Andor.cz - Dračí doupě online

Vánoční večírek

Základna Lovců
21. 12. 2022

Vánoce…Všude kolem jsou Vánoce. Připomíná mi to každý kousek křiklavé dekorace, jenž zdobí většinu míst, kam se dají upevnit. Američané to vždy přehánějí. Bezděčně mě napadne, jak zrovna zde musí slavit Halloween, ale to už vcházím do jídelny, kde mě doslova ochromí všudypřítomný hluk, shon a spousta lidí. Co já tu vůbec dělám?! Stisknu rty do bledých tenkých linek a jen se nejistě rozhlédnu kolem. Před roky jsem si takové akce užívala. Společnost jiných lidí. Zábavu. Ale to už bylo dávno pryč. Po tom všem…

Rychlým pohledem přelétnu své okolí hodnotíc potenciální rizika podobně jako na akci. Množství vyskládaného alkoholu značí, že problémy z práce tu má více lidí než jen já. Této sekci se ale dnes večer chci vyhnout. Zvlášť po té akci v Omni Dallas hotelu. Stoly s jídlem vypadají naopak lákavě. Chipsy a čokoládové tyčinky, které jsem do sebe cpala po většinu jízdy, se nedají s místní kuchyní srovnat. Tohle Američanům musím uznat. Jejich barbecue je skvělé.

Procházím kolem lidí, které neznám a nesou se ke mně útržky jejich hovorů. Historky a vyprávění, která si zde lidé vyměňují zní spíše jak z nějakého fantaskního pořadu. Přesto moc dobře vím, že je to pravda. Neformální atmosféra mi na klidu nepřidává. Ten americký hillbilly styl jsem nikdy nechápala. Tolik kostkovaných košilí… Mávnu trochu zaraženě na Gretchen, jejíž pozdrav zachytím, ale je v obležení dalších lidí a tak ji neruším. Jen ať si to užije.

Konečně s tom mumraji tváří uvidím někoho, koho znám. A to ne jednoho. Celý můj tým. Je to jako spásné zjevení. Přidám do kroku a vcelku svižně k nim dojdu, abych se rychle posadila. Není to sice opuštěný koutek v rohu místnosti, ale jsou to lidé, které znám, a i to mi stačí k většímu klidu. Těknu pohledem po muži, se kterým se Anthony baví a kterého jediného neznám. Ještě se rychle rozhlédnu, jestli někde neuvidím Lynn nebo Rose, které tu jistě také budou, ale nikoho takového zatím nevidím.

„Dobrý večer.“ Pousměji se poněkud nuceně na všechny a složím ruce na nohy pod stolem. „Ehm.. a veselé vánoce.“ Pronesu povinnou frázi, která se od všech očekává. Z neznámého muže jsem trochu nervózní, ale ráda vidím, že Harvey vypadá lépe než, když jsme se viděli naposledy před Shawovou kanceláří.

„Měla si pravdu Grace, je to tu opravdu… velké.“ Kývnu na mladou ženu v bílém a prsty nervózně přejedu po zubu, který se mi houpe na krku. Až teď si trochu překvapeně uvědomím, že jsem si Nymův přívěšek zapomněla sundat po tom večerním fiasku plném nočních můr. Na druhou stranu přívěšek ze zubu tu skutečně nebude nic neobvyklého. Ne v této společnosti.

„Už jsem myslela, že to nestihnu. Nějak se mi nakupily na poslední chvíli věci a… No, ale jsem tady. Jak jsem slíbila.“ Dodám ke Grace s Anthonym, kterým jsem to před pár dny u sebe ve srubu skutečně odsouhlasila, i když jsem věděla, že tohle není zrovna typ akce dělaný pro mě. „No, stejně bych sem měla cestu, takže… Jak si zatím užíváte večírek?“ Pokračuji společensky vhodnou konverzací, zatímco tak trochu očekávám, že nás Anthony s neznámým mužem představí.  

Vánoce

Základna Lovců
21. 12. 2022

„V pořádku, bude to v pořádku.“ Nevíš, jestli se Harvey snaží uklidnit víc tebe nebo sebe. Když se ho dotkneš cítíš lehké zabrnění v konečcích prstů. Zná tvou schopnost a je to zkušený mág. Ví, jak zabránit tomu, aby došlo k nechtěnému propojení vašich vzpomínek. Hlavně pokud se nesnažíš se mu dostat do hlavy. Zvedne ruku a položí ji na tvojí. „Zvládneme to. Útok na tu základnu i cokoliv na nás chystá ten sráč z Ú.P.K.Š. někdy mi budeš muset vyprávět co je s tím jeho synem ale ne teď. Musím udělat pár telefonátů. Pak se uvidíme dole. Jo a šťastné a veselé.“ Usměje se na závěr, svěsí ruku a vyrazí ke svému pokoji. Nervozita z něj přímo čiší i když se snaží tvářit, že je v pohodě. Pak to zmizí z dohledu.

---

♫♫♫

Když se nachystáš a jdeš do společných prostor Lovců už slyšíš, jak vyhrávají koledy. Ozdoby jsou doopravdy všude a nejen ony. Rychle ti dojde že tohle není klasický firemní večírek. Lovci, které jsi už viděla a mnoho z těch které vůbec neznáš posedávají všude, baví se ve skupinkách. Uvolněně se smějí a vypadá to, že jsou rádi, že se vidí. Kolem kuchyně i společenské místnosti jsou stoly obložené jídlem a alkoholem. Hromadou alkoholu. Lahve whisky, bourbonu, pálenek a piva jsou snad úplně všude. Na ničem se rozhodně nešetřilo. Není se čemu divit. Z vládního fondu vám jde víc než dost peněz. Odhadem tu může být tak kolem osmdesáti Lovců. Dvacet týmů, které chrání Ameriku proti všemu nadpřirozenému šmejdu, co jí ohrožuje. Vedle krbu pak je obrovský vánoční stromek ozdobený tak že by každou chvíli mohl přepadnout.

Rozhodně jsi jedna z těch lépe oblečených. Jinak jsou všude kolem flanelové košile, kovbojské klobouky, vojenské oblečení, kapsáče a trička metalových a rockových kapel. Rozhovor se točí kolem práce, jak jinak.

„Takže jsme do toho upírského hnízda hodili několik granátů…“

„…a tak nám došla munice. Nemrtví se stahovali kolem když v tom…“

„…zahodil jsem raketomet a bylo mi jasné že z toho se Ú.P.K.Š. bude moct…“

„…ještě nikdy jsem neviděl tak obrovskýho žraloka vyletěl…

„…místí si normálně mysleli, že je unáší ufoni, prostě…“

Zní kolem tebe útržky rozhovorů. Vidíš Gretchen s vánočním svetrem, na kterém je vyšitý sob s blikajícím nosem. Tentokrát neobsluhuje. Stojí a vykládá s ostatními. V ruce má skleničku a usmívá se. Pokyne ti hlavou. Tvůj tým sedí u jednoho stolu. Anthony má na sobě triko a kapsáče, skvěle zapadá ke zbytku lovců. V ruce drží lahev piva. Baví se o něčem s lovcem, kterého neznáš. Grace má na sobě bílé jednoduché šaty. Je namalované a vypadá úplně jinak, než Lovkyně, kterou znáš. Obyčejná žena na večírku. Jediné, co kazí dojem je její slepé oko a jizvy které jen tak nějaký makeup nezamaskuje. Hervey se s ní baví. Má na sobě džíny a bílou košili. Oba mají v rukou skleničky whisky. Vypadá mnohem uvolněješí než když jsi ho opouštěla. Telefonáty musely dopadnout alespoň relativně dobře. Když si tě všimne pokyne ti ať jdeš za nimi.

Rozkaz je rozkaz

Základna Lovců
21. 12. 2022

Informační porada

Základna Lovců
21. 12. 2022

„Dobře.“ Podívá se na tebe Harvey skepticky a vejde zase do kanceláře kde se usadí na jednom z křesílek před Shawovým stolem. I ten se usadí a tvář mu osvítí světlo zapalovače, když připálí další ze svých typických cigaret. Počká až vejdeš dovnitř a zavřeš dveře. Oba na tebe s očekáváním hledí. Pak tě poslouchají až do konce. Výraz v Harveyho očích dá ale jasně na vědomí, že víš o kom mluvíš.

„Benjamin.“ Hlesne mág z tvého týmu a je znát že mu hlavou šrotuje spousta otázek. „Pohřešovali jsme ho, ale mysleli, že se musel schovat. Dělá převozníka. Shání ty, kterým hrozí nebezpečí a vodí je do vesnice. Ví… vlastně všechno. Dám jim hned zprávu ať prověří všechna zabezpečení.“ Mračí se a je vidět že má starost o své lidi.

„Dobře. Chápu, že dovolená nebyla taková, jakou jsem doporučoval.“ Povzdychne si Shaw. „Věřím, ale že pokud je Anthony pod drobnohledem Ú.P.K.Š. nebude reagovat tak rychle jak by chtěl. Pokud chce svého syna zachránit nemůže si dovolit ztratit prostředky které mu úřad nabízí.“ Klepe prsty do dřeva stolu a klepne popel do už tak plného popelníku na stole. „Můžeme nějak pomoci Harvey?“

„Ne, asi ne. Nevím, jak bych celou vesnici evakuoval. Nechat projít tolik lidí portálem by stálo hromadu obětí. Cokoliv jiného by je jen vystavilo možnému útoku na volném prostranství. Rituály a kouzla které to místo obklopují jsou silné. Popravdě netuším, kam je přesunout.“

„Chápu, zkusím obvolat nějaké své kontakty a něco vymyslet. Nebude to jednoduché vzhledem k povaze tvých svěřenců. Pokud tedy chceš.“ Harvey na Shawovu nabídku jen přikývne.

„Dobře, teď je tu ta druhá věc.“ Sáhne velitel Lovců po složce a podívá se dovnitř. Uznale pozdvihne obočí. „To je podrobné hlášení. Mám se ptát odkud pochází? Protože mám pocit, že tohle by zvládla tak Ú.P.K.Š. jenže ti by mi složku poslali oficiální cestou.“ Projede prsty papíry a vypadá spokojený s tím co vidí. „Vypadá to, že povánoční oslava bude veliká. Konečně těm parchantům ukážeme zač je toho loket. Samozřejmě že na takovou akci budu chtít víc týmů ale věřím že se váš zúčastní v první linii.“ Podívá se na tebe a v jeho chladných očích není úplně jasně znát, zda se jedná o poctu nebo pojistku kdybys Lovce chtěla zavléct do pasti.

„Dobře, ještě nějaké návrhy a připomínky? Pokud ne… ukáže ke dveřím. Mám toho hodně na práci. Koukejte si odpočinout alespoň na večírku. To je rozkaz. Tentokrát to myslím vážně. Informace jsou jedna věc a cokoliv co tu dnes zaznělo je extrémně užitečné, ale je potřeba občas vypnout. Oba jste byli dlouho mimo Lovce. Oba máte problematickou minulost. Zkuste se trochu socializovat. Ať vás poznají a začnou vám věřit. Věřím, že jsou před námi operace, které budou vyžadovat spolupráci několika týmů. Tohle je toho nej důkazem.“ Poklepe prstem na složku. Vypadá to, že sám není v náladě na vánoční oslavy. Ostatně jeho kancelář je jediným místem které jsi zatím v základně viděla bez výzdoby. Dokonce i u tebe v pokoji vyseli zvenku na okně žárovky osvětlení. V téhle kanceláři ale není po čemkoliv takovém ani stopy. Jako by Vánoce skončili na schodech přede dveřmi.

Hlášení z dovolené

Základna Lovců
21. 12. 2022

Tisknu si složky k hrudi a stejně tak i rty mám pevně semknuté. Moc lidí. Je tu příliš mnoho lidí! Vánoční výzdobě tak věnuji pramálo pozornosti. Nejistým pohledem těkám mezi neznámými tvářemi, které potkávám na chodbě. Někteří si mě jen prohlíží, jiní mě dokonce pozdraví. V odpověď zamumlám většinou něco nesrozumitelného a přidám ještě trochu do kroku, takže, když už se blížím k Shawově kanceláři, skoro už běžím.

Málem se pak srazím s mužem, který vychází od Shawa, zrovna v momentě, kdy přijdu. „Harvey?“ Zamrkám překvapeně, když uvidím konečně známou tvář a přeci jen se ohlédnu přes rameno jako kdybych snad čekala, že mne někdo bude honit. Klid mého srubu v opuštěné přírodě mi teď chybí jako nikdy dřív. „Ah, ale jistě… Vlastně, je dobře, že jsem tě tu potkala. Mám tu něco…“ To už se ale objeví i Shaw. Chudák. Dle jeho slov si vánoce také asi užívá po svém.

„Já vás taky. Ehm, jistě… byla.“ Ruka mi vystoupá nervózně k místu, kde by za jiných okolností byla stříbrná spona na kravatu, ale jakmile si to uvědomím, jen si roztržitě vjedu prsty do vlasů. „Musím s vámi mluvit. Harvey. S tebou taky.“ Pohlédnu na ně vážně a vejdu pak do známé kanceláře. Počkám, až se oba muži ke mně připojí. Pohledem přelétnu místní zařízení. Bar s alkoholem i židli, ve které jsem už podávala několik hlášení. Tentokrát se ale neposadím. Poslední dny toho na mě bylo trochu moc a nejspíš ani nevypadám zrovna odpočatě, jak mi Shaw nakázal.

„Omlouvám se, že jsem sem tam vpadla.“ Omluvně se pousměji na Shawa a pak zase zvážním. „Je tu ale menší problém. Tedy… z těch urgentních.“ Zamumlám poslední slova se sklopenou hlavou, než pohlédnu na Harveyho.

„Viděla jsem vašeho člověka. Muž ve středních letech. Černé vlasy s kouty po stranách. Znaménko na tváři. Ztratil se, že? Z vesnice.“ Popíšu muže, kterého jsem díky Nymovi viděla v celách Ú.P.K.Š.

„Padl do rukou Anthonymu a Ú.P.K.Š. On… dostal se mu do hlavy. Nevím, co všechno z něj dokázal získat, než… Než v ní nic nezbylo.“ Dořeknu tiše a raději se nepouštím do detailů. „Je mi to líto Harvey. Opravdu. Vzdoroval mu, jak jen mohl… Možná z něj skutečně nic určitého nezískal. Ovšem, pokud ano… Chce tu sféru. To víme všichni. Ví o té vesnici. Má záznamy o tom, že tam ukrýváš nadané. Má i tvou složku Harvey.“ Nadechnu se a projdu se pár kroky sem a tam. Stačí vzpomínka na Anthonyho, aby se mi hlavě zase začaly podivně skládat myšlenky i vjemy, které tak zrovna úplně nepatří.

„Řekněme, že jsem měla možnost nahlédnout trochu více do… Roberta Anthonyho a to, že ho Ú.P.K.Š. odvolalo, ještě nic neznamená. Ten člověk se nezastaví. Je tam jeho syn a… Víte to, že?“ Zamrkám na dvojici přede mnou. Je to docela novinka, ale Shaw to jistě bude vědět. Jestli Harvey… To je otázka.  

„Ehm, tohle asi počká… Je to složka se zprávou týkající se základny kultistů v Maine. Těch, kteří pracují pro našeho hlavního nepřítele.“ Hlesnu se složkou v ruce a uhnu provinile pohledem, když se střetnu se Shawem.

„Jinak děkuji. Dovolená byla příjemná.“ Usměji se trochu nuceně a raději pro tuhle chvíli už mlčím.

Cesta na poradu

Základna Lovců
21. 12. 2022

Projdeš vyzdobenou halou sídla a vydáš se po schodech nahoru. Jediné místo, kde nevisí žádná dekorace je pamětní stěna za vstupními dveřmi. Jména mrtvých lovců jsou ponechána vlastnímu klidu. Jediné, co se změnilo je svit svíček, které se nahromadily pod ní. Je vidět že hodně z těch co přijelo se rozhodlo vzdát hold svým padlým přátelům, milencům nebo dokonce členům rodiny. Na chodbách panuje větší rozruch než obvykle. Lovci chodí tam i zpět od ubikací. Z jídelny i společenské místnosti je slyšet zvuk hovoru. Je toho tolik co říct. Někteří se pravděpodobně neviděli celé měsíce. Zároveň ty měsíce bojovali o holý život. Teď to z nich všechno padá. Útočiště, přátelé, alkohol a přicházející svátky. Kdy jindy by se měl jeden uvolnit. Navíc když se nachází v jednom z nejlépe chráněných míst.

Tvůj pokoj je netknutý. Samozřejmě, někdo od Gretchen tu uklízel ale cokoliv jsi tu nechala vypadá absolutně netknutě. Jako obvykle se tu ale moc neohřeješ. Je čas jít za Shawem, ten je nepochybně ve své pracovně. Při příjezdu bylo vidět že se tam svítí. Kde jinde by tedy velitel byl.

Dívají se na tebe. Pohledy nejsou ale nepřátelské nebo překvapené. Jsou to pohledy kolegů, kteří ve firmě potkali někoho nového a neznají ho. Někteří pozdraví, jiní jen mávnou a zbytek projde kolem bez povšimnutí. Většina z nich nepochybně slyšela tvoje jméno, ale spojit si s ním tvář je úplně něco jiného. Pak už jsi na místě. Dokonce i schodiště ke kanceláři je obmotané vánočními řetězy. Gretchenin tým prostě nic neopomněl. Možná to naopak trochu přehnal. Přes sklo ve dveřích ven proniká světlo. Jak jdeš nahoru začínáš cítit vůni cigaret kterou je tohle místo nasáklé vzhledem k tomu, že Shaw kouří snad víc než parní lokomotiva.

Už saháš po dveřích, na kterých visí plyšová hlava Santa Clause když se zničeno nic otevřou. Před tebou stojí Harvey a dívá se překvapeně. Shaw se s ním očividně zrovna rozloučil.

„Promiň, zrovna jsem byl podat hlášení o pokroku ve vesnici. Před chvíli jsem přijel.“ Vysvětlí. Je vidět že Shaw se naklonil, aby viděl na schody a pokynul ti rukou.

„V pořádku, dnes se tu dveře jen tak nezavřou. Snad půlka lidí, co přijede se mnou má potřebu něco probrat. Rád vás vidím Noro. Snad byla dovolená užitečná, pojďte dál.“

Vánoční Amerikou

Cesta Amerikou na základnu
21 12. 2022
♬♬♬♬♬

Mobil pípne ještě, než sešlápnu plyn, a tak se na něj rychle podívám. To, co si tam přečtu, mě alespoň trochu uklidní. Stále se ale nemůžu zbavit toho divného pocitu, tam někde vzadu v mysli, který křičí, že tohle přeci nepůjde tak lehce. Ne, Anthony není někdo, kdo by se jen tak snadno vzdal. Byla jsem v jeho hlavě. Byla jsem jím… Nevzdá to. Ovšem odhadovat jeho další kroky je pro mne v tuhle chvíli nemožné.

„Dobře, tak tedy veselé vánoce, Edwarde. Snad se blýská na lepší časy.“

Odešlu o něco pozitivněji laděnou sms agentovi a položím mobil zpátky vedle sebe. Snad… Sešlápnu plyn a SUVčko vyrazí. Projíždím zalesněnou krajinou, která je tak jiná oproti rodné Anglii. Vše se zde zdá větší. Lesy hustější. Hory vyšší. I mráz silnější. Prostě Amerika… Vjedu na širokou dálnici a zařadím se do sílícího provozu. Z rádia se ozývají koledy rušené krátkými vstupy moderátorů a nebo naopak dlouhými bloky reklam. Stává se z toho spíše taková kulisa a už to ani nevnímám. Cesta je průjezdná a nikde není žádný problém.

Mobil zavibruje a já se oproti všem předpisům prostě nakloním a podívám se. Lehce se pousměji, když si přečtu zprávu. Grace skutečně Vánoce prožívá jako malá holka. To jsem mohla vidět i u mě doma před pár dny.

„Skvělé. Už jsem na cestě.“

Odepíšu pár krátkými tahy po displayi a rychle telefon zase odložím. Blížím se ke hranicím.

__

„Sto dvacet dva.“ Cinkne pokladna a přede mnou naskočí požadovaná částka.

„Kartou.“ Odpovím automaticky a pohlédnu ven skrz vysoká okna benzínové pumpy, zatímco kreditku přiložím ke čtečce. Všude blikají vánoční barevná světýlka. Venku a stejně tak i tady je má prodavač rozvěšené za pokladnou. Svítí dokonce i uprostřed dne.

„Děkuji.“ Ozve se z druhé strany a já si s kývnutím vezmu papírový sáček plný různých pochutin, které jsem si zde nabrala. Nějaké chipsy, cola, oříšky a pár čokoládových tyčinek. Hromada nezdravého jídla, které se ale dá pohodlně jednou rukou ujídat za jízdy, zatímco budu řídit.

Vyjdu ven a přeběhnu rychle prostor mezi benzínovou stanicí a svým autem, abych byla co nejrychleji zpátky ve vyhřátém interiéru vozu. Nádrž jsem doplnila a mělo by to vystačit až na základnu. Stačí už tam jen dojet. Posadím se na sedadlo řidiče a roztrhnu sáček s chipsy a hned si jich pár hodím do pusy. „Další?“ Povytáhnu obočí, když vidím, že se mi telefon opět rozblikal. Harvey…

„Dobře, budu se těšit. Mám také nějaké důležité informace.“

 Napíšu neurčitou zprávu a kliknu odeslat. Nechci tohle řešit po telefonu a nechci ho ani zbytečně stresovat. Na to bude ještě času dost. Přitáhnu si pás a zařadím. Ještě pár hodin mě čeká.

__

Začínám to tu poznávat. Douglas. Blížím se k základně. Párkrát jsem tu už jela. Konečně budu v cíli. Promnu si unaveně oči a nasypu si do pusy zbytek rozlámaných oříšků ze dna sáčku, než zašustí na sedadle spolujezdce vedle dalších prázdných obalů. Byla to dlouhá cesta.

Zastavím u brány a počkám na to, až mne brátný identifikuje, než mne pustí dovnitř. Další zapípání. Jen nevěřícně zakroutím hlavou a přečtu si další zprávu. Dnes mi píše lidí jako za poslední rok. S úsměvem mávnu na strážného a projedu dovnitř. Úsměv ale nepatří jemu. Ne… Jsem ráda, že jsou v pořádku. Všichni.

„Šťastné a veselé i vám. Skvělý výběr. Užijte si moře a tamější kuchyni. Pozdravujte rodinu.“

Odešlu poslední sms, zatímco zaparkuji na prázdném místě na rozlehlém parkovišti, které je nezvykle plné. Tolik lidí… Zoufale si povzdechnu, ale pak se natáhnu pro složku, kterou vylovím zpod hromádky prázdných obalů. Nejsem tu ani tak kvůli oslavě jako jiným, důležitějším věcem. Celá já.

Vystoupím z vozu, vytáhnu kufr a vydám se rychlým krokem ke známé budově, která působí až nezvykle kouzelně na to, co za sortu lidí se zde schází. Složky si tisknu jednou rukou na hruď, zatímco projdu do sídla a rychle zamířím ke svému pokoji, abych si tam odložila kufr. Rychle za sebou zavřu dveře a opřu se o stěnu. Je to takový můj malý ostrůvek klidu v tom všudypřítomném lidském mumraji. Proč já jen na tohle kývla? S útrpným výrazem se zkusím v koupelně alespoň trochu upravit, ale dlouhá cesta se na mě docela podepsala a toho zmačkaného vzhledu se nějak nedaří zbavit. No, nevadí.

Nechám vlasy vlasy a vyrazím zase z pokoje směrem k Shawově kanceláři. Už jsem si zvykla na to být poslem špatných zpráv. Nechci mu kazit Vánoce, ale jsou tu věci, o kterých musí slyšet.

O Anthonym… O tom vězni… O tom, že věci se ještě můžou zkomplikovat.