Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Staré Způsoby
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
1117.jpg){kind=icon} | Pohádka koňovi To jsem si zas vybrala nocleh. Začnu se v klidu krášlit. Do každého póru tváře vtírám waidlenskej olejíček a zasypávám ho prášky. Těmi léčivými, i těmi plnými olova. Už to ale dělám druhou dekádu a neoslepla jsem, tak co. Venku se pořvávají rozkazy a všeobecně rámusí. Musí to ale všechno počkat. Vylezu až potom, co si drtí z motýlích křidýlek zvýrazním rty. Už jdu. Příběh musí pokračovat. Každý úder válečných bot o prkennou podlahu mi teď udělá radost, stejně jako váha těla, obtěžkaného zbrojí. Boj a smrt. Vzduch je obojím nasycen. A já se musím zhluboka nadechnout, aby mne ten příval euforie neměl sílu povalit na záda. Najdu si zápraží s výhledem na rynek. Do zábradlí zaryju pařáty rukavic. A usměji se. Moji noví známí se snaží během pěti minut z vesničanů vyrobit vojáky. A drnohryzové se snaží neomdlít. Impozantní podívaná. Pokusím se nezasmát. Takže se jen potutelně zašklebím. Přemýšlím, jestli mám dojít pro Koziáše hned. Koziáš je kůň. Nikdy jsem zvířatům nedávala jména, protože spotřební výbavě ho nedávám nikdy. Koziáš je výjimka. Je opravdu klasa a tak jsem ho pojmenovala po pálivym salámu. Tak prý stovky elfů proti padesátce strážných a partě sedláků... můj úsměv je stále širší a jen vůlí se ho snažím udržet nepřezíravým. Potřebuji si to srovnat, ale ve skutečnosti asi ani není co. Vezmeme to na stupnici od jedný do deseti. Deset je debilní divadelní hra. Jednička je bahno a krev. V tomhle lese jsou teda - dejme tomu, bajvočko a s tim, že má každej vidlák v týhle díře zrovna šťastnou středu - dvě stovky elfů... A protože ta středa je fakt šťastná, tak ty elfové nejsou nějaká kdovíjak vycvičená armáda, zvyklá bojovat se sedláky. Protože pokud jsou vycvičená armáda uvyklá párat se se sedlákama, tak jsou tady všichni v zadku starýho bejka. Stačí, když to budou průměrný střelci a budou mít nějaký mobilní klacky. Třeba jen přenosný ježky, zabodaný kůly, cokoli, co upřede každá lesní nymfa za půl hodiny, když jí na tu půlhodinu odstavíte od kolovratu. Nebo si z lesa přinesou aspoň pár ztrouchnivělejch kmenů, co je strašně štvaly, protože přes ně zakopávali při tancování při měsíčku a hodí je do cesty těm zemědělskejm vozům, jistě pravidelně trénovaným prorážet vojenský zátarasy. Určitě ty elfy nenapadne, někde nechat ty sedláky stát a pálit do nich až do dalšího kuropění. Ale budu teda předpokládat, že ti elfové jsou naivní lovci a ideologičtí teroristi a občas si už čůraj do plíny. Taky v akademii rasovejch fanatiků dostali z taktiky a strategie pětku a jdou na ty kmány jak mladý zemánci na zajíce. Pak tu máme vesnickou milici, která dokonce dovede zformovat skjaldborg. Vzhledem k tomu, že jsme v zázemí a blízko hlavního města, jistě je to nezvratný signál, že máme tu nebetyčnou kliku, že jsme natrefili na ves se samými válečnými veterány a ne na obvyklé zašívače, zvyklé akorát honit po lese pytláky a zloděje dřeva. Dneska mě to fakt položí. A teďka k těm zálohám tlačícím vozy. Určitě jim ta strašná přesila nesebere hlas a rozvahu. Nezmrazí ruce a nerozklepe kolena… To ryk našich udatných velitelů je pošle do takovýho rauše, že budou vidlema máchat i v okamžiku, kdy jim budou od nárazu úderu koňmo vylézat kosti z předloktí. Budou se bít do posledního výdechu i v momentě, kdy kolem nich budou po kusech ruka hlava padat jejich tátové a pod střelami pukat střeva jejich brášků. Jsem si jistá, že vědí, že takový boj se od nich očekává a rádi ho z fleku každý z nich podstoupí. Nikdo teda neuteče a nebude mít díru od elfskýho šípu v zádech. Takže jedenáct z deseti a já jdu pro Koziáše. V klidu sejdu po schodech. Když si to vždycky takhle sesumíruju, vim hnedka, jak se zachovat. Občas si to říkám i nahlas, nebo to vyprávim do ouška koňovi. Před lidma se to ale nehodí a tak to dneska bylo jen v duchu a nikdo z toho neměl ten patřičnej zážitek. Ani Koziáš. Míjím prchající a snažím se nedívat jim do očí. Není se čeho bát, lůzo… Nazdar, Kozi. Protože tahle bitka bude určitě řízena podle pravidel té nejdebilnější divadelní hry. A tak bude sice tvrdá. Ale poctivá! Nakonec chrabře zvítězíme a mazaní sedláci vypráskají krvelačné elfy. Takových bitev se přece udála spousta… Za tisíc let. Beru ho za uzdu a jdeme ven. Do vesnice sice pronikne pár elfských zabijáků, ale ne moc, abychom s nimi dovedli svést vyrovnaný souboj. Zaženu je já, udatný pes, Rikkin jekot a váleček paní hostinské. Potlesk a opona jde dolů. A já jdu nahoru na Koziášův hřbet. Jo, počkám ještě tady... Možná jich pár i střelíme, zesekáme a rozdupeme kopyty... až se rozpadne linie… …pak zdařbůh, Downlake. | ||
| |||
 | Buben bije a bouchá rataplan dondiribon... Die Trommel schlägt und schmettert Sithiel mě svým rozhodnutím vážně překvapil. Tuším jak moc to pro něj musí být těžké, bojovat proti vlastním. Pak i Wyn. Ta holka v sobě vážně něco má. Mluví jasně a konstruktivně, má plán i informace a hlavě neuvěřitelnou odvahu. Je to skutečně ta osina v zadku co na začátku? To naivní tele? Ne ta holka má koule... tedy myšleno obrazně. Nevím jak by se Attimu líbilo kdyby na něj vytáhla z krajkových gatěk dvě kiwi - hnědé, chlupaté a plné... no nic . "Hodně štěstí Wynn a Atti, rád jsem vás poznal" Řeknu upřímně bez nějaké extra nostalgie, ale na mě snad až možná příliš jemně. Pak pokývnu Rice, aby si vzala Luigiho který je bude hlídat a Luigimu dám také povel. Poslouchám Starda a přikývnu. "Jasně vezmu si pravé křídlo." (myšleno to směrem k lesu odkud čekám útok) Otočím se na vesničany kteří mají chuť nezemřít jak kuřata. "Lidi, chci po vás aby jste si vzali dlouhé zbraně něco s čím umíte. Dlouhá kopí, kosy které narovnáte, cepy, sudlice, glévy cokoliv má dlouhé ratiště a udrží vám distanc od nepřítele, který to bude umět s mečem líp jak vy a to je kurva každý z těch zmrdů v lese. Poberte taky cokoliv za co se budete moc krýt před střelbou a unesete to." Pak zařvu ještě víc "Potřebuju střelce taky, kdo to umí s lukem nebo kuší, kdo umí vrhat oštěpy a nebo vrhat kameny z praku. Beru všechny ať jsou mladí nebo staří. Mrskněte sebou." Lovit s prakem drobnou zvěř je oblíbená kratochvíle omladiny a to jak kluků tak často i děvčat. A upřímně dostat kamenem jak pěst do hlavy to vás zaručeně uspí a můžou střílet obloukem přes linii štítů, nebo zpoza vozů. Jestli je mezi omladinou Dugg nechám organizaci mládeže s praky na něm. Odchytnu si také jednoho mladíka. "Hej umíš natáhnout těžkou kuši? Potřebuju nabíječe a pavézníka. Tady je hever a šipky. Vem si nějaký stul a uraž mu nohy, budeš se za něj krýt. Jak ti podám kuš nabiješ ji a podáš mi ji, až budu bojovat prostě nabiješ ukážeš jí na nepřítele a zmáčkeš a furt dokola." Armáda se už téměř dává do pohybu. Lidé se ve spěchu stále ještě sbíhají, někteří s dřevcovkami jiní s s rozličnou výzbrojí, luky a omladina s praky. "Tak kurva pohnětě jestli nechcete chcípnout jako kuřata! Kryjte se za vozy a v bitvě držte řadu, rameno na rameno. Druh kryje druha, ostatní spoléhají na vás a vy na své sousedy. Jestli utečete umřete vy i ostatní i vaše rodiny. Za ně tu bojujete. Když vydržíte, máme šanci." Pak se podívám na Starda a mávnu na něj, že jsme připraveni. Kývneme na sebe: "Na můj povel vpřééd pochodem." Jednotka se pohne a já kontroluji lesy z boku, a taky aby se moji sedláci dobře kryly. Převezmu od kluka co jsem z něj udělal pavéznika svoji těžkou kuši. Dobrá zbraň někteří učenci ji nazvali Arma diaboli - ďábelská zbraň. Každý kdo z takové krásky střílel ví proč. Jsi šlechtic s drahým vybavením a silným kyrysem? Pak tě jistě nasere, že tvoji zbroj co stála tolik co dvě vesnice, prostřelí kuší kde jaký šupák, třeba jako já. Smrt prakticky jistá. Naštěstí tihle zmrdíci navíc nemají žádné brnění. Jakmile se dostanu na dostřel zkusím odstřelit jednoho z těch co vraždí zajatce....
| ||
| |||
 | Hop nebo trop S Wynn na nic nečekáme. Utíkáme co nám nohy stačí maskování prchajícími vesničany. V lese se odpojíme. Následuju jí, prohlížím prostor, když si myslí, že cesta kterou zvolila není vhodná, navedu ji jinudy. Čekám, když se snaží používat své schopnosti. Chráním... Blbě. Elfa jsem si vůbec nevšiml. V první chvíli se postavím do postoje očekávajíc útok. Už se chystám povolat do ruky dýku a mrštit ji do jeho hrudi, ale on překvapivě začne mluvit. Nechce nám ublížit, dokonce nás naviguje na bezpečnou stezku. Stojím a zírám na něj... *** "...takže takhle byla vytvořena aliance znesvářených lenních pánů. Jaké je z toho ponaučení ?" zakončí otázkou výklad obtloustlý kantor a zaklapne knihu. "Atticusi !" zařve na mladíka, který s vyplazenou špičkou jazyka kreslí na pergamen ženské křivky...nijak zdatně. "Co ? Já nevím...nemůžeme už přestat ? Zachvíli se bude stmívat." ozve se zakňouraně student a protáhne si ztuhlá záda. "Ne, dokud neodpovíš na otázku. Co spojí znesvářené strany ? Hmm ?" zarámusí kantor. "Nevim. Půjdou na pivo ?" ozve se v provokaci mladík. "Ne, jsi tupější než, váš podkoní a toho kopla do hlavy kráva. Společný zájem nebo nepřítel přece." zavrtí kantor hlavou... *** Dojde mi, že pokud jsem neviděl tohohle elfa neuvidím ani ostatní. Nedokážu Wynn ochránit a tenhle plán neklapne. Musím to risknout a doufám, že vytanutá vzpomínka v tom pomůže. Pokud ne jsme mrtví...všichni. "Ne." zavrtím hlavou a zatlačím Wynn rukou dozadu. "Nikam neuteču. Protože to, co se tu rozpoutalo je daleko horší než si všichni uvědomujeme. Než vy si uvědomujete. V té vesnici je sekta, která uctívá pradávného démona, jsou skrytí ve stínech a byli bychom je dostali, kdyby se nestalo tohle." píchnu prstem směrem k hlavní scéně probíhajících události. "Ten masakr, který nastane, ne jen, že bude stát životy na obou stranách, ale hůř. Nasytíte démona, který se pak prodere na tenhle svět. A ti kteří zbydou stejně zemřou. Pomůžete přivolat zkázu na tenhle svět." vysvětlím mu a sazím na elfí nenávist k démonům. Hubili je přeci už před dvěma tisíci lety."Ve vesnici je elf. Přítel, který potvrdí moje slova. Musíme to zastavit, než bude pozdě." naléhám na elfa a zároveň se odstrojuji, všechny zbraně až na svou věrnou dýku pustím na zem. "Ji necháš jít, není nebezpečná." kývnu hlavou k Wynn. "Já půjdu s tebou, jako zajatec. Řeknu to vašemu veliteli, společně to zastavíme." oznámím elfovi svůj úmysl. Otočím se k Wynn a obejmu ji. "Jdi do vesnice, sežeň Sithiela. Musí potvrdit moje slova. A kdyby všechno vypadalo nejhůř, znič dýku. On pak přijde, bude vědět co dělat." zašpitám jí do ucha a odtáhnu se, přičemž moje věrná dýka zůstane zatrčená vzadu za jejím opaskem. Chvilku si nechám, abych se jí zadíval do očí. Chci si je pamatovat, kdyby náhodou. Pokud bude něco namítat všechno rezolutně zamítnu, pokud bude chtít jít semnou taky odmítnu. Budu tvrdohlavý paličatý, nepřemluvitelný. Pak se vydám elfovi na milost..... Po | ||
| |||
 | Bitevní plány Sithiel bol vytržen zo šoku Guilermom, ale jeho návrh rázne odmietol so zatnutými zubami od zlosti. "Nie! To čo sa tam deje, sa ma týka viac ako vás! Ja zostávam!" Stačí jeden pohľad do elfových očí a Guilermo vie, že nemá zmysel ho viac prehovárať. Neuspel by. Guilermo sa otočil na velitela Starda a spoločne vymýšlajú plán. "Áno ja viem, že nás chcú vylákať, ale čo mám robiť? Prizerať sa? Ja ani moji muži by sme to nedokázali." Potom začne rozdávať rozkazy svojím mužom. "Hej Salym, vezmi si ďalších piatich chlapov a kone, budete nás kryť, keby nás chceli napadnúť z boku. Dyrithus, chcem dva veľké vozy na oboch stranách, tam a tam. Vesničania, ktorí chcú bojovať ich budú tlačiť. Budú to naše barikády po stranách." Potom sa otočil na Guilerma. "Dobre, budeš na pravom krídle a ja na ľavom. Dám svojím mužom vedieť, že máš moju dôveru a môžu ťa poslúchnuť v prípade rozkazov. Čo sa týka vesnice, mám málo mužov, nemôžem tu nikoho nechať v zálohe .... ale ...." Otočil sa a jednoho vojaka, ktorý ešte bežal na svoju pozíciu zastavil. "Hej ty! Okamžite povolaj všetkých vesničanov a odveď ich do Downlaku. Do dvoch minút že ste preč!" "Ano pane!" Velitel Stard sa viac nezdržoval, keď sa Wynn a Atti prihlásili na prácu zvedov. Stard utekal do prednej línie dať vojakom pokyny. Rikka je celá vyklepaná a až zbledla od strachu, ale snaží sa byť statočná. "Já, zostanem s Octaviou tu, sama ju nedokážem odniesť, ani keby ste ju vysadili na koňa. Určite by mi niekde spadla! Určite! Radšej ostanem tu a necháš mi aj Luiggiho. Darshana by tiež mohla ostať a spoločne dáme na Octaviu pozor." Guilermo nemá čas, Stard už má svojích mužov na pozíciach a dva veľké vozy sú už takmer na mieste. Elfovia sa pripravujú na popravu ďalších dvoch zajatcov. Každú chvíľu armáda vyrazí vpred s Guilermom, alebo bez neho. Sithiel nečakal a sám sa pridal ku tlačeniu voza, chce byť v prednej línií ať to stojí cokoliv. Wynn s Attim tiež na nič nečakali a už bežia cez pole smerom do lesa. S maskovaním problém nebol, pretože tým smerom bežalo ešte niekoľko vesničanov, ktorí sa snažili utiecť. Nie všetci vesničania mali toľko rozumu, aby utiekli sami od seba, niektorých musí teraz poverený vojak hnať svinským tempom. Wynn a Atti dobehli do lesa a začali postupovať smerom k elfským pozíciam. Wynn sa sústredila a snažila sa vycítiť hociakú prítomnosť mágie, alebo zvierat, ale zdá sa, že je les úplne prázdny. Všetky zvieratá utiekli, okrem vtákov, ktoré poletujú na oblohe, ale Wynn sa k nim nedokáže dostať. Majú blokované mysle, pravdepodobne silnejším druidom, alebo niekoľkými druidami. Postupovali lesom až Wynn ucítila prítomnosť veverky. Sedela na strome a lúskala si oriešok. Wynn by sa s ňou dokázala spojiť, nie je tak ďaleko, ale nateraz ju vyrušil hlas. Zpoza stromu vystúpil elf, mal na sebe ľahké oblečenie, meč a dýku. Nebol to vojak v zbroji, ale zved. To ste poznali. On sa na vás pozrel a prehovoril. "Utekajte opačným smerom. Mali by ste ísť smerom do vašeho veľkého mesta, nie je to tu bezpečné. Bežte!" Rýchlo vám dojde, že elf vidí mladý pár ľudí, Wynn nie je ani ozbrojená a tak pravdepodobne usúdil, že ste len vesničania, ktorí prchajú preč. Stojí pri strome asi tri-štyri metre od vás. | ||
| |||
 | Bitevní plány Když ztratím spojení s holubem, přejede mi po zádech mráz. Jako nějaká divná předzvěst. Co to bylo? Holub je stále na svém místě, ale já se k němu nemůžu dostat. Něco mě blokuje. V tu chvíli už se rozpohybují i ostatní. A ve stejnou chvíli je slyšet křik z vesnice a poplach. V duchu zaúpím. Copak takhle daleko od města už neexistuje nic jako klidný život? Vyběhneme ven. Když spatřím zajatce a jejich následnou chladnokrevnou vraždu, zalapám po dechu a udělám dva kroky vpřed. Útroby mi sevře mrazivý chlad. Přece nemůžou... Vždyť tam jsou děti! Ze zděšené letargie mě vytrhne až Atti. Výraz mi zjihne, a zároveň nabere odhodlaný výraz. Vzpomenu si na výjevy, které mi ukazovala Octavia ve snu. Určitě budu moct něco udělat. Soustředím se na stromy za elfama. Zkoumám větve a snažím se počítat. "Jdu taky." Kývnu hlavou ke Guilermovi s velitelem, od kterých k nám doléhají útržky rozhovoru o potřebě zvěda. "Můžu být užitečná, jenom se musím dostat trochu blíž. Třeba zvládnu udělat aspoň něco." Návrh na podpal lesa nestihnu zamítnout, ale zatvářím se tak zděšeně, že to Atti sám odpíská. Když mě pak políbí, věnuji mu stydlivý úsměv. Situace je ale až moc vážná, abych se tím nechala unášet jako nějaký puberťák, a tak Attiho statečně následuju za ostatníma. Předá mi řeč. Zhluboka se nadechnu. Tak jo. Je to jako bojovka, co jsme dělali ve městě, jenom půjde o životy. Šlehnu nervózním pohledem k zajatcům. Musíme spěchat. Zkontroluju, že tu v okolí nejsou žádní ptáci, a začnu tiše mluvit. "Na těch stromech vzadu je zhruba třicet lukostřelců. Kolik jich je na zemi odsud nespočítám. Musím se dostat blíž. Čím blíž se dostanu, tím líp a přesnějc budu moct ovládat jejich okolí." Nešťastně se podívám na Guilerma. "Ale netuším, co umějí oni. Už teď tu blokujou všechna zvířata v dosahu, takže si na ně dávejte pozor a neříkejte plány moc nahlas. Zkusím všechno co budu umět, ale moc na to nespoléhejte, tohle je i jejich magie." Upřu pohled i na velitele. "Možná by stálo za to zkusit vyjednávat a získat trochu času." Podívám se zase směrem k zajatcům. "Musíme jít." Jestli mi někdo chce říct ještě nějaké instrukce, poslechnu si je. Ale jinak se rozbíhám k lesu. Běžím schválně lehce směrem od elfů, aby to vypadalo, jakože se dávám na útěk. Jakmile mě kryjou stromy, počkám na Attiho a vydáme se vpřed. Během cesty dávám pozor na okolí. Snažím se dostat tak blízko, jak mi to přijde bezpečné. Snažím se vnímat, jestli v našem bezprostředním okolí jsou nějaká zvířata, která by pro mě byla blokovaná, a pokouším se jim vyhýbat. Chci se dostat alespoň na poloviční vzdálenost, než odkud jsme vyrazili. Najdeme nějaké vhodné kryté místo. Zavírám oči a ověřuji situaci. | ||
| |||
| Sníh Vločky se tiše snášely na pocukrovanou zem. Hnízdily v korunách stromů a ulpívaly na zádech do kožichu zabaleného hromotluka. | ||
| |||
| Vše krásné jednou končí.... Ani nedořešíme tu malou půtku, která se ve světle následujících událostí, jak zjistím, bude jevit jako bezvýznamná a už je tady další problém. "Do háje, copak toho chci moc ? Dojet někam na palouk stulit se s Wynn a chvíli nemuset řešit žádný hovadiny ?" postěžuju si všem strůjcům osudu v tomto světě, samozřejmě v duchu. Sithiel vybíhá, následuju ho. Očekávám bitku mezi vesnickou stráží pod velením starosty a královskými vojáky. Můj omyl nebyl v životě větší. "A kurva"... zmůžu se při pohledu na elfské vězně a celou situaci. Sithiel vypadá dost překvapeně, což mě dost znervózňuje. Víc mě, ale znervózní Guilermo. Jeho proslov, že je válkou postiženej hauptman a že tu s nim nemusíme chcípnout. Opět mezi mlýnskými kameny. Pohledem kmitám mezi scenérií, Wynn a Guilermem. "Kurva, kurva, kurváááá !" zařvu a nakopnu nejbližší šutr. Chápu, že ten starej válkou zdementnělej kořen počítá se chcípnutím v bitvě, ale i tak mi nějak přirostl k srdci. Otočím se na Wynn ve tváři výraz, jako dítě co právě podpálilo omylem stodolu. "Wynn já...asi ho tu nemůžu nechat...radši bych byl jinde...s tebou. Ale nemůžu...jsou tam děti. Já...když to přežiju počkáš na mě ? V bezpečí ?" zeptám se trošku naléhavě. Kupodivu se tváří dost odhodlaně a chce jít taky. Vyslechnu si její plán. Přikývnu, stejně myslím, že i kdybych jí přesvědčoval, jak chci bude pěkně tvrdohlavá a stejně půjde. "Dobře můžeme jim podpálit le...." nedořeknu, když mi dojde, že u téhle roztomilé druidky, bych si tím podepsal ortel smrti a co hůř...odepření veškeré romance. "Fajn, tvůj plán." řeknu rozhodně a vlepím jií mlaskavý, horký polibek, dost možná poslední.... Nakonec se vydáme ke Guilermovi a kapitánovi. "Nejlepší obrana je útok." vložím se do hovoru a kleknu si k zemi, kde začnu čmárat dýkou. "Tady jsme, my, tady les s obětištěm, tady zajatci a tenhle les bude plnej elfů. Už včera seděli na stromech a teď si tam šoupou řitě taky. Půjdu s Wynn. Ochráním jí a ona jim tam udělá trošku guláš." představím jim svojí roli v téhle šachové partii. "Wynn?" povzbudím odhodlanou druidku k jejímu popisu role. | ||
| |||
| ZAČÁTEK VOJNY Do hovoru se vloží prvně Wynn a pak i Atti. Já ale stejně už nemám co říct a tak postupně odejdeme z místnosti. Vedle si poberu svoje věci. Venku se začne něco dít. Sleduju pobíhající vojáky. "Kurva co to...?" Pak to vidím a slyším elfové se představují svými moudrostmi a popravami. Vidím jak je Sithiel z toho špatný. Hmmm je to radost když se člověk musí stydět za vlastní rasu a národ. Nekomentuju to. Prostě tak to je. Vojáci a vesničané jsou trochu uvrženi do chaosu, ale velitel Stard se to pokouší kočírovat. A celkem mu to jde. Pak se podívá na nás. Vím co přijde. A přijde to. Kývnu a upravím si výstroj a výzbroj. Otočím se na Sithiela: "Kámo měl bys asi zmizet, ať to dopadne jakkoliv budeš na tom bit. Vem prosím pryč Oktávii a Rikku potkáme se později v lese co je směrem k Anwill." Pak se otočím na osatní: "Nezlobte se, vím, že bych se do toho neměl srát, ale jsem už takovej trochu retardovanej. Zkuste vzít roha, není třeba, aby jste se do toho míchaly." Říkám to spíš proto, abych jim dal jasně najevo, že ať udělají jakékoliv rozhodnutí je to čistě na nich a nemají se nechat ovlivňovat rozhodnutím mé osoby. A taky, že to tu bude hodně o držku. Pak jdu k Stardovi který už organizuje lidi do štítové formace. Mrknu na prostor kam chce vyrazit. Člověku takové situace prostě nastartují staré instinkty. Bohužel naválčeno mám víc než by mě chutnalo. "Je ti jasný, že tu želvu od vás čekají a popravují ty lidi proto aby jsi na ně vyrazil. Takovéhle akce se dělají přesně na vylákání jednotky do otevřeného prostoru. Pak ti udeří z lesa na levé křídlo, ideálně jízdou a zmasakrují ti prvně jednotku a pak vesnici. Máš tu nějaké jezdce nebo koně?" Pokývne a sdělí mi, že koní tu je dvacet, ale osedlaných jen 6. "Jasně potřebujeme nějakou mobilní zálohu, která by mohla odrazit útok na křídlo až přijde. Aspoň deset kvalitních lidí by bylo fajn A taky by se hodilo vyslat nějakého zvěda do lesa vlevo, abychom věděli kolik jich tam je. A určitě tu máš nějaké sedlácké vozy aspoň dva, ideálně čtyři, na zesílení křídel. Budou je tlačit sedláci s dlouhýma kopí a střelci za linii. Vezmu si to na starost. Budu bojovat jako pěšák, na křídle odkud očekávám úder. Ale je taky možnost, že jednotku vylákají ven a zaútočí na vesnici z toho boku. Je třeba to pojistit a zajistit vstupy." S zweihanderem se stejně nejlépe uplatní tak a nevycvičení sedláci s meči jsou trochu marní zato s dlouhou píkou dokáže bodnout i největší vesnický blb. Jen udržet své místo v řadě. Pomáhám veliteli s organizací a jsem v podstatě připraven vyrazit.
| ||
| |||
| ZAČÁTEK VOJNY Velitel elfov sa koukal na Eleanor z výšky a potom prehovoril. "Eleanor. Když budeš poslušná, možná to přežiješ." Otočil sa a mávnutím ruky nariadil svojim vojakom aby všetkých troch naložili na pristavený voz. "Tak o týždeň zas tu." Zakričal za elfom velitel únoscov. Elf sa ale ani neobzrel. Eleanor sedí vo voze, ktorý nemá žiadne mreže, ale po oboch stranách kráčajú elfskí vojaci. Hakim a Sid ležia na podlahe, ale obaja sú už pri vedomí. Potichu sa rozprávajú. Sid: "Čo od nás chcú elfovia?" Hakim: "Neviem, ale mám pocit, že to nebude nič dobrého." Všetci dostali aj vodu a elfskí chlieb, ktorý im dodá dosť energie. Eleanor sa konečne začína cítiť lepšie a pri sile. Cez les cestujú celú noc a v podstate sa nič zaujímavé nedeje, žiadny z elfov neodpovedá na otázky a cestuje sa potichu. Až najednou voz zastavil. "Vylezte von!" Rozkázal elfský vojak a pomáhal všetkým vystúpiť. Všetci majú stále zviazané ruky a preto to nešlo tak ľahko. Viedli ich kúsok lesom až prišli na úplný kraj lesa, kde sa stromy rozostúpili a mali výhľad na vesnicu, v ktorej ešte horeli nočné pochodne. Slnko sa na obzore začínalo dvíhať a tak celú krajinu zahalila oranžová farba. Eleanor si všimla, že tam nie sú jediní väzni, ale sedí ich tam asi ďalších tridsať. Všetci mali spútané ruky. Wynn sa prevtelila do holuba a prezrela si krásny východ slnka. Okolo hospody sa nič nedialo a všade v uliciach už bol kľud. Z holuba ju ale niečo vytrhlo. Ako keby niečo iné, alebo sám holub ju zo seba vyhodil. Ešte niečo také nezažila. Potom následovala rozmluva v pokoji a Sithiel súhlasil s tým, že by ste mali vyraziť. "Mali by sme vyraziť a už sa nezapájať do žiadnych bojov, ktoré sa nás netýkajú." A presne v tom momente ako to dopovedal, sa v uliciach vesnice spustil poplach. "Na miesta!! Pripravte sa!" Dupot vojakov v ťažkej zbroji sa hnal zo všetkých strán, ale všetci utekali smerom k elfskému lesu. Na konci vesnice vytvorili vojaci štítovú hradbu a niektorí vyliezli na budovy, odkiaľ mali možnosť strieľať z lukov a kuší. Eleanor na to mala krásny výhľad, pretože ju jeden z vojakov chytil za podpaží a spoločne s ostatnými väzňami s ňou vyšli pred les, kde ju trošku surovo hodil na kolená. Eleanor kľačala na zemi spolu s ďalšímí väzňami v jednej línií. Bola asi uprostred a z ľava aj prava kľačali ostatní spútaní väzni. Medzi nimi aj deti. Hakim bol vedľa nej, ale Sida umiestnili viac napravo. Za jej zády sa rozprestieral les a ona slyšela stovky elfov, ako zaujímajú pozície. Vojakov ľudí, tam bolo asi padesát. Wynn nedokázala zachytiť už žiadneho vtáka, do ktorého by sa mohla preniesť. Cítila ich, ale mali zablokované mysle .... alebo obsadené. Octavia bolá úplne mimo a Rikka sa snažila koukať z okna, jestli niečo neuvidí. Vonku začalo byť naozaj rušno a to vás zneklidnilo. Sithiel vybehol von a Guilermo, Atti, Wynn a Darshana ho následovali. Rikka dostala za úkol rýchlo pobaliť vaše veci. Les bol od vesnice vzdialený asi dvesto metrov, preto jeden z elfov vyrazil na koni smerom k vesnici. Keď bol v dostatočnej vzdialenosti aby ho bolo dobre slyšet, tak spustil. "Včerajší masaker elfov z východného lesa neostane bez odplaty! Zložte zbrane, inak každú minútu popravíme dvoch väzňov!" Otočil sa a mávol rukou k svojím druhom. Dvaja elfovia, každý z jednej strany línie väzňov, bezváhania zodvihli svoje meče a usekli väzňom na kraji hlavy. Samozrejme to vyvolalo paniku u ostatných väzňov a dvaja z nich sa dali do úteku. Okamžite sa z lesa vyrútili dve šipy a zabili utekajúcich ľudí. "Máte minútu." Zopakoval elf a rýchlo cválal zpátky k svojim. V ľudskej armáde sa začali vojaci hádať, čo by teraz mali udělat. Medzi väzňami boli aj ženy a deti. (Približne 13-14 ročné dievča a chlapec.) Sitiel sa na to pozeral s vypúlenými očami a nechápal. "Čo to má byť? Kto niečo také nariadil? Elfovia predsa nepopravujú zajatcov!" Očividne je z chovania svojej rasy úplne vykoľajený. Velitel Stard sa náhlil cez celú vesnicu a začal verbovať všetkých mužov, ktorí sa mu pritrafili do cesty. "Vy tam! V kasárňach sú meče, vezmite ich a bežte chrániť svoju vesnicu!" Kričal na miestných mužov, ktorí stáli na ulici a rovnako ako všetci ostatní sa prizerali, čo sa deje. Potom si Stard všimol aj vás. "Hej! Viem, že to nie je váš boj, ale zišla by sa nám pomoc." V tom momente elfovia popravili ďalších dvoch krajných väzňov. Pomaly ale iste sa približovali k Eleanor, Hakimovi a Sidovi. "Vyrazíme do útoku. Nemôžem tam tých ľudí nechať. Netušíme koľko je tam elfov, ale nebudem sa prizerať ako vraždia nevinných. My nie sme zbabelci!" Hovoril to vám všetkým, ale primárne sa díval na Guilerma, pretože on sa predstavil ako bývalý člen armády. | ||
| |||
| Na dvou židlích Pozoruju Darshanu, která se přepne ze své pózy temné vševědoucí ranařky. Na tváři se mi rozlije úsměv, spíš škleb. Celou dobu, jejího krátkého proslovu přemýšlím, jak jí setřu. Jediný, kdo tu bude takhle trdlovat budu já. Nemám rád konkurenci. Ironie a sebevědomí z jejích slov kapou, jak omastek z dobře udělané kachní pečínky. Nakonec přidá rytířskou úklonu a srazí paty. Vždyť očividně zbytečně přehrává. Takhle se to přeci nedělá. zařve ve mě můj vnitřní šašek. Nadechnu se, abych vypustil konečně nějakou jízlivou poznámku a dohrál tuhle veselohru do konce, když do toho vlítne Guilermo a promění situaci v drama. Střelím po něm pohledem a tak nějak instinktivně si přesunu pravou nohu, kousek dozadu. Kvůli rovnováze. Vyhrocené rozhovory naší skupině moc nejdou a nekončí dobře. Popravdě tohle jsem měl čekat, hauptman se prostě s věcma nesere a poslední dobou těch věcí bylo dost. Ten přítup je rovnej, férovej a čitelnej...žádný vytáčky. Neznámá žena, která se takřka násilně snaží připojit ke skupině a vlastně bez svolení...průser. Mám stejný názor, nechci jí sebou a nemám důvod chtít. Nemá důvěru, byť zachránila Rikku a my jsme vyčerpaní, potřebujeme se pohnout a v klidu nasbírat síly na další cestu. S ní...nezamhouřil bych oka. Než, ale zase stačím cokoliv protlačí se přede mě Wynn a já zadupu chuť jí sebrat, odnést a zamknout vedle v pokoji. Asi si neuvědomuje, že právě vlezla na kolbiště, kde teď probíhá příslovečné poměřování údů. Pak promluví a má pravdu, tohle není vhodné místo a čas. Na druhou stranu, fakt sdílím Guilermův názor. Připadám si jak zrnko pšenice mezi mlýnskými kameny. Tohle budu mít těžký. "Fajn, dobře, kompromis." řeknu bez předchozího trdlování. "Shodneme se, že všichni chceme jít do hajzlu. Darshana zachránila Rikku, což je sice chválihodné, ale stejně o ní nevíme nic víc. Takže navrhuju pořešit ty chcíplotiny, zmizet. A pak si zase můžeme v klidu poměřovat péra." podívám se na Guilerma a Darshanu. "Žádný jízlivý poznámky, drsný kecy, narážky, debilní dotazy. Nic. Příměří, dokud se nedostaneme pryč, do klidnějších vod. Pak to třeba vyřešíme u kořalky. Souhlas ?" kouknu na oba a jestli budou souhlasit, jdu taky balit. Kvinternu, brašny, koně a svého nového koně (když už jsem ho ukradl, tak si ho nechám). | ||