Andor.cz - Dračí doupě online

Zrcadlo vzpomínek

Základna Lovců
7. 12. 2022
♫♫♫

Noříte se do skluzavky vzpomínek a ta nabírá na rychlosti i intenzitě. Harveyho mysl se nebrání. Možná je otevřený ale taky nepochybně hraje svou roli i alkohol. Než si uvědomíš, co se děje zjistíš že právě kvůli tomu, že je taky nadaný je tahle skluzavka obousměrná. On hledí do tebe a ty do něj. Zrcadlo nastavené tvým vzpomínkám v podobě jeho života. Nevíš, jestli o tom ví. Netušíš, zda to tak chce, ale víš, že zastavit to nejde. Zavřít oči je nemožné a brzdy nejsou k dispozici.

___

„Začneme Berlínem. Týden zpátky. Vzpomínka na muže, kterého jsem zabil.“

___

Stojíš v místnosti a v rukou svíráš kouřící pistoli. Leží před tebou chladnoucí tělo muže. Dobře oblečený ve svetru, který nasakuje krví. Blond vlasy a modré oči. Vyjdeš nahoru po schodech. Vypadá to jako bohatě zařízené sídlo. V pokoji jsou dvě děti. Chlapec a dívka. Oblečené v hadrech. Otevřeš dveře a podívají se na tebe se strachem v koutku oka. Mezi nimi se rozsypou kostky. Viseli ve vzduchu. Usměješ se. Jsi tu dobře.

„Pojďte, už je všechno dobré.“ Natáhneš ruku a nenápadně schováš zbraň zezadu za opasek. „Už vám nikdo nebude ubližovat. Najdeme vám nějaké dobré a pěkné místo.“

___

„Teď něco klidnějšího. Setkání s mým starým týmem. Ještě když jsem pracoval pro Lovce. Tam jsem i poprvé viděl Shawa.“

___

Jdeš po chodbě sídla Lovců a přes rameno máš přehozenou tašku s osobními věcmi. Poprvé po výcviku celých čtrnáct dní dřiny, střelby a přípravy. Konečně tady. Jiné doma nemáš. Jsi mladý a plný ideálů. Konečně možnost, jak se dát dohromady a udělat něco dobrého. Vedle tebe jde žena. Její obličej chybí. Vzpomínka na něj je prázdná. Jen ovál ničeho.

„Tak tady to je Harvey. Sejdeme se v jídelně. Seznámíš se s případem a pojedeme.“ Odvětí hlasem bez tónu a přízvuku. Jen dutý zvuk.

Když dojdeš do jídelny jsou tu všichni tři. Obličeje nemají jen prázdnota. Vítají tě a berou mezi sebe. Konečně někdo. Nehledí na tvé magické nadání, nezajímá je, co jsi zač. Jsi pro ně partner a kolega. Líbí se ti to. Usmíváš se.

Za okny zastaví auto. Vystoupí z něj Shaw. O něco mladší a v obleku. Tehdy ho ještě neznáš. Musíš se zeptat kdo to je.

„Jen nějaká krysa z Ú.P.K.Š. toho si nevšímej. Jdou nám tu komplikovat život.“ Odvětí jeden z dutých hlasů u stolu.

___

„Mé druhé setkání se Shawem. Předtím než jsem od Lovců definitivně odešel.“

___

„Je v pořádku? Co se stalo?!“ Světlo svítilny ti září do očí a Shaw se nad tebou sklání. Kolem jsou jen mrtvoly. Tahají tě zpod těl nepřátel. Monstra. Celé hejno. Museli jste kopnout do vosího hnízda a to pořádně. Agent Ú.P.K.Š. se nahýbá, aby ti zkontroloval puls. Cukneš sebou. Žiješ ale jen tak tak.

Ptáš se vyschlými rty, kde jsou ostatní. Odpověď je až směšně jednoduchá a znáš jí, než jí Shaw opatrně řekne.

„Mrtví chlapče, jsi jediný, kdo přežil, a to jsi měl sakra štěstí.“

___

„Útok na náš tým, asi hodinu před tím.“

___

Jsou všude. Řvou jako šílení. Skučí a bojují. Chapadla šlehají a dlouhé chitinové drápy škrábou o kámen. Ti okřídlení se snášejí z nebes jako šípy. Nemilosrdně a krutě dotírají. Jedna z postav bez obličeje vystřelí z tubusu na rameni raketu. To je zdrží ale ne zastaví. Utíkáte dál a dál. Stabilizátor, který jste sem přinesli musí každým okamžikem začít fungovat. Ochrana Jizvy je ale moc silná. Můžou ho rozbít nebo cokoliv. Nesmíte selhat záleží na tom všechno. Ženě bez tváře pronikne vystřelený trn do lýtka. Spadne s výkřikem na zem. Zvedá se a vy jí kryjete. Soustředíš svou energii a vyšleš jí směrem k nejbližšímu monstru. To zaklape kusadly a padne na zem. Cítíš se unaveně. Musíš si sáhnout na dno a mít dost síly. Blíží se odevšad není moc času. Soustředíš se a nabíráš všechny své rezervy. Vtahuješ je do svého nitra abys je mohl vypustit ven. Náhle cítíš, jak se něco pokazilo. Nemůžeš přestat. Energie, kterou absorbuješ. Je jí moc. Padneš na kolena. Beztvářný Lovec k tobě přiskočí.

„Jsi v pořádku Harvey?“ Dotkne se tě rukou a jako když propojíš elektrický obvod se napojí. Jeho energie jde do tebe, dokud nepadne mrtvý k zemi.

„Co se to děje?!“ Vykřikne Lovec u ženy. Dívá se na tebe se strachem. Pomalu pozvedne zbraň a rozmýšlí se, jestli zmáčknout spoušť. Pak se ale nádoba roztrhne. Energie se uvolní v jediné výboji. Zabije všechno kolem. Monstra i lidi. Plazíš se mrtvolami. Vidíš ve zkroucených prstech zařízení na stabilizaci Jizvy. Rozsvítí se zelenou kontrolkou. Pak omdlíš.

__

„Setkání se starým velitelem Lovců. Jediným, kdo věděl, co se doopravdy stalo.“

__

„Neviním tě a budu ti to opakovat, dokud to bude potřeba. Chápu, že ale chceš odejít. Vezmi si dovolenou. Odpočiň si. Jak jen bude potřebovat. Pravda o tom, co se stalo se nikdy ven nedostane. Toho se neboj. Kdykoliv budeš na půdě Lovců vítaný. To ti říkám teď a kdyby to bylo nutné řeknu to i svému nástupci.“ Podá ti mohutnou ruku. „Drž se Harvey.“ To je přesně ta chvíle kdys ho viděl naposledy až do jeho pohřbu o pár let později.

___

Stojíš uprostřed lesa. Je ticho. Klid a mír. Už tam budeš. Drobná skrytá vesnice v horách. Okopíroval jsi kolem ní přesně všechny značky z ochrany Lovecké základny. Tady jsou v bezpečí. Tady je nikdo nenajde. Vyjdeš zpoza stromů a vyhublý holohlavý chlapík ti zamává na pozdrav. Zrovna pracuje na jednom z mnoha záhonků kolem chatek. Už jsou docela soběstační. To se jim musí nechat. Dvě děti, které vedeš s sebou se tu určitě budou mít dobře. Mezi svými. Usměješ se vesele a přidáš do kroku.

__

Poslední vzpomínka zmizí a Harvey sedí naproti tobě. Mrká očima s nevěřícím výrazem.

„To byla jízda.“ Opře se o kolena a vypadá to, že možná bude zvracet. „Ne v pohodě dobrý. Všechno dobrý. Nečekal jsem jen že to bude tak moc intenzivní. Jako tam být.“ Ten pocit s ním můžeš sdílet. Jen netušíš, zda ví cos všechno viděla.