| |||
Nečekaný zvrat Zbývalo si vzít pokebaly a pokedex, abychom mohli vyrazit na svou pouť, když se tu najednou z ničeho nic objevila profesorka Willow. Projela mnou mírně husina, kterou vzápětí vystřídal přátelský úsměv. "Rád Vás vidím paní profesorko. Rodiče pozdravují." Předal jsem vzkaz, který mi rodiče kladli na srdce mezi jinými věcmi při odchodu. "A právě proto, jsem z psychických pokemonů docela nesvůj. Nikdy nevíte, kdy provedou něco takovéhohle. Určitě to musel být teleport brrr....že by za to mohl ten její podivný pokemon?" Zauvažoval jsem, ale tyto ne úplně příjemné myšlenky se vytratily hned ve chvíli, když profesorka oznámila, že naše neurvalá hostitelka je jednou z nových trenérek. Musel jsem zadusit pobavené uchechtnutí a taktně si odkašlat do pěsti. Nebýval jsem obvykle škodolibý, ale v tuto chvíli jsem se opravdu docela bavil. Bylo příjemné vidět, jak ta drsňačka najednou hodila nechtěnou šipku po hlavě dolů ze surfu přímo na vln. "No jak se to říká? Karma je zdarma?" Leč jsem si nebyl jistý, jestli se jí děje něco špatného, spíše nečekaného. James docela bleskově vyrazil. Na to, že ještě před chvílí dojídal rohlík, tak se nakonec moc nezdržoval. Pousmál jsem a v duchu mu popřál šťastnou cestu s jeho Natu....jsem rád, že na mě nezbyl právě tenhle pokemon. Zamířil jsem k bedně a vzal si připravené pokebaly a klasický červený pokedex. Nebyl jsem vybíravý a nechal prostor případně ostatním. "Rád si vezmu taky pouzdro na odznaky a stuhy. Jeden nikdy neví, kdy ho bude potřebovat." Usmál jsem se na profesorku a počkal, až jej obdržím. Pak jsem vše bezpečně uložil, pokebaly připnul na opasek a obrátil se k odchodu. "Děkuji profesorko. Na shledanou a Vám ostatním šťastnou cestu." Popřál jsem zbylým trenérům a zamířil ven. Zahlédl jsem venku Jamese, jak se seznamuje se svým pokemonem. Já však zamířil za Zoe, kterou ještě nestihla Nora odvést. S úsměvem jsem se u ní zastavil. "Tak jsem slyšel, že z druhé skupiny budeš ta první, kdo si bude vybírat. Profesorka Willow tě vezme dřív, ale pssst ode mě to nevíš." Mrkl jsem na ní a vesele se zazubil. "Pokud neplánuješ cestovat sama můžeme jít alespoň kus cesty spolu, stejně se v Jothu moc nevyznám, takže společnost by byla fajn. Záleží na tobě, stejně se ještě chvíli zdržím poblíž laboratoře, abych se seznámil se svým pokemonem." Nabídl jsem jí vstřícně a přátelsky načež jsem jí nechal prostor, aby si jí Nora mohla odvést a sám jsem vypustil ze svého pokebalu Nidoran. "Tak pojď ven je čas se seznámit." Usmál jsem se a nechal pokebal v ruce otevřít, aby mohla Nidoran na svobodu. Pak jsem si přidřepl a zazubil se na svého pokemona. "Ahoj Nidoran, budu tvůj nový trenér....hehe ty vypadáš ale krásně. Věřím, že si spolu budeme rozumět. Pokud budeš chtít naučím tě surfovat." Zakřenil jsem se a zkoumavě naklonil hlavu na stranu. Pak jsem si pro jistotu otevřel pokedex, aby mi sdělil nejdůležitější informace o mém novém pokemonovi. Sice mi nebyl úplně neznámý, ale proč si nenechat poradit i z toho zkušeného a odborného hlediska, když je ta možnost že? |
| |||
Konečně autorita! Rád bych věděl, jak se sem profesorka dostala. Nemůžu tvrdit, že jsem se k té stěně díval, ale najednou tam stála a její vystupování se naproti jejímu záskoku dost lišilo. Vlastně se lišilo o 157% minimálně. Já jsem teda nevěděl jak má profesorka vypadat, ale že to je ona mi doteče hned jak otevře pusu a začne mluvit. Takhle si totiž profesora představuji. Snažil jsem se rychle vstřebat to co nám říkala, ale jelikož jsem v ruce držel pokébal se svým prvním pokémonem, tak ke mě ty slova pronikaly moc pomalu a já jsem je těžko zpracovával. "Dobrý den profesorko." Vypadne ze mě, ale stejně se jí dívám spíš přes rameno na toho Porygona. O těch jsem slyšel, ale nikdy neviděl. Další informace, která se musí zpracovat, zařadit a na níž teď můj mozek nemá kapacitu. "Já mám prvního pokémona!" Co ke mě pronikne je to, jak se naše průvodkyně dostane do situace, kterou neočekávala. Já nejsem vůbec přejícný člověk, ale tady jsem se neskutečně bavil. Byla tak perfektně zaskočená a nevěděla co říct, protože na všechny argumenty se profesorka připravila, že to bylo fakt krásné. Na takové lidi se totiž musí přesně takhle. Brácha byl taky strašný suverén, než se našel někdo, kdo ho takhle usadil a srovnal do řady. Došel jsem ke krabici a vzal jsem si zelený pokédex. Většina byla teda červená, ale v tomhle jsem se chtěl lišit. Když už jsem si vybíral poslední pokémona, tak tenhle výběr si nenechám ujít. "Můžu poprosit o pouzdro na odznaky?" Zeptám se a počkám si na pouzdro. Rozhodně bych ho rád naplnil, ale nevím jak moc na to budu tlačit. Chci se samozřejmě proslavit, ale zdejší oblast nemám vůbec zmapovanou a rád bych jí prvně poznal. Profesorka nás pomalu pakuje ven, takže nemá smysl se tu nějak víc zdržovat. "Nashle paní profesorko a ještě jednou díky!" Poslední dovnitř, ale první ven. Nechám všechny za zády. Pokébal s Natu mám stále v ruce a když si venku najdu dostatečný plac, tak poprvé v životě hodím svým pokébalem. "Natu, pojď se mi ukázat!" |
| |||
|
| |||
Tak jdeme na to! "Těší mě Alexi!" Stisknu Alexovi ruku a dál dýchám. Na tyhle ranní běhy jsem nikdy nebyl stavěný. Hlavně, když se u toho snažím nezadávit jídlem. Vydechnu a začnu dojídat rohlík. Ostatní se představí jen tak mimoděk a tak je odmávnu stejně jako oni mě. S rohlíkem v puse se představuje blbě a oni o to nemají stejně moc velkej zájem, takže nikdo na tom nebude tratnej. Rád bych řekl do záznamu, že cpát do sebe rychle rohlík je pěkná blbost, takže když se rozvalily dveře, tak jsem tam stál s rohlíkem v puse a zbytečkem v ruce. Pohled, který mi věnovala dívka, která si hrála na profesorku jsem jí oplatil i s patřičným pokrčením ramen. "Prostě jsem nestíhal!" Jo to si říkám v duchu, ale mohla by to slyšet. Její výraz a chování se mi opravdu nelíbilo. Nic jsme jí neudělali a chovala se k nám jako k poslednímu hadru. Což bylo něco co mi prvotřídně vadilo a s čím jsem se nehodlal jen tak smířit. Bez řečí jsem jí následoval a rozhlížel se po laboratoři. Nechápal jsem funkčnost těch přístrojů co jsem viděl za dveřmi a nebál jsem se to přiznat. Narozdíl od naší průvodkyně, která zjevně měla problém a ta se bála přiznat i co měla dneska k snídani. Ostatní jí děkovali, ale já jsem mlčel. Jí nemám proč děkovat a ani za co. Může si připadat důležitá jak chce, ale to je mi fuk. Takhle se přesně chová Jack, když se občas ukáže doma. Naši mu to žerou, ale já ne. Co jsem byl trošku překvapený, že jsme se ani nebavili, kdo začne a jak. Vím, že jsem došel poslední, ale to nemuselo nic znamenat. Každopádně tak nějak znamenalo. "No taky se mi líbí, ale byl jsi tu dřív. Vezmi si jí." Usměju se na Alexe a vybírám si dám. Nidoran byla z mého regionu a já jsem ten druh znal lépe než ty ostatní. Takže jsem se dal do studování ostatních. Numel vypadl hned, protože oheň, prostě nikdy už asi nebude patřit mezi moje favority. Navíc než jsem se rozkoukal pořádně, tak zmizel i Pancham. Chvilku jsem ještě přecházel před pokébaly a rozmýšlel než jsem sáhl pro pokébal, který ukrýval Natua. "Já si vybírám Natu." Nebyl to úplně typ, který bych si vybral, ale psychické pokémony jsem měl rád od nás z města a byl jsem na ně zvyklý, takže naše vzájemné porozumění, by nemuselo být tak složité. Zároveň doufám, že brzo přijde profesorka, protože pokud tu bude tahle holka ještě chvíli, může se něco stát. |
| |||
Těžká volba [/center]„No tak neodbíhej od tématu k dalšímu běžci.“ pronesl jsem rozhodně aby se nevyhýbal tomu o čem se bavíme. Potom co potvrdil moje „obrovské“ podepření ohledně jeho důvodu proč jsi to nekontroloval. Jsem si povzneseně odfrknul ale na tváři mi pohrával lehký úsměv.. Ale pak jsem pozdravil nový přírůstek do našeho houfu. „Čau jsem Mark.“ Představil jsem se jen tak mimochodem. Abych se mohl věnovat Zoe. „Díky možná když bude čas se do ni někde po cstě alespoň mrknu. Není na škodu mít další informace.“ Oznámil jsem ji klidně. S tichým zapípáním se ozvali moje hodinky oznamující celou hodinu. I když bylo směšné očekávat že se profesorka objeví hned. Přesto jsem se nemohl zbavit vzrušení z pocitu že je čas. Byl to ten sami pocit jako když jsem slyšel prasknutí startovací pistole. Nakonec se dveře otevřeli a vyšla dívka která mě už svým pohled donutila nasadit typický zachmuřený mírně děsiví pohled. Stačil jediná vteřina spojených pohledů nás dvou a moje radost byla pryč. Tak moc mi připomínala moji sestru. A i když bych se raději rozhodl pro minimální kontakt sní a snad jen zabručení. Jsem přikývnul. „Když je volné místo nemělo by to vadit ne?“ Podpořím klidně Alexe ohledně Zoe. Pokud to přece nevyjde tak omluvně trhnu rameny. „Tak zatím.“ pronesl jsem a vyrazil jsem za ostatními. Vevnitř to vypadalo tak jak bych si představoval laboratoř. I když jsem v žádné nebyl. Ale bratrovi popisy když pominu jeho nadšené brebentění tak odpovídalo. Tak že jsem byl klidný. Když jsem se dostal. S ostatními k výběru povzdechl jsem si. „Ano víme a děkujeme.“ pronesl jsem rozhodně. Byl jsem si jistý že spoustu věci podporuje i liga ale nahlas jsem to neřekl. Když jsem si všimnul toho vodního pokémona zajel jsem rukou do vnitřní kapsy abych se ujistil že je vše tam kde má být. Ale Duclett mě ničím moc nezaujal a tak jsem se rozhodl když na mě padla řada rozhodl jsem se. „Já si vezmu Panchama.“ Oznámil jsem spokojeně. A vzal jsem si jej a ustoupil jsem stranou aby si poslední mohl vybrat. |
| |||
Čas na prvního pokemona Najednou se objevila....no profesorka to nebyla, viděl jsem od mámy fotky, jak má vypadat, abych jí poznal. Občas spolu konzultovaly některé věci k pokemonům, protože máma se obracela na různé profesory v záležitostech chovu pokemonů, takže alespoň v tomhle jsem nebyl úplně blbej. Když se ale objevila ona ne úplně příjemná asistentka, která vypadala, že by nás nejraději nechala utopit Tentacrulem v nejbližším jezírku povytáhl jsem překvapeně obočí. Těkal jsem pohledem po ostatních, Zoe a té dívce, jak se vše rychle dalo do pohybu. "S těmi bručouny se snad dneska roztrhl pytel." Trošku smutně jsem hodil pohledem po Zoe, která dle všeho patří k jiné skupině a s námi nepůjde. "Mohla bys jít nejspíše s námi místo toho opozdilce." Nadhodil jsem myšlenku, ale dle všeho na úrodnou půdu nepadla. Mírně jsem si povzdechl. "Neboj určitě na tebe zbyde ten, ze kterého bude mít největší radost." Usmál jsem se na ní přátelsky a pak jsem doběhl vzdalující se skupinu. Ostré tempo, které dívka nasadila bylo také nečekané. Ani jsme se nestačili pořádně rozkoukat a už nás uvedla před pokebaly s notným mrmlaním a nemístnými poznámkami. "U ocasu Dragonita, jak jí profesorka Willow vystojí? To se chtěla stát trenérkou a nevyšlo jí to a tak si to kompenzuje na nás či co?" Uvažoval jsem, ale raději jsem se k dívce více nevyjadřoval. Kupodivu vše důležité řekl Max, od kterého jsem to úplně nečekal. Sice jsem nijak extra nespěchal, ale než jsem se stihl rozkoukat a lépe si prohlédnout, jacíže to jsou pokemoni pro nás zde připraveni, už právě Max provedl rychlý první výběr a vzal si elektrického Shinxe. Zamyšleně jsem se podíval na zbytek pokemonů k výběru. "Fajn takže Shinx nám z výběru vypadává, zdá se, že ten kluk je docela......přímočarý asi to neměl v životě zrovna jednoduché. No nevadí. Hmm tak koho bych si vybral.....Natu psychický typ...ne to by nedělalo dobrotu. Hmmm některé z dalších pokemonů ani neznám...helemese vodní pokemon, ale.....něco mi říká, že to nebude to pravé ořechové. Možná ten hravý medvídek?.....Hmmm Nidoran o těch jsem něco četl. Na třetí stupeň se vyvíjejí pomocí měsíčního kamene a u samičky by mělo být možné jí naučit později i nějaké ledové útoky....to zní dobře." Rychle jsem zhodnotil zbytek výběru v duchu a přistoupil ke stolu. "Pokud nemá nikdo nic proti tak bych si vzal Nidoran." Usmál jsem se přátelsky a pokud se nikdo nehodlal pustit do bitvy o pokemona se mnou, tak jsem si vzal její pokebal, docela potěšen výběrem, který nakonec padl. Skýtal nemalé příležitosti. |
| |||
První pokémon Pohlédnu na kluka co se představil jako Mark a přikývnu. "Těší mě". Natáhnu směrem k němu ruku, ale né na podání, nýbrž aby si ťukl pěstí když bude chtít. Tomu otrapovi, Alex to myslím je, věnuji jen jeden pohled typu "o co ti jde?" a pak už ho nevnímám. Pozornost věnuji Zoe, tedy spíše té její knížce. Natáhnu se blíž a rychle si to přečtu. Maličko se usměji když pak koukám na ten obrázek. "Páni.. Dal bych nevím co kdybych ji mohl vidět doopravdy". Zážitek na celý život. Jo, to asi moc pravděpodobné není, ale snít můžu.. Během chvíle dobíhá další kluk a doslova ještě se snídaní v ruce. "Max". Představím se prostě a mávnu na pozdrav. Konečně.. Konečně se otvírají dveře a za nimi stojí.. Tohle nebude profesorka. Typl bych to na její asistentku. Asi nemá zrovna nejlepší ráno, ale to je její problém. Ohlédnu se na Zoe, nechápaje proč nejde také, a mávnu na ni. Pak už následuji tu dívčinu do laboratoře. Samozřejmě se sem tam po něčem podívám, ale jinak se držím těsně za ní. Dojdeme až do jedné místnosti kde toho mnoho není, ale to nevadí, protože i tak je tam to nejdůležitější. Dívku pozorně poslouchám ale pohled nespouštím z pultu s pokébaly. "My víme.. A vážíme si toho co pro nás profesoři i jejich asistenti dělají. Obzvlášť když jsou tak chytří a pohlední". S těmito slovy se na chvilku otočím abych na asistentku s pousmáním mrkl a pak už vyjdu k pultu s pokébaly. Páni, to je výběr.. Dokonce jsou zde i ohnivý a bojový typ. Možná je to trochu povrchní, nebo jsou na mě moc exotičtí, ale přes to že mám bojové a ohnivé rád, tohle se mi moc nezamlouvají. Tiše si povzdychnu. Tak kdo? Natáhnu ruku, váhavě nad pokébaly zakroužím a pak vezmu ten kde je Shinx. Odstoupím od pultu aby k němu mohli ostatní a hledím na pokébal ve své ruce. Elektrický typ.. Překvapení.. No uvidíme jak to půjde. |
| |||
|
| |||
Rozrůstající se skupina Pohled mi padl zpátky na našeho mlčenlivého bručouna. "S tím asi fakt, nebude moc řeč." Povzdechl jsem si v duchu, když se mi dostalo strohé a ne moc přívětivé odpovědi. "Z Kanta jo? Doufám, že nejsou v Kantu samí takoví bručouni." Druhou větu jsem spíše utrousil pro sebe, než směrem k Maxovi. Tak nějak jsem měl moc dobrou náladu na to, abych si jí kazil bručením s tím bručounem. Raději jsem obrátil svou pozornost zpět na Marka a Zoe, kteří byli dle všeho mnohem sdílnější a veselejší kopy. "Koukejte dobíhá někdo další. Zdá se, že nás tu dnes bude hojně." Poukázal jsem na přibíhajícího dalšího blonďáka, který ještě žmoulal rohlík. S úsměvem jsem ho přivítal mávnutím. "Ahoj, jo zatím tu všichni čekáme. Já jsem Alex Thorn, vítej do naší nedočkavé skupiny." Zazubil jsem se nabídl mu přátelsky ruku k přivítání, což jsem u Maxe nějak vynechal, vzhledem k tomu, že to nevypadalo, že by se nějak moc chtěl seznamovat, nebo se s námi bavit. Sice se pokusil zapojit do hovoru zmínkou o nějakém nejspíše bájném pokemonovi, ale na druhou stranu i přes milý úsměv, mi nepřijde, že by byl opravdu milý, nebo veselý, spíše na mě působí, jako ponurá postavička, ze které vyzařuje....já vlastně ani nevím, co přesně. "Hele surfování je fajn, ale cestou sem jsem na něj moc času neměl....dobře trochu jo, když jsem putoval mezi ostrovy, ale prostě je to fajn." Zasmál jsem se na svou obranu vůči Markovi. "Už by mohla přijít profesorka co? Jinak tu z nás s takovou za chvíli bude dav." Usmál jsem se a znovu jsem se v duchu ptal, jaké pokemony budeme mít na výběr, koho si bude chtít kdo vybrat a kdo z nás si nakonec bude vybírat první. Přece jen ve výsledku vzhledem k tomu, kolik nás tu je, tak zase asi nebude takovou roli hrát to, že jsem tu přišel první. |
| |||
Zase nestíhám... "Nechápu proč "musíš" jít až do Johta. Podívej se na svého bratra! Tomu stačilo Kanto..." Potom následovalo ještě něco, ale já jsem to zdárně ignoroval a dobaloval si batoh. Bylo náročné se balit, ale ještě víc, když Vám matka do hlavy vyrejvá kaňon velikosti celého Japonska. Zhluboka jsem se nadechl, abych mohl odpovědět. "Přesně proto! Kam se na Kantu hnu, tak jenom slyším Jakovo jméno. Já, ale nechci celou dobu jen poslouchat řeči, že jsem ten malý Mayers a určitě nějak budu následovat svého staršího a úspěšného bratra! Mám toho plný zuby, i Ty to děláš. Takže proto chci jít do Johta. Tam mě ani Jaka nikdo nezná a pokud, tak si to opravdu nespojí. Takže proto!" Ona to nemyslela špatně, já jsem to věděl a ona asi taky, ale to co její řeči způsobují si neuvědomuje. Holt to tak rodičové mývají. To už jsem se naučil. Navíc potom co Jake odešel, tak se upnula na mě. Navíc po tom incidentu doma... Bohužel oba její synové chtěli být trenéry pokémonů a to ona, jako někdo kdo trenér není nebo ten vztah obecně nemá, nemůže nikdy pochopit. Dozapnul jsem batoh a následovaný mámou jsem vyšel z pokoje ke vchodovým dveřím, kde už čekal táta. Na rozdíl od mámy nedělal nějaké velké scény. Za což jsem mu byl vděčný. Věnoval mi sice takový zkoumavý pohled, protože ta naše hádka musela být slyšet po celém domě, ale nic neřekl. Postavil se matce po bok a vzal si slovo. "Jamesi, ať budeš kde budeš, tak na Tebe budeme myslet a ať uděláš, co uděláš tak na Tebe budeme hrdí. Dávej na sebe pozor a ozývej se!" Rodiče se smáli, matka u toho plakala. Asi už přijala, že její malý Jimmy odchází do světa. Naposledy jsem je oba objal a pak vyšel z rodného domu. V tu chvíli se staly dvě věci. Odpadl ze mě ten pocit, že se o mě někdo stará, ale zakousl se strach jak to sám zvládnu. Na cestu jsem se vydal s dostatečným předstihem a snažil se užívat celou cestu. Na Johto jsem jel lodí, takže jsem si užíval výhled na moře a jeho případné obyvatele. Nakonec jsem se dostal do Města Nových začátků a ubytoval se tu. Nastavil jsem si budík a nemohl jsem se dočkat, až bude ráno. Konečně dostanu svého prvního pokémona a vydám se opravdu na cestu. Kde mě nikdo nezná a můžu si věci dělat po svém. Třeba...první ráno okamžitě zaspat! Nevím jak se to stalo, je možný, že jsem prostě zamáčkl budík a spal dál, ale probudil jsem se pozdě. Ne o moc, ale cesta k profesorce ještě potrvá. Rychle jsem naházel věci co jsem vybalil do batohu, překontroloval jestli mám všechno, nandal si sluchátka a s rohlíkem z e snídaně v puse jsem vyběhl k laboratoři. Začátek své cesty a cesty k odpovědnosti jsem si představoval jinak. Doma by mě vzbudila mamka, takhle jsem si uvědomil, že ta zodpovědnost je fakt náročná. Před laboratoří, už jsou čtyři čekatelé. Tři kluci a jedna holka. "Stihl jsem to! Jooooo!" Děsilo mě, že to nestihnu a profesorka mi řekne smůla Jamesi. Takhle budu vypadat maximálně jenom uříceně. "Ahoj...stihl jsem to...blbej budík...James Mayers." Pozdravím všechny a představím se. Teda někde mezi nádechy a výdechy po tom sprintu, který jsme předvedl. Vyndám si sluchátka a nechám je jen tak ploncat. |
doba vygenerování stránky: 0.10758805274963 sekund