Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Staré Způsoby
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Něco se na nás chystá A nakonec má Guilermo opět svůj proslov, mám pocit že by si rozuměl s mým otcem až na to že otec o své minulosti nerad mluví. Prý viděl víc smrti než by mu bylo milé a tak chtěl nakonec klidný bezstarostný život, proto si taky otevřel hospodu na konci města, kdyby se sem nechodili jenom ožrat mámili by z něj historky které on jako veterán zažil. „No já jsem doufala že se mi dostane nějakých odpovědí.“podívám se po Octavii a pak prokračuju. „Proč nemáme věřit elfům to jsem už říkala, ale to co mi tady přijde divné je že pořád se nás snaží někdo tlačit po jedné cestě: Je jen jedna cesta, pak se řekne ano je jen jedna cesta, ale je to jinak. Takže zapomeňte na to že existuje jen jedna cesta, potřebujeme plán, zatraceně dobrý plán. Můžete být nejlepší, ale přesto vás budou schopní porazit amatéři protože budou mít plán.“ Otočím se a povzdychnu si, jistě nešlo jen o to že jsme neměli plán, ale i o naivitu a přílišné sebevědomí. A i já jsem udělala dvě chyby, ale Hakim mně zaskočil a ... uznávám že i já jsem udělala stejnou chybu a podcenila je. Zapomněla jsem že existuje i běžné nebezpečí. „Co se týká toho démona tady mluvíme o vážně složité magii která vyžaduje studium a pochopení. Pokud by ti kultisti byli schopní vyvolat tak mocného démona tak proč nebyli schopní se postavit elfům? S takovou mocí by měli být schopní minimálně zapálit ten les předtím než jsem to udělala já. Co se týká králova motivu je možné že to není král kdo se spojil s démonem, ale někdo jiný.“ Opět se otočím na Octavii a zeptám se jí. „A možná nám tu někdo neříká úplně všechno, takže je možné aby někdo od vás opustil horu a prozradil své tajemství někomu jinému? Někomu kdo bude ochotný naslouchat pokud mu třeba bude slíbená moc o které se mu ani nesnila a vláda nad něčím větším než je tohle království? Teď budu spekulovat, ale řekněme věčná vláda mimo tento svět? Ale ostatní od vás se rozhodli zasáhnout, ty řeči o potřebě královské krve jsou výmysl že? Ten únos měl zajistit že král najme kohokoliv kdo bude schopný jeho syna přivest zpátky. Někoho koho vy budete schopní použít aby našel a zastavil toho kdo vás zradil, proto už ho nepotřebujte a proto ho máme předat elfům. Ale víte že bychom vám nikdy nepomohli pokud bychom znali pravdu takže jste to museli udělat jinak.“ | ||
| |||
1117.jpg){kind=icon} | A zas a pořád dokolečka "No jo, no jo." setřepu ze rtu netrpělivě, necítím se dobře, když se mi snaží omluvit za něco, co by měl předevšim udělat uplně někdo jinej a nebo to na mě už radši vůbec netahat. "Blbej den, výsosti... A nemůžeš mi věřit ani teď. To je v těhle službách uplně běžný." | ||
| |||
 | A dáte si koláčky? Pravda čekal jsem ledasco, dohadování, zvažování cílů, plánování co dál, ale takové reakce vážně ne. Po mém proslovu s naznačení různých možných cest, potřeby zvážení rizika a zisku, potřeby plánu pro jednotlivé varianty po Oktaviině prohlášení, že král peče s démonem se mi dostane jen zombie reakce. A ještě úplně mimozní. Nikoho to, že by král mohl držet s démony, naprosto nijak nepřekvapí, moje argumenty proč si myslím, že je to blbost taky nikdo nekomentuje. Její požadavek odevzdat prince Elfům je nechává ledově klidným. Elenaor s jejím výkladem zkušeností s Elfy je ignorována úplně. Připadám si jako borec co přišel na párty a během toho co se šel vysrat, všichni ostatní snědli všechny koláčky s hašišem a na něj se nedostalo a tak jen zoufale bloumá mezi úplně sjetýma kámošema a je zcela na jiné vlně. Po odpovědi Rikky a Wyn se na ně podívám a zeptám se. "Holky vy jste něco hulili? Nebo si dávali nějaký psychoaktivní bylinky?" Silně potáhnu z dýmky. Kurva ten tabák je prostě slabej měl jsem to ládovat něčím pořádným. Začínám chápat Darshanu s civilistama je potíž, zlatý opium. Pak přijede Atti. Jeho hovor už smysl dává, ale stejně nějaký extra plán není. Nejasnost celé situace ve mě vyvolává podezření. Chtějí mě tihle ti podrazit a sejmout, aby si mohli nechat zlato? Je to celé habaďůra? Musím si na ně na všechny dávat pozor. Můj černý démon vystrkuje růžky. Nebyl by lepší preventivní úder?... Něco tajného proti tobě kují chtějí tě určitě sejmout... vidíš to sám tajnosti, lži, divný chování... sejmi je první všechny... všechny... Tohle celé je vážně divné. Na jeho hovor, se od něj napiju a odpovím. "Jasně a jak zjistíme, že je král kultistický pičus, komu budeme věřit? Elfům, čerodějnicím, Oktávii. Jako tebe to nijak nepřekvapilo, když to teď najednou vytáhla Oktávie, že král to peče s démonem a že máme dát kluka někomu jinému, že čarodějnice ho už nepotřebují? Najednou ho nepotřebují? Měli bychom si někde sednout a probrat a vymyslet skutečnej plán a ne že prostě jedeme za čarodějnicí s tím, že teď je naše kámoška. Měl jsem ji setnout hlavu hned v tom vězení. Není to o tom, že bych vás v tom chtěl nechat, jen nehodlám být něčí loutka se kterou se šoupá po šachovnici a pak je využitá odhozena a samo sebou bez odměny. Takový loutky končí v tratolišti krve ve škarpě." Napiju se a zamračím pak se otočím na ostatní. "Tedy chápu to dobře, hodláte pokračovat v původním plánu, bez ohledu na řeči Oktávie o předávání kluka Elfům? Vezmeme kluka a vyměníme za odměnu je to tak? Pak je třeba zajisti abychom tu odměnu skutečně dostali. Vymyslet dopravu kluka a jeho předání. Zkuste se nad tím zamyslet." Pak se ozve Elenaor. "Já jsem pro. A co se týče démona, jak víme, že to prostě nejsou jen žvásty? Kultistů a podobných šašků je na světě jako maku. A umí vyvolat akorát prdy po hrachu. Navíc jak jsem už říkal, chybí mi tu motiv krále. Proč by to dělal?" Je to celé habaďůra, chtějí tě sejmout a okrást domluvili se s tou čarodějnicí sejmi je první... | ||
| |||
| Přes hory půlnoční přejel jsem nelekal jsem se stínů Čekám nějakou odpověď, ale to čekám marně a tak jenom zvednu trpitelský pohled směrem k obloze. Když potom promluví Rikka vybaví se mi můj otec jak vyhazuje opilce, pucuje stůl nebo peskuje probíhající děti. Ne že bych ho nezažila v dobré náladě, ale představa ... Zatřesu hlavou a usměji se při představě hospody kam chodí slušní lidé pokud ne přímo vybraná společnost. Směšné to bych nejspíš také uslyšela a pak by otec přidal jedno ze svých mouder o světu který není hezké místo známé z příběhů kde je vše zalité sluncem, kde stačí jen sentimentálně zpívat a kde vždycky všechno dobře dopadne. Ne svět je místo kde tě i vlídně vypadající stařenka kopne do zubů pokud k tomu bude mít příležitost. Já to dělám kvůli zkušenostem co se uvidí potom no možností je víc od dvorního mága po možnost zkoumat podstatu magie v nějaké věži za vesnicí jako to dělal Aldanon. Mezitím přijde asi dvacet mužů a Attiho chování mně překvapí, jistě vím co bych jim na to mohla říct a možná by mi to prošlo. Je zvláštní co všechno při slovní přestřelce projde ženě zatímco pokud by podobná slova vyslovil muž už dávno by došlo k boji. Ale je rozdíl mezi tím že se rozhodnete útočit a je rozdíl mezi tím když se dotyčnému rozhodnete lézt do zadku, Atti ještě zapomněl tomu muži políbit boty. A pak začne žvanit než dostane ještě lepší nápad a usoudí že teď je správný důvod k tomu chlastat. Ono je totiž vždy důvod k tomu chlastat. „Dobrá a co s ním tedy uděláme až ho najdeme?Já jsem proto držet se původního plánu vrátit královi jeho syna a pak se uvidí, neříkejte mi že tohle je jediná možnost. Určitě je i jiný způsob jak toho démona porazit pokud se jim ho skutečně podaří vyvolat.“ Oni mají být to nejmocnější co svět kdy viděl, ale zatím to vypadá jako v nějakém trapném příběhu kterému jsou schopní věřit jenom dostatečně malé děti. | ||
| |||
 | Rovnou za nosem...anebo ne Diskuze pokračuje, a i přes lámání kostí, přemlouvání kloubů a vlastní funění se to nedá přeslechnout. Mlčky to ignoruju a stahuju z mrtvého svou naději na přežití. Kousek po kousku, kloubek po kloubku. Uslyším blížící se koňská kopyta, a tak jen zvednu hlavu. Čekal jsem, že mě přijede někdo vyplísnit za neúctu k mrtvým nebo tak něco, ale je to naše fetem ošlehaná válečnice. Přiznávám, že jsem jí tu čekal snad ze všech nejmíň. V duchu se připravuju na nějakou sarkastickou poznámku a…jsem zklamán. Ale vcelku příjemně. Kdyby místo šklebu zkusila úsměv, bylo by to lepší. Nebo taky ne. Zrovna u ní by mě to asi děsilo. "Jo..." dodám s nervózním úsměvem a prohlídnu si ulovený kousek, načež si ho na sebe připlácnu, jako když si děvčata zkouší zdali jim padnou nové šaty. "Já myslím, že mi to bude docela slušet." zhodnotím pohledem dolů a trochu se zavlním v bocích. Nevím ani prd, jestli mi to bude slušet. V životě jsem na sobě zbroj neměl. A doufal jsem, že ani nebudu muset. Zoufalé časy nás, ale nutí dělat zoufalé činy...jako je obírání mrtvých. "Hele. Darshano. Ehm...za to předtím. Promiň, sračky se na nás valí už od doby, co jsme vytáhli z města. A já jen nevěděl, komu se dá věřit." podrbu se na hlavě a zazubím se. "A s tímhle budu potřebovat trochu pomoct." zabouchám na zbroj. "Ale asi až potom." pohodím hlavou ke skupině dvaceti rabiátů a posbírám v rychlosti kusy zbroje. Co jde narvu do sedlových brašen a zbytek kam se vejde. Rychle hmátnu ještě po elfském meči a vyskočím do sedla. "Jojo, už valíme do prdele vašnosto!" zahlaholím zpátky k chlapovi a pobídnu koně zpátky ke skupině, která se mezitím lehce rozprostřela. Dojedu až vedle Guilerma a stáhnu si kadeř do ohonu. Sáhnu do brašny a vytáhnu zbytek kořalky. Lahev není zdaleka tak plná jako včera, ale na pár loků tam ještě žbluňká. "Brácho." dovolím si familiérní oslovení, přeci jen pár bitek už za sebou spolu máme a chlastání taky. "Podívej se na nás. S náma do války? S bylinkářkou, knihomolkou, čáryprdkou a zlodějíčkem? Nikdo z nás tu krom tebe a Darshany není bojovník. Jsme hospodská sebranka." zhodnotím klidným hlasem a zavdám si kořaličky. Píše pořád stejně dobře. "Co se týče kluka. Neporcoval bych divočáka, kterej ještě běhá v lese." mrknu na lancknechta a podám mu kořalku. "Sám z toho, co se tu děje nejsem o moc moudřejší než ty. Ale vím, že jestli je král kultistickej píčus, tak mu kluka dát nemůžeme a elfům taky asi ne. Máme tu domovy a rodiny, ty zničí buď válka nebo démon. Prostě se na to jen tak nemůžeme vysrat a odplout do světa." objasním a položím ruku na medvědí rameno. "Jestli tě to táhne do víru bitvy...chápu to a nebudu ti mít za zlý, když to volání poslechneš. Ale zachránil jsi mi prdel a já jsem si kurva jistej, že budu klidnější, když budu mít tebe i Luigiho blízko sebe." řeknu naprosto vážně a klepnu ho do ramene. "Takže to buď celý vypij na moje zdraví, anebo nám pomoz dostat blbku Octavii na tu zajebanou horu. Je to na tobě příteli." řeknu polohlasně a pobídnu koně do cvalu. Zastavím vedle Octavie. "Buď drž zobák nebo říkej hodnotný informace a zavčasu. O těch elfech si taky mohla něco kváknout už včera. Jestli se tu kvůli tobě pořežeme nebo se tenhle cirkus rozpadne...seš v řiti. A to přece nechceme." procedím mezi zuby s nasupeným výrazem. Fakt mě hrozně, ale hrozně neskutečně sere. "Přemejšlej na tim." zavrčím naposledy a dám se do cvalu. Pryč. K hoře. Princátku. Do hajzlu. | ||
| |||
 | Jednoduchá rozhodnutí Zatímco se ostatní vyjadřují, probírám se vlastními možnostmi. Moc jich není. Guilermo zase vede monology, u kterých jen tak mimochodem ukopne hlavu mrtvole, a já se přistihla, že z jeho dlouhé řeči víc než polovinu úplně vypouštím. I když je fajn, že se nerozčiluje na mě, unavuje mě neustále poslouchat jeho štěkání na kohokoliv. Jakoby se to co říká nedalo shrnout do tří vět. Eleanor přidává samé další otázky, kterých má každý jistě dost vlastních. Potom promluví znova Octavia a já vím, že má pravdu. Minimálně já s ní půjdu určitě. Vlastně aktuální situace mi dost zjednodušuje všechno rozhodování. Ani už necítím hněv, prostě jen... smíření. Nějak to dopadne. "K něčemu jsem se zavázala. Slib dodržím, nebo se o to aspoň pokusím. Prince bychom měli vrátit jeho otci." Promluvím patřičně odměřeným tónem. Pak pobídnu koně a následuju čarodějnici. Rikka ještě přesvědčuje Guilerma, když se z lesa vyloupne další družina. Koně zastavím kousek od Octavie, které ale nevěnuji jediný pohled. Nevypadá to, že by ty cizí muže zajímalo cokoliv jiného, než zdejší kořist. Je mi z toho ještě mizernějc. Svět rozhodně není takový, jaký jsem si ho představovala. Zalétnu pohledem k Attimu a čekám, jestli ještě budou chtít ostatní diskutovat. Ale už se nehodlám moc zapojovat. Jestli se Octavia znova vydá na cestu, jedu za ní. | ||
| |||
 | BOJOVÉ POLE Po tom čo Octavia prehovorila, bolo na nej vidno, že očakávala úplne inú reakciu. Už keď po nej začal štekať Atti zostala zaskočená, ale keď sa pridal Guilermo tak znova sedela na koni ako zmoknuté kura s hlavou dolu. Rikka ticho počúvala a Guilerma okríkla len vtedy, keď kopol mrtvému vojakovi do hlavy. "Guilermo! To je hnus!" Potom Guilermo pokračoval ďalej, ale Octavia sa ani nehla a hladela koňovi na hrivu. Eleanor sa pridala tiež, ale do celého problému vniesla len hromadu ďalších otázok, na ktoré je treba vedieť odpovede. A zatiaľ čo si Atti oberal mrtvého vojaka a v rukách sa mu leskla nová zbroj, Octavia zdvihla hlavu a prehovorila. "Ako chcete. Ja s Attim a Wynn, budeme pokračovať, vy ostatní si robte čo chcete." Octavia sa pohla z miest a pomalým krokom na koni vyrazial vpred. Celý čas pri tom hladela na Attiho. Hneď na to zareagovala Rikka, ktorá to hovorila všetkým, ale hlavne bola zameraná na Guilerma. "Ja, potrebujem zlato pre otca. Preto som sa na toto dala. Chcem pre nás lepší život. Myslím, že by sme mali splniť úlohu, na ktorú sme sa zaviazali. Mali by sme pokračovať a získať odmenu." Octavia sa po pár metroch zastavila, pretože sa z lesa vynorila celkom početná skupina ozbrojených chlapov. (Asi dvadsať) Všetci sa na vás pozreli, ale pokračovali smerom na bojové pole. Len niektorí z nich ostali stáť a zakričali smerom k vám. "Hej! Korisť odteraz patrí nám. Odídte ak nechcete problémy!" | ||
| |||
| Když je zlo na pochodu aneb Octaviin úžasný plán No snad to tak uvidí i ostatní, myslím ohledně toho ukazování co vlastně umíme. Potom přijde Guilermo a mluví o něčem co se asi předtím stalo a Octavia se zmíní že pálenku pila nejspíš poprvé. Já ji chápu já pálenku nemusím ani pivo, když musíte často řešit následky toho když někdo přebere. Zpívám a myji podlahu když najednou zaslechnu potlesk, otočím se a všimnu si muže který nestojí zrovna jistě. Nevím jestli následující chvála patří mému zpěvu nebo tomu že jak sedím je mi vidět pod sukni. Posadím se tak aby to nebylo možné a on se mně zeptá jestli bych ho nepřišla na pokoj potěšit. Vzdychnu a vstanu, vezmu vědro s vodou a když jsem dostatečně blízko vyšplíchnu ho na něj. „Zvrhlíci.“dodám naštvaně když ho potom míjím. „Proč k nám musí chodit sami zvrhlíci, protože ožralci se z nich stanou až zde.“ „No ještě jsem neslyšela že by na někoho tak účinkovala pálenka, ale k nám se chodili opít akorát muži. Říkala jsem že dalšího muže který se vyzvrací na čistou podlahu ...“zarazím se podívám se Guilerma a začnu si nervózně natáčet vlasy na prsty protože u něho nevím jak by to vzal i když jsem zůstala vždy jen u slov. Z toho co potom řekne Rikka se zarazím ovšem pak zavrtím hlavou, nevím otec o minulosti nerad mluvil i když jeho jizvy byly dostatečně výmluvné. Potom když se Guilermo vydá na lov se já rozhodnu vykoupat, vyberu si místo kde nebudu moc daleko, ale kde nebudu vidět z místa kde se právě nachází. Rozhlédnu se a když jsem si jistá že na mně není vidět tak se svléknu,sukni i blůzu obojí složím a dám na místo kde budu mít možnost se k tomu rychle dostat pokud by se někdo vydal tímto směrem. A potom se začnu rychle umývat postupně však zpomaluji a nakonec sedím ve vodě, soustředím se a svýma rukama zahřívám vodu kolem sebe, uvolním se tak že zavřu oči a usměji se. Ale pokud se máme vyhýbat každému městu jen kvůli Octavii tak to budeme muset ještě probrat, bude se muset vyčlenit někdo kdo na ní bude ve městě dávat pozor. Klidně se toho ujmu sama. Je to příjemné ovšem nakonec vstanu a obléknu se, upravím si blůzu a vrátím se zpátky kde se vrátí Guilermo s králíkem. Guilermo asi není tak dobrý jako Derrick a tak se posadíme ke králíkovi a mně to utvrdí v tom že tohle musíme později rozhodně probrat. Wynn bude možná proti, ale ona tu teď nesedí a neobírá králíka. Později si vyberu místo kde se uložím a ráno mi chvíli trvá než zjistím kde to vlastně jsem. je dobře že teď můžu mít svého vlastního koně jen mi opět chvíli trvá na něj vylézt když se pak vydáme opět na cestu. To co později uvidíme jen potvrzuje moje podezření, elfové jsou přesvědčeni že jsme nákaza kterou je nutné vymýtit z povrchu zemského. A pak promluví Octavia a já protočím oči, protože její plán je ... no má víc děr než rybářská síť. A nejsem jediná kdo si to myslí po sarkasmu přijde na řadu Guilermo který řekne že to je velká. ale opravdu velká pitomost. „No myslím že bychom si měli položit několik otázek. První, můžeme elfům věřit? Na to vám můžu odpovědět hned. Rozhodně ne, co když řeknou nebojte se démon světu vládnout nebude protože mu budeme vládnout my. Vy lidé jste se moc roztáhli, jste jako nemoc a my jsme lék. Protože někdo u nich hodně vysoko se tímto snaží zamaskovat své dobyvačné plány a ostatní proti tomu z různých důvodů neřeknou ani popel. Druhá otázka je tohle skutečně jediný způsob jak ho vyvolat? A co se stane pokud k tomu dojde? Je nějaká možnost jak ho porazit třeba najít nějakou legendární zbraň? Nebo ho vyhnat zpátky? A jak se vlastně král o něm dozvěděl? Nebo si zajistil že ten démon po vyvolání neřekne Díky, ale už tě nepotřebuji? Samé otázky, no a pak je tu ta poslední chceme to vůbec udělat myslím vrátit mu jeho syna a inkasovat peníze a pak se uvidí co bude dál, nebo se zachováme tak jak se vyvine situace?“ Skončím a rozhlédnu se co k tomu řeknou ostatní hlavně Octavia. | ||
| |||
| Rána: part II Nesahejte na mě! Nemam hlad! Potřebuju si spíš říhnout a odplivnout. "Dobrý ranko, Rikčo." usměju se. Proč tady ležim v tý plísni? Jo aha, záchrana neexistujícího rance zlaťáků. Tak to hned jednu postaví na nohy. Nejdřív se jdeme protáhnout s Kevem. Něco i zakousnem dokonce. Vypadá to skoro na pěknej den a pak se to celý zas zjetelí. Já teda nedávala pozor už vod začátku, o co jako uplně jde, ale tady to vypadá, že ta čarodějka je mešuge a já na to nechci nic říct, protože jsme se zrovna všichni skamarádili. A když mluvim, tak se se mnou tolik nekamarádí. A tak myslim na ten domek v hlavnim městě, co si za to nevyplacený zlato pořídím a tak jako beze slov se s nima kamarádim dál. A už jako uplně. Takže k tomu proslovu nechci nic dodávat. Ale vono to nakonec přijde na palici i jim. Nejdřív princátku - nevim, jak se jmenuje - má takovej měkkej ksichtík a těch já už viděla. Znělo to nějak jako táta, ale to je moc tvrdý. Taťka? | ||
| |||
| Nový den nové informace Lov se úplně nevydařil jeden králík, ale aspoň, že byl větší a Rikka docela slušná kuchařka. V noci proběhlo nějaké to příjemné pomalé souložení a ráno svět jako květ. Ráno se dovalili Wyn a Atti, myslím, že s tím "procházením" dělají zbytečně moc štráfy, ale je to jejich věc. Neptám se jich na nic jen na Attiho spiklenecky mrknu. Pak se nachystáme k odjezdu a poračujeme původním směrem. PO nějakém čase dorazíme na bitevní pole. Vidím ho už z dálky. Nijak mě to nerozhodí, takových míst jsem viděl stovky, prostě tak to je. Elfíci se dali do pořádné práce. Je mi to u prdele. Pak začne mluvit Oktavie. Jen protočím oči no do hajzlu ona s tím nepřestane. Nabiju si dýmku a zapálím. "Oktavie nechceš s tím už přestat? Mě to fakt nebaví. Jasně král se spoji s démonem Dialízou a vyvolá ho zavražděním svýho kluka a polovičky poddaných svého království. Co by z toho jako kurva měl? Sejme si dědice a uvrhne království do chudoby. Celkově se ekonomicky zničí. S "démoním" královstvím které nic nevyrábí krom chudoby a zoufalství nebude ani nikdo obchodovat. Nebude mít komu předat svůj trůn říše zanikne. Pičoviny. Nebo on mu démon dá nasmrtelný život... jo jasně fajn a co si s ním počne bude masturbovat v čarodějné věži když bude mít království na sračky? Nebo myslíš, že místní se na to budou koukat a na jejich místo se budou hrnout noví kolonisté? Hovno, lidi odejdou a žádní nepřijdou. Království skončí může si být třeba nesmrtelnej. A jasně kluka dáme elfům, tem stejným kriplům, co to vymasakrovali v té minulé vesnici i tady. Proč by jsme do píče měli? Aby ho taky sejmuli, nebo měli páku na krále? Jako jo Král je kripl od pohledu. Není to můj král a seru na něj, ale vzali jsme práci. Já nevím mě to fakt už nebaví tohle furt dokola řešit. Jasně zachráníme stotisíce lidí. Kurva proč? Aby se mezi sebou masakrovali v nějaké jiné válce? Řeknu to srozumitelně JE MI TO U PRDELE! Mám jiný návrh. Jestliže si myslíme, že prachy nedostaneme a tady se schyluje k válce, buď se přidejme k jedné ze stran, získejme kořist a až to tu bude všechno hořet i s kořistí se přesuňme jinam. A nebo pokud se tu nechceme angažovat a upřímě tohoto království mám já už dost, pojeďme pryč vydělat prachy někde jinde. Prostě do velkýho světa na jih přes moře do země kde voní káva po kardamonu. Vždyť to tu stojí za hovno. Jako věříte jí ty srance někdo?" Popotáhnu z dýmky a zlezu z koně. Mrtvole, ze které Atti tahá zbroj prostě ukopnu hlavu ať mu to jde líp. "Vidíte? Prostě všichni chcípnou dřív nebo později. A co jako? Hele Oktávie vím, že jsem na tebe občas tvrdej, ale neber to zle prostě se tě snažím nasměrovat v normálním životě. Kurva nic není absolutní a nic není černý a bílý víš co jsem ti říkal včera o těch tvojich sestrách jak mleli hovna o tom jak jsou všichni lidi krutí a zlí bla bla bla. Není to náhodou nějaké podobné jejich moudro? Chci věřit, že se nás nesnažíš ochcat vědomně, ale vem si co ti tvoje sestry všechno nabulíkovali. Jestli chceš jít za svoji matkou běž, koně máš, jestli kluka chcete předat elfům, proč bychom u toho měli být my? Jestli chceš mužeš se sbalit a přesunout se jinam do velkýho světa, do měst s opravdovou kulturou, s knihovnami jako několik domů, centra vzdělání. Tam by bylo místo i pro léčitele a nebo čaroděje tvé specializace. I pro zkušené žoldáky nebo kejklíře a šejdíře. Tady na tohle království prostě seru. Nebudu ze sebe dělat něčí loutku. MRDAT!" Znovu vyfouknu dým a rozhlédnu se po bojišti... Vůně války. | ||