SMRŤ ČÍHA VŠADE

Zatiaľ čo sa všetci dívajú na Wynn a na Guilerma, Darshana bola rozhodnutá vyriešiť vzniknutý problém po svojom. Vstala, prihovorila sa k Wynn, ale jej plán bol iný. V jaskyni poskakoval len jeden plamienok vytvorený Eleanor a hustá atmosféra by sa dala krájať.
Po tom čo Rikka začala na Wynn kričať o dosť hlasnejšie ako by bolo bezpečné sa vonku pred vchodom do jaskyne prehnal Marmar. Prebehol popri vchodu a bežal o niečo ďalej, pretože ako už viete, Marmary majú perfektný sluch a teraz jeden z nich pribehol, aby našiel zdroj kriku. Všetci ste pohľadli smerom k vchodu jaskyne.

A rovnako ako všetci ostatní, ani Octavia nečakala to, čo prišlo. Darshana švihla v tmavej jaskyni mečom a stenu ostriekala červená krv. Všetci boli zaskočení Rikkinym krikom, dupotom marmara .... a nakoniec aj Octaviinou hlavou, ktorá spadla na zem a kotúľala sa po nerovnej zemi.

Darshana začala bodať do nehybného, bezhlavého tela Octávie a pri poskakujúcich tieňoch od ohňa to bol doslova hororový pohľad. Pozemi sa začali rozlievať litre červenej krvi.

Rikka, ktorá sa na odťatú hlavu Octávie dívala s vypúlenými očami bola úplne ovládnuta hrôzou. Nadýchla sa a začala kričať a úplne histeričiť.
"Aaaaah! Niee! Aaaaa! Ona ju zabilaaa!" Úplne bez zdravého rozumu ju ovládla panika, rukami sa chytila za hlavu, poskakovala na mieste a kričala, zatiaľ čo z jej očí tiekli potoky sĺz.

Všetkým vám zatrnulo, keď viete, že hneď niekde neďaleko vchodu je Marmar, ale Rikkyn krik prehlučalo niečo iné.
Srdcervúci, bolestný krik, ktorý sa privalil priamo z výšky hory. Zem sa otriasala a vonku ste počuli praskať stromy.
"AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!"

Bolo to ohlučujúce až ste si museli zakryť uši, zo stropu padali kúsky kameňov, špiny a prachu ako sa celá zem otriasala. Doslova ste cítili z toho hlasitého kriku bolesť a zúfalstvo vo svojom vlastnom vnútri. A potom to prestalo.
V hlbokom vnútri jaskyne, kam ani svetlo vášho ohňa neprenikne ešte opadávali posledné kusy kameňov a kotúľali sa hlboko do podzemia.

Sestřička Smrt*

Slova mají Moc.

Kdo s nimi nevhodně zachází, strojí na sebe past. Potáhnu z lulky a všímám si Attiho pohledu na mne. Chaosu kolem nevěnuji pozornost.

"Cesta bojovníka je jako schody, cérenko. Schody až do nebe. Nikdy ho nedosáhneš, ale stejně se musíš pokusi vylízt co nejvejš."

"A kdy poznám, že jsem už dost vysoko, Heiďo?"

"Ty bys chtěla na všechno odpověď, co?"

"Jo, protože mluvíš v hádankách. A kdo mluví v hádankách, pravdu říct nechce."

"Ale prdlajs. To jsou todlecto. No... Jakože... Jo, přirovnání. To je vono, víš? A nečerti se."

"A když bys měl přirovnat dostatečnej schod k dostatečnýmu zvládnutí tý tvojí bojovnický cestičky, tak kterej už by byl dost vysoko?"

"No, řeknu Ti to bez básniček, abys to pochopila i Ty, veverko. Dostatečně daleko budeš, až vedle Tebe do parezu udeří hrom a Tebe to vůbec nevyleká, protože neuhodil do Tebe a půjdeš klidně dál."

"Uhodí blesk si myslel, že jo, Heiďo? Hrom nikam ve skutečnosti neuhodí."

"Ale no jó, né asi!"


Na ten dostatečnej schod cestičky jsem se dostala uplně jinak, než si chudák Heidr představoval. Bylo to v okamžiku, kdy jsem zabila i to poslední, co mi bylo drahý. A shodou okolností to bylo v kolíbce. Takže teď jen účastně pozoruji tu rostlinnou podívanou, vnímám blížící se smrt a tep mám vyrovnaný. Líný.

Spěte děti moje.

Všechny.

Možná se z toho vaše Svasa Abháva* vyseká zase. Jako vždycky.

Zato Guilermo situaci jen zhoršuje. Myslí si, že se může Wynn v tomto okamžiku smát. Ale nejspíš přestřelil. Jenže ta holka neni vrah.

Nechci, aby byla. Někoho hrůzy zakalí v ocel. Pořvávání a nadávky vzpruží. Ale jsou i osoby, které se zlomí jako stéblo trávy. Vyhasnou. Předčasně zetlí. A to tady hrozí nejen Wynn.

Vstanu.

"Wynn..." řeknu suše a ani se neobtěžuju vyndat z pusy kuřivo.

Je chybou vyhrožovat. Komukoliv. Proto nevyhrožuji nikdy. A je poslední chybou vyhrožovat mně.

Na to jsem si na východě zvykla. Žádné výhrůžky. Když je děláš, k činům v nich se už nedostaneš. Kdepak. Chceš někomu pohrozit? Kudlou do žeber! Ostatní si dají pozor. Ale výhrůžky? Ne. Nefungují. Na místní, na mě. Jen se tím zbytečně odkryješ. Dáš najevo nevoli. Stačí... všeříkající pohled. A jen se otočíš, máš v zádech otrávený trn.

Podívám se lhostejně na oba spoutané muže a bez řečí... trhnu odepnutou pochvou vzad. To abych dovedla Kevina tasit v tak těsném prostoru a neohrozila ty, které ohrozit nechci. Ve stejném okamžiku druhou rukou tnu.

A pokud jsou mé dedukce a propočty vymletý tetky správný...

...tak natěšená Octaviina hlava rotuje k zemi.

"Pizda vám lhala, jen hubu votevřela." odplivnu a ebonitovou dýku s jedem vrazím škubajícímu torzu přímo do srdce. "Uriel a Guil jsou jediná cesta k přežití. Potřebujeme se navzájem. Nezabíjej je Wynn... Pokud tu teda nechceme zhebnout hned... Voheň na ty svině funguje, budem ho potřebovat víc. A vopakuj, až to přijde: Straaga n´go vět kästa. Jo?" Bez toho jo. Ale to jí snad dojde.

Jo, zapomatovala jsem si ty tři slova, který jsem dneska slyšela zamrmlat asi tisíckrát.

Sbohem, Octavie.

Ženy jsem zabila dvě.

NEPRIATELIA TAM VONKU, AJ MEDZI VAMI

Uriel absolutne nečakal taký útok od Guilerma, preto hneď po prvej rane nebol vôbec schopný sa ani pokúsiť brániť. Po ďalších ranách mal problém ostať pri vedomí a po ústach sa mu pustil prúd krvi z nosa. Reflexivne pohol rukou, aby mohol Guilerma zasiahnúť svojou silou, ale ten mu ruku prišpendlil k zemi nohou.

V momente keď Guilermo chcel vytiahnúť svoj meč, ucítil ako sa mu okolo nohy a ruky omotávajú korene a vetve. V tej istej sekunde aj okolo ďalších končatín. Mohol by s tým bojovať a začať kopať a trhať rukami, ale čerstvé vetve sa len tak nezlomia a omotávali sa okolo neho stále viac a viac, až s ním mrskli o stenu a pomaly z neho vytvorili drevený kokon. A to isté aj z Uriela. Korene sa utiahnú a znehybnia ich, cez pusu sa im prevlečie jeden koreň, aby nemohli mluvit, ale Wynn stále myslí na to, aby im neublížila, preto ten koreň nieje utiahnutý tak silno.

Octavia ticho stojí a prizerá sa, Rikka sa vystrašene pozerá na Guilerma a na Wynn a nevie čo má robiť.

Guilermo sa začne smiať a rozprávať. Cez koreň pred ústami to šlo ťažšie, ale dokázal si nájsť trochu priestoru.
"Vidíš, velmi pěkně, Wynn. Je to o dost lepší než fňukat a bulet v koutě ne?" To je všetko čo stihol povedať, pretože potom Wynn utiahla koreň okolo jeho pusy silnejšie. Drsný povrch Guilermovi doslova potrhal pery na niektorých miestach a zatlačil ich až na zuby. Práve teraz Guilermo ucítil silnú bolesť a chuť krve ako sa mu pery porezali o vlastné zuby. A ucítil bolesť aj na krku ako sa utiahol koreň a jemu sa ťažšie nadýchlo. Tiež korene na rukách a nohách sa utiahli tak, že cíti ako sa zhoršil jeho prietok krvi. Teraz môže len kričať, vrčať, alebo nezrozumiteľne mrmlať so zatnutými zubami. Po brade mu stečie pramienok krvi.

To už nevydrží Rikka, ktorá sedela na zemi pri Urielovi a vyskočí na nohy. Začne ťahať korene, ktoré omotávajú Guilerma a snaží sa ich uvoľniť.
"Prestaň! Okamžite prestaň! Pusť ho!" Začala hlasno kričať na Wynn. Jej krik sa rozliahol po celej jaskyni a ozvena sa rútila až hlboko do tmy, do temného hrdla jaskyne, ktoré sa zvažuje niekde smerom do hlbky zeme. A tak isto sa jej krik vydral aj vonku na povrch, pretože ste neďaleko od vstupu do jaskyne.


Octavia stojí ticho pri stene a sleduje čo sa deje. Vlastne sleduje Wynn a tvári sa pri tom nadšene. Očividne sa jej páči, čo Wynn momentálne robí.
Až v momente, keď sa Atti priblíži k Wynn a začne ju utešovať, tak sa ozve aj Octavia. Jej hlas nie je protivný ani zlý, je skôr pobavený a huckajúci.
"Nerozprávaj s ňou ako s malým deckom. Stále s ňou tak jednáte, ale je čas, aby sa konečne rozhodovala sama za seba."

Jezinky bezinky

Když se snažím dostat z "královského mága" nějaké informace, které nám tenhle chlapík jako jediný široko daleko muže poskytnout najednou se mě něco dotkne. Prvně se leknu, jestli náhodou přeci jen něco nevyšlo z jeskyně a my tu nemáme návštěvu, ale jsou to naštěstí jen kořeny a já vím kdo za nimi stojí. Usměju se. Tyhle ty děcka, když člověk ví jak na nenechají se tak krásně zmanipulovat. Dokonce i použila kouzlo s kořeny jak jsem jí řekl. Jsou vtipní. Po kňourání, bulení ani po sklíčenosti, sebelítosti nebo defétismu najednou ani stopy.
Opět se směju. Blije na mě ty své rozkošné nadávky, nenávist a nasranost. Směju se. Vole přestaň se tak tlemit nebo to posereš a dojde jí to moc brzo. Pak to ze sebe všechno dostane, třese se jí bradička a zatíná pěstičky jak je rozhycovaná. Je to vlastně docela roztomilé. Usměju se na ji i když mám kolem sebe pěkně utažené kořeny. Možná kdyby do nich chytla mamara nemusel by to být takový problém. Teprve pak jí odpovím.

"Vidíš, velmi pěkně, Wynn. Je to o dost lepší než fňukat a bulet v koutě ne? A co se týče toho kreténa. Víš holka já totiž jsem dost kretén a nikdy neříkal nic jiného, ale chápu, že sis jako spolubojovníka přála spíš dobrého krále Miroslava že?"

Znovu se zasměju a je to veselý smích i přes to všechno okolo. Úplně ji vidím jak si, ve škole vysnila své dobrodrůžo s partou uhlazených slušňáků co ve dne bojují za dobro čestně a spravedlivě a večer u ohně debatují o filosofických teoriích Tomáše z Aquina či teorému Izáka Al-Cordo a místo toho dostala takovýho kreténa jako já. Pravda nevím téměř nic o hovnech Tomášových či Izákových, ale vím kdy kňourajícího a fňukajícího vojáka utápějícího se v sebelítosti kopnou do prdele, aby se z toho dostal. Jasně jde to i jinak, ale utěšování dle mých zkušeností je spíš naprd, nasranost je lepší a dá se využít v boji. Nejvtipnější, ale přijde nakonec. Po celém tom svém výlevu nakonec udělá to co jsem dělal já začne vyslýchat Uriela. Tyhle ty děcka, člověk je nemůže nemít rád.

Do akce se zapojí i Elen vcelku jasně pochopí situaci a začne to Wynn vysvětlovat dokonce mě nazve světcem na to se jen svatě pousměju. Z druhého přirovnání jako jejího otce zas takovou radost nemám. Ale má bezesporu pravdu, prostě nevíme stále nic a nemáme plán. To je hodně na hovno. Pak se do toho vloží ještě Atti snaží se jí uklidňovat. Oj nevím jestli je to dobrý nápad potřebujeme aby byla nahajpovaná adrenalinem a ne aby zase upadla do melancholie. Zavrtím na Attiho hlavou ať toho nechá, nebojím se, že by se "mohlo někomu něco stát" snad takový odhad na lidi ještě mám. Tak honem stočím pozornost jinam.

"Eleanor má pravdu, nemáme plán a nevíme toho moc. Jedinej, kdo nám může dát další relevantní informace přímo z hradu je tady ten zmrdík, proto jsem ho taky sebou vzal. Je to přeci královský mág a my bychom taky mohli za výhružky odvisnúť."

Zparoduju Urielovo prohlášení na začátku, než pochopil, kam se dostal. Víc jsem moc nechtěl dodávat, aby Uriel nepochopil, že vážně nevíme nic.

"Nech Wynn ať z toho zmrdíka vymáčkne všechny podrobnosti o jeho královském majestátu a spolky s démonem a obětováním vlastního syna, taky co mají v plánu s princeznou a těmi kdo by dotyčného synka přivedli. Taky o charakteru toho démona a rituálu, ale v tom se holky vyznají líp než já. Když už nás má tak pěkně zabalené může pokračovat ve výslechu, určitě je tedy Uriel zvědav, kam všude se kořínky můžou vecpat, než ho rozervou na kusy. Jako naposledy ten borec žil snad šest hodin a kořínky měl úplně všude, ale fakt úplně. Ta holka je magor fakt."

Poslední dvě věty jsou samozřejmě určeny Urielovi po tomhle Wynnině výstupu by tomu mohl snad i uvěřit.

Neklidná jeskyně

"Atti vnímáš mě ? Kurva Atii !" rozčiluje se hnědovlasý nevysoký třicátník stojící ve dveřích pokoje. "Jaká..mhm..kurva ? Tohle..je..přece..." mrmlám mezitím, co se snažím vyhrnout sukni blonďaté dámy na své posteli nad pas. "Jak, že se to vlastně...?" podívám se na svou dnešní spolunocležnici. "Tereza. Bude tu okounět?" kývne směrem ke dveřím.
"Nebude. Prcek už je na odchodu, že?" střelím pohledem po svém parťákovi. "Naser si, jdu sám." ozve se zavrčení a prásknutí dveří. "Jasně uvidíme se pozdějc. Až to tady dořeším." promluvím k zavřeným dveřím a zabořím hlavu zpátky mezi bujné poprsí slečny Terezy, teda vlastně paní, ale to je teď jedno.

Mé kroky pleskají ulicemi Whitewallu. Motám se i když jsem přesvědčený, že jsem nic nepil. Tváře kolemjdoucích jsou rozmazané a jejich hlasy, jako by si o mě špitali. Vidíte ho. Nezvládne to. Má to spočítaný. Na to nemá.
Pak v postranní uličce. Je to Prcek ? Je to on!
Rozebíhám se. Vykašlal jsem se na něj a ta rajda za to ani nestála. "Prcku já...Prcku?" vydechnu šokovaně jeho jméno. Je to on a není to on. Stojí tam, ramena má svěšená a na bílé košili rozkvétají krvavé růže.
"Vidíš to Atti. Zase si to posral. Jen se podívej." rozmáchne rukou ke zdem uličky. Jsou tam! Všichni.
Guilermo s mečem v ruce s hlubokou ránou v hrudi se na mě dívá bezhlesně vyčítavým pohledem. Luigi leží ztuhlý po jeho boku s vyplazeným jazykem. Darshana s povýšeným výrazem dýchá lulku a dým jí vychází dírou v plíci. Rikka s pěnou mezi rty a mrtvolně bledým obličejem. Eleanor s ohořelou tváří. Sithiel s pěticí elfských šípu v těle. Octavia držící mrtvé novorozeně. A nakonec Wynn, jíž tečou slzy po tváři. Stará rána na krku se barví čerstvou krví a potůčky krve putují dolů až na dřevěného lišáka.
"Já...já..já nechtěl ! Nic z toho jsem nechtěl!" koukám na ta těla bez duše. "Nevěděl jsem...omlouvám se...j-já."
"Prober se už Atti. Nechtěl, nemohl...prázdná slova." mávne prcek rukou a opět jsme v uličce sami.
"Tak co mám dělat Prcku? Co po mě chceš?" naléhám na přítele. "Já už nic kamaráde. Jsem mrtvý. A ty bys neměl truchlit pro to co už nemáš, ale mít radost z toho co máš. Všechno se dá vyřešit a tobě to vždycky pálilo ne?" poradí Prcek.
"Ale to řešení...co zákon ulice?" vykrucuju se. "Mám pocit, že u některých problémů. To neplatí. Vyřešíš to, ale budeš s tím muset žít." pokračuje můj přítel.
Ozve se dětský pláč. To je kolébka? Přijdu blíž, Prcek stojí vedle mě. Chlapec je zabalený v královském hermelínu a pláče. "Je to na tobě." podává mi mou dýku. "Prcku to nejde, to nemůžu." zavrtím hlavou a odstrčím dýku stranou. "Nemůžeš ? Prober se kamaráde, konečně už se prober..."

***

"Fuj. co to je? Čertovo lejno?" zasyčím, jakmile přijdu k sobě a snažím se rukávem setřít tu odpornost zpod nosu. Posadím se a vidím Rikku. Vděčně se usměju. Následující sled událostí je na mě malinko rychlý a moje vnímání příliš pomalé. Guilermo někoho mlátí, to znamená, že svět je v pořádku. Guilermo rád mlátí lidi. Darshana pokuřuje lulku a bůhví proč, ten pohled mi svírá útroby. Octavie tam stojí a Eleanor kupodivu mlčí. A tady je Wynn !
"Wy..." zachraptím, protože v dalších několika vteřinách nestíhám nic jiného než naprázdno klapat pusou. Najednou jsou všude kořeny a větvičky. Wynn zlostně syčí na Guilermovu adresu a drží je v šachu. Chvilku mi trvá, než se zmátořím a postavím se.
"Úúúú." vydám ze sebe potichý pazvuk, když vyrovnávám balanc. Tenhle chrupík nebyl výživnej. Chci otevřít pusu, když se slova chopí Eleanor. Netrpělivě po ní střílím pohledem a čekám, než skončí. Alespoň mám čas prohlédnout si Wynn. Viděl jsem, co umí, ale takhle zblízka je ta ukázka síly dost impozantní a taky nebezpečná. A nějakým zvláštním způsobem mě to... Lehni. Říkám ti lehni, tohle není správná doba! okřiknu svůj druhý mozek. Občas jsem fakt kretén.
Pak Eleanor nepřímo označí Wynn za knihomolku. "Tak hele! Ještě jednou o Wynn řekneš, že je neschopná nebo knihomolka a nakopu tě do kloaky jasný?" zasyčím s výhružně vztyčeným prstem, ale je to prohlášení jen tak mimoděk. Přesunu se opatrně k Wynn. Nakloním se, aby mě zaregistrovala. Takhle jí neznám a nechci udělat nějakou chybu.
"Wynn ?" oslovím jí, než se dotknu jejího ramene. "Hezky ty kořínky vrátíme zpátky do země, než se někomu něco stane jo?" říkám potichu a pomalu obtáčím ruce kolem ní. "Nevím, o co tu jde, ale určitě to vyřešíme pěkně v klidu. Jsem u tebe." pokusím se jí obejmout.

Hřmící stáda

Všichni říkají že právě zde v hoře Haag se nachází ta nejmocnější síla jakou kdy svět poznal ovšem cena za ní je příliš vysoká a proto se k ní kromě čarodějnic které zde žijí nikdo neodhodlal. Opět se mi vybaví to co jsem četla že se stalo před staletími když to co nyní běžné používáme ještě vonělo novotou a magie byla vzácná. Byla brána jako dar či prokletí podle toho zda jí používal muž nebo žena, četla jsem o dogmatu které údajně vymysleli muži protože byli přesvědčeni že je ohrožena jejich pozice o hnutí odporu a zoufalé snaze získat moc na ochranu.
Co se stalo pak se už neví a i když se o tom často spekulovalo vzhledem k tomu že už jenom dostat se k hoře Haag bylo považované za nemožné ...
Podívám se na Octavii která tak rozhodně nepůsobí což vyvolává jistou otázku, proč proboha proč vyslali tu nejméně schopnou osobu? Pak nám Octavia řekne že blízko je jeskyně, Darshana se rozhodne Attiho vzít za pomocí nějakého zvláštního prostocviku a pak s ním vyrazit a my jdeme za ní. Později ho musíme nést všichni tři a tak když hledám správné místo mám nejdřív pocit že držím jeho měšec. Ovšem protože to necinká po delším ošahávání mi dojde že mi ruka zabloudila někam kam jsem rozhodně nechtěla a to mezi jeho nohy. Takže teď držím jeho chloubu, no nevím co na to řekne Wynn ovšem ani mně to není zrovna příjemné a tak jí rychle pustím a najdu si místo dostatečně daleko. A protože se nakonec Atti docela pronese tak jsem ráda že jsme nakonec narazili na jeskyni o které mluvila Octavia, najdu si místo kde nasbírám nějaké dříví či něco jiného na podpal a pak natáhnu ruku a soustředím se. Vyšlehne oheň a já se posadím a začnu si třít prsty a masírovat chodidla zatím co Octavia se omlouvá.
Jasně měli jsme mít plán a to jiný než se spoléhat na to že Octavia ví co dělat protože jak je to teď docela jasně vidíme tak neví.
Potom se ozve Guilermo a nechá kolovat pálenku ovšem já odmítnu, Guilermo následně začne zpovídat toho mága a Uriel se odvolává na své postavení což mně poněkud pobaví.
„Dobrá nepochybuji že máš pravdu tak víš co? Počkáme jestli nás neztrestá královská spravedlnost.“odmlčím se složím ruce na prsou a chvíli podupávám než dodám:
„Ale ne! Nic se nestalo čím to asi je?“
Guilermo je naštvaný a rozhodne se přejít rovnou k jádru celého problému, pokud se král rozhodl vyslat vlastní vojáky nebylo to jen proto aby nemusel platit odměnu, ale proto že si chtěl být jistý úspěchem. Tedy aspoň tak jistý jak to šlo, také jsem zjistila že moje teorie o tom že k tomu povolat na tento svět démona motivoval někdo z hory Haag vzala za své.
Ten by jim jistě řekl jak se zde chovat a co mají dělat aby bezpečně prošli lesem protože by byl určitě mnohem schopnější než Octavia.
Pak se naštve Wynn a já chvíli zírám na to co vlastně umí, než vstanu a chvíli si urovnávám sukni než se rozhodnu k tomu vyjádřit.
„Guilermovo chování se dá pochopit hodně toho zažil a viděl, viděl věci které by nejradši zapomněl pokud by to bylo možné. Já ... zažila jsem tohle chování každý den i když ne osobně ... tedy ne já ... Guilermo mi připomíná mého otce, je to veterán mnoha bitev viděl příliš krve, bolesti a smrti a to ho změnilo.“
Skloním pohled ke svým bosým nohám protože na delší povídaní teď není vhodná příležitost, ne že bych toho zase tak moc věděla.
„Ale teď nám nepomůže vzájemné obviňování navíc i když má Guilermo své chyby problém se nachází tam venku a vedle zrůd v tomto lese je Guilermo světec.“
Nespecifikovala jsem to a pořád se dívám na Wynn aby Octavii nedošlo že tím nemyslím strážce tohoto lesa.
„To co nás ohrožuje je hlavně to že nemáme pořádný plán, říkala jsem že je to nutné a uznávám že jsem s ničím nepřišla, ale ty také ne. Myslela jsem že to probereme ráno když už jsme to nestihli večer a také jsme čekala že se se ozve někdo jiný, ale nestalo se tak. Takže teď je pozdě ukazovat prstem. Mohla bych tě třeba v duchu tvého prohlášení nazvat neschopnou knihomolkou ,ale jednak by to nebylo zdvořilé a pak možná ani pravdivé.“
Pokud si vzpomínám tak Atti tak během svého proslovu Wynn nazval takže to nejspíš bude pravda.

Konec trpělivosti

Guilermo opět rozjíždí proslov, a já mu věnuju lhostejný pohled, když začne mluvit i na mě. Nejdřív Rikka, pak já, pak Uriel... každýmu má co říct, každýmu co vytknout, s každým mluví jako by on byl dokonalej a my největší odpad světa. Zatímco se věnuje Urielovi a Uriel vypráví, soustředím se na stromy okolo. Nazval mě přítěží... po tom, co právě udělal... Připravuju kořeny a větve, které jsou všude kolem. Podlaha jeskyně je jen samá hlína, což mi dost nahrává do karet. Možná jsem se tak trochu zbláznila. Ale už mi je všechno jedno. Mám ho plný zuby. A už nás ohrožoval dost.

Ve chvíli, kdy se Guilermo vrhá na Uriela a dává mu prvních pár ran, což způsobuje jen další hluk, zakročím. Za země a z vchodu jeskyně se přiřítí tlusté kořeny a větve a svižně se omotají kolem Guilerma i Uriela. Na oba upírám zlobný soustředěný pohled a soustředím se, abych jim omylem nepropíchla žádnou končetinu nebo důležitý orgán. Nejdřív poutám ruce, nohy, následně i zbytek těla, oba připevním ke zdi jeskyně a mezi zuby jim procpu větev. Utáhnu a znehybním. Během té doby se nepohnu ani o píď ze svojí současný pozice.

S vražedně vážným výrazem probodávám Guilerma pohledem a kvůli potlačovanému vzteku vůbec nestíhám vnímat, že už se Atti probral. Pak začnu mluvit tichým hlasem, jen o něco silnějším než šepot. "Jsi hrubej, zlej a sobeckej. V tom lese jsi nás všechny málem zabil a teď to děláš zas. Tyhle stěny nejsou neprodyšný, aby skrz ně neproniknul žádnej zvuk."
Prudce oddychuju, jak mě ovládá zuřivost, se kterou se stále snažím bojovat. Hlavně nezvyšovat hlas. I po všech těch varováních mu to bylo jedno. Chová se, jako bychom byli na procházce. Nemá k ničemu respekt. Láká k nám pozornost. Ke mě. K Attimu... "Osočuješ a nadáváš, komanduješ všechny kolem sebe, ačkoliv k tomu nemáš žádný právo. Nikdo ti tu nic neudělal a ty se přesto chováš jako nevychovanej kretén." Třese se mi brada a pěsti zatínám vzteky. Kořeny držím pevně utažený a musím se ovládat, abych neutáhla ještě víc. Nikdy v životě jsem necítila takový šílený vztek.

"A ty..." Otočím se na Uriela. "... nám řekni o tom démonovi a co s ním král plánuje." Až teď mu uvolním pusu, jen tak, aby mohl mluvit. Jestli bude mít v plánu říkat nějaká zaklínadla, zase mu pusu zakryju a utáhnu větve. Propaluju ho pohledem, ve kterým může najít známky počínajícího šílenství. Jsme v lese, v noci, obklopení kdo ví čím... unavení a hladoví... nejspíš bez šance se odsud dostat... a mě už začíná být všechno jedno...

URIEL

Rikka dělá svoji práci a probere Attiho. Jen mu kývnu na pozdrav a usměji se na ni. Pak začne ošetřovat Uriela. Začne mluvit a začne vyhrožovat. Jen se zle, kurevsky zle, usměji.

"Seš jen šedesát kilo šunkovýho nářezu nic víc a jestli mi ještě jednou zkusíš vyhrožovat rozbiju tě napadrť."

Dám mu silně pěstí do ksichtu a pak ještě jednou a ještě jednou.

"Zmrde!"

Dupnu mu ještě na ruku, aby nemohl vymýšlet prasečiny a vytáhnu katz, jakmile bych měl pocit, že začíná kouzli setnu mu rovnou hlavu. Pak pokračuju.

"Mě nezajímají tvoje kecy o tom jak jste tu zařvali v bitvě, mě zajímá co jste měli udělat s královským synem pro krále. Nebo celkově co jste tu měli dělat. Víme, že ten tvůj zmrdkrál se spojil s démonem, chci slyšet podrobnosti. A kurva neříkej, že nic nevíš. Pokud vysypeš co víš dostaneš jídlo vodu a směr kudy se plazit. Když ne. Naříznu ti cabana, vyloupnu kulky, aby z tebe chcalo dostatek krve a připoutám tě ke stromu ať si dají kluci mamrdský sváču. Je ti to jasné."

Pokud se bude cukat, dostane další ránu, pokud bude něco zkoušet rovnou ho sejmu. Na Oktávii jen kývnu, že tenhle s námi určitě nepůjde.

URIEL

Rikka sa s mokrými očami pozrela na Guilerma a potláčala ďalšie zvlyky. Určite by chcela trošku iné utešenie, kedy by jej Guilermo povedal, že všetko bude v poriadku a že sa jej nič nestane, ale aj toto zabralo. Narovinu povedal, čo je treba urobiť a tak si Rikka utrela oči a prešla najprv k Attimu. Vedela, že ho preberie hneď a s Urielom bude mať viac starostí.
A tak vytiahla zo svojej brašne nádobku s nejakým krémom. Bola to nechutne páchnuca hmota, ktorú jedným prstom natrela Attimu pod nos. Aj keď bol v bezvedomí, už prvý nádych v ňom vyvoval škubnutie. Druhý mu pootvoril oči, ako sa jeho telo snažilo vyhnúť odpornému zápachu. A pri treťom nádychu sa už prebral.

Zatiaľ sa Rikka natiahla pre fľašu, ktorú mala Wynn v ruke od Guilerma a poriadne si odpila, potom sa presunula k Urielovi a začala ho prezerať a čistiť mu ranu.

Uriel sa pozrel na Guilerma, očividne mal bolesti ale aj tak našiel dosť síl, aby pokarhal Guilerma.
"Som ti vďačný za záchranu života, ale som kráľovský mág a za také vyhrážky by si mohol odvisnúť. Aaaah." Zavrčal od bolesti, keď mu Rikka čistila rany. Je očividne vysílený a slabý. Ale nie je v ohrození života.
Potom pozrel na Guilerma a začal rozprávať.
"Bolo nás dvadsať. Ja, dvaja seržanti a sedemnásť kráľovských vojakov. Hneď prvý deň keď sme vošli do lesa, sme prišli o polovicu mužov. Bol to masaker. Tie tvory tam vonku sú inteligentné a učia sa. Som bleskový mág, keď zistili, že sa ku mne nedokážu priblížiť, tak len okolo nás krúžili až kým nezapadlo slnko. Ocitli sme sa v úplnej tme len s pár pochodňami, ale darilo sa nám držať si ich od tela štítmi. Pomaly sme sa presunuli do tejto časti lesa a mal som pocit, že je ich tu stále menej a menej, až sa objavila ona. Jedna z čarodejníc. Len jedným zaklínadlom nám uhasila pochodne a tie tvory nás po jednom trhali na kusy. Ja, som tu už niekoľko dní. Cez deň sa skrývam, zahrabaný v lístí a hline a v noci hľadám cestu von, ale asi len blúdim v kruhu. Ale dnes ma odhalili, nevidel som to prichádzať, len to do mňa vrazilo a udrel som sa o strom. Potom som sa prebral keď ste prechádzali okolo. A čo tu robíte vy? Počkať ... ona ... ona rozprávala tým jazykom! Čo je zač?!" Posledné slová venoval na adresu Octavie.

Ona len bezcitným hlasom povedala.
"On s nami nemôže ísť, necháme ho tu."

Jezinky bezinky

Po útoku na Luigiho pokračujeme v cestě. Oktávie zas něco blekotá. Je mi to jedno. Mamrdové zjevně na ni neútočí, i přes řeči, jasně jak jinak.
Atti se složí. Kurva co se mu stalo? Bohužel dva chlapy neutáhnu, ale naštěstí se holky o něj postarají. Aspoň, že tak. Pokračujeme dál, za naši bludičkou Oktávií. Je mi to najednou nějak všechno jedno. Vláčím Uriela syna královýho pohůnka Edvarda s nadějí, že se třeba od něj něco dovíme, ale najednou vlastně je mi u prdele i on i tihle dementi kolem mě.
Nakonec se došouráme do jeskyně.
Když se začne Oktavie omlouvat, nějak je mi v duši prázdno. Ale i tak mě to docela překvapí. Stále vůbec nevím co si o té holce myslet, občas mě i příjemně překvapí. Luiggiho mi to, ale nevrátí. Jen na ni pokývnu.

"Hmmm... dlužíš mi čokla."

Zavrčím, ale je to spíš takové, že její omluvy beru na vědomí. Když vidím ostatní, chci taky propadnout melancholii a depresím, zoufat si a bulet jako Wynn a Rikka. No to jistě budeme fňukat všichni jako skupinka pičusků. Zapálím si dýmku a vyfouknu první oblak smolného dýmu. Jo Bože díky za černej tabák, hned je člověku líp. Chytnu Rikku za rameno a pohladím ji.

"Neřvi kurva lásko, seš léčitelka tak dělej svou prácu. Podívej se tady na Uriela a dej ho trochu dohromady a zafašuj. A pak se mrkni na Attiho co mu je."

Pak hodím vzteklý pohled na Wynn

"A ty se taky kurva seber, bulením nikomu nepomůžeš. Co není to jak v knížkách, že? Tak, ted se z toho musíme dostat a jestli nehodláš být přítěž, tak se seber a seber svoji moc a příště třeba ty zmrdy můžeš omotat kořenama, ale hlavně se dej dokupy. Na lokni si, to tě zahřeje a trochu tě to postaví na nohy pak to zkus dát Attimu a nech kolovat."

Podám jí butylku s rumem. Ještě se pak otočím na Uriela.

"Tak co vole, Uriely, jak ti je? Pěknej výlet do lesíčka? Tatík Eďan zařídil? Vysyp všechno co víš o téhle té vaší akci a kurva nezkoušej lhát, právě jsem přišel o fakt dobrýho kámoše co ho sežrala tahle ta striga a přísahám, že jestli nevysypeš pravdu uvařím z tebe guláš."

Báňám z dýmky co to jde a fakt mě ten kouř uklidňuje. Každý musí dělat to co má a dostaneme se z toho.