Přátelská setkání

Uvelebený ve stodole je mi docela dobře. Nabitá těžká kuše mě vcelku uklidňuje a nic co by mělo zavánět nebezpečím nepozoruju. Rikka mě pobaví poznámkou o bordelu, vzhledem k tomu kde už jsem všude v životě živořil, přijde mi suchá stodola jako přinejlepším dobrý standart. Tatík co nemá rád cizince je už jen takovou klasickou třešničkou na dortu. O to víc mě Rikka láká - fotříkovy pod nosem. V duchu se svým chlípným myšlenkám musím smát. Když však ještě ze svých sladkých úst vypustí ještě to kouzelné slovo "pivo", vím s jistotou, že tuhle dívku prostě chci.
Zatím co se zaobírám tématy jako jsou - nemravnost, Rikka, seno, pivo, dohasí si to elf s Attim. Atti dopředu upozorní a dělá dobře.

"To spíš bych z tebe udělal špíz."

Prohodím na oplátku na jeho hlášení ať ho nepřetáhnu. Pak se Atti pochlubí co všechno zrekvírovali a podá mi "něco k pití".
Přihnu si a říhnu.

"Jste skvělí, chlapy pěkná práce. Že já jsem těm neměl jako zásobovače, k rekvírování máš vlohy."

Mezi tím elf svázal čarodějnici. Jen zakroutím hlavou.

"Jako nevěděl jsem, že ji sebou táhneme jako zajatce. Nevím proč bych měl končit jako žalářník. Je mi vcelku u prdele a ani ji nechci ani mlátit ani šoustat. Seru na její čarodějnické společenství a seru i na krále a jeho bandu. A jestli bude chtít jít do prdele držet ji nebudu. Navíc ji hlídám já tak buď tak laskavej a neser se do toho."

Ještě bych mu mohl připomenout, že několikrát se na ni chtěl vykašlat a teď má nejvíc starostí, aby neutekla. Nechám si to ale pro sebe a místo toho čarodějnici zase rozvážu. Když vidím jak je vyplašená jen si povzdychnu. I když mi není sympatická ostatně jako žádná čarodějnice, přeci jen jí povím:

"Uklidni se, kašlu na tebe, nic se ti nestane, jestli máš potřebu zdrhnout, klidně zdrhni, nebudu ti bránit, nevzali jsme tě jako zajatce. Ale i přes to by bylo přinejlepším slušnost, nám pomoci, když už jsme si tvou záchranou udělali dost problémů. Je to na tobě."

Je to oznámení spíš za sebe, protože za ostatní mluvit nemůžu. Každopádně předpokládám, že když z ní nic nedostali ve vězení kde ji měli jako zajatkyni, jít stejnou cestou je dost kontraproduktivní. A pokud zdrhne ... aspoň bude o starost míň. Navíc v tom stavu v jakém je, by se asi moc daleko nedostala.
Pak se dostaví i ta malá knihomolka a přinese docela dost jídla. Aspoň že tak. Přinesla však sebou nejen vak jídla, ale i něco horšího. První si toho všimne Signore Luigi, ostatně jak by se dalo čekat. Zježí se a zle zavrčí. Ještě ani nestačím říct... A kurva.. a už slyšíme tříštění se keramiky a padající tác. S kuší připravenou v ruce a s Luigim u nohy vyrazím ze stodoly. Hned chlapíky poznám. Teď, ale nejsme v žaláři obklopeném královskými strážemi a taky mi je jasné, že teď nastane masomlejn. Jsem na to připraven. Už minule jsem to bral jako potupu, že tihle týpci mi vyhrožovali a odešli po svých. Seru už i já na nějaké vyjednávání a oni od pohledu taky. Kývnu tedy na Attiho a ostatní.

"Tak jdeme na to, vemte to zleva. Luiggi trhej!"

Ukážu na chlapa (č.8) co drží Rikku, Luigi ví jak zneškodnit nepřítele, který drží rukojmí. Většinou to doprovází hodně křiku, trhání svalů, šlach a nakonec hrdla. Já však v témže okamžiku zamířím těžkou kuší do ksichtu přibližujícího se velitele (č.4) a vypálím šipku, kterou mu chci prošpikovat tu jeho debilní hlavu, kterou vymyslel, že nás ojebe. Zásada prvně zlikvidovat velení, je ve mě zakódovaná ještě z vojančení.
Prázdnou kuši pak vší silou vrhám po prvním chlapíkovi vpravo (č. 10) a s obouručním mečem začínám vířit tanec smrti, pěkně postupně zprava do leva. Napadnout toho druhého zprava (č. 9), vyvést z míry, zabít toho co to schytal prázdnou kuší (č. 10), než se vzpamatuje. Pak druhého (č. 9), doufat, že Luigi zaměstnal třetího (č. 8), uklidit Rikku, dorazit třetího atd...

PRVNÍ BOJ

Farmu, o ktorej vám Rikka hovorila ste našli všetci. Je to asi hodinu cesty od mesta a nieje to ničím zaujímavá farma. Jeden dom, vedľa neho stodola, v ohrade nejaký dobytok a nič viac. Rikka ukázala Guilermovi kde sa môže v stodole zložiť. Spoločne položili čarodejnicu do kopy sena a ona si tak mohla konečne ľahnúť. Zdá sa, že spí.

Zatial čo sa Guilermo snažil pripraviť na možné problémy, Rikka pobehovala okolo a robila rýchlo poriadok.
"Prepáč, že je tu taký bordel, nečakala som návšťevu. A ... do domu vás zobrať nemôžem, je tam môj otec. On, je chorý a nemá rád cudzincov. Skočím dovnútra pre nejaké jedlo a myslím, že máme aj pivo. Postarám sa o otca a som tu."
Povedala Rikka, usmiala sa na Guilerma a odišla do domu.

O hodinu neskôr sa pred stodolou objavil Atti a Sithiel. Dupot koní počul Guilermo už nejaký čas, takže bol v strehu a Luigii tiež, ale svojich nových parťákov hneď rozpoznal. Kone sú zdravé a osedlané. Sithiel z jedného z nich zoskočil a hneď sa išiel pozrieť na spiacu čarodejnicu.
"Ty si ju nespútal? Chceš skončiť ako ten tlustý žalárnik?" Opýtal sa Guilerma bez emócie v hlase. Na to si hneď kľakol k nej, zobral kus špagátu a zviazal jej ruky za chrbtom. Na to sa dievča prebralo, prezrelo si vás všetkých a hneď sa vydesila. Zatlačila sa hlbšie do sena, ale nemala už kde viac cúvnuť od Sithiela. Ten sa len postavil, chladne na ňu pozrel a išiel naspäť ku koňom.
Dievča na vás vystrašene pozerá, ruky za chrbtom zviazané, ale nič nerozpráva.

O chvíľu na to dorazila na farmu aj Wynn. Očividne unavená, sa drobná Wynn strácala pod ťažkým nákladom, ktorý zabalila. Ale zvládla to a konečne je tu.

Rikka sa celý čas neobjavila, ale práve teraz sa otvorili dvere domu a ona vyšla von aj s tácom plným jedla a pitia. Bohužial si na tom už nepochutnáte, pretože vás hneď zaujal silný rachot tácky a džbánov, ktoré sa rozbili o podlahu.
Keď ste sa obzreli za Rikkou, uvideli ste, že ju zozadu drží veľký chlap za krk a ruku jej láme za chrbát. Rikka vykríkla.
Hneď na to ste si všimli ďalších, ktorí sa vynorili z poza domu a z lesa. Sledovali vás už predtým, alebo sledovali len Wynn, ktorá išla samotná?

"Ale ale ale. Budem hádať, tá žena čo máte v stodole, nemá nič spoločné s čarodejnicou, po ktorej vyhlásili pátranie, že? Poznám, keď mi ľudia lžou a vy dvaja, ste pekne kecali."
Velitel skupiny ukáže na Wynn a Attiho, ktorí sa veľmi nezhodli, keď si vymýšlali historku v mučiarni. A hneď vám je aj jasné, že kto vás to prepadol. Je to tá istá skupina, ale o niečo väčšia.


Všetci majú vytasené zbrane a na tvárach výrazy, ktoré hovoria, že sa tešia na boj a zabíjanie.
"Teraz si ju od vás preberieme."
Postupne sa všetci začali približovať a stále počujete Rikku ako stoná od bolesti.

Co nám tu chybí?

Ano tohle rozhodně nebyla inteligentní otázka a i když jsem tu otázku nedopověděla král mně provrtává pohledem protože teď rozhodně nemá náladu poslouchat neinteligentní otázky od kuchařky. A nyní je opravdu jasné že jsem jejich kuchařka protože nikdo jiný by se tak hloupě neptal, naštěstí jeden z bratrů Strapiovců se představí podobně jako hospodě a tak se následně zaměří na ně.
Měla jsem je nechat mluvit jen mi přišlo zvláštní že se jim to podařilo ... za to může ta tréma. Tedy ne že by to zde někdo pochopil.
Potom se ukloníme a jdeme do vedlejší místnosti a potom ještě dál než nakonec zamíříme do podzemí kde dojdeme až k těžkým dveřím za kterými je mučírna a také ta čarodějka.
My se máme pokusit uspět tam kde oni selhali, to nebude tak těžké nenasadili laťku zrovna vysoko.
Skloním hlavu k zemi a dívám na své prsty než si pro sebe povzdechnu, ale já jsem jen kuchařka zatím co vy jste přesvědčeni že víte co děláte. Přešlápnu a potom začnu kreslit prsty po zemi jisté obrazce zatím co čekám až budeme moci jít dovnitř. Je nám však řečeno že dveře jsou zavřené protože mezi mimořádné schopnosti toho kdo nás sem dovedl patří sdělovat nám naprosto zjevné věci než nakonec začne bušit na dveře. Věděla bych jak se dostat přes ty dveře ovšem to se nabídnou bratři Strapiovci že se tam prosekají. Takže se posadím na zem, spojím ruce okolo sukně a čekám až se tam prosekají.
Jsem si jistá že jí bych to zvládla rychleji. Tedy ne prosekat se dovnitř, ale propálit.
A když se konečně dostaneme dovnitř tak zjistíme že je tam místo zmíněné čarodějnice nějaký tlustý vysvlečený chlap, zřejmě žalářník. Ucítím zápach potu, krve, hniloby a jeho vlastní stolice, zvedne se mi žaludek a to stojím u dveří. Je jasné že je mrtvý a je jasné kdo ho zabil a tak přešlapuju u dveří a snažím se nepozvracet. Vzniklý křik mi také nedělá dobře, ale chápu to ten žalářník má štěstí že už je mrtvý jinak by ho jistě teď zabil. A potom zakřičí na bratry Strapiovce že mají nový úkol najít tu čarodějnici, jeden nich se už do toho pustí a brzy se dozvím že tu nejspíš bylo víc lidí možná nejsme jediní které sem pustili.
Jenomže osoba která by nám to mohla říct je mrtvá ...
Opět se podívám jeho směrem a zvedne se ve mně další vlna nevolnosti, potom mně někdo z nich osloví. Ano už v hospodě na mně působili docela schopně a tak mu odpovím.
„Vlastně jediný důvod proč jsem s tímto vším souhlasila jste byli vy, takže samozřejmě jdu s vámi. A já jsem Eleanor, mohli bychom jít prosím někam kde je o něco lepší vzduch?“

Přípravy na cestu

Jakmile se ocitnu sama, zamířím rychlou chůzí nejdříve do bytu svého bratra. Je to malé stavení uprostřed města. Uleví se mi, že není doma. Nejspíš ještě vysedává v té hospodě, kde jsme se měli sejít. Taky jsem tam teď měla být. Čelo se mi orosí studeným potem, když si vybavím co všechno se od té doby stalo... a ta situace v žaláři. Takový kousek od takovýho maléru... A opravdová čarodějnice...
Zatřepu hlavou a vrhnu se k psacímu stolu. Musím se něčím zaměstnat a nedovolit si čas na panikaření. Rychle naškrábu vzkaz... Nedělej si o mě starosti, na pár týdnů zmizím z města. Budu v pořádku. Wynn
Schválně vynechávám všechny podrobnosti. Stejně mu to nejspíš dojde, až uslyší kam král verbuje. Ale v tu dobu už chci být hodně daleko, aby mě nemohl jen tak přitáhnout zpátky. Jeho ochranný komplex staršího bratra byl někdy fakt otravný.

Rozloučení s mistrem Thomasem nakonec taky přehodnotím, a do jeho kanceláře položím jen o něco delší vzkaz. Uvedu i kam jedu a proč, a že se vrátím co nejdřív to půjde a přivezu všechny zápisky.

Potom už letím na ubytovnu do svého pokoje. Do vaku napěchuji teplou deku, brk s kalamářem a sáček s uhlíky na psaní a rychlé náčrtky, dva zápisníky, náhradní oblečení, věci na šití a pár záplat na rychlé opravy oblečení, mýdlo a všechny své peníze. Zabalím i jednu tuniku s kalhoty navíc pro čarodějnici, které mi přijdou, že by jí mohly dobře sedět a vezmu deku i pro ní. Přes sebe hodím cestovní plášť a okolo pasu opasek, na který připnu menší dýku. Po chvilce váhání sáhnu po knížce, pojednávající o historii čarodějnic... po dalším váhání jí zase odložím s útrpným výrazem v obličeji. Nemůžu si dovolit tíhu na víc. A stejně to znám nazpaměť.
Následuje cesta do spižírny a kuchyně. Zabalím s sebou mouku, brambory, vezmu i nějaký čerstvý chleba na následující dny. Potom sahám po sušeném masu a vezmu i pytlík sušeného ovoce. Do sáčku si vezmu směs se sypaným čajem, hrníček, měch na vodu a misku. Vše házím do vaku na zádech.

Do stáje dorazím celá zplavená pod tíhou svého zavazadla. Nicméně, žádného ze zdejších koní nepoznávám. Kůň mistra Thomase tu není. Zakleju. Tak nějak jsem doufala, že to už na vlastních zádech nepotáhnu, ale netroufnu si půjčit žádného jiného koně. Zrak mi ale padne na sedlovou brašnu. Jen se rychle rozhlédnu. Nikde nikdo. Přehodím si jí přes rameno, a na její místo načmárám rychlý vzkaz - vrátím! - a budu doufat, že Atti bude při zajišťování koní víc úspěšný.

Přes bránu se nakonec dostanu v pořádku, i když se mi svírá žaludek nervozitou. Vojáci čarodějnici už očividně hledají. Vážně právě porušuju zákon? Já? Ale zákon tentokrát nedělá správnou věc. Jak je možný, že nikoho nenapadlo, že nejlíp je k princátku dovede právě čarodějnice? A to ne tak, že se budu snažit vymlátit z ní duši, ale prostě jí lidsky vyslechnout? Vždyť chtěla očividně spolupracovat.

Odbočím na východ a hledám stavení, které by vypadalo jako to, o kterém Rikka mluvila. Nakonec skutečně na farmu narazím. U žlabu jsou přivázaní čtyři koně. Páni.
"Haloo, jste tu? Rikko?" Jakmile zahlédnu někoho ze skupinky, ulehčeně si vydechnu a hned mířím dovnitř.
"Koně jsem nesehnala, ale koukala jsem, že byl Atti úspěšnější." Shodím z ramen vak plný jídla a začnu vše přerozdělovat. Na dno sedlových brašen dávám těžké věci jako jsou brambory, mouka, maso. Na vrch naskládám chleba a deky. Ve vaku tak zůstanou základní potřeby na vaření a oblečení.

"Na. Oblíkni si to. Je to čistý a zhruba tvoje velikost." Podávám čarodějnici oblečení. "Mám pro tebe na večer i deku."
Potom se otočím na ostatní. "Měli bychom vyrazit hned. Ve městě už jí hledají.."

NĚCO CHYBÍ

ELEANOR

Keď si sa ozvala pred kráľom, všetky oči padli na teba, ale našťastie si otázku nedopovedala. Kráľ sa absolútne netvári príjemne a prevrtáva ťa pohľadom. Ale velitel bratov Strapiovcov zasiahol.
"Vaše veličenstvo, my sme bratia Strapiovci a my vám princa prinesieme." Potom sa zahľadel na princeznú a dodal.
"A ruku vašej jasnosti príjmem s úctou."
Ostatní bratia nemajú žiadne námietky a zdá sa, že už je vopred rozhodnuté, kto si vezme princeznú za ženu.

Bratia sa následne uklonili a bez ďalších otázok ste spoločne následovali kráľovského posla, ktorý vás zaviedol do vedlajšej miestnosti. Prešli ste ešte niekoľkými miestnosťami a chodbami až ste sa dostali do dlhej chodby, ktorá postupne klesala do podzemia.
Keď ste prišli pred ťažké dvere, váš sprievodca vám oznámil.
"Za týmito dverami je mučiareň a áno, držíme tam čarodejnicu, ktorú sme zajali. Kedže sa nášmu žalárnikovi nepodarilo z tej potvory dostať nič konkrétne, máte aj vy možnosť si s ňou ... pokecať. Aj keď ja osobne by som ju už dávno popravil."

Zaprel sa do dverí, ale tie nepovolili. Skúsil to ešte raz, ale bolo jasné, že dvere sú zamknuté.
"Tieto dvere sa nemajú zamykať."
Následne začal búchať päsťou na dvere a kričať na mŕtveho žalárnika.
"Heeej! Heeeej otvorte! Ste tam?"

Takto to skúšal nejakú dobu a keď sa nikto neozýval, bratia Strapiovci sa ponúkli, že sa cez dvere dobijú dnu. Kráľovský posol im na to kývol a tak sa začali bratia presekávať cez masívne dvere. Trvalo im to nejakú dobu, ale nakoniec ste sa všetci dostali dnu. Na zemi ste uvideli mŕtveho tlusťocha s holým zadkom. Do nosa vám udrel smrad smrti, potu, zaschnutej krvi, hniloby a hlavne moči a hoven.

Čo bolo ale viac alarmujúce, bola absencia čarodejnice, po ktorej tam ostali len prázdne reťaze. Výraz na kráľovskom poslovi vypovedal, že to vôbec nieje dobré.
"Poplááááách!! POOOOPLAAACH!"
Začal kričať, keď vybehol von na chodbu a do niekoľkých sekúnd sa tam zišla celá čata vojakov.

"Hej vy!" Zakričal potom na vašu skupinku.
"Nájdite tú čarodejnicu! Nenechajte ju uniknúť! Kráľ vám za ňu zaplatí."

"Áno, Derick už na tom začal pracovať. Je to najlepší stopár, akého zoženiete." Ozval sa velitel Strapiovcov.
Medzitým niekto odomkol dvere do chodby, ktoré Atti zamkol, Derick drepol na zem a zhodnotil situáciu.
"Z tamtej miestnosti, kde mala byť čarodejnica, vidím v prachu stopy. Niekto za sebou ťahal pravú nohu, aha tam sú kvapky krvi a vedú von. Tu spadla na zem, podľa odlačku dlane tam v prachu to bola žena. Prešlo tadeto hrozne vela ľudí, ťažko povedať či jej niekto pomáhal, ale nieje to vylúčené."

Velitel Strapiovcov sa potom ešte otočil na Eleanor a opýtal sa.
"Takže, ideš s nami, alebo chceš ísť na vlastnú päsť? Ale s nami budeš viac v bezpečí, my sa o teba postaráme. Ja som Hakim." Aj keď sú bratia docela špinavý a zišla by sa im kúpeľ, Hakim na teba pôsobí ako gentleman a máš pocit, že nikto z nich nemá v hlave úplne nasrané.

Nákupy a odjezd

"Atti." představím se Wynn. Nakonec se naše skupina dohodne na první možnosti. Zběžně od Rikky zjistím, kde leží jejich farma. Nakonec se obrátím na Elfa. "Asi budu potřebovat pomoct." přiznám a v odpověď se mi dostane krátkého přikývnutí. Jsem překvapený ? Ano. Mám ho tím radši ? Ne.
Za branou se odpojím i s elfem od skupinky. Rychlým krokem zapluji do boční uličky a rychlým krokem to štráduju až k hospodě U Vyschlé tresky.
Otevřu dveře pajzlu a přejedu očima místní štamgasty. Polovina z nich je tak zhulákaná, že chrápe na stole a druhá řeší světová témata.
Zamířím rovnou k výčepu, kam plácnu převázaný balík.
"Dvě piva a odečti mi to z donášky." zašklebím se na hostinského. Říkáme mu Klička a pokud se chcete něčeho zbavit, tak on je na to nejlepší. Sice to prodáte pod cenou, ale zase se na nic neptá.
Balík i s hostinským zmizí za zavřenými dveřmi. Po chvíli se vrátí a na pultě se objeví dva korbele a měšec s nějakým tím drobákem.
"Tu máš nazpátek. A pohni za chvíli zavírám lokál." zamručí.
Jeden korbel přihraji elfovi a svůj potrestám na jeden zátah. "Jdeme." řeknu polohlasem a s váčkem v kapse zmizíme na ulici.
Čeká nás jen pár korků do domu s průjezdem a pak několik dřevěných schodů. Zámek odemknu paklíčem, klíč je někde v nenávratnu.
Uvnitř jednoduše zařízené místnosti s dvěma postelemi, několika policemi a truhlou, započne balení. Torna, lano s hákem, houně, dvě deky stažené z postelí a cestovní plášť. Celý můj majetek v těchto pár drobnostech.
Rychle sednu na postel a přepočítám obsah měšce. "Není to moc, ale na něco to vystačí. Nakoupíme a jdeme pro koně." prohlásím a opět sviňským krokem vyjdu ven, ani nezamykám.
Následuje návštěva u různých obchodníků, troška handrkování, ale s naprdnutým elfem za zády se smlouvání poměrně daří. Seženu vše potřebné a narvu to do torny, případně se o zátěž podělím s elfem.

Cestou z nákupů přemýšlím, kde sehnat koně. Ze zamyšlení mě vytrhne klepnutí do ramene. Elfský společník pokynutím hlavy donutí můj pohled stočit na hospodu. Dneska nám štěstí přeje čtyři koně ještě neustájení stojí přivázaní před hospodou a místní pohůnek, který je má na starost, očividně dal přednost macaté děvečce, kterou teď przní v kupce sena.

Poprvé co se s elfem shodneme. Po tváři se mi rozeběhne široký úsměv a než bys řekl švec, tak jsme oba v sedle a každý držíme uzdu dalšího koně jako bonus. S větrem a křikem pohůnka v zádech, uháníme k nejbližší bráně. Naštěstí se pohůnkovi nepodařilo s kalhotami u kontíků vyhrabat ze sena moc rychle.

U brány nás čeká kontrola. Naštěstí hledají ženu, tak nás nechají jít. Jen v koutku duše doufám, že druhá skupina projela v pořádku.
Za bránou již, krokem jedeme směr farma. S elfem mlčíme. Cesta uběhne jako nic a já se čas od času otočím, zda-li nás nikdo nesleduje.
Když usoudím, že je vše v pořádku stočíme koně z hlavní cesty k farmě.
Koně uvážeme u žlabu a rozejdu se ke stodole. Sukem v prkně zkusím nakouknout dovnitř, ale vidím prdlajs, tak se rozhodnu zabušit na stěnu stodoly.
"Hej, tady Atti. Ne, že mě něčím přetáhnete. Jdu dovnitř. prohlásím a nakouknu. Nerad bych dostal od Guilerma obouručákem, byť jen na plocho. Přejedu pohledem situaci ve stodole.
"Máme koně, zásoby...a i něco k pití." zašklebím se a zamávám kameninovou flaškou. Sednu si na prdel na dosah do Guilerma, odšpuntuju flanděru a a zavdám si. Pak ji podám Guilermovi.
"Máme čtyři koně, ale myslím, že je už postrádají. Teda určitě je postrádají. Nějaký zásoby, převážně sušený, plátno, šití, lucernu, olej, pochodně a další hovadiny." pochlubím se úspěchem mise.

Cesta z města

Musím ještě přetrpět čarodějčino hysterické vyvádění, když se nechce obléci do gatí mrtvého žalářníka. Už v tuto chvíli tuším, že jsme se na celé "zachraňovací" martýrium měli vykašlat a čarodějnice mě bude jen srát. Ale co už není cesty zpět. Tak nakonec provezeme čarodějnici na mém koni ven z brány hradu a posléze i města.
Rikka navrhne, že se dočasně schováme u jejích rodičů, ne že by se mi to zamlouvalo, stavení v okolí by mohly být cílem následného prohledávání, ale snad se tu nezdržíme déle než bude nezbytně nutné. Tak jen pokrčím rameny a prohodím k Rice.

"No co aspoň poznám nového tchána a tchýni. Doufám, že mě představíš v tom nejlepším světle."

Když se nám podaří dostat se z města docela si oddechnu. Přidáme trochu do kroku ať jsme z očí co nejdříve. Když dorazíme na farmu budoucího tchána a tchýně obhlédnu si prostor, nejenom proto, že by se mohlo jednat o věno, ale taky abych měl přehled o příchozích. Pak se uvelebím ve stodole s dobrým rozhledem na cestu, kuší připravenou a čarodějku, která si konečně může odpočinout, tak abych ji měl na očích a pod kontrolou. Respektive ji jistil nedaleko ní uvelebený Luigii, který dostal povel hlídej.
Mám čas a tak se v klidu najím a zabafám z dýmky, kdo ví kdy bude ještě čas, tak toho využiji hned. Čekám dokud nedorazí ostatní...

Z MESTA VEN

Zatiaľ čo Wynn sa rozbehla k čarodejnici a spoločne s Rikkou sa ju stažili postaviť na nohy, Atti skočil zamknúť dvere a Guilermo skontroloval žalárnika. Zistil že je totálne mŕtvy. Tlusťoch bol do pol pása vyzlečený, ale Guilermo našiel jeho obrovskú košelu pohodenú neďaleko. Je tak veľká, že štíhle dievča sa v nej doslova utopí. Menej príjemné už bolo, keď chcel Guilermo tlusťochovi stiahnúť kalhoty. Do nosa mu udrel neskutočný smrad, pretože z žalárnika práve vytekal obsah jeho čriev. Skúsení bojovníci vedia, že je to po smrti celkom bežné.
Ale podarilo sa mu kalhoty stiahnúť ešte pred tým, ako by ich zašpinil.

Wynn sa snažila dievča obliecť do tlusťochových šiat, ale mala s tým trochu problém. Pri košeli sa zdráhala, ale nakoniec jej ju Wyn s Rikkou dokázali obliecť. Ale kalhoty nedokázali.
"Nie! NIE! Toto nechcem, toto nechcem!!" Dievča nevedelo stáť na vlastných nohách, ale aj tak sa dokázalo dostatočne brániť. V jednom momente keď sa jej Rikka snažila nohavice obliecť viac nasilu, tak z čarodejnice vyšla vlna mágie, ktorá vám spôsobila divný pocit. Všetkým vám naskočila husia koža a tak sa Rikka zľakla, že odhodila nohavice do rohu. Samotná košela bola dostatočne veľká, aby zahalila celé telo dievčaťa. Nohy sa jej podlamovali a pomohlo jej až Guilermove silné zovretie, kedy ju za košelu držal na nohách. Možno trochu pomohli aj vyhrážky.

Prešli ste do dlhej chodby a Atti za vami zamkol dvere. Chodba bola dlhá a dievča počas celej cesty spadla na zem asi tri krát a stále sa jej podlamovali nohy. Na tele sa jej niekde asi otvorila čerstvá rana, pretože jej z pod košele po stehne začala tiecť krv až na podlahu.

Vyšli ste von na zadné nádvorie. Slnko už začínalo zapadať a stráže sa prechádzali všade okolo. Na hradbách, po nádvorí a pri veľkéj bráne, ktorá vás mala vyviesť do mesta.
Guilermo skočil pre svojho koňa a psa zatiaľ čo ho ostatní počkali. Problém bol ale s čarodejnicou. Teraz už naozaj padala únavou a zdalo sa vám, že začína strácať vedomie aj keď stála na nohách. Musel ju pridržiavať Atti, pretože Sithiel to odmietol. Neviete čo má za problém, ale stále je mrzutý a vážny. Veľmi nekomunikuje.

Rikka sa snažila očistiť aspoň viditelné zranenia, ktoré mala čarodejnica na seba, zatiaľ čo jej hlava padla Attimu na rameno a strácala vedomie.
Preto keď sa Guilermo vrátil aj s koňom, chcel nechcel musel dievča vyložiť do sedla, inak by ste s ňou cez bránu možno ani neprešli.

Takto ste cez bránu prešli v poriadku, pre stráže ste boli len ďalšia skupina žoldákov. Preto, že tadialto prešlo už niekoľko skupín, je aj ostražitosť stráži ponekud slabá.


Prešli ste dostatočne ďaleko, niekde kde ste neboli na očiach a začali ste sa baviť o pláne.
Keď ste sa prakticky zhodli na tom, že Guielrmo a Rikka pôjdu s čarodejnicou mimo mesto a ostatní zoženú zásoby, tak sa proti tomu nikto neohradil, ale Rikka doplnila plán.
"Moja rodina vlastní farmu východne od mesta. Kone nemáme, ale mohli by sme sa zatial skryť v stodole a doplniť zásoby."
To znie rozhodne lepšie ako sa skrývať v lese.

Atti vyrazil so Sithielom do jeho domu, kde pobral zásoby a potom skočili na trh, predať niečo cenné a dokúpiť čo chýbalo. Sithiel mal pri sebe nejaké peniaze a tak za ne tiež nakúpil nejaké jedlo.
Wynn sa vybrala svojím smerom, za bratom.

Guielermo sa vybral von z mesta na koni so zahalenou čarodejnicou a Rikka kráčala vedľa nich. Cez hlavnú bránu prešli v poriadku a práve v momente, keď zaznel prískaz.
"Zavrite bránu! Hľadá sa nejaká žena. Tu je jej opis, odteraz musíte všetkých skontrolovať."
Keby ste sa v meste zdržali o niečo dlhšie, mali by ste už väčší problém sa dostať von.

Plány na cestu

Jelikož se čarodějky vážně nikdo neujal, nechávám si jí na starosti sama. Snažím se jí podpírat a pomáhat co to jenom jde. Zároveň se snažím zajistit, aby jí plášť celou schovával a nikdo jí tak nemohl poznat. Alespoň do doby, než opustíme prostředí hradu. Stále k ní tiše promlouvám a udržuju ji při vědomí.

Zrzek potom začíná s organizací a já se snažím přemýšlet. Nemůžu se z města jen tak vypařit. Musím nechat zprávu bratrovi a mluvit s archivářem. Mohla bych nabrat nějaké zásoby u nás ve spíži. Thomas mi určitě vyhoví, když mu řeknu, kam jdu. Ale nemůžu vzít všechno.
Starostlivě přejedu čarodějnici pohledem. Sotva se drží na nohou. Ale ona tu zůstat nemůže. "Ona musí zmizet z města hned... za chvíli už jí budou hledat, nedokážeme s ní pak projít přes bránu, jestli jí nedokáže přeletět." A o tom v jejím stavu vážně pochybuju.
"Taky potřebuje lepší oblečení. To můžu přinést já. Taky můžu vzít jednoho koně a nějaké zásoby co máme ve spíži." Thomas se určitě zlobit nebude a oblečení vezmu svoje. "Pro zbytek musíme na trh." Když nás nenajdou s čarodějkou, tak se nemusíme nijak schovávat. Neudělali jsme přece nic špatného, jen plníme králův úkol.
"Jinak.. jsem Wynn." Představím se ještě konečně, když mi dojde, že jsme si nestihli vyměnit základní zdvořilosti. Trochu se zastydím. Byla jsem tak unešená z celé té cesty, že jsem vůbec nevnímala svět kolem a teď mi dochází, že vůbec netuším, jak se moji společníci jmenují.

U opravdu, opravdu naštvaného krále

Už nikdo další není tak odvážný (nebo hloupý) a tak máme jít za nimi, dobrá vezmu svoji brašnu i bratři poberou své věci a opustíme hospodu. Jdeme až k hradní bráně a potom místem za hradní bránou kde si všimnu muže který odvazuje svého psa, že by tady byl ze stejného důvodu jako my?
Protože kdyby ne tak by nejspíš cvičil s těmi ostatními ...
Ne že bych měla moc času o tom přemýšlet protože jdeme docela rychle, mému doprovodu to nejspíš nevadí ovšem co se týká mně, ale chápu že tohle nejspíš spěchá. Dojdeme k velkým dveřím a nakonec staneme před králem. Náš průvodce něco řekne ovšem já to nezachytím zřejmě nás ohlásil, pokloním se a čekám co je to za úkol. Vedle bratří Strapiovců vypadám poněkud nepatřičně, nejspíš jako jejich kuchařka,ale to už král spustí. Je naštvaný a není se čemu divit a svůj díl schytáme i my, jistou útěchou bude že pokud selžeme bude trest horší než cokoliv co by byl král schopný vymyslet. Potom přijde čas na otázky podívám se po bratřích Strapiovcích jestli nemají nějaké otázky nebo nechtějí začít. Vybaví se mi co v hospodě řekli a být jiná situace tak bych se i usmála, obvykle nemám problémy s trémou, ale ještě nikdy jsem se nesetkala s králem.
A jeho proslov tomu také moc nepřidal ...
„Počkat vám se podařilo chytit čarodějnici? A víte jistě ...“nedopovím to protože to neznělo jako moc inteligentní dotaz. Aspoň že to neznělo tak překvapeně jak jsem se cítila, ale i tak jsem měla radši nejdřív nechat mluvit bratry Strapiovce.