Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Pokemon - Cesty po Johtu
Družina
| |||
 | Tak seznamovačka! Pokébal vyletěl a já jsem se zatajeným dechem sledoval Natua, který se objevil. Bylo zvláštní sledovat toho malého "ptáčka". On teda jen vypadal jako malý nevinný, ale myslím že se v něm schovávalo mnohem víc, než dával takhle najevo. Sledoval jsem každý jeho pohyb a nechal jsem ho v klidu se rozhlédnout po okolí. Hned jsem si všiml, že těká pohledem a bedlivě se rozhlíží. V tom si myslím, že si budeme rozumět. Ten oblázek jako on jsem sledoval taky, ale neviděl jsem na něm nic moc podezřelého. Otázka je, co tam viděl on. Pak se konečně otočil na mě. "Ahoj Natu. Jsem James, Tvůj nový trenér. Moc rád Tě poznávám kamaráde." Usměju se na Natua a natáhnu k němu ruku. Co udělá je otázka, je vidět, že je podezřívavý a tak je na něm, jak se toho zhostí nebo nezhostí. "Zeptáme se pokédexu o nějaké informace o Tobě ano? Nejsem místní, tak o Tobě moc nevím, kromě toho co měla profesorka napsáno u Tvého pokébalu." Postupuju se vším v klidu a opatrně. Mám zkušenost s psychickými pokémony, že nemají rádi nic akčního. Navíc Natu je pták, takže rychlé pohyby taky nebudou nic pro něj. "Kdyby jsi vzpomněl na matčina slova o dobrotách na cesty, tak jsi mohl Natua něčím pohostit." To byla jediná věc, kterou bych matce aktuálně připsal k dobru. Poslechnu si co mi řekne pokédex a potom bude na čase se vydat na cestu. Tady z partičky nikdo nevypadá, že by měl nějaký zájem jít se mnou, takže si myslím, že si s Natuem vystačíme. "Vyskočíš mi na rameno? Ať můžeme jít spolu nebo chceš zpátky do pokébalu? Náš cíl je Fialkové město a tamní stadion. Čeká nás dlouhá cesta, na kterou se ještě musíme trošku dopřipravit. Musíme nakoupit vhodné jídlo pro Tebe, nevěděl jsem koho si budu moct vybrat, takže jsem na tu variantu nebyl připravený. " Na trénování a ostatní věci bude čas až vyrazíme na cestu směrem k Cherrygrove. | ||
| |||
4267.jpg){kind=icon} | Rozchod Objevení medvídka mě pobavilo vypadal zajímavěji než na fotce u pokébalu. I ten lístek vypadal super bezděčně jsem se usmál. A ten jeho sebevědomí úsměv mě taky zaujalo jak jim přejížděl ostatní pokémony. A jak téměř ihned přešel do podloudného výrazu. „Ani na to nemysli Pinďo teprve jsme se seznámili nechci abys jim přetáhnul přes hlavu trenýrky a svázal je.“ pronesl jsem rozhodně jako bych čekal že je to jediná věc kterou mohl udělat. I když mi to přišlo nepravděpodobné. Ale mohlo to ostatní trošku uklinit kdyby náhodou. Mezitím jsem si poslech pokédex abych zjistil co a jak. „Tak že klasický fouňa co.“ pronesl jsem a kleknul jsem ji a nastavil jsem ruku jako bych čekal že si se mnou plácne. Teprve pak si poslechnu útoky. Když se pak objevila Zoe usmál jsem se. „No vidíš dobrá ruka.“ pronesl jsem přátelsky a pak jsem odvolal svého pokémona a upravil jsem si batoh abych mohl vyrazit. „Tak tedy ať se daří.“ pronesl jsem nakonec na rozloučenou a vyrazil jsem po cestě abych se dostal do lesa u moře chtěl jsem chvili trénovat se svým pokémonem než vyrazím někam dál. | ||
| |||
 | Začátek cesty se Zoe Pousmál jsem se, když Zoe spěchala do laboratoře pro svého prvního pokemona. Kdyby se Nora nechovala na začátku, tak nepříjemně, nejspíše bych jí považoval i za docela normální holku, ale třeba se to na cestách zlepší. Svou pozornost jsem přesunul zpátky na Nidoran. Zazubil jsem a pohladil jí po hlavě, dával jsem si samozřejmě pozor, abych se neporanil o její roh. "Čeká nás dlouhá cesta Nidoran hmmmm budu ti asi muset vymyslet nějaké jméno." Zapřemýšlel jsem nahlas, ale na to, bylo ještě dost času. Pohledem jsem okrajově zachytil, že někteří další trenéři se seznamují s pokemony, naproti tomu náš bručoun už vyrazil na cestu, což mne nějak moc netrápilo. Jak jsem slíbil počkal jsem na Zoe a v mezičase jsem si vyhledal v pokedexu, jaké umí můj pokemon útoky. "Docela hezký repertoár pro začátek, určitě jej zkusíme brzy rozšířit." Ubezpečil jsem Nidoran s úsměvem a ohlédl jsem se, když se zrovna vracela z laboratoře mnohem veselejší Zoe. Zdá se, že se svou volbou byla více, než spokojená. S úsměvem jsem se narovnal a počkal až k nám dojde. "V pohodě, jak vidím jsi se svou volbou spokojená a to je důležité." Usmál jsem se při pohledu na pokebal. Neměl jsem jí za zlé, že byla trošku roztržitá, měl jsem pro to pochopení. Když mi svého pokemona ukázala povytáhl jsem zkoumavě obočí a prohlédl si toho temného ptáka s čarodějným kloboukem. Po chvíli jsem na něj namířil pokedex abych o něm zjistil více. "Bude to temný typ mimo to, že je taky létací co?" Nadhodil jsem to jediné, co jsem dokázal odhadnout. O tomhle pokemonovi jsem toho moc nevěděl. Na ostrovech se pohybovaly jiné typy létavců. "Skye jo to k němu sedí. A jop to je moje Nidoran. Věřím, že z nás bude taky dobrý tým." Usmál jsem se na svého malého pokemona a nechal Nidoran na volno. Neměl jsem moc rád, když se musel pokemon tísnit v pokebalu, pokud o to sám nestál. "Hodláš se účastnit lig a soutěží, nebo mě v tom necháš samotného?" Cuknul mi koutek a věnoval jsem jí zvídavý pohled. "No a jelikož se tu vyznáš lépe, než já, tak kam vyrazíme?" Upravil jsem si na zádech batoh se surfem a naposledy se podíval na ostatní začínající trenéry. Jsem zvědavý s kolika z nich se ještě někdy někde na cestách setkám. V tuhle chvíli jsem byl rád, že mám nějakou společnost znalou místního okolí, takže alespoň nebude na cestě taková nuda. Tedy ne, že bych si nevystačil i jen s Nidoran, ale chápete.... | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | CESTA ZAČÍNÁ S pokébalem v ruce se podívám na asistentku a když skončí tak se maličko pousměju. Je zajímavé jak se najednou změnil její přístup. Zdá se, že lichotky opravdu fungují skoro na každou ženu. Ještě si to budu muset ověřit. Kde se vzala tu se vzala, najednou se v místnosti objeví další žena. No páni.. Profesorka Willow? Při pohledu na ní zvědavě povytáhnu obočí. Ta tedy ví jak přijít na scénu. A ten její pokémon.. Nevím, moc se mi nelíbí. Jak se tak na něj dívám mám zvláštní pocit. Přijde mi že to.. není přirozené. Nevím jak jinak to říct. Poté co Profesorka řekne o prvním pokémonovi, podi am se na pokébal ve své ruce. Shinx rozhodně není to co sem si představoval, na druhou stranu, bleskoví pokémoni jsou řekl bych silní, takže to půjde. V televizi sem viděl jak jeden trenér zápasil a měl Luxraye který vůbec nebyl špatný. Jsem tedy zvědavý jak na tom budu já. Je zajímavé jak profesorka oznámí své asistence že ona má jít také. To určitě nečekala. Trochu mi to přijde jako by rodič dítěti sbalil věci a jen tak ho poslal do světa... Zavrtím hlavou a po ostatních začnu fasovat vybavení. "Já bych také prosil obojí, na odznaky i na stuhy". Řeknu profesorce a obojí si pak schovam. Pouzdra do batohu, pokédex do pravé kapsi u kalhot a pokébaly zmenším abych je pak připl všechny na připravené "pouzdro" na mém opasku. V ruce mi však zůstává ten se Shinxem. Podívám se na profesorku. "Děkuju za všechno paní profesorko. Určitě se brzy ozvu, ať už pro radu, nebo až pošlu nějakého pokémona". Lehce skloním hlavu a pak přijdu blíže k asistentce. Tedy, teď už bývalé.. "Takže Nora.. Já jsem Max. Rád bych si dal někdy zápas. Možná se uvidíme na nějaké soutěži nebo na stadionu". Mrknu na ni, lehce se ukloním a pak už zamířím ven. Vidím že ostatní už se seznamují se svými pokémony, ale já ještě počkám. Mávnu na ně na rozloučenou a vyrazím. A to patrně jiným směrem než většina. Viděl sem mapu a vím že by za městem měla být někde řeka. Východ, severo-východ.. Rád bych našel u řeky nějaké pěkné místo a teprve až tam bych pustil Shinxe ven, abych se s ním seznámil a pro jistotu na něj použil i svůj nový pokédex. | ||
| |||
| Profesorka přichází Profesorčin společník mě zaujal. „Hmmm Porygon.“ Zabručel jsem pro sebe. Otec kdysi jednoho chtěl aby pomáhal s technickou stránkou podnikání. Ale nakonec si to rozmyslel a dělal to postaru. I když musím říct že na tom pokémonovi bylo něco skutečně zajímavého. A taky znepokojivého. Co jsem nedokázal plně popsat. Zajímalo by mě zda to bylo to co otce přimělo to přehodnotit nebo to byla cena. Jedno jak druhé bylo možní i když na druhou možnost bych si vsadil. Nástup profesorky byl když nic jiného hodně zajímavý z pohledu na reakci její asistentky. Jeden by se musel pomalu smát kdyby mu ji v tu chvíli nebylo alespoň trošku líto. No dobře upřimně lito mi ji nebylo ani trošku ale byl jsem hodně daleko od toho abych se ji poškleboval. Na tak nízkou úroveň jsem nehodlal klesnout. Nakonec jsem si převzal pokébali a pokédex. A jsem si zasunul do vnitřní kapsy bundy. Na okamžik jsem zaváhal. „Vezmu si pouzdro na odznaky.“ Pronesl jsem nakonec. Proč při cestovaní nevyzkoušet co dovedu. A byl to ten nejlepší způsob jak se potkat s Finem. Když jsem procházel kolem pomocnice podíval jsem se na ni povzbudivě. „No tak tu cestu přežiješ.“ pronesl jsem povzbudivě a mrknul jsem na ni než jsem vyšel ven abych popřál Zoe. „Dobrou ruku.“ Popřál jsem ji a stoupnul jsem si stranou a počkal jsem chvili až ostatní využiji pokédex abych získal nějáké infrom o ostatních než jsem vyvolal svého nového společníka. „Tak fajn pojď se předvést.“ pronesl jsem a povolal jsem jej. A podíval jsem se přes pokédex co dovede. | ||