Odchod

Vykukuju zpoza Attiho ramene a přeskakuju pohledem z jednoho řečníka na druhého. Zasekli jsme se v pěkně blbý situaci na pěkně blbým místě, i když mě trochu hřeje vědomí, že Guilermo pro jednou neřve na mě. Očividně nemá problém jenom se mnou, ale s většinou světa.
Zatímco tu probíhá debata, vklouznu vědomím do jednoho z holubů venku a usadím se s ním na střechu hostince. Chci mít přehled, kdyby se někdo blížil, a případně poskytnout aspoň varování.

Nakonec se ale stejně protlačím před Attiho, aby mě někdo vzal na vědomí. "Pojďme odsud. Jsou tu mrtví, musíme to ohlásit než se to obrátí proti nám a Octavia potřebuje pomoct. Tohle můžeme vyřešit potom."
Blesknu rychlým pohledem k Darshaně, a pak se zase vrátím ke Guilermovi. Následně začnu sbírat svoje věci, abych to tu dala trochu do pohybu.

Osud je hnusná děvka s klínem plným filcek

Tématická písnička k současné situaci

Vypadá to že bolest a strach toho muže pohání a je docela rychlý, rychlejší než jsem čekala, možná jsem měla tu vodu vylít nebo jsem hlavně vůbec neměla velet. I když teď je jedno čí to byla chyba je to jako když se ptáte kdo pustil psy když před nimi utíkáte. Pak se to totiž úplně pokazí když se ten muž rozhodne přestat věnovat svému rozkroku, jak to mohl poznat?
Navíc pálím tkáň to by nemělo tak dlouho trvat, zvlášť když se soustředím na omezený prostor ...
Ale odletím od něj a narazím si hlavu o dřevěnou mříž, napadne mně au anějakou dobu okolí přestane být zajímavé, aspoň do doby než mně jeden z těch chlapů začne tahat ven za vlasy, docela to bolí ovšem mám pocit že by k tomu stejně došlo.
V tom prohlášení nebyla žádná vášeň, bylo to jen suché konstatování protože se od něj očekávalo že něco řekne.
Možná si i myslel něco ve stylu Nechal jsi se tak překvapit tak tu teď nefňukej jako malé děcko, ale aspoň něčeho jsem dosáhla další muž který na mně jen tak nezapomene. A pokud ano ostatní nebudou váhat mu připomenout že jistá žena ho přemohla tím nejvíc ponižujícím způsobem. Konečně dorazíme ven a já zjistím že se nacházíme v kempu a pak přijde to co jsem už čekala, ale žádné zastání toho jehož chloubu jsem ohrozila či proslov o tom čeho jsem doufala že tím dosáhnu nenastane.
Takže jsem měla ohledně toho svého předpokladu pravdu ...
Ale pak přijde ten mág a chce mně přesvědčit že je lepší způsobem který je zde všem vlastní, aneb jak se pochválit aby to vypadalo že nemyslíš na sebe. Já ovládám vzduch taky ty kreténe napadne mně i přes tu facku, ale nahlas řeknu.
„Já ovládám vzduch taky když se přecpu fazolemi.“
Nakonec dojde k překvapení když zjistím že kupci jsou elfové, ten muž se tváří jako by vítal staré přátelé, ale oni ho přehlížejí jako placatý kámen. Což by mu nevadilo kdyby nenastalo smlouvání o ceně, elf nezmíní že jim dělá laskavost už jenom tím že s nimi obchoduje. Také by mohl říct že nestojíme ani za to málo co jim dal a oni by se jim nedokázali postavit. Není to totiž nutné ten muž si to moc dobře uvědomuje, nakonec ten elf projeví zájem o nás což je nečekané.
Předpokládala bych že o nás neprojeví větší zájem než o své sedlo, které rozhodně mělo větší cenu.
„Eleanor.“odpovím mu Hakima a Sida představovat nebudu, ostatně to není můj úkol.

Pizda

Sleduju tu zachránkyni. Poslouchám tu zachránkyni. A cítím jak mi něco cuká v kapse. Ne tentokrát to není můj lofas, který dnes v noci porcoval mladou Rikku, ale kudla která má tendenci se samovolně rozevřít a porcovat tuhle úžasně cynyckou, sarkastickou, ironickou a kdo ví do ještě bouchačku.

Když se ironicky vysmívala Rice nevěděl jsem o co moc jde. Pochopil jsem, že by se k nám chtěla přidat, ale to jak a jakým způsobem to řekla bylo neuvěřitelné. Ou Darshana Heid hvězda, která vás vy trubičky všechny poučí. Svým hustě komplikovaným a cynickým způsobem. Tak to ani hovno stačí, že sebou máme Oktávii.
Pak se pustí do Attiho. Opět tím přezíravým, cynickým způsobem. Jo tak jednou na Rikku to bylo překvapující, ale znovu teď už je to otravující. Možná je Atti mladej borec, ale zatím byl kurva platnej. Takhle se k němu nebude nikdo chovat.
Je krutá ve svém proslovu jak borec křoupající skleněné střepy, ale i přes to, že to vypadá drsňácky, borci co žerou sklo jsou furt jen debilové.
Wynn mě srala, jako opravdu, Oktavie též, ale tuhle pizdu nesnáším od pohledu. Cukne mě v ruce, jak jí ta ruka chce zlomit čelist. Ne vole, i když je to kunda zachránila Rikku a ženský nemlátíš. Ty vole tohle není ženská, ale čistokrevná pizdí esence. Nadechnu se. A řeknu klidně jak nejlépe to jde.

"Víš co Darshano Heid, skvělá nakopávačko prdelí. Bylo by fajn kdyby jsi šla přesně tam. Prostě do prdele. Arogantních, cynických, sebestředných debilů máme ve skupince dostatek jak vidíš, když se podíváš na mě a řekl bych, že nám by to neklapalo. Nějak nemám moc rád, když si někdo z mejch kámošů dělá prdel a vysmívá se jim rádoby ironickýma kecama. Takže nakopávej prdele raději někde jinde a s nějakou jinou společností."

Signore Luigi zjevně chápe, že se situace přiostřuje a jeho nenávistné vrčení dodává mým slovům hebkost a jemnost jako když si vytřete prdel trojitým rezavým ostnatým drátem.

Zrzeček

Je to zlatíčko. Jak se snaží chránit svou tlupu. Jde z toho na mě trochu teskno. Vidím ty tváře, které měly zůstat doma za pecí a nezůstaly.

Bojím se, Atti.

Takových kluků, jako jsi Ty, jsem měla dvanáct. Byli mladí, ale sehraní. A tuzí jak houžev.
O všechny jsem přišla v jediný den.

Nebyla to ničí chyba a ničí vina. Jen jejich touha, smysl pro zodpovědnost a snaha chránit svou tlupu.

Teď budu lhát. Tobě, Rikce i sobě. Budu předstírat, že to bude úžasné dobrodružství. Takové to plné napětí, opravdického přátelství, zrychleného dechu a uklidňujícího konce.

Jenže to Tvé skončí v krvi, protože tohle neni posraná bajka. Výprava s amatéry a ženskýma nikdy nekončí jinak. Ale v tu chvíli už budu dávno v nějakém jiném hostinci. Blít do jiného nočníku a cizích bot.

Zdvihnu obočí. Celá se rozzářím a napodobím Attiho velkolepost:
"Veličenstvo, co se týče zadků, nevím. Nakopala jsem jich tolik a pramálo se pídila po tom, zda jsou urozené. A nejspíše tomu nebudete věřit, ale když se někde v mé přítomnosti objeví mrtví, živí je obvykle nějak spojují se mnou. Jste tedy laskav, že mne chcete zde v klidu zanechat - vprostřed té zkázy, co jste způsobili - ale já tu setrvávat taky nemíním a na pár dní zvolím raději cestu ve společnosti, než osamocenou." Na závěr se po rytířsku ukloním a srazím bosé nohy.

Přitahují problémy problémy ?

Na to, jak to po mém komentáři o rezignaci na královskou korunu vypadalo bledě...a to jsem si v duchu říkal, že jsem měl asi držet kušnu...se mě Wynn snaží obhájit. Pak mi dlaň sevře její ruka. "Ale nebyl jsem na to sám ne ?" mrknu na ní s úsměvem, rád že je svět zase v pořádku.

Guilermo navrhne další postup a mě nezbývá než souhlasit. Sám v tomhle městě nechci být déle než je nutné a starosta určitě nezaleze do peřin, jakože nic.

"Vidím to stejně. Měli bychom vypadnout dřív, než se tu semele něco dalšího. U obětiště jich bylo dvacet. Pět až sedm tam leží. Vedle jsou čtyři a jednoho mám na koni. To znamená, minimálně osm dalších parchantů a bůhví kolik jich má Zantos ješte za prdelí." podpořím jeho návrh.
Navzdory tom, že nás žena zná asi deset minut se najednou rozpovídá. Při zmínce jejího jména se mírně zamračím a otočím se na ní. Sjedu ji od bosých nohou až po čoudící lulku. "Darshana, Darshana, Darshana..." opakuju si v duchu jméno a snažím se ho napojit na nějaký nedávný moment, historku, rozhovor. Nakonec je to rozhovor dvou mužů v hospodě. O ženě, která prý ovládá zajímavé techniky boje a seřezala nějakého chudáka šlechtice v duelu.
"Darshana !" vyslovím to jméno vítězoslavně a přijdu si, jak idiot. "Slyšel jsem, že ráda nakopáváš zadky mladým šlechticům. A když víš, že přitahujeme problémy, proč tě to tak...navíc bez otázek...táhne s námi ? Co tím získáš ?" zeptám se s výrazem "jojo všechno vim" a přesunu se trošku před Wynn. Netuším jestli nepracuje pro Merciera, byť vím, že najemný zabiják to vyloženě není...alespoň ne z Whitewallu.

Upřímná

A je to tu zas. Podáte jim brousek a useknou vám ruku u ramene. Ale čekala jsem teda větší polízanici, to bych šla jen s Kevem.

Magický vystoupení v sousedním pokoji bylo na mojí kocovinu tak akorát. A já si teprve po něm uvědomila, že pořád netečně žumlám tu dýku. Moje nová kamarádka Rikka má hezký jméno, ale šišlá.

Já ten dialekt nesnášim. Nedá se v něm říct nic normálně, aby se z toho nesypal cukrkandl. Fakt. Zkuste si v tom vyznat lásku. Jak v zamilovaný větě neni ch, k, nebo r, tak to nemá břink a švunk a já nehraju. Navíc, to, co mi Rikka říká je pohádka, kterou jsem slyšela už mnohokrát v různých vydáních.

"Jojo, fascinující... Baže." Vyměním dýku za lulku a do koření si nasypu špetku fistechu. Pořádně si prohlížím, koho jsem to vlastně zachránila.

Víte proč se vždycky slibuje opravdu velká hromada zlata? Protože se nikomu nebude muset vyplácet...

O chvilku pozdějc už mám v pokojíčku opravdu zajímavou kompanii a to je ten důvod, proč nesnášim neohlášený návštěvy. Protože nehlášená návštěva přijde v okamžik, kdy mám opici a pod postelí hrnek zvratků. Doufám, že to tu zatim víc začadím a ten puch zaženu dejmem pod postel.

Rikka je ze mě nadšená, zatimco její Macík -a je ho teda kus- už o poznání míň. Moc se mu nedivim, nejsem zrovna od pohledu osoba, kterou byste nechali na rynku hlídat děcko, nebo se kterou byste poslali domu starou matku. Psisko má stejnej názor a má ho na mě většina takovejch psisek. Ťuťu.

Atti je onačejší materiál. Jako z dívčího románku. A prej už princezničku našel. Takže spolu obcujou, ty děcka. Ještěže to řek.

Je to hrozný, čekala jsem, že to s věkem přejde, jenže nepřešlo. Ale tihleti mladí, bezvousí a změkčilí... Fuj. Za chvilku si budu moct postavit chaloupku z perníčků.

Soustřeď se Darshano!

"Jsem Darshana Heid, Rikko. Někde známá jsem, někde zas vůbec. Heleď a já většinou tento. No... Pracuju za peníze a řeším různý problémy, víš... Vy padáte jako tlupa, co se do problémů dostane docela rychle... ale peníze nebude mít žádný a žádný Vám nakonec ani nedaj. Jo, přesně tak vypadáte. No a já Ti teď nemůžu slíbit, že se té záchranné mise zúčastním celé, protože mám sama nějaké plány a jiné sliby, co jsem už dala někomu jinému. Ale na nějakou část Vás doprovodím a budu u toho ještě užitečná, co říkáš?" Když vidím, jak se tváří, vyvalím na ní oči: "Samo, že zadáčo, jsme odteďka kamarádky." Sme kamarádky protože jsem zapíchla chlapa, co mi nařídil, abych zalezla do pokoje. Normálně bych s nim zkoušela vyjednávat, jenže jsem měla v puse tu dýku a mohla jsem se říznout do rtu. No. Měl den blbec.

RUŠNÁ NOC

Seděli jsme s elfem a vojáky v kasárnách, mezi popíjením vína si vykládáme vojenské historky. Občas zabrousím v hovoru na válku s elfy, na problémy se starostou i na cestu na horu Haag, abych z nich vytáhl aspoň nějaké informace. Když však na okenní tabulku začne neodbytně dorážet ptáček, znervózníme. Muže to znamenat cokoliv, ale je nám jasné, že jestli s tím má někdo něco společného bude to asi naše knihomolka.
Pak dorazí Dugg, když si začne vymýšlet povytáhnu obočí jestli si dělá prdel, ale nakonec řekne vše. Fotrovy, řeknu ať ho nemlátí, že díky tomu, že měl odvahu říct pravdu, smyl z nás falešné podezření, takže jsme si kvit. Nakonec dorazí i vojáci z obětiště a potvrdí naše informace. Když se velitel omlouvá jen mávnu rukou.

"Dělal jsi co bylo potřeba, být tebou bych si, ale dal pozor na toho hajzla starosty, jeden z těch šmejdů co umřeli na obětišti ještě než zhasl, řekl jeho jméno jako, že je nějakej velmistr. Pak ale zhasl a samozřejmě na to nemáme žádnej důkaz. Myslím, že ta svině něco chystá. My každopádně odsud co nejdříve vypadneme, nemám chuť se s ním a jeho pohunky znovu potkat.

Jdeme zpět do hospody, kde má být Rikka, Oktavie a jeden z vojáků co je měl hlídat. Místo toho masakr, kaluž krve a mrtvý voják i dva kultisti. Hrkne ve mě. Jen s poza dveří, kde bylo umístěné mycí vědro je slyšet vzteklé vrčení a škrabání. Otevřu a tam signore Lugi.

"Příteli milý, co se tu do všech sviní stalo?"

Pak ale zaslechnu hovor ve vedlejší místnosti. Zamračím se a opatrně s elfem přejdeme vedle. Tam už je shromáždění celé té naší zvláštní skupinky a ještě někdo. Vrhnu na něj nepřátelský pohled. Cizinka mi přijde vše jen ne sympatická. Vypadá jako vyfetovaná psychopatka po feťáckém víkendu v fistechových horách.
Rikka mi však skočí kolem krku a já ji políbím. Když mi řekne Medvídku. Důrazně se na ni podívám. Může mi dělat na péru gymnastiku, dělat mi to pusou tak, až bude mít boule za ušima, ale tyhle familiárnosti pro mě zrovna nejsou.
Luigi na cizinku vrčí a já od toho nemám daleko. Atti vysvětluje, že zachránila Rikku a Oktávii. Pokývnu hlavou k ní.

"Eh díky za pomoc. A omlouváme se za vyrušení. Jako kompenzaci, vyrovnám učet za pokoj, když to tu tak zaprasily."

Pak se podívám po Attim a Wynn, něco je jinak. Kurva co? pak mi to dojde. Atti ji přefikl na vteřinu se mi rozjasní oči a pochopení a na tváři. Jo přeju jim to Atti vypustil páru a Wynn to jen prospěje, třeba nebude upjatá a kyselá jak treska.
Pak se ozve Wynn. Usměju se na ni upřímným a milým vědoucím úsměvem a pokývnu.

"Jo vše je v pohodě. Dobrá práce Wyn a Atti musíte mi to pak povykládat až bude lepší místo a čas. Můžeme jít a asi bychom měli vypadnout co nejdřív. Každopádně musíme ještě velitele informovat o tady tom útoku tady vedle. To asi starostovy ještě přitíží. Každopádně bychom zde ... ehm slečnu... už více neměli obtěžovat a vypadnout z jejího pokoje. Myslím, že ji naše problémy nezajímají."

Chystám se vyklidit prostor, poslat někoho pro velitele a posbírat si věci a honem pryč z této dědiny.

Rozpaky

V přímém přenosu vidím, jak neznámá žena zachránila Rikku s Octavií. Uleví se mi. Pomalu se zase vracím k sobě a rozpouštím všechny ptačí pomocníky, když se přiřítí Atti. "V pořádku. Musíme za Rikkou."
Vstávám, a ploužím se za Attim. Trochu se mi motá hlava, jak si zase zvykám na svojí perspektivu a nevidím všechno z výšky.

Naštěstí už je tu hotovo. S neznámou se seznámím i osobně a nakonec dokonce končíme u ní v pokoji. Jak se tohle stalo? Každopádně si pro sebe zaberu alespoň kousek na jedné z postelí. Vážně si potřebuju chvíli oddychnout a zavírám oči.

Rikka má proslov. Nadechnu se, abych jí zarazila, ale je to marný. Pusa jí jede jako na kolovrátku, a všechno vyžvaní. Vážně úplně všechno! Nad tím by se ještě dalo přimhouřit oči. Ale čím víc pokračuje, tím mám větší chuť jí uškrtit. Nikdy jsem netrpěla násilnickými sklony a nechápu, kde se to ve mě bere. Řekla bych, že to má co dělat s Attim a princeznou, a prý že je princezna krásná! ... Blbka ... kdyby to logicky nebyl naprosto nesmysl. Přesto se neubráním jedovatým myšlenkám. Fascinující...? Jo, fakt úchvatný... Věděla jsem, že to bude jenom jedna noc, ale asi jsem nebyla připravená i na tyhle okolní elementy.
A tak Rikku vraždím pohledem a hlídám se, abych náhodou nekoukla na Attiho.

Je to těžký, protože se do toho taky zapojil. A z celého proslovu se rozhodne komentovat zrovna tohle. Pak mi dojde cože to vlastně řekl. Vynechám jeden nádech. Musím to chvilku zpracovávat. Vážně myslí mě? A vážně to myslí vážně, nebo to řekl jenom že si myslí, že bych to ráda slyšela? Nebo chce udělat dojem na ostatní? Ale pošilhává po mě... musím něco udělat!
Ne, asi je to teď nad moje síly. Ne přede všema. Rozhodnu se pro taktický ústup. Zářivě se na něj usměju, srdce mi buší jako splašený. A pak zbaběle simuluju, že se mi přitížilo. Chytnu se za hlavu, zamračím se, zaúpím, a položím se do peřin. Tak tohle bylo fakt ubohý Wynn... fakt skvělá práce... Sakra jak to přesně myslel?

Naštěstí v tu chvíli dorazí Guilermo se Sithielem. Rikka se Guilermovi vrhá kolem krku. Páni. Takový přirozený. A já se na Attiho skoro nezvládnu ani kouknout. A přitom... Achjo.
Taky se zvednu, abych zkontrolovala, že jsou všichni celí a u toho se k Attimu nenápadně přiblížím.

"Atti zase zachránil Dugga a všechny naše důkazy." Zahlásím potom, co o sobě prohlásí, že nestihl být tady. Jasněže ne. Vždyť měl dost na pilno jinde.
Pak se konečně odhodlám. Udělám k němu ještě jeden nenápadný krůček, a jak stojím hned vedle, opatrně ho chytnu za ruku a slabě stisknu.

"Jak to dopadlo s velitelem? Můžeme odejít?" Pípnu ještě směrem ke Guilermovi jakoby se vůbec nic nestalo .

Šťastná shledání, masakr a nová tvář

Srdce mi poskočí radostí, když mi ptáček dosedne na pravou ruku. Následně se málem zastaví, když se ptáček chová vyplašeně a naléhavě. Jakmile mi pročísne čupřinu, nepřemýšlím. Paty se zaryjou do slabin koně a já uháním směrem kterým mě vede. Zaháním černé scénáře, které se mi rodí v hlavě a představy Wynn v rukou těch kultistických dobytků. Vzteky tisknu zuby až cítím, jak se z nich odštipuje sklovina. Z rozčilení mi slzí oči a mísí se ve mě ohromný vztek a strach. Koně, ženu i kdyby měl padnout. To, ale naštěstí nebude nutné, protože jsem blízko.

Seskočím z koně a upaluju do tmy, kde jsem zanechal Wynn. Žaludek se mi kroutí a mám obavu z toho co uvidím.

Sedí tam opřená o stěnu hospody a vypadá vyčerpaně. Ve tmě není poznat, jestli je zraněná. Přiběhnu, kleknu k ní a vezmu její hlavu do dlaní. "Wynn? Jsi v pořádku ? Nejsi zraněná?" špitám polohlasem naléhavě. Když se mi dostane ujištění, že ano, úlevně si oddychnu. Pomůžu Wynn se postavit, i v té tmě vypadá dost bledě. Seberu předtím odložený meč a vyrážíme. Jdu první pro případ, že bychom narazili na kultisty.


Jak zjistíme zdejší problém je vyřešený, v místnosti je doslova krvavá lázeň a jediné tři dýchající postavy jsou Rikka, Octavie a nová neznámá. Právě nová neznámá mě znervózní a sevřu meč pevněji pro případ, že se o něco pokusí. Rikka mě rychle vyvede z omylu, žena prý není nebezpečná. "Díky. Na pomoc v nouzi nezapomenu." řeknu neznámé a schovám meč do pochvy. Když jdu okolo stejně si dávám pozor, vypadá nebezpečně a je doslova ozbrojená po zuby. Nadzvihnu Octavii z postele a nechám se nasměrovat Rikkou do vedlejšího pokoje. Tam Octavii položím a nechám Rikku se o ní dál starat. Tak nějak automaticky se zařadím po bok Wynn. Noc ještě neskončila a nenechám nic náhodě.

Když Rikka začne obskakovat neznámou a ještě jí vykecává to co neví, protočím oči v sloup. Je jako malé děcko. Nakonec mě dostane s tím, že si vezmu princeznu a budu nový král. Zrudnu zabořím oči do stropu a nevím jestli se smát nebo tu holku na místě proklít. Vhodnější chvíli si fakt vybrat nemohla. Nakonec se nadechnu a spustím k odpovědi. "Víš Rikko...asi si budete muset najít jinýho krále. Já jsem si už princeznu našel...teda jestli mi nedá košem." dokončím trošku nejistě a střelím pohledem po Wynn. Vlastně sám nevím, jak to spolu teďka máme, nebo jak to vnímá ona.

Chvilku potom vejde Guilermo a Sithiel. Rikka se mu vrhne okolo krku. Nechám je si užít shledání. Dojdu k elfovi a natáhnu k němu ruku. Fakt ho rád vidím. Jakmile se Rikka odlepí od Guilerma, natáhnnu k němu taky ruku, ale nakonec ho obejmu. "Teda, až ti to budeme vyprávět.... Mimochodem, tady slečna zachránila Rikku. Já měl zpoždění." dodám poslední větu v omluvě, ale abych to zakecal "Kvinterna je venku a mám tam spoutanýho i jednoho z těch parchantů." ohlásím.