Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Staré Způsoby
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Pokoj číslo pět Podle ní je to vlastně všechno strašně v pohodě a celý svět je zalitý slunce, protože já existuju. Máme spolu přeci dítě a to je úžasné! Hovno nevidím rozdíl v tom, jak si jí vzal žalářník a jak ona donutila mě, abych si jí vzal. Celý je to postavený na sobeckým záměru a to jakým stylem to udělala mě zkrátka nepřesvědčí o tom, že by nám neublížila. A ta její poslední poznámka předtím, než jsem pokoj v chaloupce opustil, to všechno jenom podtrhuje. Navíc jestli se jim dvacet let nenarodila dcera, znamená to, že dvacet let tam zabíjejí novorozence jenom proto, že mají mezi nohama cancour. Nechutný, pokrytecký a zvrácený. Na děti se nesahá do prdele ! To vím i já, spodina společnosti. Vlastně je to docela ironie. Fotr na mě nasazoval, že jsem jen proutník a flink, který nedělá nic pořádného. A víš co papá ? Můj pinďour teď může spasit svět, to čumíš co ? A ještě jsem předurčený. To mě tak mají namalovanýho na stěně v jeskyni ? Zrzavej spasitel...hehe. A vymírají. Další trefa rovnou do černýho. Myslel jsem si to. Takže milá Octávie, hádej kdo má teď navrch ? Nakonec zmíní i řešení. Wynn a já zůstaneme na hoře v nekonečných orgiích. Přesně to, co mi zjevila v ranním snu. A její sestry jsou hezký, to nemůžu popřít. Problém je v jedný věci. Já kurva nesnášim, když musim někoho poslouchat. Kdybych chtěl bejt opečovávanej a zavřenej ve zlatý klícce, zůstal jsem doma a choval včely. Nakonec nabídne...TROJKU ? Jako ne že...jo ta představa není úplně blbá. A chvíli nad tím snad i uvažuju...dobře dám si pár minut, vypadá to docela hezky. Vole nemysli pérem ! nafackuju si duševně a podívám se na ruku, která mě hřeje na stehně. Guilermo je vůl. Starej kořen, kterej nepochopil, co jsem mu říkal. A nebo si ze mě dělá prdel. "Octavie..." začnu a opatrně jí odsunu ruku pryč. "Kuřba a šukání ještě nikdy svět nespasili. Guilermo to asi myslel dobře, ale problém je v tom, že Wynn miluju hmm ? Slíbím ti, že o tom s vaší záchranou budu přemýšlet. Teď mi dej, ale chvíli v klidu jo ? Zůstaň tady a nedělej žádný blbosti. Jestli uděláš nějakou kravinu, než se vrátím. Končíme spolu." oznámím. Potřebuju mluvit s Wynn. Tohle je rozhodnutí, který nemůžu udělat sám. Zvednu se, ve dveřích ještě věnuju Octavii jeden pohled a zamknu za sebou. Na chodbě chvilku stojím. Co mám Wynn říct ? Do hajzlu ! Asi bude nejlepší se v tom moc nebabrat. Nakonec pokrčím rameny a zdupu schody do lokálu. Rikka sedí vedle Wynn, Darshana je asi na černých bojovnicích a Eleanor si povídá s Guilermem. Fajn, jako kdyby se tu nic nedělo, právě sme se vůbec nevyhnuli dalšímu masakru. Děkujeme Atti, že si tu můžeme sedět na prdelích a žrát, místo krvavý řeže se stovkou žoldnéřů. Není zač. Ty vole. Dojdu až ke stolu a všimnu si, že můj pohár je před Wynn. Fajn, chápu, na tohle čaj asi nestačí. Otočím se na obrtlíku a dojdu k výčepu. Tam rovnou zaplatím láhev vína a vrátím se zpátky ke stolu. Na Guilerma vrhnu pohled nevěřícný pohled a rty naznačím "Vole". Opřu se o stůl vedle Wynn a počkám až se děvčata případně dobaví. "Wynn. Můžu s tebou mluvit ?" zeptám se své roztomilé, teď očividně dobře nenaladěné druidky. "O samotě. Nahoře." loupnu pohledem po Ricce. Jestli Wynn svolí zkusím s Eleanor směnit klíč. Jestli bude mít Eleanor jen jediný náznak nesouhlasu, prostě se na to vykašlu a otevřu si pokoj číslo čtyři šperhákem. Klíče jsou pro amatéry. A následně nás zamknu. | ||
| |||
1117.jpg){kind=icon} | Malá noční pruda Tyhle smíšený skupiny nikdy nevydrží nic a jako další důkaz máme tuhletu večerní pohodičku. Právě se domlouvaj, kdo bude s kym obcovat a kdo brečet, že ti druzí obcujou. A čarodějnice pak někoho uhrane, za což si vyslouží hubana a možná i víc. Taková klasika. Teď už je jasný, že se při boji budem různě pokoušet jeden druhýho a navzájem zachraňovat, nebo navopak, a jakejkoliv náznak taktiky - co bysme třeba jinak dovedli vyvinout - nevyvinem. | ||
| |||
 | Pokoj číslo pět Ako k nej prehováraš a vyčítaš jej, že vás ohrozuje tak sklopí pohľad. Na tvoju otázku, čo vlastne chce, sa hlboko nadýchne a spustí. "Nikdy som vám nechcela ublížiť. Ano, Guilerma som chcela zabiť, ale už nechcem. Ale teba a Wynn nikdy. Predtým som blafovala, neublížila by som jej, len som chcela... no.... teba. A vyšlo to. Čakám tvoje dieťa Atti. Budeme mať spolu dcéru. Ja ... je to úžasné. Vieš, ja som z najmladších u nás. Už to bude skoro dvadsať rokov, čo sa u nás nenarodilo žiadne dievča. Pre vás mužov je dôležité mať synov a preto je len málo z vás, ktorí sú stále čistý a sú predurčení mať len dcéry. Už sme ani neverili, že takého nájdeme a musel to byť osud, že mi do cesty priviedol teba. Ako inak to nazveš? Jedine, že si k tomu bol predurčený." Ako k tebe rozpráva, tak sa jej oči stále viac a viac rozžarujú a na tvári sa objavuje úsmev. Je naozaj šťastná z toho, že existuješ. "Preto sme aj to dieťa uniesli, pretože je čisté a má kráľovskú krv. Ale ak by som priviedla teba, mohol by si nás všetky zachrániť. Bez teba nám hrozí vyhynutie. Ani našej matke sa nepodarilo zvrátiť toto ... prekliatie, ktoré nás postihlo. A Wynn, je vhodná na to, aby sme ju medzi sebou privítali ako našu novú sestru. Všetci by sme mohli žiť spolu a ty by si mohol dať všetkým mojím sestrám dieťa. Malého princa by sme vrátili ostatným a už to bude na nich, ako sa zachovajú a čo urobia." Potom jej zmizol úsmev z tváre a zadívala sa na teba vážne. "Ak chceš, kľudne si dáme s Wynn trojku. Vraj je to to čo chceš. A pre budúcnosť môjho ľudu urobím všetko, čo si len budeš ty alebo Wynn priať. Obšťastním ťa ústami a potom aj Wynn, ak chceš. To všetko mi povedal Guilermo, že mám urobiť vám obom." Ako vedla teba sedí, položila ti ruku na stehno a usmieva sa na teba, že je ochotná Guilermove rady poslúchnuť. U Bosoraka Rikka sa v šoku držala za ústa, keď videla ako sa Atti oblizuje s Octaviou a potom s ňou ide hore. Potom smutne pozerala na Wynn, že ako to zvláda. Vedela, že toto by nikto nebral v pohode, preto ako správna kamoška vstala a sadla si na Attiho miesto vedľa Wynn. Položila jej ruku na chrbát a povedala. "To nič, to sa určite vysvetlí. Vieš, že to nebolo naozaj, to urobil len tak." Potom stíšila hlas a dopovedala. "Možno jej mohol dať len malú pusu, toto bolo trochu moc vášnivé, ale aj tak. Určite to nie je tak, ako to vyzerá že Guilermo?" | ||
| |||
 | Deprese U Bosoráka Prý že udělá všechno, co si přeju. Trochu zaraženě na Octavii koukám. To má být nějaký nový druh manipulace? Bude potom chtít něco na oplátku? Ale i když je to divný, jsem ráda. Aspoň nedělá problémy. To jsem se ovšem hrubě přepočítala. Jen co se od Octavie otočím, začnou se dít věci. I já zaslechnu ten nenávistný sykot. A je mi jasný, že je zle. V lokále to poděšeně vře. Ale viník ještě nebyl odhalen. Zvedám se z lavice ve stejnou chvíli jako Atti. Neříkala Eleanor, že na ní dohlédne? Člověk se nemůže na nikoho spolehnout... místo aby zasáhla, stojí jako tvrdý Y hned vedle čarodějnice a nic nedělá. Atti se mi omlouvá. Zamrazí mě. Proč? Vzápětí pochopím. Škoda, že jsem nepochopila dřív. Mohla jsem si aspoň ušetřit ten pohled. Cítím na tváři šokovaný výraz, který vzápětí přejde do bolestivého šklebu. Zase dosednu zpátky na lavici. Na těchhle situacích je nejhorší ta nečekanost. Vždycky všechno v pořádku a zalitý sluncem, a najednou bác... a svět je naruby. Musel to udělat... okamžitě ho začínám v duchu obhajovat. Ale vážně musel? Bylo to rychlé řešení... ale třeba by stejně fungovala facka a odtažení za ruku. To poslední nakonec stejně udělal. Oba se mi ztratili z dohledu, kdesi v horním patře. A tady dole se zase všechno vrací do normálu. Žádné podezření nepadlo. Octavie si nikdo nevšiml. Všechno dopadlo dobře, zdá se. Jenom já jsem rozbitá na kousíčky. Marně se bráním myšlenkám, co teď asi nahoře dělají. I když vím, že celý je to nesmysl. Určitě jí jenom odvedl do pokoje a hned zase přijde. Pohled mi padne na klíče od třetího pokoje. A nebo taky ne. Žaludek se mi zhoupne. V náhlém popudu něco do sebe obrátit se natáhnu po Attiho sklenici s vínem. Nejdřív pár loků... nezdá se, že by to mělo nějaký okamžitý účinky... tak do sebe vyklopím celou sklenici. Necítím se líp. Spíš hůř, že jsem to Attimu vypila. Neříkají všichni, že se po alkoholu zapomíná? Zrovna teď by se něco takovýho hodilo. Pomrkávám po džbánku a přemýšlím, že bych dolila. Střelím pohledem ke schodišti. Nahoru se jít neodvažuju. A dolů nikdo neschází... Už jde! ... Ne, to je jenom Eleanor. Natáhnu se po džbánku a sklenici doliju. Co když se nevrátí? Zůstanu na pokoji s Darshanou a Eleanor? Děsivá představa. Ostatní u stolu moc nevnímám. Sice pořád pošilhávám k jejich straně stolu, jen abych nepůsobila tím zraněným a odříznutým dojmem, ale ve skutečnosti je neposlouchám. Občas se rozhlédnu po lokále a po skupinách, co tu sedí... nejspíš to budou všechno násilníci. Co udělá taková banda s lesem, do kterého míří? To vážně pojedou všichni pohromadě? Nebo budou vyrážet v různých časových intervalech? Vážně tam všichni umřou? Je mi z toho všeho smutno... Ten alkohol vůbec nepomáhá, akorát se nořím hloub a hloub do deprese. Začnu pít další skleničku... třeba jsem ho zatím prostě jenom neměla dost. | ||
| |||
 | Drama v hospodě s trapným názvem Zjistím že jsou volné jen tři pokoje a protože vím jak dopadne dělba tak nakonec budu na pokoji s Darshanou a Octavií. No dobrá stejně si s Octavii potřebuju o něčem promluvit, Atti se podívá z nějakého důvodu za sebe na sedlové brašny a pak mi ne zrovna jistě odpoví. Octavia na mně vrhne naštvaný pohled potom co se zeptám co si dá k jídlu a pak řekne že nejí kůru. No snad jsem zase tolik toho neřekla, jak to mám vědět ono to je docela logické na rozdíl od jiných věcí které se o vás říkají. Guilermo se rozhodne že to bude platit a pak řekne jedno moudro které jsem už slyšela mnohem dřív, ne že by nebylo pravdivé byly to vlastně jedna z mála příležitostí kdy otec chtěl mluvit o své minulosti. Já nejsem hrdina dělal jsem co jsem musel, hrdinové mají skvělé konce, ale vždy to jsou konce ... Z mých myšlenek mně vyvede vysvětlení toho co myslela Octavia tou ostrou vodou, skvělý nápad viděla jsem co dokáže alkohol u těch kteří jsou už seznámeni s jeho účinky. Ale nakonec se tu objeví horší problém než alkohol, když odcházíme tak Octavia narazí na dalšího muže jako byl ten na koho jsme se Strapiovcemi narazili. Neříkám že si to nezasloužil, ale to to musí dělat tady před všemi? Proč mu nejdřív nevleze do hlavy, nezlomí jeho vůli a nedonutí ho odejít z hospody dostatečně daleko? A pak se toho ujme Atti, no snad nakonec přece jenom bude užitečný. Rozhodnu se že se vydám za nimi abych se k tomu taky vyjádřila, když zjistím že jsou dveře zamčené tak chci zaklepat, ale pak nejdřív přiložím ucho ke dveřím. Žádný mužský ani ženský křik neslyším a tak se rozhodnu to nechat na něm. Možná jsem ho posuzovala příliš příkře aniž bych měla nějaký skutečný důkaz, pokrčím tedy rameny a vrátím se zpátky kde si u lavice a jeho sedlových brašen všimnu něčeho co vypadá ... dřepnu si a poznám že to je Attiho zbroj. Tak teď už chápu jeho pohled na druhou stranu jsem se nestarala o to co vlastně odnáší. „No to mně podrž ... on to myslí opravdu vážně.“ Vstanu a přitom se mi vybaví jistá vzpomínka, ale potřebovala bych vědět zda je tomu skutečně tak nebo se otec jen vymlouval. Darshana nebo Guilermo by to určitě mohli vědět a já se nakonec rozhodnu raději pro Guilerma. Ale nechci na něho hned tu otázku vybafnout a tak se na to rozhodnu jít jinak. Posadím se a ne zrovna jistě ho oslovím. „Luigi je vážně hezký pes líbil se mi už jsme vás viděla ve městě jak ho odvazuješ. Mohla bych se zeptat jak jste se s potkali?“ | ||
| |||
| Pokoj číslo pět Překvapilo jí to stejně jako toho žoldáka jeho náhlá srdeční slabost. Na jednu stranu ji chápu. Pomsta je občas neodolatelná i já s tou myšlenkou bojoval. Poprvé vůči chlapíkovi jménem Mercier. A pak proti ní. Vím asi nejlíp, jak se cítí. Nebo si to alespoň myslím. Dveře se stále neotvírají a to mi na náladě nepřidává. Přemýšlím jestli ještě zvládnu pár dalších eskapád a jestli to zvládne Wynn. "Možná máš pravdu. Možná si zaslouží zemřít a zemře. Zítra v lese při cestě na horu nebo za týden...to je jedno." ušklíbnu se. "Trápí mě jenom to, jak si lehkomyslně hraješ s životy ostatních. Dobře ten žoldák a žalářník...hovada, ale proč ubližuješ mně ? Proč Wynn? A proč vystavuješ nebezpečí ostatní? My ti neublížili." zeptám se, ale v hlase není žádné naléhání na odpověď, spíš jako bych přemýšlel nahlas. "Co vlastně chceš?" položím otázku. Otázku na kterou se možná Octavie nikdo nezeptal | ||
| |||
| U BOSORÁKA Atti pristúpil k Octavii a to čo urobil, ju úplne odtrhlo od úmyslu pomstiť sa. V momente, keď priložil svoje ústa k jej, jej mágia sa rozplynula a žoldák sa mohol znova nadýchnuť a srdce sa mu znova rozbúšilo. Všetci okolo neho sa pýtali či je v poriadku a on len celý zadýchaný prikývol. A zatiaľ čo Octavia sa poslušne nechala za ručku odtiahnúť do prenajatej izby, v hospode sa to ukľudnilo. Všetci to mali len za nejaký malý infarkt, ktorý muž práve prekonal. Za zavretými dverami Atti poručil Octavii, aby si sadla a ona stále v šoku z toho čo sa stalo tak urobila. Stále prudko dýcha až sa jej hruď nadvihuje. Rukou zablúdila k svojím ústam a dotkla sa ich, ako nejaká teenagerka, ktorá práve dostala svoju prvú pusu. A možno ju len zaskočil Attiho jazyk. Keď Atti položil svoju otázku, Octavia nevedela nájsť slová. "Ja .... on .... to .... chcela som len ..." Sklonila hlavu a tak tam obaja sedeli ako dve kôpky nešťastia. A potom potichu povedala. "Zaslúži si zomrieť, ale .... nechcem aby si sa hneval." | ||
| |||
 | Do města a bosorkárna Nakonec se nechám přesvědčit s tím, že půjdeme do města všichni. Holky mají dobrý nápad Oktavii zamaskovat, na to není moc co říct nápad dobrej, ale i tak když vidím kolik se tam prohání vojclů říkám si, že to trochu smrdí. Oktávie slibuje jak nenapravitelní hříšnice na cestě k napravení, ale víme jak to s hříšnicemi bývá. Elenaor se míchá do cčeho nemá. Trochu mám chuť ji poslat do prdele, ale tyhle ženský srance řešit fakt nehodlám. Ve městě je to klasika spousta lidí, zlodějů, bijců, zmrdů, kurev, šmejdů no a my. V hospodě u Bosoráka zaparkujeme koně a mladej štolba se o ně postará. Dvě zlatky mi přijdou docela dost, tak ho upozorním, aby za to péče o naše koně stála. V hospodě je docela husto, Atti nás zve, ale po objednávce jídla žvanec zatáhnu já. Objednávám, platím a i když si gesta Attiho vážím, ještě na tom nejsem tak zle abych se nechal zvát od kluka o polovic mladšího než já. I tak mu poděkuju a dnes hodlám pít vínko a veselit se. "Dík kámo, za pozvání. Starý vojenský moudro zní. Když si v hospodě hoduj co to jde, když si v posteli miluj se a raduj se ze spánku, protože zítra zas na cestě budeš držet vartu a žrát suchary." S tím si přiťuknu s ostatníma. Pak Wynn zahání Oktávii do pokoje... toliko k kamarádství mezi holkama. "Upřímně bych ji měl raději pod dohledem." Řeknu, ale to už se do toho zapojí Eleanor. To že ji nechce nechat samotnou mi přijde fajn a spokojeně pokývnu. Hned vzápětí to zabije forkama o kořínkách. V duchu zakleju jak ... no Guilermo. Ale nebudu se srát do holčičích přestřelek na to jsem už zmoudřel dostatek. Když se Rikka nabídne, že muže spát Oktavie u nás, vcelku bez problému přikývnu. Myslím, že u nás udělá nejmíň problémů a to třeba to bude i zábava co se bude líbit i Ricce. Když Atti dělá na to téma narážky, jen se svatouškovsky zadívám na strop a pak vědoucím pohledem sjedu prsa a zadek naší černočerné lady. Jasně, jasně, je to nevhodné gesto a univerzitní studentky potrpící si na vyvážené chování, by se asi začali čertit tak až by jim na mindě vyskákali uhry, ale mě to bylo jedno. Jo jsem prostě vojcl a mačo kokot. Tedy podle nich určitě. To jak Oktavie úslužně a otrocky plní rozkazy Wynn mě trochu vyvádí z míry. Když, oktávie zmíní kořalku jen rázně zakroutím hlavou. "Na to zapomeň to je pití pro vyšší ligu, dej si svařené víno s vodou a kořením, to by ti mohlo chutnat, je to sladké a voňavé a uklidní tě to, ale nepij moc. Znáš se. A chlast ti neprospívá." Nechci zase lovit po zemi mrtvý plod neukojené, nebo možná ukojené lásky, jako posledně. Ještě teď je mi z toho blivno. Když nakonec Oktavie a naše Elenka vyrazí nahoru, téměř si oddechnu. Jó oddech to je ráj...přesně deset vteřin, než Oktávie přejde k dalšímu stolu. "No do píči!" Jen vyhrknu to nejslušnější a nejkulantnější slovíčko překvapení, jaký gentleman jako já je schopen vyhrknout ve vybrané společnosti dam. No jó ona potkala, mučitele, tak ho sejme hned tady uprostřed lidí, bravo vychovaná a šikovná holka. Nakonec to ukončí Atti a tím nejlepším způsobem. "No když nevíš kudy kam, vraž něco někam a ono se to poddá." Pokud by to nepomohlo a nezasáhla ani Elenka, vystaruju ze svého místa a odvedeme Oktavii spolu. "Opravdu má dar zkurvit každou pěknou chvilku. Jednou se dočkáme toho jak při té nejlepší souloži při vyrábění šropla z ničeho nic se objeví a udělá Baf! A pak už se nic nikomu nepostaví." Jen unaveně kroutím hlavou. | ||
| |||
| Bosorka bosoří "U Bosoráka" Sdělení o nedostatku volných pokojů přijmu s rozmrzelým úsměvem. "Nějak se zmáčkneme." odpovím servírce. Já platím, takže si rozhodně jeden pokoj hodlám nechat pro sebe a Wynn. Tam se nikdo jiný mačkat nebude. Rikka je zlatíčko nebo... On s ní o tom mluvil ? Náhoda ? Těžko říct. Wynn pošle Octavii do pokoje. Má pravdu, bude lepší když se uklidí z očí. Žoldnéřů je tu víc než much na koňském kobylinci a až se rozjedou, mohla by tu být nevítaná zábava. Střelím pohledem po Ricce. Jedna návštěva hostince a už pije, jako velká holka, jako Darshana. Nikdy bych to do ní neřekl, ale je mi to sympatické. Užívá života plnými doušky a vlastně zjišťuju, že jí mám docela rád. Octavie spolupracuje, víno je na stole a vlastně všechno vypadá fajn. Zrzka promluví. Poděkování je fajn. Konečně mluví jako normální...počkat COŽE ?! zarazím se a sjedu pohledem ke zbroji hozené za lavicí vedle sedlových brašen. Tý holce se stalo buď něco hroznýho a je z toho celá pomotaná nebo jí prostě něco koplo do hlavy. A silně. koukám na na Eleanor a snažím se tvářit, jako že nekoukám na šílence. "Jo ehm...tak díky...asi ?" zamrmlám nakonec docela nejistě. Vím, že v její společnosti tu asi nechci trávit večer. Bůh ví co by vypustila z úst. No, nemusím čekat dlouho, abych to zjistil. Stihne vykecat jméno Octavie a ještě se domnívá, že čarodějnice jí kořínky a mech. Jako kdyby včera Octavie nejedla bramborové placky. Chvilku přemýšlím, jestli by nebylo jednodušší odvést tohohle nebohého pomateného tvora někam do lesa a ponechat osudu, nebo někam do kláštera. Měla by být pod dozorem nebo pod drnem. Jakmile na stole přistanou klíče obratně po nich hrábnu. Prohlédnu si čísla a usměju se. "Rikko? Myslím, že číslo tři bude vaše. Je to šťastné číslo ta trojka. Viď Guilermo ?" mrknu nakonec na bojovníka. Na tváří se mi mihne spiklenecký úsměv a hlavou představa plácaného holého zadku. Tohle se mi povedlo. Klíč od pokoje číslo čtyři posunu doprostřed stolu a sám si nechám poslední klíč. Ať se holky poperou, nebo rozdělí. Je mi to fuk. Já chci lázeň a pár okamžiků s Wynn. Nakonec jde všechno tak nějak dobře a já usrkávám víno, šilhám hlady a položím si ruku na stehno Wynn. Nemůžu se dočkat až se najíme zmizíme po schodech nahoru. Což, ovšem nebude tak jednoduché, protože...Octavie. Už jenom ten tón jejího hlasu nevěstí nic dobrého. Na průsery mám čuch a tohle průser bude. A jako noha. Když nepokračují dál a muž se zajíkavým smíchem začíná vyvolávat rozruch, zas mě to nakrkne. Toliko ke slibům čarodějnice. "Kráva blbá. Jeden den klidu sakra. Jeden posranej den !" Poznám to, bezpečně. Ona je strůjcem toho rozruchu a jestli se to tady podělá, zabijou ji. A já jí budu muset bránit, takže zařvu taky a Wynn taky. "Do hajzlu." zavrčím potichu a zvednu se z lavice. Napadá mě hned několik způsobů, jak tohle vyřešit. Můžu někomu prásknout, že mi drkl do vína a rozpoutat rvačku. Zkusit Octavii ukecat, ale to si myslím, že by byl těžký oříšek. Takže zbývá poslední možnost. Věnuju Wynn smutný pohled. "Omlouvám se." špitnu k ní a rozejdu se přímo k Octávii. Nemám čarodějné vzdělání, nevím jak magie funguje a jak někoho donutit přestat kouzlit. Vidím, ale jak hýbe rty a já jí musím odrovnat v jednom tahu, jinak naše výprava končí těsně před cílem. Ještě jeden pohled zpátky na Wynn. Sakra jak já tohle nechci udělat. Postavím se před Octávii chytnu jí za ruce a naprosto drze jí strčím jazyk do krku. Tak nebude moct mluvit a zaklínat žoldnéře. Zafunguje to a dříve, než se stihne vzpamatovat vytáhnu jí nahoru po schodech. Mlčky. Teprve když se za námi zaklapnou dveře pokoje číslo pět promluvím. "Sedni si." ukážu jí na postel a zamknu dveře. Nikoho jiného vyjma Wynn přes ně nepustím. Sednu si vedle Octávie a položím si hlavu do dlaní. "Proč tohle pořád děláš Octávie ? Víš, že bez těch tvých eskapád by jsi byla už doma ? Chceme ti pomoct a ty nám to jenom komplikuješ." nekřičím, můj tón je rezignovaný, skleslý a prost předchozí dobré nálady. Občas zalétnu pohledem ke dveřím. Doufám, že přijde. | ||
| |||
| U BOSORAKA Posadali ste si a Luiggi si ľahol ku Guilermovým nohám. Po celom dni je uťahaný ako keby pracoval v bani a potrebuje si pospať. Atti objednáva a štafetu predá Guilermovi, ktorý už ako má vo zvyku, nehanbí sa objednať hotovú hostinu. Dlhý zoznam jedla a pitia si servírka len tak tak zapamätala a vydala sa naliať pitie a kuchárovi oznámiť objednávku. Pred tým ale oznámila Attimu zlú správu. "Prepáčte, ale máme už len tri voľné pokoje. Zajtra by sa mali nejaké uvoľniť, keď všetci títo páni vyrazia na horu." Rukou ukázala po celej hospode a zatvárila sa tak, že sú to asi všetci blázni, keď tam chcú ísť. Rikka si to rýchlo v hlave spočítala a zakričala. "Nevadí, niekto môže kľudne prespať v našej izbe. S Guilermom sa určite potlačíme." Medzitým sa Wynn prihovorila Octavií, ktorej z pod deky vyčnievala len tvár. Octavia sa chviľku dívala do Wynniných oči, potom pozrela na Guilerma, na Attiho a odpovedala. "Urobím čo si len praješ Wynn." Je na nej vidno, že vás nechce opustiť a chcela by ostať s vami, ale podriadí sa. Darshana, ktorá má za opaskom dve nové dýky, jednu striebornú a jednu ebenitovú si objednala a Rikka to stihla zdvojnásobiť. "Aj mne to isté! Ešte som také asi nepila." Servírka vám položila na stôl tri kľúče, ale je hrozne zaneprázdnená, aby vám ukazovala pokoje osobne. Len vás nasmerovala, že po schodoch, doľava a pokoj 3,4 a 5. A tak sa Eleanor ponúkla, že nenechá Octaviu samú a že pôjde s ňou. Octavia sa postavila na odchod. Eleanorina poznámka, že čo by si Octavia dala, bola oplatená Octaviínym škaredým pohľadom. "Nejem kôru zo stromu." Potom sa pozrela na Wynn a povedala. "Neboli by ešte také placky ako včera? Alebo, je mi to fuk, zjem čokoľvek. Ale, možno by som si dala tú ostrú vodu." A tak sa Octavia vybrala ku schodom spoločne s Eleanor. Lokál bol natrepaný chlapmi, ktorí pili a hlasno sa zabávali. Zajtra majú v pláne vstúpiť do Haagskeho lesa, takže sa plánujú dnes poriadne odreagovať. Pri jednom stole niekto povedal niečo vtipné a skupina ôsmych chlapov sa začala smiať. V tom Octavia zastala a doslova skamenela na mieste. Jeden z tých mužov, čo sa smiali, mal zvláštny druh smiechu, taký zajakavý. Octavia sa pomaly na ten stôl otočila. Nebola pri ňom blízko, ten stôl bol dobrých šesť metrov od nej. Octavia začala prudko dýchať a povedala. (Stála ešte dosť blízko vášho stola, takže ste to mohli počut asi všetci.) "Ten muž. Poznám ho. Je to on. To on, mi prikladal rozžeravené železo na telo. Mlátil ma päsťami do tváre a smial sa. Presne takto sa pri tom smial! Smial sa!" Z pod deky Octavia natiahla ruku smerom na toho muža a začala potichu rozprávať zaklínadlo. Ten chlap sa zrazu chytil za srdce a začal stonať od bolesti. Ostatní sa naňho pozerali a pýtali sa, čo mu je. Octavia zatial nepritiahla pozornosť na seba, pretože všetci sa pozerajú na muža, ktorý stoná od bolesti. | ||