| |||
Lehce se zamračím. "Mluvíš o tom, jako bys to znal ... nebo jako bys znal jeho." Pronesu vážně. Na můj vkus se tu kapitán probírá až moc. A většinu toho namluvil Roman... zní u toho, jakoby ho obdivoval. Oči mi zajiskří. "Cože? Ty bys ho poslal na nějakou stanici? Není to až moc laskavé? " Zasměji se. "Jak často cvičíš?" Zeptám. "Kam chodíš běhat? Mám pocit, že jsi tu jeden z mála, který se takhle... udržuje." Rozhodím rukama. Musím si přiznat, že ten zápal a odhodlání se mi líbí. "Myslíš, že takhle to funguje? Není to trochu ... zatrpklý přístup? Proč ses vlastně dal k policii?" Znovu se zamračím. Copak Roman nemá žádné ideály? Nevěří v dobro? V dělání správných věcí? I já se zadívám na veverku. "Nejsi šťastný?" Zarazím se, dál však sledují zvíře. Sama si moc šťastná nepřipadám. |
doba vygenerování stránky: 0.10622596740723 sekund