O melodramatu a aroganci

„Musíš odrůst těm iluzím o zbožňování hrdinů protože hrdinové sice mají skvělé konce, ale vždy to jsou konce.“
Sklopila jsem pohled ke svým bosým nohám zatímco kluk ke kterému otec takto promlouval se zatvářil jako nakopnuté štěně a odešel. Věděla jsem že ho tu už neuvidíme ...
Tohle se mi vybaví když vidím Attiho ublížený výraz a proč? Protože teď je ta chvíle kdy bychom měli pět za Octavii žalozpěvy a lomit rukama jako v každém melodramatickém příběhu, asi mu uniklo se že už o to postarala Rikka a také že za Octavii truchlilo okolí kdyby mu nebyla reakce Rikky dostatečně melodramatická.
„Atti můžeme si rozumně ... zřejmě ne.“dodám když si všimnu jeho vztyčeného prostředníčku. Ono jediné co nás spojuje je to že oba máme zrzavé vlasy ovšem Atti teď trucuje protože nereagujeme tak jak bychom měli.
Ano uvědomuji si vážnost situace, ale on by si měl uvědomit že čas se zde nezastaví jenom proto abychom mohli složit patřičnou tryznu za Octavii ...
Darshana pak zmíní že k tomu měla důvod, ale možná mohla počkat až Octavii nebudeme potřebovat nebo jsme jí mohli použít jako rukojmí pokud by šlo do tuhého. Ovšem do tuhého už šlo i já jsem měla pocit že nás Octavia vede do pasti a nejen já, ale Guilermo se rozhodl počkat. Možná jsem si měla promluvit i s Darshanou ovšem měla jsem předtím pocit že Darshana nemluví s nikým kdo nemá stejné koule jako má ona.
Ale to teď už není tak úplně přesné. Darshana měla asi pocit že příště bychom už nemuseli mít příležitost, toho jsem se obávala taky ovšem ...
Zavrtím hlavou a potom zvednu hlavu a složím poděkování bohům které jsem předtím prosila o podporu protože nyní vím že oni nám ji už poskytli, s tím jak jsme riskovali nám to zatím prošlo. A pak má Uriel svůj proslov (mladší mág takže ví jen to co se mu řekne) neříkám přitom jaký byl náš plán ani jak jsme k němu došli. To co říká Uriel sice dává smysl, ale zatím nedokázal nic co by potvrdilo jeho slova.
Jistě přežil dostatečně dlouho, ale to i my s naším chabým plánem. Jistě my jsme měli Octavii, ale možná to co říkala nemělo žádný skutečný efekt a Octavia byla jenom nešťastná z toho že to nevychází jak chtěla.
No to je teď jedno možná oběma křivdím a Uriel má za sebou kus poctivé práce než si ho vůbec král všiml, vážně v to doufám. Ale možná jeho otec kterého Guilermo zmínil zašel za někým od dvora a řekl že Uriel je na hradního mága docela mocný.
„Uvědomuji si co to obnáší, ale Uriel to v sobě má.“
A vtiskne mu do rukou měšec, muž se na něj podívá a řekne:
„Tak dobrá, promluvím o vašem synovi s králem.“
Guilermo má svůj prolov k Urielovi a já se rozhodnu uklidnit Rikku která vypadá že toho má dost. Dojdu k ní, skloním se a pokud mi to Rikka umožní tak jí i obejmu.
„Chápu jak se cítíš i když Octavia měla své chyby tak si to nezasloužila ...“pronesu s utěšujícím hlasem tak že mně nejspíš slyší jen Rikka. Pokud možno asi bych se mohla pokusit citlivě otočit její hlavu ať nezírá na tu Octaviinu ovšem to opět promluví Uriel.
Otec říkal že politika bývá svinstvo sice mluvil obecně, ale Uriel věří všemu co řeknou jako by to byl posvátný kodex nebo jsem měla pravdu ohledně mého předchozího předpokladu.
Pustím Rikku odhrnu si pramen vlasů z čela a kouknu se na prsty své jedné nohy než se vyjádřím k tomu co právě Uriel řekl:
„Elfové nepotřebují démona stačí jim mnohem méně, byla jsem u toho a elfové už království napadli. Ale jak jsi řekl jsi mladší mág a tak ti určitě neříkají všechno, jinak krást je také nelegální a dělá se to. Jistě používat černou magii není jako krást. Je to obtížné, ale ne nemožné pokud jste ochotní zaplatit cenu kterou si to žádá a našli jste fragmenty ze starších časů. Ale máš pravdu jsem si jistá že jsme rozhodně naprosto v bezpečí protože pokud by se někdo o to skutečně pokusil a věděl by jak, tak by toho démona rozhodně a v každém případě zastavilo to že v tomto světě nemá co dělat.“
Z poslední věty je jasně poznat sarkasmus.

URIEL

Poslouchám co říká připraven v případě útoku rychle bodnout, ale útok nepřijde a přijde v podstatě to co se asi dalo čekat. Buď opravdu nic neví a nebo prostě hraje hru, kterou stejně nemáme jak odhalit. Potřebujeme se na vzájem a pokud přistoupíme na jeho hru, že mu věříme muže z něj vypadnou i něco jiného. Podříct se, nebo jednoduše muže něco vyplavat. Tahle situace je prostě blbá. Když začneme bojovat, tak to nikomu nic nepřinese, naopak. Podívám se na ostatní co oni na to. Nakonec tedy pokrčím rameny. Holt si na něj budeme muset dávat pozor. Buď je to prostě hráč s velkým H a nebo další naivní kluk co nic neví a slouží ve službách krále jak nejlépe umí.
Usměju se na něj a schovám zbraň.

"No já jsem starej blázen jinak bych tu nebyl, že jo. Ale ok. Každopádně ty vyvolavače démonů jsme viděli na vlastní oči a Elfové po nich šli a bojovali s nimi, to není zrovna ve stylu propagandy. Co myslíš? Možná by stálo se nad tím zamyslet. Ale na to nemáme úplně čas ani prostor. Tedy za mě mužeme asi spolupracovat, nevidím v tom problém."

Podívám se na ostatní co oni na to a můžeme tedy konečně vymyslet jak odsud.

URIEL

Rikka sa utíšila, ale stále roztrasená stojí pri stene a nedokáže odtrhnpť oči od Octaviinej hlavy.

Uriel, ktorý leží na zemi a odhodlane sleduje všetkých okolo a je prirpavený sa brániť, si jednou rukou drží poranený bok a v druhej ruke mu poskakujú elektrické výboje. Prepichuje pohľadom Guilerma a Darshanu, potom povie.
"Dobre, stiahnite svoje zbrane a budeme kamoši. Čo sa týka tvojích otázok, sú to len povídačky. Aj elfovia nás bombardovali poplašnými správami, že sa niečo v kráľovstve deje, ale to vždy sa nájdu nejaký blbci, ktorí vzívajú nejakého démona. Ľudia sú hlúpi a démoni vedia, že v tomto svete nemajú čo hľadať. Sám kráľ poveril niekoľkých vyšetrovateľov, aby to preverili, ale podľa toho čo viem, nenašli žiadnu hrozbu. Usudzujem, že sa len elfovia snažili vymyslieť nejakú zásteru na to, že nás chcú napadnúť. Dosť to medzi našími rasami škrípe a očakávam, že čoskoro môže dojsť k vojne. Preto je aj malý princ tak dôležitý. Ako bude naše kráľovstvo vyzerať, keď sa rozšíri, že princa ukradli tie nečisté čarodejnice? Verte mi, nejaký Diathos nie je reálna hrozba. Hrozba sú elfovia, ktorí chcú napadnúť kráľovstvo. Ja som mladší hradný mág, ak by sa na hrade objavila nejaká čierna mágia, asi by som o tom vedel. Čierna mágia je zakázaná a okrem čarodejníc ju aj tak nikto nedokáže používať len tak. Takže ak čakáš, že ti poviem, že áno, na hrade sa snažíme vyvolať démona, tak ti na to odpoviem, že si starý blázon!."

Platónova jeskyně

Rikka se zmítá a je vyděšená snažím se ji uklidnit. na její otázky neznám odpověď prostě to beru tak, že se to stalo a musíme řešit to abychom nepozdechali sami. A už vůbec nehodlám, řešit morální otázky, jestli si něco zasloužila nebo ne. Zvlášť když sama přiznala, že mě chtěla zabít a vyšilování Wynn si rozhodně užívala.

"Neřeš to, co se stalo, nedá se odestát. Teď prosím mlč ať neumřeme taky."

Pak se ozve Atti posílá nás do prdele.

"Kámo neblbni musíme se odsud dostat, přece tu nezůstaneš..."

Jeho "sbohem" mě utne. Mrzí mě to, ale je to jeho rozhodnutí, nevypadá, že by se dal přesvědčit a tak toho nechám. Místo toho se zaměří moje pozornost na Uriela. Toho, kterého sem žádal, aby Eleanor zajistila. No nezajistila. Dík. Nijak to nekomentuju, každý plno řečí a skutek utek. Namířím na něj meč, tak abych, stihl udělat rychlý výpad dřív než začne kouzlit. Ideálně sek na hrtan a bylo by po mágovi. Ale já ho nechci sejmout, teď ještě ne. Musíme se dozvědět víc. Poslouchám ho co říká. Jen se blahosklonně usmívám. Pak klidně odpovím.

"No chlapče, tvůj tatík Edík nás prosil, ať se po tobě podíváme. No a já když jsem tě viděl tam ležet, rozhodl jsem se přes zdravý rozum tě sebou vzít, jinak bys tam do teď chcípal. Zařval u toho můj kámoš a ty místo pokory a díků, že tě ošetřila tady Rikka jsi arogantní a házíš tady tituly a královským jménem, jako by to mělo pro nás něco znamenat. Nejsem z této "šťastné" země a tvůj král jeho tituly či tvoje mě nezajímají. Jak jsem řekl, máš pro mě hodnotu jen šedesáti kilo šunkovýho nářezu.
Ale můžeš se uklidnit, kdybych tě chtěl sejmout, proč bych tě sem tahal, že jo.
Jak říkáš můžeme si pomoci, ale i když nejsem z této země, někteří jo a já se nebudu podílet na vyvolání démona. Jsem možná starej cynickej kokot, ale jsou věci které dělat nehodlám.
Než se začneme domlouvat jakou taktiku zvolíme venku. Jestli se budeme tiše plazit nocí a nebo bojovat ve dne, chci vědět jedno: Co víš o únosu toho kluka a co víš o černé magii na královském hradě. O kultistech vzývající démona jménem Diathos a také jak je v tom král zapleten. Co vše o tom víš?
To jsou moje otázky a na ty chci odpovědi, jinak tě tady prostě necháme. Můžeš se plazit zase nocí. Dost možná zdechneme i my, ale promiň já se nebudu podílet na vyvolání silného démona jménem Diathos. Samozřejmě už nějaké informace máme, takže, když budeš lhát, je dost možnost, že to poznáme. A pak platí varianta, že tě tu necháme. Hmmm?

Když ještě dodá, že ve jménu krále a království mám poslat Rikku aby ho ošetřila, zasměji se zase já.

"Ještě jednou, nezajímá mě tvůj král a jeho jméno mám úplně u prdele. Chápeš? Chceš ošetřit? Tak tady Rikku, která je mimo jiné až příliš hodná, i na takové kretény jako jsem já a ty, prostě hezky popros a ona to třeba udělá. Nejsem její pán, abych jí něco nakazoval, většinou pěkná prosba stačí."


Mrknu na něj a pak ještě s úsměvem dodám.

"Jo a strč si ty velkopanský manýry do prdele, mě nedojímají a akorát si tím zhoršuješ postavení. Pak můžeme v pohodě spolupracovat. Ok?"

URIEL

Rikka neovládateľne dýcha a úplne vyšiluje, ale Guilermova prítomnosť ju dokázala utíšiť. Trasie sa tak silno, že aj Guilermo má čo robiť, aby ju udržal. Rikka vytreštenými očami sleduje Octaviinu hlavu, ktorá bez života leží na zemi a kouká do stropu. Rikka potom hodí pohľadom na Guilerma a stále opakuje, ale už potichšie.
"Ona ju zabila, len tak. Octavia tu stála a ona jej odsekla hlavu. Ona ... ona ... nemá hlavu. Toto si nezaslúžila. Prečo to urobila Guilermo? Prečo?"
Guilermo vie, že to nie sú otázky namierené priamo na neho, to len sa Rikka snaží spracovať to, čo sa okolo nej deje.

Uriel sa medzi tým uvolnil z koreňov, ktoré ho ešte držali. Je zranený, na vlastné nohy sa len tak sám nepostaví, ale má dosť síl, aby roztrhol zvyšné korene a potom sa nahol nad zem, aby mu vytiahla zvyšná krv z nosa. Guilermo mu dal poriadne silné rany a Uriel si musel ešte odkašlať a vyfúknuť z nosa krv, aby mohol normálne rozprávať.

Zatiaľ sa k nemu priblížila Eleanor a dožaduje sa kráľovskej spravedlnosti a Darshana mu radí, aby bol na ostatných milý. Atti sa zatial utiahol s Wynn do úzadia.

Uriel sa chviľu rozdýchal po tom čo sa stalo. Predsa len niekde za dverami jaskyne sa pohybujú Marmary, ktoré sem prilákal Rikkyn krik, z hory sa ozval nejaký ohlušujúci rev a pri jeho nohách sa vála hlava nejakého dievčaťa. Ale potom zdvihne zrak a všetkých si vás obzrie. A urobí to isté čo Guilermo. Začne sa smiať.

Ak by k nemu niekto urobil čo i len jediný krok, v očiach mu prebehne iskra a medzi prstami mu začne preskakovať elektrina. Ruku má stále na zemi, ale je to dostatočný varovný signál, aby sa k nemu nikto nepriblížil. Potom začne rozprávať, trochu nahnevaným tónom.
"Ste parta bláznov, vy ani netušíte, čo tu robíte! Ako ste sa mohli dostať takto ďaleko? Ale!" Pozrel sa na Darshanu a potom na Guilerma. "Súhlasím, necháme naše spory na neskôr, teraz bude najlepšie ak budeme spolupracovať. Za prvé, netuším o čom ste to predtým žvanili o kráľovi. Ja som mladší kráľovský hradný mág Uriel, dostal som za úlohu nájsť malého princa, ktorého tie hnusné bosorky uniesli z jeho postielky. Neodídem z tohto lesa, kým ho nenájdem a neprivediem späť. Za druhé, tie tvory tam vonku, vy nemáte ani predstavu ako s nimi bojovať, ha ha ha. Je to jednoduché. Musíme počkať do úsvitu a potom sa cez nich prebojujeme. Máme výhodu, mňa. Moja mágia ich dokáže úplne znehybniť. Ako som už povedal, so svojou družinou sme ich zabili viac ako tridsať. Cestovať v noci je bláznovstvo. Neviete kam idete, neviete ktorým smerom máte ísť a bez svetla kľudne vrazíte do jedného z nich len tak. Ak zapálite svetlo, viete sa brániť, ale aj tak stačí pohľad na zlú stranu a jeden z nich vám skočí do zad. Pôjdeme za denného svetla. Ja a ďalší mágovia v strede, bojovníci v prvej línii, he he to by bolo ideálne, ale vy nie ste zrovna ideálna skupina na útok na Haag. A pozor na post mortem. Nestačí ich zabiť, aj bez hlavy sa ešte pohybujú a hádžu se sebou ako mŕtva ryba. Niekedy aj utekajú ďalej bez hlavy a chcú vás zabiť. A za tretie, v mene kráľa a kráľovstva, pošli to dievča, aby ma ošetrilo, takto ďaleko nedojdem. Potrebujeme sa navzájom." Poslednú vetu venoval Guilermovi.

Guilermo vidí, že v Urielových očiach je voči nemu zášť a že Uriel nie je posratý od strachu. Vy viete, že kráľovský mágovia sú mocní, ale nie len mágiou, ale aj postavením. Rozhodne musíte mať isté predpoklady, aby si vás kráľ vybral za hradného mága. Ale áno, sila mágie je podstatná a Uriel sa cíti naozaj silný, keď sa díva do očí Guilerma a nehodlá uhnúť pohľadom.

Nádech

Čistá práce.

Otec by neřekl nic. Rigan by mě za tu lest pochválil. A Madhur ocenil perfektní ránu. Heidr ale stojí ve stínu. V oku tátův šíp.

Taky bych si přála tak milosrdnou smrt.

Žádný hnisající obvazy a puch, žádný umírání s úlevnejma ksichtama všech kolem. Šmik a konec. Dokonce v okamžiku, kdy si myslela, že má navrch. To je prostě paráda, co zahřeje u srdíčka. Vytáhnu z toho jejího ebonit.

Neměla jsem ani možnost ověřit jestli teda jo a nebo jestli ebonit teda ne. V každým případě nenechávám nic náhodě a vzpomínám na misi, kdy jsme museli každýmu padlýmu parťákovi srazit hlavu a probodnout srdce. Stala se z toho taková rutina, takže u toho působím tak vzrušeně, jako když pletu šálu. Vim ale, jak to působí na okolí.

Byl to risk, já ale spolíhala, že budou zcepenělý. Jo, byla tady eventualita, že se na mě někdo z nich vrhne...

Kdyby to byly dámy, omráčila bych je. Kdyby to byl Atti a přeháněl to, nejspíš bych se nechala sejmnout. Tahle výprava je dost možná sebevražedná. Kdo to ještě nepochopil, může se zhroutit, až mu to dojde. Jestli ale máme dokončit úkol, potřebujeme bijců co nejdýl a co nejvíc.

A než dva zraněný... to je lepší jeden mrtvej.

Odplivla bych si, ale Guilermo to udělal víc než dostatečně za všechny. Na jeho kývnutí zajistím vchod. Jemu to došlo, protože je vod fochu. Zbytek jsou mláďata, co budou hníkat a vyšilovat a nenávidět mě. To známe.


"Moje profese je ale nutná." zamručel Madhur líně. "Někdo jí bude vždycky vykonávat. A tak je lepší, že jí vykonává někdo dobře." Za pár hodin měla téct krev. A ve velkým. On si tam tak klidně ležel.
"Nemáš vůbec žádný pocit viny?" zeptala jsem se. Asi v tom bylo trochu opovržení. Víc, než jsem chtěla ukázat. A on si toho všimnul. Usmál se; velká roztažená rána nad masivní čelistí. Zase jsem si lehla. Dotkla se svojí kostnatou rukou jeho medvědí hrudi. Nechtěla jsem být necitlivá.

Ale jak chcete být ke katovi pořád jen citlivka.

"Žádné výčitky. Žádné noční běsy. Nic z toho. Nic z toho, co máš Ty, Kvítku." pohladil mě po zjizvené tváři hrubým štěrkem svých dlaní. "Díky mně dnes město s klidem usíná. A díky mě zítra nikoho nečeká krutější smrt, než skutečně musí." Ty oči byly tak zvláštní. Nepamatuji si už jejich barvu. Ale od téhle noci spím dobře.


Něco jako ten křik jsem očekávala. Zabila jsem čarodějnici, ne děvečku. Její souputnice to ucítí. A já konečně vyzkoušim ten ebonit. Mrknu se na zbitýho Uriela.

Vojna neni kojná! Řek by Rig a dodal by, že já bych nejspíš bejt mohla. Já to neřeknu. Spíš špitnu Urielovi, kterýho Wynn naštěstí mordovala míň než Guilerma, kterej zas pro změnu předtim víc mordoval jeho: "Potřebujeme se navzájem, milostpane. Ale nebuďte na ostatní tak příkrej, jinak to blbě dopadne."

Eleanor je trošku cvok. Ale vysvětlení je na místě. Pokud neslyším, že máme marmara u držek, odpovím:

"Rozeštvávat skupinu v takový chvíli je pokus o zabití nás všech. Asi vám to jenom nikomu nedochází..." Voni jsou fakt uplně jalový. Kdyby jim Octavia řekla, že mají marmarovi vlézt do tlamy - !že to ho konečně už uplně zabije! - tak už z tý tlamy koukaj jen Eleanor plosky.

Atti nás posílá do prdele.

Měl s tou jedubábou techtle mechtle.

To sem si myslela. Ale až vychladne... Za pár let... Možná za víc... Až mu budou kolem kolenou překrytých vousama běhat caparti jeho capartů... Tehdy mu to dojde.

Dva světy

Rikka řve, Eleanor plácá, Guilermo a ten druhej týpek jsou škrceni kořeny, Darshana pokuřuje. Vlastně je to tu, jako na nezřízeném večírku uprostřed Whitewallu. Dost hlasité na to, že okolo se to hemží démony lovícími podle sluchu. Wynn špitá, že nás někdo chce všechny zabít. Ten týpek ? Nebo Guilermo ? Rikka ? Nerozumím. Možná, už je chudák holka na pokraji zhroucení. Nedivím se. S jejím racionálním uvažováním a potřebou všechno vysvětlit. Je toho na ní za poslední dobu až moc.

Nadechnu se, abych Wynn pošeptal další slůvka, když se ozve Octavie. "Jdi s tím do prdele." chci jí říct, ale mojí pozornost upoutá proběhnuvší marmar před jeskyní. Stočím pohled ke vchodu a následně obrátím hlavu, abych ji skutečně poslal k šípku. Vzápětí jen zírám na kácející se bezhlavé torzo, do kterého Darshana zabodává dýku.
"T-to.." špitnu a s vytřeštěnýma očima se podívám na Wynn. Rikka zase řve, hora sténá a já vnímám jenom Wynn. Tohohle okamžiku jsem se příšerně bál. Octavie a Wynn, propojené krvavou magií. Zemře jedna, zemře druhá. Tak to říkala ne ?
Wynn ochabuje."Nenenenene to mi nedělej." zaúpím potichu a snažím se jí udržet na nohou. Povede se. Zázrak ! Wynn dýchá natisknutá na mé rameno a omlouvá se. Za co ? Jestli to tu někdo podělal ona to není.
"Je to dobrý Wynn. Je to dobrý. Dobrý." odříkávám potichu a hladím vzlykající druidku po zádech. Probodávám zlostným pohledem Darshanu. Proč ? Posrala to všechno ! Celý vstup do hory. Klíč k přežití na tomhle hrůzném místě. A jakým právem ? Jakým právem mi zabila dceru ? s každou další otázkou ve mě hněv narůstá a pokud bych neuklidňoval Wynn zcela jistě, bych jí oplatil podobné milosrdenství, jaké ona udělila Octávii. Dýkou do ledvin a trhnout nahoru. Nasrat smrtitetko. Nasrat.

Guilerma to očividně taky nerozházelo. Zabila nám průvodkyni a jediný štít proti démonům. Však se nic neděje, co potkáme to rozsekáme. A ještě si neodpustí pompézní plivanec. Škubnu koutkem, ale nekomentuju. Očividně je taky rozhodnutý vzít horu ztečí. Copak ho to nesere ?
A nakonec, jako zlatý hřeb Elenka. Plácá a plácá. Jako vždycky.
Kurva to jste tu všichni z kamene ? Jasně Octavia nebyla zářným příkladem dobra, ale do hajzlu. Ne tohle je zkurvená žoldácká skupina. Darshana, Guilermo, Eleanor...vypadá to, že všem jde jen o prachy. A je jedno koho kvůli tomu budou muset sejmout. Kdo bude příště ? Darshaně se znelíbí Wynn, tak jí u jídla prostě propíchne hruď ? Ne, rozhodně nebudu cestovat s bandou psychopatů, která není schopná se chovat, jako lidi.

Já mám plán. Potřebuju k němu Wynn a nikoho jinýho. Jestli chtějí jít ven, tak hodně štěstí. Budou stačit dva marmaři a je z nich sekaná. Do nitra hory ? Skvělý nápad. A bylo by fajn se třeba zeptat Octávie kam to vede, než jí kurva useknete hlavu. pomyslím si na jejich návrhy.

"Jděte třeba do prdele vážení. S váma já už nikam nejdu. Nasrat." zavrčím potichu na tu bandu psychopatů. Chytnu si pevněji Wynn. "Pojď na chvilku si tady sedneme jo?" zamumlám jí do ucha odvedu jí do nejtemnějšího kouta jeskyně. Pokud na mě promluví Guilermo odseknu mu prostým "Sbohem", pokud Eleanor nebo Darshana, pak je obdařím vztyčeným prostředníčkem. Jestli se někdo jen špatně pohne směrem ke mě nebo k Wynn, jsem připravený nás bránit. A fest. Nasrat magoři...skapejte si v žoldáckým stylu.

Nepropadejte panice

„Jsem ráda že jsi zase vzhůru Atti takže to co ti dala Rikka zabralo.“oznámím jako bych to že je Wynn knihomolka řekla abych zjistila jestli se skutečně probral. Navíc tohle říkal on, ohradila jsem se já že jestli mně ještě jednou nazve čáryprdkou zarazím mu to co jsem držela když jsme ho sem nesli tak silně že bude muset opět čekat až mu to opět sestoupí? Ovšem to už Atti začne uklidňovat Wynn zatím co já se podívám po tom klacku který jsem předtím odložila protože potom co jí omráčím se už na to nebude moci soustředit a ty kořínky se vrátí zpátky do země. Mezitím Rikka začne škubat kořínky a já protočím oči a začnu rýpat prsty v zemi než mně napadne jestli jí nemám dát ten klacek a poradit co s ním má dělat. A pak se do toho vloží Darshana jsem tak překvapená že mně probere až křik Rikky.
„Ano ona jí zabila, ale musíš tak křičet?“
Ne ani mně to není příjemné nemluvě o tom že to byla Octavia na které jsme se rozhodli založit náš plán, tedy oni se rozhodli měla jsem něco říct na druhou stranu jsem toho řekla hodně a všechny mé návrhy byly přehlídnuté jako placatý kámen. A pak přijde křik který jako by se vzal z nitra hory, křik plný bolesti,a zoufalství až venku praskají stromy a země se třese. Zakryju si uši a když vidím jak ze stropu jeskyně ve které právě jsme padají kameny a špína tak jsem si jistá že tohle není dobré. Tuším co by to asi mohlo být četla jsem o něčem podobném ovšem nevěřila jsem že to je možné.
Oni jsou nějak propojení s touhle horou dlouhá izolace to zajistila, tvoří jistý celek jako kroužky na zbroji. Oni jsou řídící prvek vše ostatní (jako třeba zdejší obávaní strážci lesa) jsou jenom věci jako třeba lucerna, mohou být poškozeny a nahrazeny ovšem pokud zemře jeden z nich ...
„Ehm ... Darshano? Vysvětlíš nám prosím co tě k tomu vedlo?“
Protože by mně zajímalo jestli za tím stojí něco víc než že si jenom víc nacpala dýmku tím co kouří. Mezitím se Wynn složí a Atti jí zachytí a zatím co já protočím oči ona se rozhodne pro zaručený postup hrdinky z romantických příběhů které často četla. O světě plného líbivých frází a šťastných náhod kde nikdo nemusí vyvíjet úsilí, kde stačí jen sentimentálně zpívat protože zde vždy všechno dobře dopadne.

Úplně to vidím před sebou:
Wynn:„Jsi takový silák můj milý Atti jistě by ses s nástrahami tohoto lesa dokázal vypořádat jako pravý hrdina.“
Atti namítne že není hrdina ovšem Wynn ho opraví že je hrdina, její hrdina. Potom však zvážní a na tváři se jí objeví zděšený výraz:
„Ale co když budeme přepadeni? Náhle přepadeni? O Atti drž mně nebo omdlím.“
A Wynn skutečně omdlí ovšem místo Attiho jí zachytí Darshana a rozhodne se jí profackovat aby se probrala. Atti namítá ovšem Darshana říká:
„Můžeš mně nakopat do kloaky ovšem to nezmění nic na tom že Wynn je knihomolka, na druhou stranu vy dva jste pro sebe stvoření protože schopností vás obou dosahují téměř záporných hranic.“

Ale nyní k vážným věcem podívám se na Uriela který je pořád uvězněný v koříncích které se nestáhly potom co se na ně Wynn přestala soustředit. Přesto dojdu k němu a prohlédnu si ho, nevím jestli to že se dostal tak daleko má něco společného s tím že Octavia přeháněla nebo s tím že je tak dobrý.
Královským mágem se nestanete jen díky tomu že jste docela mocní musíte lézt do zadku správným lidem. Tedy pokud jste žena máte to snadnější ...
„Eeee no jak to jenom říct ... teď by se nám hodila ta královská spravedlnost kterou jsi Guilermovi vyhrožoval.“mluvím poněkud nervózně s docela zřetelným nádechem sarkasmu.
„No možná bychom mohli venku spálit to co Darshana kouří, byla bych schopná hnát kouř správným směrem aby sjel celý les a ne my.“
Tentokrát mluvím bez nádechu sarkasmu jako bych mluvila o skutečném plánu než se vyjádřím k tomu dalšímu co Guilermo řekl.
„Nejdřív bychom je měli znehybnit a až pak rozsekat, oheň by mohl platit stejně jako blesky ovšem je tu problém s tím že jejich smrtelný křik by se přilákal ostatní. Také se můžu pokusit opakovat to co říkala Octavia možná by to mohlo zabrat. I když nevím co to znamená, Wynn jejich jazyku rozumí ovšem ta je teď ...“otočím se směrem k Wynn a pak mlasknu. Potom Guilermo ukáže na průchod dál do jeskyně možná to je nějaká cesta která vede pod lesem do hory.
„Možná že tohle by byl lepší nápad.“dodám skloním pohled ke svým bosým nohám a zavrtím prsty.

No Women No Cry

odkaz

Říká se, že cesta do pekla vede skrze ženu. Podle mě je to blábol, ale pravda je, že ženy mají svá výrazná specifika. Jasně každá je jiná, ale některé ženské zbraně využívají všechny.
To jste takhle mlaďounká studentka na první své výpravě v životě, ale vlastně zjistíte, že vás sere komandování o dvacet let staršího veterána. Protože přeci kuře, vždycky ví lépe jak létat, než starý orel. A samozřejmě vás nejvíc nasere, když vám, řekne ať se seberete a nebulíte, když fňukáte v temné jeskyni. To je prostě přece tak přirozené a tak se rozhodnete ukázat svaly. Však co se muže stát. Prostě tomu starýmu kokotovi ukážete, jak jste tvrdá, jenže ten starej kokot místo toho, aby se vyděsil a pochcal se před vaši hroznou mocí se vám tlení do ksichtu.
Jak z toho ven a přitom neztratit tvář a necítit se trapně, prostě mu ukážete a tak přitvrdíte. Jenže z něj začne chcát krev a pak se to posere. No jasně vždycky se to přece posere. A najednou místo výslechu v jeskyni, je všude řev a najednou i krev. Prostě dámský chaos. Ale jak z toho ven? Co zkusit ten průser napravit... ale no tak... naivo. Uděláme to co prostě dělají v laciných rytířských románech od Hermana von Aue, zhroutíme se do náručí svého milého. Tvl. fakt, hotová hispanolská dámská novela. V tu chvíli mi je Attiho líto, kámo budeš s ní mít těžkej život, ale to jsou prostě ženy. Ty nemůžete nemilovat. No asi proto jsem furt sám.
Musím se pro sebe usmát, už mi dávno není do smíchu jak, když se Wynn snažila ukázat svaly na začátku. Smích mě přešel ve chvíli, kdy začala Rikka křičet. Jako jo Wynn to přehnala, ale kurva, nebylo to nic hrozného držku jsem měl rozbitou i dřív a nedělal bych z toho nějakou extra událost, jen bych ji asi vypičoval, ale prostě se to celé zvrhlo. Tečku tomu dala Darshana useknutím hlavy Oktávie. Situace se náhle radikálně změnila, je potřeba rychle jednat. Jako v jednom se Darshaně nedá upřít koule, udělala to na co já jsem dlouho neměl, kvůli nějakým ohledům a lítosti. Jako Oktávie skupinu dlouhodobně rozesírala o tom není pochyb a vyznat se v jejich lžích to byl úkol pro nejlepší elfí stopaře. Ale byla to cesta, jak se dostat do nitra hory. No teď to bude těžší.

Po dramatickém zhroucení Wynn se uvolní i kořeny, ne úplně, ale já vím, že se z nich musím dostat co nejdřív a utišit Rikku. Ta holka prokázala, ohromné množství loajality vůči mě, vážím si toho a úplně mě to dojímá, ale teď není čas. Vymotám se z uvolněných kořenů a hubu mám plnou krve z rozbitých rtů a jsem celej dodrápanej. Natáhnu a flusnu krvavý plivanec přímo na boty a nohy Wynn.

"Dík!"

Jasně mohl bych přidat něco na téma Dobrá práce, nebo ironické Tak co posralo se to?, nebo jí připomenout její kecy o ohrožení skupiny, což na rozdíl od mého výslechu a zachraňování Uriela, mělo účel jen ukázat svaly. Ale neudělám to, není na to čas a navíc mám na tom taky svůj díl vinny. Chtěl jsem, aby se sebrala, aby se nasrala a začala šlapat. Prostě pochoduj nebo zemři. Bohužel, to co platí na vojcly, na mladou ješitnou rozmazlenou holčičku, to muže mít takový učinek, že to nedokáže zvládnout. Holt tyhle děcka.
Okamžitě tasím, pokud by chtěla Wynn ještě zkoušet nějaké pičoviny dám ji mečem naplocho, aby se uklidnila. Přece jen ji mám docela rád ať je jakákoliv a nechci ji ublížit. Věřím, že jí Atti zvládne. Místo toho celý rozbolavělý skočím k Ricce a zacpu jí pusu.

"Tiše, tiše. Jsi moc šikovná holčička, ale tiše."

Pohladím ji po vlasech a strčím víc do bezpečí jeskyně. S taseným a napřaženým mečem si stoupnu na bok vstupu do jeskyně, kdyby do ní chtěl proniknout Mamar, abych ho krytý mohl seknout. Podívám se na Elen.

"Elen prosím zajisti Uriela ať nezdrhne, nebo něco nevyvede, nemůžeme mu zatím věřit."

Stále ze mě chcčije krev potřebuju ošetřit, ale nemůžeme nechat volný vstup. Kývnu na Darshanu, jestli by mi pomohla. Pak poprosím Rikku o ošetření.

"Musíme vymyslet taktiku jak ven. Kouzla a meče? Kořeny, oheň, ocel. Mohlo by to na Mamary zabrat? Znehybnit, zapálit, rozsekat?"

Podívám se na ostatní. Teď teprve musíme držet spolu jak dobře sehraná jednotka, žádné podobné hrátky. Krýt si záda a postupovat. Nebo... Ukážu na další prostory jeskyně.

"Nebo? Tudy?"

Zatím můžeme držet vchod či ho i zavalit. A zkusit to cestou skrze jeskyně, pokud tedy vede dál, ale to se dá zjistit podle plamenu jestli je tu průvan bude to mít druhý východ. Zkusíme a uvidíme.

Všechno je špatně

Ani nevím, kdy jsem se postavila na nohy. V jednu chvíli si prostě uvědomím že stojím a třesu se vztekem. Jediná výstražná kontrolka pořád bliká a křičí na mě hlavně potichu, hlavně potichu... jsou furt všude kolem...
Proto když se Guilermo začne zpoza větve pochechtávat a mluvit, zděšeně sevření ještě o něco víc utáhnu. Mezitím něco říká Eleanor, ale tu ve svém rozčilení a roztěkanosti vůbec nestíhám vnímat. Třeštím oči na Guilerma a utahuji sevření. Musí to pochopit. Nesmí mluvit tak nahlas. Jinak umřeme všichni.

Trhnu sebou až ve chvíli, kdy do mojí bubliny dolehne křik Rikky. Po tváři mi steče čerstvá slza... Chci jí odpovědět, ale v krku mám knedlík. Venku se něco pohne a já na okamžik přestanu dýchat. Snažím se jí gesty naznačit ať je zticha, že všechno bude v pohodě.

Znova sebou trhnu, když ucítím dotyk na rameni. A slyším ten hlas... Probral se... Na malý moment kořeny povolí to smrtelné sevření, ale stále zůstávají smotané, jen umožňují volnější dýchání. Zachytím Attiho pohled... A je to jako by se v tom moři beznaděje rozsvítilo slunce. Nenene, jasně že se nikomu nic nestane, když budou všichni zticha. Nechápe to, teď se probral... Musím mu to vysvětlit...
"Jde o to, že nás tu chce všechny zabít!" Odpovím sotva slyšitelným šepotem Attimu se značně zoufalým podtónem a přeskakujícím hlasem.

Pak se do toho začne montovat Octavia... a Darsha, která je na nohou... Proč mě všichni najednou tak řešej? Až v tu chvíli mi dojde, že dvojice pod kořeny dost možná nemůže dýchat. Se zděšením uvolním ještě pár dalších šlahounů, aby se neudusili. Tak nějak doufám, že podle pohybů venku už to teď všichni pochopili. Musíme být zticha. Nervózně koukám ke vchodu do jeskyně, a každou chvíli čekám, že dovnitř strčí hlavu ta nestvůra.

Podívám se na Octavii... "Nemůžeš je nějak..." A v tu chvíli se to stane. Darshany ruka provede takový skoro nenápadný pohyb. A přesto zkazí úplně všechno. Nestihnu se ani leknout. Jenom se mi útrobami rozlévá pocit naprostýho selhání a marnosti, když sleduju Octaviiny najednou mrtvé oči. Vlastní nohy mě neunesou. Chci se prostě jenom svést na podlahu, ale Atti mě drží pevně. Jenom postupně mi dochází, co tohle znamená a stejně mi nejspíš nedochází všechno.
Jeskyní doznívá Rikky křik, ale taky nějaký křik z venku. A mě už je to jedno. Něco se ve mě zlomí. Schovám obličej do Attiho ramene a už nedokážu dál potlačovat zoufalé vzlyky, které se derou ven. Je toho moc.
"Atti... Atti... mě je to tak hrozně líto...Atti..." Mumlám furt dokola jeho jméno a marně se snažím z mysli vytlačit ten pohled mrtvých očí a kaluže krve. Držím se ho jako klíště, jediná jistota... a na okolní svět zapomínám.