SPOR VE VESNICI

Velitel poslouchá Guilerma a po jeho reči niekoľko sekúnd premýšla. Pozrie na Rikku, potom na Octáviu a jeho pohľad sa zastaví aj na Sithielovi. Potom rozhodne.
"To dievča (Rikka) a tá zranená môžu zostať v hostinci, ale bude ich celú dobu strážiť jeden z mojich mužov. On ale pôjde s nami (Sithiel)."
Sithiel už od pohľadu vypadá ako nebezpečný chlap. Stále vážny výraz na tvári, vysoký a zahalený v plášti s kapucí. Nebolo ale nutné sa ďalej dohadovať, pretože Sithiel sám tento plán odsúhlasil a prikývol Guilermovi hlavou.

Velitel mávol rukou na jedného z vojakov, ktorý zobral bezvládnu Octaviu na ruky a spoločne s Rikkou sa vybrali naspäť do hostinca. Položil Octaviu do postele a spoločne s Rikkou vyšiel von, pretože Rikka ešte doniesla Guilermovi niečo na seba, aby tam nepobehoval polonahý.
Ešte sa natiahla a dala Guilermovi poriadny polibek. Spoločne s vojakom sa vrátila do hostinca. Začala sa starať o Octaviu a umývať ju od krvi. Vojak zostal v miestnosti s nimi, ale otočil sa k nim zády, aby mali nejaké súkromie. Kouká se z okna.

Medzitým sa vonku starosta ročuľoval.
"To tamtú necháte len tak ísť? Podľa mojích informácií sa aj ona dopustila hriechu a vraždy. Mali by ste ju potrestať. A prečo im nevezmete zbrane? Ja som tu starosta! Prikazujem vám! Za toto budete visieť velitel Stard! Za toto budete visieť, že ste ma neuposlúchol!"

Velitel na to nereagoval a ukázal Guilermovi a Sithielovi cestu, kam majú ísť. (V prípade, že by sa chcel Guilermo priblížiť ku starostovi, mu v tom vojaci samozrejme nedovolili) V sprievode asi patnácti vojakov sa vzdialovali od pobúreného davu. Ešte mohli slyšet starostu ako prehovára k ľuďom.
"Žije sa vám tu dobre! Máme murované domy, osvetlené ulice a bezpečné cesty. A to len vďaka mne! Ja sa o vás starám. Áno kvôli elfom máme teraz menej práce, ale to prejde. Vážne sa necháte tak ľahko obelhat, že ja by som bol zapletený do vraždy malého chlapca? Ja? ...."
Zdá sa, že prostých ľudí to ukľudnilo a zas si idú po svojom. Nočné vzrúšo je už preč a tak zas stratili zájem o niečo, čo sa ich vlastne ani netýka.

Starosta sa potom nahol k trom svojím poskokom a niečo im povedal. Všetci traja sa potom rozbehli iným smerom. Sám starosta sa otočil na pate a vybral sa odkial prišiel. Spolu s ním zostali dvaja mocní strážci.


Guilermo a Sithiel došli až ku kasárňam v sprievode vojakov. Vošli dnu a tam uvideli sedem ďalších vojakov, ako oddychujú za stolmi a pijú pivo. Kasárne bola veľká miestnosť a v rohu bola želecná klec, kam sa dávajú zločinci. Guilermo aj Sithiel klec uvideli, ale velitel ich upokojil.
"Môžete si sadnút tam a dokonca vám aj ponechám vaše zbrane. Starosta je kretén, ale je to starosta. Aj keby sa vaše obvinenia preukázali pravdivé, museli by sme poslať posla až k samotnému kráľovi. Ah, toto mi vážne teraz nie je treba. Elfovia, obetovávanie detí. Kde sú tie časy, kedy boli jediní nepriatelia orkovia."

Guilermo so Sithielom si sadli za stôl, ktorí im velitel ukázal, neďaleko klece a dostatočne ďaleko od dverí. Dokonca pred nimi pristál pohár plný piva.
Velitel zatial nariadil svojím chlapom, aby skontrolovali miesto útoku a aj priviedli Dugga. Štyria chlapi okamžite vyrazili. Ďalší sa vrátili na svoje miesta hliadkovať a v kasárňach tak zostalo asi dvanásť vojakov plus velitel.

Kruté ráno

Vzbudí mě výkřik. Je tak pronikavý, že bych klidně odpřísáhla, že má zdroj hned u mýho ucha. Poplašeně se rozhlédnu a narazím na stejně vyjeveného Attiho. Atti... Nezpochybnitelný důkaz toho, že ta noc byla skutečná. Nejkrásnější noc v mým životě a skončí takhle. Snažím se z okna zahlédnout, co se venku děje, zatímco mi Atti dává instrukce. Pak mě rychle políbí. V břiše se mi mísí pocity hřejivého tepla a ledového strachu. Kývám na znamení že rozumím a vyskočím na nohy. Asistuji mu při rychlobalení a kontroluji, že tu nezůstalo nic důležitého.
Když skáče z okna, vyběhnou mi před očima hrůzné detaily dnešního snu. "Buď opatrný." Stihnu ještě zavolat s úzkostí v hlase. Ale už se tu dál nezdržuju.
Vběhnu do svého pokoje a co nejrychleji se obléknu. Do zavazadla zastrčím zpátky jen blůzu, jinak jsem nic nevytahovala, a tak můžu hned vyrazit. Zkontroluju i pokoj Rikky s Guilermem. Už tam ani jeden není, ale ještě jim tu zůstaly nějaké věci. Všimnu si meče. Jelikož ten stejně nemám šanci nějak nenápadně unést, nechám to tam, a zavřu za sebou.

Dostanu se až dolů přes prázdný lokál a před dveře hostince, kde je už shromážděn početný dav. Vypadá to, že se situace docela uklidnila, ale pak na scénu dorazil starosta se svými kumpány. Padne obvinění. Stáhnu se víc ke dveřím a stoupnu si za někoho přede mnou. Vzhledem k mojí výšce mi nedělá moc problém nevyčnívat a zůstat nezpozorovaná. V tuhle chvíli nechci, aby na mě měl výhled kdokoliv z vojáků a kdokoliv od starosty. I když strážníci zatím nejsou vysloveně proti nám, včera nás viděli v krčmě pohromadě.
Zatímco se Guilermo s vojáky dohaduje, snažím se uklidnit splašené srdce a soustředit se. Vnímám stromy všude kolem a vybírám si ty velké, které mají dlouhé kořeny. Zároveň se snažím najít Attiho. Kořeny formuji do požadovaných smyček a tvarů a nechávám je těsně pod zemí. Ale jen pomalu a zlehka, aby nikdo nic nezpozoroval. Jen tak pro jistotu. Přejede mi mráz po páteři, když tu situaci srovnám se snem. Jenže já taková nejsem. Blesknu pohledem k bezvládné Octavii. Bodne mě drobná výčitka, že jsem si na ní od včerejška nevzpomněla. Ale nemám čas se tím teď moc zaobírat.

Atti! Všimnu si ho, když se prodírá s kápí na hlavě k hospodě. Natáhnu se po jeho ruce a zlehka zatáhnu, když prochází kolem, aby o mě věděl. Hnedka mu začnu předávat polohlasně informace. "Od nás jsem vzala všechno. Guilermo má ještě v pokoji věci i meč." Na chvilku si dovolím ztratit se v jeho očích.
Pak se zase otočím k vypjaté scéně a soustředím se na kořeny, rozeseté po celé planině. Kdyby bylo nejhůř, můžou minimálně odvrátit pozornost.

Starostové starosti

Když vidím, že se dav chytl a že se naklonil na naši stranu trochu se mi uleví. Přesto to neznamená, že mi prdel necvaká tak, že bych jí dokázal přecvaktnout ocelový drát. Když starosta dál útočí, i když jsem mu dal šanci z toho vyklouznout tím, že se bude tvářit, že o ničem neví, naštvaně se na něj obořím.

"Drž hubu ty bublino, nějak málo se zajímáš o to kde je pravda a snažíš se rychle zašít nevinné bez prošetření. Jestli to náhodou neznamená, že v tom máš prsty. To že seš teď starosta, neznamená, že se nebudeš brzo houpat na větvi což zatím přeješ nám."

Pak se otočím k davu.

"Ano lidi ten kluk je v pořádku, už je pravděpodobně doma. Ne hrdinové nejsme jen jsme dělali to co každý poctivý a dobrý člověk, stejně jako vy."

Nakonec se ujme slova velitel vojáků. Pokývnu a odpovím.

"Toho kluka jsi přece viděl s námi, dostal najest a pak upaloval dom. Klidně ho tam vyzvedni. Včera pokud vím, jsi neříkal nic o tom, že jsi tu ruka zákona, ale že válčíte s elfy. Za mě to bylo vyřízené. Narazili jsme na kultisty co chtěli obětovat kluka, kluka jsme zachránili špínu rozehnali hotovo. Mám se tím snad prsit, chlubit se takovou samozřejmostí? Udělal bys to jinak? ... Ale počkej asi bych se měl představit ať jsme na stejné vlně. Jsem Guilermo Matioli hauptman - kapitán landsknechtské 3 kompanei Georga von Frundsberg. Důstojník ve výslužbě... tak co udělal bys to jinak na mém místě?"

Podívám se na ostatní a pak pokračuju k veliteli.

"Podívej pokud to chceš šetřit teď jsem ti k dispozici, ale ta holka potřebuje ošetřit, takže navrhuju toto. To děvče a tady kámoš (myšleno elf) ji odnesou do pokoje a ošetří. Děvče mi pak přinese moje hadry, s dovolením bych to probíral rád oblečenej a ne jak jsem vstal z postele. Jako armádní důstojník chápeš, že ti svůj meč nedám, ale nechám ho celou dobu v pochvě a dobrovolně s tebou půjdu než se to vyšetří. Máš na to mé slovo důstojníka. Hlavním aktérem celé akce jsem byl já a beru za ní na sebe plnou odpovědnost. A to s naprosto čistým svědomím. Ty necháš poslat pro kluka i lidi na to místo a oni ti dají vědět a my si zatím můžeme vypít trochu vína. Co ty na to?"

Opět to hraju na skromnost zachránce, důstojnickou čest a další věci, až se za to stydím, ale co, lepší jak zabíjet vojcle, když člověk nemusí. Navíc je mi ten velitel už od včera dost sympatický.

Starostové starosti

Guilermo sa nehodlá vzdať a začne svoj predslov. Zatím co mluví, starosta stále nalieha na velitela a prikazuje mu.
"Okamžite ho zatknite!" .... "Okamžite! Popravte ho! To sú nehorázne klamstvá!"

Dav ľudí prikyvuje hlavami a súhlasne Guilermovi pritakávajú.
"Ano Dugga poznám, to je Wilframovic kluk."
"A je v pořádku? To je dobře, jste hrdinové."

Velitel nespúšťa zrak z Guilerma a celou silou vůle sa snaží vydržať starostov krik.
"Ja som tu starosta a nechám vás popraviť, ak okamžite týchto ľudí neodvediete do žalára."

Lidi postupne začali ukazovať na dýku na zemi a Attiho slová rozhodne hýbu davom. Ale starosta ve vesnici, je niečo ako kráľ v kráľovstve. Nie je také ľahké presvedčiť dav, aby sa postavili proti svojmu starostovi. Vo váš prospech hrá fakt, že vesnická stráž spadá pod starostu, ale velitel a väčšina jeho mužov, nie sú odsud, boli tu pridelení len nedávno, aby posilnili obranu vesnice pred elfami.

"Dosť!" Zakričal velitel.
"Starosta Zantor, som tu na príkaz kráľa a generála Havoca. Prípadné porušenia zákonov posúdim podľa vojenského práva."
Potom sa obrátil na Guilerma.
"Včera sme boli celú noc spolu, prečo si mi neoznámil, že sa niekto pokúsil obetovať chlapca na našom území? Prečo to hovoríš až teraz, keď ťa obvinili z vraždy? Kde sa mal konať ten obrad? Pošlem tam svojích mužov a tiež nechám priviesť toho kluka."
Potom sa otočil na jednoho zo svojich mužov.
"Vezmi tú dýku ako dôkaz."

Velitel sám držal ruku na svojom meči zatial čo väčšina jeho mužov už mali meče v rukách, kvôli Octavií. Velitel sa potom pozrel Guilermovi priamo do oči.
"To čo si tu vyslovil, sú vážne obvinenia starostu. Za tie slová ti hrozí poprava. Ale ak sa preukáže, že si mluvil pravdu, čaká ťa odmena. Teraz ale zlož svoju zbraň. Máš moje slovo, že na všetko dohliadnem ja sám osobne. Ale musí sa to prešetriť, nemôžem vás nechať odísť. Odovzdajte svoje zbrane a poďte so mnou dobrovolne. Prosím."

Sithiel prešlapuje na mieste. Svoje elfské uši schováva pod kapucí, ale uvedomuje si, čo by sa asi stalo, keby ho odhalili.

"Za toto budete visieť! Vy vrahovia!"

"Nechte je být!" Vykríkol niekto z davu.

Ako sa situácia stupňuje bližšie prišli aj ostatní vojaci z okolia.

Lynčující dav a tlustej kultista

Sen, který je odporný a temnější, než co jsem kdy viděl či slyšel, skončí. S trhnutím se proberu a i když nerozumím celému jeho významu, vím že to nevěstí nic dobrého.
Rychlým pohledem zkontroluju, jestli je Wynn vedle mě. Je a pořádně vyděšená. Za okny pobíhají vojáci a ozývá se křik. Čarodějnice, čarodějnice ! "Takže ne sen, předzvěst"
Přetočím se na posteli a položím ruce na tváře té vyděšené dívky. "Ať se bude dít cokoliv, ať se stane cokoliv. Zůstaň v bezpečí, případně uteč. Ano?" zeptám se, ale vzápětí jí políbím.
Ještě krátký pohled, do těch krásných očí a lezu z postele. "Sbal si všechno, tady už asi nebudeme moct zůstat."
Kalhoty, košile, boty. Rychlé oblíkání mi fakt jde, nejednou jsem se musel pobalit ve spěchu, abych nedostal nabančíno. V rychlosti na sebe nasázím řemenní, obléknu plášť, čapnu kvinternu a brašny. Rychlý pohled z okna, zpátky na Wynn a skáču.

S kápí přes hlavu se zamíchám mezi dav čumilů. Vidím polonahého zjizveného válečníka, který se žene za Rikkou. Protáhnu se mezi několika vesničany a zůstanu stát civějíc na krvavou scenérii."A je, to. Konec, všechna snaha o její záchranu. Marná."
Projede mnou vlna vzteku. Na Octavii, na sebe a na tenhle zpropadenej svět. Než, ale stihnu něco udělat chopí se řešení Guilermo. Zaburácí tím svým hlubokým hlasem a já přiznám, že i na mě to zapůsobilo. Upřímně nečekal jsem, že by se jí zastal zrovna on. Dav začne být na rozpacích a já to jenom podpořím souhlasným mručením.
Všechno vypadá dobře a vojáci vypadají jako, rozumní pánové. Už se chystám jít pomoct sebrat Octavii, když se všechno zase strašným způsobem podělá. Rychle přehlžím dav, abych našel Wynn. Nechci, aby do té situace nastoupila, ale nikde jí nevidím.
Vymotám se na kraj davu a poslouchám. Už z pouhého pohledu na toho tlusťocha je mi zle a z jeho přicmrndávačů je mi na blití. Vrazi ? My ?

Guilermo začíná obhajobu. Rozhodnu se jednat, ale po svém. Dav můžete ovládat několika způsoby a jedním z nich je zasít semínko pochybností. Na kraji davu zalovím v sedlové brašně a vytáhnu trofej z mrtvého kultisty. Schovám ji pod plášť a vymotám z krvavého kultistického pláště obřadní dýku.
Promáčknu se davem, co nejblíže starostovi a jeho doprovodu. Pod pláštěm opatrně spustím majetek kultistů a prokličkuju kousek zpátky. "Co je to na zemi ?" "Obřadní dýka ?" Je to krev na tom plášti ?" "Patři starostovi?" procházím davem a polohlasem špitám kolem stojícím. Doufajíc, že to vyjde se opět přesunu na kraj.
Vzhledem k tom, že jsem prošel skoro celý dav opět se porozhlédnu po Wynn. Nevidím. Popadne mě strach. Co, když se jí něco stalo a já ji tam idiot nechal samotnou ! Vynadám si a jsem na roztržení. Na jednu stranu mě tu Guilermo potřebuje, cítím to. Na druhou ona tu nikde není. Stepuju na místě a střídavě koukám k hospodě a na mluvícího Guilerma.
Vyhraje srdce a já se vydám zpátky k hospodě odhodlaný převrátit ji celou vzhůru nohama.

OCTAVIA

Když vidím, že voják je rozumný a omlouvá se, jen zavrtím hlavou.

"Hele to je v pořádku, ona je chuděra, trochu mešuge. Je to strašný a smutný pohled se mnou to taky otřáslo."

Zkusím to hrát na lidskou strunu. Opatrně zvednu Oktávii a podám ji Ricce. Pak se ale přiřítí starosta a nějaká banda. Začne valit na nás, že jsme ti co ho napadli. Zasraný kultisti! Pak už mi dává smysl i to jméno to je ten zkurvenec Zadkor co nám o něm mlel ten mučenej kultista. Když se začne starosta rozhorlovat, využiju davu. Rozhodně nehodlám jít do vězení a vůbec né odevzdat jedinou zbraň.

"Hó hó prrrr lidi. Poslouchejte dobře! V lesích kus od dědiny jsme narazili na sektu nějakých šílenců co se pokoušeli obětovat děcko. Kluka jménem Dugg, tady od vás ze samoty kousek od dědiny, možná ho znáte je to jeden z vás. Chtěli jsme tomu zabránit. Kdo slušný a normální by nechal nechal zavraždit dítě. Co lidi? A ty hovada se na nás vrhli a pár jsme jich museli porubat. Říká se tomu zabránění zločinu a nutná obrana, která se přece vztahuje i na případy kdy se někdo jiný snaží spáchat zločin. Copak není zločin vražda dítěte? Dle mě je to ten největší zločin a my jsme mu zabránili. My jsme zachránili dítě jednoho z vás!"

Pak se otočím na vojáky a starostu.

"No co nemám pravdu? Spíš bychom se měli ptát, proč nás tu někdo obviňuje, není to ten kdo chtěl ten zločin spáchat. Chápu, že starosta nemusí vědět vše ani to, že někteří z jeho suity, se zaprodali vraždění dětí. A jistě ten případ vyšetří. Každopádně my máme svědky toho co se stalo stačí se zeptat toho kluka, naproti tomu ten podezřelý křikloun nemá nic jen křivé obvinění a dost pravděpodobně se podílel na onom pokusu o vraždu. Tak co lidi. Hodláte trestat někoho kdo zachránil vaše dítě a nebo někoho kdo byl pravděpodobně zapleten v pokusu o jeho vraždu."

Vložím do toho veškerou svoji výmluvnost a trumfy apelace na jejich dědinskou sounáležitost i city kdy se jedná o dítě. Každopádně odvést se nenechám a chytnu jílec katzu.

OCTAVIA

Keď chlap ako Guilermo vykročil z davu a spustil svoju reč hrubým hlasom, rozhodne upútal pozornosť. Polovina z vojakov boli naozaj z tých, ktorí sa s vami bavili v hospode. (Ta střízlivější polovina.)
"To jo, to má pravdu." Poznamenal jeden z vojakov.

"Ale ona mluvila čarodejsky!" Vykríkol niekto z davu, ale jeden z vojakov ho utíšil.
"A ako ty vieš, ako znie čarodejčina? Možno vážne len mlela nezmysli."

Po krátkej porade vojakov sa jeden z nich zohol nad Octaviu a rozviazal jej ruky aj nohy.
Ten istý velitel vojakov, ktorý k vášmu stolu pristúpil včera sa pristavil pri Guilermovi.
"Omlouvam se. Všetci sme tu dosť nervózny a ona opravu vypadala ako ... proste divne. Dajte na ňu pozor a ďalej na sever je kláštor, kde by sa o ňu mohli dobre postarať. Majú tam takých narušených dosť často."



"Čo sa to tu deje? Uhnite, uhnite!" Cez dav ľudí sa začal predierať tučný chlap v peknom plášti z medveda. Už od pohľadu nepríjemný človek. Následovalo ho niekoľko mužov.
"Starosta Zantor, všetko je v poriadku. Len nedorozumenie." Prihovoril sa velitel vojakov starostovi.
Meno Zantor vám prišlo povedomé.
"Prečo ma potom budíte takto v noci!"

A v tom pri pohľade na Guilerma jeden z jeho doprovodu začal kričať.
"To je on!! Demitor, to sú oni, čo nás napadli v lese a zavraždili naších ľudí!" Pri tom ukázal prstom na Guilerma, Sithiela a Rikku.

Demitor Zantor na vás vyvalil oči a hneď začal kričať na stráže.
"Stráže! Zatknite ich! Sú to vrahovia!"
"Pane uisťujem vás ..." Pokúsil sa zakročiť velitel.
"Zatknite ich!! Okamžite!"[/b]

Velitel stráží ostal zaskočený a obrátil sa na Guilerma a velmi zdráhavo mu povedal.
"Ehm ... zložte zbrane prosím a poďte so mnou do kasární, určite sa to vysvetlí. Dohliadnem na to, aby ste boli prepustení hneď ako sa to vyjasní."

OCTAVIA

Probudím se z dalšího posranýho sna. Jsem nasranej. Já tu krávu zabiju, takový pěkný večer a ona mi ho musí zkurvit. Zase. Pak slyším dole rachot a hlasy. Pche do čeho se zase dostala. Kašlu na ni. Chci si znova lehnou do postele, ale Rikka už se oblíká. Dívám se při tom na její tělo. Je to moc pěkný pohled, ještě se mi odehrávají v hlavně scény z noci. Rikka vyběhne ven a já se teda taky obléknu jen do kalhot a bot. Kazbalger i dýku si, ale vezmu, obouručák nechám na pokoji.
Vyjdu na plácek před hospodou a vidím tu scénu. Je v prdeli ta pitomá kačena je prostě v hajzlu. Nemám důvod jí pomáhat a komplikovat si život. Celou dobu byla na mě byla jen hnusná a nebo ublížená a ukňučená. Takový lidi mě, ale vážně vážně serou.
Přesto když ji vidím v krvi a na zemi s plodem před ní. Zželelo se mi jí. Asi mám už úplně vyšukanej mozek.
Vykročím k ní za vojáky a otočím se k lidem.

"Kurva lidi nevidíte, že tak holka je prostě nemocná. Trochu blázen a šílená, její starej ji řezal jak zdutou kozu a zřejmě ji nechával i znásilnovat. Chovejte se jako lidi a ne jako zvěř kurva!"

Pak se otočím na vojáky.

"Borci potkali jsme se v hospodě. Viděli jste samy, že nejsme žádní hajzlové, ale normální slušní lidi jako vy. Tu holku se snažíme dostat k jejímu tatovi. Vidíte samy, že je úplně nemocná. Nikomu přece neublížila jen sobě. Neporušila přeci žádný zákon. My si ji vezmeme a budeme ji líp hlídat a hned odjedeme. Stejně potřebuje lékařskou pomoc."

Zkusím to na ně vyjednáváním a lžu jako když tiskne. Každopádně uvidím co to udělá s vojáky i davem.

OCTAVIA

Rikka nečakala na Guilerma, vyskočila na nohy, obliekla si veci a upalovala ven. Ale samozrejme volala aj Guilerma.
"Vstávaj, musíme ísť von! Niečo sa stalo Octavií, videla som to ve snu."

Tí z vás, ktorí vybehli z hospody von, uvideli veľký dav ľudí okolo stájí, kde ste si ustájili kone. Keď ste sa predrali cez nich, uvideli ste asi desať kráľovských vojakov ako majú vytasené meče a stoja okolo Octávie. Viac vojakov sa už zbiehalo zo všetkých strán a bežali sa pozrieť, čo sa tam deje. Dokopy by ste mohli napočítať tak dvadsať päť až tridsať stráží v blízkom okolí ve vesnici.

Octavia kľačala uprostred stájí a bola celá od krvi, hlavne jej nohy a ruky. Pod ňou bola taky veľká kaluž krve.
Oči mala prevrátene nahoru a tak jej bolo vidieť len bílka a dookola opakovala jednu vetu.
"Nait ´sat in dhäthru tur krip´nach."

Keď sa tam objavil niekto z vás, v tom momente sa vrátila k vedomiu, oči sa jej obrátili a smutným pohľadom na vás pozrela.
"Musela som. Nebol hodný života. Bol splodený silou, tým ktorého som zabila."
Medzi jej nohami ste si mohli všimnúť malú hrudku embria, ktoré zo seba vytrhla.

Potom sa jej oči zatvorili a ona upadla do bezvedomia. Vojaci sa jej hneď chopili a začali jej zviazovať ruky aj nohy.
"Zabite ju! Čarodejnicu!" Kričali ľudia z davu.

V tom sa pri vás objavil aj Sithiel, celý zahalený v kapuci a ticho vám povedal.
"Tej už nepomôžeme, mali by sme vyraziť."