Nemohu si stěžovat, že by se mi od Drey a Murmana nedostalo odpovědi, přesto si ztěžka povzdechnu...

"Vidíš to?" otočím se na Lucinku, jestli i ona zaznamenala onu bagatelizaci možnosti, že si mé zápisky přečetl a záměrně je smazal někdo, u koho by to pro nás mohlo znamenat nemalé riziko.

"A takhle je to vždycky..." zatvářím se poněkud zklamaně.

A pak se vydám za ostatními.

"Co na tom, že to bylo smazané už druhý den ráno..."
"Co na tom, že ten den už Lojzíka doma nikdo nenašel..."
"Co na tom, že tu bylo napsáno, že Turbion je drak a dračí vejce jsme našli na ostrově v Dračí nekropoli..."
"Co na tom, že tu bytlo zmíněno, že se v kanálech Úsťoka ukrývá cesta do trpasličí pokladnice, kde je nezměrné bohatství..."

Brblám si spíše sama pro sebe poněkud nevrle. Lojzík nás už jednou málem dostal a, kdyby mu Drea nedýchla do ksichtu dračí oheň, bylo by dávno po nás. I to tam bylo napsáno.

"Budeme muset zjistit, jestli se Lojzík vrátil, a případně to nějak vyřešit..." otočím se zase na Luci.

Koneckonců, jí se to týká stejně jako nás. Možná i více, s ohledem na skutečnost, že ona bude narozdíl od nás v Úsťoku zůstávat a krysodlaci alespoň prozatím obývají podzemí. Minimálně vchod bude třeba nějak zabezpečit.

Pobalíme věci pro rodiče a nějaké věci osobní potřeby (včetně zbraní) a prostě projdeme. To, že Rudinka řeší nějaký rozmazaný text mě nijak zvlášť nezajímá. Jen "rozvinu" poznámku Drey - nebo kdokoliv jiný, jsme dlouho pryč, třeba si sem chodí hrát už jiné děti. Nevím proč by mělo být zvláštní, že někdo rozmaže nápisy. kdyby to bylo vytesané a někdo si dal práci to zahladit, prosím. Ale takto v tom nic znepokojujícího nevidím.

Když nadejde čas průchodu, dostavím se na místo spolu s Kim. Obě jsme oděné do našich kimon a ozbrojené. Jinak toho, narozdíl od Rudinky, neseme spíše poskrovnu. Nijak to ale nekomentuji. S sebou mám i Argenta, koně, kterého jsem dostala zapůjčeného od rodičů, když jsme před dávnými časy opouštěli Úvodí. Plně ustrojeného. Vypadám uvolněně a tak nějak jsem přijala onu skutečnost, že se vracíme do své rodné vísky. Předtím jsem tou myšlenkou zas až tak nadšena nebyla, ale nějak ze mne veškerá nervozita opadla a já jsem se jaksi navrátila do své obvyklé pohody, kdy nechávám život prostě plynout a přijímám vše tak, jak mi dává.

Portálem pak projdu mezi prvními. S pochodní v ruce a vedení Argenta přenechám Kim. Druhou ruku totiž pochopitelně ponechám na jílci své Hoshi. I když se vydáváme někam, kde by nás žádné nebezpečí nemělo čekat, neponechávám nic náhodě.

Chvilku mžourám, než oči přivyknou přítmí a potom uvolním místo, aby do jeskyně mohli postupně projít i všichni ostatní, kteří se na tuto výpravu vydali. Ostražitě pak hlídám okolí a čekám, až se všichni shromáždíme, abychom mohli postoupit ven z jeskyně a učinit tak vlastně krok do naší minulosti.

Už zamířím směrem k východu, když se ozve Rudinka. Přelétnu pohledem rozmazané čmáranice (pro mne to nicmoc jiného nebylo ani předtím, navíc jsem jeskyni kdysi opouštěla přinejmenším překotně). A pokrčím rameny. Lhostejně.
"Nejspíš to prostě slezlo samo, časem..." podotknu ani si neuvědomujíc, že ačkoliv se to zdálo jako věčnost, vlastně jsme nebyli pryč zas tak dlouho, aby "výzdoba" jeskyně samovolně degradovala. Navíc o tom nic moc nevím.
"A i kdyby, tak co... jebat na Lojzíka..." mávnu pomyslně rukou nad Rudinčinou obavou a vydám se na denní světlo...

U dveří jsme s Lucinkou mezi prvními. A trochu to vypadá, jako bychom se chystaly do Úvodí přesídlit natrvalo, minimálně zavazadel s sebou máme dost možná nejvíc ze všech.
Po pochodni se tak kupodivu nesápu, to nechávám na někom, kdo má volnější ruce.

Krok do tmy nás přenese do jeskyně, která má v našich životech zvláštní místo. Zrak mi padne na rozmazaný text, který jsem tu před necelým rokem zanechala. Dojdu až ke stěně a konečky prstů se jemně dotknu šmouh na hrubé stěně.

”Myslíte, že to udělal Lojzík?” vznesu otázku do pléna. Zní to znepokojeně…

Na Dreina slova jen krátce přikývnu. Nejspíš tedy vyhovuje…

”Dobře, díky…” odpovím Turbionovi.

Jsem sice hrozně zvědavá, co se chystá dělat, a jsem v pokušení mu nabídnout, že mu klidně a ráda pomůžu, ale nakonec to neudělám. Přeci jen jsou jiné věci, které musím dozařídit a pokud by Turbion od nás něco chtěl nebo potřebovat, umí si říct.

A tak dosnídám a otočím se na Lucinku: ”Můžem?”

Otázka je to spíše řečnická, neboť krysodlačice dojedla dříve než já. Vzápětí se tedy i my dvě rozloučíme a vydáme se do útrob domu.

Co děláte během času, než se aktivují dveře mi napište do soukromé zprávy, ať se nezdržujeme.

Majordomus vás ve smluvený čas odvedl ke dveřím a otevřel je. Objevila se černá stěna, kterou po jednom projdete. Majordomus v ruce drží pochodeň, kterou vtiskne do ruky prvnímu procházejícímu dveřmi.

Objevíte se v jeskyni, ve které jste tak úspěšně zlikvidovali rysa. Je to sice "jen" pár měsíců, ale zdá se to celé věky.

Jeskyně je ozářena jen světlem pochodní. Na jedné stěně jsou rozmazané čmárance od uhle. V ohybu jedné z chodeb je vidět denní světlo.