Andor.cz - Dračí doupě online

SOF a jiná monstra

Základna Lovců
21. 12. 2022

Postupujete. Ve výzkumném komplexu jsi byla jen jednou s Madison. Dveře, prosklené místnosti a několik kanceláří. Všechno připomíná zatracené bludiště skryté přímo pod základnou Lovců. Nevypadá, že by bylo něco narušené. Míjíte pitevny, knihovny a dekontaminační místnost s ochrannými obleky které využívají vědci ke své práci. Pak dojdete na konec. Prosté dveře se štítkem skladiště. Jediné jsou otevřené. Není o čem pochybovat. Anthony kývne hlavou a opatrně otevře.

Místnost je velká a jsou v ní police, řady a řady polic na nich jsou vyskládané bedny, většina z nich je označená malým štítkem. Některé jsou převázané řetězy, jiné dřevěná a další prosté dřevěné krabice. Všechno jsou nepochybně prostředky pro boj s nadpřirozenem, které s sebou nesou nějaké ALE. S nutným důrazem na velká písmena. Mezi policemi se někdo mihne. Pohyb následuje dávka z útočné pušky. Anthony uhne za jednu z polic a výstřely zabuší o zeď. Zbraň Grace, která stojí za ním štěkne a nepřítel mezi regály se zhroutí k zemi. Světla baterek sledují místnost a vypadá to, že jste našli komando, které se sem vloupalo. Zvuky útočných pušek se v místnosti rozléhají jako by šlo o dělostřelectvo. Přesouvají se a mají výhodu noktovizorů. Harvey přikrčený zaujme výhodnější pozici a opětuje palbu. Anthony se na tebe jen krátce podívá a vytrhne pojistku jednoho z granátů. Je vidět že se usmívá. Hodí ho směrem k nepříteli. Máš pocit, že jsi zacinkání o podlahu musela slyšel i když je to hloupost. Následuje exploze. Ten chlap má skvělou mušku. Dva z komanda to odhodí a zůstanou ležet někde mimo dohled. Několik regálů se rozletí na kusy a věci z nich létají vzduchem.

Další rána je mnohem silnější. Otřese celou místností. Další a další. Najednou se strop proboří. Dovnitř vlétne něco obrovského a zase to zmizí. Vynoří se to stropem ven. Do místnosti zničeho nic svítí mesíční světlo. Nad domem visí Carryon jako druhý měsíc. Obrovský, plný chapadel a očí. Polámané trosky padají do místnosti. Prorval se celým domem jako by byl z papíru. Zvenčí se ozývá střelba. Ještě není pro Lovce konec. Bojují. Drží se. Vyděšený vojáci hledí na něco nahoře. Není to ten tvor. Jsou to jeho paraziti.

První nakoukne dovnitř a jeho chapadlovitá tlama se zavlní, aby odhalila kruhovitou tlamu plnou zubů. Dutých, aby mohli pít krev tvora nahoře nebo svých obětí. Tělo pokryté bledou kůží se prohne a skočí kupředu. Dlouhé končetiny chybí vojáka a chapadla ho obalí. S odporným zvukem se do něj ta věc zakousne. Skrz průhledné vrstvy jeho těla je vidět, jak se hltavě krmí a červená tekutina proudí jeho tělem. Doslova nebožáka vysrkne. Odhodí ho jako hadrovou panenku. Jsou tu další. Rychlí, schopní skákat několik metrů a smrtelně nebezpeční. Najednou se nezdá že by vojáci byli nebezpečím. Sami jsou oběti. Další leží pod sutinami. Jeden z tvorů se na něj vrhne a chapadla obalí helmu jako kokon. Srknutí. Valí se dovnitř jeden za druhým. Poslední z komanda se zoufale vrhne směrem k vám. V rukou drží nevelkou bednu, kterou sebral ve skladišti. Nedojde mu, že nemá šanci. Potvora mu skočí na záda a krabice vypadne z rukou. Dojede téměř až k vám. Grace si udělá na hrudi kříž. První výstřel projede čelem vojáka. Druhý pulzující hlavou parazita. Ta se rozstříkne a smrdí jako zkažené ovoce. Další se ale blíží, blíží se sakra rychle.

Cesta vzhůru

Základna Lovců
21. 12. 2022

„Základy zvládnu ale rozhodně ne tak efektivně a na takovou dálku jako ty. Jinak bych neřešil telefon.“ Povzdechne si Harvey. „León by možná šel. Kdo je tam vlastně z našich? Odjížděl jsem před tím, než dorazil výzkumný tým. Nevíte, koho tam Shaw poslal?“ Podívá se na Anthonyho a Grace.

„Nevím, kdo všechno odjel s týmem.“ Odvětí mu Grace, aniž by spustila oči z chodby před místností. Anthony jen lehce pokrčí rameny. „Vedla je Madison. Té vlastně můžu zkusit zavolat i já.“ Zapře zbraň o rám dveří a volnou rukou sáhne do kapsy. Vytáhne telefon a rychle po něm párkrát přejede prstem. Po chvíli zakroutí hlavou. „Nebere to. Není tam nějaká nekřesťanská hodina?“ Zasune telefon opět do kapsy a chytne oběma rukama pušku.

„Stejná jako tady.“ Odvětí Harvey jen a podívá se na tebe. „Při tom co říkáš se, ale bojím, že jsou v nebezpečí. Pokud má Anthony spící agenty a aktivoval je musí teď jít o jeho poslední kartu, když se vše podělalo. Jinak by nic takového na centrálu Lovců nezorganizoval.“

„Kolik takovým lidí může mít, přece to nemohlo všem unikat. Já bych toho hajzla dostal do rukou.“ Zavrčí Anthony.

„Proč by ne. Všichni víme, jakou moc má Ú.P.K.Š. nikdo se o jejich aktivitách nedozví. Nikdo nenajde mrtvoly ani lidi ztracené v laboratořích. Proč by si nemohl vybudovat vlastní armádu, aniž by to cokoliv viděl.“ Grace se v očích zaleskne nenávist vůči celé organizaci. „Vzpomeň si na nás, to myslím celkem stačí.“

„Jo něco jsem vzal.“ Ukáže Anthony na dva granáty, která má u sebe. „Jeden nikdy neví, kdy je bude potřebovat.“ Ostatní jsou bohužel bez výbušnin, vybavení jen svými osobními zbraněmi.

„Dobře, takže vyrazíme, pobijeme, co se dá a zvítězíme. Vlastně klasická taktika Lovců. Nic se za ty roky nezměnilo.“ Usměje se Harvey a Grace mu přikývne.

„Staré zvyky nerezaví. Tady alespoň víme, proti čemu stojíme. Několik agentů, horda monster a jedna velká hrouda na obloze.“ Anthony jako první vyrazí chodbou a zbraň drží tak aby zachytil jakýkoliv pohyb a mohl rychle reagovat.

V vrchu se ozývají zvuky boje. Čím jste výš, tím jsou zřetelnější. Střelba mnoha zbraní, řev bestií i něco mnohem horšího. Zvuk, který připomíná troubení velryby. Jen mnohem vyšší nepříjemnější a prosycený něčím co se nedá popsat jinak než zlo. Komando nikde nevidíte. Najednou Anthony v mezipatře zastaví a ukáže na otevřené dveře. Jsou to ty, co vedou do výzkumného centra Lovců. Rozhodně nebyly v tomhle stavu, když jste byli na cestě dolů. Jelikož záložní generátor nenaskočil neaktivoval se ani zpět jejich bezpečnostní systém. Na zemi leží páčidlo a na krajích je zřejmé že se někdo dostal dovnitř násilím.

Spící agent

Základna Lovců
21. 12. 2022

Jen trochu povytáhnu obočí, když Harvey řekne, že zapomněl telefon nahoře v jídelně. Tohle není dobré. Tohle vůbec není dobré. Ale to ví i sám beze mě. „Nevadí. Není třeba jiný způsob? Jako jsem se tehdy spojila já s tebou z Guatemaly?“ Zeptám se ho pomalým, klidným tónem. „Nebo je to spíše můj obor než tvůj? Mohla bych to zkusit, ale… Neznám nikoho tam. Snad jen… Leona.“ Dojde mi vzápětí, ale to jen zakroutím hlavou. Kdo ví, jestli by vůbec něco takového šlo. S Harveym jsme si byli přeci jen bližší, než s jihoamerickým bohem, kterého jsme přišli tehdy okrást.

„Ah, dobrovolná oběť. Na to jsem zapomněla.“ Povzdechnu si zklamaně. Je to jako když někdo vytáhne jednu z karet a zbytek věže se celý zbortí. Tahle část plánu se může založit do šuplíku. Nedobrovolná oběť by mě až tak netrápila. Ne po tom, co už několik let žiji propojená s démonem požírajícím duše. To některé životní hodnoty umí nepříjemně ovlivnit.

„Nevadí, vymyslíme něco jiného.“ Dodám trochu povzbudivě, aby pak přišla s informací i Grace. Shaw telefon nebere. Dalo se to čekat, i když jsem tak trochu doufala… Ukročím do strany, když se vše kolem nás roztřese. Zemětřesení?! Pohlédnu překvapeně na ostatní, než mi dojde, co za tím musí být. Carrion! Raději si ani nedomýšlím, co za peklo se musí odehrávat nahoře, když se otřesy dostaly až sem dolů do podzemních pater.

„Nemáme moc času.“ Zašeptám spíše pro sebe, než se natáhnu a dotknu se kusu masa, které ještě nedávno bylo člověkem.

Zmateně se rozhlížím kolem. Svět není takový, jaký jsem znal. Ti lidé kolem nejsou ti, za které jsem je měl. Zamrkám a zhluboka se nadechnu. Zmatek v hlavě se začíná usazovat a vyplouvají napovrch konečně nějaké srozumitelné myšlenky. Tohle všechno… Tohle místo… Už vím, kde jsem. A především proč tu jsem. Jedna z nejpodstatnějších úloh, na kterou šéf spoléhá. Bude na mě dotáhnout to do konce. Je nás tu víc, ale já budu mít svůj vlastní úkol. Nepotřebuji vědět, kdo jsou ostatní. Nechci to vědět. Představovalo by to jen zbytečné Riziko.

Podívám se do tváří lidem, které jsem dříve nazýval přáteli, ale teď už k nim nic necítím. Možná tak jen opovržení. Posraní kovbojové. Zbytečné riziko a nebezpečí. Brzy už to ale bude vyřešené. Všechno tohle… Vyrazím do chodby a přiložím si k uchu telefon. Instrukce jsou jasné. Jednoduché. Tohle nebude problém. Jsou tu zahledění sami do sebe, takže nemají šanci si čehokoliv všimnout. Ne takto zevnitř.

Udělám vše dle instrukcí. Dle očekávání se nesetkám s jedinou komplikací. Všichni jsou podělaní z toho vánočního večírku, který se zrovna dnes chystá, a tak mi prakticky nikdo nevěnuje žádnou pozornost. Jen jídlo, zbraně a chlast. To je to, co je tu zajímá.

Procházím chodbami, o kterých jsem neměl ani tušení. Dostal jsem se až na dno králičí nory. S úšklebkem si vytáhnu cigaretu z krabičky a projdu staře vypadajícími dveřmi, které se do tak moderního komplexu vůbec nehodí. Je to podivná místnost. Plná symbolů a podivných předmětů. Připálím si cigaretu a vyfouknu oblak dýmu. Pitomí okultisti. Dojdu doprostřed místnosti a ruka zajede do kapsy, aby vytáhla drobné zařízení. Tohle je konec. Aspoň bude rychlý. Svůj úkol splním. Potáhnu dlouze kouř do plic a zavřu oči. A prst zmáčkne tlačítko.

Odskočím jako kdyby do mne praštil proud, až dopadnu na zadek. „Ahh… to bylo…. Jako vždy.“ Dostanu ze sebe zadýchaně a stisknu si kořen nosu. Tohle bolelo. Nesnáším, když se to stane. Nesnáším, když se vracím zrovna do vzpomínek cizích smrtí. Je to až příliš… autentické.

„V pohodě… Jsem v pohodě.“ Zvednu ruku, aby se ke mně nevrhali. „Potřebuji jen chvíli. Jen moment.“ Promnu si unaveně oči a párkrát se zhluboka nadechnu a pomalu vydechnu, abych se trochu uklidnila, zatímco dál sedím na zemi. Anthonyho hlášení vnímám jakoby z dálky, ale přikývnu. Vzduch je čistý. To, jestli je to ale dobrá věc nebo špatná, se raději neopovažuji domýšlet. „Byl to spící agent. Aktivovali ho tento večer. Je jich tu víc, ale nevím, kdo všechno to je. Je za tím Robert Anthony. Za vším. Za tím monstrem, které přivolali. Za tou jednotkou. Tímto… Tohle všechno musel naplánovat už hodně dávno. Mám… mám jen číslo, na které volal… To je vše.“ Dodám, abych si vytáhla telefon, a to číslo do něj zapsala, dokud jej mám ještě v čerstvé paměti. Kdo ví… třeba se to bude někdy hodit. Ale teď rozhodně ne.

„Dobře… Dobře, změna plánu.“ Vydechnu a zapřu se rukou, abych rozlámaně zvedla vzala opět do rukou svou pušku. Cítím se jako… no jako po výbuchu, ale to brzo přejde. Vždycky to jednou přejde.

  „Takže tady už nic nezachráníme. Vydáme se tedy zpět. Pomůžeme ostatním. Najdeme Harveyho mobil, pokud to ještě půjde a dořešíme situaci tady, než budeme řešit další problémy. Máte někdo nějaké granáty nebo výbušniny? To komando má technickou výhodu. Nemáme v přestřelce šanci.“ Podívám se po svém týmu.

„Vyrazíme, buďto na ně narazíme a situace se vyřeší sama anebo se dostaneme nahoru za ostatními. Tak jako tak nemáme moc času.“ Kývnu na ostatní, než vyrazíme chodbou pryč, nechajíc poničenou místnost i zbytky spícího agenta za námi.   

Spící zrádci

Základna Lovců
21. 12. 2022

„Muselo by jít o nějaké vymytí hlavy. Jinak by se sem nedostali. Podobné případy procházejí několika psychologickými vyhodnoceními, aby se zajistilo, že jsou na naší straně.“ Prohlásí Anthony zamyšleně a zdá se, že se mu doopravdy nelíbí představa, že by vás zradil někdo z vlastních řad.

„Je to pravda. Shaw nařídil mnohem přísnější analýzu než u ostatních nově příchozích. Hádám, ale že žádné opatření není bez možnosti, jak ho obejít. Hlavně když se bavíme o Ú.P.K.Š.“ Doplní Grace. Pří zmínce o manželce, kterou zabili Lovci se na tebe všichni překvapeně podívají. Očividně nikdo netušil že se to stalo. Ostatně sama jsi k té informaci přišla teprve nedávno.

„Jo, jeho syna jsi zmínila. Sféra a vesnice.“ Dodá pak Harvey a podívá se na tebe se strachem v očích a začne se šacovat. Panika je jen silnější. „Sakra, musel jsem mobil nechat na stole, když jsme odcházeli. Blbý spěch, a ještě blbější alkohol.“ Praští do stěny pěstí. „Čísla, které nejsou v seznamu brát nebudou. Součást ochranných opatření. Pokud ale seženeme někoho živého a přemluvíme ho, aby ten rituál podstoupil. Oběť musí být dobrovolná. Nevýhoda, když člověk nepraktikuje úplně temnou magii. Jak jsem říkal je sakra těžké ho provést. Jinak by hromady lidí skákali po světě aktivněji než ta Sharkova dodávka.“ Komplikace se hromadí.

„Shaw to nebere. Ani se nedivím. V tom, co se dělo nahoře by neslyšel ani kdyby mu někdo držel telefon centimetr od ucha.“ Grace dá telefon od ucha a naťuká alespoň rychle zprávu. Anthony se mezitím přichystá ke dveří a hlavní zbraně kontroluje chodbu. V tom se celý svět trochu zaklepe a ze stropu se snese trocha prachu. Další výbuch? Ne. Tohle bylo něco jiného Carryon se musel dostat nad sídlo a začít útočit. Těžko si představit jaké peklo se nad vašimi hlavami odehrává. V tu chvíli se konečky prstů dotkneš kusu roztrhaného těla a vydáš se na pouť do mysli toho kdo celý tenhle chaos umožnil.

Stojíš zmateně mezi svými kolegy. Nevíš, co se děje. Vlastně je vůbec nepoznáváš. Víš jen že to vlastně nejsou tvoji přátelé, jak jsi si myslel. Podíváš se zmateně na svoji ruku jako bys jí ani nepoznával. Vzpomínky se vrací až se ti motá hlava. Poslal tě sem abys byl pojistka, kdyby jednání o eliminaci téhle bandy dementních kovbojů nevyšlo. Když všechno selže aktivuje vás. Věrné agenty rozeseté na důležitých místech. Nevíš, kde jsou ostatní, ale jedna věc je jasná. Ú.P.K.Š. selhala v tom čím měla být. Podvolila se slabosti a neměla páteř na to, aby přijala Robertova opatření. Nedalo se nic dělat a musel aktivovat protokol spáče. Poslední možnost, jak zrealizovat jeho plány. Omluvíš se a odejdeš na záchod. Pak zabočíš chodbou. Výhoda je že sehnat zbraně v sídle Lovců je hračka. Po cestě vezmeš telefon a vytočíš předem domluvené číslo. Udáš své identifikační číslo a klidný hlas na druhé straně ti sdělí instrukce. Jednoduché. Otevřít zadní vrata, aby se sem mohli dostat další. Hned jak zrušíš ochranu. Už teď venku chystají rituál, který sem přiláká, něco velkého. Něco, co chce Lovce zničit stejně jako vy. Po tomhle nebude cesty zpět. To ale nevadí. Pro velké činy je to třeba. Sjedeš výtahem do nejnižšího patra a vstoupíš do části podzemí o které mnoho z Lovců neví. Ty sám jsi o ní nevěděl. Až do doby před několika minutami. Otevřeš staré dveře a vidíš svůj cíl. Opřeš se zády o kamenný podstavec a připálíš si. Už nějakou dobu jsi chtěl přestat. Tohle bude tvoje poslední. Pak vytáhneš z kapsy detonátor a aktivuješ výbušninu co máš u sebe.

„V pohodě?“ Zeptá se starostlivě Harvey. Když odskočíš od kusu těla jako by tě pronásledovala exploze, která ukončila život muže, do kterého jsi se ponořila.

„Každopádně nikde nikdo šéfová, nezdá se, že by se kdokoliv chystal sem vtrhnout.“ Upozorní Anthony ode dveří. Grace se k němu přidala a každý z nich kryje jednu stranu.

Základna Lovců
21. 12. 2022

Jdu poslední. Nasoukám se do klimatizační šachty za ostatními. V tak vyhrocené situaci jen krátce zaregistruji, že Anthony není z celého plánu zrovna nadšený, ale nemáme prostor vymýšlet něco jiného. I tak ale neprotestuje a je kdesi přede mnou v tom úzkém prostoru. Přidržím mřížku, zatímco uslyším blížící se kroky těžkých bot.  Ani nedutám, když komando proběhne pod námi. Kdyby si nás tu všimli, byla by to konečná. Tiše vyčkávám a pomalu ani nedýchám, než překontrolují perimetr a vydají se dál. Tlumeně úlevně vydechnu. To bylo těsné. Víc než těsné.

Nemá smysl tu ale trávit další čas. Začneme se přesouvat za Harveym. Plazím se za ostatními a snažím se, aby puška příliš nerachotila o plech. Zatraceně. Ten prostor je dost užší, než si pamatuji z Nymových vzpomínek. V jeho podání to bylo skoro jako procházka parkem, ale tady se obyčejný člověk docela zapotí.  

Konečně dorazíme na místo. Harvey vyšroubuje mříž a postupně celý tým seskáče do jedné z chodeb. Doskočím jako poslední a rozhlédnu se. Je tu čisto.

„V pohodě?“ Otočím se na Harveyho, který vypadá, jako kdyby se právě vyškrábal z vlastního hrobu. „Ah… To jsem nevěděla. Ale dobrá práce. Máš u mě skleničku.“ Kývnu na něj trochu povzbudivě a poupravím si popruh od zbraně. Ne, že by to cokoliv změnilo na našem plánu. Jiný v tu chvíli moc nepřipadal v úvahu.

Dorazíme k místnosti, ze které prakticky nic nezbylo. Ve vzduchu je cítit kouř, smrt a elektrizující pocit po zbytcích magie, která byla rozprášená do okolí stejně jako většina vybavení místnosti. Ošiju se a podrbu se bezděčně na zátylku. Tohle je nepříjemné.  Kužel světla přejíždí po okolí, které vypadá prostě jako po výbuchu. Kolik takových míst už jsem viděla. Kusy těla jsou všude. To znamená, že ho už nevyslechneme… ačkoliv.

Rozhlížím se ostražitě po zničené místnosti, kráčejíc pomalu do jejího středu, zatímco mi pod podrážkami bot skřípou sutiny. „Je to v háji.“ Povzdechnu si, když vidím, v jakém je místo stavu. Tohle nedáme dohromady. Není tu co dávat dohromady. Muselo by se to celé vybudovat prakticky od základů a ten čas a energii, kterou by to potřebovalo v tuhle chvíli prostě nemáme.

„Hmm?“ Otočím se na Harveyho, když promluví a jen stisknu zuby. Krvavá magie. Lidské oběti. Tyhle věci umí některé věci podpořit. Někdy až příliš. Skloním hlavu a zahledím se do středu místnosti, kde bylo epicentrum výbuchu. „Ten… Luka říkal, že je tu víc lidí, co přešlo z Ú.P.K.Š. Nejspíš jich i víc dělalo s Anthonym. Vzhledem k jeho schopnostem bych se ani nedivila, kdyby někomu prostě vymyl mozek, když už by ho nepřesvědčil běžnými způsoby… Ale to je v tuhle chvíli vedlejší… Zatraceně!“ Převalím špičkou boty kus sutin. Co tu chtějí… Proč tohle všechno? Při těch otázkách mi přejede mráz po zátylku a jen nespojeně mlasknu, když mi ruka zase začne stoupat k neexistující sponě na kravatu.

„Jistě… Robert Anthony nesnáší Lovce. Zabili mu ostatně ženu. Chce nás zničit, ale… Je něco, o co mu jde víc. Zachránit syna a k tomu potřebuje jednu věc.“ Otočím se smutně na Harveyho, který ví, na co narážím. O sféře ví moc dobře. „Možná z toho vašeho člověka nakonec dostal víc, než jsem myslela. Mám nepříjemné tušení, že tohle je jen diverze. Jakkoliv velká může být. Anthony měl desetiletí, aby to mohl naplánovat. I když jsem mu do poslední fáze vstoupila já, jen to věci odložilo. Dvě mouchy jednou ranou. Harvey, můžeš zjistit, jestli je vše v pořádku?“ Zeptám se Harveyho, než se otočím na Grace.

„Nejspíš ano, ale řekla bych, že tihle tu jsou, kvůli dalšímu konci, který chce Anthony uzavřít.“ A ukážu s těmi slovy na mne. Jejich výbava. Umístění. Tohle všechno nasvědčuje tomu, že tu na mě čekali. A když si vzpomenu, jakou nenávist jsem z Anthonyho cítila vůči mé osobě, je mi jasné, že jeho rozkaz mě zabít stále platí. Pořád ještě totiž můžu zamíchat kartami v jeho neprospěch, a to si uvědomuje až moc dobře. Co teď s tím? Rozhlédnu se rychle a nadechnu se.

„Dobře! Anthony jisti chodbu. Ta jednotka se pro nás může vrátit. Grace, dej o nich vědět Shawovi. Nevím, jestli se dovoláš, ale aspoň nějakou zprávou. Cokoliv. Harvey, zjisti, jestli je vše u vás v pořádku. Já… Já se zkusím rychle podívat na to, co tomuhle předcházelo. Pokud bude ale problém u vás Harvey… Jsi schopen ten přemisťovací rituál provést z paměti? Pomůžu ti, ale nikdy jsem jej neprováděla. Kdyby došlo na nejhorší, nejsou naše prioritní cíle tady. Rozumíme si?“ Pronesu rozhodně a raději nevnímám možné odsuzující pohledy, že tu necháme zbytek Lovců jejich osudům, pokud dojde na můj černý scénář. Mají ale zbraně, výbavu, výcvik. Mají šanci. To se o vesnici ukryté v horách nedá říct. A tam bude Anthony směřovat většinu sil.

„O katalyzátor bych se nebála. Bude nám stačit dostat alespoň jednoho z té jednotky živého.“ Řeknu chladně a otočím se do místnosti. „Tak do toho.“ A s tím dojdu ke kusu ohořelého těla, u nejž pokleknu, dotknu se ho konečky prstů a zavřu oči.

Krvavá magie

Základna Lovců
21. 12. 2022

„Jak jen dlouho to bude třeba.“ Přikývne Anthony a hned po těch slovech pokropí chodbu sprškou výstřelů. Z druhé strany přiletí další salva a rozhovor zbraní pokračuje.

„Dobře, to zní jako plán. Nebudou čekat, že zmizíme tudy.“ Kývne Harvey a podá ti nůž který měl v pouzdru vzadu za opaskem. S jeho pomocí šrouby povolí a pomalu spustíte kryt větrací šachty k zemi. „Dobrý nápad. Ještě štěstí že tohle místo i výzkumné oddělení potřebuje pořádné chlazení. Díky výpadku by to doopravdy mohlo vyjít. Jo k ochranám trefím i po slepu.“ Dodá a vyšvihne se do otevřené šachty. Není vůbec prostorná, ale člověk se tam napasuje a proleze i bez elfí obratnosti. Naštěstí.

Grace jde jako druhá a tváří se ustaraně. Anthony zakleje a orosí se mu čelo, když vidí temný vlez do klimatizace, ale nic nenamítá a vyšvihne se za ostatními. Vyměníš posledních pár výstřelů s jednotkou v chodbě a vrhneš se za ostatními. Mřížku přidržíte na místě a netrvá to dlouho a chodbou pod vámi se prožene osmičlenné komando nahoru se naštěstí nikdo ani nepodívá. Nejvíc času stráví kontrolováním rohu, zda na ně nečíháte. Pak postupují dál.

Harvey vás vede kupředu. Není vidět, jak se při tom tváří, protože vidíte jen své podrážky, ale nakonec se zastaví před jednou z dalších mříží klimatizačních šachet. Svým nožem vypáčí průlez a seskočí dolů. Anthony ho následuje a unaveně se opře o stěnu. Jen z něj leje.

„Nesnáším úzká místa, příště mě raději nechejte zastřelit než tohle.“ Hlesne, když jste dole všichni.

Harvey světlem baterky přejíždí po místnosti. Je naprosto zničená. Výbuch zničil celé zařízení. Nenechal ani kus. Tělo toho, kdo to udělal se válí všude kolem. Rozhodně sem nešel, aby přežil.

„Musel vědět co dělá. Odpálil se přímo ve středu. Dost blízko aby to prošlo skrz všechno. Kdyby jen někam hodil nálož nefungovalo by to. Jeho oběť navíc podpořila výbuch krvavou magií, která to všechno dokončila. Tohle neopravím. Rozhodně ne hned. Možná za pár měsíců práce a výzkumu.“ Kroutí hlavou Harvey. „Musel to být někdo zevnitř Noro. Nikdo jiný by se sem nedostal zvenčí. To je prostě blbost. Musel to zničit a zároveň pustit dovnitř ty vojáky. Jinak si to nedokážu vysvětlit.“

„Jenže… co tu chtějí? Co ta věc na obloze? Pokud chtějí zabít nás všechny… nevpustili jsme je právě ostatním Lovcům do zad?“ Hlesne Grace a Anthony se na ní se strachem v očích podívá.

Pozdrav od starého znamého

Základna Lovců
21. 12. 2022

Vyrazíme po chodbě a jako sehraný tým. Nedojdeme ale až tak daleko, když v tom všechna světla zhasnou. „Co to sakra?“ Rozhlédnu se kolem nás a chvíli čekám. Jestli někdo vyhodil proud, měly by naběhnout záložní generátory. Divila bych se, kdyby je zrovna tady neměli. Nic se ale neděje.

„Dobře, směr schodiště.“ Kývnu a otočím se na Grace. „Vypadá to tak. Tohle se mi nelíbí. Někoho tu musí ještě mít.“ Stisknu pevněji pušku a nakrčím čelo. Někdo musel zradit. Vyhodit do povětří magické ochrany a postarat se i o další infastrukturu. Snad to bude jen jeden diverzant. A snad se nám dostane do rukou… Rozsvítím baterku stejně jako ostatní a pokračuji dál.

Sbíháme schody. Díky Hikorimu mám s dostatečným předstihem dobrý přehled o situaci před námi. Jeho tma netrápí. Ne tak, jak nás. Nikde nic podezřelého není. Čisto. Dám znamení ostatním a projdeme do chodby v nejnižších patrech podzemního komplexu. Pokračujeme, ale v tom se zastavím a zvednu ruku. Skrz Hikoriho oči totiž vidím komando s noktovizory. Jak se sem…? Ale hned vzápětí si všimnu magických symbolů, které jsou po krajích jejich vybavení a stejně jako Hikori sebou trhnu. Oni ho vidí. Dojde mi vzápětí, když v tom Hikorimu pod nohy dopadne granát. Běžně by jej něco takového nezranilo. Ne ve sféře stínů, kterou tímto světem prochází. Ale tohle není jen tak obyčejný granát.

Zamrkám překvapeně a o krok ustoupím. Najednou ho necítím. Po tolika letech je to jako kdyby někdo přetnul naše pouto. To ale trvá jen okamžik, než se opět objeví. Nevím, kde je. Je někde daleko. Hodně daleko na to, aby se sem mohl dostat.

„Ten hajzl!“ Zavrčím naštvaně, když mi dojde, kdo za tím vším je. Robert Anthony. Ten, který byl uvolněn z agentury na nespecifikovaně dlouhé volno. Ten, v jehož hlavě jsem byla. A ten, který byl i v mé. Tohle byla past. Past na Lovce. Past na mě. Věděl moc dobře, že sem půjdu. Vymítací granát, který byl vytvořený přesně na oniho? Umístění komanda zrovna zde dole. Nic nebyla náhoda. Měl to naplánované dobře. Až zatraceně dobře!

Vzduchem se rozezní první výstřely. Vědí o nás a mají technickou výhodu, zatímco my o tu naši mystickou teď právě přišli.

„Zpátky!“ Ustoupíme za roh chodby, z kterého kulky ukusují kusy zdiva. Anthony palbu opětuje, ale je nám všem jasné, že je to k ničemu. Přinejlepším jsme v patové situaci a přinejhorším nás tu dostanou.

 „Nemáme.“ Zopakuji po Harveym, zatímco se snažím vymyslet co s touhle podělanou situací. Antohny je minimálně o krok napřed a já na tohle nebyla nachystaná. I přes to všechno, co jsem viděla v jeho hlavě, mě to v tuhle chvíli nenavedlo, co by se dalo…. „Jistě…“ Vzhlédnu ke stropu moderního podzemního komplexu. „…Díky Nyme.“ Povytáhnu koutek rtů, když si vzpomenu na ještě jednu procházku životem někoho jiného. To ale nebyl Anthony. Ne, jen jeden zasmušilý elf, který se byl v dost podobném komplexu schopen pohybovat, aniž by si ho ostatní všimli.

Pohled mi padne na jeden z krytů klimatizace, která i tady bude muset být pořádně výkonná vzhledem k umístění hluboko pod zemí. Nedivila bych se, kdyby tu byl celkově podobný design jako u základen Agentury.

„Zabav je.“ Řeknu Anthonymu. „Harvey, pomoz mi.“ Ukážu na kryt klimatizace u stropu a nechám se přizvednout, abych ji odšroubovala. V Nymově podání to vypadalo mnohem snazší než teď v mé vlastní realitě. Výrazně snazší. Asi mi chybělo pár set let zkušeností, a tak obratné prsty.

„Nůž nebo něco, čím to vyšroubuji. Rychle.“  Natáhnu ruku ke Grace s Harveym a pak se postarám o šroubky, které schovám do kapsy, zatímco se za námi ozývá přestřelka. „Vezmeme to oklikou. Před chvílí klimatizace ještě fungovala, tak to bude chladnout, ale kdyby to přepnuli na termo, mohli by nás i tak odhalit. Vyhneme se jim. Harvey. Ty to tu z nás znáš nejlíp. Jdeš první.“ Seskočím zpátky na zem a jen zavrtím hlavou nad případnými připomínkami.

„Vím, že neznáš klimatizaci, ale ta se bude držet v podobných cestách jako chodby. Už jsem v jedné podobné byla… Není to tak hrozné, jak se zdá. Běžte.“ Kývnu na ně povzbudivě, než se přitočím k Anthonymu a zvednu svou pušku. Gestem mu naznačím, že ho střídám, než se vykloním a vystřelím párkrát proti komandu v chodbě. Hajzlové! Vzpomenu si na Hikoriho, který je sice v pořádku, ale bůh ví kde.

„Stahujeme se!“ Křiknu schválně co nejvíce nahlas, zatímco kryji ústup ostatních, než se pak jako poslední rychle vyhoupnu do šachty a zadělám za námi kryt. Pokud to nebudou kontrolovat do detailu, neměli by si všimnout, že tam šroubky nejsou. Zůstane za námi jen prázdná chodba a s trochou štěstí i dojem, že jsme se rozhodli přesunout jinam.  

Zatím si v úzkém prostoru, kterým se budeme muset plazit, až nepříjemně uvědomuji, že na příští večírek budu muset skutečně změnit výběr oblečení.

Pokud nějaké příště ještě někdy bude.