ELEANOR

Hakim ťa pozorne počúva a neodtrhne z teba oči. Ako mu vysvetluješ svoju minulosť tak prikyvuje hlavou, že chápe. Potom dodá.
"No, nemala si to ľahké, ale zvládla si to. Je z teba mágiňa a podľa toho čo som videl, tak poriadne silná. Som rád, že si tu s nami."
A jak toto dopovie, odhodlá sa k tebe priblížiť a pokúsiť sa ťa políbiť na rty.

Ak to dovolíš, tak sa chvíľu líbáte, ak ho zastavíš, tak sa zatvári trochu trápne .... a potom.


Okolo hlavy ti preletí šíp a zaryje sa Hakimovi do hrude. Ten hneď padá dozadu na zem a okolo teba začnú dopadať všade šípy. Vyskočiš na nohy a .... temnota. Niečo ťa zasiahlo do hlavy tak silno, že už len cítiš vôňu zeminy a pošliapanej trávy.
Ešte dokážeš rozoznať nejaké hlasy, ale nedokážeš sa ani pohnúť. Počuješ krik mužov. Počuješ ako Hakim kričí od bolesti. Počuješ aj Sida ako nadáva a potom bolestivý krik Elisa.
Na sekundu stratíš vedomie a malinko sa preberieš na hlas ženy. Zrak máš ako v mlze a zvuk tlmený ako keby si plávala pod vodou.
"Tamtoho dorazte, ten nám už nebude na nič, hoďte ho k tomu druhému. Tú kurvu si podelte vy chlapi a týchto troch vezmeme so sebou."
Ten ženský hlas ti je známy a potom sa ozve nejaký chlap.
"A prečo ste tu vlastne táborili? Vždyť náš hlavný kemp je len tu za kopcom."
"Pretože sme chceli ešte deň voľna, keby sme sa vrátili tak nám šéf dá okamžite ďalšiu úlohu. Chceli sme sa ešte trochu poflakovať." Odpovedala žena.
"Tak to vaše poflakovanie stálo život troch našich chlapov. Výborne, čo na to asi povie šéf teraz."
"Opovážiš sa čo len ceknúť a rozpáram ťa ako sele!"
"Neboj, mlčím ako hrob ..... aha ... tahle tu ešte vníma. Řekni dobrou noc."
Po týchto slovách ťa niečo udrelo do hlavy a teba pohltila temnota.



Prebrala si sa, nevieš kde a nevieš ako dlho si spala. Ležíš na špinavej zemi a ruce máš zviazané za zády hrubým povrazom. Klec je drevená a poriadne veľká, pretože vedľa teba leží Sid omotaný krvavými obväzami. Vidíš že dýcha, ale nehýbe sa. A v rohu klece sedí opretý Hakim. Tiež je omotaný obväzami, ale žije. Keď si ťa všimne radostne prehovorí.
"Eleanor! Som rád, že si sa prebrala. Si v poriadku? Ako sa cítiš? Spala si viac ako jeden deň, nevedel som či sa ešte preberieš."
Ako rozpráva z očí mu začnú tiecť nové slzy. Ale vidíš na ňom, že oči už má dávno červené, takže musel plakať aj predtým.

V hospodě U Wraela

Zatiaľ čo Guilermo hrá a spieva, Wynn sa stará o chlapca. Zistila, že jeho meno je Dugg a otcov statok je neďaleko severne. Chlapec si samozrejme dá jedlo, ktoré mu objednala, ale ide to doňho pomaly, pretože zjedol celý kus chleba, ktorý mu dala Rikka ešte v lese.
Octavia sleduje Attiho ako sa baví a dokonca si obzerá aj Guilerma. Úprimný úsmev na jeho tvári je pre ňu novinka.

Rikka tlieskala a bavila sa dobre až do momentu, kedy pieseň skončila a Guilermo ju políbil. Od tej chvíle sa už nebavila dobre .... ale kráľovsky. Svet okolo zanikol a ona už mala oči len pre Guilerma. A rum.

Octavia mala na tvári úsmev tiež, zdalo sa, že takejto zábave prichádza na chuť, keď v tom ju vyzval Atti do tanca. Zostala prekvapená a automaticky odmietla. Zamračila sa na Attiho a on to pochopil. Octavia nevypadala nahnevane, keď Atti zobral tancovať Wynn, ale už sa tak nebavila.
Sithiel nečakal na to, kým mu niekto naleje, schmatol flašu a nalieval si sám. Dokonca z nejakého nepochopitelného dôvodu, pohybom ruky ponúkol Octavii, že jej doleje. Ona súhlasila a spoločne do seba kopli tmavý alkohol. Octavia ho zapila vínom, ktoré jej začalo opravdu chutiť.

Celá hospoda sa bavila a sedláci, ale aj vojaci dupali, tlieskali a niektorí aj tancovali.

Atti a Wynn dotancovali a naliali ďalšiu rundu. Rikka sa absolútne nijak nebránila, keď ju Atti hodil Guilermovi do náruče. Dokonca by sa dalo říct, že na parket ťahá za ruku ona Guilerma. S úsmevom sa na veľkého bojovníka lepí a tancuje ako o dušu.

Pár chvíľ po tom, čo dá Atti polibek servírke, sa Octavia niečo opýtala Sithiela a on jej ukázal na dvere vedúce von z hospody. Octavia sa postavila a odišla von.

(Ak sa niekto opýtal Sithiela kde je Octavia, mrzuto s nezájmom odpovedal: "Latríny. Potrebovala čúrať."[/b] a nalial si ďalšieho panáka.)

Ve svém živlu

Popravdě jsem dost překvapený Octavií a hlavně Rikkou. Ani jedna se nebojí piva či rumu. I když Octavie se tváří, jako hraběnka co snědla mouchu. "Opatrně dámy. Tohle je tvrdé pití." zachechtám se, ale stejně Rikku neochudím o další rundu. I elfův pohárek chápavě doplním. Wynn nezklamala, opět si objedná čaj. Kdo si sakra objedná v hospodě čaj ? Nakonec se, ale chopí i vína. Tak, že by nakonec přece ? pousměju se v duchu.

Královský důstojník nám přijde poděkovat. Inu vojáci jsou vždy vděčné obecenstvo. Guilermo vše s důstojníkem vybaví a mě nezbyde než přikyvovat. Nakonec Guilermo hrábne do strun a já se plácnu do kolene. Tu píseň znám a je více než trefná. Připojím se a mezi jednotlivými slokami se posilňuji pivem. Občas zabublám do korbele. Na to jaký je to tvrďák, je výborný hospodský společník a začínám přemýšlet o tom, že odměnu pak prostě prochlastáme v různých hospodách po světě.

Poslední třesknutí do strun a Guilermo vrazí hudlana Ricce. Musím se smát, upřímně a od srdce. "A hle ho, starého vlka, tak přeci ještě umí výt." zaraduji se v duchu. Než, ale stačím vymyslet něco trefného, Guilermo vyzve k tanečku. To si nemohu nechat ujít. Vyskočím na nohy, jako čertík z krabičky a otočím se na Octavii. Škaredý pohled a změna polohy těla mluví za vše. "No já se zvencu. Já Atticus Kellog, dostal košem !" vykřiknu v duchu, načež se rozhodnu pokusit štěstí ještě jednou. Plynulým pohybem se přitočím k Wynn a vystřihnu poklonu, jako z učebnice etikety. "Díky bohu za domácí učitele !" pomyslím si a natáhnu ruku. Na dívku jako Wynn, ale asi prosté "smím prosit" nebude platit, navíc mě v poslední době nepoznala z té nejlepší stránky. Rozhodnuto, půjdu na to s taktem.

"Omluvte moji drzost spanilá Wynn. Prokážete mi tu čest a poctíte jednoho troubu a komedianta tancem?" zeptám se s upřímným širokým úsměvem. Když se zadrhne, Oči se mi rozšíří."Že by Attiho kouzlo vyprchalo ?" zleknu se a pro jistotu nasadím psí oči. Wynn se vysloví a ještě ke všemu je rudá, jako uzrálé jablko. Obdařím jí tím nejhezčím úsměvem, který umím a za ruku jí odvedu na zdejší parket. Ukázková úklona podle etikety a jde se na věc. Její neobratné první kroky, mě pobaví. Chytnu jí proto pevněji a vedu správným směrem.

Guilermo vybral píseň poměrně rychlou, ne že bych to nesvedl, ale přizpůsobím své kroky tanečnímu umu Wynn. Na to, jak na začátku byla dřevěná se nakonec, alespoň trochu uvolní. Úsměvem a dlouhým mrknutím jí občas naznačím, že si vede dobře. Užívám si to a občas brouknu i kousek melodie. Během tance se jí v očích snažím nalézt, alespoň kousek radosti ze života. Poslední břinknutí strun a naše dočasné splynutí skončí. Opět následuje úklona a jako správný kavalír odvedu Wynn za ruku ke stolu. Na malý okamžik pocítím udělat něco podobného jako Guilermo, ale nakonec si to rozmyslím. Můžu být rád, že jsem z ní vymámil tanec, natož polibek.

"Děkuji za tanec slečno." povím s úklonou a přitáhnu její ruku ke rtům. Správně se nemá kavalír rty dotknout, ale to se mi nepovede. Narovnám se a omluvně sklopím oči. Nakonec ještě odsunu židli, aby se mohla posadit. V akutní potřebě se vypařit, se přitočím ke Guilermovi. Další runda rumu, na elfa nezapomenu. Ťuknutí a zkoumavý pohled na Guilermovu tvář. Jestli něco umím, ta číst lidi a tenhle kořen si potřebuje vyhodit z kopýtka.

"Pokud dovolíš příteli. Taky umím zmáčknout pár akordů." usměju se na Guilerma a natáhnu ruku pro kvinternu. Přeberu ji, jako posvátnou relikvii. Pár hltů piva a na tváři mi zahraje šibalský úsměv.

"Pánové ! A na tři !" houknu na hospodu a začnu dupat, abych na hodil rytmus zbytku hostince. Nemám pochyby, že se připojí. Píseň je to známá, pijácká a hodí se do každé krčmy (odkaz). Navíc je to takový dupák, že se na to dá i tančit. A já ty Guilermovi vznešené písně neznám. Začnu zpívat první sloku, jakmile se osazenstvo chytí. Během toho se přitočím k Ricce a vytáhnu jí ze židle, provedu jí otočkou a potom jí jemný pošťouchnutím nasměruju do Guilermovi náruče. Pohozením hlavou je nasměruju na parket a jestli nepochopí nakopnu jejich židli. Pak se rozezní struny a já zpívám a hraju, jako by to bylo naposledy.

Hey! Ho! to the bottle I go
To heal my heart and drown my woe
Rain may fall and wind may blow
But there still be
many miles to go.
Sweet is the sound of the pouring rain
And the stream that falls from hill to plain
Better than rain or rippling brook
Is a mug of beer inside this Took!

Hey! Ho! to the bottle I go
To heal my heart and drown my woe
Rain may fall and wind may blow
But there still be
many miles to go
Sweet is the sound of the pouring rain
And the stream that falls from hill to plain
Better than rain or rippling brook
Is a mug of beer inside this Took!

Hey! Ho! to the bottle I go
To heal my heart and drown my woe
Rain may fall and wind may blow
But there still be
many miles to go.
Sweet is the sound of the pouring rain
And the stream that falls from hill to plain
Better than rain or rippling brook
Is a mug of beer inside this Took!


Ooooh you can search far and wide
You can drink the whole town dry!
But you'll never find a beer so brown
But you'll never find a beer so brown
As the one we drink in our hometown
(But you'll never find a beer so brown)
As the one we drink in our hometown!

You can drink your fancy ales
You can drink'em by the flagon.
But the only brew for the brave and true

...

But the only brew for the brave and true
Comes from The Wrael's tavern!

Po písni následuje úklona a pozvednu korbel piva.
"Dovolte mi pánové a dámy připít na život a jeho potěšení. A to zejména ženy. Neboť bez nich by byl život jak podpopelená pšeničná placka bez piva. Tvrdý a lezl by vám mezi zuby." pozvednu korbel "Takže na všechny krásné ženy !" zahlaholím a přejedu pohledem všechny členky naší družiny. Možná, jsem věnoval trošku delší pohled své taneční partnerce, ale sám si nejsem jistý. Kecám...věnoval.

Rozhodnu se dát Ricce a Guilermovi prostor a popojdu s kvinternou do lokálu. Vydrnkávám potichu melodii a prohlížím si osazenstvo.
"Ach ženy. Bez nich to nejde a s nimi taky ne. Láska vás, ale přivede do neuvěřitelných situací. Což, mi připomíná jednu z eskapád mého strýce." uchechtnu se. "Představte si, že chodil za ženou, která měla velice starého chotě. Jinak, ale žena jako lusk. No a on, jednou šel klepat na dveře její komůrky. Aby zmátl služebnou ve vedlejším pokoji napodobil hlas starého pána. Rozechvělý a koktavý. Mariano...t-to jsem j-já.T-tvůj Vil-l-lém." paroduji stařecký hlas. "No, asi tušíte, jak byl překvapený, když se ozvalo: Mariano tak ho pusť, vždyť to jsem celej já!" dokončím pobaveně. Načež spustím další píseň, také o nepovedené lásce (odkaz). Při zmínce o sladkých polibcích vdané ženy, vlepím hudlana na tvář servírky. Viditelně jako součást představení. Chodím mezi stoly a snažím se přiblížit publiku a nepřímo je vybízet ke zpěvu.

Po písni se svalím zpátky do židle. Položím opatrně kvinternu na stůl a přileju si piva. Na tváři mám blažený úsměv a je mi dobře.

Trochu se odvázat?

Když ke mě do sedla Rikka chlapce vysadí, potěšeně se usměju.
"Sedí se ti dobře? Jak se jmenuješ?" Zapředu s ním tichý přátelský rozhovor a dělám všechno pro to, abych si získala jeho důvěru. Taky je to záminka, jak se vyhnout všem ostatním a jet trochu pozadu. Od toho včerejška mám najednou nepříjemný pocit, že všude překážím. A takhle se aspoň cítím zase trochu užitečná.

Jakmile dorazíme do vesnice, zvědavě se rozhlížím. Tak nějak mi to přijde všechno malé a... tiché. Ale jelikož jsem pořádně nikdy nevystrčila nos, těžko to můžu srovnávat s naším velkým městem. Zvědavě pokukuju po lidech, kteří se nám ale spíš vyhýbají. Už už jsem chtěla pozdravit jednoho staříka na rohu a dát se s ním do řeči, když ten urychleně zaleze do domu. Trochu zklamaně pokračuji za ostatními k hospodě.
I tady je méně rušno, než jak jsem zvyklá z města. Čeho si ale hned všimnu, je množství vojáků. Trochu mi zatrne. Jak jsme na tom vlastně teď se zákonem? Ale když si nás nikdo nevšímá, zase se uvolním.
K našemu stolu dorazí sympatická slečna. Zatímco si ostatní objednávají alkohol, já poprosím o čaj a nějakou polévku s kusem chleba. Na všechny ty postranní pohledy, že si objednávám čaj, jsem už tak zvyklá, že to vůbec nevnímám. Nezapomenu ani na chlapce vedle sebe, pro kterého objednám nějakou ovocnou šťávu a maso s chlebem. Vypadá, že něco zoufale potřebuje sníst.

Chtěla jsem vytáhnout pergameny a zapsat si pár poznámek, ale nakonec to neudělám. Nálada tu hodně rychle graduje společně s množstvím vypitého alkoholu. Já zarputile odmítám všechny panáky, které přede mě kdokoliv postaví. Jediné, v čem jsem ochotná smočit rty místo čaje, je troška vína. Atti začíná zpívat. Po poslední sloce sice zrůžovím, ale neubráním se zachichotání, zatímco se sedmiletému chlapci vedle sebe snažím zakrývat uši.
Jelikož se k písním přidávají i ostatní, moc to nevypadá, že by se tu dal vést nějaký smysluplný rozhovor, a trochu zklamaně pošilhávám po Octavii. V jednu chvíli se nicméně přistihnu, že si nohou zlehka vyklepávám rytmus. Trochu podezíravě se podívám na svůj čaj. Těch pár loků vína mi přece nemohlo způsobit nic takového.

V jednu chvíli pak vyskočí Atti a žádá Octavii o tanec. Dobře, tak to si s ní už vůbec nepromluvím. Natáhnu se po čaji, abych nějak zaměstnala ruce, když Octavia k mému překvapení odmítne. Přisunu se na lavici trochu blíž a nadechnu se, abych zapředla rozhovor, když tu se Atti naprosto plynule přesune ke mě, a vysekne poklonu hodnou šlechtice. Naprosto znehybním.

"Omluvte moji drzost spanilá Wynn. Prokážete mi tu čest a poctíte jednoho troubu a komedianta tancem?"

"Uch..eh.. no.. totiž..." Lehce zpanikařeně se rozhlédnu kolem sebe, jakobych hledala nějakou záchranu. V hlavě mám ale vymleto a můj obličej nabral sytě rudý odstín. Zaskočil mě naprosto nepřipravenou, a zírá na mě s pohledem štěněte. "Tak teda... asi... možná to.. to můžeme.. eh.. zkusit..?" Vykoktám ne úplně zřetelně. Nejradši bych si nafackovala. Nicméně se konečně zvednu z lavice a přijmu nabízenou ruku. Na parket se vykodrcám dost neohrabaně, připadám si jako poloutopený hříbě. V duchu děkuju bráchovi za ty naprosto nucený hodiny tance. Měl mě jako cvičnou figuru, když se snažil sbalit nějakou nóbl slečnu. V životě by mě nenapadlo, že budu někdy sama tancovat. Skoro zoufale si teď snažím vzpomenout aspoň na základní kroky.
Lehce se uvolním až v okamžiku, kdy začne tancovat Atti. Očividně to umí, a tak se nechávám vést a jenom se maximálně soustředím, abych neklopýtala moc často, a hlavně abych mu nešlápla na nohu.

V hospodě U Wraela, začíná veselá mela.

Sjede mi do krku voňavá a hřející tekutina a rozlije se příjemný pocit. Když Rikka řekne, že bude pít to co já, vlastně si uvědomím, že má docela můj obdiv, ale neví do čeho jde. Jen se na ni usměju.

"Děvče to není o výjimkách a stejných šancích. To je o rozmanitosti chuti a preferenci pití a jídla. Není potřeba, aby jsi měla to stejné dej si to co ti bude nejvíce chutnat a co ti udělá nejvíce dobře a radost. Udělejme si to pěkné a udělejme si radost."

Mrknu na ni a pobídnu ať se opravdu neostýchá. Po druhém pohárku se mi už zase začíná líbit. Dočasně zapomenuta je její naivita. Vlastně se mi to teď docela líbí jako něco čistého a nezkaženého cynismem.
Když Atti rozjede muziku, potěšeně na něj přikývnu a hraju jím vybranou písničku. Na hubě mám rohlík od smíchu. Vlastně v hospodě jsem hrál málo kdy. Nehodilo se to dříve pro hauptmana jednotky a velení to nevidělo rádo, i když mezi chlapama v ležení jsem si zahrál rád. Pche; teď si uvědomuju, že mě to vlastně vážně baví.
A co je krásné tak se chytili i chlapi od vedlejšího stolu.
Kruci ten mladej Atti je fajn, jeho mládí a vitalita mě vlastně taky dost nabíjí. Když přijde velitel vedlejší jednotky a pochválí nás, zvednu se a podám mu srdečně ruku.

"Jsem taky od fochu a jsem rád, že jsme vás potěšili. Asi bychom v tom rozhánění mraků měli pokračovat. Zapomenout na útrapy boje, chmury i nepřátele. Jsme v hospodě a to se sluší pít, zpívat a milovat krásné dívky. Protoře v hospodě přece všechno kvete."

Ukončím názvem další písničky, která mi vytanula v hlavě objednám chlapům z vojska také butylku rumu. Jeho lamentaci na elfy se pokusím zahrát do autu. Prolévání krve vojáků, by naší skupině s hledanou čarodějnicí a elfem určitě neprospělo.

"Atti Totus floreo... raz a dva"¨

Poklepu na nástroj a spustím odkaz:

"VŠECHNO KVETE


Čas je radostný, oh dívky
Těšte se s nimi, vy mládenci.

Oh, oh, všechno kvete
Láskou pro dívky celý planu,
Nová, nová láska je
to, čím zmírám.

Příslib mne povzbudí
Odmítnutí mě zkruší.

Oh, oh, všechno kvete
Láskou pro dívky celý planu,
Nová, nová láska je
to, čím zmírám.

V zimě je mužská touha v klidu;
Dech jara ho činí smyslným.

Oh, oh, všechno kvete
Láskou pro dívky celý planu,
Nová, nová láska je
to, čím zmírám.

Mé panenství mě činí rozvernou,
má nevinnost mě drží stranou.

Oh, oh, všechno kvete
Láskou pro dívky celý planu,
Nová, nová láska je
to, čím zmírám.

Přijď, má milá, přijď s radostí,
přijď, má krasavice, zmírám.

Oh, oh, všechno kvete
Láskou pro dívky celý planu,
Nová, nová láska je
to, čím zmírám."

Dokončím vyhrávku a naposled třesknu do strun. A pak... prostě políbím Rikku. Jsem rozjetý a jak si to vyloží nechám na ní. Jestli jako doprovodné divadlo k písni, nebo akt touhy je na ní.

"Atti? Znám ještě jeden docela pěkný tanec tam od nás z jihu. Nechceš vzít dokola sestru?"

U tance se nazpívá a tak jen rozehraju pořádně základní motiv. odkaz
Když dohraju znovu se napiju jak piva na žízeň, tak rumu na oheň. Je mi vlastně trochu líto, že jsem zřejmě jediný kdo hraje. Taky bych si zatancoval. S kým ... no asi t tou malou Rikkou.

V HOSPODE

Keď servírke vysvetlíte, že Octaviu ste zachránili od jej zlého muža, tak sa na ňu smutne a chápavo zadíva a potom vás pochváli.
"Tak by to malo byť. O rodinu sa musíme starať."

A potom príde na objednávku. Servírka s úsmevom vypuluje oči na Guilerma a snaží sa všetko si zapamätať. Ale pri pokuse objednať Rikke niečo kvalitnejšie sa Rikka ohradila.
"Nie, nie, ja budem piť to čo ty. Žiadne výnimky." A doširoka sa na Guilerma usmiala.

Keď na stole pristálo prvé pití a pomaly sa začalo nosiť aj jedlo, prišlo na prvý prípitok.
Rikka odvážne hodila do seba pohárik dobrého rumu, trochu ju striaslo a rýchlo to zapila pivom.

Sitiel bez jediného slova, stále zahalený v kapuci s tvárou sklonenou do stola, do seba otočil pohárik a prisunul ho bližšie k Attimu. Nepustil ho, takže to bola výzva k tomu, že mu má Atti ešte raz naliať.

Octavia prikývla, že si tiež dá, ale keď pred ňou skončil pohárik, nevypadala nadšene. Privoňala si k nemu a tvárila sa zhnusene. "Smrdí to." Zkonštatovala, ale keď sledovala Attiho, ako to do seba hodil, potom aj Guilermo a Rikka, tak sa odvážila aj ona.
Po vašom vzoru do seba otočila celý pohárik a polkla. Rozkašlala sa a potláčala dávenie. Rikka jej rýchlo prisunula pivo. Octavia sa napila a reakcia bola ešte horšia.
"Fuj to je hnus!"
Rikka sa rozosmiala a pomaličky sa aj Octavia prestala tváriť, ako keby práve zjedla desať dní starú mršinu tchora.


Keď Guilermo s Attim začali spievať a hrať, hospoda ztíchla a všetky oči boli na nich. Tak to trvalo asi prvú slohu, pretože potom sa postupne aj ostatní chlapi chytili a začali spievať s nimi. Búchali päsťami do stola a bavili sa.
Keď ste skončili a Atti prisunul k Octavii víno, skusila aj to. A už od pohľadu jej to chutilo oveľa lepšie.

Pár sekúnd po tom sa pri vašom stole objavil jeden z vojakov. Pozrel na Guilerma aj na Attiho a povedal.
"Vďaka za zlepšenie nálady. Dnes je to tu veľmi pochmurné. Dnes ráno sa jeden z naších oddielov priblížil k lesu a tie elfské svine ich pokropili šipami. Že prý upozornenie, že vstupujú na ich územie. Upozornenie, ktoré za sebou zanechalo šesť mŕtvych? To nie je upozornenie, ale útok. Generál chce odplatu a tak tu všetci zapíjame padlých a pripravujeme sa na možný boj. Tak len som sa chcel poďakovať, že ste mňa a mojích chlapov trochu vytrhli zo zlých myšlienok."

Pivo, ženy, zpěv

Narozdíl od guilerma se rozhodnu naší Wynn ignorovat. Vyšvihnu se za Octavii na koně a přeberu si otěže.
"Víš, někdy je dobré řešit problémy, tak jak přijdou. Jinak se z toho zblázníš." odpovím unaveným hlasem a pobídnu koně ke kroku. Snažím se pochytit melodii Guilermovy písně a pobrukovat si.
Když se ozve Octavia, musím se pousmát. "Starají jen o sebe ? To je tak špatná polopravda, že ti jí ani nebudu vyvracet." špitnu polohlasem a nechám jí uvelebit se na mé hrudi. Vlastně je to poměrně příjemné. Když viidím, jak je unavená napadně mě, že všichni potřebujeme hostinec jako sůl. Já s Guilermem, abychom vypustili páru a zbytek na pořádný odpočinek. "A koupel." dodám v duchu potom ,co se pokusím přivonět k vlasům Octavie, i když nevím jestli ten nemytý smrad jde ze mě nebo z ní.

Nakonec konečně narazíme na elfa. Při jeho slovech zamžourám do korun stromů, ale nakonec mávnu rukou.
"Dost bylo lesů. Elfských i lidských. Do krčmy !" zavelím spíše koni a následuji našeho elfího průvodce. Když uvidím vývěsní štít hostince, rozlije se mi po tváři úsměv. Stejně jako Guilermo odvedu koně do stáje. Pomůžu Octavii sesednout a stejně jako on koně obstarám. Vezmu sebou i sedlové brašny, jeden nikdy neví. Společně se pak vydáme do hostince.

Guilermo se chopí slova, tak celou dobu jen s úsměvem přikyvuji. Když mě jmenuje bratrem Octavie tak v duchu zoufale zaúpím. "Ty jeden vypráskanej dědku ! Úúúúú...a zrvona, když to vypadalo tak dobře. Opít jsem se mohl, zakřepčit a pak se pomilovat." nadávám v duchu Guilermovi. Tenhle dětisnký vztek mě, ale přejde, když uslyším jeho objednávku. Ten chlap se vyzná a umí hodovat jak se patří. Až se mi sbíhají sliny, jak ty věci vyjmenovává. "Máte čaj prosím ? Já totiž pivo nepiju jsem na to moc fajnovka." zaparoduji v duchu Wynn v očekávání jejího výběru.

Než donesou jídlo, prohlížím si vojáky a místní. Někteří opilí, jak zákon káže a jiní vůbec. žádný smích ani zpěv, plácání servírky po zadku. Takhle to dopadá, když si pořídíte hospodu, ale nechcete, aby vám tam chodili lidi. Zavrtím hlavou nad nešťastnou situací.

Začnou nosit a já šenkýřce věnuju jeden ze svých vytříbených pohledů. Pak se, ale rychle podívám na Octavii. Vzápětí má chuť si nafackovat a málem se nepoznávám. Radši to společně s Guilermem a případně ostatními spláchnu pivem a rumem. Jakmile je první runda v nás, rozleju další. Kulhat přeci nesmíme.
"Pchááá." vydechnu slastně a přivřu oči, jak rum zahřeje podruhé. Rychlý příval alkoholu, mě vrátí do povznesené nálady a ticho v hospodě, mě začne krkat.
"Inu, zábava je tu jak na krchově. A to já nerad." zamručím a doleju si pivo. Nakonec mě osvítí a s širokým úsměvem štrngnu Guilermovi do korbele. "Pijem než zbělaj nám hlavy ?" zeptám se a počkám jestli pochopí mojí narážku." Takovou hospodskou vodrhovačku znát musí.". A zná. Počkám až vezme do ruky kvinternu a nahodím mu rytmus bušením do stolu. Načež začnu zvesela zpívat (odkaz) a pohupovat se s korbelem piva.

Zástupy děveček, potoky vína
Dnes mě nic nesere, jsem mezi svýma
Dnes mě nic nesere, dneska se slaví
Příteli pijem, než zbělaj nám hlavy

Ženská je, příteli, plemeno hadí,
Pusť si ji k sobě a vona tě zradí
Srdce tě bolí, nechceš už jinou
Nehledej příteli, nalej si víno

Jebat a chlastat, chlastat a jebat
Řekni mi příteli, čeho víc třeba?
Přiveďte kurvy a vyvalte sudy
Dnes chlastaj všichni zlí, mrtví a chudí !

Po písni se upřímně rozesměju a doleju další rundu. Pokud ostatní u stolu nezpívali a nebo se jen někteří z nich tváří jako při funuse protočím oči v sloup. Octavii přisunu pohárek s vínem. "Na zdraví...sestro." protlačím násilně přes jazyk její krytí a znovu prokleju Guilerma, ale jen trošku.

Dědinské intermezzo

Kultista je absolutně nejlepší, vyhrožuje plameny a ohněm... kurva tohle miluju, mohl by přidat ještě nějaké sračky o tom, že když budeme následovat jeho mistra, budeme mít i ve smrti život věčný a pečení holuby nám hned začnout lítat do huby. Nejsem ale moc příznivcem ptáků v hubě a tak, mě to vždy pobaví. Nakonec nám ale řekne zajímavé jméno jakže to bylo Dement Zadkor?
Atti ho ukončí a je klid. Zajímavé informace dostaneme, ale i od Elfa. Jeho akce na důstojnou smrt, mě moc nenadchne, myslel jsem že jsem originální a ono ne. Smutné zjištění, ale chápu to člověk, v jeho případě elf, je prostě občas unavenej životem i světem. Každopádně ale vím, že když budeme potřebovat sebevražedný zadní voj až budeme zdrhat z hory Haag, kdo nás muže krýt. Každopádně elfův nihilismus, je o třídu víš jež ten můj.

Nakonec se v Attiho ruce objeví kořalka, sice nemusím zbavovat pachuti lampového oleje, ale pachuť světa je taky nepříjemná a mimo to chlast se neodmítá. S povděkem si přihnu. Když promluví o hospodě jen se slastně usměju.

"Mluvíš mi z duše, nejraději bych se vylil jak váza a upustil trochu páru, jsem nějakej napruženej."

Písničku o potu a krvi neznám, ale s vidinou hospody spustím jednu pochodovou. odkaz Akorát místo slova feld - pole zpívám Knajp - hospoda. A kdekoliv se to hodí a jde to nahrazuju slova pivem, chlastem, hospodou a prodejnými ženskýma

Wir Zogen in das Feld

Wir zogen in das Knajp
Da hätten wir weder Säckl noch Geld

Strampede mi
A la mi presente
Al vostra signori.

Když se ozve Wynn, jestli je to dobrý nápad lézt do vesnice, chvíli to zvažuju, varianta dvě je spát v lese v elfském lese. Prašť jak uhoď a v hospodě bude dobře, napijeme se najíme a jestli tam potkáme kulťáky bude zábava. Kruci zlomil bych pár sanic. Přemýšlím, že ji něco odpovím, o tom, že raději budu bojovat s plným žaludkem v hospodě za světla, než někde za tmi v lese. Pak si ale uvědomím jak reagovala posledně a rozhodnu se ji prostě ignorovat.

V dědině narazíme na hospodu. Oh nejvyšší slast - chlast.
Neuvazuju koně u hospody, odvedu ho do stáje odsedlám, vyhřebelcuju, vytřu do sucha a přehodím přes něj deku. Nasypu mu zrní a dám čistou vodu. Pak teprve vkročím do hospody.
Vrhne se na nás servírka, pěkná šmrncovní, ale pro mě není, pro mě by se hodila spíš nějaká stará vyskákaná šlapka. Jen to nejhorší je pro mne dost dobrý.
Takže ji ani moc nečumím na kozy. Když začne s řečmi o elfech jen se usměju.

"Jo to my se elfů nebojíme. Občas nás sice trochu serou blbýma kecama a nihilismem, ale jinak jim pomalu začínám přicházet na chuť."

Mrknu spiklenecky na Attiho, na elfa se ani nepodívám prostě pro jistotu. Když zmíní rozbitý obličej Oktávie, zamračím se na ni a uvědomím si, že ti královští vojáci tu by možná mohl být problém, kdyby ji třeba náhodou někdo z nich v kriminále viděl. Jak moc je to pravděpodobné si netroufnu odhadnout.

"Ale ne slečno šenkýřko, naopak. Její starej ji to udělal mlátil ji jak žito, kripl jeden. Tady její bratr, ji odtam odvedl jinak by ji určitě ten hajzl zabil. Tady holky jsou její kamošky a ošetřují ji a já s kámošem jim takříkajíc kryjem prdel, za zlámanou grešli."

Kývnu na Attiho jako bratra a neznačím Oktávii, aby si schovala obličej do kapuce. Pak si začnu objednávat.

"Tak povídáš pivo, no dobře tak velkej džbánek, taky butylku rumu, ale povídám dobrýho. Nakládaný sýr s koprem, na kopru nešetři. Nějaké ty uzenky a nebo rušené rybky. A jestli máš jehněčí, tak kýtu nebo hřbet s pečenýma bramborama, jestli ne vepřový koleno s nakládanýma paprikama, a chlebem. Tady signore Luigimu, nějaký odřezky masa co vám zbyly z kuchyně do vývaru s chlebem a misku s vodou. Pak by se hodilo něco ostrého a slaného k pivu, to nechám na vás. Pivo prosím noste kdykoliv nám dojde. Bude chtít někdo víno? A poprosím vás o nějaké to ubytování ať máme kde přespat. Možná později večer i lázeň do pokoje. Určitě horkou lázeň. Tohle je předem a pro další si přijďte jak bude první várka vyčerpaná."

Podám šenkýřce slušný obnos, který by měl objednávku pokrýt a ještě dost zbývalo. Mám chuť si pořádně odpočinout a pozvat na pořádné jídlo a pitku tuto prapodivnou skupinu.
Když přinesou předkrm, pivo i rum, pivem spláchnu žízeň a s rumem si přiťuknu s ostatními, tedy s těmi, kdo budou chtít.

"A salute!"

Odpočinek

Takže budeme tábořit zde odtáhnou se akorát těla a nakonec to vypadá že budeme mít k jídlu i nějakou pečínku. Což jsem však nečekala že můj nápad bude přijatý ovšem doufala jsem že se tím trochu oddálí naše cesta k hoře Haag.
Kdyby se mně někdo zeptal jestli mám strach odpověděla bych tak že jsem vyděšená tak že nemůžu mít strach.
Ano je to pravda už tak jsme se moc zdrželi hledáním stop a ani tentokrát to nevypadá že budeme mít štěstí protože stopa už mezitím definitivně vychladla. I když k tomu asi došlo už předtím když jsme se rozhodli sledovat stopy k hoře Haag, vsadili jsme na štěstí a to jsme nakonec měli i když poněkud jiným způsobem. Navíc má Hakim pravdu oni už mají čarodějnici která by je dostala do hory pokud najdeme je najdeme i ji.
Aspoň doufám protože jinak se do hory nedostaneme ...
Co se týká toho děvčete tak nevím jestli je zrovna vhodné jí nechat jen tak jít, ale chápu že doprovodit jí zpátky by stálo stejný čas jako kdybychom hledali tu čarodějnici. Zbývá doufat že se nic nestane a po cestě na nikoho špatného nenarazí. Nadešel čas na odpočinek, kanec se peče a Hakim se rozhodne že přišel čas podělit se o to kdo vlastně jsou. Vezmu si jeho láhev s pitím, ale nenapiji se protože alkohol nepiji, nemám na něj a na pivo dobré vzpomínky.
Pojď sem pusinko další pivo pro nás. Už jsi nám chyběla nebo přesněji ta blůza.
A to nemluvím o tom že jsem musela zakročit vždy když mně nějaký z těch ožralů plácl po zadku. Ano a pak tu byli ti kteří si mysleli že tohle je vrchol svádění, Hakim mezitím skončil a já doufám že tohle aspoň přežijeme.
„No já nikoho nelovím bez vás bych se na to nepřihlásila. Myslela jsem si že když budu mít doprovod tak se to ... podaří.“
Odmlčím se a podívám se na své prsty u nohou, tedy pokud se jako lov nepočítá ten divočák kterého jsem upekla když na mně vyrazil z křoví. Potom jsem si říkala co s ním budu dělat a dalo mi velkou práci ho dotáhnout někde kde ho budu moci připravit.
„Můj otec byl dobrodruh ovšem říkal že toho zažil až moc a tak se rozhodl usadit. Ovšem jeho hospoda nebyla zrovna místo kam chodí vybraná společnost.Většinou tam chodili muži zpít se do němoty a pak se vyzvracet na čistou podlahu, Každý den jsem čelila jejich oplzlé mluvě a plácání po zadku a tak jsem se nakonec rozhodla že mám navíc.“
O tom že se můj otec rozhodl že mi najde ženicha aniž by to se mnou předtím probral se radši zmiňovat nebudu.
„Nápad studovat magii přišel sám od sebe i když jsem tušila že to nebude snadné už jenom někoho přesvědčit. Nakonec v jedné věži za vesnici se mi podařilo najít někoho kdo mi nepoložil otázku jestli mám vůbec talent, řekl že u něj můžu studovat za jistých ... podmínek. A i když byli jeho podmínky čestné a bez vedlejších úmyslů nebylo to zrovna lehké.“
Tedy po tom co mi řekl jak je studium magie nebezpečné a že se zde často můžu zmýlit jen jednou a také chtěl vědět jak moc toužím po tom studovat magii. Ještě dnes se červenám když si na to vzpomenu, další den jsem sice byla tentokrát příjemně překvapená, ale později to byl trest vždy když se mi nějaké kouzlo vymklo z rukou.
„No a nakonec když usoudil že toho vím docela dost se mnou rozloučil s tím ať zkusím nevypálit místo kde budu. No i když rozhodla jsem se pro útočnou magii protože dívka se musí umět bránit a zatím se mi to vyplatilo.“
Zvednu pohled od svých prstů na nohách podívám se na Hakima a vrátím mu láhev. Jistě tenhle příběh není tak působivý jako ten jejich, i když možná ano. Obyčejná venkovská dívka se dostala až sem a možnost ukázat že jenom protože je dívka není něco míň.

VESNICE

Atti za sebou zanechal mrtvého kultistu a spoločne ste sa rozhodli odísť do najbližšej vesnice. Wynn si vzala do sedla malého chlapca, o ktorého sa doteraz starala Rikka. Chlapec je ešte stále trochu vystrašený, ale vypadá byť v poriadku.
Octavia vôbec nenamietala, keď mala pokračovať v ceste s Attim, ale trvala na tom, že chce sedieť v predu.
Všude je tma, ale do vesnice to je už iba kúsok po vyšliapanej lesnej cestičke, takže by ste to mali zvládnuť bez problémov. Za sebou ste nechali mŕtve telá a horiace pochodne.

Na Sithiela ste zatial nenatrafili, musel ísť ďalej bez prestávky.
Octavia sa v jednu chvíľu pomaly oprela o Attiho a potichu mu povedala.
"Bolo od teba pekné, že si zachránil to dieťa. Od muža som to nečakala. Muži sa starajú len o seba."
Ak Atti dovolil, tak sa Octavia uvolnila a ostala opretá o jeho hruď. Atti si mohol všimnúť, že je už dosť vyčerpaná. Minulú noc toho moc nenaspala (vaše zlé sny) a dni pred tým to asi tiež nebolo nič moc, keď bola priviazaná ke kůlu.

Postupujete lesom až dojdete na koniec. Stromy sa rozostúpia a vy máte výhľad na veľkú vesnicu, v ktorej uliciach horia pochodne a počuť hluk ľudí. Zdá sa, že to tu žije aj takto večer. Ste kúsok na kopci a vesnica je dvesto metrov od vás. Uvidíte aj Sithiela a jeho koňa ako stojí na kraji lesa a obzerá sa. Bez predošlých slov vám ukáže doprava, kde sa rozprestiera dlhý les.
"Tam je územie elfov. Vy ich neuvidíte, ale sú tam v korunách stromov. Je ich hodně. Elfovia museli posilniť stráže na svojích hraniciach, to znamená, že vzťahy s ľudmi sú veľmi napäté. Tým lesom by sme sa mali určite vyhnúť."

Potom si hodil cez hlavu kapucňu a vyrazil vpred. Následovali ste ho až do vesnice. Bola dobre osvetlená, ľudia sa vám vyhýbali a nechávali vás prejsť. Domy boli väčšinou kamenné a nie drevené, ako v iných vesniciach. Prešli ste asi do stredu vesnice, keď ste uvideli veľký nápis na jednej z budov. ´Hospoda u Wraela´.

Kone ste uviazali a vstúpili do hospody. Bola veľká a bolo v nej dosť ľudí. Pekné drevené stoly a veľký bar.
Trochu vám trvalo nájsť stôl dostatočne veľký pre vás siedmych. (Kluk je stále s vami, pretože vám oznámil, že jeho otec nebýva tu vo vesnici, ale má statok kúsok ďalej.)

Posadili ste sa a hneď bola pri vás servírka.


"Vitajne u nás, rada vás vidím, v poslednej dobe tu moc cestovateľov nechodí, prevažne len vojaci. Elfovia sa zbláznili a ľudí to odstrašuje."
Všimli ste si, že v hospode sú asi polka z hosti kráľovský vojaci.
Potom sa pozrela na Guilerma a Attiho.
"Ale vidím, že taký mocný chlapi ako ste vy, sa nejakých elfov len tak nezľaknú že nie?" Usmiala sa a potom sa opýtala vážne, keď si všimla Octaviu a jej rany na tvári.
"A tebe sa čo stalo dievča? Dúfam, že jej to neurobil nikto z vás chlapi. To by nebolo pekné, ale verím, že taký fešáci ako vy, by nikdy na ženu ruku nedvihli že?"
"Tak čo si dáte? Máme tu skvelé pivo, najlepšie v kráľovstve."
Sithiel má na sebe stále kapucňu a hladí do stole bez slova. Je jasné, že tu elfa asi neuvidia radi.
Ocativa sa obzerala okolo seba, ako keby ešte nikdy v žiadnej hospode nebola, ale po poznámke od servírky sa tvári trochu nahnevane. Rikka si s úsmevom na tvári pýta ovocnú šťavu.
"Máte jablkovú šťavu, alebo hruškovú?"