Před bouří

Snažím se klidně dýchat a soustředit se. Ale čím víc se situace vyostřuje, tím větší problém mám s udržením koncentrace. Těkám očima mezi elfským druidem a Attim. Vypadá to, že druid si pořád ničeho nevšiml. A Atti na tom není zrovna nejlíp. Následuju ho s několika kořínky. Opatrně, skoro bez dechu. Jakmile se zastaví, připravuju je těsně pod povrch, ale stále tak, aby nepohnuly s půdou.
Elf mluví, a já ho vlastně skoro chápu. Jenom dělá to, co považuje za nejlepší pro svůj lid. A chce Sithiela. Výměnou za zajatce. Překvapeně vydechnu. Dá se mu věřit?

Guilermo na něj něco pořvává. Atti navazuje. Mě si nikdo nevšímá. Koukám na druida. Mohla bych nám teď získat výhodu. Přijdou o oči a o magii. Jen jediný úder. Pod zemí čeká pěkně ostrý kořen, stačí, aby prošel srdcem. Nemá co mu zabránit. Druid by nestihl reagovat.
Tak to udělej... dělej... teď... Celá se třesu, jak se snažím sama sebe přesvědčit. Není moc starý. A třeba má taky někde rodinu. Klečí a má pořád zavřené oči. No tak, udělej něco.
Atti pořád mluví, a já se ještě nerozhoupala. Kymácím se jak větev ve větru. Kdyby mě ti dva nedrželi, nejspíš bych už byla na zemi. Věnuju druidovi poslední pohled. Nedokážu to... Nemůžu zabít někoho, kdo má zavřený oči a klečí na zemi.
Poraženecky vydechnu a otočím se zase k Attimu. Elf stojí za ním, takže na něj pořádně nevidím. Ale napřažený meč vidím naprosto zřetelně. Jsou tam jenom tři elfové. Mohlo by se mu podařit prokličkovat pryč.

Soustředím se jen na nataženou ruku elfa s mečem. Pokud se pohne kupředu, kořínky vyrazí. Priorita je zaražení ruky s mečem a obmotání dlaní. Kořinky se následně rozvětví a omotají i nohy. Chci ho udržet ve vzpřímené poloze, ale bez možnosti cokoliv dělat. Těm dalším dvěma, kteří Attiho drží, chci probodnout chodidla nebo zlomit nohy. Chci je vyvést z koncentrace, aby povolili sevření a Atti se mohl vykroutit.
Netuším, jestli druid umí vycítit kdo magii použil. Ale dokud se neprokáže opak, nijak na sebe neupozorňuju. Jsem napnutá jak struna a soustředím se na pomoc Attimu, který je v největším ohrožení, svoje okolí pro tu chvíli vypouštím.

Hells Kitchen

Ano říkala jsem si budu mít doprovod a možná ta šílenost i vyjde a jo věřila jsem jim že jsou ti nejlepší a jediní se kterými bych to mohla dokázat. Jenomže jsem zapomněla na běžná nebezpečí, podcenila jsem ho a tak jsme se nakonec ocitli zde v ohnisku sporu kde nějakého elfa napadlo že naše království trvá už moc dlouho, vadila mu těžba dřeva nebo jen prostě naše přítomnost. Mezitím to vypadá že byli schopní ve vesnici zmobilizovat aspoň nějaký útočnou skupinu i když nechápu proč je nenapadlo to co mně.
Jistě oheň by se mohl vymknout kontrole ovšem také by přivedl elfy k nepříčetnosti že jim tu pálí jejich les a donutil by je udělat chybu.
Mezitím se zde odehrává další drama a i když nevím přesně o co jde je dobře že je jejich pozornost rozptýlena takže bych snad mohla uspět se svým plánem na naši záchranu. Nejdřív si pečlivě prohlédnu místo za námi, prohlédnu si každý detail a uložím si ho do paměti a pak se pokusím Hakima uklidnit.
„To bude dobrý ...“
Následně se svezu na zem a vlasy mi přikryjí obličej protože i přes to co se tu právě odehrává nechci na sebe zbytečně přivolávat pozornost. Aspoň zatím ne, místo které jsem si snažila zapamatovat má být to kde se má rozhořet požár a já nechci aby pojali podezření moc brzy. A pak zavřu oči a soustředím se abych přivolala sílu kterou jsem zatím sbírala a zapálila tím trávu za námi, mělo by to rychle chytnout a já oheň rychle roztahuji do šířky a také formuji a zvedám do výšky. Spěchám přesto se snažím být pečlivá a rychle vytvořit ohnivou stěnu která by se roztáhla kolem mně (a případně Sida a Hakima). Teprve až jsem si jistá že se mi podařilo vytvořit dostatečně vysokou zeď se opět zvednu stejné pozice v jaké jsem byla předtím a uvolním to co jí drží pohromadě. Zeď exploduje v jednotlivých ohnivých fragmentech které náhodně zapalují místo kolem nás, (nebo aspoň tak má vypadat) chci aby se oheň rozhořel na více místech případně se spojil ve větší ohnisko požáru a já se o něj nemusela už dál starat. Oheň uvolním za nás a dávám si pozor aby to neohrozilo ty co nemá, neformuji jej do ohnivých koulí abych ušetřila čas i energii, ale snažím se ho řídit abych rozpoutala chaos. Také se snažím aby oheň zatím nezapálil žádného elfa (aspoň ne přímo), ale spíš mi jde o to způsobit co největší škodu na lese kolem nás v co nejkratší době tak aby se hledání příčiny tohoto požáru ukázalo být zbytečné neboť nyní jde hlavně o to napravit vzniklou škodu.

Na Milost

Nechám se táhnout s překvapeným výrazem, ono mi moc jiného nezbývá. Nepřekvapuje mě, že ten elfskej náfuka to věděl. Co mě překvapí je tvrzení o králi. Na druhou stranu dávalo by to smysl. V podstatě to samé, řekla i Octavia. Tenhle svět je zkurvenej a zvrácenej. Elfové o kultu vědí a sedí na prdeli. Vždyť byli od obětiště jenom kousek a určitě mohli zasáhnout...ale bylo to lidské dítě. Pokrytci. Čím víc je poznávám tím víc mi Sithiel přijde, jako fajn chlap a zbytek jako banda sobeckejch vymaštěnejch dementů. Tedy do chvíle než padne jeho obvinění z vraždy.

"Po..." otevřu pusu, abych s ní následně málem ryl v hlíně. Elf mi natáhne ruku a já zasyčím. Tohle je kurva blbá situace. Elfský velitel přejde za mě. "Nechci tu chcípnout. Mysli Atti mysli !" povzbuzuju se v duchu. Guilermo mi získává čas. Usměju se, je to dobrý plán a jestli nevyjde, nehodlám si nechat useknout ruku. Na tyhle prekérky byl vždycky lepší Prcek. "Co by udělal prcek Atti ?"Vím a ani za mák se mi to nelíbí.

"Být tebou tak tu nabídku přijmu. Lepší z toho tvrdohlavýho parchanta nedostaneš. A máš pravdu, náš král je prostě sráč. Věřím i tomu, že je uctívač démonů a vím, kde je to, co zoufale chce. Předtím mi to moc nedávalo smysl, ale teď jsem si jistý." snažím se hrát vyčůranou písničku.
"Pokud nás tu, ale všechny pobiješ....dostane to a už nebude cesty zpátky. Získá moc a pak už ho nic nezastaví. Všichni padnou...lidé i elfové." prohlásím přičemž se snažím zkroutit hlavu tak, abych na něj viděl. "Anebo je to všechno jinak ? A jen se ženeš za osobní mstou ?" zeptám se a snažím se k němu pořád otočit. Dokonce se chytnu rukou druhého pochopa, ale nijak se necukám. "Těžký mít na bedrech osud celýho světa..." povzdechnu si a snažím se na něj zírat.

Že jsem to vzdal ? Rezignoval na život ? Baže. Jediný co mě štve je ,že to možná odnesou mí přátelé a ta co voní pergamenem a je pokecaná od inkoustu. Věřím, že mě usekne ruku a Wynn pustí ? Ne, ani trochu. A v tom případě je úplně jedno, jestli toho náfuku a ty dva vezmu sebou do podsvětí a budou nás okusovat Damprpéry...nebo jak to bylo. Plán mám.

Vytočím sevřenou ruku, tak aby mi hrana dlaně směřovala k předloktí, krku nebo jakémukoliv dobře zranitelnému bodu elfa. POKUD se velitel rozhodne seknout nebudu čekat. Přivolám dýku rovnou do znehybněné ruky a trhnu k sobě. Nastavím tam místo sebe elfa, to by neměl ustát. Druhému provedu to samé, stačí dýku popustit a ruku už tam mám připravenou. Jejich meče jsou v pochvách, neměli by to stihnout. Pak už zbývá jenom velitel. Je zamnou skryje mě před šípy. Pak už jen vzít jednomu z jeho mužů meč...jak jsem říkal, nelíbí se mi to, ale nedám se lacino. Nechci tu kurva umřít, jako nedělní kuře.

Holmgang

Postupujeme směrem k nepříteli sejmu jednoho elfa popravčího, ale už se chystá druhý, předám kuši nabíječi a kryjeme se před střelbou, která na nás dopadá. Ve předu nás chrání štítová hradba, po bocích vozy.

"Opětujete palbu! a Kryt!"

Vystřelí naši střelci i já. Pak zase dopadající šípy ... nějací mrtví. Zase střílím stále postupujeme. Sleduju kdy nasadí zálohy které nám mají vpadnout do boku. Pak se něco stane elf začně hulákát už mám v ruce zase kuši... nabitou.

"Ty ušatej prasomrde teď to slízneš... ..kurva co to...??? Atti???... Piča... Jebat...hajzl..."

Pak jednotka zastaví. Pochybuju, že je to kvůli Attimu jasně Elf nám dává "šanci". Sithiel se div nesloží. Chlapík vedle mě začne vymýšlet co by.

"Drž hubu a poslouchej nebo tě sejmu!"

Zahrozím vojákovy, ale elf už znovu požaduje něco OKAMŽITĚ! Zařvu aby mě slyšel.

"Ty debile co se neumí ani pompézně po elfsku představit. Myslel jsem, že si na slušnosti cti a těchto věcech zakládáte. Tady Guilermo Matioli hauptman od Georga von Frundsberg. Jsem Sithielův spolubojovník, tvrdí, že to co říkáš je lež! Jestli máš důkazy, vyval je! Jestli ne a je to slovo proti slovu navrhuju Holmgang - Boží soud! Budu mu dělat sekundanta a dohlédnu z naší strana na čistý boj.
Pokud je Sithiel vrah bozi rozhodnou v tvůj prospěch, Sithiel bude tvůj a bude učiněno právu za dost. Pokud není vinný a ty jsi lhář bohové tě ztrestají. Tak jak tak zabráníme zbytečnému krveprolití. Jak vidíš nehodláme svoje kůže prodat lacino a v žáru bitvy udělám co bude v mých silách abych tě vzal sebou.
Tak co Boží soud?! Boží soud! Boží Soud!"

Skanduju a nechám i naše muže skandovat! Podívám se na Sithiela a pokrčím rameny. Nevím jestli je vrah a nebo není a vlastně mi je tu jedno. Jestli je vyvraždil, tak ho asi stará dost nasrala, jestli to ně něj někdo ušil blbý no. On s tím musí žít a tohle je to nejvíc co pro něj můžu v dané situaci udělat. Nechci ho vydat na popravu a ani nechci aby kvůli němu umírali obyčejní vojclové. Takhle muže mít aspoň rovné podmínky.

"Sorry kámo víc pro tebe udělat nemůžu. Bohové s tebou!"

POPRAVA

Velitel elfov vystúpil z lesa a Attiho ťahali za ním. Atti kričí a namieta a možno sa to zdá, že to elf ignoruje, ale nie je to tak. Po pár krokoch sa zastavil a otočil sa na Attiho.
"Chlapče, to čo si práve objavil, my vieme už viac ako rok. V ľudskej ríši sa rozširujú kulty, ktoré sa snažia o vzkriesenie prastarých. Varovali sme vášho kráľa najmenej sto krát, ale jeho jediná odpoveď bola, že ťaží naše lesy. Vieš prečo? Pretože tvoj kráľ, je jedným z uctievačov démona. A váš kráľ, velí vaším vojskám. Bohužiaľ, toto už nie je len vojna proti fanatikom. Jediná možnosť ako poraziť démona, je poraziť samotných ľudí."

Otočil sa a jeho plášť vial za ním. Došiel až na úroveň ostatných väzňov a Attiho dotiahli k nemu. Jeden z vojakov podkopol Attimu nohu a Atti padol na kolená.
"Ale dám vám šancu, vymením tvoj život a život všetkých väzňov, za život zradcu a vraha." Túto vetu vyslovil dosť nahlas, takže ju počula aj Eleanor a ostatní väzni. Hakim zdvihol hlavu a v očiach mu bliskol plamienok nádeje.


Velitel elfov vytasil svoj dlhý meč. Je to tenká blištivá čepel z elfskej oceli. Potom zakričal smerom na prichádzajúcu ľudskú armádu.
"Som ochotný sa stiahnúť a ušetriť všetkých väzňov, vrátane tohto mladého muža. Výmenou za to, mi vydajte zradcu a vraha svojej ženy a vlastných detí. Sithiela!"

Sithiel skrytý za vozom, ktorý pomáhal tlačiť zostal stáť ako oparený. Guilermo vedla neho by nedokázal rozpoznať výraz v Sithielovej tvári.
Velitel Stard nariadil "zastaviť."

Sithiel sa zvalil na zadok a oprel o voz, potom precedil cez zuby.
"To je Aymar, môj švagr. Brat ženy, ktorú som si vzal." Sithiel má v očiach slzy.
"Ja som ju nezabil, nezabil som svoje deti!" Sithiel pomaly ale iste stráca odhodlanie a prepadá sa do spomienok a smútku.

"On je Sithiel? Mali by sme ho vydať! Zbytočne tu všetci zomrieme!" Jeden z najbližších vojakov začal naliehať na Guilerma. Ale ruch sa rýchlo začal šíriť celou armádou.



Medzitým Aymar, velitel elfov si stúpol za Attiho a jednomu z vojakov povedal niečo elfsky.
Zatial čo jeden z vojakov drží Attiho za rameno a tlačí ho dole, aby sa nemohol postaviť, druhý vzal Attiho pravú ruku a natiahol mu ju od tela. Jediným sekom by dokázal Aymar Attiho ruku odeliť od tela.
"Chcem Sithiela! Okamžite!"
Zakričal Aymar nahlas a zodvihol meč nad Attiho ruku.


Zatiaľ čo sa toto odohráva na lúke, dokázala Wynn utíšiť svoje myšlienky a sústrediť sa. Dokázala vycítiť všetky korene a vetvy vo svojom okolí a je pripravená s nimi pohnúť. Okolo nej sa to ale hemží elfami, dvaja z nich ju držia za ramená a stoja o krok za ňou.

Čas zemřít?

Ten elf se před námi zjeví, jakoby vyrostl ze země. Vůbec jsem ho nezaregistrovala dopředu. Vyděsí mě tak, že ho skoro odplácnu nejbližší větví. Ale udržím se. Elf se netváří agresivně.
Atti začíná mluvit. A mě zase táhne dozadu za sebe. Potlačím podráždění. Ten elf je tady přece jenom jeden. Pak už mě ale plně zaujme, co Atti říká. Je to dobrý plán, jak se dostat přímo do jejich hnízda. I když trochu riskantní. Co když mě vážně dokážou blokovat?
Pak ale zjistím, že se se mnou vůbec nepočítá. Jako bych dostala kopanec do břicha.

"Ty ses zbláznil, copak jsi neviděl, co dělají se zajatcema?? Nemůžeš tam jít sám." Spustím na něj hned jak mě obejme.
"Atti sakra chtěli jsme přece MĚ dostat co nejblíž. Odsud nic neudělám. Co to děláš? Musím jít s tebou." Jestli teď odejdou a mě tu nechají, tak jsem selhala na plný čáře. Nejen že nic neudělám, ale ještě ke všemu jsem sem vylákala Attiho. A jestli se mu něco stane, bude to moje chyba.

Naštěstí nám elf nedá moc příležitosti k rozhovoru. Ptá se na jméno Sithiela, a pak velí k odchodu. Vidím postupující armádu a je mi jasný, že není čas. Atti se už nehádá. A já přemítám, jestli to byl opravdu tak dobrý nápad. Oba nasadí ostré tempo a já brzo začínám zaostávat a nestačit s dechem. Na nějaké dlouhé běhy rozhodně nejsem zvyklá. Proto když dorazíme do elfského zázemí, chvíli se jenom držím za kolena a sípu.
A zmocňuje se mě úzkost. Je jich tady tolik!

Zdá se, že historka o démonech nemá takový účinek a zdejšího velitele mnohem víc zajímá Sithiel. Ale i tenhle trumf padá, spíš to působí, jakože nám jeho jméno přitížilo. Zatraceně. Když mě pak sevřou ocelové ruce dvou ozbrojenců, objeví se mi strach i v očích. Byl to můj nápad... je to moje chyba... sakra co přesně jsem čekala?
Dolehne ke mě hlas, který elfy informuje o rozmístění našich vojáků. Jiskřička naděje. Nenápadně se rozhlížím a vypadá to, že je tahle osoba jediná, která ovládá všechna ta zvířata. To znamená, že se musí soustředit. Třeba by šlo...

I když se mi třesou kolena, začnu shromažďovat svoji vůli. Napojuji se na stromy v okolí. Na kořeny pod druidem. Na větve s lučištníky. Na kořeny pod mými a Attiho vězniteli. Dělám to opatrně, snažím se, aby druid nic nezaznamenal, zatím s ničím nehýbu. Jestli něco udělám, musí to být všechno v jediném okamžiku. A druid musí... zemřít..? ... jako první. Buší mi srdce a překotně dýchám. Nemůžu ho jen tak zabít. Potí se mi dlaně. Ale jestli něco neudělám, dost možná tady umřeme my. A Atti je tu jenom kvůli mě. A popravují další zajatce.
Začínám se třást.

Během té doby se Atti činí. Z jeho řeči mi běhá mráz po zádech. No tak, chyťte se, prosím, prosím. Čekám na jakoukoliv záminku od elfa, že nám chce ublížit a spustím to. Čekám ale do poslední chvíle. Tohle je až poslední možnost. Je jich tu prostě moc. Nikdy se mi nemůže povést vyřadit je všechny. Ale jestli Attimu někdo zkřiví vlas, rozpoutám peklo. A pak nejspíš umřu.

Hysterák, ignorant a dívka v nesnázích

Nepřemluvitelný, nezlomný, tvrdohlavý...takový jsem myslel, že budu. Prd, ukecala mě jako švarný rytíř děvečku k muchlování v seně. Dovolím jí jít semnou, i když tuším, že mě to bude ještě mrzet. Neumím jí řict ne.

Zarazím se, když elf oznámí, že o démonovi ví. Vždyť jo, proč ne přeci pohoda ne ? Zmasakrujeme celou vesnici, nakrmíme ho a pak sami chcípnem. Po nás potopa. Potlačím chuť dát mu jednu ránu mezi oči. Elfové, dlouhověcí, moudří vyspělí...hovno...ignoranti. Oba s Wynn napráskáme Sithiela, jednohlasně. Na jednu stranu se cítím, jako zrádce. Sithiel hledá vznešenosu smrt a se svými se nijak nedruží...ani včera nechtěl jít k elfskému lesu. Na druhou stranu by mohl být jediný, koho by mohli poslouchat. Je mi na hovno, ale elfa poslechnu. Dýku, kterou jsem strčil za pas Wynn si povolám za zády a pak jí před očima elfa spustím na zem. Hotovo, jsem čistej.

Běžíme, nejsme svázání a elf nás protahuje linií mezi jeho bratry. Malá jiskřička naděje ve mě přece jenom vzplane. A já přemýšlím, jak kurevsky složitej plán musel ten hajzl Zantos realizovat. Obětovat jednoho kluka, to je pro démona jako třešeň. Provokací elfů a obětováním vesnice mu připraví hostinu, kterou neodmítne. Začínám litovat, že jsem se prostě neproplížil davem a nevrazil kudlu do toho jeho tučnýho krku.

Zvěd nás zavede až k veliteli. A podává hlášení, netrpělivě přešlapuju a občas střelím nervózním pohledem po Wynn. Usměju se, chabě, ale snažím se, aby to vypadalo, že to mám pod kontrolou. Nemám, bojím se tak, že nasypat do mě pytel cukru, prdím karamelky.
"Ano. Sithiel je tam snažil se s námi toho démona zastavit. Celý je to hodně...." začnu vysvětlovat, ale ten nafoukanej panák neposlouchá. Z celýho toho si vzal jenom Sithielovo jméno. Zkostnatělej, elfskej, nenávistí zaslepenej náfuka. Supím a když se mě zmocní jeho pochopové, vrhnu jen pohled na Wynn. "Nic nezkoušej holka, prosím ať se stane cokoliv. Buď v bezpečí." snažím se k ní vyslat myšlenku. Nahlas to říct nechci, aby jí nepoužili proti mě. Je mi na hovno, posral jsem Wynn i Sithiela. V životě jsem udělal spoustu špatných rozhodnutí, ale tohle je zdaleka to nejhorší....důsledky neponesu sám.

Nechám se vést, necukám se, ale cloumá mnou neuvěřitelný vztek, zvláště když velitel nechá vypálit další salvu.
"U všech bohů ! Zastav to !" zařvu na velitele a nehledě na to, co pochopové udělají pokračuju. "Nevidíš co činíš ? Sedl jsi na lep ! My všichni ! Zantos na tohle se svými pohůnky čeká. Pomáháš jim a ani to nevíš. Ten masakr nezpůsobili královští vojáci, ale jeho vesnická stráž a kultisté ! Přesně tohle chtěl, je to jeho součást plánu !" řvu jako by mě na nože brali. Pak už přejdu do prosté hysterie, slzím a od pusy mi lítají sliny. "Vážně jsi tak zaslepený nenávistí a žalem ? Copak nic z toho nechápeš ? Přišel jsem dobrovolně, neozbrojený ! Musíš to zastavit ! Prosím ! Tenhle svět si to nezaslouží ! Jsou i jiné cesty ! Můžeš mít i ruku lidské princezny, když budeš chtít ! Alianci, moc ! Nenech je povolat démona Diathose !!!" řvu až mě bolí hlasivky, pokud neposlouchá začnu se i vzpouzet. "To jsem tu jedinej normální ?!" zařvu ve vzteku na všechny strůjce osudu. "Je to marný. Promiň Wynn...omlouvám se." s poslední myšlenkou ochabnu a nechám se táhnout pochopy.

SOUBOJ DVOU ARMAD

Stard spoločne s Guilermom dostali všetkých do laty. Vojáci sú na miestach a po Guilermovej povzbudivej reči, sú odhodlaní bojovať. Za svojho kráľa a za svoje kráľovstvo. Ako niekoľkí z nich pokrikovali, aby si dodali odvahy.
S vesničanmi je to slabšie. Podarilo sa vám vyzbrojiť jen deset z nich, ostatní utekajú. Chlapi sa vyhovárajú na to, že musia svoju rodinu dostať do bezpečia, aby zakryli svoj strach z boja.
Guilermovi sa ale podarilo nájsť jednoho mladého chalana, ktorý sa ujal jeho kuše.

Armáda vykročila vpred, práve vo chvíli, keď Atti mluvil na elfského zveda. Elf vypadal, že má úplne chladnú hlavu a aj keď pochopil, že tí daja nie sú len prchajúci vesničania, nijak sa jeho tón hlasu nezmenil.
"Áno, o tom démonovi už vieme. Vy ľudia děláte obetné rituály, tu v lese, tak blízko naších hraníc. Na východe, bola jedna z elfských vesníc vypálena a našli sme stopy stejných znamení. Preto sa teď deje tohle. Říkaš, že je s vámi elf? Jak sa jmenuje?"

A v momente, kedy Atti a Wynn vyslovili meno Sithiel, sa na jeho tvári ukázala iná emócia.
"Zahoďte všetky zbrane a poďte so mnou. Velitel si s vami bude chcieť promluvit."

Cez medzery medzi stromami, mali výhľad na lúku a postupujúcu armádu. Museli utekať veľmi rýchlo, aby to stihli. Cestou stretávali ďalších elfských zvedov, ale ich doprovod im len zakričal niečo po elfsky a tak bežali ďalej. V jeden moment medzi stromami zahliadli väčšiu skupinku elfov a uslyšeli aj kone, ale nevideli ich. V týchto častiach bol les hustejší.

Celý zadýchaní dobehli do elfského lesa, kde uvideli desiatky, možno až stovky elfov s lukmi a mečmi. Cez stromy videli na lúku, ľudská armáda sa nezastavitelne približovala. Tiež uvideli väzňov kľačiacich na lúke a niekoľko mŕtvych tiel.


Šíp letí vzduchom a Guilermo pocítil to známe kopnutie ťažkej kuše. Elf, ktorý mal zodvyhnutý meč a chystal sa popraviť ďalšieho zajatca si ani nevšimol, čo ho zabilo. Šíp mu vletel z boku do hrude a jeho to okamžite strhlo k zemi. Traja krajní väzni sa dali okamžite do úteku, smerom k ľudskej armáde, ale z lesa vyleteli tri šípy a zabodli sa im do zad.

Velitel elfov stál na kraji lesa a zavelil.
"Pálte!"

Ozval sa ohlušujúci zvuk uvoľnených tetív a z lesa vyletelo cez dvesto šípov.
"Kryte sááá!" Zakričal Stard a vojaci so štítmi sa ešte viac semkli dokopy. Vesničania, ktorí tlačia vozy po bokoch sa snažili kryť za vozy.
Šípy začali dopadať na štíty, vozy a zem s ohlušujúcim dudením. Jeden z vesničanov zařval a padol k zemi, keď ho šíp zasiahol do hrude. Hneď na to si jeden šíp našiel malú skulinku v štítovej hradbe a zasiahol jedného z vojakov do krku. Mrtvých nechali za sebou a postupovali vpred.

Velitel elfov zakričal znova.
"Pálte!"
A z lesa sa vyrútilo ďalších dvesto šípov.


"Pane! Títo ľudia vám chcú niečo povedať. A .... poznajú Sithiela. Prý je v té vesnici." Zakričal elfský zved a zdelil velitelovi informácie. Velitel sa s poznaním v očiach otočil, keď započul Sithielove meno.

"Sithiel? Je niekde tam? Vy ste jeho priatelia? Sithiela hľadáme už roky." Pristúpil velitel elfov k vám. "Dnes je môj šťastný deň."
Potom sa otočil a zavelil svojím mužom.
"Berte ho, ideme von. Tú ľudskú ženu strážte."
"A pálte!"

Z lesa vyletela ďalšia sprcha šípov a za ľudskou armádou sa povalujú už štyria mŕtvy. Armáda je približte v polovici cesty k väzňom. Mrtvého elfa nahradil ďalší a okamžite popravil ďalších dvoch väzňov. Zranený Sid, je o chvíľu na rade.
Hakim, ktorý kľačí vedľa Eleanor si len sám pre seba nadáva.
"Neochránil som ich, moji bratia sú mŕtvy, všetci tu zomrieme. Odpustite mi."
Potom sa pozrel na Eleanor a zopakoval. "Odpusti mi Eleanor. Takto som to nechcel. Takto to nemalo skončiť."


Attiho hneď chytia dvaja elfovia a začnú ho tlačiť za velitelom, ktorý kráča smerom von z lesa. Wynn tiež chytia dvaja elfovia za ramená. Všade okolo nich sú elfskí vojaci, na stromoch aj na zemi. Väčšina samozrejme hľadí smerom na približujúcu sa armádu a majú v rukách luky. Za elfami, hlbšie v lese sedí na zemi iný elf. Očividne druid, oči má obrátené dohora a riadi zvieratá v okolí. Pri tom podáva informácie.
"Šesť jazdcov čaká v zálohe za ľudskou armádou."
Pri ňom stojí tiež nejaký veliaci elf a hneď podáva rozkaz.
"Dajte vedieť naším strelcom v zálohe, aby boli na nich pripravení."


Rikka pristúpila k Darshane zo zadu a opýtala sa.
"Ostaneš s nami že? Octavia nás potreb..." Vetu nedopovedala, pretože obe dve uvideli ako v ďalšej uličke prebehlo niekoľko mužov zahalených v kápích. Bežali smerom k začínajúcej bitve. Jedného z nich zaslechli.
"....ďte pripravení, náš pán dnes dostane ..."

Když je nouze nejvyšší chce to dobrý plán

Elf se vyjádří abych nedělala problémy pak odejde a přitom mávne rukou ať nás ostatní naloží na vůz, zatímco ten muž učiní další zoufalou snahu o potvrzení jejich neexistujícího přátelského vztahu. Nemůžu si pomoct, ale v tu chvíli je mi ho líto vzhledem k tomu jak škemrá o přízeň u někoho kdo je ochotný vyjádřit víc respektu tomu co si seškrábal z boty. Sedíme ve voze kde po obou stranách kráčejí elfové a do debaty o našem dalším osudu se nezapojuji. Už od probuzení v té dřevěné kleci slyším takový slabý hlásek který se do teď snažím ignorovat.
Přesto ti nakonec nic jiného nezbude ...
Nechci to udělat, ale přesto vím že mi nakonec nic jiného nezbude, ono altruismus je sice hezká vlastnost, ale i on má své hranice. A slova jako přátelství nade vše sice zní vznešeně, ale někdy je lepší to přenechat do dramatických her. I když pokud by to byla dramatická hra tak by k tomuhle nedošlo protože by úplně stačilo že jsme ti dobří. Voda a elfí chleba mi pomůže takže nemusím řešit otázku jako dřív a pokud se naskytne možnost snad se mi podaří utéct, A pokud budu nesmělá tak možná ani nebudu muset udělat jedno těžké rozhodnutí. Jedeme celou noc než nakonec vůz zastaví a je nám poručeno vyjít ven což nejde zrovna snadno, ten elf nám pomáhá a my jsme odvedeni někam kde začíná vesnice. Jsme sraženi na kolena a já zaslechnu něco co potvrdí to co jsme slyšela o tom proč jsou teď horší vztahy s elfy.
Někdo z nich se rozhodl vymyslet síť intrik která podpoří jeho dobyvačné úmysly, člověk či elf v jádru jsme všichni stejní. Dobrá poslechnu ten hlas a zachráním aspoň sebe, promiňte, ale vaše sny o slávě skončily. Možná kdyby to Hakim nenechal na mně ...
Zavrtím hlavou a vybaví se mi jak mi mistr ukázal že cestovat je možné i bez znalosti znalosti teleportace přeměnou v jistý živel. Sice se nedokážu změnit v blesk tak jako on, ale možná bych se mohla pokusit o druhý živel a tak doběhnout k vesnici nebo aspoň tak daleko abych se dostala z dosahu šípů.
Ne neudělám to .. je tu snazší možnost která snad umožní útěk nám všem ...
Jde o to zabavit ty elfy a zároveň je zbavit výhody prostředí, je to tu vyschlé a tak to tu snadno chytne, navíc budu moci využívat oheň jako pracovní látku. Tentokrát jsem také připravená nic nezanedbat a předpovídat situace tak aby měli elfové dost práce s hašením lesa a zároveň abych jim mohla tuhle jejich snahu narušit jak to jen bude možné. Potom co založím první požár dostatečně daleko od nás bude potřeba stvořit ohnivou stěnu za námi. Ta zastaví jejich šípy a také mi umožní vytvořit ohnivé koule na ty co tam už hasí nebo na ty kteří by se nacházejí poblíž ohnivé stěny a budou pátrat po příčině problému. Také bude potřeba odříznout ty co už hasí od těch kteří by jim chtěli pomoct dalším požárem který založím za nimi mezi nimi.Těch požárů bude potřeba založit víc a na náhodných místech a až budou mít nakonec plné ruce práce s tím že jím hoří les budu se moci začít věnovat našemu útěku.
„Naučil jsem tě co šlo nyní to už je na tobě, dám ti jen jednu poslední radu. Prosím tě jen nevypal místo kde budeš.“
Vybaví se mi poslední mistrova slova, jistě zapálit les možná zní poněkud radikálně, ale myslím si že vzhledem ke svému současnému chování si to elfové více než zaslouží. Teď když mám plán rozhodnu se shromáždit nejdřív co nejvíc síly protože tohle bude skutečně vyčerpávající.