň na pár vteřin, než se budeme muset soustředit na něco dalšího. Cítím sílící nárazy do vztyčené bariéry a stejně tak dobře vím, že je to skutečně jen dočasné řešení.

Harvey mezitím odhalí obsah bedny, kterou chtělo komando Ú.P.K.Š. získat. „Kniha Henochova? Zatraceně! Co všechno tady ještě necháváme?“ Ohlédnu se přes rameno ke skladišti, které bylo podobných beden plné. V tuhle chvíli je ale také plné krev sajících parazitů, a tak je mimo naše možnosti snažit se jej nějak zajistit i s tím, co tam za sebou necháváme. Nedá se nic dělat. Teď máme jiné starosti.  „Harvey vezmi to s sebou. Bude se to hodit, až tohle bude za námi.“ Pronesu snad jako kdybych věřila, že náš čekají zářné zítřky. Popravdě, nevěřím. Je mi jasné, že tohle bude zatraceně dlouhý den a šance, že z něj vyvázněme všichni živí se blíží jednotkám procent.

„Zažila jsem už horší…“ Zamručím pro sebe, zatímco se vydáme chodbou dál. Schody už jsou před námi, aby se na nich objevily první sbíhající postavy. Stejně jako ostatní okamžitě zvedám pušku a mířím naproti nim. Kdo ví, kolik komand sem Agentura dostala. K našemu štěstí to ale jsou další z našich.

„Shaw?“ Spustím pušku stejně jako zbytek mého týmu, když uvidím stříbrovlasého muže. Ani nemusím podávat hlášení. Velitel Lovců z našich výrazů rychle pochopí, že plán s obnovou magických ochran je smeten ze stolu.

„Dobře, tak tedy do zbrojnice.“ Nechám jej vysvětlovat další plán. Není teď čas na nějaké delší výměny informací. Jen přikývnu a připojíme se k nim s naším týmem. Jen trochu nejistě k němu kmitnu pohledem, když vidím, v jakém je stavu. Je zraněný. I přes to všechno, co má za sebou, je to starší muž, který na tohle už není stavěný a nemůžeme si o něj dovolit přijít. Pokud má něco z Lovců zůstat, aby se organizace po tomhle zásahu zase postavila na nohy, musí to být Shaw.

Ze schodů se začnou hrnout další a já společně s tím ucítím, že můj obrazec už dlouho nápor nepřátel ve skladišti nevydrží. „Nemáme moc času.“ Zasyčím se zavřenýma očima, abych vzápětí ucítila, jak se magické předivo obrazce rozpadlo a ztratila jsem s ním kontakt. Je to jen pár okamžiků, než se horda nepřátel vyřídí i z chodby vedoucí ze skladiště. Zaujmeme palebné pozice a rozdělíme si směry obrany. Kulky prořezávají vzduch a srážejí k zemi těla parazitů, ale je to jen dočasné. Nestačí to. Jsme v nevýhodné pozici a čas nám tiká.

V ten moment se ale otevřou dveře do tajné chodby, o které ani jeden z nás neměl před tím ani tušení. Nepotkat tu Shawa, asi je brzy po nás. Toliko k těm dnešním šancím. „Rozumím, běžte!“ Křiknu na ostatní do zvuků střelby a pak za ostatními zacouvám do chodby, zatímco dál střílíme a držíme ty potvory od nás alespoň na pár metrů.

„Dobře, koupím nám trochu času. Nezastavujte!“ Otočím se na Shawa a ostatní. Pustím jednou rukou pušku a vytáhnu jednu z křídových kuliček. Teď není  ale čas na žádné čmárání. Prsty kuličku bez větších obtíží rozdrtím a jemný prach se začne vlivem gravitace snášek k zemi, aby jej pak neviditelná síla vyzdvihla do vzduchu a tam se během vteřiny zformoval do obdoby obrazce z místnosti. Přimhouřím soustředěním oči a udělám krok zpátky a pak další a další, zatímco zůstávám soustředěná na to, aby obrazec zůstal viset ve vzduchu a poskytl nám tak možnost se stáhnout chodbou, jak to jen půjde, aby nás to nesežehlo společně s parazity.  

Záplava

♫♫♫

Základna Lovců
21. 12. 2022

Sklouzneš po podlaze a projektily ze zbraní tvých spojenců tě míjejí jen o vlásek. Paraziti naštěstí nejsou odolní jako jiná monstra. Střelba je kosí ale tam kde jeden padne rychle přiskočí druhý. Sídlo je zaplavené monstry. Uhneš jen o kus drápům jen aby tu věc Grace sundala, namíří na další stvůru a zastřelí ji. Její bratr je pravým opakem ostrostřelkyně. Dávky trhají monstra, která jsou dál od tebe. Jeho zbraň štěká a v malém prostoru pod zemí vydává ohlušující rámus. Pak jsi u skříňky, kterou svíral v rukou mrtvý voják. Posuneš ji směrem k Lovci a ten jí obratně chytne. Harvey rychle nahradí palebnou pozici Anthonyho a kosí další stvůry. Museli jich tu během té chvíle zdechnout desítky. Podlaha je kluzká vazkou krví. Střílíš a přesouváš se ke svému týmu. Jeden ze spárů se prožene nebezpěčně blízko. Zanechá stopy na těle tvé pušky. Dlouhé šrámy. Najednou se vedle tebe objeví hlaveň a zastřelí ho dřív, než stihne seknout zvonu. Harvey skloní zbraň a přikývne. Převezme od Anthonyho schránku, aby se podíval dovnitř.

Couváte ze dveří skladu. Klekneš na zem a rychle kreslíš křídou na podlahu. Grace s Anthonym tě brání. Máš pocit, že tě jejich výstřely občas minou doopravdy o vlásek. Monstra, co se hrnou dopředu, ale drží v šachu. Než se ti povede dokreslit poslední tah křídou. Jeden z nich narazí. Jako by je od vás dělila neviditelná zeď. Funguje to! Další, další a další. Pokaždé zasyčí spálené maso a ozve se vysoký jekot z chapadlovitých tlam. To jim ale nebrání, aby útočili dál. Bariéra takový nápor dlouho neudrží.

„Kniha Henochova.“ Hlesne Harvey a hledí do otevřené bedny. „Ne celá ale, původní. Nalezená po svitcích v Mrtvém moři. Pojednávající o apokalypse příchodu mesiáše a démonech. Jejich počátku a možnostech jejich zničení. Netušil jsem, že tady je něco takového.“ Podívá se na tebe s vytřeštěnýma očima.

 Pak vyrazíte ke schodům. Málem se srazíte s další skupinou. Puška Grace automaticky vyletí ale naštěstí jsou to jen další Lovci. Skupinu vede Shaw a za ní se ozývá syčení Parazitů. Museli se dostat až sem. Je jich pět včetně něj. Podívá se na tebe a dojde mu, že jste dole neuspěli.

„Musíme se dostat do garáží a tím pádem i ke zbrojnici. Jinak je po nás. Nahoře skupina drží hlavní sál, ale moc dlouho to nevydrží. Tam jsou prostředky, jak tu věc sundat z oblohy. Smith tam je a všechno chystá. Ta budova něco vydrží. Vedle výzkumného centra je tajný průchod, kterým přenášíme citlivé věci.“ Rychle vysvětlí a ukáže na stěnu za vámi. Přiloží dlaň na panel a tajný vchod se otevře. Vidíš, že rukáv má rozseknutý a na několika místech z něj teče krev. Svou útočnou pušku drží s vypětím sil. Na panelu zůstane otisk ruky.

V chodbě nad vámi se objeví první tvorové. Dva Lovci, kteří k nim stojí nejblíž spustí palbu. Jeden má kulomet a druhý rychlopalnou brokovnici s bubnovým zásobníkem. Proud střel trhá první tvory na kusy. Syčení se ale začíná ozývat z druhé strany.

„Dostali se ven!“ Vykřikne Anthony a pálí. Jste v kleštích. Z obou stran se hrnou bestie. Palba je trhá na kusy. Jenže je jich víc, než kolik máte munice. Mnohem víc.

„Pohyb!“ Vykřikne Shaw, když se před vámi objeví ve stěně koridor se světly na stropě. Na jeho druhé straně jsou další dveře. U stropu jsou nenápadné výpustě. „Proběhneme na druhou stranu a spálíme je!“ Vysvětlí a vrávoravým krokem vyrazí do chodby.

Jako kobylky

Základna Lovců
21. 12. 2022

Pokračujeme dál do výzkumné sekce. Cítím nepříjemné mrazení v zátylku. Ty moderní prostory, prosklené nerozbitné dveře, operační sály… V něčem mi to připomíná komplex Ú.P.K.Š, ve které mě před lety drželi.

*Čisto*

Mávnu na ostatní a vyrazíme do dalšího koridoru. Nikde nejsou vidět stopy po tom, že by tudy komando prošlo, až pak u jedněch dveří… Zvednu ruku a zastavím postup jednotky. Baterka svítí na otevřené dveře. Trochu pohnu puškou a světelný kužel osvětlí štítek u dveří. Skladiště. Hmm, co tam můžou hledat? Svraštím obočí, ale pak dám znamení ostatním. Jdeme si pro ně.

Vejdeme do místnosti, která skutečně vypadá jako prosté skladiště. Regály s přepravkami a krabicemi. Na první pohled nic zvláštního, ale to mravenčení, které cítím na kůži, když kolem některých procházím, dává jasně tušit, že tady nebude uloženo nic obyčejného. Procházíme dál, když v tom zaznamenáme pohyb, který vzápětí doprovodí rachot střelby. Ukročím za jeden z regálů do krytu, zatímco se Grace postará o jednoho z komanda.

„Anthony!“ Křiknu na Lovce, zatímco opětuji palbu. Nemusím mu ale říkat dvakrát. Ve světle baterky zahlédnu malý objekt, který prolétne vzduchem. Ihned se otočím a skryji za rohem regálu, aby vzápětí skladem otřásl výbuch a letící trosky zabubnovaly na kovovou konstrukci, za níž se kryji. Vykouknu, aby se pak ale vzápětí ozvala další rána. Co to sakra?! Ukročím do strany, když se zem začne třást a rychle se rozhlédnu po ostatních.

Další rána. A další. A další! Zní to jako kdyby to bylo z vrchních pater? Vzhlédnu ke stropu, aby v ten moment popraskal a probořil se přímo k nám. Uskočím, abych se vyhnula padajícím sutinám a dostala se přímo ze zóny dopadu.

„To snad…“ Zašeptám se zakloněnou hlavou, když vidím obrovskou siluetu carriona ozářenou stříbřitým měsíčním světlem. Monstrózní oči nad námi se otvírají a zavírají, zatímco jeho tělo pulsuje a chapadla se spouštějí k zemi. Musel prorazit tolik pater, aby se sem dostal. Ale proč by se zrovna sem… jde sem pro něco. Oči se mi rozšíří pochopením, zatímco kolem mne padají od stropu odlamující se zbytky sutin a cítím i kapky vody, z roztrhaného potrubí, které kropí část skladu přede mnou. Dostal se sem. Dostal se k tomu, pro co přišel.

♬♬♬♬♬

„Podělaný Vánoce!“ Zavrčím a zvednu pušku, když v tom se kolem mihne podivně rychlý stín a na kraji díry u stropu přistane další. Chapadla se jim mrskají kolem tváří a těl potažených bledou kůží. Něco takového vidím poprvé. Četla jsem o nich, ale takto z blízka… Vystřelím po jednom, zatímco další chytí jednoho z komanda a zakousne se do něj. I takto v šeru moc dobře vidím, jak pod jeho průsvitnou kůží prostupují rudé linky plné krve, jak se krmí na našem nepříteli. Hnus!

„Zpátky!“ Křiknu na ostatní, když vidím zástupy parazitů, které se dovnitř valí jako kobylky. Lezou po stropě, stěnách a přeskakují mezi regály. Spršky kulek kropí jejich zástup, ze kterého odpadávají mrtvá těla, ale nestačí to. Tady nemáme šanci. A evidentně to ví i poslední přeživší ze SOF. Běží k nám s bednou v rukou, aby ho jedna z těch věcí chytla a udělala s ním krátký proces. Tedy… Grace to za něj milosrdně dokončí. ¨

Ta bedna! Padne mi pohled na to, co měl ten voják u sebe. Těžko říct, jestli je tu carryon pro tohle a nebo něco jiného, ale nemáme možnost odtud odnést vše. Nemůžeme to tady nechat. Vystřelím párkrát na nejbližší z parazitů, než se rozběhnu. Po pár krocích se skloním k mrtvému tělu vojáka a vytáhnu z pouzdra na opasku jeho nůž. Bude se hodit. Nezastavuji. Pokračuji dál.

Tým mě kryje. Vidím, jak se hlava jednoho z parazitů rozprskne nedaleko mě. Ještě pár kroků. Zvednu pušku a vystřelím. Další padne k zemi a já už jsem u bedny. Dám na ni nohu a kopnu ji po zemi k ostatním za mnou.

„Anthony!“ Nechám ji sklouznout k Lovci, zatímco vycvaknu prázdný zásobník, který zazvoní o podlahu, když v tom se vyřítí mezi regály jeden z parazitů. Rychlým úkrokem se mu dostanu z cesty a proženu mu nůž lebkou. Chapadla se jen divoce zamrskají, než jeho bledé tělo padne bezvládně na zem. Na noži zůstane jen zkaženě páchnoucí vazká tekutina. Skutečně hnus! Vložím ihned druhý zásobník a natáhnu závěr zbraně. Je na čase se odtud dostat. Couvám s puškou u ramene a střílím. Je jich tu tolik. Kdybych neměla krytí ostatních z chodby, neměla bych šanci pokrýt celý prostor kolem sebe. Těla parazitů cupují průrazné kulky efektivně na kusy, ale s jejich počty je to pro ně jen zdržení.  

„Do chodby!“ Křiknu na tým přes rameno do rachotu zbraní, když už jsem skoro u nich. A posledních pár metrů se už otočím a rozběhnu se ke dveřím. Puška se mi zhoupne na ramenním popruhu, zatímco vytahuji z kapsy stříbrnou krabičku, bež které prakticky nikam nechodím. Její tiché cvak zanikne v hluku kolem, zatímco prsty uchopí jednu z kříd.

Jakmile proběhnu dveřmi za ostatními, zabouchnu je za sebou a křídou rychle zakreslím ochranný symbol. Cítím, jak si bere část mé energie a aktivuje se. Posledně fungoval na Harbringera, snad chvíli udrží i armádu parazitů.

„Musíme nahoru. Sundat toho carryona!“ Dostanu ze sebe zadýchaně. „Bednu bereme s sebou. Harvey podívej se, co v ní je. Rychle.“ Podívám se na něj s naléhavostí v očích a případně mu pomůžu se do ní rychle dostat. Stačí ji otevřít. Obsah můžeme zkoumat za běhu.

„Ale nezastavujeme. Tak pohyb!“ Otočím se a rozběhnu se ostatními chodbou zpátky ke schodům vedoucím na povrch. S trochou štěstí nebudeme mít brzy v patách armádu krev sajících parazitů. Aspoň ještě chvíli...

„Potřebuji raketomet. Něco mě napadlo.“ Mlasknu a vzhlédnu ke stropu, nad kterým je ukryté noční nebe se vznášejícím se carryonem.

Tohle bude ještě divoký večer.