Andor.cz - Dračí doupě online

Příběh Brantwoodu

Brantwood – Brantwood Lodge
5. 12. 2022

„Má pravdu?“ Donald se během toho co mluvíš dívá na tebe a pak se vrátí pohledem k zajatci.

„Ano. Můžu vám říct přesně to co nás učí, když vstoupíme do řádu, které se stará o její uvěznění.“ Muž svázaný na židli sleduje jen tebe. Možná s jistým uznáním a s hodně velkou dávkou překvapení. „Přijela s námi lodí. V naší domovině byl mor velká věc. Umřela velká část populace. Jak bylo řečeno. Nikdo nevěděl že je to Pesta. Umí se skrývat, když chce. Pak to ale začalo tady. Nevěděli jsme, co s ním. Lidé umírali a nikdo na staré babské pověsti nevěřil. Někteří se dokonce té bestii snažili dávat dary, aby jí uklidnili. Nedopadlo to s nimi nejlépe. Dělala s nimi děsivé věci. Jejich křik byl slyšet celé noci. Poslední z jejích věrných byl muž žijící ve staré pile. Toho jste zabili a není to škoda. Nechávali jsme ho žít vlastně jen jako upomínku toho, že hrozba je skutečná.“

„Jeden z nás pocházel z okolí Jostedalu. Povídalo se, že na vlasní oči dokonce viděl Jostedalskou Tetřev. Dívku, která jako jediná přežila to, jak Pesta vyvraždila celou jejich vesnici. Tvrdil, že po znovuosídlení oblasti chtěli postavit kostel na jednom z kopců. Každého rána ale našli stavební materiály přesunuté jinam. Na druhý kopec. Nakonec postavili kostel tedy tam. Když pak kopali našli v zemi tajemný zvon. Prý je ve věži kostela dodnes. Podle jeho povídání dokáže jeho zvuk Pestu oslabit a zadržet. Poslali jsme dopisy abychom byli schopní vyrobit jeho kopii. Zabralo to. Nicméně ne dost. Tenkrát naštěstí zasáhla na pomoc samotná církev. Kámen, co nám poslali z Vatikánu měl umocňovat moc zvonu. Pokud bude pravidelně napájen krví obětí. Ten černý nerost měl pocházet až z Kaabu. “ Váš zajatec se unaveně nadechne a pokračuje.

„To všechno se stalo, než jsem se narodil. Podle všeho to byl ale vznik našeho řádu. Všichni v Brantwoodu jsou zasvěcení a vědí co se musí dělat. Každý měsíc jedna oběť na každém z pěti míst. Na každém cípu svažujícím se ke zvonu. Časem ale víra opadla. Mnozí odjeli. Církev od dodání kamene a rady nechtěla mít s tímhle místem nic společného. To, co nám řekli že musíme dělat z nás udělalo hříšníky a kdoví co ještě. Naše řady prostě řídnou. Když to jsme hledali jsme dobrovolníky, co položí život z města. Během let se to ale změnilo.“ Odmlčí se a zaboří oči do podlahy. Vypadá, že pro něj není lehké, co chce říct. „Hledali jsem lidi v okolí, unášeli turisty nebo po městech nabírali ztracené existence. Bezdomovce, feťáky nebo kohokoliv koho jsme mohli.“

„Klidně nás všechny zastřelte. Jsme zrůdy. Zabíjeli jsme. Prolévali krev a rituálně vyrvávali srdce. Kdybychom to ale neudělali tak se ta babice dostane ven. Mor by zachvátil celé Státy. Prostě jsme jen dělali to, co jsme museli!“ Dokončí své vyprávění vzdorovitým pohledem, ale hlavu už má zase vztyčenou.