RUŠNÁ NOC

Darshana sa dotackala k dverám a keď ich otvorila, prvé čo uvidela bol muž zahalený v kápi, ako násilne ťahá mladé dievča po zemi smerom ku schodom. Dievča vypadalo úplne bezbranné a nevinné, presne ako ďalší Darshanin dobrý skutok.
Kultista sa zadíval Darshane priamo do očí a trochu ho vyviedol z rovnováhy ten nôž medzi jej zubami. Zasyčal na ňu.
"Zavri dvere!"
Darshana nečakala na viac a jedným výpadom ruky, v ktorej drží svoj meč, vykonala charitatívny skutok.

Rikka sa rýchlo dvíhala zo zeme a zakričala. "Octavia!" A náhlila sa do svojej izby, z ktorej ju chcel kultista uniesť. Darshana ju následovala a to čo tam spoločne uvideli ich obe zarazilo.
Na zemi ležal mrtvý vojak a pri ňom ďalší dvaja kultisti, očividne zabitý jeho mečom. Ďalší dvaja kultisti stáli pri posteli, na ktorej ležala Octavia.
Stáli tam s tvorenými ústami a z očí, nosa, uší aj úst im tiekla krv ako malé vodopády. Octavia bola pri vedomí a jednu ruku držala vystretú naproti nim. Bola celá bledá a aj jej samotnej tiekla krv z nosa a očí. Posledné magické sily vložila do tohto aktu a keď obaja kultisti padli na zem mŕtvy s očami implodovanými do hlavy, Octavia upadla do bezvedomia.


Wynn to všetko sledovala očami holuba a pustila ho, až keď Atti docválal na koni. Letel ako výchor, vo vesnici bol za menej ako dve minúty. Spoločne s Wynn vybehli po schodoch a našli tam kopu mrtvých chlapov, Rikku ktorá sa snažila zotrieť krv z Octávie a potom Darshanu.

Medzitým sa malý vtáčik snažil dostať do kasáren a zbesilo búšil do okna svojím zobáčikom. Guilermo aj Sithiel vedeli čo to znamená, ale všetky pokusy o mierumilovné opustenie kasárni zlyhali. Ak by sa Guilermo postavil, všetci vojaci by hneď tasili svoje meče. Velitel mu opakovane potom zdôrazňuje, že tu majú obaja počkať na návrat jeho vojakov.
Dřív než stihne situácia vyeskalovať, Wynnin vtáčik si sadne, pekne začviriká a ostáva kľudný.
To už Wynn stojí pred dverami izby a dala takto vedieť, že je to už v poriadku.


O niekoľko desiatok minút později.

Do kasární vojdú dvaja vojaci s Duggom a jeho otcom.
Velitel: "Poznávaš týchto dvoch mužov? A řekni čo sa dnes večer stalo. Zachránili ti život?"
Dugg: "Ehm, né nepoznám ich, ja som dnes spadol do jámy a jeden milý pán mi pomohol." Dugg sa zadíval na svojho otca so strachom v očiach.
Velitel: "Za lži, ti môžem useknúť jazyk chlapče. Videl som ťa pred pár hodinami v hospode s nimi."[/b]

Na to sa Dugg rozplakal a aj cez svoj strach z otca, vyklopil celú pravdu. Kde bol, čo robil, ako ste ho všetci zachránili pred kultistami. A presne v tom momente sa vrátili vojaci aj z lesa.
"Velitel, je to tak. Našli sme zvlášne miesto, so stolom na ktorom sa asi mala vykonať obeta. Bolo tam niekoľko mrtvých mužov."
Velitel sa zadíval na Guilerma a Sithiela.
"Zdá sa, že vám dlžím omluvu. Ste voľní a my už ďalej prešetríme kto za tým stojí."[/b]

Guilermo a Sithiel sa potom náhlili do hostinca za ostatnými. Guilermo našiel vo svojej izbe niekoľko mrtvých mužov a ani stopu po Rikke, alebo Octavii.
V tom sa otvorili dvere vedľajšej izby, ktorú vlastnila Darshana a vykukla z nich Rikka.
"Macko môj!" Zakričala a hodila sa Guilermovi okolo krku.



PREDTÝM V DARSHANINEJ IZBE
Rikka naliehala, aby ste Octáviu presunuli do Darshaninej izby. Doslova sa to udialo takto, keď sa vo dverách objavila Wynn s Attim.
"Ona ma zachránila, bez nej by som tu už asi nebola." Ukázala na Darshanu a potom začala naliehať na Attiho.
"Musíme Octaviu odtialto dostať." Celá postel na ktorej Octavia ležala bola od krvi, všade vám pod nohami tiekla kluzká krv kultistov a bolo jasné, že musíte odtial preč. Ale vedeli ste, že musíte počkať na Guilerma. Preto Darshanina izba, bola takto v noci najlepšia možnosť a aj keby protestovala, cez ukecanú Rikku nemala šancu. Daršana ani nevie ako, a už v jej posteli leží Octavia a v izbe má ďalších troch ľudí.

Ale nebolo to tak zlé, pretože Rikka sa úplne rozkecala. Svoju zachránkyňu si tak váží, že jej ponúkla čaj, niečo pod zub a ešte jej vykecala úplne všetko! Úplne všetko o kráľovskej misií, o unesenom princovi aj o tom, že Octavia je dobrá čarodejnica, ktorá patrí k nim do skupiny.
V skratke:
"Princa uniesli čarodejnice priamo z hradu. Nevieme čo s ním chcú robiť, ale Octavia sa im v tom pokúsila zabrániť. Lenže jej to asi nevyšlo, pretože princa stejně uniesli a ju chytili. Mučili ju, ale my sme jej pomohli utiecť. Za to nám pomôže dostať sa do hory Haag. Zachránime princa a získame obrovsku kopu zlata. A možno Atti dostane princeznú za ženu. Guilermo by ju určite nechcel a Sithiel je ... no elf. Takže Atti možno bude náš nový kráľ a zachráni celé kráľovstvo. A princezná je naozaj krásna. Nie je to fascinujúce?"

ELEANOR

Hoříci muž panikári a náhli sa za vodou. Videl, že plánuješ vodu vyliať a oheň už prešiel aj cez jeho kalhoty. Od zúrivosti, bolesti a paniky začal kričať, pri tom ako sa rýchlo po štvornožky snaží dostať k miske s vodou. Je od nej len zopár metrov a v plameňoch je ešte rýchlejší, preto máš dokopy dve sekundy na to, aby si mu skočila po krku. Podarí sa ti to, tvoje ruky dopadnú na jeho krk a okamžite sú žeravé ako oheň. Ale udržala si ich na jeho krku len chviličku. Keď muž zacítil bolesť inštinktivne máchol rukou a ty si drobná, vysílená a slabá. Doslova si pri tej sile odletela, spadla z nôh a udrela si hlavu o drevené mreže.

Chlap kričí dostatočne nahlas, nemala si čas mu prepáliť krdlo až k hlasivkám. Miskou vody si uhasil oheň v rozkroku a v bolestiach rýchlo upaloval von z klece. To už sa tam zbiehali ďalší jeho parťáci, ktorí boli len neďaleko.
"Ta děvka! Popálila ma!" Kričal zranený a do klece sa nahrnuli asi ďalší traja ozbrojení chlapi.

"To si nemala robiť." Povedal ten najvýšší z nich, prisúpil k tebe, chytil ťa za vlasy a začal ťa ťahať von. To už si nedokázala predstierať, že máš zviazané ruky. Mohla by si bojovať, ale na to sa cítiš stále veľmi slabá, ale skúsiť to môžeš.

Za sebou slyšíš, že Hakim dostal niekoľko rán a ťahajú ho von spolu s tebou. Za nohy potom vytiahli aj bezvládneho Sida.
Hodili vás doprostred kempu. Bol to malý kemp s šesť, alebo sedem stanmi. Horda koní a niekoľko zapriahnutých vozov.
Okolo teba bolo tak desať chlapov a jedna žena. Tá, ktorú si už videla. Sedela neďaleko a brúsila si svoj meč.

"Zviažte jej ruky, o chvíľu je tu kupec a zbavíme sa ich." Nariadil ten najvyšší chlap a tebe už niekto lámal ruce za zády a zviazoval ich.

Pred tebou sa najednou objavil chlap, ktorého tiež spoznávaš. Je to ten tlakový mág, ktorý s vami bojoval v malom kempe. Dokáže ovládať hustotu vzduchu a tak vysielať tlakové vlny, alebo vytvárať magické štíty. To si hneď spoznala.
Klačíš na prašnej zemi a vedľa teba leží sténajúci Hakim a Sid. Mág si dřepl pred teba a povedal.
"Vzduch ovláda oheň, vzduch dokáže oheň uhasiť kedykoľvek. Som lepší mág ako ty." A potom ti vlepil poriadnu facku, až ti otočilo hlavu na stranu.


To už sa práve za zákrutou objavili prvé kone. Krásne ozdobené kone a na nich jazdci. Niekoľko desiatok vojakov kráčalo vedľa koní a približovali sa.
Všetci tvojí únoscovia sa rozostúpili a chytili sa zbraní, ale ten najvyšší z nich sa vybral malej armáde oproti.
"Zdravím vás priatelia. Máme pre vás tri kusy, vo výbornom stave." Prehovoril kapitán únoscov.

Jazdci zosadli z koní a pristúpili k vám. S kapitánom únoscov sa ani nebavili a ty už vieš prečo. Sú to elfovia.
Očividne velitel elfov, ktorý mal na sebe krásny plášť a žiarivú zbroj, vytiahol mešec zlata a hodil ho kapitánovi únoscov.

"Tak počkať! To je len půlka toho, čo sme sa dohodli." Začal kapitán dvíhať hlas.
Velitel elfov len kľudným hlasom odpovedal, zatiaľ čo si vás troch prezeral.
"A ty si mi priviezol pokazených ľudí. Ber, alebo odchádzame."
Kapitán si vás troch prezrel a s nechutením súhlasil. "Faaajn! Ber si ich."


Velitel elfov sa pristavil pred tebou, mal až neobyčajne čistú zbroj aj plášť, ako keby práve vyšiel zo svojho stanu. Jeho pokožka bola tiež úplne čistá a bezchybná.
"Vaše mená?" Opýtal sa ťa povýšeneckým hlasom.

Hoří má panenko hoří

Vypadá to že moje rozhodnutí bylo nakonec správné,muž se baví pohledem na mně a nic nečeká. Už se chystá odejít když mu vzplane rozkrok a reaguje přesně tak jak jsem čekala, také Hakim se vzchopí a srazí ho k místu kde leží Sid.
Musím uznat že jsem mu možná křivdila .. tedy rozhodně jsem mu křivdila vzhledem k tomu v jakém je stavu ...
Ovšem muž se i na zemi snaží uhasit svůj rozkrok tentokrát však nehodlám udělat chybu že bych ho podcenila, když se vydá k vodě a tak to má vypadat že se snažím neúspěšně převrhnout misku a tím ho připravit o možnost uhasit svůj rozkrok. Chci aby se soustředil jenom na vodu a přestal vnímat okolí, čekám na vhodnou příležitost a když nastane (nebo až je dostatečně blízko) rychle se narovnám vrhnu se kupředu a položím ruce na jeho krk přitom se snažím zachovat zdání že mám spoutané ruce do poslední chvíle. Zároveň zavřu oči a zkoncentruji veškerou sílu do silného žáru nebo ohně s úmyslem mu zapálit krk nebo ho aspoň pořádně popálit. Vybrala jsem si krk aby nemohl být schopný přivolat si pomoc kdyby jeho ješitnost převážil strach z hněvu té ženy až zjistí že nás nechal utéct.

Rána

"Přestaňte řvááát!"

Sudej nebo lichej? Asi lichej a asi je ráno. Nevim jestli to ráno neni zrovna odpoledne nebo v noci a asi je to jedno. Někdo tu řve. Zase. Někdo tu totiž řve pořád. Zaplatila jsem si celou zimru pro sebe a vypila, co teklo. Teď ležim tlamou do polštáře a levou nohu mam ležérně vystrčenou z pod duchny. Asi by to bylo hezký, nebejt ve stavu, v jakym jsem teď. Za deset let už to ale bude drhnout tak jako tak. A za dalších deset to bude trochu ježibabkovský. Je to divné, ale vlastně se na to docela těším. Hrabu se ven a zase je mi trochu do breku. Bylo to totiž moc hezký. Vzpomínky teď sháním po prostěradle jako rozbitou vitráž.

Pamatuju si, jak mu leju do piva a medoviny panáky. Jenom tak drobet a pomalu, aby si toho nevšiml, a pak hodně a kvaltem, když už si všimnout nemůže.

Pak jsem zdrhla. Bez slova. Bez rozloučení. Jinak to nedělám, protože když jo, láme se mi u toho hlas. A za to by mě táta nepochválil. Ne teda, že by někdy za něco ano.

"Držte kušny, vy KOZÍ BOB- aus!" z toho mě zabolelo. Musím ještě chvíličku spinkat. Seřvu je potom. Musí teď počkat.

Voni ale nepočkaj.

Vono to v noci nestačilo.

"Budete čumět, jakej tu rozjedu čardáš, čubky!" Mam básnickou.

Hlava mě ale bolí o dost míň, než jsem čekala. Jo! Už to cejtim. Ten kyselej puch. Já to v noci vyhodila. Ještěže tohle už dělám reflexivně. Jak to začne dělat neplechu, jde to ven.

"Ale kam sem to... vy hajzli..." Já to nevidim. V peřině to neni. V botách taky ne. Vestu mam na sobě jako vždycky. Taky to na ní neni. Vokno je zavřený a čistý. Kdybych to ale necítila. Záhada. Ten randál je divnej. Nezní to moc jako oslavička. Vlastně to spíš zní jako, že se někdo po tý oslavičce zabíjí. Mně se do toho ale nechce zasahovat. Zrovna jsem dělala dobrodějku dvěma mamlasum a s další charitativní činností hodlám pár let počkat.

Je to v nočníku pod postelí! Já jsem borka šikovná.

Jenže radovat se z vlastních čistě utábořenejch zvratků - když padne další rána a slyším ten dívčí křik odvedle - mi najednou přijde takový trochu jalový.

Ach jo.

"No, jo." vytáhnu od pasu dýku a strčím si jí mezi zuby. "Dyf uf du!" Z pod skříně vytáhnu sekerku. Z pouzdra na židli tasím Kevina. Bosá jdu ke dveřím.

Poplach!

Bolestivě se zašklebím a trochu sebou trhnu, když chlápek sevře v dlani drobného opeřence. Hned od něj odpoutám mysl a soustředím se na další.
Slyším dusot nohou. Rozhlížím se skrz všechna kontrolovaná stanoviště, ale nic nevidím. Musí to být u mě. Ale teď se vrátit nemůžu. Sama bych stejně nic nezmohla. Vzápětí slyším rozbíjené okno a křik. Rikka s Octavií tam jsou samy! Ne... vždyť tam byl s nima i jeden voják. Přece nemůžou... zatraceně!

Slyším Attiho. Pošlu sojku na jeho pravou ruku. Ptáček ale vypadá značně rozrušeně, bez přestání cvrliká a neklidně poposkakuje. Jakmile Atti domluví, sojka okamžitě vzlétne a prohrábne mu vlasy. Následně se rychle vrací zpět k hospodě. I v rozrušeném stavu jej ale vede trochu obloukem, aby se nemohlo stát, že se Atti srazí s vojáky, kteří už budou nejspíš na cestě.

Sýkorka, dosud sedící na střeše baráku, ve kterém zmizel ten třetí chlápek, vzlétne. Snaží se letět ve směru, kudy zmizel Guilermo s velitelem a hledá kasárny. Pokud se jí to podaří, buď vlétne dovnitř, nebo začne usilovně ťukat na okno. Jakmile se dostane dovnitř, začíná poplašeně cvrlikat a létat Guilermovi kolem hlavy jako splašená.

Snažím se spojit s nějakým holubem nebo další sýkorkou v okolí naší hospody. Pokud to bude možné, pošlu dalšího opeřence dovnitř, abych zkontrolovala, jak je na tom Rikka, případně abych napáchala pomocí zobáku a drápků co nejvíce škody na útočnících.

O život

Ptáček mě vede, směrem k okraji města. Stejným směrem, kterým jsme odvezli Dugga. Doběhnu na roh uličky, abych zjistil, že jeden z těch hajzlíků právě odjíždí na koni. "Grrrchh." procedím mezi stisknutými zuby a rozeběhnu se.
"Do háje, do háje, do háje !" nadávám v duchu a opravdu lituju, že jsem neosedlal Bonifáce. Teď už se neskrývám a ten parchant zvyšuje náskok. Švihnu to mezi domy, abych si zkrátil cestu. Je to na nic, pořád má náskok. Běžím dál, v boku už mě píchá, ale pokračuju do tmy za vesnicí.

"Debil." špitnu si pro sebe šťastně, když vidím, že chlap zpomalil. Zaběhnu do podrostu a sevřu kámen. Zrychluje. Předměřím a švih.
Tupá rána ho zastaví, nečekám. Rozeběhnutý pustím druhý kámen a úplně sprostě ho za nohu servu z koně. Jak dopadne na zem, napřáhnu se pravačkou a prostě ho uspím. "Sráči." zasyčím a promnu si klouby. Než naskočím na koně povolám si do ruky dýku a nakrojím mu kalhoty až ke kolenům. Kdyby chtěl zdrhat, nebo dojít pro kluka s holou prdelí to půjde hůř. Ptáček mě povzbuzuje k dalšímu pohybu.
"Dobrá práce." hlesnu na ptáčka i když vůbec nevím jestli mě Wynn slyší.

Pobídnu koně a rovnou do trysku, vzepnutý ve třmenech následuju opeřeného průvodce. Objíždíme vesnici. Pot ze mě teče proudem a srdce buší, jako kostelní zvony o svatbě. Kdykoliv kůň začne povolovat v tempu, zaryju paty do jeho slabin. Začínám poznávat krajinu okolo. Uslyším nadávání nějakého chlapa a pleskání mnoha křídel. Nakonec dojedu na mýtinu a spatřím, jak se pomocníci Wynn snaží chlapa zastavit. Já nezastavuji, nemůžu si dovolit, aby mi utekl. Tak jako vojáci těžké jízdy to do něj normálně nakouřím koněm.

***

Pokud to vyjde koně zastavím, seskočím a seřežu chlapa jako žito. Ne jedna, ale hned tři rány do obličeje a pár kopanců. klidně do koulí. Nakonec ho lanem v bezvědomí svážu do medvěda a přehodím přes koně. Zkontroluju jestli je na obětišti všechno, jak má být a zmizím než dojedou vojáci.

Kousek dál v lese se zastavím. Vyhlížím ptáčka a jestli ho spatřím natáhnu před sebe ruce.
"Moje pravá je ano. Levá ne." promluvím na ptáčka. "Slyšíš mě Wynn ?" zeptám se a pokud si sedne na pravou pokračuji s otázkami.
"Jsi v pořádku ?" "Máš třetího ?" a nakonec dodám. "Kdyby se ti něco dělo, přistaň mi na hlavě nebo klidně v obličeji."

JEDEN .... DRUHÝ ..... A KDE JE TŘETÍ?

Atti sa rozbehol smerom za prvým starostovým poskokom. Ten práve vyskočil na svojho koňa a postupným zrýchlovaním sa vybral smerom za Duggom. Atti bežal ako o život, v ruke držal kámen, velký ako päsť. Jazdec na koni začal zrýchlovať až keď sa ponoril do tmy a bol si istý, že ho nikto z vesnice neuvidí. Proste si išiel na koni, že on nič, on pohoda.
A keď začal zrýchlovať, Atti hodil kameň. A hodil ho presne, trafil muža priamo do hlavy.
"Aaaaaau!" Muž zakričal a zastavil svojho koňa. "Čo to bolo?"
Obzrel sa okolo seba, ale Attiho rútiaceho sa naňho z tmy si nevšimol. Atti dobehol k nemu, vyskočil a strhol chlapa zo sedla. Jedna poriadna rana do brady a muž ostal nehybne ležať.

Atti si privlastnil jeho koňa, aby rýchlo utekal smerom, kde naňho cviriká Wynn v tele malého vtáčika. Náhli ho smerom do lesa, takmer na opačnú stranu vesnice. Atti sa rúti na koni a obieha vesnicu naokolo.

Wynn, sledovala druhého muža, ktorý celý zadýchaný vbehol do lesa, odkiaľ ste prišli vy. Dobehol až na miesto činu a v rýchlosti začal zbierať zbrane, potom ťahať telá do lesa. Ale otravoval ho pri tom nejaký vták. Oháňal sa nožom a nadával. Ale potom sa pridal další a další vták. Lietali okolo neho a snažili sa ho poďobat. Chlap sa okolo seba oháňal, až sa mu jednoho z vtákov podarilo chytiť. Jednou rukou mu zmáčkol telo a druhou zlomil väz. Bolo to rýchle. Vtákov pribúdalo a on stále viac bojoval. Ďalšieho vtáka sa mu podarilo seknúť nožom, ten spadol na zem a chlap ho rýchlo udupal.

Na scénu pribehol Atti na koni. Uvidel ako chlap bojuje s vtákmi.


V tom momente vyrazili stráže z vesnice po Dugga a smerom do lesa.



Wynn ovládala veľa živých bytostí naráz a sústredila sa na boj, ale predsa len jej telo zaregistrovalo pohyb. Presne okolo nej práve prebehlo niekoľko kultistov. Ju si nevšímali, bola pre nich len nejaká ožralá žena opretá o hospodu. V rýchlosti vbehli do hospody, vybehli po schodoch a o pár sekúnd později bolo slyšet rozbíjanie skla, buchoty, bojové pokriky a krik Rikky.

V prípade, že sa Wynn chcela vrátiť do svojho tela, musela prerušiť niekoľko spojení a pár sekúnd jej trvalo sa zorientovať, postaviť na nohy a uvedomiť si čo sa deje. Vták, ktorý mal strážiť vchod do baráku, v ktorom zmizol tretí poskok tam bol stále. Kultisti museli výjsť zadným vchodom, ktorý je bližšie k hospode a vedie do uličky, takže si ich vtáčik nevšimol.


Medzitým pristál pred Guilermom a Sithielom ďalší pohár piva.
"Dajte si, máme toho neobmedzene. To je výhoda toho, že sme v prvej línií. A ty si daj kľudne dole ten plášť, a prezraď nám ako sa voláš."
Velitel sa k vám prihovára a otázku kladie na Sithiela.
Sithiel si odkašle a řekne.
"Ehm ... jmenuji se Gustáv."

ELEANOR

Pila si z misky na zemi a ozbrojený chlap stál nad tebou a bavil sa pohľadom na teba. Už sa aj chystal odísť, keď sa mu najednou zapálili kalhoty v rozkroku. Všimol si to celkom rýchlo a hneď začal poskakovať a rukou sa snažil oheň uhasiť. Hakim nečakal na nič, našiel v sebe silu, vyskočil rýchlo na nohy a celou svojou váhou vrazil do chlapa, ktorý spadol na zem vedľa Sida.

Hakim ostal ležať a bolo na ňom vidieť, že má veľké bolesti. S takou ranou v hrudi by nemal robiť takéto kúsky. Horiaci chlap sa aj na zemi snaží uhasiť svoju pýchu. Spomenul si na misku s vodou a rýchlo sa k nej snaží po štvornožky doplaziť.

Špionážní akce

Vlastně to dopadlo docela dobře. Zatím. Velitel vypadá rozumně, a na ječícího starostu nebere zřetel. Trochu se uvolním. Třeba z toho ještě půjde vybruslit s čistým štítem.
Zaměřím se na starostu, jako jediného potížistu. Bere si stranou tři kumpány a šeptem jim něco říká. Ani trochu se mi to nelíbí. Zrovna ve chvíli, kdy chce velitel začít sbírat důkazy. Začnu pracovat na výzvědném týmu. Připravené kořeny zase uvolním a soustředím se na koruny stromů.
Atti mě v tu chvíli strhne za hospodu. Taky mu to došlo.

Je to tu stejně dobré místo jako kterékoli jiné. Opřu se o zeď hospody a zavřu oči, abych se mohla pořádně soustředit. Za chvilku už pro Attiho přiletí sojka.
Drozd mezitím sleduje jednoho starostova muže. Sýkorka druhého. Brhlík třetího. A pěnkava letí za starostou.

Všechny letce nechávám od sledovaných v dostatečné vzdálenosti, aby si dotyční nemohli všimnout podivného chování ptáků. Žádný nespouští pohled ze své sledované kořisti. Svým vědomím přeskakuju z jednoho opeřence do druhého a držím je u jejich úkolu.
Attiho vedu jako první ve směru, kde tuším, že by mohli napáchat největší škody. Pokud některý z těch čtyř míří směrem, kterým bydlí Dugg, míří tam sojka jako první. Druhou prioritu má mýtina, kde došlo k přepadení.

Pokud vidím, že se některý ze sledovaných už dal do ničení důkazů a Atti není nikde poblíž, využiju ostré zobáčky a drápky a minimálně se snažím výrazně zpomalit jejich postup.

Pomocí sojky se Attimu snažím dávat znamení. Buď rychle netrpělivě třepotá křídly a vybízí ke spěchu. Nebo nehybně sedí na Attiho rameni a vybízí k čekání. Pokud sledovaní nedělají nic špatného, prostě čekáme.
Když vidím, že se Atti chystá zaútočit, používám sojku i jako návnadu a odlákání pozornosti. Létám s ní před obličejem oběti a trylkuju na plné kolo.
Také se snažím ohlídat, jestli se náhodou k místu, kde je zrovna Atti, nepřibližují oficiální vojáci. Rozhodně nechci, aby ho teď nachytali u něčeho špatného.

Jelikož se snažím udržet pozornost ohledně velkého množství věcí, začínám cítit silnou únavu. Svezu se podél zdi na zem a zůstávám v pohodlnější pozici v sedu.

Jedna dvě Atti už jde pro tebe...

Zaměřený pohledem na dveře hostince, přehlédnu Wynn. Naštěstí mě zatáhne na rukáv a já se na ní s viditelnou úlevou ve tváři podívám. Když mi začne polohlasem sdělovat informace, jenom přikývnu.
Zařadím se za její záda a pozoruji jak se bude situace vyvíjet. Už vím, že vojáci nejsou pitomci a tak se soustředím na starostu a jeho kumpány. Křičí a snaží se používat moc jeho titulu…je v úzkých. Usměju se, ale moc dobře vím, že když jsou lidé v úzkých dělají ty nejhorší věci. Pak se nakloní k pohůnkům a něco jim špitne. “Do háje.“ zakleju v duchu. Je mi jasné, že jsou udělat špinavou práci.

Chytím Wynn za ramena a zatáhnu jí do tmy za roh hostince. “Myslím, že je poslal něco..“
“Zamaskovat stopy ?“ dokončí Wynn. Přikývnu a na tváři mám rozpolcený výraz. “Musím…“
“Běž, ale dávej pozor. Povedu tě.“ přeruší mě. Nejdřív se zatvářím zmateně, ale po malinké chvilce mě ovane závan větru, způsobený křídly sojky. Usměju se. Položím na zem sedlové brašny, kvinternu a odepnu si meč.
Vyzbrojený na lehko s koženou brašničkou na pase a lanem, ze kterého jsem odřízl kotvu, se rozeběhnu směrem udaným sojkou. Párkát se ohlednu do tmy za sebou.

Pak už je jenom můj, dech zrychlený tep, napjaté smysly v přívalu adrenalinu v krvi a máchání křídel sojky. Běžím, jako o život, vlastně běžím o život, minimálně Guilermův. Asi bych si nikdy neodpustil, kdyby za moje rozhodnutí zařval takhle blbě. "Vždyť to já vlítnul mezi kultisty."

Uklidňuje mě jen myšlenka, že Wynn je semnou i když jen pomocí ptáčka.
Cestou seberu dva střední kameny. Nechám se navádět sojkou a jsem odhodlaný ty tři pohůnky dostat za každou cenu. Vyřadit, zatáhnout do tmy, svázat, umlčet. Využívám stíny, stávám se součástí města…přesně jak mě to učil Prcek.