Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Za hranicí
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Odchod z osady
| ||
| |||
 | Odchod Dívám se po lidech, kteří se námi přišli rozloučit a mé pohrdání jimi nezná mezí. Důvod, proč vyhodily Pavlínu a Sarah sice jen tuším, ale ať ten malej kluk udělal cokoli, pár ran přes zadek by to určitě vyřešilo. Jeho vyhoštění je trapné a ukazuje to na naprostou neschopnost starosty a jeho rádců. Stejně jako u mě. Že za tím nejspíš stojí Viktor mi je jasné. Za jednou chtěl mou holku. Za druhé, chce nahradit v křesle Martina. A já mu překážel. Rodina Pavlíny je zničená. Chápu je. Vyřazení v osady je prakticky odsouzení k smrti. V lepším případě rychlé. Takže koho se Lanza zbavila? Léčitelky, lovce a technika. Ho ho hó...to vás bude brzo kurevsky bolet. Robin je v kvérech špatný. Stejně jako v pastech. Že bych sundal označení? Jenže, co kdybych se sem někdy vracel a šlápl do jedné z nich? To by bylo trapné. Se mnou se nikdo rozloučit nepřišel. Ani holka. Ta už asi klečí někde jinde. Viktor se tváří tak, jako vždycky. Jako idiot. Mám sto chutí mu říct něco ve stylu: „měl jsi mě radši zabít“ nebo „až budeš umírat, budu se dívat“. Ale proč ho varovat. Chlápek, ani vlastně nevím jak se jmenuje, mi zasmradil bundu. Nemám mu to za zlé. Jen dělá co mu přikázali. Seberu ze země batoh a hodím si ho na záda. Něco váží. Na dlouhý běhání to nebude. Jindy by to tak těžké nebylo, ale táhnu s sebou hromadu nářadí. Některé kousky bude Robin postrádat. Ale všechny jsou moje. Nic jsem neukradl. Přicházíte o hodně. Možná o víc, než si můžete dovolit. Mlčím. Nemám s kým bych se rozloučil. Můžu zkusit DarkWood. Třeba se vykašlou na nějakou čmáranici a budou rádi za mechanika. Kouknu po zbytku. Kývnu na ně v náznaku směru a mlčky jím vyrazím. Buď půjdou se mnou, nebo ne. | ||
| |||
 | Na odchodu: Sešla se tu většina osady. Zvědavě přihlížejí tomu, co se právě děje – nikoho tu nevyhostili už celé měsíce… možná roky. Každý si moc dobře uvědomuje, že venku čeká smrt. A teď? Hned čtyři najednou. Čtyři obyvatelé osady ven a další dva mrtví – zabití ženami. Dovedli vás až k bráně, která je zatím zavřená. Z pohledu starosty lze vyčíst smutek. Naposledy zavrtí hlavou. „Porušila pravidla, Jano. Nejde s tím nic dělat.“ Pronese vážně. Zní to tak… definitivně. Kývne na dva muže a ty od něj, prostřední dítě, kováře odvedou. Dívce se podlomí nohy. Naděje na záchranu sestry je pryč. Jan Kovář právě předal Pavlíně batoh a teď ji objímá. Takhle zničeného jste ho ještě neviděli. Sarah naopak obejme Anna – krátce ale o to pevněji. Hned pak bylinkářka vyrazí pryč… pryč od zklamání? Pryč od bolesti? Nebo jen za svou další povinností? Viktor se naproti tomu tváří samolibě. S krutou škodolibostí si vás jednoho po druhém prohlíží. „Označit!“ Zavelí ostrým hlasem. Přistoupí k vám muž se štětcem a barvou – na přední stranu oblečení vám – jednomu po druhém – nakreslí přeškrtnutý červený kruh. Chemický zápach barvy vám čpí do nosu. Připomíná, co vás teď čeká. Ukazuje všem tady i venku vaše provinění. Nejste tu vítání – tady ani v DarkWoodu. Je začátek jara a venku jsou ještě místy zbytky sněhu – nebude tak snadné najít jiné oblečení. | ||