Začátek velké cesty

"Jasně mami, neboj se mám všechno. Hlavně pozdravuj tátu, až se vrátí z práce. Mrzí mě, že nemohl dneska být doma, abych se s ním taky řádně rozloučil. Ale neboj zavolám vám, až se dostanu k prvnímu středisku."
Usmíval jsem se na mámu s batohem na zádech, připravený na cestu. Její Khangaskan se se mnou loučila srdečným Kan kan.

"Dám na sebe pozor nebojte. Však se určitě zase brzo zastavím, přece jen, kde jinde by se mi lépe postarali o pokemony. Já vím, že v laboratoři se jim dostane taky adekvátní péče."
Nad dalšími otázkami typu jestli si sebou musím brát ten skládací surf jsem už mamču raději jen objal na rozloučenou a rozhodl se vyrazit. Přece jen z Ascorbia Island na Pomerančových ostrovech do Města Nových začátku jsem to neměl úplně nejblíže a část cesty navíc musím rozhodně lodí, takže jsem nejspíše vyrážel o pár dní dříve, než většina. Nevadilo mi to. Těšil jsem se a poslouchat, jak mi přejí sousedé a rodinní přátelé šťastnou cestu, bylo příjemné.

Když už jsme nastupoval na trajekt a koukal na pobřeží našeho ostrova s drobným úsměvem a pln očekávání, spatřil jsem, jak na pobřeží ještě v úboru cvičitele přibíhá táta se svým Wartortlem a mává na mě a přeje mi šťastnou cestu. To mě zahřálo u srdce.
"Tak on se přece jen urval z práce."
"Ahój děkuju a postarej se o mamču!"
Zavolal jsem na něj a zamával.

Trajekt zatroubil k odjezdu a má cesta skutečně započala. Konečně jsem se podobně, jako má sestra i já vydal na svou pokemonovou cestu. Hodlám neudělat ostudu a už jsem se moc těšil na svého prvního parťáka. Bylo by asi fajn, kdyby to byl vodní typ, ale uvidíme, jaké pokemony bude mít profesorka připraveny.
Stejně to ale bylo zvláštní najednou odjíždět s vidinou toho, že se vrátím kdo ví, za jak dlouho.

Krásy a taje cesty mne však přiměly pustit starosti z hlavy a užívat si cestu na trajektu i po přistání mimo něj. Celkově mi cesta zabral s pár zastávkama necelý týden řekl bych. Ale je pravda, že jsem se docela loudal a vyrazil raději o dost dřív, abych měl jistotu, že pokud mi ujede trajekt, nebo se něco nepovede, tak budu mít stále čas, i když ztratím třeba den cestování. Hold cesty mezi ostrovy, nejsou zase tak pravidelná linka, teda jo, ale s docela delšími časovými rozestupy.

A konečně dnešního rána jsem dorazil k laboratoři profesorky Willow, která se nás měla ujmout. Pravda měl jsem ještě asi skoro hodinu čas, ale na druhou stranu jsem nerad chodil pozdě. Takže jsem si tam spokojeně sedl do trávy, opřel se o nejbližší strom a sledoval, jak přístupovou cestu, jestli jestli nejde další trenér, tak i dveře laboratoře, abych věděl, kdy se objeví profesorka.
"Vypadá to na hezký den."
Batoh jsem měl položený vedle sebe, stejně, jako rozložené surfovací prkno na něm. Bylo tady sice trošku chladněji, než jsem byl zvyklý z ostrovů, ale i tak jsem dával na odiv jsou opálenou kůži a měl na sobě hnědé sandály, bílo oranžové kraťasy a oranžovo hnědou rozhalenou košili s krátkým rukávem. Samozřejmě bílo oranžový šátek mi mírnil neposedné krátké hnědé vlasy a v každém závanu větru mi jeho oranžové konce povlávaly ve větru.

Začátek cesty…

“Konečně opět přichází ten den v roce, na který řada lidí už několik měsíců netrpělivě čeká. Den kdy se nová generace začínajících trenérů chystá zahájit svou cestu“, ozývá se z mnoha rádií i televizí po celé oblasti Johto.
“Už zítra ráno se první část letošních zájemců shromáždí u laboratoře profesorky Willow sídlící ve Městě Nových začátků (New Bark town), aby od ní dostali svého prvního společníka a potřebné vybavení. Jak všichni jistě víte, v rámci utužování meziregionální spolupráce se na poskytování startovních partnerů podílelo hned sedm profesorů. Každý z nich poslal ostatním kolegům několik pokémonů ze své oblasti, aby ještě víc obohatil tento již tak významný den.
Jednu věc vám však už můžeme prozradit teď. Doslechli jsme se, že tentokrát u výběru nebude nikdo z obvyklých startovních trojic. Popřejme tedy těmto mladým začátečníkům mnoho úspěchů, ať překonají všechny překážky, které je na jejich výpravě čekají“, pokračuje ještě nějakou chvíli zvučný mužský hlas, než ho nahradí navazující hudební program.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Je to tak, jak jste slyšeli. Nezáleží na tom, jestli pocházíte přímo z Města Nových začátků, vzdáleného Skořicového města (Cianwood city) odděleného mořem od zbytku Johta, nebo jste se narodili v úplně jiném regionu. Stejně tak je úplně jedno, jestli jste použili vlastní nohy, hromadnou dopravu nebo jiný způsob přepravy.
Hlavní je pouze to, že jste všichni dali včas vědět o své účasti a v předepsaný čas (někteří pravděpodobně se značnou rezervou) dorazili před laboratoř, abyste zde dostali svého prvního společníka, pokebaly i pokedex.
Zajímavé je, že profesorka Willow obvykle do své laboratoře nepřijímá všechny zájemce najednou, ale podle množství je rozděluje do dvou oddělených tří až pětičlenných skupin. Pravděpodobně jde o snahu snížit riziko potenciálních konfliktů během výběru pokémonů. Ani letos toto své pravidlo neporušila.
Vy jste ti šťastlivci, kteří patří do první skupiny naplánované na devátou hodinu. Můžete mít rozdílné motivy pro zahájení své pouti, stejně jako cíle a plány, jak jich dosáhnout. Ten úplně první krok je však pro všechny stejný. Přijít k laboratoři včas na předávání, protože nikdo snad nechce riskovat, že by na něj nakonec žádný pokemon nezbyl.