CESTA ZAČÍNÁ

Nečekaný zvrat

Konečně autorita!

V laboratoři… nástup autority

Zastupující mladá profesorka se na Maxovo „lichocení“ podívá jeho směrem. Těžko říct, jestli to brala jako vážně míněnou poklonu nebo sarkasmus, ale ve výsledku na tom nezáleží.
“Děkuji… i když jsem nemluvila o sobě, ale o firmách a asociacích, které podporují lidi pracující s pokemony a vyrábějí potřebné vybavení. Včetně pokebalů a čistých pokedexů, do kterých pak v laboratoři nahrajeme nejnovější informace, než si je vezmou noví trenéři,“ prohodí jeho směrem, ale už rozhodně ne tak odměřeně.
Dokonce se na vteřinku její koutky rtů zformují do drobného pobaveného úšklebku.

Zatímco jste se rozhodovali, hlásili s kterým pokémonem chcete zahájit svou cestu a braly dané pokebaly do rukou, objeví se v místnosti další osoba. A když píšu „objeví se“, myslím to doslova, protože se najednou zhmotní u stěny mezi pultem a zakrytým oknem. Jedná se o ženu s šedozelenými vlasy, brýlemi a bílým laboratorním pláštěm. Někteří z vás v ní mohou konečně poznat skutečnou profesorku Willow, vedoucí této laboratoře, kvůli které jste sem šli.
“Ach… Moc vás tady všechny vítám a omlouvám se za zpoždění. Jsem profesorka Willow a nezapomněla jsem na vás, ale náš Porygon… ukáže za sebe, kde levituje ve vzduchu jakási živá změť geometrických tvarů zformovaných do hrubé ptačí podoby “… si bohužel omylem stáhnul poškozená data. Musela jsem to hned řešit a zkontrolovat, že v nich náhodou není nějaký virus. Proto jsem požádala tady svojí až přespříliš vážnou asistentku Noru, aby vás vyzvedla a dovedla sem. Snad na vás nebyla moc nepříjemná“, usmála se na všechny dobrosrdečně.
“Koukám, že všichni už máte vybráno. Snad jste si to dobře rozmysleli, protože volbu prvního společníka nelze jen tak odfláknout. Tento okamžik už s vámi zůstane napořád,“ mrkne šibalsky jedním okem.

Následně se otočí na svou asistentku.
“A co ty Noro? S kým plánuješ zahájit svou cestu?,“ zeptá se zdánlivě nevinným tónem, ale při pohledu na její překvapený výraz nevydrží a začne se smát.
“Říkala jsem ti přece, že v této skupině je pět začínajících trenérů… no a ty jsi jednou z nich. Nebo že bych se zapomněla zmínit? To ti nepřišlo divné, že jeden člověk chyběl?“ pokračuje uvolněně a nenechává nikoho na pochybách, že se rozpaky své asistentky královsky baví.
Na Nořiny zmatené námitky, že ohledně jejího případného odchodu přece mluvili až o příštím roce a má příliš práce, profesorka však jen mávne rukou, jako kdyby to nic neznamenalo.
“Každopádně myslím, že už je načase, abys získala nějaké praktické zkušenosti a neseděla pořád jen před monitorem. O skupinu trenérů, která má přijít za hodinu, se neboj. Postarám se o ně už sama. Stejně tak si ani nemusíš dělat starosti s balením. Batoh už máš připravený ve svém pokoji,“ zakončí debatu a dál si zamračené dívky nevšímá.
“Takže, než se Nora rozhodne, kdo bude její první pokemon, předám vám ostatním pokedexy a po pěti prázdných pokebalech. V případě zájemců o účast v lize nebo koordinačních soutěžích mohu nabídnout i pouzdro na odznaky a stuhy“, přenese profesorka pozornost opět na vás.
Následně zvedne na pult papírovou krabici, která doposud ležela na zemi, a otevře ji. Uvnitř leží deset sad již zmíněného vybavení. Očividně jsou připravené rovnou i pro již další skupinu začínajících trenérů, která má dorazit později. Pokedexy mají sice různé barvy, ale převažuje obvyklý červený model s několika černými prvky.

Jakmile každý dostane, dokonce i Nora, která skončí s travním Fomantisem, nechá profesorka ještě krátký prostor na případné otázky. Pokud ovšem žádné nejsou, pokyne s úsměvem ke dveřím.
“Předpokládám, že se teď asi všichni budete chtít seznámit se svým novým partnerem. Udělejte to, ale prosím až venku. Tahle místnost není zase tak velká a někteří z pokémonů mohou být trochu temperamentnější.
Přeji všem dobrou cestu a určitě se mi občas ozvěte, jak jste pokročili,“ nasadí ještě širší úsměv než předtím a jemně poklepe Noře na rameno, aby vás odvedla zpátky k hlavním dveřím.
Nemůžete si nevšimnout drobné proměny, kterou postoj mladé asistentky od vašeho prvního setkání prošel. Je sice vidět, že si pořád srovnává poslední události… až téměř můžete slyšet zvuky ozubených koleček v její hlavě… ale očividně usoudila, že to přece jenom není noční můra a rozhodla se přijmout svůj úděl. Sice není tak nadšená jako vy, ale jak její pohled, tak celkový postoj je nyní spíš zamyšlený než chladný, jako tomu bylo předtím.

“Jo… a ještě než vyrazíš Noro, přiveď sem tu nebohou dívku, kterou jsem viděla oknem, jak osamoceně sedí venku s knihou. Když už je tady, tak není důvod, aby musela čekat až do doby, než se shromáždí druhá skupina,“ zavolá na závěr profesorka s úsměvem směrem ke své asistentce.
Potom už jenom sleduje, jak všichni pozvolna opouštíte místnost. Poslední odcházející si může všimnout, že mezitím schová do kapsy poslední dva nezvolené pokebaly a z malé brašničky zavěšené u pasu začne vytahovat sedm nových.

Tak jdeme na to!

Čas na prvního pokemona

První pokémon

Vstup do labotaroře… tedy alespoň většiny z vás

Na Alexovu poznámku o tom, jak se Zoe rozpovídala, se dívka na moment zarazí. Zřejmě překvapená sama sebou. Nicméně se nestáhne zpátky za knihu, ale jenom přikývne na jeho souhlasnou reakci, potvrzující její vlastní předchozí myšlenky.
Po zapojení Maxe s otázkou ohledně Lugii začne ihned beze slova listovat zhruba do druhé třetiny knihy a ukáže mu výslednou dvojstránku. Na jedné je zobrazen stříbro-modrý tvor připomínající hybrida ptáka a draka s rozpaženými křídly, zatímco na druhé je zřejmě doprovodný text.
Pokud se někdo pokusí ony informace přečíst, zjistí, že popisují Lugiu jako jednoho z legendárných pokémonů… strážce moří a oceánů, který podle pověstí dokáže jedním máchnutím svých křídel vytvořit mohutné bouře a vodní víry nebo je naopak utišit… a také do určité míry jako protipól k již zmíněnému Ho-ohovi, duhovému strážci nebe.
Na Markovu větu, že pokemonské legendy nejsou zrovna jeho denním chlebem, jen znovu chápavě kývne hlavou a pokrčí rameny. Očividně jí to vůbec nepřekvapuje ani netrápí. Koneckonců, každý má něco.
“No… tahle konkrétní se jmenuje „Pokemonské mýty a legendy pod lupou“, ale podobných knih vyšlo samozřejmě mnohem víc. I mnohem odbornějších a obsáhlejších“, odpoví mu.
Následně se ohlédne za nově dobíhajícím a podle počtu přítomných osob i nezastavitelnému pohybu ručiček na hodinách také pravděpodobně posledním budoucím trenérem z této skupiny.
“Zoe,“ představí se a krátce zamává pravou rukou místo potřesení.

Čas nadešel… Téměř přesně s úderem deváté se ozve šramocení v oblasti zámku u dveří, které se následně otevřou dokořán.
Zoe, která tam až do této chvíle čekala s vámi, si to očividně vyložila jako signál a vstala. Místo toho, aby ovšem zamířila ke dveřím, jak by se čekalo, odstoupí několik metrů dozadu a ke straně, jako kdyby s vaší čtyřčlennou skupinkou neměla nic společného.
“Hodně štěstí a někoho mi prosím nechte“, řekne s úsměvem, který ale vypadá, jako kdyby byl trochu nucený, a následně opět usedne do stínu blízkého stromu.

Za dveřmi ovšem nestojí profesorka, ale jiná dívka přibližně vašeho věku se znuděným až lehce otráveným výrazem a bílým laboratorním pláštěm volně přehozeným přes šaty. Důkladně všechny přejede bystrým hodnotícím pohledem… na zadýchaném Jamesovi žvýkajícím rohlík se pozastaví o vteřinku déle s povytaženým obočím…, zkontroluje čas na svých náramkových hodinkách a následně promluví.
“No dobře. Zdá se sice, že jeden z vás chybí, pokud k vám ta holka nepatří…“ pohlédne na Zoe, která zavrtí hlavou a vykoktá něco o tom, že patří až k následující skupině “…, ale nebudeme čekat. Je to jeho chyba, že se zpozdil. Předpokládám, že jste tady pro svého prvního pokémona, že? Tak se do toho dáme, ať to máme za sebou. Profesorka Willow se bohužel trochu zdržela, takže vás vyzvedávám já“, povzdechne si dívka v plášti, zatímco odevzdaně pokyne rukou, abyste jí následovali.
Zoe sice se zaujetím a nejspíš i špetkou lítosti sleduje, jak všichni čtyři vstupujete do laboratoře, ale ještě předtím, než vám může zmizet z dohledu, se opět plně ponoří do své předchozí činnosti - četby.
Uvnitř projdete nečekaně čistou předsíní a dvěma chodbami. Také minete řadu pootevřených dveří, za kterými bylo možné zahlédnout několik složitě vypadajících přístrojů, černých i blikajících obrazovek a také pár otevřených krabic. Vzhledem k vysokému tempu, který vaše zachmuřená průvodkyně nasadila, ovšem nemáte čas se nějak důkladněji rozhlížet. Kdybyste to zkusili, riskovali byste, že vám uteče… a s jejím dosavadním přístupem se dá očekávat, že asi nebude mít příliš trpělivosti s loudaly.
Nakonec se zastavíte v jedné z místností se zataženými závěsy. Vypadá poměrně prázdně, kromě asi půlmetrové papírová krabice u stěny naproti dveřím a dlouhého pultu, kde v pravidelných rozestupech leží sedm pečlivě vyleštěných pokebalů. Hned si můžete všimnout, že každý z nich má vedle sebe umístěnou cedulku s obrázkem a základními informacemi o pokemonovi, který je pravděpodobně uvnitř (jméno, typ a region, odkud pochází).

“Tak... profesorka Willow dorazí každou chvíli. Mezitím si můžete začít rozmýšlet, s kým budete chtít zahájit svou cestu. Je mi úplně jedno, v jakém pořadí si budete vybírat. Jestli podle toho, kdo přišel první k laboratoři, skrze hru kámen nůžky papír nebo nějak jinak. Hlavně doufám, že se v případě stejné volby nebudete hádat nebo dokonce prát jako malé děti. Všichni pokemoni jsou jedineční a záleží jenom na vašem přístupu, jak silné pouto si spolu vytvoříte,“ řekne dívka vaším směrem.
“Nehledě na to, že jak pokemony, tak trenérské vybavení dostáváte jen díky dobré vůli všech zapojených profesorů a jejich spolupracovníků. Měli byste být rádi, ať na vás vyjde kdokoli“, doplní dvě poslední věty o trochu tišším hlasem namířeným kamsi do stěny na pravé straně. I tak však byla dostatečně hlasitá, abyste ji slyšeli… což měla velmi pravděpodobně v plánu.
Ten kdo je dostatečně blízko ještě může zaznamenat nějaké mrmlání o zbytečných plíšcích barevných kovů ze stadionů a pomíjivých snech o tom stát se tím „největším mistrem“. Tato slova si však už dívka opravdu mumlá spíš sama pro sebe a nechává vás, abyste se mohli v klidu zamyslet.