Druidka, čarodějnice a válečnice

Na poznámku rezavého tvora posedlého mrzačením genitálií jenom protočím oči a seběhnu myšlenkami zpátky k teoriím. Darshana vymáhá po Octavii přísahu a já jsem přesvědčený, že by bylo pravděpodobnější naučit koně krkat. Octavie je zákeřná mrcha a ani taková přísaha, by mě o opaku nepřesvědčila. Z myšlenek mě vytrhne hlas druidky. Já věděl, že se jí ta zbroj z mrtvého nebude pozdávat.
"Nevím. Záleží, jestli se budeme prát." mrknu na druidku. Život je fajn. Nakonec jen ležím a pozoruju ji, jak úhledným písmem plní listy pergamenů. Tedy tomu věnuju tak pět minut, zbytek času koukám jí koukám na zadek. Fakt je život fajn.
Zbroj nakonec nechám zbrojí. Zajednak se mi nechce zvedat a zadruhé opravdu nevím, jestli by jí to vadilo. Přitulí se a já ani nelituju, že se neúčastním chlastačky, jejíž dozvuky k nám pronikají.

***

Ráno se spokojeně zavrtím. Sen byl příjemný a teplo ženského těla je ještě příjemnější. Navíc je přítomen ranní stojankjakotyč, což dělá celou situaci o to intenzivnější.
"Hmm...že by tady někdo nemohl dospat a chtěl krásné ráno?" zamrmlám spokojeně se zavřenýma očima. Natáhnu ruku a otevřu oči. Wynn je fakt skvělá holka, takové krásné probuzení. Houby slavný osude!
"No to...děláš si ze mě..." zavrčím otráveně a nacpu Octavii dlaň do obličejem jako když odvracíte čumák dotěrného čokla. Spadne a popálí se. "Dobře ti tak. Vtěrko, vtíravá, zákeřná." počastuju jí několika přízvisky a fakt mi to není líto. Hubou tam měla spadnout, kráva jedna! A ještě jak ublíženě čumí. "A přestaň se mi hrabat v hlavě. Tohle bylo naposledy." přisadím si a vyhledám pohledem Wynn.
Chci něco říct, ale tak nějak nevím co. Proto se k ní jenom natáhnu a pohladím ji. Tohle není lehký a já nevím, jak ty eskapády Octavie obhajovat. Guilermo se baví s Rikkou a já se musím pousmát. On ví, jak to zakoulet a prostě se s tím nesere. Fajn přístup.

" Půjdeme připravit koně?" pobídnu Wynn a i když je to formulované, jako otázka...není tomu tak. Chtě nechtě jí nakonec odvedu ke koním, kde jí chytnu za ruce stejně, jako předchozího večera. "Už jenom chvíli. Na horu a pak budeme pryč. Bez ní. Žádné promluvy, žádné blbosti hmm?" odříkám tu větu, přičemž nějak podvědomě tuším, že tak lehké to nebude. Případné námitky vyřeším prostě polibkem, a tak Wynn nedám šanci mluvit. Pak se přitočí Darshana a já jsem vlastně rád. Vezmu zbroj, naposledy mrknu na Wynn a jdu se nechat trýznit.

Snažím se nasoukat do zbroje, ale to je samej řemínek a tohle tady úplně nesedí a támhleto má bejt jinde...zkrátka mě Darhana musí obléct, jako malé děcko do svátečních šatů. Snažím se jí pomáhat, ale když začne vyprávět o myškách, žábách a rybách...no zní to jako ingredience do čarodějnický polívky. "Jasně břicho, loket." zopakuju dva výrazy, které jsem pochytil, aby to nevypadalo, že jí vůbec neposlouchám.
Jak jako nafoukne? nakrčím obočí, ale nechám si poznámky pro sebe. Čas tlačí a já nechci tu válečnici zbytečně provokovat, ještě když mi takhle dobrovolně pomáhá. Ještě chvíle dotahování, upravování a vypadá to, že jsem připraven.

"Jak, že dýl..." nedokončím námitku. Já ti dám ty jedna, prej že dýl nevydržim. Já ti ukážu! čertím se v duchu, ale to už na mě má smrtonoška pracky. Chvilku na ní vyjeveně zírám. Ta ruka na zátylku...to mi chce snad dát hudlana. Jako jo jsem fešák a v tý zbroji snad i hotovej rytíř Miroslav, ale že bych byl její typ?
Nejsem, chce se prát. Přesunu ruce podle jejího vzoru a na tváři mám široký úsměv. Tak to ses přepočítala. Já mám beze zbraně namláceno, co ty nemáš nasekáno mečem teta.

No někdy si prostě myslíte, že jste nejlepší borec na světě a vzápětí s váma hází ženská. K čemu já se to kurva upsal. povzdechnu si, ale na sebelítost není čas, Darshana mě tahá nahoru a já nechci bejt za sralbotku.
"Netrdlovat, bejt sjednocenej a mámin pekáč." zamručím si prapodivnou mantru, před druhým klinčem. Normálně se s ženami neperu, v tom není žádný hrdinství, ale tahle si o to přímo říká.
Snažím se, opravdu se snažím dostat jí, alespoň jednou na záda. Máchá semnou jak pradlena s cejchou u řeky, a ještě na mě vyplazuje jazyk. Prvních pět minut je opravdu těžkých, zbroj mě táhne, kam nechci a všechny ty řemínky a hovadinky působí, jako by mi někdo zkrátil šlachy. Dávám bacha a snažím se najít v jejích pohybech systém. Vždycky překvapí a vymyslí něco novýho, vždycky když si myslim, že vím jak na ní...uvede mě v omyl. Ta hra je super a musím přiznat, že mě to baví. Fajn způsob, jak upustit páru.

Má páru a hejbat se umí, zajímalo by mě, jestli jenom při boji. Prcek vždycky řikal, že na starejch kobylách se nejlíp rajtuje. zamyslím se, načež opět končím na zádech. "Uh...no ty vole." vydechnu a chvilku si dám než vylezu zpátky na nohy. Nechápu, jak v tom někdo může bojovat celej den. Už se sotva držím na nohou. Deset minut tohohle tance a já mám dost. "Dost-eh-ty-uh-génie-fuu-zlořádu. vyrazím ze sebe mezi tím, co se snažím srovnat dech opřený o kolena. "Děkuju." řeknu nakonec a plácnu Darshanu do ramene. Tohle jsem myslel upřímně a docela se těším na další kolo.

Vím, že během cvičení uděloval i Guilermo nějaké rady, ale upřímně jsem to moc nevnímal. Jediné, co vím s jistotou, že pustit se do mého cvičení oba...umřu. Nebo ze mě bude legendární bojovník, ale to asi nezjistíme.

Nakonec přece jenom vyrazíme. Zbroj jsem si sundal, nehodlám se v tom potit ani o chvilku déle a navíc, jsem v tom zatím strašně neohrabaný. Jedu opět trošku napřed a když je přehledný úsek vrátím se na kus řeči. Nebo jen strávit pár chvilek vedle Wynn. Když se přiblížíme k Anwillu, přehodím si kapucu přes hlavu. Moc lidí, znamená šanci na staré známé.
Octavie pokládá hloupé otázky. Na co to sakra potřebuje vědět? A dostane se jí přiměřené odpovědi. Uchechtnu se...prostě mi to ujede.
"Když Octavie slíbí, že nebude dělat hovadiny, klidně zvolím nocleh v hostinci." odpovím Guilermovi. Chci nocleh v hostinci, chci soukromí, a navíc potřebuju mluvit s Wynn. Hora už je na dosah a já stále nevím, co bude potom. "Postel a lázeň zní fajn ne?" otočím se na Wynn.

Pokud se rozhodne skupina pro Anwill předám za hranicí města koně někomu ze skupiny. Sám se budu pěšky prodírat davem a vyhlédnu si nějakého zámožného pupkáče. Využiju toho, že lidé budou ustupovat skupině na koních a až bude vhodná chvíle, trošku se obohatím. Přivolaná dýka, fiknutí měšce a dál do davu...přece za mě nebude pokoj platit Wynn a potřebuju novou košili!

Pred Anwillom

Rikka sa po Eleanorinej odpovedi, že bol Guilermo stredobodom pozornosti zamračí. Guilermo ju dokázal trochu ukľudniť, dokonca mu aj dala pusu a prikývla, že chápe, ale aj tak bola celú cestu nejaká tichá.
Potom keď sa riešilo, že čo ďalej odpovedala.
"Ja si myslím, že by sme sa nemali rozdeľovať, nie teraz. Ehm, tuším Eleanor povedala, že dá na Octaviu pozor. Ak by mala neustáli dohľad, určite by sme boli v pohode. Ja by som si dala dobrú večeru a vyspala sa v posteli. A možno by som si aj mohla zatancovať s nejakými chlapmi!"
Koniec vety smeroval priamo na Guilerma. Jo, zdá sa, že ju to stále sere, ale tvári sa, že nie.

Oh Happy Day

odkaz

Nic extra nového jsem se od lidí nedozvěděl, ale pařba byla fajn. Když jsem se vrátil zaplul jsem mezi deky a vytuhl. Probuzení bylo příjemné, dokonce mě ani nebolela hlava. Mrknu po táboře a vidím jak se Oktavie plazí po Attim. Usměji se. Tiše řeknu Ricce

"Dívej Wyn a Oktavia to jsou pravé kámošky dělí se i o chlapa. Jen by měl někdo Oktávii říct jak docílit lepšího budícího dojmu."

Pak mě ale přejde úsměv, když se Rikka začne vyptávat. Tvl dělá si prdel? S úsměvem odpovím.

"Ne nebyli tam žádné ženy, všechny odešli ještě než jsme přišli."

Mrknu na ni. Což mi vzápětí shodí Eleanor. Jen rozhodím rukama a hodím na ni pohled. Di do holý prdele. A pak pokračuju.

"Jasně, že tam byly ženský, holky i baby a jestli tě zajímá co bylo. Tak tě můžu uklidnit jen sem snima pokecal zatancoval a žádnou nepigloval, to si nechávám jen pro tebe kočičko i když tě "bolí hlavička". Příště se ptej na rovinu a bez obchůzek a taky si nepotrpím na kontrolu, budeš mi muset věřit. Co tady orgie, tři dámy a Atti? Ne? Blbá otázka? Já vím proto se neptám a ty příště se taky na takový blbosti neptej."

Ženský, prostě někdy jsou tak ... prostě ženský. Nasnídám se a pak sleduju Darshanu jak ukazuje Attimu. Fechtmeister Fabian von Auerswald to zrovna není, ale i tak je sranda se na to dívat. A opravdu oceňuju, že se rozhodla Attimu takhle pomoci o to víc, že mě to samotného prostě nenapadlo. Nějak jsem ho bral dobrého v tom co dělá a předělávat mu styl by mě nenapadlo. Ale pravda je, že cokoliv se naučí navíc je pro něj bonus. Proto jako kibic s trochu omluvným tonem, že ji do toho kecám přihodím i nějakou radu z fint německé fechtschule. Kryty, přetočení, protibody, údery hlavicí.

Pak vyrazíme na cestu cestujeme celý den a pak přijedeme konečně až k Anwill vzhledem k tomu, kolik je v okolí vojska moc se mi do města nechce tedy aspoň ne s Oktavií. Ale zásoby potřebujeme.

"Tož co lidi, chceme jet všichni do města? Nebylo by možná moudřejší tu jen někoho vyslat aby nakoupil zásoby a posunout se až za město k nějaké menší osadě? Přeci jen máme sebou Oktavii, kterou by přeci jen mohl někdo poznat. Jako moc je to pravděpodobné nevím, ale přesto. Co vy na to?"

Oslava a následující ráno

Jasně právě proto tam jdu.
Nahlas však neřeknu nic ani po Guilermově prohlášení neprotočím oči, Rikka má starosti a nechce abychom tam byli dlouho a já to chápu často se můžou věci pokazit když to nejméně čekáte. I když předtím to byla poněkud jiná situace, potom ucítím vůni pečeného kance a napadne mně že by z to mohl být nakonec docela pěkný večer. Když přijdeme tak už je zábava v plném proudu a znovu si nás všimne stejný chlapík který nás opět uvítá. Alkohol který je mi strčený do ruky hodlám někde v blízké době odložit ovšem to se ke mně přidá řádně opilá dívka. Právě se totiž začne pálit ta slaměná panna k čemuž se obě musí vyjádřit. Jsou tak opilé že si nejspíš nevšimnou mého protočení očí než mi dojde že se mně na něco ptá.
Ano tuhle otázku slýchám často i když teď na ní buď měli vlastní odpověď nebo jim to bylo jedno.
„Protože jsem na to zvyklá z domova a na boty jsem si nikdy pořádně nezvykla.“dodám potom co přešlápnu, skloním pohled ke svým bosým nohám a zavrtím prsty. Jistě občas jsem nosila boty pokud to bylo nutné, ale při první příležitosti šli dolů. Po spálení té slaměné panny jsme přivedeni k velkému stolu kde odložím alkohol který jsem dostala a naberu si masa abych se jím málem zakuckala při další otázce.
No neříkám že Guilermo nemá své kouzlo jen mi až moc připomíná otce,to by nedělalo dobrotu.
Ovšem to se toho ujme Guilemo a oba nás představí, na rozdíl od něj však piju spíš víno protože na pivo nemám dobré vzpomínky a taky se docela dost nacpu. Guilermo tančí a plácá zdejší holky po zadku a hraje na svůj hudební nástroj, zatím co mně za ruku tahá pořád někam ta dívka. Nakonec se už motá tak že mi několikrát šlápne na nohu což by nevadilo kdybych nebyla bosá, mám takový pocit že si toho nevšimla a to ani když jsem si už po několikátém šlápnutí třela nárt. Ale co se týká zdejších kluků tak jsou pravý opak, musela jsem si ke každému z nich sednout a začít rozhovor. A nejen ho začít, také ho udržovat zatímco u nich byl zázrak že začal produkovat celé věty. A tak sedím sleduji své bosé nohy, vrtím prsty či jimi rýpu v zemi nebo kreslím obrazce abych je pak naštvaně smazala. Později sesbírám nějaké maso z prasete sebou a vydám se za Guilermem.
„Ty řeči o čarodějnicích mi připomněly muže který chodil k nám do hospody, tvrdil že byl součástí družiny sira Karathise který se vydal k hoře Haag ovšem on jako jediný přežil. Mluvil o nemrtvých a démonech které tam prý potkal v lese okolo hory, ale nikdo mu nevěřil.“vyprávím při cestě zpátky a nedávám pozor takže se mi podaří si narazit prsty o nějaký kořen. Syknu a tentokrát se k tomu radši nevyjádřuju jako obvykle když k tomu dojde a zbytek cesty dokulhám zatím co v prstech mi pulzuje. Přijde mi divné že jsme naráz usnuli a ráno se naráz probudili a tak mně napadne jestli nás Octavia neuspala. Mezitím zaslechnu na co se ptá Rikka a tak se rozhodnu k tomu vyjádřit.
„No nechali jste to na nás a tak bylo také na nás podojit krávy a vykleštit býky. Ale ano bylo tam hodně žen a Guilermo byl ve středu jejich zájmu.“
Zatím co vstávám tak si upravím blůzu a potom sukni a sbírám různé věci které nakládám na koně dokud si nevšimnu co to Darshana a Atti vyvádí.
„Je to teď vážně nutný? Myslím jestli to nepočká? Určitě si později najdeš dost chlapů se kterými se budeš moci poprat pro svoji vlastní potěchu.“zeptám se Darshany pak přešlápnu z jedné bosé nohy na druhou s nechápavým výrazem pokývu hlavou a odejdu. Divím se že se k téhle šaškárně Atti vůbec propůjčil i když Atii je no ... komediant. A když se ti dva konečně přestanou předvádět tak můžeme vyrazit i když mně opět nějakou dobu trvá nasednout na koně pokud se na to někdo dívá možná to vypadá jako když tam nakládáte pytel brambor.