Ti hodní

Ihned za ohnivým flusancem jsem se vrhl do řad nepřátel. Pokračoval jsem v chrlení ohně, jako běsnící drak. A dokonce se mi jednoho z těch kapucáků povedlo zapálit. Když se ke mě donese takřka sborový řev zleva, vím že i Guilermo se pustil do redukování jejich řad. Olej v puse dojde a na napití není čas. Hodím do mumraje pochodeň v naději, že někoho zasáhne a tasím dýku. Nejbližší kapucín nemá štěstí a dýka se mu zanoří do břicha. Chystám se zahodit láhev a vytasit meč, když mi dojde, že oni tam jen zmateně pobíhají.

"Co to... ?" řeknu udiveně a stojím. Nikdo neútočí, všichni zdrhají. Dokonce zahazují zbraně. Nevěřícně ten chaos sleduji a přemýšlím, jestli jsme byli opravdu tak hroziví. Ze zamyšlení mě vytrhne až kluk.
"Jo, jo. Už jsem u tebe." vyhrknu chvatně a přistoupím ke stolu. Zašpuntuju lahev a postavím ji na zem. Rozvážu provazy a pln očekávání, jak se na mě kluk vrhne, jako na spasitele, rozpřáhnu ruce. Nic, ten malej zmetek taky zdrhá.

"Ty jeden mrňavej!" houknu a pokusím se ho chytit. Je malej a rychlej, ale kam se hrabe na mě. Chytím ho za ruku, přitáhnu k sobě a v medvědím obětí, ho obličejem od sebe nesu ke koním.
"Ty golbine nevděčná. Člověk tě zachrání a ty místo poděkování bereš čáru." funím během cesty. Nakonec ho postavím na zem, podskenu mu nožky a přidržím ho v sedu.
"Kam chceš jako zdrhat ? Vždyť jsou všude okolo ! Sakryš, chceš aby tě zase chytli ?" zavrtím nevěřícně hlavou a ve tváři mám nakvašený výraz. Třikrát se zhluboka nadechnu a pak značně klidněji pokračuju.
"Kde bydlíš ? Máš někde rodiče ? Příbuzný ? Nás se nemusíš bát. My jsme ty hodný." usměju se.

Záchrana Izáka

Černý sabat s obětování beránka, nebo spíš mladého kluka, se proměnil v krvavý ve chvíli, kdy moje šipka opustila tělo kuše. Létající kusy mozku a následně končetin osvětlované blikavým světlem hořící a kvičící postavy, změnili místo v chaos. Z mé obavy, že se kultisté a fanatici na nás okamžitě vrhnou a budou se nás snažit umačkat množstvím a ubodat, či hůř, že proti nám vypustí nějaké temné kouzlo, než je stihneme pobít, nezbylo nic.
Rozvrat, který jsme do temné sekty vnesly je absolutní. Fajn. Stará vojenská poučka opět zafungovala: Zabij velitele a odpor se muže zhroutit.
Po boji bylo hodně brzy, hlavou mi proběhne myšlenka, jestli uprchlé kultisty nepronásledovat a nevykořenit to zlo na vždy. Hned to však zavrhnu v rostoucí tmě v lese nahánět nejmíň ještě patnáctku lidi co to tu asi znají, by byla ztráta času.
Poohlednu se po okolí jestli ještě třeba náhodou se neplánuje vrátit a nebo nečíhá v záloze. Člověk nikdy neví.

"Snadná práce, dobrá práce. Ani jsme se nezapotili. Ale možná by jsme se tu neměli moc dlouho zdržovat, mohli by se vrátit s posilou."

Prohlásím, i když tomu moc nevěřím, pak si utřu ruce a očistím meč.
Po té obejdu těla, ujistím se jestli jsou skutečně mrtví a taky co mají u sebe. Třeba by se dalo podle toho zjistit co jsou zač. Najdu jednoho co ho bodl Atti prohlédnu jestli nemá u sebe nějaké zbraně.

"Tady asi ještě jeden dejchá, jestli ho chcete někdo vyzpovídat."

Sám se do toho nehrnu myslím, že tu jsou na tuhle práci povolanější. Místo toho se vrátím ke koni a napiji se z čutory. Pohladím Luigiho.

"Dobrá práce signore Luigi."

Na Rikku jen kývnu, že jsem v pohodě. Čekám co vypadne z kluka případně z umírajícího kultisty.

MASAKER V LESE

Atti mluví a zahalení muži sa naňho zamračene pozerajú. Práve im kazí ich rituál. Keď najednou začne okolo seba prskať oheň, všetci odskočili a kryli sa pred ohňom. Takto si Atti razil cestu k chlapcovi úplne bez odporu.
Ich mluvčí, ktorí predtým pristúpil k vám zo seba dokázal dostať len: "To ..." a počas toho otočil hlavu na Guilerma. Kuša vystrelila, šipka preletela cez mužovo oko a mozog a hrotom si prerazila cestu cez zadnú časť jeho lebky. Davom sa rozhostil ešte väčší šok. Guilermo vzal svoj meč a zameral sa na najbližšie stojacích mužov. Všetci mali v ruke nože a ako Guilermo zistil. Nie sú preňho žiadny protivníci. Sekol raz a jeden z kapucínov padol k zemi, sekol druhý krát a ďalší padol k zemi.
Medzi tým Atti postupoval a pri poslednom ohnivom útoku sa jeden z kapucínov neuhol a jeho plášť sa zapálil. Behom pár sekúnd bol celý v plameňoch.

Celú scénu osvetlovalo len svetlo z pochodní a zapáleného muža, ktorí bežal krížom cez všetkých a tak rozpútal ešte väčší chaos. Atti vytiahol svoju dýku a zapichol ju do brucha jednomu z mužov, ktorí mu priskočil do cesty.
Sithiel ešte v sedle vytiahol svoj meč odnikial a odsekol jednomu mužovi hlavu.

Kapucíni sa dali do úteku, ale bol to chaos. Nebežali všetci jedným smerom ale všetci bežali úplne všade. Vrážali do seba, podkýňali sa bežali na všetky strany. Wynn chytala nohy protivníkov koreňmi a oni padali k zemi, alebo sa nemohli ani pohnúť.
Guilermo sekol tretí raz, kapucín dvihol ruku v obranu, ale Guilermov meč mu odťal všetky prsty a pokračoval až sa zasekol do mužovej tváre.
V tom si Guilermo uvedomil, že tí muži s ním nebojujú, len v panike pobehujú všetkými smermi a väčšina z nich aj svoje nože zahodili.

Keď sa poslednému z nich podarilo silou roztrhnúť Wynnine korene a utiecť do lesa, vo svetle poskakujúcich plameňov ostalo na zemi ležať niekoľko zkrvavených tiel.
Chlapec priviazaný na stole bol v poriadku.
"Pomôžte mi prosím." Zakričal na Attiho.

Atti ho rozviazal a chlapec sa pokúsil hneď utiecť. Atti ho dokázal len tak tak zachytiť za ruku, ale chlapec sa začal brániť. Snažil sa svoju ruku vytrhnúť a utiecť do lesa.

Octavia sedela na koni a s kľudom sledovala toto predstavenie. Rikka zoskočila z koňa a drží sa v blízkosti Guilerma.
"Je niekto zranený?" Opýtala sa potichu.

Další večer, další boj... nepravděpodobné!

Když se ráno probudím, cítím se mnohem líp. Mám dobrý pocit z toho, že jsme s Guilermem zase v pohodě. Tak nějak doufám, že to chvíli vydrží. Jakmile se vydáme na cestu, dokonce si i užívám, že sedím znova na koni. Alespoň první hodinu. Pak z něj slezu a napodobím Attiho v chůzi po svých. Ten kůň je sice zlatíčko, ale nic se nemá přehánět.
Zprvu se vrátila moje výřečnost. Jak jdeme lesem, upozorňuju na známé bylinky nebo mluvím o květinách a jejich pozitivních účincích, když si z nich uděláte čaj. Pár jich dokonce seberu a vložím do svého váčku na bylinky, a už se těším večer na oheň.
Odpoledne už jdu v tichosti. Zastávka u vody mě sice trochu osvěží, ale jsem tak vyčerpaná, že už pomalu nemám chuť se ani rozhlížet kolem.

Večer už pajdám z posledního, když dojdeme k tomu zvláštnímu shromáždění. Chvíli musím zpracovávat co to vlastně vidím. Vytřeštím oči. Jedna půlka mojí hlavy je zděšená, druhá půlka přesvědčuje tu první, že to je halucinace nebo divadelní představení.
Včera nás přepadli... a dneska jen tak náhodou narazíme na nějaký šílený rituál? Vždyť by je tu mohl potkat kdokoliv! Moje racionální část počítá pravděpodobnost s jakou si banda chlápků řekne, že rituál na lesní mýtině kousek od kraje lesa je skvělý místo pro obětování malýho kluka. A že na ně v celým lese natrefíme. Zrovna my. A že budou oblečení přesně jak z nějakého komediálního vystoupení. Vždyť on i mluví jako z nějaké frašky! Kdyby byl tohle cestovatelský standard, vážně bych musela uvažovat o tom, že s sebou všude začnu tahat smečku vlků!

Jsem proto trochu skeptická a podvědomě koukám po rekvizitách a divácích. Probere mě Atti, který chce projít kolem. Trochu si oddechnu. Určitě by jen tak neodcházel, kdyby to bylo doopravdy. A on s tím má přece mnohem víc zkušeností. Odhalil, že je to jenom nahrané a chlapec bude v pořádku. Přesto mě v žaludku nepříjemně hlodá pochybnost. Kluk vypadá opravdu vyděšeně.
Váhavě se rozejdu za Attim. A pak se věci dají do pohybu. Když se objeví plameny, vykřiknu a zakryju si obličej. No páni.

Takže... přece jenom je to doopravdy...? Vzedme se ve mě vlna hněvu, stisknu pevně čelist. Na volání vlků nebo čehokoliv už je teď pozdě. Koncentruji se. V tu chvíli vnímám všechny kořeny a kořínky pod zemí, na těch správných místech. Stáhnu se trochu stranou k Octavii. Zaměřuji se na nejbližší okolí mých společníků mezi zakuklenci, abych jim pomohla v boji. Z kořenů si vybírám jen ty malé, pružné, rychlé a ohebné. Tiše si pro sebe mumlám slova naučených textů. Kořínky napínám, natahuji, lákám na světlo. A konečně je pevně obmotávám okolo chodidel, následně lýtek a pokud je potřeba, tak i zápěstí zakuklenců. Jakmile někoho spoutám, kořeny na něm znehybním a jdu na dalšího. Snažím se o co nejvyšší počet, co nejrychleji. A ani se moc nezdráhám utáhnout to pevněji. Občas mi postačí nechat nějakého zakuklence zakopnout. Pozorně sleduji půdu, na nic jiného se nekoukám, a snažím se dávat pozor, aby kořeny nepřekážely mým společníkům, a naopak byly přítěž pro co největší počet protivníků.

Po boji
Všichni jsou zde zapálení pro boj a tak jediný koho zaujme moje zapálení a ohnivý sloup je ta dívka, ovšem nakonec moje ohnivá koule najde svůj cíl.
Auvajs ... když se tohle stalo mně neměl ještě oheň takovou sílu a tak mi shořelo jen oblečení a vlasy jsem měla kratší než je na dívku běžné. A můj mistr ...
Ehm ... rozhodnu se přejít z trapné minulosti do současnosti, muž se dá na útěk a snaží se oheň uhasit ovšem teď jsem přece jenom o něco dál. Vypadá to že pokud teď někoho upeču nebude to kachna.
Ne tohle rozhodně nebylo vhodné nebo vtipné ,,,
Ne že bych nesesílala oheň mužům pod nohy když na mně byli hrubí, nebo někomu nepodpálila kalhoty a bych mu ukázala jak se má naložit s úchylným mužem který v hospodách obchytává ženy. Sid není zrovna nadšený, ale asi mu vadí ten zápach podobně jako vadil mně když jsme nalezli toho mrtvého žalářníka. Ovšem Sid si už se svým protivníkem poradil a ohnivý sloup splnil svůj účel. Nepřátelský mág si ho všimne a zaměří se na něj, když mág zhasne ten ohnivý sloup a rozmetá pro jistotu ohniště po celém okolí tak se usměji protože reagoval přesně tak jak jsem čekala.
Obávám se že tě zklamu, ale já ho dokážu znovu vytvořit i když teď to bude trvat o něco déle.
Ovšem neohrožená vůdkyně se i s mágem dají na útěk, napadne mně jestli bych je neměla usmažit blesky pro případ že bychom na ně později narazili. Na druhou stranu je chápu zřejmě i oni znají poučku že někdy je lepší být živý zbabělec než mrtvý hrdina.
Jistě ono se říká že Kdo v čas z boje uteče žije pro boj příští, nebo že neutíká vzdaluje se zní to o něco lépe.
Ovšem Strapiovci jsou spokojeni s tím že se jim podařilo je porazit, nasleduji Elise a na jeho otázku sklopím oči usměji se a začnu kreslit prsty něco po zemi.
„No neptali jste se a já tušila že na to dojde až se bude zapalovat oheň nebo budete chtít upéct kuře. K čemu už došlo ...“dodám a když se podívám na hořící keř tak se už neusmívám.
„Myslím že by to měl někdo uhasit.“
Jo jsem dobrá, ale zapálit člověka není jako zapálit stáj nebo stodolu i když v obou případech šlo o nehodu ...
Hakim pak chce abych si promluvila s tím děvčetem protože mně se svěří spíš, no na druhou stranu i když já nevypadám jako ta drsná bojovnice. Hakim lituje že už za ním nepojedu na koni, ale pořád budu potřebovat se na něj dostat s tou sukní to není zrovna praktické. Navíc určitě se najde důvod jak se projet na koni spolu a Hakim bude rád v obou případech (když mi bude pomáhat na koně či s ním na tom koni pojedu). Poohlédnu po té láhvi s vodu abych jí mohla té dívce nabídnout a potom si k ní přidřepnu a pokusím se jí rozvázat ruce.
„Neboj se chci ti pomoct, já jsem Eleanor a jak se jmenuješ ty.“mile se na ní usměji a potom co se mi podaří jí rozvázat jí nabídnu láhev s vodu. Jistě to že jsme je porazili nemusí nutně znamenat že jsme ti lepší a možná se jenom chytám zopakovat vtip té bojovnice.

Cesta z lesa

Když Rikka mluvila o kávě musím uznat, že se mi trochu vrátil úsměv a přeci jen to naivní děcko, co jsem v ní viděl ještě před chvílí, se opět trochu ztratilo. Řekl jsem ji že miluju kávu. Že tam u nás na jihu odkud pocházím se dělá v džezvě jemně namletá a s kardamonem. Několikrát se nechá zpěnit a cukr zkaramelizuje. Vůně kávy mi projasňuje život. Když mluví o kavě s mátou rozšíří se mi úsměv. Nenapadlo by mě dávat do kávy mátu, skořici, hřebíček, kardamon jasně ale mátu? Opět se na ní podívám už zase trochu jinak. U nás na jihu se říká: "Řekni mi jaký máš přístup ke kávě a já ti řeknu jaká jsi v posteli."

"Někdy si od tebe nechám připravit kávu s mátou, experimentovat se musí."

Pochybuji, že skrytý význam pochopí, ale úsměv mi na tváři mi zůstane dál stejně jako dobrá nálada. Elf to tu zřejmě zná a tak do jeho výběru cesty už nezasahujeme. Je mi zase příjemně a tak si i zpívám staré landsknechtské písně.

Unser liebe Fraue

odkaz

Unser liebe Fraue
Vom kalten Bronnen,
Bescher' uns armen Landsknecht
Ein' warme Sonnen!
Last uns nicht erfrieren,
Wohl in des Wirtes Haus
Ziehen wir mit vollem Säckel,
Und leerem wieder aus.

Die Drummen, die Drummen,
Larman, larman, larman, heiriderideran,
Rideran Landsknecht voran!
Landsknecht voran! ...

Starý vojácký evergreen o dívkách a ženách, které jsou jediné teplo, dobro a milosrdenství ve které může landsknecht doufat mi přijde docela vhodný na cestu.
Cesta trvá celá den většinou se na rozdíl od Attiho vezu na koni občas se mrknu na stopy lidí i zvěře. Občas vyšlu Signore Luigiiho na obhlídku terénu v před nebo v zad. Je to takový starý bezpečnostní zvyk a navíc chlupáč se proběhne.
Pak staneme na malé mýtině na kterém je dvacet lidí a cosi dělají. Bez řečí přes páku natáhnu těžkou kuši a připravím si zbraně. Luigiiho si stáhnu k noze a sleduji rozestavění lidí i jejich výzbroj.
Je tam kluk na stole ... co to ...

"Krurva na tom stole je kluk..."

Pak na nás promluví. V ruce mi cukne úplně cítím tu ruku s kuší jak se touží zvednout a prostřelit mluvčímu tu jeho kulťáckou palici. Potlačím destruktivní touhy. Dvacet lidí je docela dost i když jsou ozbrojeni jen dýkami, navíc můžou mít další zbraně bokem. Hmmm to chce plán útoku.
Vidím jak se na mě Rikka zase dívá jako na svatej obrázek. Jen mírně pokývnu hlavou, aby věděla, že ano, že klukovi pomůžeme, jen na to půjdeme chytře. Pak kývnu na Elfa i Wynn. Chci se domluvit předstíraný ustup a pak překvapivý útok z více stran...
Nestihnu však nic. Zatím co mi vyhovovalo, že Atti je krásně zabavil a všímají si jen jeho, zatím co my se mužem domluvit, ve chvíli kdy na ně vyprskne olej přes pochodeň a plive oheň, jen zoufale zaúpím.

"Tak jo no! Kurva domluva Atti, léčka a klam, ne frontál!!! Kurva!"

Ale vím, že se stejně už nic nedá dělat. Kuší namířím na osvětleného kultisty mluvčího a snad velitele. *prásk* třeskne tětiva kuše a šipka vyrazí na svoji smrtící cestu.
Kuši podám Rice, napínák i šipky jsou u koně.

"Luiggi chraň holky. Voran!!"

Zařvu a vyrazím vpřed s obouručkou. Dlouhá čepel mi dá v prostoru alespoň dočasnou výhodu dlouhého dosahu a brutálního uderu proti dýkám co mají. Budu se snažit držet od kultistů na delší dosah a doufat, že elfa i Attiho napadne krýt mi boky kratšími zbraněmi. Je jich slušná přesila a jako jednotlivci bychom to měli těžké, formace tohoto typu by nám snad mohla pomoci.

ELEANOR

Zatiaľ čo chlapi bojujú, ty si sa sústredila na oheň z ohniska, ktoré zanechali nepriatelia za sebou. Keďže boli všetci v bojovom nasadení a nemali čas sa obzerať, veľa pozornosti tvoj ohnivý stloup nezískal. Iba dievča, ktoré sedelo neďaleko sa vystrašene pozeralo, čo sa to pred ňou odohráva za ohnivú show.
Tvoja ohnivá koule preletela malú vzdialenosť a zasiahla jedného z bojovníkov, ktorí tlačili na Sida. Takmer okamžite sa tvojej obeti chytilo oblečenie a pohltili ho plamene. Odhodil meč a začal s nehoráznym krikom utekať. Rukami sa snažil oheň uhasiť, ale nedarilo sa mu to. Sidovi do nosa udrel odporný zápach spálených vlasov a kože, hodil zhnusenú grimasu a hneď sa dal do útoku. Svojho protivníka, ktorí bol trochu zaskočený tým čo sa stalo, premohol ľahko. Naučeným pohybom ho odzbrojil a potom mu zabodol meč hlboko do hrude.

Medzitým si tvojho ohnivého stloupu všimol nepriateľský mág. Jednou rukou stále držal neviditelnú bariéru, o ktorú sa lámali Elisové šípy. Druhú ruku namieril na tvoj ohnivý stloup a vyslal k nemu podobnú neviditelnú tlakovú silu. Keď ňou zasiahol tvoj ohnivý stloup, okamžite ho zhaslo a celé ohnisko rozmetalo po okolí.

To už na scénu bežal Derick a pripojil sa k útoku na bojovníčku, ktorá sa nedala len tak ľahko poraziť Hakimom. Keď uvidela, že jej skupina prehráva, rýchlym úskokom sa dala do úteku. S ňou sa rozbehol aj mág. Strapiovci ich neprenasledovali, usmiaty si navzájom začali podávať ruky a tešili sa z výhry.

Zdrhajúci nepriatelia za sebou nechali zásoby, výzbroj, kone aj dievča. Vrátane troch mŕtvych, z nich jeden ešte stále horí neďaleko v křoví.

Sid sa opýtal ako prvý.
"Čo to bolo? Prisahal by som, že tam vyletel ohnivý orb a pomohol mi. Videli ste to?"
Elis dobehol dole s lukom v ruke a usmiaty Sidovi odpovedal.
"Myslím, že nám tu naša kráska o sebe nepovedala všetko. Ty si mág že?" Ukončil otázkou smerom k tebe.

Medzitým sa Hakim snažil priblížiť k spútanému dievčaťu, ale už od pohľadu sa ho bála. Preto sa otočil a zakričal na teba.
"Eleanor, zisti od nej čo je zač. My pozbierame korisť a uviažeme kone. Vezmeme ich so sebou. Jeden bude tvoj, škoda." Hakim sa usmial, zjavne si tvoju prítomnosť u seba v sedle užíval.

Za zvuků kvinterny do dalšího rána

Celá ta situace mě vyčerpala. čarodějku nechám čarodějkou a přemístím se k ohnina kterém Guilermo vaří kávu. Obalím se dekou a nechám usušit kalhoty po nočním dobrodružství. Když, mi Guilermo nabídne kouřící černou tekutinu, tak jí s vděkem přijmu. Poslouchám drkání kvinterny a pozoruji oheň pohroužený do vlastních myšlenek. Kupodivu se neubírají směrem k věcem budoucím, ale minulým. Tóny nástroje vyvolávají vzpomínky na blahé časy trávené v krčmách, poslouchání neuvěřitelných příběhů a zesnulého přítele.

Vzbudí mě až Guilermo, který chraplákem promluví k Wynn. Se zavřenýma očima se pousměju a jsem rád, že je vše v pořádku. Dopřeju si pořádný šlofík a s prvními paprsky jsem na nohou. Natáhnu si suché gatě a ustrojím se. Obstarám Bonifáce a počkám na ostatní.

"Jsem rád, že jsi zpátky." prohodím k Wynn s úsměvem a vydám se najít svůj cestovní plášť. Žádné výhrady k navrhované cestě nemám, neznám to tu a les mi v tuhle chvíli přijde jako bezpečnější místo k cestování, než hlavní cesty. Přehodím kapucku pláště, dotáhnu nátepníky pod které skryji dvě kudly, zaskáču jestli někde něco necinká a lesklé věci ušmudlám popelem. Vyzkouším také jak pohodlně se mi tahají jednotlivé zbraně. Naposledy zkontroluji uložení věcí v sedlových brašnách. Když jsem se vším spokojený vyšvihnu se na koně.
"Jedeš semnou ?" nabídnu Octavii.

V lese koně spíš vedu a to nehledě na to jestli čarodějnice přijala pozvání ke svezení. Zaprvé nemám rád, když na mě z větví padají breberky a za druhé mi ze sedla dřevění zadek. Taková pořádná procházka je úplně něco jiného. Udávání směru nechávám na elfovi a čumím okolo. Vlastně je to docela fajn. Po osvěžení u potoka, kdy doplním měch a napojím Bonifáce, se opravdu těším na oheň a dnes i možná klidnou noc. Osud má však jiné plány.

Při pohledu na bandu úchyláků co se snaží vykuchat malého kluka si povzdychnu. Po letech života na ulici, jsem myslel, že jsem poznal nejhorší stránky lidské duše. A tohle je další banda kokotů, které budeme muset zakopávat. Pustím otěže koně a zalovím v brašně odkud vytáhnu lahev, ale není to kořalička.

"V pořádku. V pořádku. nehodláme narušovat ať tu děláte cokoliv." uklidním muže a popojdu blíž k louči. Zhodnotím situaci a otočím se k ostatním ze skupiny. "Nejsme konfliktní, což vám samozřejmě potvrdí všichni pocestní, které jsme potkali. Náhodou jsme velmi zábavná skupina a lidé říkají, že občas neví, kde jim z nás hlava stojí." zasměju se, jako bych řekl nejlepší vtip na světě a otočím se zpátky k mužům.
"Tak na zdraví vašeho pána." pozvednu lahev a naplním si hubu až po okraj.

Jedna z věcí, která je fajn na potulném životě nezřízeného floutka, je že se dostanete k různým lidem. A hlavně vás to táhne k lidem se stejnou duší a občas se přiučíte něco užitečného. Třeba jako flusat oheň, proto ten slavnostní přípitek a huba plná lampového oleje. A pak, že věčné flámování je k ničemu.

Otočím se hlavou k mužům a vyprsknu olej přes plápolající pochodeň. Můj plán je jasný. Pokusím se využít vytvořeného prostoru a s pochodní a lahví v ruce se dostat až k chlapci. Úchylné kapucíny pak zahánět dalšími plivanci, dokud se do nich nepustí (snad) zbytek skupiny. Z mé strany jde čistě o diverzi a teprve až se do toho pustí ostatní tak se vrhnu do přímého boje. Priorita je ochránit chlapce, aneb jak praví zákon ulice...na děti se nesahá.

NOVÝ DEŇ

Keď sa situácia upokojila a Attiho dýka sa odlepila od Octaviinho krku, všetci ste cítili, že sa atmosféra ukľudnila. Octavia ustúpila od Attiho a po Guilermovej reči si len sadla k blízkemu stromu a ticho tam ostala. Aj keď jej Guilermo ponúkol kávu, len naňho hladela a neodpovedala. Guilerma mohlo napadnúť z jej pohľadu, že pravdepodobne ani nevie, čo to káva je.

Prešla asi tak hodina, Octavia sa ani nepohla od stromu a ani oko nezavrela. To isté ani vy, cítili ste, že už pomaly bude svitať a tak ste si už len užívali zvyšok večera. Sithiel ležal bokom od vás a sledoval hviezdy. Rikka pripravovala niečo na snídani a debatovala s Guilermom o káve.
"Káva je veľmi výživná, vedel si, že ju v starých dobách používali ako liek? Dnes už máme lepšie bylinky a kávu máme len pre radosť. Ja mám rada kávu aj s lístkami mäty, dodá jej takú sviežu chuť, ale môj otec to neznáša."

Potom sa z lesa vrátila Wynn a boli ste kompletní. Keď sa už nad obzorom objavilo slnko, rozhodli ste sa vyraziť. Sithiel vám ešte niečo povedal o tom, kam máte namierené.
"Mali by sme pokračovať priamo cez les. Nieje veľmi hustý, ale aj tak nám to potrvá celý deň. A to budeme musieť ísť rýchlo. Potom by sme mali naraziť na malú ľudskú vesnicu. Severne od nej je ďalšie ľudské mesto, tomu by sme sa mali vyhnúť ak po tej čarodejnici pátrajú. Južne sú potom elfské lesy a tým by sme sa mali vyhnúť úplne."


Les nebol hustý a tak ste sa mohli viesť na koňoch, ale išlo to pomaly. Cestou ste sa zastavili u malého potoku, kde ste si doplnili zásoby vody, napojili kone a pokračovali ste ďalej. Stále ste v kráľovských lesoch a preto vám tu nehrozilo žiadne známe nebezpečenstvo. Slnko už zapadalo a pred vami bol ešte kúsok cesty. Z lesa ste vyšli na malú čistinku, kde ste uvideli zhromaždenie asi dvadsiatich ľudí, odetých v dlhých plášťoch s kapucami. Podľa ich výrazu, ste ich vyrušili v niečom dôležitom. Práve sa snažili vykonať nejaký rituál .... s ľudskou obetou.
Uprostred celého zhromaždenia bol drevený stôl a na ňom bol priviazaný malý chlapec. Mohol mať tak sedem rokov. Dvadsať zahalených postáv stálo okolo toho stola a všetci mali v ruke nôž zdobený ornamentami. Všetci sa na vás obrátili a malý chlapec priviazaný na stole začal kričať o pomoc.
"Prosíííím, pomooooc, aaaaaaa."

Z davu pred vás vystúpil jeden zo zahalených mužov a prehovoril.
"Odíďte! Narušujete posvätný rituál. Vzdávame obetu nášmu pánovi Diathosovi, preto pokračujte tamtým smerom."
Muž vystrel ruku a ukázal na lesnú cestičku, ktorá vedie smerom k vesnici, o ktorej predtým rozprával Sithiel. Pokojne môžete pokračovať ďalej. Nad lesom sa už znášala tma a zahalení muži už museli zapáliť rozmiestnené pochodne, ktoré boli zapichnuté v zemi okolo nich.

Rikka sa s otázkou v očiach podívala na Guilerma, ako keby očakávala práve jeho rozhodnutie. Sithiel bol ticho a tiež čakal, ako sa rozhodnete vy. Octávia si niečo potichu začala rozprávať tak, že to počula len ona samá. Vy ste mohli vidieť len jej pohybujúce sa ústa a uprený zrak niekde do davu ľudí.

Ranní rozhovory

Popíjím horké kafe a oheň hřeje moje nohy. Občasný pohled do lesa a nebo na tu čarodějnici. Devče s knihami, jak té malé říkám, se stále nevrátilo. Já celkově nemám moc náladu mluvit a nakonec ani zpívat a tak jen vybrnkávám na kvinternu odkaz a občas potáhnu z dýmky a nebo se napiju kávy.

Je klid a jsem za to rád zase jsme se s informacemi trochu posunuli a pokud čarodějnice pochopila naše postoje a také Damoklův meč, který se nad ní vznáší po poslední akcičce, třeba se nám skutečně podaří tu odměnu získat. Taky vidět Mamary. Možná i bojovat s nimi. Kruci to by byl úctyhodný protivník podle toho co říkal elf. Pak něco zašramotí ještě v potemnělém lese vzhlédnu a vidím jak se vrátí děvče. Trochu očekávám s čím se vrátí, jestli bude dělat scény nebo jak.
Vlastně mě překvapí. Nemám nejmenší touhu ani potřebu, se pást nějakým sebestředným ponižováním.
Jen na ni kývnu a chraplavým hlasem dodám.

"Možná, ale taky jsem možná na tebe byl až příliš tvrdej. Snažila ses a myslela to dobře, vím to. Jen prosím příště se s námi poraď nerozhoduj za ostatní. Bylo by taky dobrý jednat kolektivně a ne pytlíkovat něco za zády, tím důvěra určitě nevznikne. Kafe?"

Nabídnu jí plecháček horké kávy. Pak se děvče odebere k čarodějnici. Opět obě sjedu pohledem. Pak když si začne psát do deníčku pokračuji v klidu ve hře odkaz.