Z tichých proseb mě vytrhne Guilermova ruka na mým rameni. Automaticky se odtáhnu a ustoupím krok stranou. Hned po jeho prvních slovech trochu nakrčím čelo.
"Vím dobře, proč to dělá. Copak jsem něco řekla?" Skočím mu tak trochu pobouřeně do řeči hned někde za částí, že ho to nudí. Zjevně už zase začíná svůj proslov, ale tentokrát na poučky nejsem zvědavá. Zděšení je částečně vytlačeno vztekem na tohohle kolohnáta, který tak lehkomyslně přistupuje k životům všech okolo. Prý že ho to nudí... Pitomec! Pořád je to něčí život... A že chápu nezbytnost ještě neznamená, že ztratím úctu a respekt k ostatním, i když si to někteří nejspíš vůbec nezaslouží.
Oklepu se, jakoby mi to mohlo pomoct vypořádat se s tím, co se kolem děje. Párkrát se zhluboka nadechnu a Attiho rozhovor a výhrůžky se prostě snažím vytěsnit.

Nečekám na to, kdyby se Giuilermo chtěl začít hádat a pokračovat v proslovech, a raději se otočím s pohledem upřeným mezi stromy. Zatímco Atti dokončuje práci, jdu sehnat naše koně. Nikdo jsme neměl čas je během boje uvázat. Pokud jsou rozuteklí po lese, snažím se je přivolat zpět. Pokud zůstali u nás, tak je prostě jen kontroluji, jestli nepotřebují uklidnit, a minimálně svého koně hladím po hlavě. Těžko říct, jestli se tím snažím uklidnit jeho nebo sebe.

Jakmile jsou hotovi a Atti začíná plánovat další postup, zase se k nim otočím. Zachytím jeho pohled. ...a možná i minulých. Zatrne mi. Co jsem zase provedla? Vždyť jsem vážně neřekla ani slovo! Tak proč se cítím tak provinile?
Sklopím pohled a předstírám zaujatost otěžemi. S očekáváním nepříjemného rozhovoru se po chvilce vyhoupnu do sedla.

"Přijde vám jako dobrý nápad přespávat tady ve vesnici?" Promluvím nakonec. I když jsem už nechtěla dávat svoji nezkušenost a obavy najevo, nakonec mě to přemůže. Nikdy jsem se úplně nenaučila držet jazyk za zuby. "Hodně jich uteklo... a jestli v tý vesnici mají vážně nějakou.. základnu, budeme tam víc na ráně, než když se schováme někde v lese."
Tázavě se po svých společnících podívám, ale nakonec se pak podřídím jejich rozhodnutí.

Před odjezdem se ještě ujistím, že se o chlapce stále stará Rikka a bere ho k sobě do sedla. V opačném případě mu nabídnu, že může jet se mnou.

Soudce, porotce i kat

Na Guilermovu poznámku o až přehnaném opatrování kluka, jsem jenom pokrčil rameny. Kluk je záloha, pokud kultista nepromluví jeho otec nás může nasměrovat dál, ale to si nechám pro sebe.
Započatý výslech vyděsil Wynn, nekomentuji její zděšení, neomlouvám se, neobhajuji to. Navíc její výraz účelu taky poslouží, dodá představení na důvěryhodnosti.
Kultista se nejdřív cítil pevný v kramflecích a kvůli jeho debilnímu hihňání, jsem neslyšel co si povídají ostatní. Když jsem ho pocintal olejem, už takový tvrďák nebyl. Guilermo s nabídkou Luigiho služeb dílo dovedl k dokonalosti. Ironicky, kultista mohl taky ležet v plamenech a být okusován. A i když nevím co jsou to Damprpéry, tak kousat od Luigiho bych se nenechal.
"Díky za nabídku. Možná prstík nebo dva." řeknu váhavě Guilermovi, načež se kultista podělá strachy a mluví. A hezky to z něj leze.

"No vidíš ! A ani to zbytečně nebolelo." houknu vítězoslavně a zapíchnu pochodeň vedle sebe. Pak se otočím na Guilerma a zamyšleně se poškrábu na bradě. "Víš, čemu nerozumím ? Proč vždycky mrtvoly vyhrožují ostatním smrtí." řeknu zamyšleně a vzápětí rychlým pohybem vytasím meč. Rychlý pádný sek a utrpení muže je ukončeno. Divadlo skončilo....á opona.

"Pojď, napijem se." plácnu Guilerma po rameni a utřu meč do pláště chladnoucího kultisty. Cestou servu z nejmíň zapraseného kultisty plášť a seberu jednu dýku. Vrátím se ještě pro lahev s olejem. Jak procházím kolem Wynn odvrátím zrak, nechci se dívat do jejích vyděšených očí. Začínám tušit, co je zač, kořínků si nešlo nevšimnout. Orel ve stodole také leccos napověděl. Jen nechápu jak druidka může být tak útlocitná, vždyť příroda je sama o sobě krutá a poslední události jsou jen jejím dalším zvráceným koloběhem. A kultista by opravdu umíral hrozivě dlouho, moje věštba byla pravdivá. Dýku zamotám do pláště a uložím do sedlové brašny společně s olejem. Vytáhnu kořalku a malým douškem si vypláchnu, abych se zbavil pachuti hořlaviny.

Nakonec si přihnu a podám Guilermovi. "Jak se to zpívá ? Na rukou, krev, slzy a pot ?" odkážu se na známou píseň o žoldnéřích a mám pocit, jako bych jí půlku prožil.

"Kluka vezmeme sebou k nejbližší vesnici. Kdo ví, co ty parchanty ještě napadne a navíc je místní tak nám určitě poradí dobrou knajpu. Já nevim jak, ty ale potřebuju pár věcí spláchnout. " nasadím rozmrzelý úsměv. "Navíc myslím, že bychom si měli všichni kolektivně popovídat o věcech budoucích...." odmlčím se a zapátrám očima, abych našel Wynn "...a možná i minulých."

ELEANOR

Hakim prikývol na tvoj návrh, prečkať tu noc.
"Dobre, utáboríme sa. Sid, Derick, odtiahnite tie telá preč a Elis, pokús sa nám uloviť niečo na večeru."
Ale ďalší tvoj návrh zamietol.
"Vrátiť sa a hľadať správne stopy by nám zabralo deň cesty a nemáme istotu, že ešte nájdeme tie správne stopy. Vyrazíme k hore. Pravdepodobne tam budú mať namierené aj oni. Nepoznáme ich motiváciu, ale predpokladajme, že sa čarodejnica bude chcieť vrátiť domov. Takto ďaleko od hory ešte nikdy žiadna nebola. Takže naša primárna úloha ostáva nájsť čarodejnicu, ale bude to po ceste k hore. Ak ich nenájdeme, tak aspoň zachránime princa."

Potom sa otočil na dievča na zemi.
"Ty, nemôžeš ísť s nami, ale si voľná. Môžeš tu s nami prečkať noc, ale zajtra sa rozdelíme. Je to jasné?"
Dievča prikývlo.


Je noc, sedíte pri ohni, Sid si prezerá ukoristené zbrane a Elis sa stará o malého kanca, ktorého skolil v lese a teraz sa pečie nad ohňom. Derick leží na zemi a oddychuje, pri tom si odpíja z fľašky s kořalkou.
Dievča si ohrieva ruky u ohňa a Hakim sedí vedľa teba. Podáva ti svoju fľašku s alkoholom a rozpráva.
"Náš otec, to bol veľký človek. Začínal ako obyčajný kováč, ale podarilo sa mu zbohatnúť. Vlastnil obrovský dom a tisíce hektárov pôdy. Vieš, že zjednotil všetkých kováčov zo všetkých okolitých vesnic a vytvoril tak jedno veľké kováčske sídlo? Všetci z celého kraja museli objednávať zbrane, podkovy, náradie a iné veci len od neho. Pretože všetci kováči boli tam pod jednou strechou. Zákazky chodili nonstop. Po jeho smrti, som to mal prevziať ja ako najstarší syn, ale nedokázal som to. Mám horlivú krv a chcel som ešte niečo vidieť zo sveta. Chcel by som učiniť niečo významné a nie len búchať kladivom o železo. Rozhodol som sa teda odísť za dobrodružstvom a hentí traja blbci ma následovali. Celá otcova práca ostala na našom najmladšom bratovi Hefynovi. Už je to skoro desať rokov a dúfam, že po tomto hone na čarodejnice, sa už budeme môcť vrátiť domov. Ako hrdinovia."
A potom sa opýtal teba.
"A čo ty? Čo robí tak krásna a talentovaná žena tu a loví čarodejnice?"

Rozhovor v lesíku

Guilermo prekvapí nejen seba, ale aj Octaviu, keď ju osloví menom. Rozhodne to malo vplyv aj na to, že je ochotnejšia mu odpovedať na jeho otázky.
"Oktavie? Řekni mi víc o těch démonech a proč jejich moc sílí? Mají s tím něco společného vaši?"
"Nie, my s tým nemáme nič spoločné. Naša nejvyšší řekla, že na tento svet prechádzali len slabí démoni, tí silní sa starali o poriadok vo svojom svete. Ale teraz sa rozhodli vstúpiť aj tu. Takýchto kultov vzniklo mnoho a obetami posilňujú démona, aby tu mohol vstúpiť."
"Jak se dají zabít, případně zapudit. Je k tomu potřeba jen magie?"
"To neviem. Tak silný démon ako Diathos sa nedá zabiť. Myslím."

Potom sa do rozhovoru zapojí aj Wynn.
"Octavie... Co to znamená? K čemu to dítě chcete?"
Octavia chvíľu pozerá na Wynn a potom zavrtí hlavou. "To netuším, to vie len naša najvyššia."

Guilermo obrátil svoju pozornosť na elfa a položil mu otázku.
"Sithiely řekni nám vše co o tomhle víš, jak o démonech tak o těch monstrech. Tak nějak mi je jasné, že si se na tuto výpravu nedal kvůli penězům. Má to něco společného s monstry a démony?"
Sithiel sa na svojom koni obrátil na Guilerma a zachmurene mu odpovedal.
"Pch, mýliš sa. Ja som sa prihlásil, aby som mohol dôstojne zomrieť. Tu už ma nič nedrží a moja existencia už nemá zmysel. A to isté čaká aj vás, mali by ste sa na smrť pripraviť. A mali by sme vyraziť, strácame tu čas." Sithiel potiahol za uzdu a otočil svojho koňa smerom do lesnej cestičky, na ktorú vám pred tým ukázal vodca kultistov. Popohnal svojho koňa a pomaličky sa krokom vydal do lesa.



Medzitým sa Atti rozhodol zaúkolovať všetkých naokolo a vyraziť za zraneným. Keď zahučal na Rikku, ostala prekvapená, ale urobila ako nariadil. Vytiahla z brašny kúsok chleba a podala ho chlapcovi. Ten nevypadal, že by mal obrovský hlad, ale zakusol si.
Sithiel už bol na odchode, preto Atti zveril dohľad chlapca už len Octavií.
Keď dorazil za sténajúcim kultistom a prehovoril naňho, ten sa mu v bolestiach len vysmial.
"Ani len netušíš čo ste spôsobili! Budete horieť v plameňoch podsvetia a vaše mäso budú okusovať Danféry, hah." S ksichtom v blate sa aj v bolestiach dokázal usmiať, aby Attimu dokázal, že má pravdu.

Ale keď Atti odišiel a vrtátil sa s olejom, ktorý kultistovi vylial na nohy, jeho presvedčenie sa hneď zmenilo.
"Počkaj počkaj počkaj! Nie! Nedělej to! My sme chceli chlapca obetovať nášmu pánovi Diathosovi. Len on je najsilnejšia bytosť a prinesie nášmu svetu spásu." Rozpráva ťažko a medzi slovami má bolestivé vzdychy, ale informácie z neho lezú.
"My nemáme šéfa, ale máme najctenejšieho kňaza, skrz ktorého k nám náš pán prehovára. Demitor Zantor, tu z vesnice, je náš prorok a za toto sa vám pomstí! Uvidíš. Už ste mŕtvy!" Po tomto preslove začne kašlat a vykašle dosť veľa krvi, má naozaj veľké bolesti.

Ještě jednou a s citem

Vypadá to že moji starost o to aby od toho křoví nechytlo něco jiného si ostatní vyložili poněkud jinak. Po Derickově poznámce nevím jestli si teď v dohledné době dám pečené prase, navíc Sidova poznámka by možná byla vtipná (i když spíš ne) kdyby mu předtím nevadil ten zápach hořícího těla.
No mně taky vadil potom co jsem tomu zvrhlíkovi zapálila rozkrok a co teprve ten jeho křik moje koule, moje koule ... pak jsem viděla jak si někteří mysleli jestli ta kastrace ohněm byla opravdu nutná, ale nikdo se mně na to nezeptal.
A zatímco ostatní se smějí mně rozhodně do smíchu není a tak radši vydám k spoutané dívce. Dívka začne hltavě pít už předtím bylo vidět že má velkou žízeň a pak se představí, ovšem to se do toho vloží Sid a chce vidět jestli je čarodějnice. Protočím oči vstanu a přitom si dávám pozor abych si nepřišlápla sukni, dívka říká že není čarodějnice a Hakim potvrdí že jsme nesledovali správnou stopu.
Nikdo z nic vůbec nevypadal jako ti které nám stráž ve městě popsala.
Potom Hakim potvrdí že o mně má zájem, ne že by se o mně muži nezajímali občas jsme toho i využila abych něco zjistila nebo se zadarmo najedla, ale tím to také skončilo. Také se na Hakima usměji a šibalsky na něj mrknu zatím co zatočím patou v zemi důlek, když se mně zeptá co bychom měli udělat dál tak se rozhlédnu zatím co se škrábu na holém rameni.
„No můžeme se tu utábořit, byla by škoda toho zde nevyužít, potom se můžeme pokusit najít správnou stopu, možná se nedali přímou cestou, ale rozhodli se to třeba vzít oklikou.“
Navrhnu a skloním hlavu ke svým prstům na noze, o další své úvahy si zatím nepodělím jako třeba že ta dívka asi po tom výslechu nebude zrovna ve formě zvládnout rychlý přesun nebo dlouhou cestu k hoře Haag. A také že ti co jí odtamtud dostali nejspíš ví že i když je nebude nahánět celé královské vojsko s taktikou obrátit každý kámen nebo otevřít každé zrníčko bude je štvát každý samozvaný lovec odměn.

Zdržení

Sedím s Luigim na zemi a sleduji scénu. Znovu si nacpu do dýmky tabák a začnu potahovat a vyfukovat obláčky dýmu. Když konečně neco vypadne z kluka a Atti začne organizovat jeho nakrmení a komfort, jen nespokojené zaúpím a protočím oči.

"Ale kruci Atti, nejsme sirotčinec ani charita, zachránili jsme ho ať si jde kam chce. Doufám, že nemáš v plánu ho za ručku odvést dom, aby mu náhodou tatík nenaplácal."

Přiznám se, že takovou míru starosti jsem od Attiho nečekal, ale co každý máme nějaké své démony, které nás nutí dělat nelogické, na pocitech založené věci. Tak to respektuju a dál nekomentuju i když mi to přijde jako zbytečné ztrácení času na místě, které není ideální.
Co mi však jako ztrácení času nepřijde je hovor mezi elfem a Oktávií. Co co co? Prastarý démon? Kruci to začíná být čím dál zajímavější. Přeci jsem rád, že jsem se vydal s touto podivnou skupinou.

"Oktavie? Řekni mi víc o těch démonech a proč jejich sílí? Mají s tím něco společného vaši?"

Je to vlastně poprvé co jsem ji oslovil jménem i když mi to přes ústa moc nešlo, možná, že přeci jen bude k něčemu. Ptá se podobně i Wyn. K těmto otázkám musím přidat ještě další.

"Jak se dají zabít, případně zapudit. Je k tomu potřeba jen magie?"

Pak se otočím k elfovi.

"Sithiely řekni nám vše co o tomhle víš, jak o démonech tak o těch monstrech. Tak nějak mi je jasné, že si se na tuto výpravu nedal kvůli penězům. Má to něco společného s monstry a démony?"

Je na čase trochu zjistit víc a i když to není na uplně nejvhodnějším místě, zde se zřejmě dovíme víc i od těch kultistů. Počkám na informace od Oktávie a elfa. Pak sleduji Attiho, který se jako jediný dal do práce s vytěžením jazyka. Vidím jak Wyn zbledne a odvrátí se, když se Atti připravuje k mučení. Trochu se ve mě vzpění žluč Pokrytecká! Pokrytecká! ...ale ne, je to furt ještě děcko. Trochu přemůžu svoji antipatii a přátelsky ji položím svoji obrovskou tlapu na rameno.

"Dělá co musí, nikdo jiný to z vás neudělá a mě to nudí a nebaví. Vlastně to nebaví nikoho normálního, ale udělat se to musí. Jestli má někdo lepší způsob jak se mu dostat do hlavy a všechno vyzvědět co potřebujeme. Určitě se uleví i Attimu. Do té doby ale dělá za nás špinavou práci a já mu děkuju, že se s tím nemusím špinit sám a poslouchat to kvičení a cítit smrad páleného masa. Je to hnus."

Pak se podívám na ostatní na čarodějnici i elfa jestli třeba nemají lepší způsob zjišťování informací. I když nevím jestli bych ještě Oktávii věřil. Tak přistoupím a Attimu a dívám se na kultistu.

"Atti kdyby jsi chtěl můžeme s ním nakrmit Luiggiho. Můžeš ho trochu napálit a Luigii s něj bude rvát kusy masa můžeme začít končetinami ať nám dlouho vydrží."

Kultista těžko bude tušit, že Signore Luigi by do mordy kus takového hovna jako je on nevzal. Ostatní to zřejmě mohou tušit, ale pochybuji, že mu dá někdo nápovědu.

Kdo je tu ten zlý?

Soustředím se jen na svoji práci. Není úplně jednoduché se orientovat ve změti chodidel, a tak si v první chvíli ani neuvědomím, že nebojují. Žádný třeskot zbraní, žádná kouzla. Když mi to dojde, už je půlka z nich mrtvá. Zděšeně přestanu lovit další boty a rozhlédnu se kolem. Chlapec je v pořádku. Zachránili jsme ho...
Přesně na to upínám své myšlenky, zatímco vracím kořínky na svá místa a soustředím se na jejich uzdravení. Dokud jsem zaměstnaná a nemám čas hodnotit škody, je všechno relativně v pořádku. Nemám čas panikařit.

Až potom... Atti se Sithielem vyjednávají s chlapcem. Udělám pár kroků k nim. Přece jen by měl vidět nějakou přátelskou tvář. Snažím se na něj povzbudivě usmívat. Opakuju si, že kdybychom nezasáhli, byl by už nejspíš mrtvý. Udělali jsme správnou věc. Ale proč nebojovali? Prostě to jenom nečekali? Byli ale přece v ohromný přesile... a když dělají rituály takhle na kraji lesa, nijak nechránění... museli počítat s možností, že na ně někdo narazí. Nedává to smysl. Nervózně se rozhlížím kolem.

"Octavie..." Můj hlas je nejistý, tichý. "Co to znamená? K čemu to dítě chcete?" Vůbec si nejsem jistá, že na to chci znát odpověď.

Potom Atti začíná s výslechem. Není mi úplně dobře už v první části. Ta proměna z celkem milýho kluka na naprosto chladnokrevnýho zabijáka byla moc rychlá. V mým světě mají lidi jenom jednu tvář. Nepřekvapilo by mě, kdyby se tohohle ujal Guilermo a začal vyhrožovat lámáním kostí... ale tohle. Jakmile do hry přijde polití chodidel olejem, zblednu jako křída a odvrátím se. Rty mám sevřené do úzké linky.
Nic neříkám. Koukám na kluka a pořád si opakuju, že jsme neměli na výběr.
Teď už bych radši ale pokračovala v cestě. Prosím, hlavně mu na všechno odpověz a pojďme pryč... prosím, prosím... Jsem ale až moc vyděšená, než abych do dění zasahovala. Alespoň prozatím se držím stranou a čekám co odpoví zakuklenec.

Mírové rozhovory

Má hlava se střídavě natáčí na chlapce, elfa a čarodějku. Kultisté, démoni s cizích světů, obětování dětí, do čeho jsem se to sakra připletl ? probleskne mi hlavou. Vzhledem k tomu, že z čarodějnice informace lezou jako penízky z nadraných štamgastů nad ránem, rozhodnu se pro vlastní vyšetřování. Navíc na její historce mi něco nesedí. Snažila se přeci únosu zabránit, takže chce pomoci démonovi ? Později. utnu rozmýšlení ohledně protichůdných výpovědí Octavie.
"Rikko !" houknu na děvče a doufám, že teď již nebudu vyignorován, jako s vědrem ve stodole. "Dej chlapci prosím něco k snědku a k pití. Můžete si i popovídat." poprosím s úsměvem a stočím svůj pohled na chlapce.
"Nářezu se neboj kluku. Jestli něco umím tak vymýšlet výmluvy a vyjdeš z toho bez úhony." mrknu na něj spiklenecky a rozcuchám mu kštici.
"Hlídejte ať nevezme čáru. Nechci, aby se mu něco stalo. A zkuste se u toho nepřizabít." kouknu na Octavii a Sithiela. "Já jsi jdu akademicky pokecat." mlasknu a narovnám se. Sundám plášť, vyhrnu rukávy, porovnám zbraně a rozejdu se na bojiště.

"Tak pojď ty démoní vlezdoprdelko." zavrčím na raněného kultistu. Rána do břicha je blbá, umírá se na to opravdu dlouho a bolestivě, ale vzhledem k tomu jaké to je hovado je mi to jedno. Přidřepnu si k němu na bobek a bolestivě zasyčím. "Bolí co ? Blbý. Infekce, otrava krve, horečky, blouznění a nakonec chcípneš ve vlastních sračkách." věštím jeho osud. "Mám pár otázek a když mi hezky odpovíš, možná tě tu nenechám chcípnout jako zvíře." usměju se a zdvihnu prst "Ale, než si začneme skutečně povídat, uděláme to zajímavější. Chvilku počkej a zatím přemýšlej." poplácám ho po tváři a dojdu ke stolečku, kde stojí láhev oleje. Cestou zpátky vezmu ještě jednu z pochodní.

Postavím se zpátky před kultistu a za pískání veselé melodie mu pomalu vyleju řádnou dávku oleje na chodidla. Lahev zašpuntuju a vezmu do ruky pochodeň. "Hned je to takové skutečnější, že ?" zeptám se a povytáhnu obočí.
"Takže ty dobytku. Začneme tím, co jste chtěli udělat tomu klukovi. Co je ten váš prasoprdí bůh zač a co na tomhle světě chce. A do třetice mi vaše úchyláctvo může říct, kdo je váš šéf a kde ho najdeme." vysypu na něj tři otázky. "Dej si na čas. Umírání ti ještě pár hodin zabere. Ale kdyby to přece jen nějak vázlo, zatopíme pod kotlem." ukážu na pochodeň.

Problémy prichádzajú

Chlapec s Attim trochu bojoval, ale nemal šancu. Atti ho zdvihol ako nič a odniesol až k vaším koňom. Keď ho položil na zem a posadil ho ... chlapec sa už prestal vzpierať. Na Attiho otázky začal rýchlo odpovedať.
"Vy to nechápete, musíme rýchlo utiecť. Môj otec mi hovoril, že tu nemám chodiť, ale ja som bol zvedavý. Otec ma za to zmláti."
"K veci. Čo sú zač." Do rozhovoru sa zapojil Sithiel, ktorý stále sedí na koni a na chlapca sa pozerá z výšky.
"Oni ... je ich mnoho. Otec mi hovoril, že uctievajú nejakého démona a že majú šéfa niekde vysoko postaveného. Musím sa vrátiť domov! Otec ma zabije."
"Poznám mená všetkých démonov a Diathos medzi nimi nie je. Diathos nie je démon chlapče."

"Ale je." Ozvala sa Octavia, ktorá bola až doteraz ticho. "Je to prastarý démon, ktorý nikdy nevstúpil do tohoto sveta. Až doteraz. Nemohli ste o ňom nikdy slyšet, ale je reálny. Jeho moc rastie, tak ako rastie moc ostatných skrytých démonov. To je dôvod, prečo moje sestry uniesli to dieťa z hradu. Má čistú dušu a kráľovskú krv."

ELEANOR

„Myslím že by to měl někdo uhasit.“
Tvoja poznámka sa neujala tak ako by si si predstavovala. Sid si len odfukol a povedal.
"Len ať si horí, hovno posraté."
Za ním sa pridal aj Derick.
"Dostal ešte niekto takú chuť na grilované prasa ako ja?
Spoločne sa tomu zasmiali, zatiaľ čo ty si išla k spútanému dievčaťu.
Hakim začal prehľadávať kemp, ale stále vás dve sledoval, či je všetko v poriadku.

Dievča s túžbou sleduje vodu, ktorú si jej priniesla a hneď ako sa predstavíš a dáš jej fľašu, tak z nej začne rýchlo piť. Keď dopije, pozrie na teba a odpovie ti. "Volám sa Nata. Ďakujem vám."

Do vášho nedlhého rozhovoru sa hneď votrel Sid, ktorý práve prevrátil jedného mrtvého, aby ho mohol prehľadať.
"Na toto nemáme čas. Si čarodejnica alebo nie?"

Dievča sa prekvapene pozrie na Sida a potom na teba.
"Ja nie, ja som .... len ja. Uniesli ma ešte v Jarnom kraji a odvtedy ma ťahali so sebou."

"Presne to by povedala čarodejnica." Poznamenal Derick.

V tom sa postavil Hakim od batohu, ktorý prehľadával a rozhodol.
"Už od začiatku sme mali podozrenie, že nesledujeme správnu stopu. Niesom expert na čarodejnice, ale ona mi nepripadá ako jedna z nich. Navrhujem, aby sme pokračovali k hore a držali sa hlavnej odmeny. Oslobodíme malého princa a potom si jeden z nás vezme princeznú za ženu."
Do toho sa ozval mladý Elis. "Myslel som, že princezná bude tvoja, si najstarší."
"To som .... ale ... nikdy nevieš, čo ak cestou stretnem oveľa zaujímavejšiu ženu, ako je princezná." Povie Hakim a usmeje sa na teba.
"Tak či onak, čo si myslíš ty Eleanor. Ideme hneď k hore, alebo sa vrátime a pokúsime sa nájsť správnu stopu. Mohli by sme tu aj prenocovať, máme tábor pripravený."