Andor.cz - Dračí doupě online

Základna Lovců
8. 12. 2022
♫♫♫

Trojice postav vystoupí na kraj lesa a rozhlíží se po krajině kolem. Wyomingská divočina je i v zimě krásná a nespoutaná. Jediné, co jí narušuje je sídlo Lovců v dálce. I to ale teď vypadá klidně. Slunce se sklání k západu a jeho naoranžovělý kotouč brzy zmizí a přijde noc. Temná a chladná noc. Vločky sněhu poletují vzduchem a na zemi se vytváří drobný poprašek. V dálce se ozve zvuk zvěře. Jedno z mála divokých míst na téhle planetě. Taková místa mizí. Dalo by se říci, že vymírají. Možná právě proto si ho Lovci vybrali jako svou základnu. Děje se jim totiž to samé.

***

„Na to, že jsme přežily. I když někteří s odřenýma ušima. Ne díky, Lynn. Dala bych si, ale musím zítra už od rána fungovat a vím, jak tohle končí.“ Upije Nora čaje a odmítne nabídku něčeho ostřejšího. „Tak pročpak si svolala tenhle sabat Rose?“ Zeptá se pak

„Všechny víte, co se o nás říká. Dostali jsme se do kontaktu s nadpřirozenem a po nedávných událostech se ukázalo, že to zanechalo nějaké změny. Na mě tedy určitě." Začne Rosemary zavrtěním hlavy odmítne alkohol a pokračuje.

„Nevím kolik jsi toho zaznamenala ty,“ Podívá se na Lynnette, „ale Nora už zjistila, že se mnou není všechno tak docela v pořádku. Ten svitek, který jsem viděla mě změnil. Zatím netuším, co všechno, ale momentálně se to projevu je tak, že dokážu vidět i věci, které ostatní ne. Například tu barieru, která chrání tohle místo a klene se támhle. Chtěla jsem vám to o sobě říct a pak se vás také zeptat, zda se něco podobného neprojevilo i u vás."

***

Celá trojice upírá pohled k obloze. Tam se kolem sídla tyčí magický štít, pro běžné smrtelníky neviditelný. Ve sklepeních je složitá síť magických run a obrazců které ho drží aktivní. Díky tomu nemůže na půdu Lovců vstoupit žádná nepozvaná magická entita. Jako ochranná ruka tak vytváří oázu klidu v bouřlivém světě kolem. Jedeno z mála míst, kam nemůže nepřítel proniknout. Všichni vědí že pokud bariéra někdy padne bude to konec. Minimálně tohoto místa ale možná i Lovců, jak je známe.

***

"Já si ničeho nevšimla." Řekne Lynnette když placatice doputuje zpět k ní a zjistí že celý obsah je jen její. Pak se napije a rozhlíží se kolem jako by se snažila očima zachytit neviditelnou věc o které Rosemary mluví.

„Vítej v klubu. Ne, ale teď vážně. Nejsi jediná. Alespoň, co mohu tvrdit za sebe. Já občas také vnímám jisté věci. Nedá se říct, že bych to viděla permanentně jako ty… Vidíš je permanentně, Rose? Kdyby se mi to stalo asi bych zbláznila. Muset neustále přemýšlet o tom, co je a co není pro ostatní reálné. Hmm, nepříjemná představa. Každopádně moje… nadání, nebo prokletí, záleží na úhlu pohledu, je spíše o vizích a…tak. Někdy to mohu ovlivnit, jindy to přichází samo.“ Odpoví Rosemary Nora a napije se čaje. Pak se podívá na Lynnette a mrkne. „Minimálně máš skvělý diplomatický talent. Přemluvit vyššího upíra, aby se přidal k Lovcům… To tu ještě snad nikdy nebylo.“

„No nejsem z toho zase tak nadšená, ale je pravda, že nám to v Leetonu zachránilo prd... Krky." Odpoví První Rosemary. „Povídej, jak se ti to povedlo. Nebo to byl jeho nápad?" Přidá se pak se svou otázkou na Lynnette.

„To chce čas. Zvykneš si.“ Pokusí se jí povzbudit Nora, zatímco Lynnette rozmýšlí odpověď. „Jak to vlastně šlo v tom Leetonu? Jestli v tom byl namočený Harbringer, muselo to být jistě dost vážné. Sami jsme měli s tím naším v patách co dělat. To jsme ještě měli velitele… Ehm, některé věci se prostě nedají zastavit… Doufám, že vaše týmy jsou stále kompletní? Jsou všichni v pořádku?“

„Ano, povedlo. Snad se s ním Shaw domluví na rozumných podmínkách spolupráce. Jsme v tom nakonec stejně všichni na jedné lodi. Čím dříve si to ostatní uvědomí, tím spíše budeme mít šanci. Nebylo… nebylo s ním obtížné vyjednávat? Cítila jsem z něj, že svou bestiální stránku drží pevně na uzdě, ale přesto je to pořád vyšší upír. Ti určitě mají své manýry.“ Dodá mezitím Nora své pozorování o Josephovi.

„Z našeho týmu jsou všichni v pohodě. On si nás ten Hargringer nevšímal a nebyli jsme jeho kořist. Za to jsem zabila stařečka na kolečkovém křesle. Přijdu si jako kdybych zastřelila Profesora X. Rozhodně mám být na co hrdá. Lovkyně Knight, postrach všech seniorů." Vysvětlí, co se v Leetonu událo Rosemary.

„Dědečka na kolečkovém křesle? To byl ten, co držel to město v nočních můrách, nebo jak to říkal Shaw? No, pokud to byl tak silný mág, tak to, že byl na kolečkovém křesle, bylo irelevantní. Mohl lidem rozmáznout mozek jen silou myšlenky. Myslím… že si tam ani nemohla udělat něco moc jinak. Uznávám, že je snazší střílet monstra, co vypadají jako monstra než ta, co jsou ve skutečnosti lidé. Ačkoliv, když o tom teď tak přemýšlím, zní to ode mě dost rasisticky. To bylo poprvé, co jsi někoho… Však víš.“ Rozhodně se její jednání obhájit Nora.

***

Všem třem se honí hlavou, kolik je na světě různých druhů. Lidí, čarodějů, měňavců a dalších mnohem komplikovanějších národů, ras a etnik. Doopravdy může každý z nich být zatažen do nadcházející války. Může kdokoliv z nich být tím co určí na kterou stranu se ručičky vah nakloní? Zcela určitě. Proto nechat cokoliv na náhodě je nemyslitelné. Bude se bojovat o přízeň každého. Ti, co se nepřidají budou muset být zastaveni. Všemi prostředky. Doba luxusu neutrality končí. Lidstvo je v nevýhodě. Za dobu své existence si svým chováním nadělalo mnoho nepřátel. Toho určitě půjde využít k tomu, aby se proti nim postavilo víc než dost oponentů.

***

„Přisuzujete mi schopnosti, které nemám. Já ho nepřesvědčila, celé to byl jeho vlastní nápad. Joseph se umí velice dobře kontrolovat, ale stále je to šelma. Komunikuji s ním...vlastně od chvíle, co mě označil. Někdy ho cítím víc, někdy méně, někdy mi vstoupí do snů, nebo mi pošle nějakou...vizi. Pomáhá mi, ale jak vidíte, nezištné to nebylo. Z našeho týmu přežili všichni. Archibald skončil v bezvědomí a Theresa přišla o paži, neúspěšně jsem se jí ji pokusila useknout a Joseph jí nakonec prostě urval. Kdyby se tam neobjevil, tak nevím, jak bychom skončili. Já zase zabila stařenu. Ale toho v žádném případě nelituji." Vysvětlí Lynnette pohnutky upíra i stav po posledním misi. „Já upřímně nevím, co si mám o našem vztahu myslet." Dodá pak ještě k upírovi.

„Hmm, skromnost je ceněná vlastnost. Sám tě tam před ostatními zmiňoval. Nemyslím si, že si v tom nesehrála žádnou úlohu, ale to už je vaše věc. Můžeme být každopádně zvědaví, jak tohle celé dopadne. Sama mám v plánu zkusit získat na naši stranu také někoho, kdo jindy stojí na druhé straně barikády, ale ještě uvidíme, jak to dopadne. Vyjednávání bude stejně na předem určených odbornících. Já budu jen zajišťovat bezpečnost.“ Mrkne Nora na Lynn, mlaskne a zabubnuje prsty o hrnek. „Useknutá ruka? Hmm, nějaká nákaza? Zombie? Nebo se někde zaseknula? Je dobře, že to někdo rychle řešil. Alespoň váš velitel… Donald, že? Byl na té schůzce. Vypadal v pořádku. Myslím, že v tomhle případě jsem ubrouskovou sázku odhadla dobře. “

„Dalo by se říct, že něco jako nákaza." Odpoví Lynn a zdá se, že se moc nechce hrabat v detailech.

„My bohužel přišli o Garyho. Včera mne jmenovali na jeho místo. Tedy u vás se to docela tematicky sešlo. Já zastřelila strážce háje, několik vlkodlaků a pak jsem se střetla s tím jejich šampiónem v Maine, ale ten měl ke starci daleko. Bylo to tam o fous, i když i to je slabé slovo. “ Dodá pak Nora a tváří se jakoby nic. Jen mezi slovy upije čaj.

„Zaslechla jsem, že jsi povýšila. Tomu říkám kariérní postup. Je to už natrvalo? A když už jsi to zmínila. Asi by stálo za to zkontrolovat, jak jsme dopadly s tou naší předpovědí?“ Zeptá se Rose a přesune hovor k ubrousku který vzniknul během uvítacího ceremoniálu Lovců.

„Tak gratuluji k povýšení." Povzedne Lynnette nápoj k přípitku na oslavu Nořina úspěchu.

„Díky. Ani jsem se nezeptala, jestli to poznám na výplatní pásce.“ Vrátí se nora k úsměvu a odpoví přípitkem.

„Upřímně, taky mě to překvapilo. Mám pocit, že jen Shaw rád poslouchá moje hlášení. Nehlásila jsem se o to, ale zjevně se Anthony a Grace se Shawem dohodnuli za mými zády a pak mi to jen oznámili. Demokracie v praxi. Alespoň se ale díky tomu vrátil mezi Lovce Harvey.“ Odpoví Nora, nalije si další hrnek a vytáhne telefon. „Ano, naše ubrousková sázka! Takže tady. Sice jsme to nestihly dokončit, ale něco tam je.“

Tým Lynnette (tip Nory) - Drsný šéf, velitel jednotky, potetovaný, sexy… Co se nezakecá. Pak žena, medik a xenobiolog. Suchý humor a abstinent. Třetí ukecaný střelec a řidič, co nosí v peněžence fotku svojí sestry

Tým Rosemary (tip Nory) - Stoická šéfka, okultistka a milovnice dýmek. Drsný motorkář s brokovnicí a koženou bundou. Tichý muž s až znepokojující zálibou v nožích, co se umí dostat přes každý bezpečnostní systém.

Tým Rosemary (tip Rosemary) - Majitelka baru a uklízeč v hotelu. Oba dva domorodí Američané.

Tým Nory (tip Lynnette) - velitel bude pedant. Všechno podle příruček, na vteřinu přesný se zvětšující se lysinou na hlavě. Expert na zbraně, u kterého ani na první, ani na druhý pohled není možné poznat, jestli je to žena nebo muž. A chlapík, co by zastínil Schwarzenegera v nejlepší formě. Rusák se silným přízvukem.

¨

Přesně tak to stojí na ubrousku, který je vyfocený na displeji Nořina Telefonu.

„Moc to nevyšlo. Ptala jsem se, a Archie žádnou sestru nemá." Nakloní se Lynnette nad telefon, aby si přečetla, co je tam napsáno.

„Těch lahví moc nebude. Za velitele máme chlapa, jako drsný motorkář tam nikdo moc nevystupuje. Možná Oliver by zvládl se dostat přes ty bezpečností systémy, ale nějak si ho nedokáži představit s nožem, ale třeba je to převlečený Jack Rozparovač. Na druhou stranu, jak koukám já se aspoň v polovině trefila. I když nevím, zda se to počítá, protože s Alonou jsem se seznámila ještě před příchodem k lovcům. To je ta majitelka baru." Přidá se Rosemary.

„Hmm, hmm… taky na to koukám. A má Donald aspoň nějaké tetování? Asi nikdo tu budoucnost moc předvídat neumí.“ Zkouší Nora varianty. „Počkat, Rose se trefila?! No skvělé. To je jedno, že si ji znala před tím. Nemohla jsi to čekat. Potřebujeme aspoň něco! A jinak je to dost bída. Přiznejme si to upřímně. Takže ti dlužíme flašku. Co máš ráda? Whisky, rum, gin?“

„Ráda bych ti odpověděla, ale neměla jsem možnost si ho, příliš detailně, prohlédnout. Můžu jen říct, že na viditelných částech těla nic nemá. Dál jsem to nezkoumala." Odpoví zamyšleně Lynnette na otázku o Donaldovi.

„Ah, jistě, to chápu. Ehm…Pochopitelně.“ Při zmínce o tetování na neviditelných částech těla se Nora trochu začervená.

„Hmm, Popravdě bych brala docela calvados, ale klidně to může být i něco jiného. Beztak to vypijeme společně, no ne?" Vybere si Rosemary.

„Calvados. Dobře tedy. To nebude problém.“ Kývne na ní Nora. „Když se budeš chtít podělit, ráda si skleničku dám. Nebo dvě. Jen, aby nás další den nečekala zase práce.“

„Prozradíš nám, koho chce lanařit?" Vrátí se Lynn k předchozímu tématu o Starých Národech.

„Napadlo mě, pokusit se dostat do kontaktu se Starými národy. Už jsem některé z nich potkala, ale ti nebyli zrovna na naší straně. Naopak je verbují naši nepřátelé. Přesto si myslím, že se mezi nimi může najít i někdo, kdo by mohl vidět věci podobně jako my. K naší smůle ale mají údajně nějakou šíleně komplikovanou dvorskou etiketu, takže potřebujeme profíka. Harveyho. Ale budu ráda, když to zatím zůstane mezi námi. Viděly jste, jak se na takové spojenectví dnes ráno tvářili ostatní Lovci. Nerada bych vířila už tak rozvířené vody. Ale zítra mě čeká něco úplně jiného, takže se tento plán odkládá na neurčito. Bohužel.“ Odpoví Nora a sklesle hledí na hladinu čaje.

„To zní...minimálně zajímavě. Ale za pokus určitě nic nedáš. Myslím, že bychom měli být vděční za každého, kdo je ochoten se postavit na naši stranu.“ Uzavře tohle téma Lynnette která je očividně pomoci nakloněná víc než většina Lovců.

„Hmm, tak to máme za sebou. První mise po akademii. Přežily jsme. Teď jen, aby nám to štěstí vydrželo a sešly jsme se i na vánočním večírku.“ Dodá Nora přání, o kterém skupiny Lovců přemýšlí víc než často.

***

Trojici se honí hlavou vzpomínky na padlé i živé. Na přátele, kteří se ztratili v čase i na nepřátele kteří stále žijí. Pokud někdo dobře zná cenu války jsou to právě oni. Unavení ale vědí že brzy bude konec. Ať už zvítězí jakákoliv strana všechno skončí. Klidně je možné že zásadní rozhodnutí už padla a výsledek je předem daný. Na to se ale nedá spoléhat. Nesmí usnout a ani nemohou. To jim povinnost nedovolí. Byli vybráni, aniž o tom sami tuší. Vybráni, aby se stali zásadními aktéry tohoto posledního příběhu. Po něm už třeba bude klid. Vlastně v to tajně všichni doufají.

***

„Také doufám, že to do těch Vánoc zvládneme. Podle všeho se náš tým bude někde plavit nebo něco podobného, ale podrobnosti se dozvím až zítra. Bryan se rozhodně netvářil nijak nadšeně, že nás to potkalo, ale třeba si na večírek přivezu nějaké opálení." Dodá napůl žertem Rosemary.

„Že byste jeli někam za exotikou? To nezní špatně. Pokud se ale velitel moc netvářil, asi to moc dovolenou nezavání. Říkali vám, proč že to tak urgentně potřebují?“ Zeptá se jí Nora.

„Vůbec netuším, proč nás potřebují zřejmě to bude něco naléhavého. Možná to je i kvůli mně a tomu co umím, nebo spíš vidím. Jenom hádám.“ Pokrčí Rosemary rameny a dolije si čaj. Stiskne hrníček, aby zahřála prokřehlé prsty.

„Takové talenty se vždycky hodí, i když kvůli tomu lidi na takové často koukají skrz prsty... Kdy ti to vůbec začalo? Po tom svitku, jak si o něm mluvila na akademii? Nebo až v tom Leetonu? Vidíš na lidech... já nevím, třeba něco z jejich osobností? Minulost? Nebo prostě jen nějaké cizí vlivy? Až se divím, kolik lidí v mém okolí má najednou nějaké nadpřirozené talenty. Asi je to známka toho, že Lovci v tomhle začínají býti méně striktní, což je jen dobře." Poposedne si Nora se zájmem a sleduje svou kolegyni.

„Mám v plánu se z mise vrátit i s vánočními dárky pro vás, tak se neopovažujte umřít.“ Dodá Lynn s nadsázkou a je těžké poznat, jestli není jen hraná. Pak se také podívá na Rose. „Vidíš třeba něco na nás? A nemyslím teď Nořina démona."

„Vánoční dárky z mise? Dostaneme parohy z Wendiga, abysme si je pověsily nad krb?" Řekne Nora pobaveně a zasměje se. „Přiznám se, že mám něco malého pro vás taky v plánu, když už mě Grace s Anthonym tak trochu silou donutili jít na ten večírek, ale oproti kusům bájných tvorů v dárkovém balení to bude asi docela nuda.“

„Hmm, bude seance? Jen raději opatrně, pokud se ti spouští vize se vším všudy a budeš se dívat na mě. Není tam moc pěkných vzpomínek z poslední doby... Posledně mě něco podobného vyřadilo na půl dne." Vrátí se pak k tématu kolem toho, co může Rosemary vidět.

„Na plno se to projevilo až v Leetonu kde bylo několik neviditelných věcí. Já je viděla ostatní ne. Před tím si nejsem tak docela jistá, ale už během výcviku se mi zdálo, že je občas něco jinak. Jenom jsem to považovala za zjitřenou fantasii. Nijak jsem o tom nemluvila, už tak stačilo, co si o nás všichni šeptali. Jinak se bát nemusíte. Neumím číst myšlenky, takže vaše tajemství jsou v bezpečí. Zatím.“ Usměje se Rosemary zlomyslně. „Ale teď vážně. Zatím vidím pouze neviditelné tvory, jestli se to nějak rozšíří to nevím. Ten svitek mají teprve zkoumat, takže je všechno dost tajemné. Za co jsem ale opravdu ráda je, že jsem skončila tady, a ne v laboratoři ÚPKŠ. Obzvlášť teď když jsem se dozvěděla, co tam provádí s lidmi jako jsme my. Tomu říkám pořádné štěstí."

„Hmm, zajímavé. Já tehdy Hikoriho s jeho bratrem tehdy zahlédla jen jako rozmazané stíny. Nic přesného. To ovšem bylo před tím, než na mě byl převeden jeho kontrakt. Teď už je to jiné… Hmm, číst myšlenky? Toho bych se nebála. Naopak bych byla někdy radši, kdyby to lidé dovedli sami od sebe. Tolik věcí by pak bylo snazší. Takhle musím pořád všem něco dokola vyprávět, popisovat a stejně ten zážitek takto nelze přesně předat… Je to únavné.“ Podělí se o své zkušenosti Nora zaujatá tím, co její kolegyně říká. „Na druhou stranu, předání zážitků v plné formě je zase jako rána kladivem i pro trénované, takže si člověk nevybere. Poslouchat něčí vyprávění alespoň člověku nerozjede migrénu. Tedy… většinou.“

„“Co o těch experimentech Rose víš, prosím? Předpokládám, že je to spojeno s agentem Antonym… Já…“ Začne se pak vyptávat na věci kolem Ú.P.K.Š. a její výraz se změní. „No co, má to být celé tajné, ale stejně už to ví minimálně pět lidí u Lovců, takže je to takové veřejné tajemství. Já… Pracuji pro toho muže a Ú.P.K.Š. Tedy měla bych… od zítra. Byla to podmínka pro to, abych vůbec dostala loveckou výjimku. Už tehdy, když jsem ho před pár dny viděla poprvé u Shawa, tak se choval jako totální kretén, ale až poté se ke mně dostaly historky o jeho… experimentech.“ Při posledních slovech zkřiví rty. „Vypadá to, že si skládá jednotku takových jako my dvě a možná i Webb. Kdo ví, koho dostal k podpisu té dohody. Tak jako tak je mi ale jasné, že pokud věci půjdou blbě, nemá problém nás tam hodit přes palubu. To mi potvrdili i jiní. Proto… proto se na zítřek upřímně příliš netěším. Radši bych jela s vámi někam na vodu.“

„Zase tak moc toho nevím, jenom z vyprávění jedné agentky, kterou jsme zachránili. Nutno podoktnout, že se docela bojí o život ze strany Anthonyho. Nejsem si jistá, zda oprávněně nebo ne, ale spíš se kloním k názoru, že má pravdu. Nikdo z úřadu jí nehledal. Aspoň tak to vypadalo a nedostat se tam my, tak už mohlo být po ní." Rosemary zakrouží hrnkem a podívá se do něj jako by se tam dala vyčíst budoucnost. „To, že se Anthony snaží získat nové lidi asi není nic divného. Ten důchodce, kterého jsem zabila byl poslední z jejich komanda. Všichni ostatní už jsou mrtví a co jsem tak pochopila žádnou další podobnou jednotku nemají. Rozhodně na sebe dávej pozor a když ti nabídne pití tak ho vylij. Na druhou stranu neuškodí mu vidět pod ruce a třeba se něco dozvíš.“ Pokrčí rameny na závěr.

„Hmm, aha škoda. Slyšela jsem různé historky, ale zajímalo mě, jestli z toho bude něco podložené. Uvidím pak asi sama.“ Pokrčí Nora rameny. „Tak jako důchodce na vozíčku asi neskončím, ale dobré vědět. Jinak nejsi první, co mi to naznačuje. Uvidím, jestli tam něco nezjistím, ale vzhledem k jeho postoji ke mně pochybuji, že mě nechá někde jen tak bloumat po základně a tím spíše se hrabat v jejich záznamech. Možná až časem. Třeba alespoň v tom týmu budou zajímavé osobnosti. Někdo, s kým si budu rozumět. Určitě, pokud se něco dozvím, řeknu vám to příště. Jen budu ráda, když tohle také zůstane mezi námi. Vlastně tu porušuji přímý rozkaz, když vám to celé povídám, ale… kašlu na to. Myslím, že je dobré, když si vyměníme všechny informace. Třeba nám pak začnou věci dávat větší smysl. Minimálně to vypadá, že naše trojice je v centru dění.“

Když Nora s Rosemary zabloudí do téhle debaty Lynnette jen sedí a poslouchá, pomalu usrkává čaj. Je vidět že se s nikým z téhle strany konfliktu ještě pořádně nesetkala.

***

Všem třem je jasné že je tu až mnoho stran. Lovci, úřady, kulty, prastaří, a i v nich se drolí moc na desítky menších frakcí. Je to nebezpečné. Nikdo není sjednocený a každý sleduje vlastní zájmy. Každý může být tím který způsobí finální rozbití statusu quo. Doutnákem, kteří dohoří dřív, než bude vše připravené. Dochází jim, jak je v celém širším obrazu věci patetické sledovat vlastní zájmy, ale takoví jsou prostě všichni. Jediná možnost by byla je odstranit každého takového z rovnice. Na to ale nikdo nemá čas ani prostředky.

***

„Hmm, a jsme na suchu.“ Všimne si první Nora. „Byl to pěkný večer. Doufám, že si to zase zopakujeme, až to situace a povinnosti dovolí. Půjdeme?“ Vyklepne z hrnečku poslední kapky čaje a vstane.

„Nezbývá mi než vám popřát dobrou noc, a hlavně hodně štěstí. Uvidíme se na vánočním večírku. Nejpozději.“ Rozloučí se Nora.

„Dobrou no a držte se ať už budete dělat cokoli.“ Přidá se Rosemary.

"Dobrou noc, a hodně štěstí." Završí trojici loučení Lynnette.

Pak se všechny tři rozejdou vstříc svým pokojům a spánku.

***

Aniž by o tom trojice věděla odejdou z místa v divočině ve stejnou dobu jako Lovkyně. Černá stopa kolem jejich těl se rozplyne jako pára nad hrncem. Už dost bylo sledování základny nepřítele a tiché analýzy jeho obrany. Dost přemýšlení a rozmluvy beze slov. Je čas se přesunout do další fáze jejich plánu. Udělat další krok ke svému údělu. Nejdřív je ale třeba něco důležitějšího. Osvobodit čtvrtého bratra. Posledního z Harbringerů. Až se s ním setkají bude jejich moc kompletní a budou moci vstoupit na tento svět ve své skutečné podstatě.

Zdá se, že nás všechny čeká nějaká nečekaná práce. Myslela jsem si, že do Vánoc už budu jen popíjet vaječňák a hřát si nohy u praskajícího ohně, ale to jsem se šeredně zmýlila.
Když se holky seberou k odchodu, zvednu se také. Prázdný pytlík vyhodím do koše, zapnu bundu, a můžu jít.

Venku je skutečně chladno, ale taky nesmírně krásně. Já jsem městská holka. Na venkově jsem nikdy moc času nestrávila, ale i já dokážu ocenit panorama hor, které nyní máme jako na talíři.
"Moc pěkné místo."
Ocením Rose a odhrnu z lavičky sníh, abych se mohla posadit.

"Na to, že jsme přežily."
Souhlasně přikývnu a i já zvednu hrneček k přípitku. O čaj si okamžitě spálím jazyk, a tak bez meškání vytáhnu placatku a naliju si k čaji i štědrou dávku kubánského rumu.
"Dáte si?"
Nabídnu kamarádkám, případně nechám rum kolovat. Myslela jsem, že jen vyměníme dojmy z misí, ale podle výrazu Rose v jídelně soudím, že jde o něco trochu jiného.

Základna Lovců
8. 12. 2022

Základna Lovců
8. 12. 2022

Rosemary mi věnuje zkoumavý pohled, a mě je naprosto jasné, po čem se dívá. Možná bych tomu předešla, kdybych nezvolila svetr s rolákem. Takhle asi vypadám, že něco skrývám.
"Jestli hledáš upíří kousanec, tak ten nenajdeš."
Zašklebím se, a na potvrzení svých slov odtáhnu límec svetru, aby neměla pochybnosti. Ne, Josephovi jsem opravdu nedovolila, aby si na mě pochutnal.

Kývnu na pozdrav Noře, a usměju se na ní. Ona taky vypadá, že by se potřebovala pořádně vyspat.
"Jo, je to fajn."
Odpovím neutrálně. Ani mě se moc nechce o detailech mluvit tady, kde by nás mohl kdokoliv slyšet. Ani nevím proč. Moje mise nebyla nijak kontroverzní, tedy až na jistého vyššího upíra.

Rose vzbudí mou zvědavost, ale znovu se ovládnu, a nevyptávám se.
"Tajemná, jak hrad v Karpatech."
Poznamenám jen vesele a dál se cpu chipsy. Jo, bude fajn na chvíli vypadnout, jen my tři.