Rozhovor

Nakonec to vypadá, že se tu utáboříme všichni. Nebude to zrovna vhodné prostředí na rozjímání, ale co se dá dělat. Atti vypadá zmateně. Tolik to reflektuje moje vlastní pocity, že mě zaplaví vlna soucitu a najednou mám nutkání všechno přejít, odpustit a prostě na to zapomenout.
V tu chvíli Guilermo začne řešit jídlo a já si vzpomenu na svoje zatím skoro netknuté zásoby. "Mám tu brambory a mouku. Udělám placky." Stejně jsem minule Ricce slibovala, že příště uvařím já.

Zatímco odstrojuji koně, přitočí se ke mě Atti s otázkou. Smutně se na něj usměju. Všechno to má nejspíš souvislost se souběhem tolika věcí v jeden den... "Totiž... přišlo mi, že..." Chvíli bojuji se slovy. "Přijde mi, že je všechno naruby. Jela jsem sem s určitým přesvědčením, který se ukázalo jako špatný. Všechno v jeden den prostě... bouchlo. A potom ty... ty si myslíš, že.. no.. jsem neužitečná knihomolka.. A máš nejspíš pravdu. Vůbec jsem tu neměla být... A pak tu máme Eleanor, která zapaluje lesy prostě jen tak.. nějak.. toho bylo dneska dost." Oči sklopím zase ke koni a snažím se zaměstnat ruce jeho sušením. Asi to celý znělo dost hloupě, vychrlené takhle najednou, a cítím zase jak rudnu. Ještě že už je tma.

Zatímco Guilermo odešel do lesa pro dřevo, máme čas na rozhovor, než bude potřeba se věnovat přípravě jídla. Jakmile bude hořet oheň a vznikne trochu popela, rozložím v něm brambory, aby se propekly.

Milenka, tělesná stráž, přítel a ohýnek

Trochu mě překvapí, když Guilermo nepřidá k oslavě. Jeho hodování ve stylu by tomu odpovídalo a podobná oslava by se mu určitě líbila. Přesně vím, kdo by se hodil jako dokonalá ozdoba kůlu.
Ohlédnu za sebe na ostatní. Wynn má pořád ten prapodivný výraz, tak přemístím svůj pohled na Darshanu, která zrovinka vypustí skrz namalované rty plivanec. Zvláštní. Po tom malém rozhovoru na poli z ní už nevyzařuje taková děsivost a musí se jí nechat, že s těmi rabiáty to docela zkoulela. Je to sice tetka, která by mě za značný obnos, ale možná i za pár mincí, vykuchala jako sele...ale nějakým prapodivným způsobem mi nevadí jí mít za zády. A na to já mám čuch !
Když dostanu svůj příděl, tak se rozhodnu vynechat smutný výraz a jen doufám, že později nám někdo přinese kousek masa. Přeci jen, těch zbraní nebylo málo. Na zdejší populaci by s tím vyzbrojili armádu. A tak se s úsměvem a přikývnutím rozloučím s osadou a popoženu koníka.

Najdeme místo a já už se neuvěřitelně těším až se vyčistí vzduch. Celé to napětí je nepříjemné a panuje tu nedůvěra.
Slezu z koně a dám se do odstrojování. Deka a houně na rovný plácek, tedy co nejvíc rovný. Zásoby vedle a vyhlídnout místo na ohniště.
Zarazí mě to. Ta otázka.
"Proč bys..." nakrčím nechápavě obočí a zavrtím hlavou, jako bych se snažil ten nepochopený dotaz vytřepat ušima. Najednou se mě zmocní divný pocit. Řekl jsem něco ? Udělal jsem něco ? To jak jsem vyjel na Octávii ? Ta zbroj z mrtvého ? Co je špatně ?
Dojdu ke koni své milované. "Jistě, že můžeš." řeknu s klidným tónem. Pomohu jí dolů, když bude chtít.
"Taky ještě nějaký zásoby máme !" houknu na Guilerma, načež se otočím zpátky k Wynn.
Pak prostě položím tu nejpitomější chlapskou otázku, která nikdy nekončí dobře a většinou na ní nedostanete odpověď. A to proto, že si na ní máte přijít sami. "Děje se něco Wynn?" zeptám se polohlasem pln očekávání obvyklého "Nic".

DOBRÉ MIESTO

Pokračujeme v cestě s vidinou další promluvy, nálada je chmurná a nasraná. Závoj lží a klamu zjevně netíží jen mě a mého černého démona, který otravuje a podsouvá zlé myšlenky. Jasně je to něco na co bych měl být zvyklí, ale jakmile mu vždy pootevřu dveře nějakou řeží, pak se mě drží než se mi ho podaří zase uspat. Tahle situace nejistoty ho však posiluje.
Raději se vydám lovit, nemám však štěstí. Ani s pomocí Wynn se nám nepodaří něco ulovit.
Sice mám stále ještě nějaké sušené maso, ale raději bych čerstvou zvěřinu. No nic třeba aspoň narazíme na nějakou hospodu.

Nakonec večer dorazíme do vesnice. Malá dědinka která se chystá na nějakou oslavu, asi pálení čarodějnic. Usměju se a prohodím k ostatní.

"Pálení čarodějnic? Dost tematické k naší situaci."

Dostane se nám pozvání, ale Atti hned odmítne. Trochu mě to zamrzí rád bych propláchl hlavu a prohnal nějaké dcerky, ale vzhledem k tomu, že si dnešní večer chceme hlavně všichni pokecat, vyložit karty a plánovat, nedá se nic dělat.

"Díky strýcu dnes na nějaké juchání nemáme moc náladu. Ale vy si to užijte. Jen si sjedu nakoupit u vás do hospody ať nejsme žíznivý a hladem."

Pokynu i Ricce chtěl bych k pití dva měchy vína, pivo a pár butylek kořalky, uzené maso, jitrnice, vajíčka, nakládané ryby či co tam budou mít. Taky nějaké maso na večeři to ať si vybere Rikka. Peníze ještě mám, ale celkově mi ta výprava už leze do peněz už tím jak se rozrůstá. Ale nic nezvedne morálku líp jak plný žaludek a trochu chlastu ... nebo víc.
Ale chyba lávky ... hospoda není, na prodej nic není. No dobře, vezmu co mi dají a stejně jim za to dám odpovídající minci. Ve městě za to můžou koupit vybavení, nebo látky. Pro Luigiho nějaké zbytky a kosti. Pak zajedu k táboru co už připravuje Atti.

"Kurva dnes to bude neslavná večeře, dostal jsem aspoň nějakou butilku kořalky. A mám nějaký sušený maso. A vlastně nějaký kosti z toho by šel vývar."

Rozmrzelý a nasraný prvně neúspěšným lovem a teď ještě nákupem to nebude dobrá porada. Raději se zvednu a jdu s Luiggim pro dřevo. Podívám se i po nějakých houbách při té příležitosti. Když se vrátím rozdělám oheň a postavím na něj kotlík s vodou.
pak předám svoje jídlo Ricce ať z toho zkusí vykouzlit.

"Zítra musíme někde nakoupit, už nebudeme daleko od Anwill aspoň myslím."

Pak si sednu zapálím dýmku napiju kořalky a nechám kolovat. Vytáhnu kvinternu a začnu vybrnkávat starou nostalgickou námořnickou píseň odkaz Takovou která se sem teď do atmosféry hodí. O patnácti námořnících pijící rum na hrudi mrtvého...

Quinze marins sur le bahut du mort / bord
Hop là ho ! une bouteille de rhum
A boire et l'diable avait réglé leur sort
Hop là ho ! une bouteille de rhum...

Étos

Striga, čarodějnice, mora, upírova dcera, bosorka. To jsem si všechno mnohokrát vyslechla a dala bych toho dohromady určitě víc, jenom kdybych nebyla už tak vytlučená. Fakt je, že tady nic z toho nebudu, protože máme svejch čarodějnic dost a za dalšíma bosorkama jedeme.

Cesta plná překvapení, řekl by muj milej Rig.

Myslela jsem si, že nejvíc mě bude sířit Octavia, ale myslim si teďka, že to bude tak nějak asi u všech vyrovnaný. V mezistátnim žoldnéřským étosu jsou totiž různý nepsaný pravidla, který neni třeba se nějak extra zvlášť učit, ale spíš je lepší mít na ně cit. A když ten cit nemáte, nic moc se nestane, svět se bude točit i bez těch bez toho vrozenýho étosu. A právě taková osůbka je Eleanor.

Dlouho asi nepřežije. Dřív nebo pozdějc naprdne mě, Guilerma, Luigiho, malý hladový medvídě u cesty, nebo tlupu bezprizorních děcek. A pak z ní bude rezatá paštika. Na to vemte jed. Když jí totiž slyšim, jak si neodpustí kecy na ty paběrkovače, je mi uplně jasná. Nedochází jí, že ze sedla obrněnýho koně a s lukem na ruce se dá vyjednat oddechovej čas pro posbírání zbroje docela v pohodě a neni v tom ani žádná nabubřelá křiklounská výzva. Je to zdvořilý upozornění tlupy vlků, ať medvěda nedráždí a všichni opustí prostor nažraný a ve zdraví. To je prostě étos.

Ale Eleanor je začne pěkně rajcovat a sahat jim na moudí, aby se pochlapili. Z pozice nafintěný panenky, neschopný do ruky vzít ani pohrabáč. Chytrý holka. Ještě k tomu dodej, že si zapálila les. Až Tě ty smradlavci budou rozebírat jako tady to voraniště, tak se kolem jenom proženu a Kozijáš zamává chvostem.

Ale neřeknu jí na to nic. Ty chlapi na to naštěstí nereagujou a já sem přece jen šlechtická dcerka, takže kromě buranský výchovy mám za sebou i tu purpurovou a držim teda pysk.

Při lovu se ukáže, že další holka od nás je taky bosorka. Asi je tady bosorka nakonec ouplně každej, až na mě a Kozijáše... A ještě špatná bosorka, ty jak kdyby nám shazovali. Po krátký neúspěšný myslivecký epizodě se teda doplahočíme k podivně vyhlížející vesnici. Na tom by nebylo nic zlýho, kdyby se k tomu nepřidal podivně vyhlížející cápkek. Protože se na tu naší kompanii ten vůl usmívá, dala bych mu pro sichr jednu po hlavě jen tak. Protože kdo se na takový marodéry může usmívat. Jen typan, co se nás snaží vypíct a nebo je na hlavu. Jenomže, on se snaží bejt jakože milej a tak my budeme jakože taky milí a pro klid v srdíčku mu vrazíme až potom, co se vodkope. A to asi nebude dlouho trvat, protože u tý figuríny, nebo v ní, by určitě hrozně rád podusil pár holek od nás. Jenom se tak dohaduju sama v sobě. A tak se jen tak u toho tvářim jak kyselá řiť, jako kdysi na voze, kdysi v paláci a kdysi u chajdy dubový a stojim za princátkem, který je opatrnější než jsem si myslela, a to mně dává trochu dobrýho pocitu. Takže po Princovo řeči vyplivnu trochu flaksy ze sušenýho masa. Ne zhnuseně, ale jen tak civilně. Jakože souhlasim a taky aby ten vychcanej usmívač nezkoušel nějaký fórky. Protože jinak mu hodim sekyrku rovnou do čela. Étos je étos.

Rozčarování

Větší skupina bez vůdce a s úplně odlišnými osobnostmi vždycky přináší problémy. Skupina musí mít vůdce. Jinak debaty k ničemu nevedou. Platí to všude a dá se to pozorovat i teď. Každý si plácá svůj názor, o kterém chce přesvědčit všechny ostatní. Každý chce odpovědi na svoje otázky.
A řeší to na cestě. Před zmasakrovanou vesnicí. Aspoň v něčem má Octavia pravdu. Lidi jsou občas šílení.
Nechal se strhnout i Atti. Zdá se, že mu záleží na přesvědčení především Guilerma. A to až tak, že shazuje všechny ostatní. Najednou jsem jenom knihomolka. A sám sebe označuje za zlodějíčka. Co všechno o něm ještě nevím? Zraněný výraz se mi povede zakrýt až za pár okamžiků. A diskuze plyne dál.

Kůň pode mnou neklidně popochází, nelíbí se mu okolní zápach. Nedivím se mu. Mě taky ne. Snažím se ho tišit uklidňujícími dotyky a šeptáním do ucha.
Pak přijde další rána. Ve skupině máme osobu, která podpálila les. Ten les, ve kterém jsem zrovna náhodou byla. Prohodí to jen tak mezi řečí. Jakoby to bylo něco normálního. Něco, za co chce snad pochválit. Šokovaně zalapám po dechu a najednou jí vidím v úplně jiným světle. Sobecká a bezohledná, bez jakýhokoliv respektu.
Nadechnu se, abych něco řekla, ale nemá to význam. Nikdo se nad tím nepozastavuje. Ani Atti.
A diskuze plyne dál...

Nakonec se přece jenom vydáme na cestu. Už jsem ani nedoufala. Zklamání se mi zarývá pod kůži jako nějaký neviditelný predátor. Otravuje myšlenky a odvádí pozornost. Musím se najednou vyrovnat se spoustou věcí, které jsem ještě nestihla vstřebat a teď se k tomu přidaly další. Cítím se tu ztraceně. Můj celoživotní cíl byl zadupaný už včera. Najednou už chci prostě jenom přežít a vrátit se domů. A poprvý v životě domů nemůžu.
Snažím se zaměstnat aspoň lákáním zvěře, kterou bychom si mohli dát k večeři. Ale myšlenky mám tak roztěkané, že nemám šanci uspět.
Cítím Attiho pohledy, ale nedokážu je opětovat a tak dělám, že o ničem nevím. Knihomolka... Všechno je to špatně. Celý svět je špatně a naruby. Jak jsem to mohla nevidět dřív?

Příbytků si všimnu až v okamžiku, kdy skupina zastaví. Jsem tak zabraná ve vlastních myšlenkách a sebelítosti, že vůbec nevnímám okolí. Nějaký dobrý člověk nás zve ke svému ohni. A mě ho je najednou hrozně líto. Kdybys tak věděl, koho si zveš do baráku... Knihomolka, zlodějíček, bylinkářka a čáryprdka... tak nějak to bylo. A zbytek jsou bojovníci, který pro ránu nejdou daleko.
Nerozhodně koukám na Attiho, který se chce utábořit mimo osadu. Taky nemám chuť nic oslavovat, ani se bavit. A zakládat další tábor by bylo přinejmenším dětinské. Třeba si to všechno vykládám špatně. A jsme přece dospělí...
"Můžu se přidat?" Než uvážu koně u stromu a začnu jej odstrojovat, čekám na Attiho vysloveně souhlasný pokyn.

Pohostinnost

Držím se před skupinou. Po rozhovorech na mrtvolišti, nějak nemám náladu se s nikým bavit. Příval informací a názorů, nahlodává mé včerejší neochvějné teorie a já se tam ty střípky zoufale snažím zakomponovat.
Převracím zjištění stejně, jako hladovou slinu na jazyku. A podle všeho, ještě chvíli budu muset. Guilermovi se nedaří při lovu a to ani za asistence Wynn.
Wynn...další věc, která mi na náladě nepřidá. Když napájíme koně pokouším se o kradmé pohledy jejím směrem, ale nějak to není ona. Přisuzuji to otřesením z bitevního pole a stejně, jako u sebe, i nedávno proběhlé diskuzi. Snad večer přinese příjemnější chvíle.
Opět vpředu, jako předvoj, prozkoumávám terén. Opravdu se snažím vyhýbat Octavii a jejím pohledům. Už jen její přítomnost mě rozčiluje a obtěžuje. A nejhorší je, že to prostě musím trpět.

Nakonec se krajina změní a se soumrakem se v dálce objeví světlo ohně. Před několika dny, bych ještě řekl, že je to symbol bezpečí a naděje na přístřeší. Dnes to, ale může znamenat cokoliv. Přeci jen ve světle událostí posledních dní asi nelze čekat nic dobrého.
Když se blížíme jsem opatrný i přesto, že na nás jedna z postav mává. S rukou opřenou o meč se zastavím až u muže. Nabídka je to lákavá, ale rozmyslím si přijmutí pozvání už v moment, kdy spatřím slaměnou panu přivazovanou ke kůlu. Nevěřím, že Octavie neudělá opět nějakou nepředvídatelnost a navíc to o čem potřebujeme hovořit není pro uši místních.
"Dobrý večer." pozdravím muže a cuknu uzdou stepujícímu koni. "Vážím si pozvání na vaši slavnost. Ale musím s díky odmítnout. Pokud to nebude vadit utábořím se kousek od vaší osady a nebudu rušit." mluvím naschvál jen za sebe. Jestli tu ostatní chtějí hodovat je to jejich starost.
"Jen tě požádám...vidím, že chováte krávy a kozy, zda-li by se našel kus sýra, zelenina a chléb. Nebudeš tratný." přislíbím muži a na znamení mu podám balíček se zbytkem zbraní žoldnéřů z farmy.
"Můžeš je přetavit na motyky, špičáky nebo jiné nástroje. Ale v okolí se pohybují loupeživé bandy tak s tím ještě chvíli počkej." doporučím a pokud dostanu svůj příděl žvance s poděkováním odejdu založit tábor kousek od vesnice.

DOBRÉ MIESTO

Octavia už Ďalej na nič neodpovedala a stačilo jej, že ste sa znova vybrali smerom k hore. Ešte ste nemali nič dohodnuté, ale hľadali ste vhodné miesto na zastavenie a vymyslienie plánu. Cestou sa vám nič vhodné nenaskytlo a tak ste pokračovali. Slnko sa prehúplo z jednej strany oblohy na druhú a celý deň ste mali kľud. Pár krát ste sa zastavili pri malom potôčiku, kde ste si napustili čerstvú vodu a napojili kone, zakryzli niečo a pokračovali ste v ceste. Guilermo sa od skupinky oddelil, aby mohol niečo uloviť, ale absolútne sa mu nedarilo. Aj keď na nejaké zviera natrafil, to ho zavetrilo a bolo preč skôr, než by stihol vystreliť. Na pomoc mu prišla Wynn a pokúsili sa niečo uloviť s pomocou jej druidských schopností. Niekoľko krát sa aj spojila so zvieraťom, ktoré určila, že bude vhodné, ale nepodarilo sa jej ho pritiahnúť dostatočne blízko. Wynn má plnú hlavu posledných udalostí a tak sa nedokáže poriadne sústrediť. Zakaždým keď už mala zviera vo svojej moci, tak neudržala myšlinku na jeho smrť skrytú a keď to zviera ucítilo, pud sebazáchovy prerušil spojenie s Wynn a zviera utieklo. Wynn proste nedokázala udržať myšlineku na smrť zvieraťa dostatočne ukrytú.

A tak sa vaša nálada nijak nezlepšila, stále bez úlovku ste pokračovali ďalej. Až ste vyšli na jeden menší kopec a pod ním sa ukázala malá osada. Ľudia tam už zapálili ohnisko uprostred a pripravovali sa na varenie večere. Osada pozostáva len z desiatich drevených príbytkov. Nedá sa ani povedať, že sú to domy, pretože sú to len také stavby z vetví a stromov, zviazané dokopy. Ale majú tam aj pole, kde pestujú zeleninu a dokonca tam majú aj kravy a kozy. Takže je to osada a v nej žije asi dvadsať ľudí.

Niekto si vás od nich všimol a začal na vás mávať. Takže nevyzerajú nebezpeční, preto ste sa priblížili bližšie. Láka vás aj veľké ohnisko a mrtvý kanec pri ňom, ktorého práve jedna zo žien sťahuje z kože. A tak ste pomaly prišli bližšie a oproti vám vyššiel muž v jednoduchom oblečení.
"Dobrý večer prajeme. Ak prichádzate v mieri, tak vás pozývame na našu malú slávnosť, jedla bude dosť pre všetkých, ale ak prichádzate so zlými úmyslami, pokračujte ďalej v ceste, zlé úmysly u nás nie sú vítané."
Usmieva sa na vás a čaká na odpoveď.

Ľudia si vás obzerajú, ale venujú sa prípravam. Teraz už môžete vidieť, že jedla je tam dostatok a všetko sa pripravuje na spomínanú oslavu. Výzdoba sa pripravuje a všimli ste si aj slamennú bábku vo veľkosti človeka, ktorej obliekajú nejaké šaty a priviazujú ju na kôl.

Popojedem

„Předpokládám že se dokážete stejně dobře bít jako vést silné řeči.“zakřičím na jednoho z těch mužů kteří se zde stahují. Kdybych byla muž nejspíš by to brali jako výzvu k boji ovšem teď jim nebudu stát za pozornost.
Darshanu by možná ujistili že jsou víc než schopní svým slovům dostát.
„No válka se vede o území, území je také to o co teď jde elfům i když se to snaží podat jinak. Pokud vám někdo slíbí bohatství nebo moc nad všemi tak by toho mohl využít někdo kdo má poněkud jiné úmysly. Ano dám mu nesmrtelnost a vládu mimo tento svět, ovšem tento svět pak bude patřit mně a mým zvrhlým úmyslům.“odpovím pak Octavii ohledně toho co říká mně.
Navíc je jiná doba, doba kdy vládl chaos a tmářství je pryč. Nyní může ovládat magii každý kdo má potřebné nadání ať už je to muž, žena nebo tuřín. Když jsem tohle přirovnání slyšela byla jsem rudá právě jako tuřín i když to je ...
Rozhodnu se vrátit z poněkud trapné minulosti k současnému tématu ke kterému se vyjádří Guilermo a začne také moralizovat. Neříkám že nemá v něčem pravdu, ale v jedné věci se musím Octavii zastat a možná si to u ní i vyžehlit.
„Ten žalářník byl prase a dostal co co zasloužil, navíc pokud by ho nezabila Octavia udělal by to někdo jiný. Ten kdo nás tam doprovázel nakonec o nás ztratil zájem, odcházela jsem jako poslední a tak měla možnost slyšet jak říká směrem k jeho tělu: Idiote nemáš ani tušení co nás tvoje neschopnost bude stát. Pokud by jsi už nebyl mrtvý zabil bych tě. “
Jistě není to pravda, ale mohlo to tak být. Potom co řekne Rikka se rozhlédnu a dodám:
„Ani mně se to tu nelíbí, brzy se tu strhne rvačka o to kdo si zaslouží tu nejlepší část a u toho být nemusím.“

Rozhovor při cestě

Chlapíky, kteří se těší na paběrkování na bitevním poli, víceméně přehlížím. Beru je na vědomí jen v případě, že by začali být nebezpeční. Okrádání mrtvých a marodérství je na světě snad od prvního boje, i když se to mnozí snažili zakazovat a potírat, prachy jsou prachy a ty nesmrdí a mrtvému je to jedno a i kdyby ne bránit se stejně nemůže. A tak jedem. Souhlasím s Darshanou s tím, že je třeba si nad tím v klidu sednout, jinde v bezpečí a bez posluchačů.
Elenaor a následně i Oktávie se neudrží a pokračují v debatě. Když se otočí na mě a začne jet moralistické řeči jen se usměju a v klidu pokuřujíc jí odpovím.

"Ale zlatíčko, víš k té první části člověka dost často definuje ziskuchtivost a cíl udržet svoje statky pro své dědice, aby po něm něco zbylo. Proto jsou vedeny války a umírají tisíce lidí, kvůli tomu, že bohatí chtějí být bohatšími. Jak jsem už řekl, zničením své vlastní země popíráme první motiv, obětováním dědice popíráme druhý. Jistě jsou i šílenci a fanatici, kteří prostě chtějí vidět hořet svět a chaos, ale je to naprostá výjimka."

Opět popotáhnu z dýmky a dál jedu klidně vedle ní.

"S druhé části o mužích vraždících, jen se tě zeptám kdo zabil žalářníka? hmmm? Jasně ublížil ti, moc, týral tě atd... ale on ti život nevzal a kdo ti dal právo mu vzít ten jeho. Takže uber s tím moralizováním a prvně se zamysli nad sebou. Další věcí je, že nemám k tobě důvěru. Tvoje verze příběhu se mění každý den jako gaťky, něco přidáš něco zapomeneš i přes to, že jsme tě několikrát zachránili. Ne jednou, ani dvakrát či třikrát. Jo holt jsme ti krvelační muži. Di s tím do řitě. Za nedůvěru si můžeš jen ty sama a tvoje moralistické kňoury akorát nasírají.
Promiň ale mám tě dost za pokryteckou blbku, co akorát generalizuje, všichni jsou takový a makový a nevidí si do pusy. Bohužel jsi lhala tolikrát, že ti prostě už nevěříme. Nebo já aspoň ne.
A kdo za to může? Podle tebe určitě všichni ti zlí lidi a krutí chlapy. Možná kdyby si nám vysypala pravdu a relevantní informace nemusíme se do tebe tak navážet."

Pak trochu ztiším hlas.

"Mimo jiné o barevných kamíncích taky slyšíme prvně. Každopádně by to bylo dobré nechat až na pozdější rozhovor. A možná zvaž nám říci vše a popravdě i s detaily, věř tomu, že se nám všem bude cestovat líp. A hlavně bez lží. Díky."

Po té se ozve Rikka jen pokývnu hlavou a ještě více popoženu koně, rozhovor mám za skončený, je třeba teď spřádat plány co dál.

PRIATEĽSKÝ ROZHOVOR

Darshana zakričala na druhú skupinu chlapov a jeden z nich jej odkričal naspäť.
"Tak ... ale pohnite, celé toto pole je odteraz naše."
A tak to skončilo, ozbrojení chlapi začali zbierať zbrane a cennosti z padlých vojakov.

Keď Wynn a Atti súhlasia s Octáviou a vyberú sa jej smerom, Octavia vyzerá spokojná. Atti má už pri sebe výzbroj, ktorá vyzerá, že mu sadla perfektne. Octavia na jeho poznámku, aby držala zobák nereaguje, len sa naňho pozrie a trošku usmeje.

Teraz, keď už má Attiho aj Wynn po svojom boku tak sa pohla ďalej, ale zastavila sa, keď započula Guilerma ako spomenul, že jej mal zotnúť hlavu hneď v tom väzení.
Obrátila sa na koni k nemu a dívala sa uprene naňho ako pokračuje.
Eleanor nereagovala na Darshanu, ktorá navrhla, aby ste to prebrali niekde inde a rovnako ako Guilermo spustila svoj dlhý monológ.
Keď začne Octaviu obviňovať z nejakých vecí, ta odtrhne zrak od Guilerma a díva sa na Eleanor. Mračí sa a potom odpovie.
"O čom to meleš? Riešite tu prečo by to váš kráľ urobil? No prečo asi? Vy najlepšie viete čo sú muži zač. Netúžia po ničom inom len po moci a sile. Sami si odpovedzte, koľko vojen táto zem zažila? Jeden kráľ sa rozhodol, že chce zem toho druhého a tak ste sa tu zabíjali ako psy. A nakoniec tá zem ani nepatrí vám, nepatrí nikomu, ona sama vám len dovolila tu žiť. Muži nepotrebujú dôvody, aby okolo seba roznášali smrť. To naozaj neviete pochopiť, prečo by jeden muž, chcel viac moci, nesmrteľnosť, zotročenú celú zem a totálnú vládu nie len nad touto zemou, ale celou planétou?"
Octavia sa pozrela priamo na Guilerma.
"Nie, nepotrebujem na to moje sestry, aby som dokázala na toto odpovedať. Sa tvárite, že to tak nie je, ale spočítajte tých mŕtvych, ktorí zomreli v nezmyselných vojnách, alebo odvysli na šibenici priamo vo vašom hlavnom meste, len za to, že ukradli kus chleba. A nás lovíte za to, že sme monštrá? Pre vás som ja tá zlá, ktorej treba zotnúť hlavu? Len sa pozrite okolo seba. Vám to ani nepríde divné! Veď vy tu stojíte uprostred toľkej smrti a tvárite sa ako keby to bolo normálne! Ste šialení!"
Potom sa nadýchla a trošku ukľudnila.
"Už keď sa ten chlapec narodil, bola mu do hrude vyrytá pečať skrz ktorú môže Diathos vstúpiť do tohto sveta. Ale musí byť dostatočne silný a musí sa vykonať krvavý rituál. Naša matka zistila, čo chce váš kráľ vykonať a tak nás poslala to dieťa zachrániť. To je všetko čo viem. Ale ak vám nestačí záchrana života a tohto sveta, tak vám môžem zaručiť, že vás moja matka odmení, ak ma tam dostanete živú. Bohato vás odmení. Zlato nemáme, ale máme kryštálové farebné kamene, ktoré rastú v našej hore. Pre vás ľudí majú obrovskú hodnotu, niekedy ich ideme vymeniť do mesta za niečo, čo potrebujeme."

Z iného miesta v lese sa vynorili ďalší chlapi, očividne žoldácka skupina po zuby ozbrojená. Toto miesto je ako magnet pre supy, keď sa tu povaluje toľko cenností.
Rikka povedala Guilermovi.
"Mali by sme ísť. Súhlasím aby sme sa niekde potom zastavili a prebrali to, ale prestáva sa mi tu páčiť macko."