Ranní rozhovory

Napiji se a nacpu si dýmku zapálím žhavým uhlíkem z ohniště a poslouchám co knihomolka říká. Když ji chce odvést stranou a promluvit si s ní bokem vážně mě nasere. Dělá si ze mě prdel? Bude si s čarodějnicí šuškat za našimi zády. To fakt, chce něco zase rozhodovat za nás? Zrudnu a hmátnu po kazbalgeru. Vyfouknu velký oblak tabákového dýmu a nadechnu se k fakt dlouhé řeči. Ale je třeba si vyjasnit stanoviska.


"Takže, ty s ní promluvíš kousek stranou JO? Abychom chuděrce snad nevadili. Nebo neslyšeli další její sračkojidní lži. Děláš si už ze mě prdel?

Abychom si shrnuli kam nás dostali tvá předešlá rozhodnutí.
Začneme u čarodějnice samotné. I když se nám její osud nelíbil, chtěl jsem já, Atti i tady Elf jí osud ulehčit. Nabízeli jsme jí šperhák a dýku. To nám ještě lhala, že nic neudělala a že není čarodějnice. Byla jsi to ty kdo nás přesvědčil, ať ji dostaneme ven a to i přes to, že jsem upozorňoval, že si tím zkomplikujeme vlastní osud. To už byla čarodějnice, ale nikomu nic neudělala a naopak se snažila zabránit únosu. Jo a ještě nám slibovala jak nás dostane do hory, kde zná tajnou stezku, musíme jí věřit a všechno řekne.
Nakonec se zdálo, že jsi se z toho vykecala, ale copak udělala naše hodná a nevinná dívenka? Zabila žalářníka a tak na nás poštvala celé království. Dostali jsme ji ven a já té krávě půjčil ještě koně, abych ji od tam dostal.

Aby toho však nebylo málo, tak se ukázalo, že tvoje vykecání se "z toho" tak nějak nevyšlo.
Rabiáti tě prokoukli, sledovali a přepadli nás u tatíka tady Rikky.
Zatáhla jsi do toho a ohrozila dalšího člověka. Nakonec jsme je museli všechny zabít, protože chtěli naši vděčnou a vstřícnou kámošku.
To jsem ji dokonce ve stodole rozvázal, když ji tady Elf spoutal a ujistil, že ji nechci ani mlátit ani šoustat a neberu ji jako zajatce. A co ta naše vděčná dívenka udělala? Po tomhle všem?
Vlezla mi v noci do hlavy a tam mi vnutila představu jak mě vraždí, zabijí a uřezává mi péro. Asi proto, že jsem ji v té stodole nechtěl ojet. Prostě milá holka.

Aby bylo úplně jasno mezi náma, absolutní většinu sraček, do kterých jsme spadli přičítám tvojí přemoudřelé, naivní hlavě a tvým debilním nápadům. I když za vinu ti to dávat nemůžu, měl jsem tě poslat do prdele hned v hradě. A ty nám tu kurva zas budeš říkat, že jdeš něco řešit bokem bez nás? Takže tě posílám do prdele teď.
Nejsem sice zrovna bedna a dělám věci jednoduše, ale tolik hoven během dvou dnů na mě dlouho nespadlo. Tím jsem chtěl říci, že jestli se chceš dál o čarodějnici starat, cajk, ale já odcházím dál s tebou a s ní nepocestuju. Svoje pičoviny si vyžer sama."

Jsem vážně nasranej a to si ještě nechám pro sebe, že ještě před rokem bych je naprosto bez skrupulí obě dvě sejmul a jejich bezhlavý těla bych nechal ožrat liškám někde v zapadlém koutku lesa a nebo bych je nacpal kamením a hodil do řeky.

Pak se podívám na Rikku. Byl bych rád kdyby šla semnou, ale v jednou měla ta čarodějnice ve snu pravdu jsem jako mor umím jen ubližovat a zabíjet. Tohle se pro milou holku jako je Rikka nehodí. Bohužel mi její milá společnost přirostla k srdci, ale bude ji lepší když bude dál od moru jako jsem já. Poberu si věci a začnu je nakládat na koně, jestli se někdo z ostatních bude chtít přidat k odjezdu bránit jim nebudu, ale tyhle dvě už vidět nechci.

Noční můra

Z koní jsem si vyhlédla krásnou černou klisnu. Připadala mi trochu neposedná, ale naprosto mě učarovala její bílá čelenka. Tak nějak mi přišlo, že se k sobě povahou budeme hodit. Vůbec poprvé mám vlastního koně! Nebo si ho aspoň v duchu přivlastňuju a už teď vím, že jestli nás bude v budoucnu chtít někdo oddělit, nebudu to nést vůbec dobře. Urputně se vyhýbám myšlenkám na to, jak k němu Atti asi přišel. Co oči nevidí, to srdce nebolí.

Vydáváme se na cestu. V sedle společně s čarodějkou to není nic moc pohodlného, ale aspoň jí mám pod dohledem. Vzhledem k tomu, co mi povídala ve stodole mi je jasné, že si budu muset dávat větší pozor. Moc dobře vím, co čarodějky dokážou, a i když jsem na její straně a rozumím jí, musím být obezřetná vůči všem myšlenkám, které nepocházejí z mojí hlavy.

Když zastavíme na noc, mám už toho plný kecky. Nejsem vůbec zvyklá trávit na koni tolik času, a to nás zítra čeká celý den! Svalím se ze sedla a bolí mě celý člověk. Přesto pomůžu dolů i Octavii a bez řečí se postarám o koně. Ještě jsem klisně pořád nevymyslela jméno. Do trávy si pak lehám naprosto zničená. Zvednu se jenom v okamžiku, kdy ke mě Rikka sune teplý čaj. "Prostřídáme se, zítra dělám jídlo já." Usměju se na ní, když mi předává hrníček.

Krátce na to se mi ale zatmí před očima a já padám do trávy, s převrženým hrníčkem před sebou...


... probouzím se s vyděšeným výkřikem a oroseným čelem. Tvář mám bílou, oči rozšířené, ruce se třesou. Chvíli se dezorientovaně rozhlížím kolem, než se mi konečně podaří zaostřit a vrátit se do reality. S prudkým výdechem se zhroutím zase zpátky do trávy a snažím se uklidnit splašené srdce. Je mi jasné, kdo to má na svědomí. I když jsem něco takového mohla čekat, naprosto to otřáslo celým mým přesvědčením, že jsem přesně na tuhle výpravu dokonale připravená. Omyl! Nejspíš nikdy v životě jsem se necítila zranitelnější, než právě teď.
Co říkají Guilermo s Attim vnímám jen velmi okrajově, ale podle tónu poznám, že se jim stalo něco podobného.

...nehodlám s ní cestovat... svět je krutý... jí setněte hlavu...

Jednotlivé části vět pronikají skrz clonu, kterou jsem si kolem vystavěla. Posadím se. Jen díky reflexu zachytím flakonek od Attiho s protijedem. Když vidím skvrnu na jeho kalhotách, zrudnu jako rajče a pohled okamžitě stáčím kamkoliv jinam. Dá se předpokládat, že jsem z nich dopadla nejhůř. Guilermo vypadá spíš naštvaně, než vyděšeně. Dobře, s tím se dá pracovat. I když jsem ještě pořád otřesená, už se aspoň trochu vrací racionální Wynn.

"Promluvím si s ní." Můj hlas je tichý a zatím postrádá tu obvyklou razanci, se kterou svoje názory obhajuju. Jako bych si sama nebyla jistá, že to je dobrý nápad. Poprvé od probuzení se odvážím na čarodějku podívat. Není zlá... prostě nevěřím, že by byla zlá.
Nejistě se vyškrábu na nohy.
"Pojď se mnou kousek stranou, ano?" Poodejdu od ohniště a tak nějak předpokládám, že mě bude následovat.

"Co to mělo být?" Spustím na ní tiše, pokud šla za mnou, a jen stěží potlačuju výčitku v hlase. "Je tohle tvůj vděk za pomoc?" Nechtěla jsem rozhovor začít takhle. Ale ta slova ze mě vypadla, aniž bych nad tím přemýšlela. Kousnu se do jazyka a čekám, než to ještě zhorším.

Cesta a probuzení

Navzdory řezničině provedené v lese mám dobrou náladu. Jsem rád, že jsme si s Wynn plácli, cítím, že k sobě máme hned o něco blíž a přísahal bych, že Guilermova věčně zamračená držka provedla i něco jako náznak úsměvu. Dílo je dokončené a všichni se shodneme na tom, že je čas vyrazit. Přejdu nejdřív k vranému koni a poplácám jej. "Od teď budeš...hmmm..Klusadna !" vykřiknu nakonec vítězoslavně jméno. Kůň nesouhlasně zastepuje na místě. Zamračím se a po prvním pohledu je mi jasné proč. "Promiň kamaráde, nevšiml jsem si vercajku." poplácám koně omluvně znovu. "Budiž tedy....jseš Bonifác." překřtím koně znovu a začnu na něj rovnat kořist. Mimo jiné si předám do ukořistěné mošny pár věcí, co jsem našel, včetně dýmky s tabákem a malé čutory s kořalkou. Zbytek zbraní, vyjma jedněch kožených nátepníků a jednoho kráktého meče nahodím na koně. Na půl ucha poslouchám Rikku, která se točí okolo Guilerma, jako okolo rytíře na bílém koni, pousměju se. Nakonec hrábnu pro měšec, který jsem poskládal z kořisti. Pár mincí si odsypu do svého měšce, ale jinak docela nabitý měšec podám Ricce. "Dej to starému pánovi. Asi to není dost na léčbu, ale alespoň bude mít za co žít, mezitím co budeme pryč, tam kam jdeme to stejně nemá žádnou cenu." prohodím a dojdu si přemáchnout košili do žlabu. Rikka má zřejmě oči jen pro Guilerma a na mnou vyžádané vědro zřejmě zapomněla. Když už jsem v tom tak odrbu ve žlabu i sebe. Polonahý a ozbrojený se nakonec vyšvihnu do sedla.

***

Po několika hodinách nás pohltí tma a my rozbijeme tábořiště. Ihned dám sušit morkou košili, která má nejlepší dny dneškem za sebou, holt nejsem dobrá pradlena. Zabalím se do deky a sednu si k ohni. Zírám do mihotajících se plamenů a když si na mě zrovna Rikka vzpomene dopřeju si i doušek piva, jinak je to tu trochu jako U Suchánků. Zavdám si pálenky a podělím sei s Guilermem, nacpu ukořistěnou dýmku a spokojeně si zabafám. Přemýšlím, přemítám a nakonec si jen broukám jakousi tesknou melodii, ani nevím, kde jsem jí slyšel. Všechno se nějak setmí a má hlava už tak ztěžklá pivem a kořelkou lehne do trávy.

***

Otevřu oči a zavrtám se do navlhlé deky. Zamžourám a spatřím tvář čarodějky, která na mě hledí. Je jen málo chvil, kdy si nejsem jistý co dělat. Věnuji zírající čarodějce jen nervózní úsměv. Naštěstí mě z téhle nekomfortní situace vytrhne Guilermo. Posadím se a přijdu na nemilé zjištění, které se rozhodnu nechat pro sebe, jak ale Guilermo dokončuje svou řeč, začínám si dávat dvě a dvě dohromady. Můj po ránu nablblý výraz vystřídá zachmuřený výraz.

"Noční můra." zavrtím hlavou a zabalený v dece se postavím. "Nevím, jestli bych to nazval noční můrou. Herdek, vždyť já se z toho udělal, jak nějakej nevyzrálej floutek." prohlásím částečně pobaveně s částečně naštvaně, načež rozhalím deku jako netopýr křídla a vystavím na odiv mokrou skvrnu v rozkroku. Zahalím se a dojdu k sedlové brašně odkud vytáhnu flakónek s čirou tekutinou. Je to obyčejná voda, ale to nikdo nemusí vědět.

"A souhlasím s Guilermem. Nemáš právo se nám hrabat v hlavě a už vůbec ne potom jsme pro tebe udělali. Proč si do háje každej kdo ovládá magii myslí, že je lepší než ostatní ? Zavřeni ve své bublině, čtoucí almanachy a utvrzeni ve svých polopravdách o světě, Vy mágové, kouzelníci a čarodějnice hledíte zpatra na celý okolní svět. Ano svět je krutý, ale vy jste k jeho zlepšení moc nepřispěli. Chudí jsou pořád chudí, bohatí pořád bohatí a krutost v tomhle světě je spíše nutností. A my ?" ukážu na naši skupinu. "Jasně nejsme vzor ctností. Tedy aspoň někteří, ale máme své důvody. A často daleko ušlechtilejší, než se zdá." dokončím monolog zvýšeným hlasem a hodím flakónek Wynn.
"Dejte jí protijed, nebo jí setněte hlavu. Nehodlám koukat jak se tu hodiny trápí otravou. Já jdu hodit šišku." otočím se na obrtílku a zmizím v blízkých křovinách. Je mi ze všeho zle, mám protichůdné pocity a potřebuju jít sám...a navíc fakt potřebuju hodit šišku.

U ohně

Dívám se jak mi Rikka nalévá pivo kdykoliv když nemám. Usměji se na ni. Až mě to skoro zabolí, upřímný úsměv, nezkřivený nějakou jizlivostí nebo ironií, skoro jako bych ani neznal. Vlastně si uvědomím, že už dnes jsem se docela pobavil. Tehdy za to mohl Atti se svou "ručkovací" maškarádou.
Vlastně si uvědomuji, že mi je docela dobře, nebo aspoň s některými je mi u ohně fajn. Až mě to zarazí. Jen to nejhorší je pro mě dost dobrý.

S toto myšlenkou ne odmlčím... usnu... nevím.

Prudce sebou trhnu.

Kurva!

Hlesnu a očima vyhledám psa. To je jediná má jistota ten čokl. Pak sjedu pohledem na Rikku a Attiho. Pak probodnu očima čarodějnici. Vztekle si odplivnu. Pohoda a klid je pryč. Nasraně se napiju piva abych se probral z nočního děsu a pak promluvím.

"Kurva fix, ta čarodějnice to je zlatíčko k posrání. My tu pizdu vytáhneme z lochu ani se ji nedotkneme, bráníme ji před další bandou, zabíjíme kvůli ní a ona nám za odměnu kurví pohodu a sny. Nebo měl jsem snad noční můry jen já sám? Teda jestli to byla můra a ne jen nějaké oblouznění. Jo jo za dobrotu na žebrotu. Nevím jak vy, ale já jí mám dost."

Podívám se na Rikku a Wynn.

"Co vy? Vše bylo v pořádku žádné můry?"

Pak se podívám na Elfa a Attiho.

"Vzhledem k její "vděčnosti" za pomoc, navrhuji ji dát co chce... svobodu a lepší zacházení, protože my jsme evidentně hajzlové, krvelační co zaslouží chcípnout. Takže ji vydat nebližší další skupince co si o ni řekne a oni ji jistě lépe pohostí než my. Nezlobte se, ale já už na ni seru a nehodlám s ní cestovat. To bych se na to mohl vysrat abych se ani kurva nevyspal pořádně."

Podívám se na ostatní co mají za názor....

ODCHOD

Zatiaľ čo chlapi zabíjali velitela mimo stodoly, Wynn sa bavila s Octaviou a ubezpečovala ju, že sa jej nič nestane. Ona jej ale so smutným pohľadom v očiach odpovedala.
"Ublížia tebe. Uvidíš."

O pár sekúnd na to sa Guilermo aj Atti dovalili do stodoly. Rikka sa hneď rozbehla po pivo a nejaké jedlo, keď si Guilermo zažiadal. Atti sa pokúsil dostať nejakú odpoveď z Octavie, ale tá sa len viac schúlila a so sklonenou hlavou znova zopakovala.
"Protijed prosím."

To sa už začala stupňovať malá hádka medzi Wynn a Guilermom a Octavia zdvihla zrak a nenávistne s totálnym odporom na Guilerma pozerala. Pozerala naňho už aj keď odišiel von s lopatou v ruke a Atti s Wynn ho následovali. Sithiel chcel pôvodne ísť kopať jamu sám, ale na vyzvanie tu teda zostal a hodil sa do sena, že si trochu odpočinie. Kútkom oka stále sledoval Octaviu, ktorú tu očividne nechce mať.

Do pol hodiny sa Rikka znova objavila s pivom a jedlom. Našťastie nevidela, čo za nehumánne veci sa dejú neďaleko v lesíku, ale tešila sa z toho, že ste odpratali mŕtvoly a tak to neostalo na jej chorom otcovi.

Keď ste sa vrátili, Rikka sa na vás usmievala, hlavne na Guilerma a poďakovala sa.
"Chcem vám všetkým poďakovať, zachránili ste mi život a ešte ste aj odpratali telá. Môj otec by sa vám odvďačil aj sám, ale už spí. Je veľmi chorý a nemáme peniaze na to, aby sme zaplatili liečivému mágovi, ktorý by ho vedel uzdraviť. Práve preto, som sa aj prihlásila na túto výpravu. Robím to preňho a spoločne s vami, to určite dokážem."

--------------------------------------------

Sithiel aj Rikka sa pridali k názoru, že by ste mali odísť okamžite a tak ste aj učinili. Pozbierali ste si svoje veci aj korisť a vyskočili ste na kone.
Slnko už bolo na západe a tak ste mali pred sebou len niekoľko hodín cesty. Šli ste lesom a vyhýbali ste sa hlavným cestám a chodníčkom, preto ste nestretli nikoho. Keď už bolo veľmi ťažké vidieť pred seba a všetkých vás pomaly pohltila tma, rozhodli ste sa, že sa utáboríte.
Našli ste si malú trávnatú plochu uprostred lesa, vhodnú na prespatie a usadili ste sa. Rozrobili ste si oheň a dali ste si niečo na večeru.
Sithiel bol celý čas ticho, staral sa o svojho nového koňa, Rikka sa snažila byť užitočná a pripravovala jedlo a nalievala hlavne Guilermovi pivo, vždy keď mu došlo. Pre tých, ktorí pivo nepijú, uvarila posilňujúci čaj, ktorý dala aj Octavií.

A potom....

Ruka umrlce

Zaskřípu zuby, když nejdřív jeden a pak i druhej vyjeví svůj názor, že jsem naivní. Jelikož Guilermo moudře zmizel, upřu zrak na Attiho.
"Než by někdo zjistil, že nás přepadla skupina, kterou si král taky najal, byli bychom dávno pryč." Odseknu podrážděně. Už si vzpomínám, proč ráda trávím čas v knihovně a nerada chodím mezi lidi. "Král je sice pitomec, ale určitě nemůže nechat přepadat beztrestně usedlosti v těsné blízkosti hradu. To by totiž brzo dokraloval."
Na patě se otočím a jdu zkontrolovat Octavii. Povzbudivě se na ní usměju, i když to vypadá spíš jako by mě bolelo břicho. Po cestě zpátky si seženu nějaký rýč nebo lopatu a vyražím pomoct těm zabedněncům. I když si pořád myslím, že můj plán by byl lepší, tlačí nás čas a já jsem zvyklá kopat za jeden tým. Nicméně čím tu jsme delší dobu, tím jsem nervóznější. V průběhu kopání se neustále ohlížím směrem k cestě a poslouchám, jestli nezaslechnu dusot kopyt.

Ty dva ignoruju až do okamžiku, kdy Atti zanadává. Okamžitě lituju, že jsem se ohlédla. Moje kůže získá alabastrový nádech. Vypotácím se z vykopané díry a upřeně sleduju korunu stromu opodál. Jasně, mrtvého člověka už jsem viděla. Ale tohle... porcovat člověka stejně, jako když porcujete kuře... S mrtvými jen s úctou... tak jsem naučená. Tohle je tak... barbarský! Jenom z těch zvuků se mi obrací žaludek naruby.

A přesně v týhle situaci mě někdo plácne po zadku. Bratr mě přesně naučil, jak reagovat. Otočit se na patě a hříšníkovi vrazit z otočky pořádnou facku. Nebo když se na to budu cítit, tak dát rovnou pěstí. Ještě jsem to nikdy neudělala. Vždycky se otočím s podmračeným káravým pohledem a považuju to za dostatečné vyjádření nevole. Přesně to dělám i teď. Když ale vidím, co se dotklo mýho zadku, zděšeně vypísknu, uskočím a zblednu ještě o jeden odstín navíc.
"Ty si.... já tě..... urgggh."
Zavřu oči a znova provádím svoje dechové cvičení. Tohle zvládneš Wynn. No tak... říká se tomu zábava. Bylo to vtipný. Prostě to uznej.

Jelikož se na ty zpřelámané a nasekané části těl nemůžu ani podívat, aniž bych v krku necítila žaludeční šťávy, s rychlou omluvou se vzdálím z dosahu. Abych se nějak zaměstnala, začnu obcházet koně a připravovat je na cestu. Jelikož už jsou připravení, zase tolik práce s tím nemám. Takže se spíš snažím tvářit zaměstnaně a přitom si vybírám, který krasavec bude můj.
Když se pak Atti ptá, co podnikneme dál, už mám zase žaludek pod kontrolou. Kouknu jejich směrem a zvýším hlas, aby mě slyšeli. "Jela bych dál. S Octavií si můžeme povídat večer." Že se vůbec ptá.