Bez dechu

Přes všechny vjemy stromů vůbec nevnímám svoje okolí. Zvuk boje a umírání je tak hlasitý, že přehlušuje všechno kolem. I když je mi to všechno krajně nepříjemný, ti lidi tady za nic nemůžou. Elfové je napadli naprosto brutálním způsobem a zavraždili spoutané zajatce. Těžko se dá jenom přihlížet. Snažím se o tom moc nepřemýšlet, a chmatám jim po nohou, rukou, rozrývám zemi a občas někde někoho uvězním.
Asi ještě nikdy jsem se stromy nemanipulovala v takovém rozsahu, a cítím, jak mě to vyčerpává. V jednu chvíli dokonce nemůžu dýchat. Stahuje se mi hrdlo... Musím otevřít oči a zalapat po dechu. A zjistím, že visím ve vzduchu a krk mi tiskne větev. Oči se mi zalijí slzami bolesti. Ale nedokážu ani vykřiknout.

V panice se snažím odtrhnout dřevo z krku, ale to je zbytečná snaha. Pod sebou vidím druida. "Chrsrr hrssff!" Snažím se zapříst rozhovor, ale pevně utažená větev mi dovoluje jenom nesrozumitelně sípat a poulit oči. I když se mi začíná zatmívat před očima, mám odtud dobrý výhled na bojiště. Což taky není nic moc. Ale zahlédnu Attiho řítícího se k nám na koni. Zvýším svoje úsilí v kopání nohama a chrčení, abych upoutala druidovu pozornost na co nejdelší dobu.
Začínají mi ochabovat končetiny. Mávání vzdám a snažím se ulovit nějaký vzduch. Další chrčení.
Nakonec už se zmůžu jenom na pokus o ovládnutí stromu, který mě drží. Druida asi nepřetlačím, ale jestli se Attimu povede vyvést ho dostatečně z rovnováhy, třeba na chvíli povolí a budu se moct nadechnout.

Landsknecht Meat Grinder

odkaz

(jemná podbarvovačka)

Válka. Válka se nikdy nemění... řev, sténání, prach, kouř a krev. Vůně krve a kouře zahltila prostor roztáčím velký obouruční meč a jeho čepel háže rychlé odlesky. Kinetická energie meče v mých obrovských prackách je tím neustálým pohybem ještě zesílena. Pro normálního člověka, je takový meč neohrabaný, prostě proto, že málo kdo má na jeho správné ovládání dostatek síly. V landsknechtském Fähnleins tuhle krvavou práci dělali Doppelsöldneři, jméno bylo od toho, že měli dvojitý žold a ten měli proto, že vydali za dva chlapy a to jak na bojišti tak u stolu. Vlastně bych se nedivil, kdyby i do postele si museli brát dvě kurvy. Na tuhle práci jste ale naštěstí nemuseli být moc chytří, zato bylo třeba hodně síly a rychlosti. Když se k tomu přidala zkušenost, nějaké ty znalosti od fechtmistrů a nějaká ta znalost klasiky z fechtbuchů, Zweihänder nebo Flamberge byly skvělé zbraně. Nebo aspoň já je miloval.
Jako teď; kurva já jsem toho zmrda rozpůlil jak převařenou špagetu. Čepel sviští v oblouku, elf se kryje rychle přecházím do kontraseku, je to náročné svaly se napínají, ale ej to dostatečně rychlé, chlap nestihl se ani krýt ani uhnout z jeho hlavy se uloupne kus i s lebkou. Jak když krájíte chleba od skrojku. Vím, že v tuto chvíli nejsou moje potravinové přirovnání úplně ideální, ale řekněte sami copak tomu dalšímu zmrdovi právě nepraskla hlava jako z věže hozený meloun, když dostal uder hlavicí a já mu pak na ni na zemi dupl. *pluck* Kurva to mě zase baví. Člověk má pro co žít ... pro brutální zabíjení v bitvě. Proč se na mě ten borec tak díval? Protože se u toho směju, když kolem mě lítají končetiny? Vždyť to je vtipný, támhle zrovna letí ruka a za ní další. Tak jak to je jedna ruka netleská? Nebo má jednu ruku dlouhou?
Dalšímu s brutalitou sobě vlastní odseknu obě nohy. No dohajzlu a už ho máš až k zemi. Dlouho si své extravagantní výhody neužil a už je z něj pan trupík a pak už jen kus ořezanýho mrtvýho masa.

Vnímám to celé trochu v mlze, bojový zápal a krvelačnost ze mě dělá dost bestii, ale cíl si vybírat ještě umím. Když mi upláchne ten hlavní elf vidím Sithiela jak je zapasovaný pod koněm. Rozhodnutí je jasné rozšmelcovat zbytek jízdy a našemu elfovi pomoci. Vrhnu se mezi ně a už zase lítají kusy masa na všechny strany. Nic neříkám jen se celý od krve přiblble usmívám. Kurva to je, ale jízda to mě baví... Pořádně to tu zmasit... jak za starech časů... dohajzlu i pár vesnic bych vypálil... ženský znásilnil, podřezal a děcka naházel do hořícího kostela...

Pak zahlédnu Starda jak bojuje s přesilou, vrhnu s vířícím obouručákem mezi jejich nepřátele. Sekám, drtím a lámu maso a krev, démon ve mě je hladový po utrpení těch zmrdů chci kurva další a další chci je všechny proměnit z živých s jejich příbehy a rodinami v mrtvé maso....

Čas zbabělců a hrdinů

Toho parchanta to nerozhodilo, ani trochu. Jen na mě zíral tím svým povýšeneckým pohledem a byl si jistý sám sebou. Dýku nečekal, rozhodně ne podruhé, ani potřetí, či počtvrté. Já na oplátku nečekal, že vržené projektily zablokuje s takovou lehkostí. Je dobrý, až moc dobrý. "Sakra..." povzdechnu si skrz zatnuté zuby. Jen periferně si všimnu, že do sebe armády narazili. Chci Guilermovi v duchu popřát hodně štěstí, on je určitě v té největší mele. Já si musím poradit sám. S dýkou v dlani rychle přemýšlím, jak elfa překvapit.

Nestihnu. Okolo mě se prořítí nasraná hora svalů s bojovým šílenstvím v očích. Přikrčím se a uskočím stranou. Slýchal jsem příběhy o bersekrech a vím, že těm je lepší se klidit z cesty. Řežou pak všechno, co se hýbe. Jejich meče se srazí v ostrém zazvonění. Epický souboj, ale nehodlám jen tak přihlížet. Elf se snaží vyhýbat. Načasuji si hod, když Guilermo znovu rozhýbe smrtící ocel. Zásah.

Nebyl to, ale tak dobrý zásah, jak jsem doufal. Navíc mu dorazili posily, které zhatí Guilermův finální úder. Jeden z elfů se natočí do výhodné pozice, když lancknecht roztínal jeho druha. Napřahuje se. Rukou mi projedou vibrace, jak se naše meče srazí. Nepřetlačuji se, jen získám dostatek času, než můj druh získá dobrý postoj. Pak čepel odtáhnu. Jdeme na to nefér, přesně v mém stylu. Dorážím údery meče a snažím se dát šanci obouruční čepeli mého přítele. Nakonec se však objeví skulinka v elfově obraně, kterou okamžitě využiji. Musí zablokovat těžkou ránu, prosmýknu se a v kleku mu zabodnu dýku do břicha. Uskakuji a trhám dýkou. Když se vám valí ven střeva, už je těžké blokovat. Rána těžké zbraně a elf je mrtev. Už se chci vrhnout po elfském veliteli, když nás zaskočí jízda. Letmý pohled na Guilerma a už stojíme rameno na rameni. Meč svírám obouruč a snažím se v těch pár vteřinách připravit na rozdrcená žebra a zlámané nohy.

Další zachránce se opět zjeví zničehonic. Nastane koňská mela. Najednou jsou všude kopyta, hlína a krev. Uskočím, nejsem si jistý kam až se chumel posune. Nakonec se zastaví. Máme chvilku čas. Elfský velitel utíká, několik elfů se zvedá a boj pokračuje. Chci se rozeběhnout za velitelem a prostě ukončit jeho pyšnou existenci, když...

Spatřím dívku na stromě. Jaká jiná by to mohla být než Wynn. Ale bojuje, ještě není pozdě. Měním plán a musím být rychlý. Vím, že tu zanechám Sithiela a Guilerma, ale nemůžu jinak. Otáčím se a první vrhám po jezdcích meč. I takovým mečem se dá házet, ale není to moc praktické. V tomhle případě funguje, jenom jako maskování letící dýky. Nečekám, zda zasáhnu a ženu se k jednomu ze dvou neraněných koní bez jezdců. Chytím se za hrušku a už, jak naskakuji nohou do třemenu, tak na koně hulákám. V sedle pak zkusím ještě projet skrz elfy, pokud se ještě nestihli posbírat. V opačném případě se jim zkrátka vyhnu a tryskem ženu koně směrem k lesu. Neohlížím se, mám jediný cíl.

Vzepjatý ve třmenech se soustředím jenom na ten jeden bod. Ale hranice lesa se blíží na můj vkus nepředstavitelně pomalu. Ale už ji vidím a i toho hajzla. Ten parchant co tam seděl na zemi ! Druid !
Nezastavuji, jen vytáhnu nohy ze třmenů. Uvidí mě, je to jasné, ale copak mám na výběr? zeptám se sám sebe. Ne i kdyby to měla být ta poslední věc, co udělám. Když bohové dají, seskočím na druida z koně, srazím ho na zem a přivolanou dýkou ho zkrátka brutálně ubodám. Nic fajnového, žádné finty. Čistá zlost a nenávist ve své surové podobě. Jsem připravený seskočit i dřív, kdyby chtěl povolat větve na mě, nebo kořeny na nohy koně.

DARSHANA a KULTISTI

Darshana svoj rozhovor s Rikkou nedokončila, jej pozornosť si vyslúžilo sedem mužov zahalených v kápích. Prebehli vo vedlajšej menšej uličke smerom kde sa začínal súboj armád. Darshana ich začala prenasledovať na svojom koni. Keď zatočila do uličky, uvidela sedem mužov, ktorí sa skrývali za múrmi domov a sledovali dianie na bojisku. Jeden z nich sa otočil, pretože započul dupot konských kopýt. Tu vo vesnici už nastalo hrobové ticho a preto to nebolo obtiažne. Keď uvidel Darshanu, ktorá na nich mierila lukom, okamžite začal kričať.
"Heeej!"
A tak aj ztichol, šíp mu vletel do hrude a on padol na zadok ku stene. Darshana hneď natiahla luk a vypálila ďalší šíp, ale ostatní sa už dali do úteku a Darshana jedného z nich tesne minula. Dvaja sa rozbehli doprava a štyria doľava. Darshana si všimla, že medzi tými štyrmi je jeden tlusťoch.

Nemala už výhľad na žiadneho z nich, aby mohla strieľať. Ako sa zdá, kultisti sú hrozní zbabelci a nie bojovníci. Daršana sa rozbehla za nimi, došla až k domu, za ktorým sa skrývali a kde na zemi sedí jeden z nich mŕtvy. Na jej prekvapenie sa dvojica mužov, skrývali hneď v uličke a rozbehli sa na ňu. Boli len dva metre od nej a chceli ju stiahnúť z koňa. Ale Daršanin kôň vycvičený na kopanie vykopol zadnými nohami a okamžite jenomu z mužov rozdrtil čelusť. Druhý dobehol k Darshane, zdvihol ornamentovú dýku a chcel s ňou Darshanu bodnúť, ale ona bola rýchlejšia. Stihla ho seknúť mečom cez hruď a on padol na zem.

Obaja ležali na zemi, ten porezaný sa držal za hruď a nariekal, doslova až plakal od bolesti. Nevedel sa ani pohnúť, ale ten druhý bol na tom horšie. Čelusť mal úplne zlomenú do vnútra hlavy. Bol mimo, ale ešte dýchal, ak by sa to dalo nazvať dýchanie. Z miesta, kde mal kedysi zuby len vychádzali bublinky.

Niečo ale Darshanu zaujalo, z kraja vesnice, smerom z lesa, uslyšela hlasy. Bol to elfský jazyk. Niekoľko hlasov, postupovali vesnicou.

ELF PROTI ČLOVĚKU

Atti stojí tvárou v tvár Aymarovi, velitelovi elfov. Očividne Aymar nevidí Attiho ako rovnocenného súpera, je mu to vidieť v očiach, v tom ako sa na Attiho díva. Preto sebavedomo, bez jedinej známky pochybností vykročí smerom k Attimu, aby ho zabil. Atti po ňom vrhne svoju dýku a Aymar sa s ľahkosťou uhne. Absolútne nečakal, že sa v Attiho ruke objaví druhá (tá istá) dýka a na tvári sa mu objavil prekvapený výraz, keď sa len o chlp vyhol ďalšiemu útoku. S tým si ho Atti udržal od tela. Hodená dýka sa znova objaví v Attiho ruke a vrhá ju zas. Aymar ju odrazil mečom do vzduchu, ale dýka už nikde nedopadlo, zmizla a objavial sa v Attiho ruke. Vrhol ju znova, Aymar švihol mečom a dýku odrazil takou silou smerom nadol, že sa zabodla do zeme. Sledoval dýku ako mizne a znova letí z Attiho ruky smerom k nemu. Attimu došlo, že je takmer nemožné Aymara zasiahnúť, je príliš rýchly a dokáže sa dýke vyhnúť, ale drží si ho dostatočne od tela. Pomaly sa k nemu krok po kroku približuje a Atti musí pri každom hode ustúpiť o krok.

Atti vidí periferne, že prvý ľudský vojaci dobehli do úrovne, kedy elfovia odhodili luky a rozbehli sa im oproti s mečom. Atti je otočený tvárou k lesu a vidí, že z neho vybieha armáda elfov naproti ľuďom. Než ale stihol vymyslieť ďalší postup, okolo neho doslova preletel Guilermo s vražednými úmyslami a bojovým pokrikom. Z celej sily sa ohnal po Aymarovi a ich meče sa stretli. Aymar musel ustúpiť, pretože Guilermo má v rukách aj v meči oveľa väčšiu silu, ale Aymar je o to rýchlejší. Guilermo rezal vzduch ťažkým mečom a Aymar radšej volil uhnúť sa, ako blokovať to. Už pri prvom blokovaní ho z tej sily zabolelo v zápästí a toho si všimol Atti aj Guilermo.

Znova sa mu podarilo uhnúť Guilermovej smrtiacej rane a rýchlim švihom porezal Guilerma na predloktí. Je to docela hlboká rana, ale Guilerma to nijak nezastaví. V tom Aymarovi do ramena vletela Attiho dýka, ktorú si tento krát nevšimol. Guilermo chcel využiť šancu, ale dobehli pred neho dvaja elfský bojovníci. Guilermo jedným sekom rozťal jedného z nich, ale ten druhý bol naozaj rýchly. Jeho meč smeroval Guilermovi na hlavu, ale zadržal ho Atti, ktorý má v ruke elfský meč.

Elfský bojovník sa chvíľu dokázal brániť obom, ale nakoniec podľahol, keď ho Atti bodol do brucha a Guilermo ho z výšku skolil svojím obojručákom.
Aymar medzitým ustúpil o pár krokov a niečo zakričal. Attiho a Guilerma upozornil dupot koní. Viac ako desať elfských jazdov sa rútilo priamo na nich. Cestou rozdupali jedného vášho vojaka, ktorý sa im priplietol do cesty. Guilermo a Atti sa nemalikde skryť, voz ostal niekoľko metrov vzadu, keď sa všetci vojaci rozbehli do útoku.
Guilermo aj Atti sa pripravili na náraz a pevne uchopili svoje meče.


Keď už boli jazdci niekoľko metrov od nich, do cesty im skočil Sithiel a oblúkovým sekom, odťal dvom predným koňom hlavy. Jeho dlhá čepeľ meča, prešla koňskými krkmi s ľahkosťou a mŕtve kone okamžite padali k zemi. Jazdci odleteli dopredu a kone, ktoré bežali v rade za nimi, sa potkli o mŕtve konské telá. Vznikla tak veľká havária a na zemi skončili šiesti jazdci. Sithiela padajúce kone preválcovali aj keď sa snažil im šikovne vyhnúť, ale z časti sa mu to podarilo. Zvyšní štyria jazdci trochu odbehli a bežali ďalej do prebiehajúcej bitky.

Atti a Guilermo videli Aymara, ako beží smerom k lesu, k svojím vojakom. Guilermo sa otočil, aby našiel svoju kušu a uvidel ju v rukách mŕtveho chlapca, ktorý leží na zemi s tromi šípmi v hrudi.

Atti s Guilermom sa rozhliadli po bojisku. Neďaleko od nich sa zo zeme zdvíhajú traja padnutý jazdci, pri nich leží Sithiel z časti zavalený mŕtvym koňom. Bez pomoci sa asi nepostaví. Na druhej strane sa ľudská armáda utkala s elfskou. Velitel Stard bojuje, ale proti tak veľkej presile začínajú byť straty citelné. Vidíte tak ešte dvadsať ľudských vojakov, ktorí bojujú. Medzi nimi sedí Eleanor chránená ohnivou stenou. Smerom k lesu uteká Aymar a o niečo ďalej visí na strome obesené dievča.



Medzitým sa Wynn dostala na kraj lesa a zvalila sa veľa zrúbaného stromu do houšte. Bola trochu vyplašená, ale stále silne odhodlaná. Na nič nečakala a rozhodla sa bojovať ďalej. Zatla zuby a dostala zo seba všetko čo dokázala. Stromy na kraji lesa sa začali ohýbať a zťažovať elfom strieľať z lukov. Korene sa pod zemou dali do pohybu, omotávali sa elfom okolo nôh a dokonca začali trhať zem na kusy. Korene vytvárali v zemi diery a elfom do nich zapadali nohy. To trochu vyvážilo situáciu na bojisku a ľudská armáda dokázala preraziť cez prvú líniu elfov. Wynn sa sústredila tak silno, že v jednom momente sa nedokázala nadýchnuť. A už vie aj prečo.
Z ničoho nič sa jej jedna větev zo stromu, ktorý je nad ňou, omotala okolo krku. Omotala sa tak silno, že jej stiahlo hrdlo a nemohla sa nadýchnuť. To ale nestačilo, větev sebou trhla a vydvyhla Wynn do výšky. Wynn visí dva metre nad zemou, kope nohami a rukami sa snaží povoliť stisk větve okolo svojho krku, ale ta sa ani nehne. Poď jej nohami sa objaví elfský druid, ktorý Wynn ľahko vypátral, keď vycítil pôvod prírodnej mágie, ktorá rozhýbala lesom. Teraz stojí pod ňou a sleduje ako sa dusí. Wynn stratila spojenie s prírodou a jej mágia prestala elfom na bojisku robiť problémy.



Eleanor sa sústredila na udržanie svojej ohnivej steny a k jej nohám sa zatial doplazil Sid. Eleanor dokáže vycítiť oheň v lese, ale cez svoju ohnivú stenu, nevidí kde sa nachádzajú elfský vojaci. Jediné čo vidí, je ľudská armáda, ktorá sa ženie smerom k nej. Približne na jej urovni sa stretli obe armády. Z ľava aj z prava sa okolo Eleanor bojovalo. Ohnivou kouli dokázala vypáliť po elfoch, len keď sa niektorí z nich dostal na dohľad a tak mohla pomôcť vojakom v boji.
Po tvári jej stiekli kvapky potu. Ohnivá stena okolo seba sálá priveľké teplo a je namáhavé ju udržovať. Niečo sa ale stalo, pri boji jeden z vojakov padol a jeho telo dopadlo presne do ohnivej steny. Tým sa vytvorila medzera v ohni cez ktorú ju uvidel jeden z elfov. Teraz keď už videl, kde sa Eleanor nachádza, natiahol luk a vypálil šíp.

Proč zapálit les ...

Je vidět že to vyšlo, jo tohle vás naučí, ať se dívají jak naložím s jejich lesem.
Ne to není podceňování a můj mistr by s tím nesouhlasil protože tohle by bylo poněkud radikální řešení, ale oni si ho plně zaslouží. Dobrá zpráva je že lukostřelci museli seskočit ze stromů a přišli tak o výhodu postavení ta špatná je že jsou skutečně naštvaní že jim tu někdo pálí jejich les a je jich pořád opravdu hodně. A i když to že elf je schopný trefit lukem cokoliv i se zavřenýma očima je sice mýtus, soustředím se na ohnivou stěnu přede mnou abych jí posílila tak aby byla schopná spálit šíp který by do ní narazil protože brzy se na ní ti elfové zaměří víc než do této doby.
Ale nebyl čas a já ji vytvářela na rychlo protože bylo potřeba zapálit les ...
Elfové museli vyběhnout z lesa a teď k němu stojí k němu zády a ten les pořád hoří což je dobře protože nemusím nic vyvolávat stačí když využiji oheň který tam už je. Zaměřím se na hořící korunu nebo na oheň mezi stromy či hořící kmen a z něj soustředím oheň který zformuji do přibližné podoby koule. Není to koule která zachránila Sida, ale spíš něco aby to drželo po hromadě během její krátké cesty také pokáždé vybírám z jiného místa a volím jiný směr. Take si cíle vybírám náhodně snažím buď nějakému elfovi zapálit luk, trefit se do hrudi případně do hlavy, místa střídám bez určitého řádu některé koule nechám zapálit i místo kde právě elfové stojí abych pokud možno rozšířila požár z lesa sem. Vím že tohle nedokážu dělat dlouho, ale snad se mi podaří je zaměstnat nebo aspoň rozhodit protože teď je důležité získat té útočné skupině z vesnice aspoň nějaký čas.

A země se zachvěla...

Překvapeně vyjeknu, když mi na ruce přistane kus hořící větve. Moje soustředění je tím v troskách. Poplašeně koukám na planinu, ale vypadá to, že Atti už si poradí. Oheň se tu šíří rychlostí blesku. Najednou zjišťuju, že mě nikdo nedrží. A že v mým nejbližším okolí nikdo není. Všichni zmizeli. Pár okamžiků se ale stejně zmůžu jenom na bezmocný pohled na hořící stromy. Proč? Podle rozsahu a rychlosti rozšíření mi je jasný, že oheň nevznikl přirozeně. Proč někdo zapálí les uprostřed vyjednávání? A zrovna stromy? Co se tím získá?

Začínám se dusit. Musím pryč. Odhadnu stranu, kudy je z plamenů nejkratší cesta a klopýtavě vyrazím. Před dýchacími cestami si držím rukáv, ale moc to nepomáhá. Mé kroky jsou tak doprovázeny záchvaty kašle.
Nesnažím se dostat přímo na planinu, byla bych tam moc na očích. Chci si zalézt za nějaký silný kmen v části lesa, kde nehoří, a tam se trochu zorientovat.

Jak pomalu odeznívá šok, přichází vztek. A smutek. Po tváři mi tečou bezmocné slzy. Zalykám se bolestí, která není moje, ale cítím ji tak blízko a všude kolem sebe, až mi proniká do každičký části těla. Rve mi to srdce na kousky. Stromy nedokážou křičet. Tak jen tiše umírají společně s desítkami němých tváří. Tak zbytečný...

I náš boj vypadá marně. Skrz větve vidím, co se děje na planině. Elfů je prostě moc. A stojí proti nim jen hrstka vojáků a obyčejní vesničani.

Sedám si do trávy, z jedné strany krytá kmenem, z druhé strany houštím. Napojím se na nejbližší stromy. Hlasitě vzlyknu, nehty zarývajíc do dlaní. Ta bolest mě ochromuje. Ale snažím se, ze všech sil... Zoufale prosím o pomoc. Chci rozevřít co největší plochu pod nohama elfů, co nejhlubší propast. Cokoliv, co mi stromy dovolí. Prosím, pomozte...

BITVA

Elfíkovi se evidentně do Holmgangy nechce asi si to maloval prostě tak, že mu Sithiela vydáme on ho popraví a pak na nás dorazí. No jasně ty zkurvenče. Jen tak tak uhnu jednomu z šípů který mi prolétne kolem hlavy. V ruce mám ale svoji kuši. Už předtím jsem to do něj chtěl narvat a tak teď zamířím a pustím to do něj (elf Aymar nebo ten druhej vedle něj). Hodím ji klukovi.

"Jdu na to kryj se a střílej!"

Les hoří a dým a plameny jsou všude. Stard řve útok a já se přidám.

"Útok!!! Tvrdě na ně udeřte! Dostante se až k těm stromům. Kouř vás pokryje před střelbou, les ztíží manévrování jízdě."

Vidím jak se jízda utkala. Kdyby našich jezdců bylo aspoň 10 jak jsem chtěl možná by měli naději. Takhle o tom dost pochybuju. Zvažuju jestli poslat zbytek sedláků s douhýma zbraněma jezdcům na pomoc. Zhodnotím vzdálenost, nedostali by se tam.

"Sithieli pomož jim s tím vozem dotlačte ho dopředu a až budou dotírat jezdci ze zadu, přesuňte oba vozy tak, aby kryli týl a dřevcovkama a střelbou ty jezdce pobijte, nesmí se nám dostat do zad. Jinak je to v hajzlu. Vem si to na starost. Já jdu splnit slib tvýmu švárovi."

Pak se přidám k útoku. Odhalený obouruční meč a vzkypěná krev, amok, řev, jdu po něm. Po debilovy... vidím ho. Všude kouř a křik. Atti s ním bojuje. Je dobře, že byl ten hajzl tak ve předu. Utočím na něj vzduchem sviští obrovská čepel ... slib je slib...

Duel

Uchechtnu se, když se velitel lefů podiví nad Guilermovým slovníkem. Jo, ten starej parchant není v tomhle zrovna vybíravej. A mám ho za to rád.
Další sled událostí je o hodně míň zábavný. S námi lidmi se absolutně nedá komunikovat, jasně. A já tu celou dobu dělám co ? Šoupu si prdel ?! Dodá, že mu je to líto. Je mi to u prdele, kdyby nechtěl, neudělá to.
Takže záložní plán a já myslel, že na něj nedojde. Vzniklý zmatek mi dá malinko víc prostoru a celé to vyjde takřka, jak jsem chtěl. Problém, je že jsem počítal s vyřazením dvou elfů.

Najednou se objeví kořínky. "Wynn !" zařvu v duchu, ale nenechám se strhnout okamžikem. Přišlápnu ruku elfovi spoutanému kořeny a vezmu si meč. Velitel je zaměstnán kořínky...na chvilku. Vteřinu věnuji pohledu do lesa.
Hoří, to jsem si ani neuvědomil. A ona je tam, sama, obklopená elfy. Naproti mě stojí elf, šermíř, určitě daleko zkušenější a bojem zakalenější než já. Jasně Guilermo by ho asi rozetnul vejpůl, ale já ? Ne, musím vydat maximum a pak nějak dojít pro Wynn. Nevím, jak ale musím to zkusit.

"Ty zaslepenej, arogantní zkurvenče ! To s tebou se nedá mluvit, protože seš absolutně arogantní píča ! Zkoušel jsem to po dobrém, ale očividně seš jen ekvivalent tý lidský královský kundy." zařvu na něj. Je to o tom ho rozhodit, rozčílit, aby ztratil hlavu.
"Chcípni ty mamrde." zavrčím. Je mi jasné, že jedinou možností je boj. Meč sevřený v levičce a dýku v pravé. Vrhám ji na elfa, povolávám a znovu a znovu a znovu. Zasypu ho útoky, tak aby musel krýt. Dávám do nich všechno, snažím se, aby se ke mě nepřiblížil a pokud ano budu se ho snažit udržet na distanc. Mečem, úskokem čímkoliv...

BITVA

Vyjednávanie začalo .... a v podstate skončilo hneď pri prvom slove od Guilerma. Aymar, velitel elfov sa nevěřícne pozrel smerom na Guilerma.
"On mi řekl debile?" Netváril sa tak, že by ho to nejak nasralo, ale spíš neverí vlastným špicatým ušiam, že ho niekto takto nazval. Je z toho prekvapený, ale potom začne rozprávať viac nahnevane. Nie nahlas, hovorí to spíš Attimu. (Alebo sám sebe.)
"Tak on si myslí, že je v pozícií, kedy môže vyjednávať. Snažil som sa byť milosrdný, ale s vami ľuďmi sa absolútne nedá komunikovať. Ah, je mi to ľúto chlapče ..."
Vetu nekončil, pretože sa za jeho zády rozpútal nejaký ruch. Elfovia začali kričať a všade začali horieť ohne. Okolo zopár väzňov sa vytvorila ohnivá stena a stromy horeli stále viac a viac.

Zaskočený Aymar a vlastne úplne všetci potrebovali sekundu na zorientovanie sa.
"Pálte! Útok! A priveďte mi Sithiela!"
Zavelil Aymar a otočil sa smerom k Attimu s mečom v rukách. Atti využil vzniknutého zmatku, v ruke sa mu objavila jeho čarovná dýka a prekvapil elfa, ktorý ho držal. Porezal ho a elf ho automaticky pustil a padol k zemi. Nie je smrteľne ranený.
Aymar chcel okamžite Attiho seknúť, ale rýchlym potiahnutím do zásahu hodil druhého elfa. Aymar ale svoj meč zadržal a elfa nezranil. Teraz stojí Atti proti dvom elfom. Obaja už majú v ruke meče a nečakajú na pozvanie, idú Attiho zabiť. V tom sa zo zeme vytiahnú korene a oboch začnú obmotávať. Elfský vojak je stiahnutý k zemi a bojuje s koreňmi, Aymar bol rýchlejší. Švihom svojho meča s precíznosťou rozsekol korene, ktoré po ňom šli, alebo už boli zamotané. Uskočil bokom a zostal proti Attimu sám.

Wynn už viac nemohla urobiť, pretože zakričala od bolesti, keď ju ošlahli horúce plamene, ktoré vyšlahli z neďalekého kmeňa. Popálili jej ruku. Všade okolo nej to horelo a do očí jej udrel štiplavý dym a veľké horko.
Elfský druid sa vrátil do svojho tela a vyskočil na nohy. Snaží sa zorientovať.


Medzitým, elfský bojovníci v lese aj na stromoch spustili útok. Stovky šípov letí smerom na ľudskú armádu. Okolo Guilermovej hlavy preletí šíp až ucíti príval vzniknutého vetru.
"Vpreeeed! Útoook!" Zakričal velitel Stard a armáda sa dala do pohybu. Šípy dopadali ako kvapky dažda a zdalo sa, že straty budú minimálne. Ale z ničoho nič, sa pridalo šípobitie aj zprava. Nechránení vesničania boli z boku bezbranní a šípy ich prešpikovali. Voz na pravej strane zastal presne vo chvíli, keď sa z lesa vynorila elfská jazda. Približne patnácť koní s elfskými jazdcami. Naproti im od vesnice vyštartovali šiesti vaši jazdci. Trvalo to vteřiny, ale obe jazdné skupiny sa krížom zrazili a začala mela. Niektoré kone už pri náraze spadli na zem aj s jazdcami, ale proti presile začínali mať vaší jazdci na mále.


Medzitým elfovia neprestajne strieľajú a šípy pozabíjali takmer všetkých väzňov. Kvôli ohňu museli elfský lukostrelci zoskočiť zo stromov a väčšina z nich aj vybehnúť von z lesa. Teraz už aspoň viete, proti čomu stojíte, keď sú elfovia na poli.
Eleanorina ohnivá stena bránila v priamom videní, ale nedokázala zastaviť šípy. Lukostrelci strieľali aj cez ohnivú stenu, pretože práve takáto ohnivá stena, uprostred poľa, dala jasne všetkým najavo, kto za oheň môže. Hakim sa nestihol zorientovať a už ani nestihne. Jeden šíp mu preletel cez hrdlo a on padol na zem mŕtvy. Trčal mu z hrdla a pierka na šípe horeli ako vlajka. Sid, sa zvalil na zem a drží sa pri zemi. Je ale stále ranený a sám sa z pola nedostane.


ľudská armáda beží vpred. Krupobitie šípov z predu aj z boku za sebou zanecháva jasné stopy v podobe mŕtvych vojakov. Guilermov nabíjač kuše sa zatial stále drží pri ňom.
Ľudský lukostrelci strieľajú a aj elfovia na druhej strane padajú na zem, ale veľmi rýchlo sa ľudský lukostrelci stávajú terčom.


Wynn ostala v horiacom lese, väčšina elfov vybehli von, ale niektorých by stihla zachytiť koreňmi. Ten oheň ju ale dokonale vyviedol z plánovania, pretože niektoré stromy, větve aj korene na ktoré bola napojená začali horieť a ona tak stratila schopnosť s nimi manévrovať.