Hostinec s ještě horším názvem než jsme měli my

Trhy byly hlavně později chvíle které jsem se snažila protáhnout protože jsem věděla co mně bude následovat po návratu do věže.
Zavrtím hlavou a cítím že opět rudnu i přes mou jistotu o jeho čestných úmyslech přece jen ... no dobrá co poněkud jiné téma. Možná bych se mi podařilo Octavii Attiho rozmluvit kdybych mu řekla co si o něm myslím.
Přece jen já znám muže o něco víc, protože ona je přesvědčená že muži jsou verbež která by se měla preventivně kastrovat. Neříkám že by si to někteří muži nezasloužili ...
Dobrá asi nebude stačit Octavii říct že Atti je ignorant a primitiv, ale ona dokáže někomu vlézt do hlavy kdyby to sama viděla jsem si jistá že by tomu uvěřila. Nebo ne vzhledem k tomu že jsou oba podobní co se týká povahy a schopností. Pak si všimnu že Wynn něco říká a po tváři mi proběhne pobavený výraz.
Ona žárlí a chce aby Octavia byla co nejdál od Attiho ... ne ona má skutečně obavy a nemá v tom co dělat žárlivost.
„No ono na tom něco bude přehnaná opatrnost je někdy dobrá protože cokoliv se může pokazit.“dodám potom aby mně slyšela jen Wynn a Octavia než zvýším hlas do běžného hovoru.
„A taky bych chtěla poděkovat našemu štědrému mecenáši který na nás utratil peníze které zde v Anwillu utržil za tu zbroj, takže děkuji Atti.“
Když se potom Wynn věnuje servírce.dodám:
„No a já půjdu s Octavii ať tam má nějakou společnost přinesete prosím jídlo nám oběma? Dala bych si drobčí polévku, nakládaný sýr, chleba, ovoce, pečenou kýtu a víno. A může ho být víc.“
Také se na ženu mile usměju a potom ztiším hlas aby mně slyšela jenom Octavia a když tak Wynn a zeptám se Octavie.
„A co si dáš ty? Ale kořínky a mech a kůru ze stromu tu asi mít nebudou.“

Hostinec U Bosoráka

Už od rána je Octavie podivně krotká. Jsem z toho nervózní, protože najednou nevím, jak se k ní chovat. Dokonce brání Attiho před dalším Eleanořiným nesmyslným žvatláním. Na to už jsem si tak zvykla, že se nad tím ani nepozastavím, a raději dál omotávám kolem Octavie deku, aby to působilo co nejvěrohodněji a zároveň jí nebylo vidět do obličeje. Úplně mi stačí, že reaguje Atti. Nezklamal. Spokojeně se pousměji.

Už u brány mi je jasné, že jsem měla dobrý nápad. Hned narazíme na skupinu žoldáků, kteří tu jsou ze stejného důvodu, jako my. A ve městě to není o moc lepší. Všude se tlačí buď vojáci, nebo žoldnéřské skupiny. Octavie schované pod dekou si nikdo nevšímá.
Atti se krátce po vstupu do města kamsi ztratí. Chvilku za ním zvědavě koukám, ale dav potom zhoustne a najednou je pryč. Budu se ho muset později zeptat. Procházíme městem a já cítím, jak se uvolňuji i přes tu spoustu starostí. Rušné ulice mi jsou podivně blízké. Člověk se tu může ztratit v davu, sáhnout po anonymitě, ponořit se do všudypřítomného štěbetání, a na tu chvíli všechno ostatní pustit z hlavy.
Atti je zase zpátky. Objeví se stejně náhle, jako zmizel. Usměju se na něj. Je hezké vidět ho dobře naladěného.

Na trzích si každý obstaráváme nějaké drobné nákupy. Já si pořídím další várku pergamenů, a vzhledem k úspěchu bramborových placek doplním zásobu brambor a mouky. Taky se koukám po nové dýce, protože moje původní zůstala kdesi v lese po tom, co nás elf odzbrojil. Hledám nějakou obyčejnou, ne moc drahou, ale taky aby se nerozpadla při prvním řezání chleba.

Nakonec máme všichni všechno, co jsme potřebovali a vcházíme do hostince U Bosoráka. Je to tu prostorný... a je tu narváno. Při pohledu na tolik skupin se trochu orosím. Hned jak si sedneme ke stolu, nakloním se k čarodějnici. "Octavie... říkala jsi, že uděláš všechno... prosím, měla bys jít rovnou do pokoje, jídlo ti tam přineseme. Je tu až moc skupin, někdo by tě mohl poznat." Tlumím hlas tak akorát, aby mě slyšela ona, případně nejbližší z naší skupiny.
Atti objednává pokoje i jídlo a... platí? Trochu zahanbeně sklopím oči. Minule platil Guilermo, teď Atti... jsem si ale skoro jistá, že tolik peněz, abych mohla příště zaplatit za celou skupinu, u sebe určitě nemám.
"Ano, čaj prosím." Ten aspoň není tak drahý jako víno. "Děkuju." Špitnu Attiho směrem potichu.

Když potom dorazí objednané pití, nakloním se k servírce. "Promiňte, mohla byste prosím tady naší přítelkyni ukázat pokoj? Není jí dobře a ráda by si lehla. Pití i jídlo jí doneseme na pokoj." Vlídně se na ženu usměju, a na Octavii vrhnu prosebný pohled. Radši budu přehnaně opatrná, než vysvětlovat bandě ozbrojenců, jak jsme přišli k čarodějnici.

Anwill

„Můžeš si tu krákorat pokud chceš, ale nečekej že tím zaplatíš útratu.“
Muž s uraženým výrazem odešel zatím co já jsem si povzdechla a sklopila pohled ke svým bosým nohám. Častokrát otci vytýkali že pokud by se lépe choval chodili by sem lepší hosté, nebo by se sem aspoň nechodili jenom ožrat. Ale otec vždy řekl že za něj mluvila ocel ne jeho slova. Ani já jsem toho moc nevěděla otec vždy řekl rozhodl jsem se že chci klidný život daleko od smrti, bolesti a utrpení které mně obklopovalo a kterého jsem byl často původce. Název U chromého koně také nebyl zrovna nejvhodnější, ale byli jsme na konci města pokud někdo vážil cestu až sem nápis byl to poslední co by ho zajímalo. Nabídla jsem se tedy že budu jednat s hosty a pak jsem toho rozhodnutí litovala. Každodenní styk s těmi hospodskými povaleči kdy jsem byla často cílem jejich oplzlé mluvy a plácání po zadku ve mně vyvolal trvalý odpor k pivu a alkoholu a když mi otec oznámil že mi našel ženicha aniž by to se mnou probral odešla jsem. Ano měla jsem něco říct, ale on by řekl že ví co je pro mně nejlepší.

Octavia slíbí že nebude dělat problémy a pak mi řekne že Atti je ten pravý a já jí věřím vzhledem k tomu že nepoznala že Atti by nebyl dobrý král. Na její ani na Attiho odpověď už nic neřeknu protože Octavia nechce slyšet o Attiho chybách a já zase nechci Attimu říct jisté věci ke kterým jsem i za tu krátkou chvíli došla.
Mohla jsme říct že jsem to už slyšela od jiných mužů a nikdy mně to nezastavilo.
Nebo že hovadiny dělá on, třeba ten jeho nesmyslný nápad se zbrojí. To čeká že se jí naučí používat ze dne na den? I kdyby se ho Guilermo s Darshanou rozhodli učit dokud by únavou nepadli na místě kde by stáli trvalo by to týdny či měsíce než by to přineslo patřičné výsledky a roky než by se v tom zdokonalil tak aby znamenal skutečnou hrozbu. Nebo bych mohla říct jak uboze vypadá jeho póza velkého drsňáka když nechá ženy aby s ním zametali. A teď nemyslím Darshanu, ale Wynn nebyl schopný si ani prosadit to že chce jít na tu oslavu kde se chce opít až ho budeme muset hledat pod stolem a ne mluvit o tématech týkajících se smyslu života či jiných filosofických úvahách které trápili lidstvo už od jeho počátku. Nebo jak směšně vypadá to že za ní běhá aby jí ujistil o svých citech a to aniž by mu Wynn udělala žárlivou scénu.
Ten býk o kterém mluvil má aspoň koule zatím co Attimu zřejmě jeho varlata ještě nesestoupili ...
Také bych mohla říct že Atti umí akorát žvanit a předvádět se, ale když čelí skutečné výzvě zmůže se akorát na to aby políbil dotyčnému boty. Jak bylo vidět v troskách té vesnice, je rozdíl mezi konfrontačním tónem a mezitím když projevíte touhu přilepit si pusu k jejich zadku. Potom co ve městě narazíme na skupinu vojáků mně pobaví to čím se ohání, jak dojemné vážně, máme důležitý úkol od krále a tak musíme uspět. Já bych vám řekla jak takové úvahy ... končí. Povzdechnu se a vytřu si oči když si vzpomenu na Strapiovce, byli ti nejlepší které jsem poznala lepší než ti se kterými teď cestují (až na dvě výjimky) a přesto to nestačilo.
„K nám do hospody chodil muž který tvrdil že byl součástí družiny sira Karathise který se vydal k hoře Haag ovšem on jako jediný přežil. Mluvil o nemrtvých a démonech které potkal v lese okolo hory, ale nikdo mu nevěřil.“
Oznámím potom když jdeme okolo jednoho stánku kde se Octavia vyjádří k tomu co zaslechneme.Jsem překvapená když Atti zaplatí za ustájení péči o koní a my se potom v hostinci poskládáme ke stolu který je volný, Atti se potom rozhodne zaplatit za nás všechny což je milé a já se skoro zastydím za to co jsem si o něm myslela. Skoro, nejspíš prodal tu zbroj.to je dobře konečně mu to došlo ... nebo ho to přestalo bavit. Pak má pocit že nám to natřel, ale já si chtěla s Octavii stejně promluvit o hoře Haag a jejich magii, možná bych jí i poradila jak má postupovat když je přesvědčená že Atti je muž jejich snů.
Přece jen je na tom něco romantického ...

Pětiprstý Atti

"To bude nejlepší." odpovím Octavii odměřeně. O další průšvih navíc v městě narvaném vojskem a ozbrojenci opravdu nestojím. Zejména, když jí v tom nemůžu případně nechat vykoupat rypáček. Hrozná situace.
Tu nevylepší ani to rezavé pometlo a ještě mluví tak nahlas, že je to celé krásně slyšet. Zaskřípu zuby a rozhlédnu se v naději, že půjde okolo jednotka kopiníků. Jen bych si tak na ně odskočil. To dokola omílané kralování, už mě začíná ubíjet. Řekl jsem snad někdy, že to chci dělat ? Že chci princeznu, ten studenej čumák ? Ta kdyby se usmála, tak jí popraskají koutky ! A co Wynn ? To to snad není poznat ? Nebo je ta zrzavá čáryprdka prostě jenom natvrdlý poleno ? zapolemizuju krátce v duchu, načež se ozve Octávie. Odpověď mi není úplně příjemná a myslím, že její pravý význam tu chápe jen pár lidí, ale setře to zrzku...
"Souhlasím s Octávií. Nestrkej rypák kam nemáš. Vrať se k dojení krav, hmatání na bejčí koule nebo podobným hovadinám." věnuji Eleanor jízlivý úsměv a popoženu koně. Případnou odpověď neposlouchám a už jen z principu oplácím vztyčeným prostředníkem.

Seskočím z koně a předám otěže Wynn. Dočasně se rozloučím, beze slova, jen úsměvem a mrknutím. Přehodím si kapuci a splanu s davem.
V tu chvíli je mi fantasticky. Vnímám rozhovory a zachycuji klíčová slova. Hlavně smlouvané ceny. Lidi, kteří platí se samozřejmostí vynechávám. Odlehčený měšec je zbytečná námaha. Navíc hledám konkrétní podobu cíle. Chvilku mi trvá než se k němu propracuji. První oběti svých nenechavých prstů jsem se musel vzdát. Muž sice víceméně odpovídal profilu nechutně bohatého hajzlíka, ale jeho měšec byl vedle vykládané dýky. Málo prostoru. Jenom jsem se s omluvným úsměvem protáhl kolem. Druhý cíl byla žena, ale ženy prostě neokrádám z principu. Tedy pokud se nebavíme o iluzích a srdcích, ale to už je snad taky minulost. Letmý úsměv a mrknutí vykouzlí panince na tváři ruměnec.
Třetí cíl je vidět už z dálky. Podbradek mu visí jak vemeno krávy a třepotá se při smlouvání ceny koberce. Dobré zboží, drahé a to znamená, že muž musí mít tučný obnos. Zastavím se u prodejce vedle. Periferně sleduji tlouštíka, počkám až dav malinko zhoustne a jestli nemá nějakého ochránce. Když je situace ideální rozejdu se zaměřený na svůj cíl.
Tyhle chvíle miluju. Srdce buší, jako o závod a napětím zadržuju dech. Jedna jediná chybička a bude problém, ale to je na tom to úžasné. Jeden ze sebe musí vydat to nejlepší. Přitočím se lehce, jako komár ke slonu. Přivolávám dýku, řežu koženou šňůrku a...je to v kapse. Mojí kapse. Zase se cejtím, jako největší borec na světě a prostě si jen užívám adrenalinový rauš.
Plné ruce schované pod pláštěm a stejně, jako nasosaný komár mizím ve změti hlav a hlasů. Chvilku si dám na to, abych se přesvědčil jestli mě někdo nesleduje. Dýka putuje zpátky k opasku a měšec, inu do mého vlastního měšce. Tohle dělám ze zvyku proto, kdyby náhodou měl dotyčný na pytlíku iniciály. Nakonec se spokojený s širokým úsměvem připojím k ostatním. Převezmu si Bonifáce a cestou si pohvízdávám.

Drží se mě dobrá nálada a tak ani nevnímám okolní rozhovory. Tedy až na ten, který okomentuje Octavia. Je to dobré vědět. A navíc ani nevím, co to je ebonit. Netrápí mě to, protože já mám měšec a to je fajn. Život je fajn, ale to už jsem si dneska párkrát říkal.
Koupím si po cestě novou košili, 10 sáhů lana (protože to poslední někde hnije se svázaným kultistou) a zastavím se i u jiných krámků.
Dojdeme až k hospodě. Hezká, velká a čistá krčma. Nerozmýšlím se a rovnou to zamířím ke stájím. Předám mu otěže Bonifáce a sundám si z něj sedlové brašny a zbroj. Přikrčený u zavazadel si vyndám pár mincí, nepotřebuji tu máchat plným pytlem.
"Dobrá cena." řeknu podkonímu a vsypu mu do ruky zlato. Počkám na zbytek a vyrážíme do hostince.

Hospoda je takřka nadupaná až po strop. Ten halas, ty pachy ! Jsem doma ! Pohledem přejedu lokál a ušklíbnu se. Mrchožrouti a konkurence. zkonstatuju v duchu a hned, jak spatřím volný stůl zamířím rovnou k němu. Posadím se na lavici a dám si dobrý pozor, aby mi po boku seděla Wynn. Octavii a zrzku chci mít od sebe co nejdál. Přesypu všechno do svého obyčejného měšce. Stranou nechám pár drobných pro strýčka příhodu.

"Poprosím víno..." začnu objednávkou pro sebe "...a čaj ?" podívám se na Wynn s přimhouřenýma očima. Nějak v koutku duše doufám, že si také objedná víno, ale víte jak. "Dál čtyři pokoje, na každý lázeň a k pití, co si kdo u stolu navymýšlí. Na jídlo se ptejte našeho labužníka." pohodím hlavou ke Guilermovi. "Tohle by mělo stačit. Až dojde přestaňte nosit." podám obsluze měšec. Pak počkám až zase osiříme a usměju se malinko škodolibě na Eleanor a Octavii. "Ne, že spolu na pokoji budete holky klábosit do noci. Zítra bude dlouhý den." roztáhnu úsměv a s pocitem zadostiučinění se uvolním. Zrzka říkala, že jí pohlídá ne ?

ANWILL

Na kopčeku pred Anwillom sa ešte dohadujete, ako budete ďalej postupovať. Octavia sa chcela trochu porozprávať s Darshanou, ale jej pokus bol odpálkovaný ako homerun. Darshane sa za to dostal len nemí, bezvýrazný pohľad Octavie.

Guilermo sa chcel rozdeliť a do mesta poslať len jednu osobu, ale ostatní členovia party nesúhlasili. Atti žiada od Octavie sľub, že nebude robiť hovadiny a ona hneď sľub zloží.
"Nebudem, sľubujem. Urobím všetko čo mi poviete."
Wynn mala dobrý nápad Octaviu trochu zahaliť a podala jej svoju deku. Zatiaľ čo sa Octavia snažila prehodiť si cez seba deku, pristavila sa k nej Eleanor a začala rozprávať o Attim, že by nebol pre pre Octaviu a že bude s princeznou a podobne. Octavia sa na Eleanor zadívala a odpovedala jej tónom, ktorý ste u nej ešte nepočuli. So zatnutými zubami protivne Eleanor odpovedala.
"Atti pre mňa znamená viac ako si myslíš! Nemala by si strkať nos do vecí, ktoré sa ťa netýkajú." Octavia popohnala koňa a do mesta vyrazila ako prvá. Eleanor už vie, že Octavia nerada počúva o tom, že Atti nie je pre ňu.


Dohnali ste Octaviu a spoločne ste sa priblížili k hradbám mesta. Okolo vás sa zhromažďovali stovky a stovky vojakov v plnej zbroji a velitelia im rozdávali rozkazy. Zatial ešte nie sú v pozore, ale už sa armáda pomaly zoskupuje. Z mestskej brány vychádza práve ďalšia skupina vojakov a voz plný šípov.
Keď ste prechádzali cez bránu začuli ste živý rozhovor medzi jedným z vojakov a nejakou skupinou žoldákov.
"Mali by ste sa k nám pridať! Je to aj vaša zem a vaše kráľovstvo. Potrebujeme chlapov ako ste vy." Naliehal vojak a velitel žoldákov mu odpovedal.
"Nemôžeme, máme úlohu priamo od kráľa, my pokračujeme do Haagskeho lesa, len sa tu zdržíme na noc!"
"Ale to je šialenstvo, odtiaľ sa ešte nikdy nikto nevrátil! Je to škoda dobrých chlapov! Potrebujeme vás tu a teraz!"

Rozhovor ste nechali za sebou a pokračovali ste po hlavnej ceste do mesta. Hemžilo sa to tu ľudmi, obchodníkmi aj vojakmi. Potulnými vesničanmi aj žoldáckymi skupinami.
Atti prenechal svojho koňa Wynn a zamiešal sa do davu. Jeho obratné prsty sa jemne dotýkali okolitých ľudí a hľadali ten správny mešec. A aj ho našli. Tučný chlap, očividne bohatý šlachtic sa práve dohadoval s predavačom kobercov o cene. Atti už vie, že je jedno akú cenu sa mu podarí s predavačom vyjednať, pretože ju nebude mať ako zaplatiť. Mešec plný zlata je už v Attiho ruke. Attimu prebehol po tele pocit endorfínov, pretože taký úlovok sa mu už dlho nepodarilo ukoristiť. Mešec je naozaj plný a hmatom tam narátal aj 40-50 zlatých.

Keď sa pripojil k skupinke s úsmevom na tvári, práve ste prechádzali okolo stánku so zbraňami. Pri ňom stáli ďalší po zuby ozbrojení chlapi a bavili sa.
"Počul som, že ebenitová čepel dokáže odraziť kúzla čarodejníc. Je to vraj pre nich ako striebro pre vlkodlaka."
Octavia sa schovaná pod dekou zasmiala a povedala vám.
"Blbosť."

A tak ste prišli k hostinci, ktorý vyzeral už z vonku naozaj dobre. Čisté steny, vyleštené okná, pekná veľká ceduľa s názvom - "U Bosoráka".

Vonku bol aj mladý stájny, ktorý od vás prevzal kone a zaparkoval ich do neďalekej stajne. Pri tom vám ešte oznámil.
"Ak máte v pláne u nás prespať, tak je ustájenie zdarma. Ale za dva zlaté vám tie koníky aj vyčešem, umyjem a skontrolujem kopytá."


A tak ste vošli dnu. Je to naozaj veľká hospoda, trojposchodová a vidíte, že sa jej naozaj darí. Je tam plno hostí a hlavne čo vás zarazí je, že väčšina sú ozbrojení žoldáci. Sedia po skupinách. Niektorá skupina má len štyroch členov, iná aj desať. Občasne tam sedia aj osamelý ľudia, ktorí ale tiež nevyzerajú ako miestni. Našťastie sa ale jeden stôl pre vás nájde a vy sa môžete usadiť.

Už hor zní zvon už tmí se kraj

Guilermo na mně vrhne správný pohled a nejspíš si myslí něco o zrzavé fuchtli, ale snad jsem zase tak moc neřekla. Když potom dojedeme k poslednímu městu před horou Haag tak vím že brzo půjde do tuhého.
Já vím potíže jsou schopné si vás najít i mnohem dřív, ale snad tam najdeme něco čím budeme schopní porazit elfy. Moc tak starou a tak silnou že by se jí nikdo za jiných okolností neodvážil použít.
A snad se konečně dozvíme pravdu tedy že se jedná o mnohem důležitější úkol a to najít zrádce z jejich kruhu protože i když oni se změnili tak někdo ne a ten někdo hodlá obnovit starý pořádek.
Nepochybuji že nebudeme ušetřeni vzletného projevu při kterém jdou oční víčka dolů a na jehož konci dojde k trapné situaci kdy nás budou muset probudit.
Když se řeší Octavia (i když Ricce vadí i něco jiného) tak se během té doby vydám k Octavii, ale rozhodnu se mluvit dost nahlas aby mně Atti a Wynn slyšeli.
„No víš nevím jak to říct, ale Atti asi nebude pro tebe. Pokud to přežijeme bude mít dost času se naučit jak se chová k dámě, bude to potřebovat vzhledem k tomu že asi bude novým králem. Vzhledem k tomu současnému to bude krok správným směrem navíc princezna je určitě krásná a tak na tom získají všichni.“
Ano Atti je křupan a ignorant, je v něm asi tolik citu jako v mramorovém sloupu. Kopněte ho do nohy a rozbolí ho hlava, přesto by se k němu Octavia hodila víc. Oba jsou pompézní a nadutí, oba dokážou dlouho žvanit o ničem a vydávat to za nezpochybnitelnou pravdu. A u obou nevím co vlastně umí (pokud vůbec něco) jsou tedy pro sebe stvořeni.
Možná bych měla Octavii pomoct minimálně jí říct že pokud chce Attiho získat tímto způsobem to rozhodně nepůjde.
A vzhledem k tomu že to budu já kdo s ni v Anwillu bude tak budu mít dost času si o tom všem společně popovídat. Když dorazíme ke městu tak sesednu způsobem pytle s obilím který padá z koně a na poslední chvíli ho někdo zachytí a počkám kam se rozhodneme jít nejdřív.

Beznadějná rána a nadějné večery

Hezká rána se střídají s těmi špatnými v až děsivě pravidelném rytmu. Už po probuzení cítím, že je něco špatně. Usnutí i probuzení... všechno až moc náhlý. A navíc mě nikdo nezahřívá... Po otevření očí je to šok. Octavia se plazí po Attim a ten vypadá, že si to docela užívá. Otevírá oči jenom chvíli po mě... a čarodějka končí na zemi a drží si popálenou ruku. Chvíli mezi nima přeskakuju pohledem, dokud se nestřetnu s Attiho kukučem. Zkousnu zuby a zavrhnu všechny poznámky, co se derou ven. Šok mě pomalu opouští a zbývá... prázdnota. Ta situace začíná být tak bezvýchodná, že prostě nevím, co si s ní počít.
Atti mě odtáhne stranou. Přijde mi, že se snaží ulevit svému svědomí, ale z mého pohledu se nemá proč obhajovat. Nemůže za to. Snad. Všechno mu odkývu s trochu smutným úsměvem. Pořád nemáme žádný plán. Nebude to takhle jednoduchý. Ale pro teď se tomu snažím věřit. Stisknu mu naposledy ruce a pak ho nechám jít cvičit. Chvilku je s Darshanou sleduju a neubráním se potměšilému úsměvu, když Atti skončí poprvé na zemi. A pak znova. Možná bych se něco takovýho taky mohla naučit.

Ještě mě ale čeká jeden nepříjemný rozhovor. Ujistím se, že je Atti plně zaměstnaný soubojem s Darshanou. A pak dojdu k Octavii. Přesvědčím se, že v doslechu nikdo není, a trochu jí vyzpovídám.


Po rozhovoru odcházím značně pobledlá a nešťastná ještě víc než předtím. Nebyl to dobrý nápad. Vůbec jsem s ní neměla mluvit. Najednou nevidím jediný řešení, který by pro nás mohlo dopadnout dobře. Teď mě nerozveselí ani funící Atti, bojující snad víc se svým novým ohozem než s Darshanou.
Na celé situaci je nejhorší, že tý čarodějnici začínám věřit. Probouzí ve mě soucit a pochopení, a to mě rve na kusy ještě víc. Třeba bych celoživotní výzkum nemusela jen tak zahodit. To co nabízí je ale v přímém rozporu... musím si vybrat buď a nebo. Nemůžu mít zároveň Attiho a zároveň svůj výzkum... ledaže by... ne... prostě ne... o tom nebudu vůbec ani přemýšlet.

Nakonec se sesbíráme a vyrazíme na cestu. Jedu v tichém zamyšlení, občas vrhajíc kradmé pohledy po Octavii. Nedokážu odhadnout, jak moc čisté její úmysly jsou doopravdy. A asi to nezjistíme dřív než na místě, kam mě to zároveň táhne, ale zároveň bych se nejradši otočila a pelášila co nejdál. Atti se občas vrací a já ho pokaždé obdařím úsměvem. Snažím si užívat tyhle chvilky, kdy reálně neřešíme nic důležitého a můžeme si prostě povídat. Jen tak. O blbostech. Nejspíš už takových moc mít nebudeme.

Když dorazíme k Anwillu, vítám to s povděkem. Po tolika hodinách v sedle se hrozně těším zase na nějaký hostinec a měkkou postel. Guilermo nevypadá nadšeně z možnosti, že noc strávíme ve městě všichni. Já se naopak přikláním k většině. "Postel a lázeň zní skvěle." Odvětím Attimu. A něco mi říká, že by Octavia nemusela dělat problémy. Ne tentokrát. Teď už nás chce naklonit na svoji stranu. Největší nebezpečí je v tom, aby jí nikdo nepoznal. Na vlastní oči jí vidělo jenom pár vojáků... a spousta skupin před námi, které se třeba ve městě budou chtít taky zastavit. Sice jí viděli v dost zuboženým stavu a pokrytou modřinami, ale jistota je jistota.
"Octavii by tu mohl někdo poznat. Hodila by se pro ní nějaká kapuce."
Pokud se nikdo nenabídne, zalovím ve svém vaku a vytáhnu alespoň deku. Octavii jí podám se slovy, aby si to omotala částečně kolem hlavy a do zbytku se zabalila. Když bude vypadat nachlazeně, budou se od ní lidi držet automaticky dál.
Ve městě sesednu a převezmu otěže i Attiho koně. Dál pokračuju pěšky a zvědavě sleduju, co chce dělat.