Na farmě

Má dýka překvapivě mine. Popravdě nečekal jsem to a ten chcípák měl opravdu obrovské štěstí. Guilermův obouručák také mine svůj cíl a nepřátelského velitele se i nadále drží štěstí jako hovno košile. Rozdává rány, nejdřív to schytá Luigi a nakonec i Wynn.

"Chcípneš sráči !" zařvu mezitím co se na něj řítím s tesákem v ruce. Málokdy vidím rudě, ale tenhle parchant mi opravdu pije krev. Nepřítel se vydá z obklíčení skrz dřevěnou zeď. Usměji se když vidím, jaký problém mu dělá se protáhnout mezi prkny. Doběhnou na úroveň čarodějnice a Wynn, obě dýchají a tak ani nezastavuji. "Potom." syknu na žádost čarodějnice o protijed a vrhnu se k díře na boku stodoly.

Zaprvé jsem oproti veliteli hubeňour a zadruhé mé trampoty mě často uváděli do situací, kde prolézt úzkými prostory znamenalo rozdíl mezi žalářem nebo svobodou. Dírou se zajisté protáhnu podstatně lépe než pronásledovaný a okamžitě nasadím nejvyšší tempo, abych jej dohnal. Jistý si svými běžeckými schopnostmi, s pološíleným pohledem a podstatně zakrvácený se držím v patách velitele.

V mé volné ruce se opět objeví dýka. Jakmile bude příležitost, hodlám jí mrštit po nepříteli.

Na farmě

Když meč nezasáhne vytáhnu katz a běžím do stodoly. Luigi mě však předběhne. Když dostane zásah a s zakňučením skončí v seně vidím rudě.

"Chcípneš ty kurvo!

Chlapík si nás však všimne a souká se ven a prchá směr les. No dobře. Otočím se na špičkách a utíkám ke koni. Slyším čarodějnici a jsem už v řádném rudém oparu. Sere mě hrozně mě sere, to jak jen seděla a čuměla byla poslední kapka mám sto chutí ji useknou palici. Místo toho jen zlostně zavrčím.

"Drž už tu svoji tlamu ty pizdo ukňouraná!"

Běžím kolem krvácejícího chlapa co prosí o pomoc.

"Jasně pro tebe všechno."

V běhu kolem něj ho silně seknu katzem přes krk a ukončím ho - milosrdně. Pak hned vyskočím na koně a hvízdnu na Luigiiho. Toho velitele musíme dostat, ví, že máme tu blbku. Popoženu koně abych velitele dohnal ještě před lesem a mohl zaútočit sekem z rozjetého koně. Doufám, že mě Luigii následuje pokud by se dostal do lesa budu potřebovat, aby držel jeho stopu a společně se ho pokusíme sundat.

Na farmě

Jeden z chlapov bojuje s obrovským orlom o život. Ostré drápy sa mu ako nože zaryli do zad a zobák ako britva mu trhá mäso z krku, tváre a hlavy. Velitel sa tvrdým krokom vybral smerom na Wynn, rozhodne nie s priateľskými úmyslami. Niekde za ním dopadlo ťažké železo, meč vrhnutý Guilermom. Velitel si to všimol a obzrel sa za tým mečom a presne vtedy okolo neho preletela Attiho dýka. Preletela mu tesne vedla hlavy. Bol to dobrý hod, ale velitel mal šťastie.

To už bol velitel dva metre od Wynn, ktorá ho ani nemusela oklamať, aby sa otočil, pretože po Attiho dýke sa obzrel sám. Len taký rýchly pohľad za seba, aby vedel, ako ďaleko sú nepriatelia a potom rýchlo späť na Wynn. Tá využila situáciu a dala sa na útek, ale nevyšlo jej to.
Velitel si ju stihol všimnút, dlhým krokom priskočil jej smerom a zahnal sa rukou. Trafil ju do tváre a Wynn sa okamžite zvalila na zem.
Ranu dostala priamo na rty a tak sa jej hneď pustila krv.

Wynn možno spoliehala na pomoc od čarodejnice, ale tá len ležala v sene a prizerala sa tomu čo sa deje. Mala vystrašený pohľad, ale nezdalo sa, že by niečo chcela podniknúť.


Orol, ktorý pred malou chvílkou vyletel zo stodoly a vzniesol sa do výšky sa opäť otočil, aby pomohol Wynn, ale nemohol to stihnúť. Velitel, ktorý stál nad Wynn, ju chcel doraziť, ale to už do stodoly vbehol Luiggi a hneď sa vrhal naňho. Vyskočil s úmyslom zakusnúť velitela do krku, alebo do ksichtu. Ten ale pohotovo uskočil a rukou praštil Luiggiho, ktorý letel vzuchom do brucha. Luiggy urobil za letu salto a dopadol do kopy sena. To už sa pred stodolu dostali Guilermo aj Atti a tak sa dal velitel na útek. Cez hlavný vchod by to nešlo a tak silou kopol do trevenej steny na druhom konci a cez vniknutú dieru sa začal tlačiť. Drevo praskalo a jemu sa podarilo cez dieru prepadnúť presne vo chvíly, kedy ho už Guilermo s Attim dobehli. Poriadne sa o drevené dosky doškriabal, ale hneď vstal na nohy a začal utekať do lesa.

Chlap, ktorého napadol orol, leží na zemi a silno krváca, ale ešte žije.
"Pomoc .... pomoc." Žiada vás o pomoc, zatial čo si drží krvácajúce rany na krku. Orol pristál neďaleko neho a sleduje vás všetkých.



Keď sa Atti dostal na dosluch od čarodejnice, tá k nemu tichým hláskom prehovorila.
"Hej .... protijed.... prosím." Stále je vystrašená a schúlená v kope sena, akoby jej to poskytovalo nejakú ochranu.


Medzitým pomohla Rikka svojmu otcovi do chatrče a vyšla von. Dobehla k vám a začala sa omlouvať.
"Jaaa, pardon, nečakala som ho, nechcela som sa nechať chytiť, ste všetci v poriadku?.... Oh nie, donesiem ti na to skorocelovú masť, tá ti to zahojí rýchlo." Povedala Rikka, keď si všimla Wynninu ranu na rtech.

Potom sa ozval Sithiel.
"Mali by sme telá pochovať. Ten starý muž to nezvládne a o dva dni sa tu nebude dať dýchať."

Hon za čarodějnicí

Vracíme se se zpátky a mně dojde že ten muž který odvazoval psa zřejmě patřil k té druhé skupině, nejspíš to budou jeho stopy které Derick našel, stráž mi to potom potvrdí když mluví o obrovským svalovci.
Jsem si jistá že on by se těmi dveřmi neprosekával, ale rovnou by se je pokusil vysadit.
Zaujme mně to o třech ženách které toho muže asi zaujali nejvíc a jedna z nich je nejspíš ta čarodějnice, Zřejmě se jim rozhodli ji pronést dřív než objeví toho žalářníka a začne poprask, docela odvážný plán který je možná napadl možná po smrti toho žalářníka která byla asi neplánovaná.
Pokud by to měli v úmyslu oni jeden z nich by ho zapíchl aniž by stačil zjistit co se děje.
Dobrá, ale tohle všechno jsou jenom spekulace a pokud bych zašla ještě dál tak bych mohla říct že by tak neriskovali kdyby nevěděli že nestačí vědomosti, ale ke vstupu do hory Haag je nutná její přítomnost. Když opustíme bránu tak se potom Derick se vyjádří a já si své úvahy nechám pro sebe tedy aspoň zatím. A protože bosá venkovská dívka na ně moc dobře nepůsobí tak nakonec padne otázka kterou jsem čekala a protože Hakimovi se zřejmě líbím tak se na něj také potom co se poškrábu na holém rameni na něj také usměju. Hakim mi následně ostatní představí a než stačím nějak zareagovat tak se mně Sid zeptá na to co jsem také čekala, podívám se na své prsty pak zavrtím patou a odpovím:
„Umím vzhledem k tomu že mně stejně považovali za vaší kuchařku.“
Potom Hakim rozdá úkoly a já jsem připravená s ním jít pro zásoby, otázku toho co umím můžeme probírat později až budeme rozdělávat oheň.

Všechno se seběhlo až moc rychle. Místo příprav na cestu tu najednou musíme řešit partu ozbrojenců, která se zjevila jakoby odnikud. Jsou to ti z vězení. Polije mě studený pot. Tak moje historka přece jenom nebyla tak přesvědčivá, jak jsem si myslela. Na druhou stranu je dobře, že nás sledovali až sem a nezačali konflikt přímo v žaláři. Konflikt s ozbrojenou skupinou lačnící po krvi je sice problém. Ale konflikt s králem a jeho armádou zní přece jenom trochu hůř. Když vidím výraz na tváři jejich velitele, o nějakém smlouvání ani neuvažuju. Tihle si sem přišli čarodějnici vybojovat.

Chvíli trochu vyjukaně stojím, a vyděšeně si prohlížím chlapa, co drží Rikku.
A pak najednou začne boj. Guilermo s Attim se na ně vrhají z blízka a já naopak couvám dál do stodoly. Srdce mám až někde v krku, ale přece najdu odhodlání a na moment si dovolím zavřít oči, abych se mohla soustředit. A opravdu najdu co hledám. Trochu ulehčeně otevřu oči. Právě včas. Proti mě stojí dva ozbrojenci s meči. Měla bych být vyděšená k smrti, ale adrenalin dělá své. A vím, že pomoc už je blízko. Už dokonce vidím přibližující se stín, se kterým ti dva nepočítají. Skrz vytvořené pouto vysílám signály a instrukce... Původně jsem chtěla jen odvést pozornost a pak někam utéct... ale když vidím ten nechutný úsměv na mužově tváři... Zabíjení mu dělá radost. Takový si nezaslouží žádný soucit.
Orel zatne spáry a jeho silný zobák začne odvádět velmi efektivní práci.

Ale je tu ještě jeden prolém. Velitel je stále bojeschopný a dává se do pohybu. Rychle couvám na druhý konec místnosti, než kde se nachází čarodějnice. Tak trochu doufám v její pomoc, takže se od ní snažím odvést pozornost a zároveň se snažím udržovat vzdálenost mezi mnou a velitelem co největší.
Někdy během couvání také uvolním orla z jeho aktuální činnosti a pošlu ho zase do vzduchu. Už tu byl moc dlouho a já nechci, aby se mu něco stalo, kdyby jej ten muž dokázal setřást. Okrajově si ale spojení udržuji, kdyby byl potřeba druhý nálet.

Když už je velitel jenom pár kroků ode mě, zkusím osvědčenou fintu.
"Za tebou!" Vykřiknu s ani ne moc hraným děsem v očích. Pokud se otočí, mám v plánu se kolem něj zkusit rychle prosmýknout - druhou stranou než na kterou se bude otáčet. Pokud se neotočí, tak už jen doufám v něčí pomoc a jsem připravená uhýbat.

Bitva u Stodoly

Letící čepel krytá kořalkovým manévrem najde svůj cíl a to přesně. Koutkem oka utěšeně zpozoruji, jak žoldnéř klesá v kolenou a mé ruce vyšlou dvě další smrtící čepele k dalšímu muži. Neúspěšně.

Plány se rychle mění a žoldnéře, kterého jsem se jal rozpárat už si zamluvil náš psí společník. Naopak žoldnéř u kterého jsem čekal, alespoň minimální rozhozené letícími noži se na můj vkus rychle oklepal a já jen tak tak vykryji ránu tesákem. Až mě z toho zabrní ruka. Chlap proti mě nejenže má sílu, ale není to ani žádný neohrabanec. Proběhne rychlá výměna několika seků a bodnutí. Ani jeden z nás nehodlá ustoupit. Nakonec mě jeho zákeřná rána donutí udělat piruetu a zaklínit oběma zbraněmi jeho čepel. Zpočátku to vypadá na pěkný zápas v přetlačované, ale situace se vyvrbí úplně jinak. Kombinace kořalky a rychlých pohybů způsobí, že se mi pěkně navalí a žoldnéřův obličej postihne nechutný a hlavně vydatný plivanec.

Nebojuji čestně už z principu, nejsem rytíř a tak využiji situace, kdy se žoldnéř instinktivně snaží vyhnout zvratkům. Přehmátnu tesák nechám jeho zbraň sjet po čepeli a překvapenému žoldnéři s úkrokem v bok protnu hrdlo. Povede se a i on mě obdaruje porcí svých tělních tekutin. Přivřu oči a teprve, když rozetnutá krkavice stříká jiným směrem ,si odplivnu.

Rukávem si otřu zakrvácený obličej, abych právě spatřil Guilerma, jak vrhá obouručák po veliteli a nějaký orel se snaží odnést příliš velké sousto. Vzhledem, k tomu že všichni kolem jsou mrtví a Guilermově sice atleticky zajímavému, ale dost pravděpodobně neefektivnímu manévru, nedávám moc šancí se i já rozeběhnu směrem do stodoly. Dýka opouští moji ruku v momentě kdy vbíhám do stodoly a míří na velitele.

O melouny boj!

odkaz

Akce se dost rychle rozjede. Jak Atti tak i ostatní se vrhnou do boje. Popravdě nemám moc čas sledovat ostatní a tak se zaměřuju na své cíle vpravo. Moje finta s odstřelení velitele nevyjde, ale není čas příliš plakat nad nepovedenou akcí. Místo toho rozjíždím divoký vír smrti. Chlápci nejsou žádná ořezávátka, ale my stejně nemáme moc na výběr. Prázdná kuše však svůj cíl zasáhla.
Rychlý kryt, zvonivý zvuk oceli, úhyb, sek. Rychlé stáhnutí, sek rubem, stažení, překrok a přísun úder hruškou meče do obličeje nepřitele. Setrvačnost švihu obouručky využívám k dalšímu rubovému seku na druhého nepřítele. Rubový sek a dlouhá těžká čepel přesekává žebra.
Periferním viděním zahlédnu druhého útočníka. Kryji rychlou parádou a vytočím se jako baletka v piruetě a dlouhá čepel najde svůj cíl. Chlapa na zemi dorazím. Vidím jak Luigi cupuje nepřítele, dalším bodem umrtvím i jeho aby měl Luigi "volné ruce" tedy spíše v jeho případě prázdnou mordu.

Bohužel Rikku stále drží chlapík s nožem pod krkem. Než se však k němu dostanu, Ričin tatík zachrání situaci a šmejdovi co ohrožuje jeho holčičku vezme život. Prostě otcovská láska hory přenáší a zmrdům krky podřezává. Trochu mě zamrzí, že jsem nemohl být za hrdinu já, ale co už, hlavně, že to fotřík zvládl.

"Děvče vem tatíka a schovejte se do baráku."

Pak se rychle otočím a vidím jak je ta otravná knihomolka pod útokem, co hůř pod útokem velitele, který přežil moji fintu. Je to trochu naprd, jsem dost daleko. I když je ale dost otravná nemůžu ji nechat umřít. Kurva! Kurva! Kurva! křičím v duchu a pak udělám to jediné co mohu. Rozpřáhnu se a mrsknu svůj obouručák, neživím naději, že bych zasáhl čepelí, ale přeci jen tři a půl kila vržená hovadem jako jsem já trochu rozhodí fazonu a soustředění.

"Luigii běž! Trhej!"

Zařvu na parťáka a pak tasím svůj Katz a terčovou dýku. Utíkám za psem abych sundal hlevně velitele ohrožující Wynn a případně dorazil chlapíka co si hraje s ptáčkem.

ELEANOR

"Teší ma Eleanor. Poďme si zobrať naše veci a vyrazíme." Povedal Hakim a spoločne ste sa vybrali chodbou von. Derick celý čas sledoval stopy a snažil sa zistiť, čo presne sa stalo. Stopy koňa a psa našiel na zadnom dvore hradu ľahko. A po krátkom rozhovore so strážami ste mali o niečo lepšiu predstavu čo sa pred pár minútami stalo.

Jeden zo strážcov.
"Áno, najprv vyšli nejaký chlapi. Pekne nebezpečne vypadajúci. A za nimi potom taká zvláštna skupinka. Obrovský svalovec a nejaký mladý s farebnými vlasmi."
Druhý strážca.
"Áno, najzvláštnejší tam bol ten elf, tých tu v meste často nevidieť. Zatial ešte majú vstup povolený, ale však viete, trochu to teraz s elfami škrípe."

"A ešte s nimi boli tri ženy. Hovorim vám, jedna krajšia ako druhá, ale tú ktorá šla na koni som nevidel. Mala sklopenú tvár a vyzerala že spí, alebo niečo také."
"Ja si už viac nepamätám, viete premelie sa tu hrozne veľa skupín odkedy sa začal hon na čarodejnice."


Hakim sa poďakoval a spoločne ste prešli cez bránu preč. Počas toho, ako ste sa približovali na hlavnú cestu v meste, tak Derick zhodnotil situáciu.
"Čarodejnica musela byť zranená a cez chodbu prešla len tak tak. Krvácala. Ak si ju stráže nevšimli, tak sa možno kúzlom premiestnila inde, alebo bola neviditelná, alebo ... bola na koni s tou druhou skupinou."

Na to mu odpovedal Hakim.
"Ak ju máme nájsť, musíme najprv vypočuť tých, čo ju videli naposledy. Poďme sa prichystať na cestu a vyrazíme okamžite."

Potom sa pozrel na Eleanor a povedal.
"Ooo a skoro som zabudol. Toto je Eleanor, pôjde s nami."
"Načo nám bude?" Ozval sa jeden z bratov.
"Pretože vy ste všetci hnusní a nedá sa na vás pozerať. Na druhú stranu na Eleanor by som sa dokázal pozerať celý deň." Povedal Hakim a zvodne sa na Eleanor usmial.
"Tamto je Derick, najlepší stopár v celej krajine. Ten protivný je Sid, ale ver mi, s mečom to vie lepšie ako ten najlepší šermiar v krajine a náš najmladší brat Elis, s lukom dokáže trafiť mincu na sto krokov."
"Vieš aspoň variť?" Opýtal sa protivný Sid Eleanor.

Potom Hakim nariadil.
"Derick, skoč k mestským bránam a zisti, či taká skupinka už opustila mesto. Predpokladám že áno, ale pre istotu sa Sid skoč poobzerať po blízkých hospodách, či ich tam nenájdeš. Elis, priveď kone a ja s Eleanor pôjdeme po zásoby. Stretneme sa pri bráne za hodinu."

BOJ O ČARODĚJNICU

Luiggi trhej! Zaznelo ako prvé a veľký pes na nič nečakal a rozbehol sa do útoku. Guilermo namieril svoju kušu na hlavu velitela a vystrelil. Velitel uhol hlavou aj celou hornou časťou tela a podarilo sa mu tak šipke uhnúť. Keď uvidel kušu, už bol pripravený na úhyb.
Guilermo na nič nečakal a veľkú kušu hodil po chlapíkovi, ktorý sa plížil z prava. Ten dal pred seba ruky s mečom, aby sa bránil, ale podcenil váhu kuše. Narazila doňho tvrdo a on musel ustúpiť o niekoľko krokov, zatial čo si chytil poranenú ruku a na tvári sa mu objavila bolestná grimasa.

Guilermo si všimol zápasu, ktorý práve viedol Luiggi. Ale nebolo to s chlapom, ktorý stále drží Rikku v zajatí. Pretože keď Luiggi bežal do útoku, do cesty mu skočil iný chlap, aby kryl svojho zaneprázdneného kolegu. (číslo 7)
Luiggi tak automaticky skočil po ňom. Bol to veľký chlap a do Luggiho tlamy nastavil drevenú násadu svojej sekery. Luiggi zakusol a začal trhať.

Guilermo sa pustil do boja s dvoma chlapmi. Obouručním mečom začal máchať takou silnou, že ak niektorí z nich sa bránil svojou zbraňou, tak ich náraz odhodil niekoľko krokov.



Medzitým Atti. ktorý sa rozbehol podobným smerom ako Guilermo hodil po jednom chlapovi láhev. Mieril presne na hlavu a tak bojovník len rukou odbil láhev bokom. Potom sa zastavil a z ruky mu spadla zbraň, pretože mal v hrudi zapichnutú dýku. Attiho menéver vyšiel perfektne a bojovník si ani nevšimol, že po láhvi naňho letí dýka. Zachrapčal a padol na koleno.
Ďalšie dva dýky leteli smerom na druhého nepriateľa. Leteli presne, ale on už bol pripravený, pretože videl ako práve Atti sundal jeho kamaráta. Mršne sa letiacim nožom vyhol a s krikom sa rozbehol do útoku.

Atti videl ako Guilermov pes práve vytrhol chlapovi sekeru z ruky a s ostrými tesákmi sa vrhol do zbesilého útoku. Zakusol sa chlapovi do ruky a ten mal čo robiť, aby sa udržal na nohách.

Atti ale mal vlastné problémy, pretože bojovník (č.5) už bol pri ňom a začal sa boj. Atti je rychlý a mršný, ale na jeho prekvapenie, rovnaký bol aj jeho protivník. Ani jednému nešlo o hrubú silu, ale o presnosť útokov.



Medzitým sa Sithiel rozbehol doľava. Odněkud vytiahol dlhý tekný meč. Netušíte odkial, pretože určite by ste si taký dlhý meč všimli, keby ho mal len tak v puzdre. Jeho čepel svietila modro a rovnako z nej vychádzal modrastý dym. Sithiel sa tak bez zaváhania postavil dvom protivníkom a pekne si ich držal od tela.

Wynn sa stiahla dnu do stodoly, kde ticho sedela čarodejnica v kope sena. Wynn sa sústredila, ale zdalo sa, že sa nič nedeje. Žiadne kúzlo ani zbrane, ktoré by ju ochránili. A bolo už načase, pretože velitel druhej skupiny spoločne s jeho pravou rukou (č.3) si to svižným krokom kráčaju priamo dnu do stodoly. Nikto im nemohol zabrániť vstúpiť dnu a tak sa Wynn ocitla v pasci proti dvom ozbrojencom.

Velitel pozrel na čarodejnicu a potom na Wynn. Ukázal na ňu prstom a nariadil svojmu vojakovi.
"Zabi ju." Ten sa usmial a vybral sa priamo na Wynn. A vtedy sa stalo niečo nečakané. Do stodoly vletel obrovský vták. Orol s rozpätím krídel tri metre, vletel dnu ako strela a pazúrmi sa zabodol chlapovi do zad. Zobákom ako ostrým nožom začal trhať jeho krk zozadu a chlap nemohol nič, len vrieskať a snažiť sa vtáka zo seba dostať.


Vonku sa Guilermov meč stretol s rebrami protivníka. Ťažký meč mu s ľahkosťou prerazil všetky rebrá a zaboril sa do mäsa. Protivník odletel ako hadrová panenka a za letu rozhadzoval vnútornosti na všetky strany. Druhý chcel hneď zaútočiť, ale prekvapila ho Guilermova rýchlosť s tak ťažkým mečom. Guilermov úder ho zrazil k zemi, ale nemal šancu sa postaviť. Guilermo priskočil k nemu a zapichol ho svojim mečom. Čepel prešla skrz jeho hruď a zabodla sa do hliny na desať centimetrov.

Presne v tom momente Atti dokázal prechytračiť svojho protivníka a v rýchlej otočke mu preťal hrdlo svojím tesákom. Attiho tvár, krk a aj oblečenie postriekala horúca krv.

Neďaleko od vás už stál Sithiel nad dvoma telami a dvoma hlavami oddelenými od seba. Jeho modrý meč zmizol rovnako ako sa objavil.

Tento pekný začiatok večera dotvára Luiggi, ktorý práve trhá tvár jedného chlapa na kusy. Ten sa už nehýba a z krku aj tváre mu vytekajú galóny krvi.

"Zabijem ju!" Kričal, teraz už vystrašený chlap, ktorý vytiahol kudlu a priložil ju Rikke na krk. Nestihli ste ani premýšlať, čo urobíte a chlap sa s prekvapeným vyrazom vystrel na zemi. Za ním stál starý muž s krvavým nožom v ruke. Nebol až tak starý, ale vyzeral akoby práve vyliezol z hrobu. Choré unavené oči a vychudnuté telo. Vyzeralo to tak, že vyliezť z postele mu zobralo úplne všetky sily a Rikka ho hneď objala a držala na nohách.
"Otec! Ďakujem, ale musíš sa vrátiť do postele." Zakričala na neho Rikka a ledva držala starého muža na nohách.


Wynn sa nepodarilo privolať na pomoc iné zviera. V okolí už nič iné nebolo čo by to stihlo včas a kone boli uviazané. Chlap stále bojoval s obrovským orlom a velitel sa s vytaseným mečom rútil na Wynn. Bol od nej už len zopár krokov a mal v úmysle ju zabiť.

Žoldácká férovka

"Mám svý světlý chvilky. Ale náš elfskej bručoun taky dost pomohl." píchnu prstem k efovi, který se vzápětí začne opět chovat, jako totální vůl. A to jsem ho začínal mít poměrně rád. Guilermo situaci řeší a já tak nějak nemám náladu se do toho plést. Pořád spoléhám na jedovou pojistku a na to, že čarodějnice si netroufne udělat něco mě nebo někomu ze skupiny.

S lhaví ruce se tak povaluju v seně a sleduji všechny okolo. Napružený Luigi a rachot padajících věcí z tácu mě uvedou do pozoru. Vyvalím se z kupky sena a s kudlou v ruce se zařadím pod guilermově boku. Ono není těžké uhodnout, který hajzl po nás jde. Královští by už dávno vyřvávali něco o králově vůli a hněvu. Zamžourám na obklíčení a povzdechnu si. Tušil jsem, že je ještě potkáme, ale nečekal jsem to tak brzo.
Rychlá a jednoduchá matematika. My jsme bojeschopní tři, Wynn nevypadá jako bojovník, Rikka jakbysmet, ale kartami by mohla zamíchat čarodějka.
"Beru střed." prohodím polohlasem k našemu vazounovi a vytáhnu jednu z kudel za opaskem.
V momentě, kdy vyletí šipka z kuše směrem k veliteli se rozebíhám. Jako první na ráně je nejbližší žoldnéř (č.6). Kameninová láhev opíše oblouk jeho směrem a hned v závěsu letí stejným směrem i kudla. Pálenkový manévr má za účel rozptýlit, buď musí uhnout nebo to odrazit, a tehdy přijde na řadu letící nůž.

Další dva nože, poletí směrem k dalšímu žoldnéři (č.5) a nehledě na to jestli zasáhnu či minu, se s tesákem v ruce a dýkou v druhé vrhám na posledního žoldnéře (č.7). Mým záměrem, je dostat se za obklíčení a udržet pozornost oněch tří nepřátel na sobě. Tak nebudou mít přehled o okolní situaci, ale já ano.