S Octavii

Vstoupím a Octavia tam sedí na posteli jsem zvědavá jak probíhal ten rozhovor že Atti jí sice strčil jazyk do pusy, ale vybral si Wynn.
Tohle chce vážně dívka slyšet zvláště když se líbáte a nachytá vás ta druhá se kterou se líbal před vámi. Tahle situace má sklony končit hádkou která dívka ho vykastruje zatímco zatím co on se nás ptá proč ho musíme zrovna kastrovat když jsme se jenom líbali. No a tak nakonec jsme mu dali obě na výběr buď kastrace nebo spolkne dvacet osm rybiček v naší hospodě.
Ale zpátky k současnosti Octavia je překvapená že jsme se jí omluvila a pak se ptá na víno nebo pálenku a placky.
„No já jsem řekla ať to přinesou sem,nevěděla jsem jestli se mnou vůbec budeš chtít mluvit a tak se zatím nic nepřinesla.Ale můžu to přinést pokud budeš chtít.“dodám a přešlápnu z jedné bosé nohy na druhou.
Dobrá jak mám podat o jestli se učili o minulosti nebo vzniku jejich skupiny která měla bít nejdřív hnutí odporu ... Tohle by chtělo učence, ale kde ho teď shánět?

ELEANOR

Keď si vošla do izby, uvidela si Octaviu sedieť na posteli. Len nedávno odišiel Atti a ona po otvárajúcich sa dverách strelila nádejným pohľadom. Ale keď uvidela teba, ostala trochu sklamaná. Začala si rozhovor tým, že si sa ospravedlnila a Octaviu ostala chvíľu ticho na teba pozerať.
"Ehm, ďakujem a nič sa nestalo. Nemáš so sebou ostrú vodu, alebo víno? A placky?"

Víno je skutečně fajn

Když Atti odtáhl Oktavii nahoru, je chvíli trapné ticho. Tak se napiji vína a pak si zapálím dýmku. Elen se ptá na Luigiho. Ať jsem sebedrsnější drsňák co žere střepy a kadí dvoustovky hřebíky a při jehož pohledu vlhne a rezavý i ostnatý drát z pozinku, otázka na psa mi vždy rozněžní srdéčko. Bezděčně Luigiho pohladím za ušima.

"Jó díky. Je to krasavec a parťák. Potkal jsem ho ještě jako štěnisko v jednom vypáleným městě. Někdo měl jeho mamu na hlídání, ale zabili ji a jeho asi zkopali. Byl to prcek sotva po kolena. Ležel a sotva dýchal, když jsme tam přišli. Měl to za pár. Zvažovali jsme, že ho sežereme, měli jsme hlad Andrzej, ta kurva nakoupil plesnivé jídlo a my neměli co žrat. Psí maso je fakt dobrý, ale ten blbou se na mě tak oddaně podíval a tu svou zrvavenou mordu mi nacpal z posledních sil k nohám, no nemohl jsem. Zmlátil jsem nějaký lidi a sebral jim jidlo a pak jsem ho nakrmil. Měl jsem z toho trochu poser, ale nikdy jsem nelitoval. Kámoš, jedinej kámoš co tě nikdy nepodrazí."

Wynn to zapije a dobře dělá, chlast slast. Kývnu na ni když vidím jak do sebe láme další pohárek vína. Jo má recht až se vzbudí ráno s kocovinou, nějaký francl k utišení Oktavie už ji trápit nebude. Pak se ozve Rikka. Nevím čeho chce dosáhnout, nebo kurva na co si tu hrajeme.

"Co jako? Kurva děláte z toho všeho vědu jak kdyby věšel jejího otce. No co potřeboval ji vylidnit zvolil účinej způsob. Jako, sorry, ale za živa upalujeme kultisty, vraždíme lidi, vraždíme elfy a vy chcete řešit, nějakou pusu. Ty vole fakt."

Pak přijde Atti, zvědavě na něj kouknu "Co??" mimo slovní odpověď "vole" mě moc neuspokojila nevím co tím myslel. Když si vezme sebou Wynn, která už je docela slušně v náladě, jen se na něj pousměju a mimoslovně. Ty vole ty sis to rozmyslel? Jdeš do toho? Trojkola? Pak ještě hodím signál kabrňák, velká závist, hodně štěstí a nalož jim oběma až to bude slyšet až v podhradí.
Když odejdou nahoru jen se usměju na Rikku.

"Jo děvče, víš láska je někdy nevyzpytatelná, krásná a složitá. Někdy se prostě mají rádi víc než jen dva lidi. Je to krása přírody no, monogamie není holt v přírodě přirozená sama to víš a Wynn jako druidka taky. Jo to jak se parádně nalila, ta si to chce udělat prostě krásný. Přeci jen to je šikovná holka."

A protože vím co bude od Rikky následovat, tak trochu škádlivě dodám.

"Jo já už jsem na takový radosti života starej... bohužel, ale zlobit se víc než s jednou přítulnou kočenkou, by na mě asi bylo moc. Jo a mimo jiné Oktávie prý zvládne mnohé vyléčit, ale taky zvětšit chloubu."

Pak ji políbím a ukážu na plac v hospodě, před kterým už začala hrát hudba a nějací už lehce ovínění fešáci a krasavice tam poskakují.

"Nechtěla si taky zatancovat... A možno by som si aj mohla zatancovať s nejakými chlapmi!"

Zparoduju její hlásek s žárlivou připomínkou. Piju víno, kouřím a popichuju Rikku, kámoš zrovna asi podává svůj precizní postelovej výkon nahoře a já mu držím palce, aby to zvládl se ctí, jo prostě je mi fajn...

Hospoda U chlípníka

„Slyšel jsem že jste veterán a zažil jste mnoho bitev.“
„Až příliš chlapče ...“
„Takže by jste mi mohl pomoct, slyšel jsem že jste hrdina.“
„Nejsem hrdina chlapče to bych byl ...“otec to nedopoví a podívá se na rozložené části zbroje na stole a pak na jejího majitele který na něj vrhá psí oči.
„Prosím jste ten nejlepší kdo by mně mohl naučit s ní zacházet a škodný nebudete.“
Otec vezme měšec který leží na stole poblíž zbroje a dá mu ho zpátky do rukou.
„Pokud budeš chtít pokoj nebo něco k jídlu nebo k pití tak budu rád když to zde utratíš, ale jinak ti nemůžu pomoct, tyhle časy jsou už pryč ...“
Na krátkou chvíli vidět vidět výraz bolesti když se otec nepřítomným pohledem dívá přes mladíkovo rameno než zavrtí hlavou a pokračuje.
„Navíc zbroj není kuše nemůžu tě s ní naučit zacházet během několika dní. Bude to chtít čas, mnohem více času než jsem tomu ochotný věnovat, takže jediné co ti můžu poradit je zajdi na tržnici a prodej ji.“
Otec se otočí a odejde zatím co mladík se nějakou dobu dívá na jeho rozložitá záda stejným psím pohledem než se nakonec podívá na mně.

Sjedu pohledem ze zbroje na Wyn která to co Atti udělal aby zastavil Octavii špatně nese stejně jako to že se ještě nevrátil a ona se teď nejspíš snaží zahnat představy co tam asi spolu dělají. A tak se rozhodne pít místo aby vyrazila nahoru udělat mu žárlivou scénu aby je právě u toho nepřistihla. Rikka to svým proslovem také moc nevylepší a já se nějakou dobu zastavím u představy jak Atti plácá holý zadek. Pokud Octavia dosud neměla chlapa tak to musí stát vážně za to ... ehm dobrá přesuňme se z mravního bahna jinam. Třeba k tomu že i když to zatím nikdo neřekl tak nakonec to bude moje chyba protože jsem slíbila že na ní dohlédnu.
Ale opravdu by ostatním došlo o co se tu jedná nebo by si mysleli že to je jenom infarkt? Přece jen se stahovali okolo něj.
Navíc zde to je každý sám za sebe neboť si navzájem konkurují, vítěz může být jen jeden a tak je tu určitá možnost že ti kteří přežijí nástrahy cesty se před koncem cesty pobijí navzájem. Ale celou dobu mám takový pocit že nám tady pořád něco uniká což mně opět přivádí k mé teorii.
Hrozí příchod démona a koho oni vyšlou? Jistě měli málo času a nikdo ještě nemohl tušit že toho elfové využijí pro své dobyvačné plány.
Rozhodnu se nad tím zatím nepřemýšlet protože bych se teď stejně nedobrala výsledku, říkala jsem že potřebujeme plán, zatraceně dobrý plán pokud naše cesta nemá skončit dřív než začne.
Jako ti okolo nemají nejmenší tušení do čeho jdou, ale jsou přesvědčeni ... tak dost potřebujeme informace ...
Podívám se nahoru a začnu bušit prsty do země když se nakonec přece jenom Atti a vrátí a rozhodne se Wynn vysvětlit proč Octavii strčil jazyk do krku. No to tohle bude opravdu zajímavý rozhovor, ale s výměnou pokojů souhlasím a když oba odcházejí otočím se na Guilerma.
„Promiň, já ... promluvíme si později ano? Tedy pokud budeš chtít.“omluvně se na něj usměju a vydám se nahoru k jejich bývalému pokoji kde odemknu dveře klíčem který mi Atti dal. Nakouknu dovnitř a usměju se se stejným omluvným výrazem na Octavii.
„Ahoj já bych se ti chtěla omluvit za všechny ty řeči. Já ... no já to nemyslela špatně.“
Zavřu dveře a stojím za nimi a čekám jak se k tou vyjádří Octavia podle toho jak moc je na mně naštvaná.
Jistě od Guilerma dostávala pravidelně naloženo ještě víc,ale já nejsem Guilermo ...

Víno je fajn

Když se ke mě přitočí Rikka, už ten alkohol cítím. Stihla jsem dvě sklenice, na prázdný žaludek, nikdy dřív jsem toho tolik nevypila. Možná jsem to neměla vyzunknout všechno najednou. Cítím její ruku na zádech a musím si dávat pozor, abych se neotřásla. Skoro se neznáme a to gesto mi přijde nějak moc důvěrné. V reakci na její slova se zašklebím. Nechci aby do toho tahala Guilerma. Už tak si jsem jistá, že si poznámek vyslechnu dost. Vlastně bych byla nejradši, kdyby si mě nikdo nevšímal.
Darshana se zvedá k odchodu. A já chvíli přemýšlím, jestli nemám jít s ní. Ale jsem moc pomalá, už je pryč.
"Jsem v pohodě." Zamumlám k Ricce a překvapí mě, jak se mi lepí jazyk na patro. Vlastně je to docela vtipný. Mračím se, zatímco se snažím ovládnout tu nutkavou potřebu se rozesmát. Jsem si jistá, že teď bych se smát neměla.
Nebo možná jo. Však mi to Octavie takhle nějak říkala. Možná bych si měla zvykat. Dorazíme na horu, z Attiho se stane vrchní vůdce stáda a moje "nejspíš sestry" na něj budou mít stejný nárok, jako já. Prý tam není žádný problém, říkala. Zachráníme je, a já budu moct dokončit svůj výzkum. Všichni budeme šťastní. Říkala. Tak proč se cítím tak hrozně mizerně.

Zrovna do sebe obracím třetí skleničku, když se u stolu objeví Atti. Skoro se ho leknu. Prý chce být o samotě... nahoře. "Aa, už jsem na řadě?" Zachichotám se a začnu se zvedat. Jsem vtipná. A chci odsud pryč. Je tu moc zvědavých očí a já vůbec nestojím o to, aby někdo věděl, v jaký jsme situaci. Dovedu si představit, že pak by teprve začal ten správný nátlak ze všech stran a já bych asi bouchla.
Zavěsím se do Attiho a částečně se nechávám odtáhnout do pokoje. Čekala jsem tu Octavii a tak se mi děsně uleví, když tu nikdo není. Svalím se na postel a všechnu tu uhihňanou přetvářku na chvíli odložím. I pod vlivem alkoholu na něj koukám dost nešťastně. Zatím jsem bohužel nic nezapomněla.
"Takhle už to asi bude pořád, viď?" Řeknu dřív, než to stihne on. "Mluvila jsem s ní ráno, řekla mi k čemu tě chtějí." A my furt nemáme žádný únikový plán. "Nemáme na výběr, viď?"