Mrtvá vesnince

Ráno se probouzím jen velmi zvolna. Něco mě lechtá na tváři. Chvíli foukám a snažím se hmyz odehnat. Ještě nechci vstávat. Je to jedno z těch rán, kdy jste spali jako zabití, jste schovaní pod teplou dekou a nechce se vám vystrčit ani nos. A navíc tu byl Atti... Atti! Otevírám oči a všimnu si zrzavých šimrajících vlasů na mým čele. Blaženě se usměju a otočím se. Už je vzhůru.
"Dobrý ránko." Zabručím v odpověď a zlehka ho pohladím po tváři. Zase zavřu oči. Rozhodně nechci vstávat. Nechci chodit za ostatníma a zase čelit realitě. Jedna klidná noc a ráno mi najednou nepřipadají jako dostatečné. "Ještě chvilku."
Užívám si poslední špitání něžných slůvek pod dekou a snažím se načerpat co nejvíc pozitivní nálady. Je mi jasný, že to budu potřebovat, abych se obrnila proti všemu, co nás venku čeká. I přes to všechno jsem na včerejší rozhovor nezapomněla, a čím víc se to setkání blíží, tím jsem neklidnější.

Nakonec se přece jenom oblékneme, sbalíme věci a ruku v ruce vyrážíme. Pořád zpomalujeme. Až se Atti zastaví úplně. Vůbec se mu nedivím. V odpověď mu přikývnu a opětuju stisk ruky. Když se na mě pak usměje, ještě ho k sobě přitáhnu, stoupnu si na špičky a naposledy ho políbím. "Bude to dobrý." Zašeptám co nejpřesvědčivěji to zvládnu a prohrábnu mu vlasy.
Když vycházíme z lesa, zhluboka se nadechnu. "Dobré ráno." Pozdravím ostatní po vzoru Attiho, ale moc se nerozhlížím a jdu se věnovat svým věcem. Vypadá to, že už tu jsou všichni vzhůru a za chvilku můžeme vyrazit. Už se tady nechci zdržovat. Společně s Attim se najíme a začneme strojit koně. Ta tichá spolupráce a kradmé pohledy mě aspoň částečně uklidňují.

Vyrážíme. V koňském sedle a s vánkem ve vlasech se zase všechno zdá trochu jednodušší. Kochám se ubíhající krajinou a sama sebe skoro přesvědčím, že to prostě nemůže dopadnout špatně.
Až dokud nedorazíme k té vesnici. Nebo k tomu, co z ní zbylo. Černý dým poutal pozornost už z dálky. A ty nejhorší předtuchy se na místě potvrdily.
Je tady tolik mrtvých... Nevěřícně sleduju nehybná těla a je mi z toho úzko. Takhle by svět přece neměl vypadat. Kolik dalších vesnic ještě najdeme v podobném stavu? Vzpomenu si na večer v hostinci, kde jsme tancovali a zpívali společně s vojáky, kteří další den zemřeli. Není to prostě správný...

Promluví Octavia. A mě se automaticky sevřou dlaně kolem otěží, až mi bělají klouby. Dělat, že o ničem nevím, je těžší, než jsem si myslela. Usmívám se na čarodějku, ale působí to hrozně křečovitě, jakoby mě bolelo břicho. Její tvář působí tak nevinně. Co z toho co říká je opravdu pravda? Zalétnu rychlým pohledem k Attimu. Tváří se stejně kysele. Z jejích posledních slov mrazí. Jasněže už kluka nepotřebují.
Neodvažuju se na sebe poutat pozornost tím, že bych něco říkala. A tak jenom strnule zůstávám v sedle, rozhlížím se kolem a cítím se pěkně mizerně.
Všimnu si, že Atti se chopil jednoho z těl a začal z něj soukat zbroj. Zblednu. Ty zvuky mi vůbec nedělají dobře. On si vážně nasadí zbroj po... mrtvole! Bleh. Najednou musím mnohem víc polykat a radši odvrátím zrak k okolním stromům. Zůstávám v sedle, mlčím, a čekám, k čemu se rozhodnou ostatní.

Krásné ráno, hnusné dopoledne a hromada...

Miluju rána. Opravdu jo. Všechno se probouzí a celý svět se pohybuje mezi momentem, kdy není třeba nic řešit a tím dalším, kdy se na vás valí průsery že všech stran. To koneckonců potvrzuje i průběh naší hrdinské výpravy. Sepsat to do románu, tak tomu nikdo neuvěří. Je to mrzuté a snad proto se neodvážím ani pohnout, abych nevyrušil spící dívku. Poslouchám ranní cvrlikání opeřených zpěváků, kterým dělá šeptavý doprovod řeka a je mi fajn. Teprve, když ucítím pohyb těla, dovolím si zavrtat hlavu do jejího ramene.
"Krásné ráno..." špitnu rozněžněle, načež plácnu druidku po odhaleném zadku. "Měli bychom jít. Vsadím se, že všichni se třesou na cestu a oběma nám kručí v žaludku, tak že to odehnalo v noci všechny šelmy." vybalím na Wynn a začnu se soukat zpod deky. Ráno je zima a pod dekou příjemně teplo. " Vlastně, deset minut by ještě mohli vydržet." dodám nakonec.

Tak či onak, nakonec vyrazíme z lesa zpátky k chaloupce. Jdu pomalu a hrozně se mi nechce se k té stavbě vracet. Špulím rty, koušu se do nich a vůbec mám výraz, jako závislák na fisstechu, který se rozhodl nechat se zavřít do kláštera. Na kraji lesa zastavím. Stisknu její ruku. "To se vymyslí. Tak jsi to říkala ne? " řeknu a chvíli mi trvá, než se na ní otočím. Vykouzlím povzbudivý úsměv a vykročím z lesa.

"Dobré ráno!" popřeju vespolek s širokým úsměvem, ale dál se nijak nevyjadřuji. Vydám se rovnou do chaloupky, kde poberu věci a cestou zpět vyměním vodu v měchu za čerstvou. Musím jít dvakrát, protože půlku vylemtám hned, jak se vrátím ke koni. Co není v hlavě...
Vytáhnu jídlo ze sedlové brašny a podělím se s Wynn. Mlčky ústrojím koně. A je to fuška. Nesmím příště tolik krást. Tři jsou až dost. A proto komu kůň chybí, tomu ho věnuji.

Jakmile vyrazíme, vyjedu dopředu a držím se kousek před skupinou. Občas s broukám nebo potichu piskám. Nakonec dojedeme k vesnici. Už z dáli je cítit kouř, ale já doufal, že se jenom někdo rozhodl udělat řádnou vatru.
"No do hajzlu. " řeknu spíš otráveně. Takže je to tady. Válka. Teď už se opravdu celý svět zbláznil. Chvíli pozoruju, zda-li nespatřím pohyb, ale vypadá to, že je tu docela mrtvo.

Octavie začne mluvit. Otočím se i s koněm a koukám na ní s tupým výrazem. Sračky, sračky, hovna, tohle je hroznej průjem. Další! Díky. Zase hovna. Jasně všechno ti to žeru blá blá blá... potlačuju chuť otočit oči v sloup. Dostanou mě až poslední věty a její pohled. Nadechnu se a věnuju jí kyselý škleb, za který by se nemusel stydět ani okurkový lák.
"Jasně. Vždyť je to přece, tak jednoduchý. Vezmem kluka dáme ho elfům. Guilermo pak vyrazí šoupat nohama s holou řití do světa, Rikka půjde zařídit tatíkovi místo na krchově a Darshana to celý udělá jen pro dobrej pocit. Smutný..." ušklíbnu se a otočím se k bitevnímu poli. "Já teda nevim, jak vy, ale nehodlám spasit svět v zadělaný košili. Jdu si sehnat výstroj." prohlásím a rozjedu se směrem k bitevnímu poli.
Dáme dítě elfům, spasíme svět. Kráva blbá. Beztak jsou podělaný, že na ně elfové taky vytáhnou a rozsekají jim Marmari.A jasně, že toho smrada už nepotřebuje, že jo. Blbka, blbá čarodějná. nadávám v duchu zatímco slézám z koně a obcházím kraj bojiště. Hle, padlý voják v lehké zbroji, vypadá to jako poctivý kus.
"Promiň kamaráde. Potřebuju to na spásu světa. Tak snad promineš." promluvím k tváři, jíž z očního důlku trčí šíp. Začnu ze ztuhlého těla sundávat zbroj. Občas to křupne, ale tak to chodí. Nakonec seberu i elfský meč. Ta zbraň je mi sympatická, víc než jejich koně. Poberu i nějaké dýky. A teprve pak se vrátím zpátky, abych se ustrojil.

ROZHOVOR

Octavia a Eleanor sú na brehu rieku a Octavia jej odpovedá.
"Ukážem ti čo dokážem a ty ukážeš mne. Bude to zábava."

A potom prišiel Guilermo a začal sa vyptávať.
Octavia sa díva na Guilerma s trochu sklopeným zrakom, nevydrží sa mu dívať do očí dlho. Ako vyzerala doteraz spokojná a v dobrej nálade, zas sa tvári trochu vystrašene.
"Neviem, nič som mu nepovedala, len som sa chcela poďakovať a ... a ... povedať mu, že kvôli nemu, o trochu viac verím, že existujú aj dobrý muži." Jak to dopovedala tak sklopila zrak a možno sa trochu zahanbila.

Potom keď jej Guilermo vyčistí žalúdok s tým krvavým masakrom, ktorý na sebe Octavia predviedla tak smutne pozerá do hliny a tak mu odpovie.
"Ja, som to nechcela. To, tá ostrá tekutina, ktorú sme pili, mi poplietla hlavu. Nevedela som čo robím, len som cítila, že mám v sebe niečo, čo musím odstrániť. Nebol to plod z lásky. Bolo to zlé, splodené z nenávisti. To ten žalárnik. Preto som ho musela zabiť, jeho aj jeho potomka. Ale tú vašu pálivú tekutinu už nechcem. Ako keby som to už nebola ja, nedokázala som sa ovládať."
Na jeho ďalšie veci mu už nedokázala odpovedať. Sedela s nohami v rieke a tvárila sa už ako tá najväčšia kopka nešťastia vo vesmíre. Za to Rikka sa pokúsila rozveseliť náladu a tak odpovedala Guilermovi s úsmevom.
"Ja môžem hovoriť čo chcem a nikdy sa mi nič nestane, pretože mám teba a o jednej jedinej veci na svete nepochybujem, že by si ma zachránil aj z tlamy démona. Môjmu otcovi by si sa naozaj páčil, je trochu ako ty. Teda bol, keď ešte nebol chorý. Dúfam, že je v poriadku, ale určite je, pretože jeho len tak niečo nepoloží."

LOV, RÁNO, CESTA

A tak šiel Guilermo loviť, Rikka chcela ísť s ním, ale nakoniec sa rozhodla ostať, ešte by mu tam len zavadzala. Guilermo sa pekne nachodil, kým uvidel niečo behať v riedkom lese. Králik. Šipka z kuše letela presne a ulovil ho. Je to pekný macek a má na sebe celkom dosť mäsa, ale nie je to nič moc. Bohužial nič iné už nenašiel. Nejaké stopy po kancovi, ale ani s Luiggim ho nenašiel. Proste smola.
Keď sa vrátil s úlovkom, tak si z neho uvarili perkelt, kde sa každému ušlo mäso. Rikka zobudila aj Daršanu, aby sa najedla.
Zo začiatku nechali aj Wynn a Attimu, ale keď sa neukázali už do neskorej noci, tak to nakoniec aj tak všetko zjedli. Mäsa bolo málo tak prečo to zbytočne vyhodiť, ako poznamela Rikka.

Nakoniec ste pomohli Octavií sa dostať do postele, pretože stále je hrozne slabá zo straty krvi a vypotrebovaniu celej mágie a ľahli ste si spať.
Ráno, tesne po východe slnka sa vrátili Wynn a Atti. Boli v pohode, vážne sa celú noc .... prechádzali ... a nič ich nezožralo.

Bolo treba vyraziť na cestu a tak ste sa zbalili a vyrazili. Mali ste dosť koní a tak každý mohol ísť na svojom. Celý deň sa nič zaujímavé nestalo až kým ste nedošli k vesnici medzi Downlakom a Anwilom. Teda čo z tej vesnice ostalo. Bola úplne zrovnaná so zemou a niektoré zborené budovy ešte horeli čiernym dymom. Všade ležali telá ľudí a elfov po veľkej bitve. Už to nebola vesnica, ale len pohrebisko. Zem bola zafarbená na červeno a nikde nebol žiadny pohyb. Mohlo tam byť cez 500 mŕtvych a vedeli ste, že bitva mohla prebehnúť približne v rovnaký čas ako bol útok na vesnicu kde ste boli vy.
Vedeli ste, že už nejde len o nejaký malý konflikt, ale začína opravdová vojna.


"Musím vám niečo povedať."
Povedala Octávia potichu.
"Bála som sa, pretože ste boli ľudia a nevedela som či vám môžem veriť. Ale začína sa to všetko vymykať kontrole."
Na chvíľu sa zasekla a potom pokračovala.
"Diathos sa snaží dostať na tento svet. Obety ľudí ho posilňujú, ale aby tu mohol vstúpiť, potrebuje obeť, ktorá má kráľovskú krv. Váš kráľ sa s Diathosom spolčil a chcel obetovať svojho syna, aby pomohol démonovy vstúpiť do tohto sveta. Preto som bola spoločne s mojími sestrami vyslaná, chlapca uniesť. Ak by Elfovia vedeli, že chlapca máme my, možno by prestali útočiť na ľudí. Jaaaa, toto som nikdy nechcela, snažila som sa zabrániť tomu, aby zahynulo toľko veľa živých bytostí. Musíme sa okamžite dostať k mojej matke, získať chlapca a odovzdať ho elfom."
Prešla pohľadom na vás všetkých a zastavila sa na Attimu.
"Môžeme zachránit stotisíce životov. My už toho chlapca nepotrebujeme. Môžeme ho odovzdať."

CHALOUPKA

Už když přicházíme k našemu dočasnému tábořišti přiběhne Luigi. Poplácám ho po plecích a pohladím. Kurva to je stejně nejlepší kámoš. Nemá blbý pindy ani nálady, nefňuká a nestěžuje si a když jde do tuhýho člověk má jistotu, že vás v tom nenechá. Ale člověk pociťuje k té němé zubaté tlamě stejnou loajalitu.
Zaslechnu ještě Oktavii jak říká svůj proslov a jen se ušklíbnu a sednu vedle holek. Jo to její říkali mi, že... mě vážně pobaví.

"Vypadáš už líp aspoň, že tak. Kde je Atti s Wyn tipl bych, že bezuzdně souloží a dělají svět krásnějším. Znáš to Šukat je fajn. Moudro z univerzity fakt... Teda sem chtěl říct, že se "prochází", abych zachoval dekorum. Nevalila jsi zas do něj nějaký svoje srajdy a nevyschýzovala jsi ho, že ne?"
Tázavě se na ni podívám a pak pokračuju.

"Mám k tobě dvě věci. To co jsi předvedla v dědině, kurva to byl děs. Co to mělo znamenat? Tos měla tak nutkavou okamžitou potřebu potratit přímo v dědině. Nenapadlo tě třeba, že se to dá jednak udělat civilizovaně a druhak, že naši skupinu ohrozíš? Jsem ochoten pochopit, že jsi úplně z jiného světa, ale když něco nevíš stačí se kurva zeptat. Rikka a Wynn ti dlouhodobě lezou do prdele tak se zeptej jich, když k ostatním lidským hajzlům nemáš důvěru.
Tím se dostáváme k druhé části co ti chci říct. To že ti tvoje kámošky opakují, že je někdo zlej, zákeřnej atd... jsou prostě sračky. Chápeš? úplný hovna vyblitý hubou. Všichni cigáni jsou kurvy, feťáci a zloději, negři chtějí znásilnit bílé ženy a děti, buzeranti roznáší nemoce a ničí tradiční rodinu, elfové prcají stromy a mají stromosyfilis. Jasně, že mezi lidma jsou zlý a zákeřní lidi a že někteří cigoši kradou, fetujou a prodávají svoje nemytá těla. Co mezi váma jsou jen samý sluníčkový víly a nebo taky občas pěkný nepříjemný pizdy?
Takže až ti bude někdo zase cpát do hlavy, že někdo je takovej a makovej. Kopni ho z rozběhem do koulí a nebo v případě žen do stydké kosti a zkus použít hlavu a zjistit si to kdo jakej je sama."

Pak pohodím hlavu směrem k Ricce.

"Ona má úplně opačný problém, myslí si, že je každej kámoš a když si nedá pozor, dojede na to. Zkuste prostě kurva používat svoji hlavu a nevěřit sračkám, co vám někdo nabulíkuje do palic."

Řeknu už trochu naštvaně, říkat takové samozřejmosti mě malinko vytáčí. Ale když jste ve skupince mimoňů je to hold těžký, aspoň, že Atti se s Wynn teď věnuje dělání lásky místo války. Pak si vzpomenu co říkala Rikka o hladu a vaření.

"Mám nějaký špek a sušené maso, ale Elenaor má pravdu máme čas, zkusím něco ulovit. Čerstvé maso je ječerstvé. Na noc zatím nachystej k řece nějaké "nočnice" šňůry s háčky a návnadou, budeme mít aspoň na snídani rybu. Tak jo. Luiggi jdeme."

Vemu kuši a zbytek šipek pak se vytratím. K řece určitě chodí pít zvěř a jestli je tu černá chodí se i do okolních mokřin rochnit. Zkusím ulovit srnčí nebo černou. Něco mladšího, lončáka nebo mladého srnce. Pokud ani jedno aspoň pár kachen nebo králíky.

Odpočinek

Stojím a dívám se na Octavii, mám chuť jí zatřást protože mi nějak nesedí jestli to je vážně osoba která mi byla dávaná jako příklad kterým směrem se nemá ubírat magie protože některé znalosti nebo přílišná ambice ... jak to jenom Aldanon říkal?
Ono je to těžký rozdělit od mých vlastních představ navíc vždy když poznal že nedávám pozor a on to poznal vždy ...
Vrátím se ze vzpomínek k tomu co vlastně říká.
„No já jsem slyšela něco podobného, ale to bude asi tím že nikdo přesně neví co umíte.“pokusím se také poněkud nesměle usmát a potlačím touhu sklopit pohled ke svým bosým nohám.
To že les okolo hory Haag hlídají nemrtví a přízraky jsem se rozhodla nedodávat. Stejně jako to že čarodějnice ví o všem co se děje v lese a dokáží zasáhnout každého úderem shůry.
Jo hezká představa proto jsem o ní také nemluvila ani nebyl čas, ale pak se rozhodnu odpovědět Octavii na její otázku ohledně toho jestli jí něco předvedu.
„No chtěla jsem to nechat až na zapalování ohně, ale dobrá“
Soustředím se na vodní hladinu a najednou se začne zvedat vítr, formuje se a pak míří dolů k vodní hladině, zakousne se do ní a směřuje jedním směrem než se nakonec otočí doprava a pak se vrátí a vytvaruje na písmeno E aby se opět rozplynul. Objeví se Guilermo a jeho pes ho běží přivítat zatím co Rikka projeví starost o Octavii a pak se ptá jestli mají maso.
„A nedokáže někdo lovit?“zeptám se Rikky, co ten se stejnými vlasy jako já?

CHALOUPKA

Slnko si už razilo cestu za ďaleké hory a tak sa na krajinu pomaly znášala tma.
Octávia sedela na brehu rieky a máčala si nohy vo vode. Vlasy mala ešte mokré po kúpeli a rozprávala sa s neďaleko sediacou Eleanor. Darshana už po tréningu a druhom kúpeli oddychovala. Luiggi poslušne strážil kemp a vyčkával, kedy sa jeho pán vráti. A dočkal sa. Práve sa vracial Guilermo aj s Rikkou. Guilermo by sa tam kľudne ešte zdržal a zopakoval si niekoľko čísel, ale Rikka sa už chcela vrátiť. Ako povedala ... zomiera od hladu.

Zhodou okolností sa v tom istom čase vracial z lesa aj Atti a Wynn. Práve aby počuli ako hovorí Octavia Eleanor.
"Kedy sa už vrátia? Mám strach o Attiho, bol nejaký divný. Chcela som mu niečo povedať, ale on tam len tak stál. Potom vybehol von. Dúfam, že som nepovedala niečo čím by som ho nahnevala. Chcela som sa len poďakovať. Všetkým. Necítim sa dobre, ale posratali sa o mňa aj keď nemuseli. To som naozaj nečakala od nikoho. Stále mi moje sestry opakovali, že ľudia sú tu zlí a zákerní. Ehm. Takže ty si mág? Cítim to z teba. Si mocná. Ukážeš mi niečo?"

Luiggi sa rozbehol smerom za Guilermom a trochu sa mu motal pod nohami, Rikka sa usmiala na Eleanor aj Octáviu.
"Som rada, že ti už je lepšie Octávia. My s Guilermom ... sme ... sa boli prejsť. Som hrozne hladná, kto má chuť niečo uvariť? Máme nejaké mäso? Cestou som našla rozmarín, ten sa s mäsom hodí najlepšie."
Rikka ma očividne veľmi dobrú náladu a úsmev na tvári, v ruke má nejaké bobule, ktoré našla, aby zahnala hlad.