Tohle jako fakt?

Čas nám zoufale dochází a my se musíme rozhodnout co dál, za mě je to vcelku jasné, skupinka ostatních se stále nemuže dohodnout. Rád bych už odsud vypadl, pálí mě tu koudel pod prdelí, nelíbí se mi to tu a čím víc váháme tím víc jsem nerudnější. S Attim jsme se už vcelku přijali realitu, ale ta mladá naivka stále dál brebentí. Už mě začíná srát, to docela brzo.
Prvně zprcá Attiho, za tu jeho jedovou pojistku. Kdo si myslí, že je, aby borca co evidentně má za sebou už něco prožitého a co pravděpodobně odrouhl víc lidí, než kolik ona přečetla knížek. Navíc před vyslýchaným. Zatnu zuby, ale nechám to být teď na to není čas.

Pak se vytasí s nějakým plánem, který nám neřekne, jen mě s elfem požádá o asistenci, zvažuji, že ji opět pošlu do prdele nějakou peprnou poznámkou, ale zaznělo tam to slovíčko prosím a já vlastně docela chci vědět co vymyslela. Tak asistuji podle jejich pokynů a tvářím se drsně jako ocelový kartáč. Pak to přijde. Začne svoji tirádu a mě div nevypadnou oči z důlků. Jen mlčím a pevně svírám meč, tak pevně až mi zbělají mé velké pazoury. Musím, protože tomuhle vážně nevěřím. Prvně chci řvát Do hajzlu to si děláš prdel..., pak Tohle fakt nemyslíš vážně a nakonec se mi chce hrozně smát, ale strašně.

Jestli se to posere jsme jednoduše v hajzlu, budu muset sejmout, žalářníka pak zablokovat vchod a zdrhnout. A pak rovnou pryč z tohoto královstvíčka. Nic však neříkám, jen čekám na reakci žalářníka.

Eleanor Warden

Ako inak, každý dobrý príbeh začína v hospode. A presne tu sa nachádzaš aj ty, za stolom s pohárom piva, vína, alebo vody v ruke. To prečo si práve tu, v hlavnom meste zvanom Whitewall, vieš iba ty. Hospoda je docela plná a ty ešte netušíš, že niektorí z okolo sediacich sa stanú tvojími spoločníkmi na samovražednej výprave cez celú krajinu.

Rozhovory a ruch hospody sa utíši, keď do nej vojde dôležito vyzerajúci človek. Odhadovala by si, že patrí do kráľovskej skupiny, niečo ako kráľovský radca, alebo posol. Jeho dôležitosť potvrdia aj ťažkoodenci v striebornej zbroji a mladý mág zahalený v plášti s kapucňou.

Vojaci v zbroji zadupajú na mieste a tak upútajú pozornosť všetkých v hospode. Kráľovský posol si odkašle, rozvinie dekrét na drahom papieri a začne čítať.
"Náš veľký a neohrozený pán kráľ, ponúka odmenu päť tisíc a ruku princeznej. Opakujem, ruku princeznej a päť tisíc zlatých tomu, kto sa nebojí prijať a splniť jeho úkol."
V hospode sa spustil veľký šum. 5000 zlatých nikto z prítomných nikdy nevidel pohromade celý život. A princezná je vraj tak krásná, že všetci princovia pred ňou padajú na kolená, ale kráľ ju nechce venovať žiadnemu z nich. Až doteraz. (Pre lepšiu orientáciu. Pivo stojí 10 strieborných. Vlastný dom v meste pod hradom v nóbl štvrti, stojí 2000 zlatých a celá farma aj so zvieratami a obrovským pozemkom stojí 3000.) To je pre všetkých možnost nového štartu a hojného života. Rozhodne všetci poslúchajú ďalej.

"Do nášho mesta a hradu, prenikli temné čarodejnice z hory Haag a ukradli kráľovi niečo, čo mu musí byť bezodkladne navrátené. Hľadáme nebojácných mužov a ženy, ktoré sa vydajú do hory Haag a ukradnutý predmet vrátia kráľovi. Je tu niekto, kto je dostatočne silný a odvážny, aby naplnil kráľovú vôľu?" Kráľovský posol dočítal dekrét, zroloval ho a so zdvihnutou bradou sa obzeral po celej hospode, či sa niekto prihlási.

V rohu hospody, kde sedela banda tvrde vypadajúcich bojovníkov, jeden z nich buchol päsťou o stôl a vyskočil na nohy.
"My sme bratia Strapiovci a my kráľovi tú jeho cetku prinesieme."

"Anoooo!!" Vykríkli ostatní a celkovo sa tak postavili štyria muži.




Kráľovský posol im prikývol na znak, že ich družinu príjma a Ďalej sa rozhliada po hospode, či sa prihlási ešte niekto ďalší.

Risk je zisk

I když to možná není úplně bezpečné, ještě se o krok přiblížím. Začíná odpovídat na otázky a skoro to vypadá, že ta panika není hraná. Když vzápětí potvrdí, že skutečně patří mezi čarodějnice, blýsknou mi vzrušeně oči a já ještě o půlkrok popostoupím. V tu ránu se do toho ale začnou míchat i ostatní. Grhchg!
Vzápětí však pochopím, že řeší jenom další postup. Nechám mluvit našeho zbrojnoše a dojdu až ke svázané dívce. Letmo zkontroluji její spoutaná zápěstí, jestli není možnost, jak bych jí mohla ulevit. Ale na nic nepřijdu a hned naléhavě pokračuji v rozhovoru. Nemáme už moc času.

"Proč tohle nabízíš nám?" Probodávám jí pohledem a snažím se zjistit její úmysly. "Mohla sis tohle všechno ušetřit a prostě jet s muži od krále."
Děvče se mi dívá do očí a já zřetelně cítím její strach.
"Muži od krále sú červy, tak ako on." Hodí pohledem směrem k žalářníkovi. "Požierajú hnilobu! Ëuduta viö kap´e äktu kiënda!" Zatajím dech, když opravdu použije řeč, kterou jsem se s ní prve snažila dorozumět.
"Vy ste iní."
Slova jako z nějakého bájného eposu, zamrazí mě v zádech. Pořád mi to ale nedává smysl a tak úplně jí nevěřím.

"Nechala ses chytit schválně?" Ptám se se zatajeným dechem na otázku, která mě hryže od doby, co nám ten pitomec řekl, jak jí "lapili do pasti".

"Ne! Len som chcela zabrániť únosu."

Zamračím se. Tím, že shodí vázu a pak se nechá chytit? Únosu se přece dá zabránit mnoha důmyslnějšími cestami. Chvíli o tom přemýšlím a zoufale mi dochází, že už nemáme čas a musíme se rozhodnout.

Střelím pohledem ke zbytku skupiny zrovna ve chvíli, kdy zrzek přiskakuje s dýkou v ruce. "Co to...?!" Víc nestihnu. Nevěřícně koukám na další ránu, kterou dívce způsobil a v žilách se mi začne vařit krev. Vrhnu po něm rozzuřený pohled. "Myslíš, že ještě neměla dost??" Syknu vztekle. Je oslabená. Něco cizího v těle nemusí přežít, ať už protijed dostane nebo ne. Pak se snažím vnímat plán, který dávají dohromady a vrtím hlavou.
Musí to jít i jinak.

"Nemůžeme se odsud probojovat, ale potřebujeme jí. Já..." krátce se zamyslím a podívám se na žalářníka. Vypadá jako klasický dozorce, který se nevyžívá v ničem jiném, než v mučení. Nevypadá, že by uměl číst, nebo měl jakoukoliv jinou dovednost, díky které by si ho cenili i někde jinde. Nadechnu se. "...něco zkusím. Pojďte prosím se mnou a jenom se tvařte nebezpečně." Kývnu po chvilkové úvaze na elfa a našeho zbrojnoše (Guilerma). Vzhledem k mojí výšce za sebou potřebuji někoho, kdo mi dodá na vážnosti.

Nasadím rozčilený výraz, na což se nemusím ani moc soustředit. "Hej, zlato!" Mluvím rázně a zapáleně, ale nesnažím se o arogantní tón, který by mohl naopak způsobit neochotu spolupracovat. Hlas je dostatečně tlumený, aby mě neslyšela druhá skupina. Rázně dojdu až k žalářníkovi a upřeně mu zírám do očí. "Ta dívka není žádná čarodějnice, uvědomuješ si, do jakýho ses dostal průseru??" Díky adrenalinu stouplému na maximum jsem zadýchaná o něco víc, než by bylo vhodné, ale to si může vyložit i jako rozčilení. "Jsem Lady Tiana z řádu Ziaty, poslali mě sem, abych ověřila její totožnost." Schválně používám existující instituci učenců a tvářím se hrozně důležitě. Nějaký titul tyhle prosťáčky vždycky znejistí a to přesně potřebuju. "Nemá žádný ëkri, ani schopnosti, je úplně prázdná! Bez aury, bez otisku! Je mi úplně jedno, co si myslíš, že udělala, ale tys tu mučil úplně nevinnou holku, která byla ve špatnou dobu, na špatným místě!" Ëkri je v řeči čarodějnic znamení, ale jinak to vůbec nic neznamená. Zkrátka se jen snažím budit dojem, že naprosto přesně vím jak takovou čarodějnici identifikovat.
"Jsi v pěkným maléru." Teď k němu mluvím s důvěrně nakloněnou hlavou a snažím se v něm vzbudit strach. Tohle všechno je jeho vina a nadřízení mu to dají pěkně sežrat a on to přece ví. Nikdy nikoho nezajímají důvody, ale jen ty nepříjemnosti, které kvůli němu budou mít, až to budou muset někomu důležitějšímu vysvětlovat. A odnese to vždycky ten poslední v řadě.

"Uděláš nejlíp, když támhletěm řekneš, že to holka nepřežila, a pak zmizíš. Já si to tu převezmu a vyřeším to." Položím mu ruku na rameno a dívám se mu významně do očí, aby pochopil v plném důsledku vážnost té situace. Nabízím mu pro něj nejjednodušší řešení.
A v duchu se tak trochu modlím.

Rozhovor v cele

"Samozřejmě, že mám. Co kdybych se náhodou říznul ?" zasyčím pohotově na Rikku. Strach a potřeba, tak ovládnete jedince. Dokud všichni budou věřit tomu, že já mám protijed, tak nás čarodějnice nezradí. Navíc, co bychom řekli až budeme v hoře. "Dejte nám prince, tady máte sestru ?" Těžko, je potřeba páka na vyjednávání.

Guilermo odmítne můj plán. Zašklebím se jako, kdybych si sedl na hřebík. Elfa nekomentuju, nemám ho rád už od keců v hospodě.

"Fajn. Chápu." povzdechnu si.

"Takže buď Guilermův plán, nebo slečna dostane protijed a dlabeme na ní. Ledaže by měla v rukávu nějaké to kouzlo, když už je to čarodějnice." vychrlím ze sebe šeptem a těkám pohledem po ostatních.

Rozhovor v cele

Stříbrňák u kata zabere a získá nám trochu času, chlapíci za dveřma to už je jiná záležitost. Holka se snaží z toho vykecat, ale vlastně neřekne nic skutečně důležitého, nejdůležitější je, že zná tajnou stezku. Jestli takovou skutečně zná to ej otázka. Atti ji řízne jedovou dýkou. To mi přišlo zbytečné, stejně ví čarodějnice, že je v hajzlu, ale nekomentuju to.
Pak ale začne vymýšlet jak ji odsud vysvobodíme. Jen zavrtím hlavou.

"Ne, ne, když teď sejmeme žalářníka a zablokujeme dveře a zdrhneme s tou holkou, budou vědět hned koho mají hledat. Zas tolik lidí tu není, aby si nespočítali, kdo by ji pustil a ti za dveřmi by určitě spustili virvál. Půjdou po nás a promiň, ale za to mi tahle holka nestojí, abych měl za zádama královskou armádu i když král je asi pěkný kretén."

Pak se do rozhovoru zaplete ještě špičatý ucho. Poslouchám ho a i když jsi tou zradou nejsem jist, ostatní co říká je pravda.

"Zradit nás muže a nemusí, ale jinak má pravdu. Můžeme jí povolit pouta tak, aby se z nich mohla vysmeknout až bude sama a zmizet. Je to čarodějnice ne? Můžeme ji tu případně i nechat šperhák, někde schovaný, aby se mohla dostat i z hradu pokud to zvládne. Když se ji, ale pokusíme zachránit teď, jsme v hajzlu taky. Když nám řekne něco o té skryté stezce udělejme to tak. Pak si bude muset pomoci sama, šanci ji dáme, to je víc než má teď."

Zakončím svůj hovor a sleduji dveře, kdy už budeme muset fakt vypadnout.

Rozhovor

Guilermo hodí žalárnikovi strieborňák a ten sa naňho usmeje a řekne.
"Oukej. Mne je to fuk, ale tí za dverami asi čakať nebudú." A tak sa otočí a znova sa venuje svojej práci.

Na spútanom dievčati je vidno, že dýcha rýchlejšie a drží sa nádeje na záchranu, ktorú jej ponúkate. Taky na ní vidíte, že je naozaj zoslabnutá, pripútana k drevenému stloupu a nedokážete ani odhanúť, či by zvládala chodiť po vlastných.
Preto na vaše dotazy odpovedá naliehavo a rýchlo.
"Ja, ja neviem čo chcete slyšet. Chcem sa vrátiť domov, do hory Haag ano. Sama to nedokážem, takže musím veriť ja vám a vy mne. Vy cez les neprejdete, so mnou áno. Poznám tajnú stesku, aby ste sa vyhli mojím sestrám a nástrahám. Prosím ..."

Potom rozoberáte plány pred ňou a ona s nádejou v očiach prikyvuje na všetko čo poviete.
Keď ju potom Atti poreže na ruke tak sykne od bolesti. Podobných rezných rán a modrýn má po celom tele hodne, dalo by sa říct, že si už na bolesť začína zvykať. Keď Atti spomenie, že je na jeho dýke jed, tak naňho prekvapene hladí s otázkou v očiach... ´prečo si to udělal?´

Rikka vyzerá byť úplne vystrašená a hneď sa Attiho opýtala. "A ty máš protijed? Ako si ju mohol len tak otráviť?"
Sithiel si už neprezerá náradie na stenách, stojí za vami a sleduje čo robíte. Potom aj on prehovoril.
"Máme pred sebou niekoľko dní cesty. V jej stave nás bude len zdržiavať. Možno ani neprežije cestu a ak áno, tak nás potom zradí. Myslím, že by sme mali vyraziť. Bez nej."

Rozhovor

Na výzvu ať nabízené možnosti schovám reaguji pokrčením ramen a úšklebkem. Jiné možnosti nejsou, ale nehodlám se vnucovat. Guilermo to podle pohledu chápe, takže když odpoví poměrně ostře na výzvu k opuštění prostoru, vím že se můžu cournout. On to tu pohlídá.
Přesunu se do prostoru, kde se nachází kat. Procházím se po místnosti a snažím se tvářit zadumaně. Ve skutečnosti obhlížím vybavení místnosti a dveře, které se vzápětí otevřou. Další skupina, nemilé.

Žalářník jim zařve nazpět a jde vysírat zbytek skupiny. Dle mé prvotní úvahy se o něj postaral Guilermo. Čas teď hraje proti nám a je čas jednat.
Přesunu se zpátky ke skupině zrovna, když Guilermo sděluje svůj plán. Není špatný, ale má to pár háčků.

"Nemyslím, že by zvládla další skupinu, žalářníka a ještě odejít po svých. Navíc nevíme jaká bude příležitost udělat diverzi nepozorovaně." zašeptám a přesunu se za vězeňkyni. Vytáhnu dýku a zdviženou rukou uklidním ostatní, kdyby po mě chtěli skočit. Přiložím dýku k paži dívky a způsobím malou ranku.
"Nejdřív se pojistíme. Na dýce je Makahamský jed. Protijed má jen pár jedinců, takže když ho nedostane tak je do rozbřesku po ní. Teď nás potřebuje." sdělím a schovám dýku do pouzdra. To, že jsem si celou tuhle slátaninu vymyslel a na ostří dýky byl tak omastek z kuřete, nikdo vědět nemusí.
"Plán bych trochu upravil. Odemknu pouta, Guilermo a já vyrazíme z místnosti. Guilermo zajistí dveře závorou, já vyřídím kata...na dobro. Zbytek vyráží s naší vězeňkyní pryč. Ucpeme krb a nafedrujeme ho uhlím a bordelem. Guilermo jde pro koně a psa, vyzvedne vězeňkyni a všichni se sejdeme mimo město v lese na opačnou stranu od Hory Haag. Nezapomeňte to vzít přes potok a chvíli v něm ať zmátnete psy. Souhlas ?" podívám se po ostatních s připraveným šperhákem. "Buď to nebo půjdeme do hory naslepo."

Rozhovor

Atti nabídne holce dýku nebo šperhák. Jen souhlasně přikývnu, bezeslov vyjádřil naprosto přesně co máme za možnosti, pokud ji chceme ulehčit osud. Líbí se mi ten borec čím dál víc.
Konečně se pak chopí výslechu mladá holka co vypadá, že je sice naivní jako nově narozené tele, ale má minimálně nějaké znalosti a působí rozhodně lépe než já. Odstoupím bokem a nechám děvče pracovat. Když nás začne úkolovat, založím si ruce křížem a jen suše prohodím:

"Vyser si oko mladá, na synka seru a chcu být u toho co ti řekne."

Dál ale nijak nezasahuji do rozhovoru a byť to tak nevypadá pečlivě pozoruji co z spoutané čarodějnice vypadne. Druhé děvče jí dá napít posilující nápoj. Opět jen spokojeně pokývnu pak čarodějnice zapírá a nakonec to z ní leze. Má opravdový strach. Nakonec se do toho vloží žalářník, že už máme končit. Teprve v tuto chvíli promluvím abych nám získal trochu času.

"Vyklidni se borče nic ti neuteče, potřebujeme z ní dostat info jestli máme mít aspoň šanci na úspěch. Nikdo se mi nebude tlačit na záda. Doufám, že ti to je jasný. Tady máš stříbro a zavři tlamu. Další počkají."

Žalářníkovi hodím stříbrňák, abych si koupil trochu času. Pak to konečně z čarodějnice začne lézt. To mladý tele nakonec není úplně tak naivní jak se zdálo a pokládá dobré otázky. Proč bychom ji měli věřit, když ještě před chvílí to čarodějnice nebyla. Vidím kam celý rozhovor směřuje a nelíbí se mi to. Nechci ji tu nechat, ale museli bychom se ven probít a pak by ti okolní dobrodruzi dostali ještě jeden cíl a to snadnější než čarodějnice, nás. Už opravdu není mnoho času. Musíme to rozseknout hned. Nakloním, se mezi čarodějnici a Wynn.

"Tak to hned vysyp, máme zájem ti pomoci, ale jestli to nevysypeš, odcházíme. Hned."

Počkám jestli z ní něco vypadne, když ano tak pak nadhodím k ní i ostatním tiše šeptem.

"Máme jen jednu šanci jak to udělat, aby po nás hned nešli, odemknout ji schovat tu dýku a nechat ji tu, musí přetrpět ještě jednu partu nebo aspoň chvíli. Až budeme pryč zapálíme hospodářské budovy během rozruchu se musí odsud dostat a pak ji nabereme venku hodíme ji na koně a budeme doufat, že si nás nikdo nebude všímat když budou mít plné ruce práce. Ale upřímně i tak je to dost o držku. Chceme to absolvovat pro čarodějnici, co nám lhala a pravděpodobně řekne všechno jen aby se odsud dostala. Nelíbí se mi její osud, ale otázka zní jestli stojí za to si komplikovat ten svůj osud. Co vy na to?"

Říkám to naprosto otevřeně a před ní, nemám v povaze moc intrikařit, holt prostě, kde jsou svaly málo kdy je mozek nejbystřejší...

Rozhovor

Když se rozlítnou dveře, zní mi to jako velký gong ohlašující váš čas vypršel. Slova toho tlusťocha mi to vzápětí potvrdí. V tu chvíli se ale děvče rozhovoří.
"Potřebujeme ještě trochu času." Odseknu žalářníkovi nazpět. Doléhá na mě tíha situace, potí se mi dlaně. Práce pod tlakem nikdy nic dobrého nepřináší. Otočím se zpátky k děvčeti s naléhavostí v očích.
"Odpověz mi po pravdě... jsi čarodějnice z hory Haag? Nebo co s nima máš společnýho? A jak víš, co chtějí udělat? A ta nejdůležitější otázka... proč bychom ti měli věřit?" Nedostatek času mě nutí chrlit jednu otázku za druhou. Sleduju děvče a snažím se vypozorovat jakýkoliv náznak falše.
Tak nějak ale cítím, že jí tu nemůžeme nechat. Svírá se mi žaludek. Jak jí odsud sakra máme dostat, aniž by na nás byl vydán zatykač?

Rozhovor

Wynnina otázka spôsobí, že je dievča očividne nespokojné a zvažuje odpoveď. A práve vtedy sa otvoria dvere do mučiarne, tie dvere ktorými ste vošli dnu vy a ozve sa hlas.
"Ešte sú tu, či už skončili?" A tučný žalárnik im zakričal naspäť.
"Ešte sú tu, počkajte!" Potom sa otočil k vám.
"Pardón, ale dnes je vás akosi mnoho, pohnite si a padajte. Tam sú dvere, ktoré vás vyvedú na zadný dvor, odtiaľ vás už pustia cez bránu stráže do mesta." Tlusťoch vám ukázal na dvere vo vedlajšej miestnosti. Zdá sa, že vám nedovolia sa prechádzať po hrade ako sa vám zachce a po výsluchu vás proste len vyhodia von.

Toto ale prebudí spútané dievča a začne spolupracovať. V jej pohľade je jasné, že toto je jej jediná šanca, ako sa z toho dostať. Pravdepodobne sa tu neukázal zatial ešte nikto, tak zhovievavý ako ste vy.
"Dobre počúvaj ma! Áno, bola som tam, to ja som zhodila vázu, aby som zabránila únosu. Chystajú sa udělat niečo strašné. Chcem pomôcť, dostanem vás do hory ... za princom. Bezomňa sa tam nedostanete, všetci zomriete. Vezmite ma so sebou!" Oči mala doširoka otvorené a v hlase naliehanie, prosebne pozerala na Wynn a dúfala, že jej pomôže.