Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Monster Hunt - USA
Družina
| |||
 | Nepřítel uvnitř Základna Lovců „Ne takhle obvykle večírky rozhodně nevypadají. Neznám blázna který by chtěl zaútočit na Loveckou základnu. Vždyť to musí být jasná sebevražda.“ Hlesne rozhořčeně Anthony. „Ano, jako tým. Přesně tak.“ Usměje se na tebe Grace a vypadá to že jí tvá slova doopravdy potěšila. Jediný Harvey zůstává ticho a zamračený. Jen přikývne a jde. Vyrazíte. Hikori vpředu, připravený dát kdykoliv znamení, pokud uvidí pohyb. Dojdete do haly, když v tom sídlo lovců zhasne. Někdo přerušil elektřinu. To na monstra doopravdy nevypadá. „Výtah nepojede. Budeme muset po schodech.“ Podotkne Anthony zřejmé a otevře opatrně dveře na schodiště. Zkontroluje hlavní schody pod vámi a dá znamení, že je vše čisté. Zbytečně. Hikori už míří dolů ale to on nemůže vidět. Jdete po schodech dolů. Čisto.
„Záložní generátor nespustil.“ Poznamená Grace. Skutečně touhle dobou už by měli nastartovat záložní zdroje a obnovit energii v sídlu. Dole je tma. Bohužel na stěnách nebyli brýle na noční vidění. Musíte si tedy vystačit s baterkami. Ty ozařují stěny, které už nepřipomínají venkovské sídlo, ale spíš tajnou laboratoř. Projdete kolem výzkumného oddělení. Tam je čisto. Pak sestoupíte do nejnižších pater pod základnou, kde se nachází zdroj ochranné bariéry.
Vnímáš přes Hikoriho jak málem vrazí do skupiny. Jsou to vojáci. Normálně by ho neměli vidět. Jejich nasazené noktovizory jsou ale po bocích, tak aby to nepoškodilo skla, pokryté jemnou sítí mytických symbolů. Ještě, než se oni staří vynořit ze stínů jeden z nich hodí granát. Vyvalí se z něj kouř. Štiplavý a páchnoucí po bylinách. Hikori zařve, vzteky ne bolestí. Najednou ho necítíš. Jen o setinu vteřiny zase ano. Jenže daleko, moc daleko. Brýle, vymítací granáty dělané na míru, je jasné kdo to je i když na uniformách nemají žádné insignie. Anthony si našel cestu, jak vrátit úder.
Chodbou se rozezní výstřely zbraní s tlumiči. Anthony zaklekne a opětuje palbu zpoza rohu. Mají stejně dobrou pozici jako vy. Nevíte kolik jich tam je. Stěna vedle vás je během chvíle posetá dírami od střel. Anthony se zakloní a střelba ustane. „Takhle se s nimi můžeme přetahovat ještě dost dlouho.“ Hlesne Anthony, když se opře o zeď zády a zbraň drží hlavní vzhůru. „Jenže na to nemáme čas.“ Mračí se Harvey. „Co jsou vůbec zač.“ Položí Grace otázku, na kterou všichni stejně znáte odpověď. „Hádej, můžeš třikrát.“ Ušklíbne se Anthony.
---
Lovci nahoře nepřestávají střílet. Monstra se blíží. Nejen ta malá ale i obr na obloze. Snáší se, aby celý dům rozdrtil. Zvuky střelby vše přehluší. Dokonce i zběsile vyzvánějící telefon který Harvey nechal na stole…
| ||
| |||
 | Vánoční překvapení Základna Lovců Harveyho reakce, stejně jako Hikoriho slova v mé hlavě mi dají jasnou odpověď. Ani se na to nemusím soustřeďovat. Magické ochrany, které se tu budovaly už před desítkami let a bezchybně chránily tohle místo před objevením a vniknutím nepřátel, jsou v hajzlu. Prostě tak. Stačila jen trocha trhaviny. Ta kolikrát umí vyřešit dost věcí.
Poslouchám Shawa stejně jako ostatní, ale netvářím se nijak překvapeně. Vlastně se netvářím nijak. V obličeji mám opět svůj soustředěný, nehybný výraz. Je mi totiž jasné jedno. Tohle je jen začátek. Výstřel na startovní čáře. Závod o život teď teprve začíná. Cítím ten příjemný pocit adrenalinu pumpovaného do žil, kdy se tělo snaží vybičovat k výkonům a uniknout možné smrti. Chybělo mi to. Během těch poklidných dnů v minesotské divočině mi to tak moc chybělo...
Jako v odpovědi na mé myšlenky ucítím od Hikoriho mrazení v zádech. Varovný křik prořízne šepot kolem. Je to tady. Vyhlédnu společně s ostatními z jednoho z oken a mezi nažloutlou září vánočních světýlek uvidím na obloze výjev, který má k vánoční atmosféře opravdu daleko. Za tímhle nebude Anthony… Letí mi hlavou, zatímco mi dochází, že máme docela problém, a to nemusím vzpomínat ani na poučky z příruček. Tohle bude ještě zajímavé.
Shaw nevypadá ale jakkoliv rozrušeně. Je to prostě profík a opět si připomenu, že poker bych s ním hrát nechtěla. Vydá pokyn a koutek rtů mi zacuká, když se ze stěn začnou vyklápět zbraně. Tohle je lepší. I když nám jde o krk najednou se cítím mnohem klidnější, než když jsem měla nezávažně konverzovat s neznámým člověkem.
Vezmu ze stojanu HK G36 s podvěsným granátometem, kterou jsem měla i na akci ve White mountain. Zkušeným, rychlým pohybem vycvaknu zásobník, překontroluji a vrátím zpátky. Je to jen pár vteřin. Žádné konverzace. Tohle je to, v čem jsem dobrá. Natáhnu uzávěr a náboj skočí do komory. Průrazná munice, to se bude hodit.
„Takové vánoce tu máte často?“ Zakřičím na Grace s Anthonym přes štěkot zbraní, který se rozléhá celou jídelnou, zatímco si beru pár zásobníků a strkám si je do kapes saka. Na granáty v nich místo nezbyde, ale nevadí. Čas litovat volby oblečení na party bude až potom. Stejně je nebudeme potřebovat tam, kam půjdeme. Nejspíš.
„Harvey. Jdeme s Harveym.“ Odpovím Anthonymu. „Jako tým.“ Dodám vzápětí a pohlédnu na všechny tři. Harvey s námi na žádné akci ještě nebyl a jeho pauza u Lovců byla dost dlouhá, některé věci se ale nezapomínají.
Ještě se ohlédnu krátce na Shawa a celou situaci u okna, kde mezi světýlky vyčuhují dlouhé hlavně útočných pušek. Zástup bytostí, který se sem míří se zdá nekonečný, ale vše má svůj konec. Jednou. Mohla bych jim tu pomoci, ale v tuhle chvíli jsou naše priority jinde. Nenechám se strhnout nutkáním vrhnout se do boje, ale chladnou logikou si poskládám v hlavě priority. Nenechám Harveyho jít samotného. Na to je moc cenný. „Jdeme!“ Křiknu a vyrazím ke dveřím z jídelny společně se svým týmem.
„Hodně štěstí…“ Zanikne můj šepot v hluku palných zbraní, aniž bych se otočila, než necháme bojovou linii za sebou. Je mi jasné, že dost z nich už nikdy neuvidím.
Situace na chodbě je klidná. Nebýt zvuků střelby z jídelny, jeden by ani nepoznal, že se na náš řítí armáda prastarých.
„Jdu první. Anthony jisti záda. Harvey, drž se s Grace uprostřed. Potřebujeme tě. Hikori, chci předvoj. Musíme zjistit, jestli se dá tam dole ještě něco zachránit a pokud ne, tak jim zase rychle pomoct sundat tu věc z oblohy a dodělat zbytek.“ Vydám rychlou sérii rozkazů v chodbě, kde už není třeba tolik křičet, než se vydáme rychle k výtahům do spodních pater, případně schodům, pokud budou výtahy zničené.
Tohle dotáhneme do konce!
| ||
| |||
| Další den ze života Lovce Základna Lovců „Čím delší dobu budete tam venku tím jasnější vám bude jedna věc. Váš život bude záviset na tom, jak rychle budete schopní sáhnout po zbrani. Čím víc věcí potkáte tím líp budete vědět, že pistole je fajn ale prostě nestačí. Vyměníte ji za něco s pořádným kalibrem, oblíbíte si chladné zbraně a mít po ruce bednu granátů vám rozhodně nebude připadat jako přehnaný opatření. Sakra, já sám jí mám v kufru auta vedle náhradního kola.“ - instruktor Rick Thompson během výcviku Lovců
Harvey vyskočí na nohy tak rychle až se za ním převrhne židle. Není rozhodně sám. Většina Lovců stojí a rozhlíží se. Většina z nich najednou drží v rukou i zbraně. Hervey se podívá na Shawa. Ten přikývne. Vyklepne cigaretu a zapálí si. Jeho tvář na setinu vteřiny ozáří plamen. Potáhne a vyfoukne. „Jsme pod útokem! Většina z vás o tom neví ale pod sídlem je magická ochrana, která tohle místo drží mimo dosah našich nepřátel.“ Lovci projede tichá vlna šeptání. „Ale no tak, nejste idioti. Museli jste vědět, že tu něco podobného je. Jinak bychom tu měli monstra už dávno.“ „Je pryč.“Odvětí zatím Hikori na tvou otázku. Tichým tónem. Téměř cítíš, jak je připravený vyrazit ze stínů, kdyby se cokoliv pokazilo. Vlastně se těší až se něco pokazí. Po týdnech na venkově může být zase ve svém živlu. „Musíme zjistit co se stalo. Harvey. Půjdeš dolů. Zjisti, jestli jde o bariéru a zda ji, popřípadě půjde opravit.“ Pokračuje Shaw. „Tam!“ Vykřikne jeden z Lovců u okna ověšeného vánočními ozdobami a ukazuje někam do tmy. Hikorimu přejede mráz po zádech. Už to vnímá taky. Něco se blíží něco, co není z tohohle světa a konečně to dostalo svou příležitost.
Mraky se protrhnou a on se přiblíží. Jeho oči se upírají na cíl. Protáhne své končetiny a organické vaky v jeho těle se nafukují a vyfukují, aby držel směr. Jeho tělo se hemží. Jsou na něm přisátí jako paraziti. Teď se ale pouští a padají vzduchem. Cítí kořist. Odtrhávají tlamy plné zubů z jeho těla, pouští drápy jeho maso a jdou se nakrmit. Tentokrát pořádně.
Ten tvor je větší než řadový dům. Pluje vzduchem jako balón pokrytý očima, za kterýma se skrývá zvířecí intelekt. Oddělují se z něj menší tvorové a padají jako déšť na zem. Pohybují se po dvou, ale jak zrychlují pomáhají si dlouhýma hubenýma rukama. Obojí je zakončené smrtonosnými drápy. Protáhlé hlavy s kostěnými výrůstky zdobí tlamy plné zubů a malá žlutá očka. Ženou se k sídlu Lovců. Horda, ke které padají stále další a další nepřátelé. Carrion. Nižší prastarý. Tvor živící kolonii smrtících predátorů která, stejně jako on, většinu času hibernuje. Těžko říct z které příručky nebo knihy pochází jeho popis, ale sedí přesně. Stejně jako poučka. Jeho kolonie může čítat i stovky smrtonosných bestií. Jeho výrůstky jsou navíc sami schopné srovnat dům se zemí. Pokud na něj narazíte lepší je vytáhnout střely země vzduch. Ještě lepší variantou je vypadnout co nejdál a zavolat letecký útok.
„Dobře, jdeme na to!“ Pokyne Gretchen a ta s povzdechem aktivuje skrytý mechanismus. Ve stěnách jsou schované police na zbraně. Je tu vše, pušky, samopaly, kulomety i několik raketových systémů enforcer. Gretchen popadne ze stojanu Heckler Kocha HK416 a zkontroluje ho. Shaw odloží na židli své sako a vezme karabinu M4. „Dobře, nalákáme je sem. Smith vezme skupinu a připraví ofenzivu ve zbrojnici. Kontrola bariéry je důležitá. Je to naše nejlepší šance. Pohyb! Tohle je naše práce!“ Shaw zapíchne nedopadlek přímo do květináče vedle a rozrazí okno. Další a další Lovci berou zbraně ze stěn. Brzy místnost zaplní štěkot zbraní. Tvorové se blíží a dostávají se na dostřel. „Vezměte někdo ty raketomety a dostaňte se někam kde tu mrchu budete mít na dostřel!“ Vykřikne Shaw do hluku mezi výstřely.
„Kam to bude šéfová?“ Podívá se na tebe odhodlaně Anthony, když se ozbrojí. Vypadá to že on i Grace jsou připravení. Na hranici jednoho z oken právě někdo rozložil kulomet M249 a začal pálit. Bestie běžící v první řadě smetla salva kulek a na jejich tělech se rozkvetly krvavé květy. Někdo zařval radostí. Truchlit za lidi co tu večer umřou bude čas později. Lovci jsou teď ve svém živlu. Nezaměnitelný zvuk odstřelovací pušky M82A1 všechno na chvíli přehluší a jedno z monster odletí ze své dráhy jako hadrová panenka.
| ||
| |||
| Usadím se se sklenkou čerstvé vody, která byla jedním ze skrytých pokladů dnešního večera. Viditelně jsem tu byla jedna z mála, ne-li jediná, která se odvážila nalít si něco tak alkoholu prostého. Sedím a poslouchám historky o monstrech, se kterými se na misích setkali. Moje minulé mise nebyly až tak exotické. Tedy, když neberu v potaz mayská božstva, bytosti z nejhlubších pekelných sfér a pár připomínek Jonesportu a lidí stažených z kůží. O útoku monster v mlze na základnu Agentury v Maine raději ani nemluvím.
„Hmmm.“ Pokývám souhlasně hlavou a usrknu trochu minerálky, zatímco je dál poslouchám. Je to zajímavé. Tedy ne ta část o vrtání otvorů do lidských těl, ale po tom, co jsem už viděla, se tahle možnost jeví ještě jako… mírná. Až mě ta myšlenka poněkud vyděsí, a tak jen nejistě zabubnuji prsty po stole. „Asi nás ještě čekají zajímavé časy.“ Zamumlám. „Podobné věci až moc rády vylézají z moře.“ Podotknu krátce při vzpomínce na obrovská chapadla mořského monstra, které se před pár týdny snažilo stáhnout letadlovou loď do hlubin i s námi. Nebýt bombardérů a sharkovy dodávky, měla bych nepříjemné dostavení se starými známými na druhé straně. Tam daleko v chladném temném vesmíru.
Trochu nepřítomným, rozostřeným pohledem se v mysli vracím k událostem posledního roku. Stalo se toho tolik. Nashville a paranormální zabiják, který se mi tehdy pověsil na paty, byl jen začátek téhle svažující se spirály. Čím níže jsem byla, tím větší rychlost vše nabíralo.
Stěhování do Ameriky. White mountain. Ztráta Garyho, vlkodlaci i útok pokřiveného šampióna kultistů na základnu, který mě stál málem život. Mise v Guatemale a vyjednávání s prastarým bohem, který si v mezičase vybudoval drogový kartel. Útok Harbringerů i jejich odpoutání. To vše proložené záchranou druhého týmu z letadlové lodi a opět po letech setkání s Father Meatem. Minkowskyho sféra i Nymova zrada. Likvidace komand Agentury v noční guatemalské džungli. Jen já a Hikori, než mě zachránil Harvey, Shaw a ostatní. O pár dnů později Nymova nabídka. Oslava Vánoc s Edwardem a mým týmem. Znovuobjevení oplakaného bratra, který se přidal k druhé straně…. Tohle všechno, a ještě mnohem víc.
„Byl to výživný rok.“ Zvednu sklenku s hořkým úšklebkem a shrnu si volnou rukou pramen vlasů zpátky za ucho. „Tak na další.“ Symbolicky si připiji s ostatními, než se objeví sám Shaw.
Za poslední rok pro mne byl nový velitel Lovců stále trochu záhadou. Od naší první společné večeře, kdy se mě snažil naverbovat zpátky k Lovcům až vlastně doteď, kdy jsem netušila, co se mu při pohledu na mě honí hlavou. Někdy jsem měla pocit, že mi nevěří. Bylo to fér. Já mu také dříve nevěřila. Nebyl to Stewart, který Lovcům šéfoval před osmi lety. Ten ale padl v Jonesportu, stejně jako většina těch, které jsem tehdy znala… Čas běžel v mém neměnném životě někdy až příliš rychle.
Stejně jako ostatní zmlknu a otočím se na židli, abych měla lepší výhled na našeho velitele. Shaw spustí. Tak trochu čekám, co v jeho proslovu zazní. Zmíní naše spojenectví s upíry anebo tento fakt zůstane zatím jen tajemstvím mezi velícími špičkami? A co Harvey, já a ostatní nadaní?
Zatímco především zmínka o větším kalibru zvedne spokojené šumění v jídelně, mě osobně zajímají jiné části. Další oběžník pro velitele, tedy mě. Nové spolupráce. A pak zachytím na sobě jeho pohled. Nejspíš myslí Ú.P.K.Š. a odchod Anthonyho, o kterém jsem ho dnes informovala. Trochu syčivě se nadechnu a našponuji se na nervózně židli, protože k těm slovům jsem ihned dodávala varování. Stejně tak i tady mám nutkání upozornit, aby se vše nebralo tak lehce. Ještě není nic vyhrané.
Je to ale vánoční večírek. Ne briefing před misí. Musím si to neustále připomínat. A tak se zase uvolním a opřu se trochu pohodlněji do opěradla židle, když v tom…
Zem se zachvěje. Zem, stěny, stoly. Hladiny rozmanitého alkoholu se roztřesou. Domem se rozlehne silné zadunění. Je mi jasné, odkud přišlo. Žádný výbuch ze zbrojnice, která je stranou. Ne, tohle šlo z podzemních pater, ve kterých jsem byla jen párkrát. Buďto laboratoř a nebo…! Zvednu se ze židle tak prudce, až narazí do stolu za mnou a sklenice s minerálkou se převrátí a spadne na zem, kde se roztříští na myriádu ostrých střepů.
„Harvey!“ Střelím pohledem po tom, jehož dílo možná bylo v tuhle chvíli nenávratně zničeno.
„Hikori? Co ochrany? Vnímáš je stále?!“ Zeptám se rychle oniho v mysli a sama se soustředím na to, jestli sama stále ucítím ten všudypřítomný, slabý, ale neustálý tlak v zátylku, tak typický pro pohyb v magicky chráněných oblastech, než střelím pohledem po Shawovi, abych buďto beze slova pokývala hlavou, že je vše v pořádku, což by bylo ideální, anebo jí jen zakroutila v jasném “ne“.
Ne, nebude to tak snadné. Říkala jsem to… Ale kdo mohl čekat něco takového? Přímo tady?!
| ||
| |||
| Večírek na který se nezapomíná Základna Lovců „Tak to řešení vám rozhodně nezávidím.“ Pokývne hlavou Luka a vypadá že svá slova myslí vážně. Jeho stisk byl pevný a tvrdá kůže naznačila že je zvyklý na manuální práci. Jinak jsi ale naštěstí necítila vůbec nic. Tentokrát se naštěstí tvůj dar rozhodl že tě nezavleče do mysli kolegy. „Ne, v jedná jednotce nejsme. Vlastně jsme spolu ani moc nespolupracovali v Ú.P.K.Š. možná to tak na první pohled nevypadá ale organizace je velká a pokrývá většinu států, takže se všichni agenti ani nepotkají. Natož aby se čase znali jako je tomu u Lovců. Potkali jsem se s nimi až tady. Jsou to dobří chlapi. Vůbec by mi nevadilo s nimi tvořit tým, ale Shaw si myslel, že bude snazší, když nás rozhodí. Abychom se lépe aklimatizovali. Musím říct, že měl pravdu. Pokud by tu byla jednotka bývalých agentů… všechno by bylo komplikovanější. Takže je znám, co jsem tady. Nějaké tři roky. Jeden je tu teprve rok. Moc dlouho u Úřadu nepobyl.“ Pak všichni přikývnou že chápou a nechají tě vydat se pro skleničku.
Propleteš se místností plnou skupinek Lovců ke stolu s občerstvením a po chvíli skutečně najdeš něco co vzdáleně připomíná nealkoholickou sekci. Slazené limonády, ze kterých jde namíchat drink jsou alespoň trochu využívané. Voda, kterou si naléváš už nikoliv. Alespoň ti jí dost zbude. Pak tě čeká cesta zpět ke stolu. Tam všechny najdeš, jak jsi je opustila. Mluvící a popíjející.
„Tohle je vlastně můj druhý. Na prvním jsem byl ale druhý jsem strávil venku. V lyžařském areálu kolem Timberline Lodge se objevila skupina Ikuutayuqů a bylo potřeba rychle zasáhnout. Hledali jsme jejich doupata a lovili vlastně celé Vánoce. Kdyby to ale nikdo neudělal pravděpodobně by přišlo o život hromada lidí. Sezóna je tam fakt natřískaná.“ „Ikuutayuqové?“ Obrátí se na něj se zájmem Harvey. „Myslel jsem, že za polární kruh moc nevylézají. Je pravda že drží své oběti v ledu a vrtají do nich otvory, dokud nezemřou?“ „Jo, je to tak. Odporný zrůdy a najít místa jejich rituálů je doopravdy něco. Občas prostě putují do vnitrozemí, pokud nemají dost obětí nebo se něco stane v jejich přirozeném ekosystému. S tím, co se děje s globálním oteplováním a tak… prostě se můžeme jen děsit toho co z ledu vyleze během příštích let.“ Odvětí Luka. „Jo, to je fakt. Těm, co tvrdí že se to neděje bych přál potkat rozespalého a pěkně nasraného vodního hada který několik stovek let klidně dřímal hluboko pod ledem. Myslím, že by je rychle přešlo to, co tvrdí.“ Přikývne Anthony a je vidět že Lovci vnímají světové problémy prostě trochu jinak než obvyklí lidé, kterým chybí celý kus nadpřirozené skládanky souvislostí toho, co se kolem děje. „Hele Shaw je tady. Chce určitě udělat svůj každoroční proslov. Musí to stihnout, než budou všichni pod obraz a vnímali alespoň něco.“ Kývne Anthony hlavou ke vchodu a skutečně má pravdu. Velitel Lovců se přesune ke stromu a upraví si kravatu. Vypadá trochu nervózně. Možná je to proslovem ale spíš tím, že nemá mezi prsty cigaretu jako většinou. Sál ztichne a Lovci obrátí pohled ke svému šéfovi.
„Dobrý večer. Jsem rád že jsme se tu zase po roce sešli v tak hojném počtu. Vím, že poslední rok nebyl vůbec snadný. Monstra se nám množí úplně všude a Ú.P.K.Š. hází klacky pod nohy, jak jen může. Nebudu slibovat, že příští rok bude snazší. Naopak. Bude pravděpodobně ještě horší. Jenže tak to v naší práci chodí. Pokud ale chcete dobré zprávy… naše firma prosperuje jako nikdy. Nemluvím jen o financích i když to samozřejmě dost pomáhá. Mluvím hlavně o tom, že se mi daří otevírat dřív zavřené dveře domlouvat spolupráce se zbrojními firmami zároveň s povolením Úřadu o tom, co je přiměřený kalibr při boji proti monstrům. Myslím, že jsem, ale pro nás všechny připravil vánoční dárek, který vás potěší. Jen na něj budete muset ještě chvíli počkat. Konkrétně tak půl hodiny. Pak vás zavolám. Velitelům týmů samozřejmě přijde do e-mailu pravidelný oběžník kde vás o všem informuji.“ Shaw si zase popotáhne kravatu a rozhlédne se po sálu plném Lovců v různém stádiu opilosti. „To by byla ta formální část. Teď už vás nechám zábavě. Každopádně všem děkuji za jejich práci. Společně stojíme proti hrozbám, které ohrožují celé lidstvo. Čekají nás časy změn a rozhodujících střetnutí. Musíme držet pospolu, nemyslím nás jako Lovce ale lidi obecně. Věřím, že první kroky byly učiněny a minimálně organizace zabývající se potíráním monster si přestanou v příštím roce házet klacky pod nohy.“ Máš pocit, že při posledních větách se díval specificky na tebe. „Přeji vám všem hezké svátky. Hodně štěstí do nového roku. Vzpomínejme na padlé a poučme se z chyb které…“ mezi slovu pozvedne skleničku šampusu. Ty během proslovu lidi z Gretchenina týmu roznášeli mezi lovci na podnosech. Než ale stihne přípitek dopovědět je přerušen.
Domem otřese výbuch. Není rozhodně zvenčí ale zevnitř. Odněkud ze sklepa. Tam kde je výzkumné oddělení, pár skladů a místnost s magickou ochranou kterou jsi s Harveym navštívila několik týdnů zpět…
| ||
| |||
| Nesplnitelný úkol Základna Lovců Grace září nadšením, zatímco Harvey vypadá, že dnes večer pojede na podobné nenadšené vlně jako já. Nedivím se mu. Ne, po tom, co se stalo před lety. Upřímně se divím, že se tu nakonec ukázal. Mám pocit, že v tom ale hraje roli spíše povinnost než nějaká chuť se tu ukazovat. Podobně jako u mě.
„Ehm, chápu. Taky bych ocenila komornější akci.“ Kmitnu pohledem k němu, ale jeho názor mu nevyvracím. Viděla jsem, co se toho večera u Jizvy stalo. Bylo to sice už několik let, ale tyhle historky umí žít vlastním životem a nabírat nové netušené rozměry. Snad jako kdyby realita nebyla dost krutá. Prsty trochu nervózně poklepávám do desky stolu, jak nemám skleničku, nebo něco, čím bych zabavila ruce.
„Nora. Těší mě, Luko.“ Kývnu na neznámého muže a tímto bych brala naše představení za hotové, ale on ne. Pohledem kmitnu k jeho natažené ruce. Nemám to ráda. Opravdu to nemám ráda. Většina těch, kteří vědí, kdo jsem, o tohle gesto většinou nestojí. Luka ale evidentně o akci v Jonesportu neslyšel. Dobře pro nej. Hůř pro mě. Se skrývaným sebezapřením zvednu svou ruku a stisknu tu jeho. Pevně, ale jen krátce, než ji zase rychle schovám pod stůl. „Děkuji. Gary byl správný chlap.“ Dodám k jeho slovům, ale více už se na adresu předchozího velitele nevyjadřuji. Nepřijde mi to fér v mé pozici. Na rozdíl od Grace a Anthonyho jsem ho znala co? Pár dnů? Přesto mě jeho smrt zasáhla. Lhala bych, kdybych tvrdila opak.
Pak už se ale věci pohnou zajímavějším směrem. Tak proto ho sem Anthony pozval. Dojde mi, když začne Luka povídat o své historii v Ú.P.K.Š. a jednom jistém agentu. Na jednu stranu je to zajímavé, na tu druhou ale trochu panicky pohlédnu na Anthonyho, který na mě významně pomrkává. To chce, abych tu z někoho nenápadně tahala rozumy a informace? Zrovna já?!
„Eeeh… Jo, to věřím. Také jsem s ním něco v minulosti řešila… ehm, no je to nepříjemný člověk.“ Uhnu pohledem a podrbu se na hřbetu ruky, zatímco si nemůžu než nevzpomenout na včerejší zážitky ze života Roberta Anthonyho.
„Chápu, na druhou stranu je dobré, že jste tady spokojený… jsi.“ Opravím se hned, když mi dojde, že tady se na formality příliš nehraje, ale zvyk je železná košile. „Takže je vás tu víc v Ú.P.K.Š? Jste v jednom týmu?“ Rozhlédnu se po okolních lovcích lehce v očekávání, že by mi mohl ukázat další. Ovšem z představy, že bych je tu měla obcházet a nonšalantně vyzvídat špínu na Roberta Anthonyho se mi dělá lehce nevolno.
„Jestli mě omluvíte, zajdu si pro něco k pití. Za chvíli jsem zpátky.“ Dořeknu trochu chraplavě a hned se zvednu, abych se vydala pro něco na svlažení vyschlého krku.
Koukejte si odpočinout alespoň na večírku. To je rozkaz. Znějí mi v hlavě slova Shawa, zatímco si nalévám do sklenky trochu vychlazené minerálky s jídelnou plnou lidí za zády. Odpočinout si a socializovat se. Poznávat se. Otočím se opět čelem té hromadě hostů a obrátím do sebe dobře půlku z obsahu sklenky. Proč jen já?
Se čerstvě doplněnou sklenkou se vydám zpátky za ostatními a snažím se nepůsobit příliš rezignovaně. „Kolikátá je to vlastně vaše oslava tady? Já jsem tu poprvé.“ Zeptám se jich, zatímco si odsunu židli a sklenici postavím před sebe na stůl, až kostky ledu zacinkají o její stěny. Asi mi to v Lukových očích nepřidá zrovna na renomé, když budu působit jako zelenáč, který podědil zrovna Garyho tým, ale někdy věci nejsou tak, jak se na první pohled zdají. Zvlášť ne kolem mě.
| ||
| |||
| Rodina Základna Lovců „Jo, je to skvělá akce!“ Usměje se na tebe Grace a vidíš že jí tváře už nabírají trochu nachového odstínu. Očividně nemá první skleničku. Vypadá uvolněně a šťastně. „Ocenil bych kdyby to vlastně bylo trochu menší. Hlavně když tak půlka lidí v místnosti myslí že bych měl vypadnout.“ Dodá Harvey na tvou otázku o tom, jak to jde. „Neblbni. Víš, že tě berou. Někdo ti zazlívá že jsi odešel ale ne nijak hrozně. Jsi součástí rodiny.“ Namítne Grace s odzbrojujícím úsměvem. Čaroděj se netváří že by jí to zrovna věřil, ale přít se o tom také nehodlá. Jen pokrčí rameny a upije ze skleničky co má u sebe.
„Noro, tohle je Luka Jenkins. Luko, Nora. Naše nová velitelka.“ Představí tě potom Anthony Lovci, se kterým se baví. Ten ti pokyne a nabídne ruku k potřesení. „Slyšel jsem, co se stalo Garymu, mrzí mě to.“ Měří si tě hodnotícím pohledem. Očividně tvou minulost nezná. Na lidech, co slyšeli o tvých darech nebo si tě spojí s Jonesportem je v očích vidět něco úplně jiného. „Chtěl jsem vás představit. Luka je trochu speciální Lovec. Když k nám přišel tak už nadpřirozeno znal. Vlastně pracoval pro Ú.P.K.Š. zná to tam a vlastně i lidi uvnitř. Hlavně ty vysoce postavené.“ Mrkne na tebe člen tvého týmu, který se očividně chytil toho, co jste probírali u tebe doma. „Anthony trochu přehání. Rozhodně nejsem tak výjimečný. Mezi Lovci je několik přeběhlíků. Není to snadné, ale už jsme zapadli. Dělal jsem komunikačního důstojníka pro styk s veřejností. Jenže mi došly nervy. Lhát lidem že jejich příbuzné nesežrala nějaká bestie, ale jednalo se o nehodu nebo vraha mi už lezlo na mozek. Potřeboval jsem bojovat… osobněji. Pravidla Ú.P.K.Š. už mi lezla krkem. Celá velicí struktura byla zkostnatělá a všechny zapečetěné případy, polopravdy a další věci… prostě jsem musel zmizet.“ Zakrouží skleničkou a podívá se na tekutinu která se převaluje uvnitř. „Každopádně jsi říkal že jsi narazil i na takové kteří to brali přesně naopak a nejraději by viděli Lovce zmizet.“ Odvětí nevinně Anthony. „Jo. Mají pocit, že celá tahle organizace je neřízená střela. Nejhorší byl Robert Anthony. Tvořil si uvnitř Ú.P.K.Š. vlastní kruh věrných. Podle všeho to ale přeháněl. Tvářil se, že je něco víc. Z toho chlapa šel mráz po zádech. Znám několik lidí, co s ním chvíli dělali a pak to v Ú.P.K.Š. zabalili. Dokonce i dva z nich se mnou přešli k Lovcům. Jsou to dobří chlapi. I když jsme to tady měli ze začátku těžký nakonec všichni pochopili, že nejsme vládní idioti a nebojíme se popadnout zbraň. Teď už je dávno všechno zapomenutou.“ Usměje se a zdvihne skleničku k přípitku, aniž by čekal, že na něj někdo odpoví a napije se. „Jo je vidět že pro všechny je u Lovců druhá šance.“ Dodá Anthony a koutkem oka zahlédneš, jak se Harvey zašklebí. „Však jsme jedna velká rodina.“ Pokývne naopak Grace, která se tváří, že to myslí smrtelně vážně.
| ||
