Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Za hranicí
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Kdo nebyl ve skrýši lovců, jako by nebyl… Sarah a Tom seskočí do skrýše lovců, aby se sami podívali na zásoby. Mikuláš zatím zůstává nahoře, kam Pavlína přinesla 2 teplé svetry (jeden z nich už si vzala Sarah) a 2 bundy. Jsou sice o něco větší ale nejsou onačené barvou, ani pronikavě nepáchnou (Mikuláš by přísahal, že jednu bundu viděl v hostinci – byla pověšená na u dveří do kuchyně tak dlouho, až to vypadalo, že jde o podivnou dekoraci – teď je však tady). Může být kolem poledního. Vítr nepřestává foukat, krom vrzání stromů a chrastění větví však neslyšíte žádný zvuk, který by naznačoval nějaké nebezpečí… přítomnost někoho nebo něčeho dalšího. Až na vítr je všude klid. | ||
| |||
 | Chata v lese
| ||
| |||
 | U skrýše Podezřívavým pohledem si měřím srub. Skutečnost, že o něm nevěděli ani lovci mu důvěryhodnosti taky nepřidá. Na druhou stranu i pověst lovců schytá díky tomu šrám. Čas běží a na dlouhé postávání není prostor. “Tak jo. Koukneme se, co tam máš za poklady.“ řeknu zamyšleně a kupodivu to myslím vážně. Než se však vydám do skrýše, zastaví mě slova kluka. Pasti… já je tam určitě nedával. Ale taky nikdo neříká, že to je srub někoho z Lanzy. Musíme si dát bacha. Kouknu na Mikuláše. “Dobrý.“ Pochválím ho. “Myslíš že zvládneš být chvíli na stráži? Než se podíváme na ty věci? Neboj. Nebudeme to zbytečně protahovat.“ | ||
| |||
 | Jdeme dál "Já vim, jak se venku chovat potichu. Nejsem malý dítě! Strávil jsem venku dost času." Ale je pravda, že pasti na lidi jsem ještě nikdy nedělal. Do teď mě ani nenapadlo, něco takového dělat. Pavlína mezitím probere zásoby v tom loveckém úkrytu. "Ukaž," prohlédnu si náhradní kusy oblečení, když se vrátíme z kladení pastí. "Ne, to je mi všechno velký. Radši si nechám svůj kabát." "Ale trochu jídla bych si dal." Hladově se natáhnu pro jeden balíček trvanlivých potravin. Pak za námi doběhne Sarah, ukázat nám co našla. "Bomba, stromový domek! Vypadá luxusně." "No jasně, že se tam jdeme podívat. Vy myslíte, že tam někdo bude? No jo, tak musíme jít radši opatrně. Třeba budou okolo mít taky pasti, že jo?" | ||
| |||
 | Dary a dárky Když se Tom chytne slova a poskytuje Mikulášovi příliš syrový pohled na celou problematiku vztahů, už jsem příliš promrzlá na to, abych se k tomu chtěla vyjadřovat. Místo toho už chci být ve skrýši a vědět, co pro mě kolegové přichystali. Takže risknu i to, že Tom chce, aby mu Mikuláš pomáhal s pastmi kolem skrýše. "Fajn, jdu to dovnitř prozkoumat," odvětím a vklouznu do skrýše. Její malost a šerost mi příliš nevadí. Díky tomu, že většina skrýší má podobný princip, tak díky tomu mi je ten prostor povědomý a já se taky zvládnu rychle zorientovat. S úlevou zjistím, že tohle nebyla past, nikdo tu nečeká vykonat pomstu a že je tu hromada věcí pro nás. S vervou se pustím to prohledávání věcí. "Adame, ty kluku jeden ušatá, já tě asi miluju!" prohlásím pro sebe polohlasem nadšeně, když v rukou sevřu zprávu od něj a jeho luk. Zprávu si z nějakého divně melancholického důvodu strčím do kapsy a luk si opřu stranou, abych jej měla hned po ruce. Obleču se hned do bundy, pevně si ji zapnu a k pasu si přidělám lovecký nůž. Svou od chemické barvy potřísněnou vestu nechávám raději stranou a užívám si izolaci nového teplého kusu oblečení. Když se ozve Sarah s tím, že něco našla, popadnu bundy a svetry a vylezu ven ze skrýše. "Chce někdo náhradní teplý svrchník? Mám ještě dvě volné bundy a dva svetry. Kdo chce co?" zeptám se než dojdu k Tomovi a Sarah, kteří se dívají směrem do dálky. Kdyby vypadali poplašeně, tak bych byla méně v klidu, ale takhle akorát zvědavě otočím hlavu tím směrem. Zamračím se. "Netušila jsem, že tu něco takového je. Asi to jde vidět teprve teď kvůli tomu sesuvu..." navrhnu jediný nezlověstný důvod té stavby. "Hm," zamyšleně kvituji Tomův nápad. "Rozhodně bychom to neměli nechat jen tak. Měli bychom zjistit, jestli tam někdo je a nebo ne. Ať víme, zda počítat s nějakým dalším nepřítelem, nebo jen s někým, kdo se snaží jen přežít. A v tom případě by se hodilo s ním hodit řeč." doplňuji další možnosti, co by se mohlo stát. Rozhlédnu se kolem a zkontroluji čas pomocí slunce. "Dole je dost zásob věcí, co je třeba si roztřídit a můžeme se i trochu z nich najíst." | ||
| |||
| Pasti Kluk se nabídne, že mi pomůže. Chvilku váhám, ale ženský na svou práci budou potřebovat klid. Ať už budou dělat cokoli. I kdyby si chtěly jen dřepnout do křoví. A kluk se může aspoň něco naučit. Přikývnu. “Pojď.“ Nechci jich dělat zbytečně moc. Jednak proto, že na to prostě nemám čas a taky si chci pamatovat, kde jsou. Zdechnout ve vlastní pasti by byl neslavný konec mé neslavné kariéry. “Pasti na zvířata. Lidi a požírače se liší. Musíš brát v potaz jejich velikost a způsob pohybu. A terén, samozřejmě. Udělat dobrou past není jen tak. Místo je to nejdůležitější.“ Vysvětluji a snažím se být trpěllivý. “Musíme předpokládat, že po nás někdo z Lanzy půjde. Takže chceme být co nejvíce potichu. Rány sekery se v lese rozléhají, takže pokud ji budeme muset použít, tak rány na jistotu a co nejméně. Pasti na zvířata teď dělat nemusíme. Nelovíme. Takže děláme na lidi. A na požírače.“ Jsme hotovi. Ze všech přístupných stran nás chrání pasti. Nic složitého, jen sady bodců, dost často nášlapy. Jen tentokrát bez jedů. Stihneme to akorát, když se ozve Sarah. Mikuláš jde něco kutit k úkrytu a já jdu za léčitelkou. “Co je?“ Zeptám se jen, protože nezněla vyplašeně, takže stádo divočáků, lovci z Lanzy a požírači to nebudou. Chvíli pátrám pohledem, než najdu co mi Sarah ukazuje. Srub na stromě mě zaujme, ale i vzbudí obavy. “Jestli po nás někdo jde a uvidí ten srub, napadne ho určitě to samé. Ale jít by jsme tam asi měli. Už jen proto, že by bylo fajn znát sousedy. Třeba mají něco, co by se nám mohlo hodit.“ A třeba je to ten Štefanův úkryt. A zítra budeme zpět v Lanze. | ||
| |||
| Na místě… Dorazili jste ke skrýši. Chlad si pomalu hledá cestu švy vašeho oblečení blíž k tělu. Ti z vás, kteří toho na sobě moc nemají, přestávají cítit konečky prstů. O slovo se hlásí žízeň a také hlad. Pavlína očividně ví, kam jde a co hledá. Bez zaváhání zamíří ke srázu a zvedne šikovně zamaskované asi metr velké padací dveře z větví. Pokud nahlédnete, uvidíte že dveře vedou do díry v zemi zhruba 4 na 2 metry. Není dost vysoká, aby se v ní kdokoliv z vás dokázal pohodlně postavil, to však lovcům nikdy nevadilo. Sráz se sesunul teprve nedávno a teď hrozí vzít s sebou i tohle nouzové přístřeší, možný úkryt to však je. Uvnitř je hromádka věcí, kterou se dívka začne probírat. Mikuláš a Tom zatím chystají pasti. Nejste teď víc než lovná zvěř a kdokoliv z Lanzy by si mohl zlepšil den vaším pronásledováním. Opatrnost je na místě. Můžete jen doufat, že Martin udrží případné horlivce ve vesnici. Sarah zaujal výhled. To, co by mohlo vypadat jako okázalé lelkování, se ukáže být bedlivým propátráváním okolí… které přineslo ovoce. Upozorní vás na domek zaklíněný ve větvích vysokého stromu – vzdušnou čarou nemůže být dál než 3 kilometry (cesta k němu však bude určitě delší). Výhled na něj se odkryl jen díky sesuvu.
| ||
| |||
| U úkrytu
| ||