VOLNO

Rikka umyla Wynn rany a potom na ne naniesla mastičku z mladých výhonkov skorocelu.
"Vďaka tomu sa to rýchlo zahojí." Povedala a zvyšok si natrela aj na nejaké svoje škriabance.
Keď sa k nim priblížila Eleanor, tak sa Rikka pokúsila o milší tón ako Wynn.
"Nie, nespávame takto vonku schválne. Tiež by som radšej mäkkú postel mala aj dnes, ale s Octaviou je ťažké ísť niekde do spoločnosti. Len dnes v noci ju chceli zlynčovať za to, že ju našli celú od krvi opakovať nejaké zaklínadla, alebo čo. Ešte že tam bol Guilermo a zachránil ju."
Zadívala sa na Guilerma, ktorý sa už kúpal v rieke a potom sa postavila a nechala dievčatá tak.
"Idem za ním, ešte sa mi tam utopí."

Na brehu rieky sa obzrela, či nie je v okolí Atti a zhodila zo seba všetky šaty. Úplne nahá vliezla do vody za Guilermom a s úsmevom sa k nemu prilepila. Na poznámku o Darshane, Guilermovi odpovedala.
"Nechaj ju, keby si ty nebol ty, ale nejaký iný chlap, tiež by som sa nevyzliekla. A ty máš pozerať len na mňa, nie na ňu." Ďalej už vieme ako to dopadlo a Rikka sa ničomu nebránila.


Pár minút po Attimu z chalúpky vyšla aj Octavia. Kráčala pomaly a točila sa jej hlava, musela sa pridržiavať čoho sa len dalo, aby dokázala dokrívať k rieke. Tam uvidela Eleanor a Darshanu, ktorá práve vyliezala z vody.
"Mohla by som sa aj ja trochu umyť, ak vám to nevadí?"
Rikka ju umyla tak dobre ako vedela s mokrou handrou, ale predsa jej niekde ostali krvavé škvrny, spotená pokožka a špinavé vlasy.
Tak si kľakla k vode a pomaly s roztrasenou rukou sa chcela napiť, ale veľmi jej to nešlo. Väčšina vody jej vytiekla z ruky, kým ju dostala k svojím ústam.

Nezapomenutelné moudro z výtahu filosofické fakulty zní: "Šukat je fajn!"

Tohle moudro prý někdo vyryl do stěny výtahu jedné univerzity někde na severu. Dozvěděl jsem se o tom náhodou, když jsme ještě v jedné z lepších dob chodili po hampejzech s věčným studentem, vagantem a dočasným členem důstojnického sboru Janem z Rorbachu. Nevím co všechno dalšího se tam člověk dozvěděl, ale tohle moudro bylo nehynoucí, pravdivé a skvělé. Sláva univerzitnímu vzdělání.
Když Rikka i přes původní ohrnování nosu za mnou přijde do vody užívám si to. Obírám ji už pod hladinou. Co mě však vytrhne z romantiky a počínající lascivnosti je Darshanin koupací oděv. To jako fakt? Jakou koupeme se v hadrách? Tvl. co bych tam asi mohl ještě nového vidět na ženském těle za těch 40 let novýho... no vlastně asi penis. To by mě asi překvapilo.
Nechám však zvrhlých úvah zvláště, když už můj prst prozkoumává klín pod vodou ukryté části Ričina těla. Přesto si však neodpustím poznámku.

"Zajímalo by mě jak si umyje mindu a zadek."

Pak už si dál všímám umyté mindy úplně někoho jiného a nedostatečnou hygienu intimních partií černé nechám jí a ... no nic. Mezi tím vyběhne Atti, Oktávie mu zas řekla určitě nějakou sračku, neřeším to a raději dráždím Ricce poštěváček. Až bude mít chuť, řekne nám ty nové sračky sám, místo toho se držím univerzitní moudrosti. Odplaveme s Rikkou dál od ostatních vylezeme z vody na břeh a ještě chytám zády sluneční paprsky. Pak se milujeme v trávě, dlouho... a ještě dýl. Prvně divoce, pak romanticky, pak ještě divočeji, zuřivě a zvířecky a pak zase romanticky. Veškerý démon zla, to černé ve mě ze sebe prostě vyšukám. Jo univerzitní vzdělání....

Nejistota

Nechám si od Rikky omýt a namazat rány mastí. I když to hrozně štípe, vděčně jí pokývnu hlavou. "Děkuju." Mám v plánu to nechat chvíli působit a pak se jít taky vykoupat. Mezitím k nám ale přijde ta nová slečna.
Zvednu oči, když na mě promluví. Chci odpovědět na první otázku, ale vzápětí pokládá druhou, kterou tu první spolehlivě vyžene z hlavy. Chvíli na ní nechápavě zírám. Snažím se přebrat co přesně má ta otázka znamenat. Nakonec jenom zatřepu hlavou a s pořád trochu nechápavým výrazem odpovím. "Nerozumím co tím chceš říct... jestli nemáš ráda spaní v přírodě, proč jsi nejela do města?" Proč by jí u všech bohů měl někdo k něčemu nutit? Vždyť tu je dobrovolně.

Pak to ale pustím z hlavy, protože zahlédnu Attiho, jak vybíhá z chaloupky. A strnu. Jeho tvář je zkřivená hněvem. Mým směrem se ani jednou nepodíval. Co mu to Octavie řekla? Je ve mě malá dušička. Sleduju, jak si bere věci a v žaludku se mi usazuje nepříjemná tíha.
"Omluvte mě." Zamumlám k Eleanor a Ricce a aniž bych čekala na odpověď, vyrážím směrem, kterým zmizel Atti.
Dělá za sebou docela hluk a tak mi nedělá takový problém ho sledovat. Snažím se jít potichu. Vlastně se ho najednou trochu bojím a ten strach se zabodává až do srdce a zraňuje. Neměli byste se přece bát někoho, s kým jste právě strávili noc a plánovali společné cestování a budoucnost...
A přesto se zbaběle krčím v křoví, zatímco Atti zapaluje oheň. Přemýšlím o tom, jak rychle se to všechno mezi náma stalo, a že o něm pořád spoustu věcí nevím. A stejně ve mě jeho veselá a otevřená povaha zarezonovala a já o tu nabytou blízkost nechci přijít.

Vylezu až ve chvíli, kdy vstoupí oblečený do řeky a vypadá, že se snaží utopit. V tu chvíli je ten strach už nesnesitelný. Dojdu opatrně až na břeh a snažím se jít dost nahlas, abych ho nevylekala a on se opravdu neutopil.
"Atti?" Hlas je nejistý a proti mojí vůli se trochu třese. Počkám, až vyleze z řeky. "Chceš o tom mluvit?"
I když je to těžký, pořád mu nabízím alternativu. V tuhle chvíli jsem asi připravená úplně na všechno.

Chaloupka a nenázvuhodná kapitola Attiho života

Srdce mi poskočí radostí, když zjistím, že Guilermo není nasranej za tu bitvu. Dkonce pochválí i Wynn a já se přistihnu, že se za ní trošku tetelím pýchou. To mám fajn holku co ? To čumíš viď ? Je to dobře, ti dva se dost škorpili a já nechci být mezi dvěma mlýnskými kameny. Staré spory byly zapomenuty a je čas na nové začátky. Když už jsme u nich, je nám představena zrzka.
"Těší mě. Jsem Atti." představím se nové člence. Další posranej čáryfuk...do prdele." pomyslím si, ale na tváři mi hraje milý úsměv. V koutku duše doufám, že to není tak nevypočítatelná osoba, jako Octavia. Dvě takové už bychom nemuseli rozchodit.
Všichni vypadají spokojeně až na Rikku. Nevím co se jí stalo, ale podle mého asi ve městě zapomněla zásoby těch svých utrejchů. Neřeším.
Jenom pobídnu koně a společně vyrazíme najít nocleh.

Naštěstí se rozhodneme odevzdat matičce přírodě. Wynn to určitě bude vyhovovat víc, než město a já...lidi nechci nějakou chvilku vidět. Tahle skupina o samotě je, alespoň nějaká jistota klidu a míru. Už se těším až večer zasedneme ohně a všechno si převyprávíme. Možná se s Guilermem i trošku ožereme...hodně se ožereme.
Narazíme na chalupu a ještě ke všemu opuštěnou. Není to, jako dobrý hostinec s lázní, ale je tu řeka a zbytek se oželí. Teda byl bych rád, kdyby tu bylo víc místností a možnost nějakého soukromí, ale co už.
Odstrojíme koně a nanosím věci dovnitř. Jdu se podívat, jak je na tom Wynn.
"Můžu ti nějak po...jsi v pořádku ?" vyhrknu otázku takřka nastejno s Rikkou. Ujistí mě úsměvem. Sakra musí být hrozně vyčerpaná. Vždyť mě taky není úplně dobře. A ještě ta jízda. zamračím starostlivě čelo. Rikka se zhostí své role ošetřovatelky. A je fakt, že to bude lepší než já. Věnuju oběma úsměv.
"Co ? zaptám se nechápavě Rikky, ale pak mi dojde co říká. "Jo jasně zajdu tam...teda...určitě." řeknu a pohodím rameny. Vůbec netuším co mi tak tajného potřebuje říct, ale asi to bude důležitý, když kvůli tomu nemůže spát. "Dobře se mi o ní starej. Doženu vás." mrknu na Rikku a vydám se zpátky do chaloupky. Zaklepu na dřevěné dveře pokojíku a vlezu dovnitř. Sakra zapomněl jsem na tu bebíčkovou mast...tak potom.

***

Nevím, jak dlouho jsem byl uvnitř, ale připadalo mi to jako celá věčnost. Jsem pekelně naštvanej a na mém výrazu je to poznat. Nakopnu první co je po ruce a vydám se ke složeným věcem. Zašátrám v brašně a vytáhnu pár věcí. Deka, houně, pochodeň křesadlo a flaška. Promiň Guilermo, dneska to neklapne potřebuju utopit...no ani nevím co všechno. omluvím se v duchu hauptmanovi. Rychlým krokem vyrážím pryč. Je mi jedno kam, ale nechci nikoho potkat. Chci být sám, chlastat a možná odpadnout a v bezvědomí si nachcat do kalhot. Je mi to úplně jedno.
Stočím to mimo skupinu cachtající se v řece. Prolezu houštinami a jdu dál. Chvilku to zabere, než najdu místo u řeky. Sesbírám nějaké klacky a oheň zapálím pochodní. Nemám chuť se tu srát s nějakým chroštím a troudem. Už tak si z nasranosti dvakrát klepnu křesadlem o klouby. Než se oheň rozhoří dám si pár pořádných hltů kořalky. Bez řemenní, ale oblečený sebou plácnu do vody.
Řvu, řvu na všechny posraný ryby v týhle řece. Řvu na sebe. Řvu na tu krávu. Až když nemůžu a zjistím, že pod vodou se řve fakt na hovno, vylezu na břeh. Mokrý a s kapajícím šosem, jako vodník, sebou plácnu k ohni. Chlastám a nakvašeně přihazuju do ohně další klacky. Představuju si tam její ksicht. Stoupá ze mě pára, chlast zabírá pomalu a mě je na hovno...jako ještě nikdy.

Takže opět neskutečný úkol

Takže jedeme dál a brzy necháme zbytky vesnice za sebou a pak se zve Guilermo,u jeho přirovnání se zachichotám i když u jeho proslovu není nic vtipného. Být já na místě Rikky tak bych ho také považovala za pěkného hulváta, ostatně jako ti kteří si mysleli že vrchol svádění je plácnutí po zadku.
A pak se divili když schytali pěstí nebo jsem je přetáhla korbelem ...
Ale pak Guilermo zmíní že by se radši vyhnul městu, skvělý chápu že on je schopný usnout kdekoliv, ale já bych si ráda odpočinula někde kde nebudu muset spat na holé zemi nemluvě o další věc věcech zahrnujících obyčejný chleba a pití vody. Ano já vím jsem naživu a jsem opravdu vděčná ovšem tohle bych si radši nechala až na dobu kdy se tomu nebudeme moci vyhnout.
Zvlášť když jsme se opět rozhodli pro původní úkol, ale dobrá možná tam najdeme něco čím by se dali elfové porazit ...
Jistě postup by byl jednoduchý ovšem to bychom museli postupovat způsobem který nechceme ... zavrtím hlavou abych zahnala myšlenku která se právě objevila. Sice jsem zahnala myšlenku že nás bude pronásledovat královské vojsko teď ještě zjistit jestli tu někdo nebude opěvovat krásy přírody a popisovat výhody spaní pod hvězdami.
Jemu budu muset vysvětlit že město není sprosté slovo nebo bašta zla, tedy aspoň tomu tak není vždy.
Ale vypadá to že nakonec můžu pokračovat s nimi vzhledem k tomu jak je v současné době situace stabilní už ten úkol nevypadá tak šíleně. A pak se k nám ještě někdo přidá muž se stejnými vlasy jako mám já a další žena. Zrzek náš všechny zdraví a já na něj také zamávám i když mně zarazí jeho vychování.
Ne že bych to neočekávala ovšem doba strávená v otcově hospodě mně naučila že vychování je vítané ovšem ne očekávané.
Guilermo mně představí a já se pak dozvím jak se jmenuje ta poslední dívka, kývnu jí také na pozdrav a pak se vydáme směr řeka. Naštěstí narazíme na chatu ovšem budeme mít vždy takové štěstí, ne rozhodně musím položit jisté otázky. Sejdu k řece a dívám se na vodní hladinu zatím co myslím na můj předchozí doprovod. Opět mi začnou vlhnout oči, myslím si že teď je vhodná doba a tak se dám do pláče.
Čekala jsem že naše cesta možná dopadne takhle, ale ne hned na začátku.
Když mně smutek opustí tak zjistím že tu nejsem sama a tak si vytřu oči vstanu a vydám se k oběma dívkám. Skloním se a když si všimnu rány na krku tak se Wynn (tak se asi ta dívka jmenuje) zeptám.
„Páni, jak se ti to stalo?“
Tohle sice asi není zrovna vhodná chvíle, ale i tak bych se měla zeptat. Rýpu se v prstech a prohlížím si Wynn i když ona mně pochopí rozhodně nevypadá jako někdo o kom se teď chystám mluvit.
„A chtěla bych se zeptat na ještě jednu zásadní věc. Je tu nějaký pošuk který bude vychvalovat krásy divočiny nebo přírody a nutit nás spát pod hvězdami a tak protože považuje každé město za sprosté slovo nebo za baštu zla?“