Nohy na ramena

Můj pohled těká mezi Wynn a skupinou ranařů. V hlavě se mi rodí plán, jak to případně uhrát, ale ukáže se, že nebude potřeba. Ranaři odchází.
Nedělám si iluze, na můj vkus to bylo až moc bez boje a vsadím boty, že je ještě uvidíme. Možná jen počkají na správnou chvíli, kdy se na nás pověsí a utlučou nás ve spánku.
Když jejich záda zmízí za dveřmi, očividně se mi uleví. Nadechnu se, abych řekl pár ne zrovna lichotivých věcí Wynn, ale začne mluvit žalářník. Teda moc dlouho mu to nevydrží.
"Krávo blbá." řeknu polohlasem a dřív, než začnu jednat, chopí se řešení Wynn a Guilermo. Jak náš habán rafičí kata do choulostivé pozice, osvítí mě.

Dojdu ke dveřím a zabezpečím je závorou. Přeci jen kdo chce šoustat, šoustá v soukromí. Následně se rozejdu k místnímu arzenálu.
"Královská záloha." pronesu a do kusu špinavého hadru začnu házet věci, které se dají co nejlépe prodat. Převážu balík kusem lana, a nakonec si vyberu pár nožů, které strčím za opasek. Ty jsou pro strýčka Příhodu a toho určitě na naší cestě potkáme mnohokrát.

Otočím se zrovna ve chvíli, kdy Guilermo tahá tu čarodějnickou nánu za flígr. Ten chlap se mi zamlouvá čím dál víc.
"Má pravdu bosorko. Jestli se nevzchopíš teď tak už nikdy." pronesu a nadhodím si balík v podpaží.

Potom se postavím ke dveřím a počkám až se celá skupina hne z místnosti. Naposledy přelétnu místnost pohledem.
S trochou štěstí to bude vypadat, že se vypařila. Jestli teda zrovna někdo nepotká ty mamrdy. pomyslím si a jako poslední vyjdu z místnosti, zavřu dveře a pomocí šperháku je zamknu.

Nakonec dojdu skupinu a mezitím co Guilermo jde pro koně a pro psa, přidržuju čarodějnici, tak aby si nerozbila hubu.
Cestou mlčím, v hlavě mi toho šrotuje dost a potřebuju si to přetřídit. Teprve, když se sejdeme všichni promluvím.

"Koni, signore Luigi." pokynu oběma a nechám čarodějnici opřít se o koně.
"Zachvíli začne peklo. Zburcujou všechno, co bude mít ruce a nohy, zavřou brány a strážný plný euforie budou lítat jak čamrdy. Nemáme zásoby a jen jednoho koně na šest lidí." špitám za chůze tak aby mě slyšelo jen naše společenstvo.
"Máme dvě možnosti. První, rozdělit se a jedna skupina zmizí z města, přičemž se zašije někde v lese, zatímco druhá skupina sežene zásoby a koně. Druhá, půjdeme do mýho kutlochu, ošetříme ji a do svítání seženeme zásoby a koně. Před úsvitem pak zmizíme z města." navrhnu.
"A jestli někdo nemáte pár zlatejch prutů, tak ty koně budeme muset lohnout. Někdo lepší nápad?" podívám se na společníky kolem.

U KRÁLE ---- Eleanor Warden

Keď už sa nikto iný neprihlásil, kráľovský posol sa otočil a vybral sa von z hospody. Pri tom ešte povedal.
"Všetci uchádzači ma okamžite následujte."

Rytieri v zbroji dupli nohami a vybrali sa za poslom. Mág zahalený v plášti sa taktiež vybral za nimi a tebe neostávalo nič iné len sa k nim pridať, ak si sa chcela výpravy zúčastniť. Rovnako tak si zbalili svoje veci bratia Strapiovci a utekali za poslom von.


Následovali ste posla a jeho ozbrojený doprovod a ak ste aj mali dodatočné otázky, tak vás umlčal mávnutím ruky.
Za pár minút ste dorazili k hradnej bráne a bez slov vám ju vojaci otvorili a pustili vás dnu. Prešli ste nemalým hradným pozemkom, na ktorom z jednej strany trénovala hradná stráž a na druhej strane sa prechádzali urodzené paničky v kvetinovej záhrade.
Tam si si mohla všimnúť vysokého urasteného muža, ktorý práve odviazoval svojho psa od stromu. Potom spoločne s ním zobral svojho koňa a rýchlym krokom zašiel za hrad.

Kráčali ste svižným rýchlim krokom a tak ste nemali viac času sa obzerať. Otvorili sa obrovské dvere a vy ste vošli priamo do hradnej sály. Ozbrojení vojaci stáli pri každých dverách ako sochy a na dlhých stoloch ležalo ešte nedojedené jedlo. Tony jedla, ktoré tu ostali po večernom hodovaní.

Masívne stĺpy držali strop, ktorý sa týčil dobrých desať metrov nad vami. To robilo sieň naozaj veľkú a impozantnú. Vaše pohľady ale rýchlo padli na koniec siene, kde na vysokom tróne sedel sám kráľ.


A po jeho pravom boku stálo mladé dievča. Rýchlo vám došlo, že to bude kráľová dcéra. Princezná.


Princezná sa netvári nadšene, vlastne by si mohla říct, že je skleslá a smutná.

"Pokloňte sa kráľovi!" Vyzval vás posol, ktorý vás odprevadil až pred samotného kráľa. On sám sa uklonil a odstúpil bokom. Určite ťa do tejto chvíle ani nenapadlo, že sa postavíš pred kráľa, ale zdá sa, že kráľ nechcel nechať nič na náhodu a preto príjma žoldákov osobne.

Obzrel si vás všetkých a s tvrdým hlasom prehovoril.
"Pred viac ako desiatimi dňami, sa do môjho hradu vlámali čarodejnice a ukradli mi to čo je pre mňa najcennejšie. Môjho syna! Následníka trónu! Uniesli ho priamo z jeho postielky a podľa stôp ho odniesli do hory Haag. Vyslal som za nimi už celú čatu a štyroch najlepších mágov, ale nikto z nich sa z hory už nevrátil. Preto vás zavalím zlatom a dám aj ruku svojej dcéry, ak mi niekto z vás vráti môjho syna! A ak niekomu tam vonku prezradíte, že môj syn bol unesený, tak vás nechám hodiť do vriacej vody, zaživa vás uvarím a potom vás hodím prasatám. Chcem aby ste vyrazili okamžite. Ale pred tým ešte pôjdete do žalára. Jedna z čarodejníc sa lapila do pasce a môžte ju vyslechnout, možno zistíte niečo viac, než moji žalárnici."

Potom sa slova ujal ten posol, ktorý vás priviedol.
"Nejaké otázky?"

Tak teda jdeme...

Když sleduji žalářníka jak se začne potit a blekotat, tak nevěřím tomu, že je vážně tak blbej. To opravdu nejde za nadřízeným, aby to pořešil? Zakodovaný postup těchto lidí vše svádět na jiné a vymlouvat se na nadřízené a to "že jen plnili rozkazy" je tak přirozený, že toto porušení nemohlo být nic jiného než nějaké matoucí kouzlo od knihomolky. I tak nás to mohlo dostat do průseru.
Když přiharcuje další skupina mám vážně problém, chlap co mi zírá do ksichtu evidentně potřebuje zkrátit to hlavu. Je jich ale pět a nejsou to žádná ořezávátka. Sleduji jejich pohyby - profíci, ale stejně mě to vábí. Moc mě to vábí už za ty hovnožrotský kecy. Propočítávám si souboj, první sek katzbalgerem rovnou z tasení, další by šel ještě stihnout aniž by byl uplně připraven a pak už by to byl masakr.
Při boji se však nadělá honě hluku a nikdy to nemusí vyjít bez zranění. Jsem jednoduchý chlap a věci dělám co nejjednodušeji a tak zatnu zuby stále se tvářím nehnutě jako ocelový kartáč. A ono to vyjde i podruhé... neuvěřitelné... nepravděpodobné... kouzlo.

Pak čarodějka žalářníka očaruje...

"Bravo, to sis pomohla. Doufám, že jsi ho nezabila, to by zajisté nevyšetřovali."

Zkusím jestli má žalářník tep nebo ne. Teď už je to ale fakt jedno je třeba zmizet. Elf začne o tom, že bychom ji tu měli nechat.

"Jo jasně, ať tohle to všechno vykecá strážím, až si jí podají... fajn plán"

Prohodím ironicky a pokývnu spokojeně na Wyn, která dává čarodějnici plášť. Stáhnu žalářníkovi boty, košili i kalhoty spodky stáhnu napůl žerdi, aby měl lofasa ven a by to vypadalo, že chtěl s naší "kámoškou" špásovat a nevyvedlo se to. Podám Wynn hadry.

"Obleč jí to a stáhni ať to zakryté pláštěm vypadá aspoň trochu normálně, měla by jít ale jen s minimální podporou ať to vypadá, že patří ... k nám."

Při posledním slovu se trochu zarazím, slovo nám mi moc pod vousy nejde, ještě nejsem tak daleko, abych se identifikoval slovem nám. Jediný zatím trochu z mého těsta je jen Attikus Kellog, ale teď je to vedlejší.

"Jestli nemůže jít je to její blbost neměla dělat pičoviny s žalářníkem."

To, že bych se hnal k pomáhání to tedy ne. Nechci se jí ani dotknout, ale vidím, že se jinak nehneme. Vezmu ji za flígr košile a a jednou rukou ji postavím na nohy jako hadrovou panenku.

"Jestli tu nechceš zdechnout, tak se kurva pohni, nebo tě tu necháme."

Řeknu neotesaně a doufám, že ji to vymotivuje k pohybu. Přátelsky bych ji kopl do prdele jako nemohoucího vojáka co už nemůže, aby mohl, ovšem mám zde pocit, že by to bylo kontraproduktivní. Každopádně jsem teď moc rád za Attiho pojistku s jedem. Nakonec to hodnotím jako dobrý tah. Dokud nedostane protijed, nepokusí se nás snad nějak sundat. Pak už rozrážím dveře a mizím z žaláře. Přímo ke koni, kde je moje těžká kuše. Nechtěl jsem ji tahat semnou, ale jsem bez ní jak nahý v trní. Vezmu koně a odvážu Signore Luigiho a zpět ke skupince. Čarodějnici však neposadím na koně dřív než budeme z hradu venku aby nebyla příliš nápadná. Nechám ji jen se přidržovat hrušky sedla a pak pryč z města dokud to ještě jde.

Čarodějnici a pryč...

Když skupina odejde, musím se na chvíli opřít o chladivou zeď. Srdce mám až někde v krku. V plném rozsahu mi dochází, co všechno se mohlo podělat a co by to znamenalo, a je mi z toho tak trochu na omdlení. V tu chvíli se ozve žalářník a mě dojde, že tu ještě nejsme o samotě. Zase vyskočím, abych dohrála svoji roli do konce, ale chlápek začne podivně brunátnět a chrčet.
Sleduju jeho skon se zděšením. Jistěže znám spoustu způsobů, jak můžou čarodějky někoho zabít, ale vidět to na vlastní oči je... znepokojivé. Nedokážu v sobě vykřesat dost soucitu. Vlastně si za to mohl sám. Musíme ale zmizet, než sem přijde další skupina. Takhle to budou přičítat lsti čarodějky a ne nám. Vlastně všechno dokonale vyšlo.

Překvapeně zamrkám, když elf navrhuje jí tu nechat.
"To teda ne, nehrála jsem tu šaška pro nic za nic. Máme teď u ní službu, že je to tak?" Otočím se k čarodějnici, přejdu k ní rychlým krokem a skloním se, abych jí mohla pomoct na nohy.
"Jak se jmenuješ? Zvládneš se postavit?" Snažím se s ní vést rozhovor, aby neupadla do bezvědomí. Pečlivěji jí přitom halím do pláště, aby nebylo na první pohled vidět, kdo se pod kapucí schovává. "Pomozte mi s ní prosím... musíme zmizet." Obracím se na ostatní, když vidím, že nevstane ani s mojí podporou. Já rozhodně nevykřešu dost síly, abych jí zvládla tahat.

V MUČIARNI

Všetci prítomní sa dívajú na Wynn, ktorá sa očividne dokáže vykecať. Šéf druhej bandy vypadal celý čas nedostupne, ale tým že mu Wynn nebránila sa s ne-čarodejnicou porozprávat, tak len zamyslene privrel oči a povedal.
"Jo, stejně mi to přišlo blbý, že by se čarodějnice nechala takhle chytiť. Páchne to tady, padáme chlapi."
Šéf bandy sa vybral k východu a za ním všichni jeho muži. Ešte se otočil a opýtal sa Wynn.
"My mu toho spratka přivezem, jestli chceš můžeš jít s náma kotě."

Potom sa všetci pobrali von z mučiarne, dverami ktoré vedú do dlhej chodby až na zadný dvor hradu.
Len čo sa dvere zabuchli, ozval sa tlustý žalárnik.
"Lady, vážne som netušil, oni mi ju priniesli a .... oh .... chrrrr....." Dívate sa naňho, keď začal chrčať a chvíľu na to mu z úsť začala vytekať pena. Padol na kolená a chytil sa za srdce.

"Heeej, niečo sa deje!" Uslyšeli ste Rikku, ktorá na vás zavolala.
Keď ste sa otočili, uvideli ste Rikku, ktorá vystrašene stála meter od čarodejnice. Tá ležala na zemi, na bruchu, po tom čo ju Atti oslobodil. Bola nahá, len z časti prikrytá dekou, ktorú cez ňu prevesila Wynn. Videli ste, že nemá silu postaviť sa na nohy, ale z posledných síl držala ruku načiahnutú pred sebou smerom na tlustého žalárnika. Ostatným sa mohlo zdať, že má ruku len tak zvláštne v pästi, ale Wynn rozpoznala, že to je runový znak srdca. Čarodejnica si pri tom niečo šeptala a pohybovala ústami. Než ste stihli čokoľvek urobiť, čarodejnica najednou roztvorila dlaň a zo žalárnika sa vydral bolestný zvuk. Potom padol ksichtom na zem a už sa nepohol.

Čarodejnica potom zničená od únavy spustila ruku a ostala ležať. Z hlboka dýchala a aj keď sa snažila nejak dvihnúť aspoň na ruky, tak to nedokázala. Bola príliš zoslabnutá a jej telo bolo príliš dobité a plné ran.

"Dobre, nechajme ju tu a vypadnime." Ozval sa Sithiel a vykročil smerom k východu.
"Nemôžme ju tu nechať len tak." Namietla Rikka a prosebne sa na vás ostatných zadívala.

Neskutečný úkol

Vždy jsem věděla že mám na víc nebo to možná bylo že k nám přicházel akorát ten typ hostů který se přišel opít a pak se vyzvracet na čistou podlahu. A když už se opili (což bylo opravdu často) byla jsem obětí jejich oplzlé mluvy a plácání po zadku. A pak tu byla ještě jeden důvod, jistě ráda bych odešla s otcovy hospody jen kdyby to bylo za poněkud jiných podmínek. Neodejdu s hospody abych skákala kolem někoho jiného, kdyby se mně aspoň předtím otec zeptal. Proto jsem se nakonec vydala na vlastní cestu a dalo by se říct že úspěšně.
Jenom než jsem k tomu došla musela jsem často počkat až mi dorostou vlasy do původní délky a přitom přetrpět trest při kterém nejen moje vlasy byly rudé.
Červenám se i teď když si na to vzpomenu, ale čaroděj prý musí ovládat svou mysl i když jde o triviální pocit který pro mně rozhodně triviální nebyl, přece jen jsem slušně vychovaná dívka. A protože piva mám dost na celý život piju tady teď víno a přemýšlím co dál.
Jasně mají tu knihovnu ve které jsem strávila dost času, ale zkus vědomostmi někde zaplatit a uvidíš jak tě poženou.
Možná bych se tu našel někdo u koho bych mohla míchat přísady a časem se třeba dostat k něčemu lepšímu. Z mých myšlenek mně vyvede něčí hlas asi to bude někdo důležitý nabízí neskutečně moc peněz, ale úkol který za to žádá hraničí s nemožným.
Ne je nemožný pokud budeme mít štěstí a přežijeme cestu lesem jen čarodějnice ví jak vstoupit do hory.
A pak se ozvou čtyři muži když si je prohlížím tak mně napadne že bych mohla mít doprovod, možná by ta šílenost mohla i vyjít. Takže vstanu uhladím si sukni a potom zvednu ruku.
„Já se hlásím taky.“

Vzhled
Eleanor není zrovna vysoká, má drobnou postavou a působí křehkým dojmem. Má dlouhé zrzavé vlasy které jí v drobných prstýnkách spadají na ramena, souměrný obličej, pronikavé hnědé oči a malý nos. Na sobě má bílou blůzu s odhalenými rameny a sukni tmavě modré barvy. Je čistě oblečená a i když sukně ani blůza nezáří novotou nejsou zašlé nebo vybledlá. Eleanor nemá u sebe žádnou zbraň, její cestovní brašna je položená na stole vedle poháru a má bosé nohy.

Věří mi. Poznám mu to na očích. Ještě ale zdaleka nemáme vyhráno a tak v upřeném pohledu nepolevuju. Za sebou cítím oba naše bojovníky a dodává mi to trochu na jistotě.
Problém je ale druhá skupina. Zdá se, že žalářník nebere dostatečně vážně, co mu hrozí, asi nemá moc přísný nadřízený. A druhá skupina zase vůbec nerespektuje zavřené dveře. Natlačí se sem všech pět chlapů. Ztěžka polknu, ale snažím se na sobě nedávat nic zdát. Na mluvčího jejich skupiny se zlehka usměju. Nadechnu se k odpovědi, když tu se do toho vloží zrzek. Tak trochu zděšeně ho sleduju. Nenenene, co to dělá, nemůžeme jednu lež nahradit druhou lží... On jim snad vážně vyhrožuje...

A taky pak podle toho reagují. Když jejich očividně vedoucí domluví, s bušícím srdcem se do toho zase vložím. Udělám krok vpřed.

"Pánové, prosím." Uvolněný pozdrav pro získání pozornosti. Potřebuju, aby si přestali vyměňovat vražedný pohledy a upoutala jsem jejich pozornost.
"Myslím, že není třeba výhrůžek a ostrých slov, naše zájmy se nijak nekříží." Usměju se na mluvčího skupiny.
"To děvče vám nic neřekne, protože nic neví, je to obyčejná holka, která byla ve špatnou dobu na špatným místě." Nasadím přísný pohled a přeměřím si žalářníka. "Samozřejmě s ní mluvit můžete, ale je to ztráta času, není to čarodějnice, a já bych jí teď velmi ráda vzala ke ctihodným sestrám řádu, aby jí ulevily v bolestech, hodně si tady toho neprávem zažila. Je opravdu politováníhodné, když někdo nezvládá svoji práci." Pak zase pohled otočím a se zájmem si prohlídnu ozbrojence v čele. "Jsem si jistá, že jestli někdo dokáže přivést králova syna zpátky, budete to vy. Mrzí mě, že jsme vás zdrželi." Snažím se trochu polechtat jejich ego a do svého pohledu přidat trochu toho dívčího obdivu, když si prohlížím namakaná ramena.

Nezvaná návštěva

Skupina mužov sleduje Attiho výstup, až sa jeden z nich ozval.
"Mercier mi může vyhul..."
"SKLAPNI!" Zarazil ho ten v predu, ktorý na vás prehovoril ako prvý. Zdá sa, že to bude ich velitel a na rozdiel od jeho kumpána, vie kto Mercier je.

"V poklidu rozešli? Tak jděte. Můžete odejít. Ale nevezmu své muže na smrt bez výsady mluvit s čarodějnicí a mám pocit, že vy jste z tý děfky něco vymlátili. Takže já si s ní taky promluvím a pak se můžeme všichni rozejít. Přece jí nechceme zabít, chceme s ní mluvit. A buďto nás k ní pustíte, nebo se můžeme pozabíjet a pak spovídat panu Mercierovi, pro které jsem taky už něco dělal."

Chlap mluví bez náznaku strachu v hlase. Je pravda, že už nieje tak agresívny a dokonca navrhol bezbolestné riešenie situácie, ale vidíte, že nehodlá ustúpiť ani pod hrozbou pana Merciera.

Nezvaná návštěva

Díky jedu, nejsem moc oblíben u ženské části našeho podivného sdružení. Poznámku Wynn nekomentuji, jenom obrátím oči v sloup.
Čas nám pomalu dochází a ta knihomolka se rozhodne jednat. Když osloví Guilerma a Elfa zatvářím se pobaveně. Guilermo by přece neposlechl...CO ?! zůstanu stát s otevřenou pusou, když se Guilermo rozhodne slečně nejchytřejší dělat garde.

Vůbec netuším, co má ta holka v plánu. Nakonec se, ale ukáže, že se pokusí toho idiota přechcat. Malé bezvýznamné plus pro ni.
Pobaveně pozoruji, jak si drsný katovský pořez málem nachčije do bot a Guilermo se snaží tvářit, jako že mu je celá situace přirozená.
Skoro máme vyhráno, když se objeví problémy. Přesně ten, kvůli kterému sem chtěl zahradit dveře.

Bleskurychle odemknu pouta. Velké primitivní zámky, nic těžkého.
"Jestli se to posere. Dům s průjezdem vedle hospody U Vyschlý Tresky. Domácímu řekněte, že jste od Atticuse...Kelloga." zašeptám k Ricce a vězeňkyni. Nutno dodat, že příjmení bylo proneseno s určitou nevolí.

Nakouknu do vedlejší místnosti a prohlédnu si zběžně chlapi. Boj by byl masakr. Guilermo vyřídí dva, já tak jednoho a elf bůh ví.
Nadechnu se a podrbu se na hlavě. Nakonec mě osvítí.

"Když divadlo tak divadlo." zašeptám pro sebe a vytáhnu z pouzdra tesák.
Z cely vyjdu líným krokem a na oko zaujatě si špičkou tesáku rýpu špínu za nehty.
"Pánové jistě omluví, že naruším tento...ehm sofistikovaný rozhovor." prohlásím, a aniž bych se na ně podíval dojdu až ke krbu, kde se lopatkou na uhlí začnu rýpat v řeřavých uhlících.
"Zaprvé pánové bych si nechal urážky od cesty. To nikdy nevede k ničemu dobrému. Za druhé se omlouvám, ale bohužel vás k té dívce nemohu pustit." zkonstatuji suše a otočím se na pět příchozích.
"Sice je mi úplně jedno, co má zde Lady Tiana v plánu, ale jsem tu za svým posláním. A prosím vyslechněte mě." uklidním případné překřikování.
"Tato skupina včetně té dívky je pod ochranou pana Merciera." použiji jméno místního lichváře a důležité postavy podsvětí. Nedokážu si představit, že by jej někdo neznal.
"A protože pan Mercier má v této skupině značnou investici, doporučuji vám se neplést do jeho záležitostí. Ano, přímý boj mezi námi by byl masakr a velice pravděpodobně ve váš prospěch. Nicméně pan Mercier má oči a uši všude a myslím, že by neměl dobrý pocit ze zmařené investice a jistě by podnikl patřičné kroky. Tím myslím, že byste umřeli dřív, než opustíte město. Takže..." mlasknu nakonec a strčím tesák do pouzdra.
"...co kdybychom se v poklidu rozešli, věnovali se královskému úkolu a nechali toto nedorozumění zasebou?" usměji se na drsňáky.

NEČARODĚJNICE

Zatím čo sa ostatí domlouvali na plánu, sa Wyn rozhodla to vziať do vlastných rúk. Po vyzvaní ju Guilermo následoval a po chvíľkovom premýšlaní aj Sithiel. Ten sa celkovo tvári, akoby toho už mal dosť a chcel vyraziť na cestu. Rikka so záujmom sleduje trojicu ako sa približujú k žalárnikovi.

Ten sedel v druhej miestnosti a brúsil náradie. Obrovské tučné brucho mu odpočívalo na kolenách. Keď k nemu Wynn prehovorila, tak sa otočil a zamračene ju počúval. Až keď sa predstavila ako Lady Tiana, tak mu z tváre zmizol zamračený výraz a premeral si Wynn od hlavy po paty. Postavil sa a počúval ďalej. Bolo vidno, že naňho malo vplyv to, že sa rozpráva s lady. Wynn je čisto oblečená, žiadna ušpinená bojovnica a preto jej historke uveril. Na obvinenia začal reagovať a obhajovať sa.
"Jaaa ja ja som len plnil rozkazy. Proste mi to dievča tu dali a tak som robil svoju prácu. Na kráľov príkaz! A nebol by som si tak istý, že nemá moc, ona sa totiž aj pokúsila ma prekliať, ale oheň ju rýchlo naučil to nerobiť."
V jeho hlase bolo slyšet, že mu to nieje jedno a že má aj obavy z toho, že by mu Lady Tiana mohla spôsobiť problémy.


Váš rozhovor ale prerušili dvere, ktoré sa otvorili a dnu vošiel ten chlap čo predtým.



"Tak kurva bude to? Už tu čekáme věčnost, nemáme celej den!" Zabručel hrubým hlasom. Tentokrát už šiel dovnútra a za ním vchádzali ďalšie vysoké postavy.

Ozval sa žalárnik.
"Tu lady říká, že to není čarodejnica. Tak asi môžte všetci pokračovať tamtým tunelom až..."
"Lady mi může vyhulit péro, ja sám rozhodnu jestli to je nebo není čarodějnice. Stejně je odměna naše, tak se raději straťte!" Skočil chlapík žalárnikovi do reči a ku koncu už pozeral Guilermovi priamo do očí, keď vás vyzýval, aby ste sa stratili.

Celkovo tak v mučiarni pribudlo päť chlapov, všetci urastení, svalnatý a ozbrojení. Väčšinu zbraní majú stále v púzdrach, v rukách majú len dvojručné zbrane, ale nie sú v bojovom postavení. Rozhodne ale viete odhadnúť, že sú to skúsení bojovníci, ktorí už zažili nejednú bitku.