Turbion poslouchá diskusi, má výraz mírného zájmu a lehce přikyvuje.

Jak hovor utichne a Drea se chystá k odchodu, pronese: "Ano, dveře do Úvodí budou aktivované po třetí hodině. Mám teď nějakou práci, takže ke dveřím vás dovede majordomu. Přeji hezký den." Vstane a odchází do pracovny.

Vyslechnu si Lucinčino vysvětlení. Hlavu mám nakloněnou lehce na stranu a snažím se si v duchu rozebrat, co to vlastně znamená. Chápu, že to má suplovat tradiční manželství, ale nějak nerozumím tomu, proč je to vlastně potřeba. Stejně jako manželství. Zda to má nějaký jiný než formální význam pro obě zúčastněné strany. Ale... ono na tom nakonec nesejde...

"Když vám to vyhovuje..." dodám mnohoznačně s relativně lhostejným pokrčením ramen. Dále to asi pro tuto chvíli rozebírat nepotřebuji a nějaký názor jsem si na to udělala. A jestli je to spojené s nějakými rituály, nebo je to jen domluva dvou bytostí, to ponechávám zahaleno tajemstvím. Přinejmenším pro tuto chvíli jsem se s vysvětlením spokojila a je otázka, zda do toho mám v úmyslu nějak více rýpat.

Proto bez dalšího protahování dojím svou snídani, abych se zdvihla s tím, že nastal čas si sbalit své věci a eventuelně zařídit poslední drobnosti, než se budeme moci vydat do Úvodí.

"Tedy... odpoledne u portálu..." rozloučím se s ostatními, a pokud nás nikdo nezastaví, odcházím s Kim zařizovat vše potřebné, abychom odpoledne byly připraveny na přesun portálem do mé rodné vísky...

Na Lucinčinu odpověď jen krátce přikývnu. Konec konců, je to především její rozhodnutí.

"Zůstala bych u Spojení duší, přijde mi to nejvýstižnější..." doplním k tomu, co už bylo řečeno.

Dál to však nerozvádím a čekám, jestli budete mít nějaké další dotazy, nebo byla Vaše zvědavost tímto uspokojena.

Lucinka pokývá hlavou a pronese směrem k Rudince: "Z kultury, ze které pochází svazek Dejama, se nepředpokládá, že donesu dary rodičům své Dejama při návštěvě. Jen jsem chtěla vědět, jestli to není vyžadováno ze strany vaší kultury. Řekla bych, že asi nějaký drobný dar jako host byhc asi přinést mohla."

Pak se otočí směrem k Dree a odpoví: "Dejama nemá přesný ekvivalent v našem jazyce, ale dalo by se to slovo přeložit jako Spojení duší popřípadě duchovní dvojče. V zásadě se jedná o svažek mezi dvěma ženami nebo muži, které je velice podobné našemu manželství. Je to způsob, jak svoji přítelkyni a milenku chápat jako "manželku" - prostě Dejama." Při slově manželka udělá oběma rukama znamení uvozovek.

Taky se zájmem poslouchám, jaká bude odpověď co to slovo znamená.

Na snídani jsme, jako obvykle, dorazila s Kim mezi posledními. Je tak trochu naším zvykem si ráno trochu přispat, když nemáme na daný den naplánovanou nějakou akci. V takových případech býváme připraveny mezi prvními. Dneska tomu tak není. Do odpoledne je dost času a nepočítám s tím, že bych měla strávit nějak více času balením. Možná nějaké krátké nákupy pro pár suvenýrů z Úsťoka bude stačit.

Střídmě jsem si naložila zdravou snídani a zatímco ji pomalu ujídám, poslouchám ostatní cvrkot u stolu. Turbionovi věnuji krátkou úklonu hlavou s poděkováním, že průchod do Úvodí bude připraven jakmile budeme chtít. Ani jsem o tom vlastně nepochybovala. V tomto směru je na něj vždy spoleh. Jako snad ve všem. Jediné, co mne pak vytrhne z rytmu je oslovení či titul, které použije Lucinka. Na první dobrou to přejdu, ale poté, co se se svou tradiční výřečností zapojí do rozhovoru i Rudinka a použije to samé, mně neznámé, slovo, přehraji si několik posledních vět, než dám hlavu lehce na stranu.

"Mám jen jeden dotaz. Co nebo kdo je Dejama?" otáčím se přímo na Lucinku. Rudinka sice to slovo použila také, ale podle všeho se jedná o něco pocházející spíše od krysodlačice. Takže ona to jistě vysvětlí lépe (a věcněji), než kdyby se toho ujala Rudinka se svým obšírným a občas trochu zmateným projevem...

Snídaně u Turbiona patří k mým nejoblíbenějším...
Jednak je nemusím připravovat a druhak je tu všeho víc než dost, takže si můj mlsný jazýček přijde na své.
Navíc má pro nás náš hostitel velmi příjemnou zprávu.

"Vím, že to víš, ale myslím, že to stějně rád uslyšíš, takže: Jsi prostě nejlepší!" zazubím se na Turbiona nadšeně.

"Děkujeme," tohle už zní trochu méně rozpustile a je z toho znát, že jsem našemu patronovi za možnost navštívit Úvodí opravdu vděčná.

Pak ale promluví Lucinka a vznese své dotazy.

"Zvyky a tradice jsou v každém koutě světa trochu jiné a v Úvodí je to taková dost divoká směska všeho možného, takže hádám, že se neočekává nic. Ale pokud přitáhneme něco dobrého k jídlu a pití, nikdo jistě nebude protestovat..." jako správný hobit jsem bytostně přesvědčena, že dobrým jídlem a pitím se nedá nikdy nic zkazit a naopak se tím leckdy dá leccos zachránit.

"A stran Dejamy, nevím. To je otázka spíš na Tebe, Luci..."
"Je to součást tradice?"
"Chceš to tak?"

Přeci jen, tohle si nejspíš bude muset Lucinka rozhodnout sama.

Lucinka pronese k celému hodovnímu stolu: "Nemám úplně správně sociální návyky a tak se radši zeptám. Očekává se ode mě, abych přinesla nějaký dar do Úvodí? Mám jako Dejama přinést dar Rudinčiným rodičům?"

10.2.836 - Pátek ráno

U snídaně Turbion prohlásí: "Dveře do Úvodí jsou připravené. Aktivují se zhruba ve 3 hodiny odpoledne. Takže, jestli chcete ještě něco zařídit před odchodem, mate ještě chvilku čas. výstup z dveří je ve vaší oblíbené jeskyni. Vezměte si s sebou světlo, bude tam tma." Lehce se usměje.

Soukromé odehrávání věcí, co se nestihly naživo.