Řeka, koupačka, chaloupka a jiné krásy života.

Když se Rikka po mé kulantně vyjádřené radě zašklebí, musím se smát pod vousy. Ještě víc se mi roztáhne úsměv, když vidím Attiho a Wynn. Při jeho prohlášení jen pokývnu.

"Jo taky vás rád vidím, myslel jsem, že jste se z toho nedostali. Byl to slušnej šmelc. A vy jste oba byly dobří, fakt jo. Tady mladá mě překvapila dobrá práce, že jste se z toho vysekali."

Vlastně nevím nic o tom co dělali po té co jsem je ztratil z očí, ale už to, že se z té bitky dostali je prostě značka kvality. Ostatně já měl taky na mále a vypadám teď jak ožralej řezník po výročním trhu.

"Tahle slečna je Eleanor, vytažená z jícnu pekla a prý když by nám to nevadilo i by s námi dál cestovala. Bude si moci popovídat hlavně s Wynna a Oktavií"

Jemně naznačím co je asi zač. Pak už klopýtáme směrem k řece co teče do města. Oktávie se mi sice stále klátí v náručí v sedle, ale už to dlouho nebude trvat. Taky že ne. V dálce se zaleskne široká řeka.

"Konečně chci ze sebe smýt všechen ten bordel."

Popojedu rychleji k řece. Objevíme mýtinu a následně i domek. Přiznám se, že to mě úplně nedojímá, dnes bych rád spal venku s hvězdnou oblohou nad sebou. Ale až po pořádné koupeli. Jsem rád když konečně sundám Oktávii. Nebrbal jsem, ale už to bylo nepříjemné rád jsem ji složil a můj kůň byl také asi rád. Předal jsem ji stále se ještě kysele se ksichtící Ricce.
Opět se široce usměji, vlastně mě to dost baví je fakt jak děcko v některých věcech.

"Usměj se ty můj anděli"

Prohodím na ni zatím co přebírá Oktávii a já odstrojuji koně. Pak už se věnuju svým záležitostem, pořádně vypucovat koně, do sucha a přikrývku přes něj. Pohledám nějaký džber či nádobu a naberu vodu pro koně i Luiggiho. Koně pak nechám pást, psovi dám kus horšího masa z mých zásob.
Pak vypucuji zbraně. Obouručák vyčistím od zbytků těl a přebrousím. Kuši také vyčistím stejně jako hever. Naolejuji a tětivu ošetřím lojem a zkontroluju opletení tětivy. Zkontroluji počet šípů, přeci jen jsem neměl moc přehled, kolik toho kluk vystřílel než ho dostali a věci jsem si bral dost ve spěchu.
Pak prohlédnu kyrys i buckler jak moc utrpěly, vyčistím a naolejuju, kov i řemeny. Stejně tak prošívanici i boty. Samozřejmě i moji kvinternu mé největší bohatství, tedy až po kvérech. Postupně ze sebe všechno odkládám až skončím jen v spodkách. Už se těším konečně do té řeky. Ale povinnosti velí prvně práce a pak zábava. Mezitím Rikka ošetří Oktávii a pak jde na Wyn.
Ignorujíc, že se na mě ksichtí ji lehce a nenápadně pohladím po zadečku. A zašeptám.

"Už nech toho trucování anděli a pojď se semnou vykoupat do řeky. Užijeme si to."

Pak ze sebe shodím všechno ostatní a nahatý s bloncající předností a bíle svítící zadností se vrhnu k řece a pak do řeky. Oblečení pořádně vymáchám a vyperu z toho nejhoršího a pak ho hodím na břeh a užívám si vody jako mladej 40tiletej cápek. Kdy mi chvíli leze z vody zadek, jindy pupek jak dělá bílou velrybu a jindy se na ně kouká jednooký had z rákosí.

"Pojďte do vody, vy sraby."

Užívám si vody i okamžiku, démon, který mě ještě před několika hodinami ovládal, krutost, nenávist a zlo, kterému se snažím vyhýbat je zase pryč. Dokonce i pachuť zla kterou po sobě zanechává, když někoho rozsekám na sračky. Ale vrátí se... zase se vrátí... ale teď si užívám života, plnými doušky, a opájím se krásou a barevností života, jako vždy po návalu šíleného adrenalinu po uniknutí smrti a vraždění.

"Kurva život je krásnej!" ...když člověk zmasakruje pár živých bytostí.

Na chaloupce u řeky

Návrat do reality je vždycky bolestivý. Když sedím za Attim a držím se ho jako klíště, poskakující kůň dává mým zraněním zabrat. Po chvilce jízdy mám krk v jednom ohni. A tentokrát bezvědomí nepřichází. Takhle při plné bdělosti a najednou i bez otupující smrště pocitů, je jízda na koni utrpení. A tak se tisknu k Attimu, zatínám zuby a proklínám hrbolatou cestu.
Když začne zpomalovat, úlevně vydechnu.
Jsem ráda, že všechny vidím na živu, i když pohled na Guilerma mě trochu vyděsí. Vypadá, jakoby prošel jatkama. Žádná krev nepůsobí čerstvě, přesto je s ní pokrytý od hlavy až k patě. Přejede mi mráz po zádech při vzpomínce na bitvu. Jak to asi vypadalo vprostřed pole si nechci ani představovat. Vlastně se mi z toho trochu zvedá žaludek a tak se radši rychle odvrátím.
Až potom zaznamenám novou tvář. Také jí kývnu na pozdrav a zvědavě si jí prohlížím. Dokonce tu je i ta bojovnice... jakže se to... Darshana! Naše malá skupinka se tak o poznání rozrostla, ale Sithiel chybí. Provinile sklopím pohled, když mi dojde, že tu není dost možná kvůli nám.

Při průzkumu zahlédnu i svého koně s věcmi. Rozzáří se mi oči a nálada o poznání stoupne. "Díky, že jste to vzali." Prohodím ke Guilermovi. Attimu stisknu naposledy ruku, usměju se na něj, a pak jdu překontrolovat, jestli se nic neztratilo.

A vyrážíme. Další cesta... další otřesy. Když odpoledne konečně zastavíme u řeky, už melu z posledního. Mám úděsný hlad, žízeň, a kvůli bolesti krku se mi zatmívá před očima. V tuhle chvíli ani nedokážu docenit krásnou chaloupku, která se před námi vyloupla z lesního porostu.
Ale přesto, zatímco Octavii ostatní ukládají do postele, starám se o svého koně. Vážně jsem si ho oblíbila a dobře vím, že je potřeba ho do sucha otřít.
V tu chvíli mě bodne u srdce. Překvapeně zalapám po dechu a předkloním se. A zase je to pryč. Zatřepu hlavou. "Jsem v pořádku." Zamumlám v odpověď Ricce a nejistě se narovnám, opírajíc se o koně.
Ale souhlasím, že se nechám prohlédnout, a tak, když mě vede k řece, nijak se nebráním. Aspoň si tam budu moct konečně sednout. Ještě se ohlédnu na Attiho a věnuji mu doufám že uklidňující úsměv. Pak už se konečně s úlevou svalím na břehu řeky, snažím se okamžitě neusnout a řídit se instrukcemi Rikky.

CHALOUPKA

Rikka si držala na tvári úsmev, aj keď ju najprv napomenula Daršana, ale keď sa do toho vložil Guilermo, tak jej úsmev zmizol. Čím viac Guilermo rozprával, tým viac sa Rikka tvárila urazene. Vrhla na Guilerma škaredý pohľad, ale nič neodpovedala, len hladela pred seba. Potom jej položil otázku, či dokáže Octaviu ošetriť aj mimo mesto. Na to mu nahnevaným hlasom odpovedala.
"Ano."

Potom ste sa už spojili všetci dokopy a zhodli ste sa na ceste k rieke, severne od Downlaku. Zanechali ste za sebou vesnicu a mŕtvych a rýchlym klusom pokračovali vpred. Krajina vám ubiehala pod nohami a slnko sa presúvalo z východu na západ. Ešte ostávalo niekoľko hodín denného svetla, keď ste dorazili k rieke. Rieka bola kľudná, ale široká. V okolí rieky nebolo veľa stromov, ale na niektorých miestach rástli husté kríky s bobuľami. Našli ste si peknú čistinku, odkiaľ sa dalo ľahko prísť k vode a okúpať sa. Už by ste sa tam aj zložili, keby ste si nevšimli chodníček, ktorý viedol o kúsok ďalej. Stačilo len zájsť za malý kopec a uvideli ste drevený dom pri rieke. Už na prvý pohľad to vypadalo tak, že tam nikto nebýva. Steny boli pokryté machom a všade naokolo rástol vysoký plevel. Chodníček k rieke bol zanedbaný a neudržiavaný. Chvíľu ste dom pozorovali, ale nikde sa nič nepohlo a tak ste sa rozhodli to preskúmať. Predsa len je lepšie sa zložiť v dome, ako niekde na tráve a za pár hodín už bude tma.

Octávia sa pred niekoľkými minútami prebrala, ale stále bezvládne leží a zatial s vami nekomunikuje.

Vošli ste do domu a mali ste pravdu, nikto tam už roky nebýva. Je tam veľká miestnosť so stolom, krbom, policami a bežnými vecami. Má ale aj menšiu izbu s posteľou. Zložili ste si veci a aj koňom ste mohli dopriať odpočinok.
Rikka trvala na tom, aby ste odniesli Octaviu na posteľ, kde bude môcť dokončiť ošetrovanie. Hneď ako ste ju tam položili tak na vás prehovorila veľmi unaveným hlasom.
"Ďakujem vám. Veľmi vám ďakujem."

Wynn bola v poriadku, ale krk ju začinal bolieť a krvavé škriabance ju štípali ako čert. Nevypadala, že by mala iné zranenia, ale z ničoho nič ju náhle pichlo pri srdci. Bola to taká krátka intenzívna bolesť, keď sa len prehla a chytila za srdce. Ale hneď to aj odišlo a bola v poriadku. Rozhodne si to ale všetci všimli a Rikka, ktorá bola pri Octávií sa postavila a prišla za Wynn.
"Si v poriadku? Ukáž mi ten krk, mala by som tu mať na to mastičku. Poď von k rieke, umyjeme ti to."
Potom sa Rikka otočila na Attiho a povedala mu.
"Atti, Octavia povedala, že chce s tebou hovoriť. Osamote. Ja sa o Wynn postarám."
Rikka vzala svoju brašnu a chcela ísť s Wynn k rieke ju ošetriť. Pri tom ani raz nepozrela na Guilerma. Ale keď išla okolo neho, nahodila urazený výraz, tak aby si to všimol.

Nové přírustky

Opatrně vyvedu koně na cestu skrz houští. Takovým kalupem, jakým jsem myslel to nepůjde. Skupina nám rychle mizí, a tak nezbývá, než koně taky trošku popohnat. "Drž se." oznámím Wynn a počkám až se pevně chytí. Pravda, chtěl jsem jí povalit na zem, ale ne tímhle způsobem.

Chvilku už myslím, že naše společníky nedoženeme. Nedivil bych se, kdyby hnali koně do zdechnutí, vždyť nikdo netušíme, kde všude elfové jsou. Naštěstí, ale zpomalí. My také. A to ze dvou důvodů. Prvním, je opatrnost...nerad bych byl naprosto hloupě prošpikován Guilermovou kuší. Ta druhá je, že si zkrátka užívám těch pár posledních chvilek o samotě s Wynn.
Jakmile jsme v ideální vzdálenosti vydám ostrý, pronikavý hvizd, abych upoutal jejich pozornost. Docválám až na jejich úroveň. S širokým úsměvem.
"Má úcta! Nevíte kudy tam, kde se všechno neposere každou vteřinou?" zeptám se skupinky a gestem ruky je vybídnu k zastavení.
Slezu z koně a pomůžu i Wynn. Na elfského koně jsem rozhodnutý už nesednout. Poslední akrobatický kousek mají záda ještě v živé paměti.
Zašátrám v nákladu svého koně a připnu si opasek s mečem a vytáhnu i jednu dýku. Nebudu lhát, hned se cítím bezpečněji.
"Rád tě vidím celýho." řeknu Guilermovi. Trochu nervózně. Pořád mi není úplně dobře, že jsem ho tam nechal. I když vím, že v té situaci jsem nemohl jinak. "Vlastně vás všechny." otočím se na ostatní a zůstanu pohledem u Darshany. "Dokonce i slavnou nakopávačku řití." neodpustím si ji otitulovat. "A i tuhle slečnu, která vůbec nevím, kdo je. Má úcta." předvedu krátkou úklonu směrem k zrzce.
"Sithiel?" zeptám se Guilerma. Netřeba slov. Pokývu chápavě hlavou. "Rodinný problémy." odpovím si nakonec polohlasem.
Přeberu si od Guilerma koně a vyhoupnu se na Bonifáce. Přiberu i otěže elfského oře.
"Pojeďme do háje. Jsem unavený a smrdím, jako by si semnou vytřel řiť trol." navrhnu ostatním. Je to tak, potřebuji šlofíka a vydrbat ze sebe události poslední noci. Tedy, ne všechny, ale většinu.

POKRAČOVANIE V CESTE

Vesnice za námi mizí prvně rychle a pak až už jsme dál zpomalíme abychom nehnali koně. Zrzka, černá dáma, Oktavie, Luigi a Rikka. Sithiel i Atti s Wynn byli pryč. Občas jsem se ohlížel a rozhlížel, jednak jestli neuvidím naše společníky a druhak, jestli nezahlédnu náhodou nějaké nepřátele. Bylo jich tu nějak čím dál více. Mám pocit, že je to standartní vývoj situace kdekoliv jsem. Ovšem nutno připustit, že za to také může moje všeobecně přátelská a laskavá povaha, stejně jako záliba v lámání kostí lidí co mě serou.
Ted jsem byl zrovna v té "přátelské" náladě a taky dost nadrženej po tom masakru. Z takovýho šmelcu mi vždycky vřou všechny tekutiny v těle. Rozvášněnej a potřeboval bych se vybít na zpoceném těle mezi do široka roztaženýma nohama. Po očku sleduju, kde by se dalo zahnout.

Místo toho začne mluvit ... a mluví a mluví... blbosti jako obvykle a nahlas jako obvykle, tak že to nejde přeslechnout. Pokrčím rameny a vcelku v klidu promluvím.

"Víš Rikko, jsi skutečně nádherná holka, hodná, milá a skvělá. Píchání s tebou je jak šukat anděla do análu. Naprosto úžasný. Víš ale máš jednu vadu, na kterou by sis, pokud tedy mohu radit, měla dávat pozor. Nevíš má krásko, kdy držet hubu. Třeba teď. Navíc bohužel ve své naivitě považuješ všechny za hodné a přátelské, což je jistě paráda, ale v jiném duhovém světě a nebo ve světě na houbičkách. Pokud chceš, dokončit úkol, vydělat prachy, jestli vůbec něco z toho dostaneme a u toho přežít, abychom spolu mohli dál vesele šoustat až do smrti ámen, tak prosím mlč a příště když budeš chtít něco důležitého říct pošeptej to prvně mě."

Ještě jsem měl na jazyku něco o tom, aby otevírala pusu jen na jídlo a nebo v případě, že se jí budu chtít udělat do pusy. Ale to mi přišlo až příliš drsné i na mě a hlavně k holce kterou mám docela rád.

"Máme dohodu?"

Řeknu a pak teprve odpovím na to co měla na srdci.

"Většímu městu bych se taky rád vyhnul vykoupat se můžeme v řece, která teče přes Dowlake k jezeru na severu od něj. Pochybuju, že budou mít naše popisy, všichni co nás viděli už hnijí v zemi, ale nemocná upoutá pozornost. Zvládeš ji kvalitně ošetřit i venku? nebude přeci jen lepší se někde ubytovat a nechat ji odpočinout?"

Pak se ozve zrzka... Eleanor. Poslouchám ji a přikyvuju se zapálenou dýmkou z které potahuji a vyfukuji hustý kouř smolného latakiového dýmu. Příběh bratří mi něco připomíná... Stezky slávy. Pche. Pak ještě zmíní náš popis. Usměju se na ni, myslel jsem ti to a potěšila mě. Vůbec na mě zrzka působí příjemně, ale nebyl bych to já, kdyby právě to ve mě nezahlodalo. Nakonec ale pokrčím rameny.

"Díky Eleanor, za mě asi nejsem proti mág ohně nebo co to jsi zač se hodí vždycky. Máme ještě další tři členy, kteří jsou momentálně někde rozprášení, pokud nebude nikdo nic mít bude fajn mít posilu co není magor, nebo šílenej psychopat."

Narážím samozřejmě na naši Oktávii a její debilní výlevy a psycho akce, které jen tak prostě nestrávím.

"Nevím o tom, že by měl někdo znalosti útočné magie. Tady to krásné, ale přespříliš naivní a užvaněné děvče je ošetřovatelka a léčitelka a dělá to báječně. Co je Oktávie to si ani netroufám odhadnout a ta poslední... ...no té se optáš sama až se setkáme."

Sporné rozhodnutí

Podaří se nám dostat se z vesnice když jsou elfové zaneprázdněni hledáním toho kdo přežil a přípravou na její vypálení, nakonec to vypadá že se setkáme s ostatními a já přemýšlím co dál. Teď tu jsou jiné starosti než hora Haag, elfové se rozhodli, no nevím co, ale jsem si jistá že se teď nezastaví.
Buď chtějí vládnout nebo vyvraždit všechny lidi, nebo obojí protože jedno nutně nevylučuje to druhé.
A pak se vyjádří Rikka k tomu kam bychom se měli vydat. a já se rozhodnu přemýšlet co dál. Pokračovat v cestě? No dobrá, přece jen tu šlo o ty zkušenosti jenom to tentokrát musíme vzít z lepšího konce.
Bez naivity což znamená že nás rozhodně nesmí vést Rikka.
„No takže já jsem Eleanor a kde jenom začít ...“
Rozhlédnu se a potom začnu vysvětlovat to na co se mně ptal Guilermo už předtím jak jsem slyšela podobnou nabídku jako oni a protože se jí nejdřív rozhodli přijmout čtyři bratři souhlasila jsem že bych mohli tu šílenost přežít. Přitom potáhnu nosem a utřu si oči když si vzpomenu jak neslavně dopadla jejich desetiletá cesta za slávou. Nasleduje popis toho co řekl král a naší cesty abychom našli jenom vysvlečeného žalářníka.
„No jak jsem potom viděla během doby kterou jsme strávili ve městě,tak sice vzburcovali celé město, ale pak se rozhodli akorát povolat samozvané lovce odměn. Nemají totiž moc podrobný popis, ten popis který nám dal ten strážný byl tak nejasný že jsme skoro nevěděli koho hledáme.“
Ano já vím, ale zase tak úplně nelžu nevěděli jsme koho hledáme vzhledem ke stopám a i když jsem rozhodně pro opatrnost, nemám chuť jíst kořínky a bobule, spát na zemi a koupat se v řece víc než je nezbytně nutné.
A to jen proto že se někdo chce zdaleka vyhýbat každému inteligentnímu životu, jenom proto že je přesvědčená že královské vojsko dostalo příkaz otočit každý kámen a otevřít každé zrníčko.
„Jinak ráda bych jela s vámi ... pokud by to bylo možné byla bych ráda. Ovládá někdo z vás útočnou magii?“natáčím si své kudrliny na prst a dívám se kolem s prosebným pohledem. Teď už to je jiné protože nikdo zde o mně nemá zájem (tedy předpokládám) opět mi začínají vlhnout oči a já si je rozhodnu rychle utřít protože teď na to není ten vhodný čas.
Najde se opět někdo ... i když by mi stačilo kdybych mohla jet s nimi.

POKRAČOVANIE V CESTE

Rikka, Guilermo, Luiggi, Darshana, Eleanor a Octavia opustili vesnicu. Podarilo sa im prebehnúť pomedzi uličky tak, že si ich žiadny elf nevšimol. Všetci sa totiž zaujímali o malú skupinku kultistov, ktorí prchali na druhú stranu.
Keď už boli dostatočne ďaleko od vesnice a Atti mal na nich dobrý výhľad, mohli si všetci všimnúť, že z vesnice vybehol ešte niekto. Tučný kultista, ktorý utekal na pole z posledných síl. Dokonca sa aj potkol a zvalil do prachu. Snažil sa postaviť, ale už boli pri ňom elfský vojaci a začali doňho kopať. Po pár kopancoch to už nenaťahovali a popravili ho. Postavou sa tučný kultista nápadne podobal na starostu vesnice, s ktorým ste už mali tú česť.

Guilermo pred sebou držal bezvládnú Octáviu a ostatní dokázali zobrať všetky vaše veci.
Atti s Wynn zakričali na ostatných a tak ste sa spoločne zvítali a pokračovali v ceste. Sithiel pri vás nebol a nevedeli ste čo s ním je. Elfské jednotky sa postupne rozliezali po okolí a pripravovali sa na ďalší boj, ktorý ich možno čaká, keď príde ľudská armáda. Preto ste už nemali veľmi na výber a museli ste vyraziť. Zotrvať v tejto oblasti by prinieslo len ďalšie problémy a risk.

Obišli ste vesnicu a mali ste na výber, zastaviť sa v blízkom meste Downlake, alebo pokračovať k mestu Anwill, ktoré bolo vzdialené viac ako deň cesty. Jedla ste mali dostatok a tiež surovín na tábor. Po ceste svoj názor povedala aj Rikka.
"Nemyslím, že je dobrý nápad ísť do mesta. Určite tam budú stále na love čarodejnice, Octávie. Možno tam majú jej opis a aj náš. Myslím, že by sme mali pokračovať."

Potom sa pozrela na Darshanu a Eleanor.
"A čo ony? Darshana je schopná bojovnica, ja som za to, aby s nami ostala. A určite si rada zabojuje s Marmarmi, či ako sa to volajú a zachráni princa. A to druhé dievča ani netuší, že máme so sebou čarodejnicu a že sa musíme skrývať pred vojakmi na ceste do hory Haag, tak by sme ju mohli len odprevadiť k mestu. Nemôžeme ju tu nechať len tak."
Samozrejme to hovorí tak nahlas, že to počujú všetci vrátane Eleanor. Tá by im teraz mohla vysvetliť kto je a pokúsiť sa pripojiť k skupine, keď už jej vlastná skupina sa ... rozpadla.

Slnko už vyšlo na oblohu a začína byť docela teplý deň. Krv na oblečení, ale aj na koži a na tvári je takmer vysušená a začína to svrbieť. Teplá kúpel v meste, alebo aspoň nejaké studené jazero by vám padlo vhod.

Pod stromem V.

Je to zvláštní, můžete zarecitovat cokoliv, ale když je v tom poselství o lásce....děvčata se vždycky chytí. Přiznávám, měl jsem pochybnosti, tahle dívka určitě přečetla tolik básnických sbírek, že si to ani nedovedu představit. Přesto se na těch pár veršíku chytla.
Jestli jsem to vymyslel sám ? Možná a možná taky ne. Určitě jsem nevědomky někoho vykradl, ale co na tom záleží. Nakonec vydám jenom souhlasné "Mhhm." během polibku. Tak nějak se snažím ruce přesunout do výhodnější pozice. Můj taktický manévr je přerušen.
"Eeeeee..." vydám ze sebe zvuk maskující, že už jsem veršíky zapomněl. Naštěstí nemá zápisník ani pergamen, takže veršíky určitě do té doby zastře jiná událost, na kterou se vymluvím. A než dojde na cestopis, určitě vymyslím něco jiného. V duchu se poplácám na rameni, jak hezky to mám vymyšlené.

Vrátí se k seznamu. Zase. S bojovně vystrčenou bradou předkládá, zajisté nerozbitnou argumentaci. Mám se pokusit jí to vysvětlit ? Že seznam je svazující ? Že cestování a toulky jsou o svobodě ? A že prostě nemají pevně daný cíl ? Ne, nehodlám to vysvětlovat. Rozhodnu se, že bude nejlepší, když se prostě myšlenkami přesuneme úplně jinam. Pravičku přesunu na bedra dívky a levičkou vjedu do vlasů "Víš, že jsi někdy příšerná ? Wynniero ?" odpovím s pobavením v hlase a chystám se Wynn převalit na zem. Tenhle manévr, už mi nic nezkazí.

"Jasně. Proč ne ? Co jsem komu...? Áááááá..." zandávám v duchu a narovnám se. Ruce spustím z mladého těla a zahledím se k cestě. Zklamání v jejím hlásku mě překvapí, ale i utěší. Myslím, že jestli si ještě chvilku urveme, tak dokážeme plynule navázat, tam kde jsme přestali.
"Uvidíme." řeknu polohlasem a přesunu se do dřepu. Až když uvidím projíždět skupinu, zvednu se. Jsou to oni ! A snad i všichni a živí.
"Ha ! Já věděl, že ten starej kořen je moc tvrdohlavej na to, aby se dal na milost zubatý." zavýskám šťastně. A jsem skutečně rád, že Guilermo nezůstal na bitevním poli. "Musíme jít..." řeknu, poté co se zvednu a natáhnu ruku k Wynn. Pomůžu jí vstát. "...ale tenhle rozhovor někdy dokončíme hmm ?" mrknu na ní a dovolím si poslední, i když trochu chvatný polibek.
Odvážu koně a trochu neohrabaně na něj vylezu. Budu muset Ricce říct o mastičku na bebíčka. Podám Wynn ruku a vytáhnu jí za sebe. A pak kalupem za zbytkem. Jakmile je doženeme, nebo budeme alespoň na dohled. Zahvízdám.