Příspěvků: 1252

Hraje se Jindy Vypravěč Eriador je offlineEriador

Družina

Postava strážník Patrick Kane je offline, naposledy online byla 04. května 2024 22:00strážník Patrick Kane

Postava detektiv George E. Wallace je offline, naposledy online byla 04. května 2024 22:00detektiv George E. Wallace

Spravedlnost - 21. října 2022 11:02

Území 58ého okrsku, Ráno - Diego

Freddy odfrčí tou vaší opancéřovanou károu s neprůstřelnými skly překvapivou rychlostí ze skladiště a pak už si to šinete ulicemi Crime City. Zjistíte, že už začíná svítat a dosud ztemnělé ulice Crime City zalije světlo z vycházejícího slunce. I v tuto brzkou hodinu jsou na ulicích lidé, a ti se vám klidí hned z cesty pokud náhodou jsou v dráze vašeho auta nebo vás vyděšeně pozorují. Ty se pak Freddyho zeptáš jestli si nemůžeš svou zbraň vyměnit za něco lepšího.

"Jasně, vzadu s sebou vozím celej arzenál pro všecky případy." ušklíbne se Freddy. Nejdřív to vyzní jen jako sarkastická odpověď na hloupou otázku, pak z toho ale vyplyne, že to Freddy myslel smrtelně vážně. Vzadu fakt nalezneš celou hromadu zbraní, různé druhy SMGček, pistolí, útočných pušek, brokovnic atd. Freddy má na sobě neprůstřelnou vestu. Nejspíš si jí nasadil ještě než jsi utekl od těch dvou maskovaných týpků po Pavoukově smrti.

Sotva si vybereš zbraň, tak se v dálce ozvou policejní sirény. A ne jen z jednoho auta, to je jako by se rojili policajti snad z celého širého okolí. Na to jak je tahle čtvrť špatná, celkem opuštěná a celkově sem ani fízlové nejspíš ani moc nechodí je to až moc rapidní a silná odezva ze strany chlupatých. Tady něco nehraje.

"KURVA! JAKTO ŽE SOU TU FÍZLOVÉ TAK RYCHLE? A CO JICH JE TADY TOLIK!" zařve Freddy a pěstí udeří do palubní desky. Po chvilce z jedné ulice kterou jste před chvílí minuli vyjedou dvě policejní auta. Následně se ozve hlášení z megafonu:

"Freddy Owensi! Víme, že to tmavě zelené SUV se začerněnými skly řídíte vy! Tak zastavte svůj vůz a-" najednou se ten hlas z megafonem odmlčí a po chvíli jej vystřídá jiný, o dost hrubší. "DĚLEJ, TY HAJZLE, NEBO DO TEBE NAPÁLÍME TOLIK, ŽE BUDEŠ SRÁT OLOVO PO ZBYTEK SVÝHO MIZERNÝHO-" Pak další náhlá letmá pauza. "Dej to sem!" ozve se o něco tišeji z megafonu. Pak zase chvíli ticho než to pokračuje. "Ehm, takže, Freddy Owensi, opakuji, zastavte svůj vůz a vyjděte z něj poté s rukama nad hlavou, jinak budeme nuceni zahájit střelbu!"

Tak nějak si pochyboval o tom, že standardní policejní postup by jim zrovna v téhle situaci dovoloval střílet na ulicích z jedoucího auta, přece by tak policisté mohli ohrozit veřejnost, ale v Crime City a navíc na 58ém okrsku spoustu věcí v praxi fungovalo jinak než to bylo v příručce. Určitě se vás také budou snažit auty odsunout ze silnice. Jejich auta jsou rychlejší než ten Owensův "tank". Měli byste se jich zbavit.

Co se týče Freddyho, tak ten po informaci že fízlové jdou přesně po něm a ještě i ví jakým autem jede... no, úplně vybělí. "DOPRDELE, TO MAJ OD KOHO? AŽ TO ZJISTÍM, TAK-" Svou hrozbu ale nestihne dokončit, protože zrovna vyjedete z křižovatky doprava a sotva zatočíte tak zjistíte, že na blízkém přechodu právě je starej dědek o holi. Freddy ani nestačí zareagovat (Hod 24%) a auto to napálí do něj.

Tělo dědka přistane na kapotě auta s dunivým nárazem a než se z ní sesune na silnici, tak krev se roztříkne po celém předku auta. Čelní sklo je toho naštěstí ušetřeno. "Doprdele, víš že sem to auto měl čerstvě vyleštěný? Aspoň že na to mám lidi." zavrčí Freddy a to je asi tak to jediné co ho na smrti toho dědy očividně mrzí. "Navíc, teď sme fakt nenápadný když je teď zasraná celá kapota." povzdechne si pak.

"Ne že by to teda doteď bylo jinak. A očividně stejně vědí v jakym autě jedem, takže je to jedno." mávne nad tím Freddy nakonec rukou. "Ale dyž po mě dou ty svině z VIPERu, tak nechci nic nechat náhodě." mlíví Freddy dál, nejspíš tím myslí ten fakt, že to vozidlo kterým jedete fakt není moc nápadný. "Já vím, o co jim de." řekne Freddy. "Co chtěj. Mám to schovaný. Ve svým úkrytu. Kód znám jen já." zachechtá se, očividně má potřebu se s tím svým géniem chlubit. Asi je zvyklý dělit se se svými plány s nohsledy. A když jsi po ruce ty, tak proč tě k tomu nevyužít.

"Hele, jedem do úkrytu na Oak Street, cestou musíme setřást nějak poldy." řekne ti Freddy, jednu ruku nechá na volantu a tou druhou něco hledá v kapse. Pak z něj vytáhne mobil a někomu zavolá. "Potřebuju bandu ozbrojenejch chlapů s autama na Opal Street, fízlové tamtudy nesměj projet. Zařiď to!" řekne do mobilu a po chvilce ho dá zase zpátky. "Diego, zkus se těch fízlů co za náma jedou nějak zbavit, bouchaček máš tady dost!" nařídí ti Freddy. Ty se svou zvolenou zbraní nejspíš sesuneš dolů okno na straně spolujezdce a připravíš se na střelbu na ta dvě policejní auta co se k vám blíží. Zatím ještě nestřílí, ale to se jistě brzo změní. A v dálce slyšíš mnoho dalších policejních sirén které značí, že se další policejní auta rapidně blíží k vaší lokaci.

Slyšíš pak nějaké pípnutí jak na mobil přišla zpráva, ale ty teď mobil žádný nemáš, takže je jasné že to muselo být nejspíš pro Freddyho. Ty ale nejspíš věnuješ pozornost vašim pronásledovatelům. "Hele, Diego, chlape, cos to vlastně říkal že se stalo Pavoukovi?" uslyšíš najednou od Freddyho tuhle otázku.

Hoď si jednou desetistěnnou kostkou a jednou procentovou kostkou.

detektiv George E. Wallace - 20. října 2022 21:56

Kancelář s Olivií, Večer - George

„Snad k něčemu bude.“ pousměju se slabě, ale jsem rád, že si jej nakonec vzala. „No, zhruba tak nějak by to mohlo být. Neříkám, že tahle moje filozofie je 100% pravdivá, ale to ostatně nemůže být žádná a každý si musí najít svou cestu.“ odpovím a dívám se na ni, jak žvýká a čekám na její odpověď. „Někdy půjdu rád.“ odpovím, ale při pohledu na kopec papírů na stole to vidím nejdřív tak v další pětiletce. Ale třeba se stane zázrak a ty papíry do rána zmizi. Třeba ve skartovačce...

Opřu si lokty o stůl a poslouchám její vyprávění o tom, jak se sem dostala. „Co jí na armádě přišlo špatné? Když teď vidí zprávy, musí jí být jasné, že tam by byla mnohem menší šance, že se její krásné holčičce něco stane, ne?“ nadhodím a chvíli přemýšlím nad její otázkou. „Sama to znáte... Samé přehlídky, parády... Ale hlavně, hlavně ty peníze...“ paroduju hlas náborářů z personálního a jejich rádoby úžasné sliby nováčkům, které se nikdy nesplní a veškeré sny vezmou za své s prvním dnem na ulici. V tom lepší případě. V tom horším ještě během přijímače. „Ale ne, realita je jiná. Spíš jsem se kdysi přimotal k něčemu, co mi převrátilo život naruby a došel k tomu, že někdo musí tady ten bordel na kolečkách zkusit dát do pořádku.“ odpovím „Nebo mu aspoň zkouším bránit v rozrůstání.“ dodám po chvíli a dotknu se náprsní kapsy s prázdnou nábojnicí.

-------------------------------------

Bruslení na tenkém ledě, Okrsek č. 60, Noc - George

Je to dobrý. Zuby fakt drží a aspoň zatím nevypadají, že by mi chtěly samy vyskočit z huby. Jestli ale budeme hrát populární policejní kopanou ještě chvíli, nemusí to tak zůstat. Když začne rýpat Collinsová, jen se zkrvavenými rty usměju. Tohle mě už jaksi rozhodit nemůže po té skvělé zábavě, co jsme si s chlapci před chvílí užili. „Jojo, u vás se všechno tak nějak zařídí. Viď? neodpustím si popíchnutí Walshe. Když si bude chtít praštit taky, jen dobře. Třeba bude zábava a jestli si mě nechá přidržet od uniforem, budu mít aspoň o důvod k dalšímu popíchnutí pro příště. Když teda nějaké příště bude. Přece jen, můj bluf nevyšel a musím tak maximálně hrát o čas než přijede někdo od nás.

„Pěkné strážníku Stevensi. Ale sám víte, že na to, abyste mi mohl dát rozkaz, máte nízkou hodnost a abych musel uposlechnout vaši výzvu, musela by být zákonná. Což nebyla, takže má zhruba stejnou právní vymahatelnost, jako by mi to místo strážníka řekla támhle prodavač hotdogů přes ulici.“ odpovím mu klidně beze stopy ironie. Uvažuje dobře, to se mu musí nechat, ale až moc si zvykl na to, že jim tady nikdo neodmlouvá. „Detektive Walshi.“ oslovím ho i jeho funkcí, aby moc neprskal „Pokud se tady chlapů zeptáte, dozvíte se, že jsem se jich ptal, kde jste a chtěl jít za váma. To za a) a za b) jste mi žádný rozkaz nevydal. Když jsem šel za váma, byli jste vevnitř, takže jste mi těžko mohl tady venku zakázat vstup.“ odpovím mu. To, že za naši pásku nechodil nechám bez povšimnutí, protože u nás bylo páskou ohraničené jen místo činu, auto a tělo. Ne půlka zkurvené ulice jako to předvedli tady.

Posměšky obou nechávám být dokud se nedostaneme k rozdílům mezi zadržením, zatčením a podobnými věcmi. „O zatčení mluvíte vy. Já tuhle formulaci nepoužil.“ odpovím klidně Collinsové „A zadržený jsem přesně proč?“ usměju se opět. Nic tak závažného jsem nespáchal, takže by mě mohli maximálně tak zajistit a i na to aktuálně nemají dost pádný argument. Když se ale opět dostáváme k poutům, tak už se nemůžu než smát. „A proč strážníků Stevensi?“ odpovím mu klidně „Pořád jste nepoužil žádnou zákonnou výzvu a vzhledem k tomu, že se absolutně nehýbu, těžko to můžete hrát na její absenci z nebezpečí prodlení.“ prohodím klidně. Je to jen marné hraní o čas, ale třeba si naši pohnou a minimálně něco z tohohle bude mít i další svědky. „Tak co? Bude aspoň něco z toho všeho podle pravidel nebo už tady všichni z vás zapomněli jak to vypadá?“ neodpustím si poslední popíchnutí v naději, že někomu z nich rupnou nervy.

detektiv Natalie Harlow - 19. října 2022 21:49

Rosewine, nový byt v Crime City
poslední týden - policejní sbor, taťka

Poslední vybalená krabice za námi a taťka na odchodu. Neodpustí si objetí na rozloučenou a upozornění, že se můžu kdykoliv vrátit. S úsměvem ho vypakuju ven, než mě stihne rozbrečet. Ufff... Byl to náročný týden, svalím se na pohovku. Všechno to domlouvání a stěhování dokáže být vyčerpávající. A ta rozlučková párty, kterou mi táta zařídil na stanici byla super, ale to loučení to nijak neulehčilo. Byly to skvělý dva roky. Hlavně skvělý lidi. Dám si chvilku na oddech, než se začnu připravovat na první den v nové práci.

Policejní Stanice - 59. okrsek
První den, večer - poručík Carlos Navarro, detektiv Brenda Johnson, detektivové a policisté na stanici

Je čas. Nasoukám do sebe večeři, obleču si svůj oblíbený kostýmek a vyrazím. Když dorazím před stanici, je deset minut do začátku mé směny. Je to dost, abych se stihla rozkoukat a najít kam jít a není to ani moc brzy. Nechtěla bych vypadat jak nějaký idiot.

Svojí nervozitu se mi daří držet pod pokličkou. Jakmile se mě ujme poručík Navarro a všude mě provede, hned jsem klidnější. Když pak pomáhám detektivům s papírováním, nervozita je zcela pryč. Detektivku Johnsonovou již pozdravím s úsměvem. A i když v průběhu papírování se již neusmívám, dobrou náladu mi to nesebralo. Přeci jen je to trochu provokativní se stále usmívat, když není spokojená a nerada bych měla nějaké potíže. Když jsem si několikátým dotazem potvrdila, že se na jejím přístupu nic nemění, rozhodla jsem se k tomu přistupovat jinak. Přeci jen má určitě nějaký důvod, aby se tak chovala. Ze své tašky vyndám své studijní poznámky a vezmu si je k ruce. A když si nejsem jistá, hledám odpovědi tam.

Sedím u stolu v kanceláři spolu s unavenými policisty. Zrovna přemýšlím, že bych jim aspoň donesla kafe, když s ním přijde jiný strážník. A má dokonce i jedno pro mě. S úsměvem si ho přeberu a mile poděkuji. Vrátím se k papírům. Uprostřed vyplňování formuláře, který jsem nikdy nemusela vyplňovat, snad jen na škole, přijde detektivka Johnsonová. Zvednu k ní hlavu. "Ano, paní detektivko?" Ani si to pořádně nepřečte a začne buzerace. Zatnu prsty na nohou, protože to není nijak vidět, zatímco urychleně přemýšlím, jak se k tomu vlastně postavit. Nechci působit jako nějaká vlezdoprdelka ani jako fňukna a ani nechci být nějak drzá. Ale také si nechci nechat srát na hlavu. Svým způsobem se dá to, co říká, považovat za motivaci. A jestli to kapitán Bain myslí s tou nabídkou vážně, tak je jasné, že musím svou práci dělat líp než dobře. V každém případě si po sobě přečtu ten formulář. Ooopss... Tohle mi uniklo... Trochu mi klesnou ramena, jak hledím do papíru. Když ale zvednu hlavu k detektivce, opět se narovnám. "Omlouvám se. Hned to opravím." Chybně vyplněný formulář dám stranou a připravím si nový. "Jen kdybyste mi prosím poradila? Uvědomuji si, že bych to měla vědět, ale prostě nevím. To přiznávám. Ani v poznámkách jsem to nedohledala. A abych Vám nebo ostatním kolegům mohla pomoci víc a efektivněji, bez rady k romuhle formuláři se neobejdu." Dávám najevo své zdravé sebevědomí tak, abych tím nepřebila její autoritu a ani nepůsobila slabě.

Spravedlnost - 19. října 2022 19:30

Steel Street, Ráno - Judith, Goodman

Goodman skočí do sporťáku a pokusí se nastartovat. To se mu ale nepovede, zdá se, že to auto je v proces demontáže, nejspíš ho někdo z Owensových chlapů chtěl pořádně "vytunit" a nestihl to ještě dokončit. Tak to rychle vzdá a místo toho vypálí z brokovnice po čtveřici Owensových gangsterů co zrovna dorazili dost blízko na dostřel. První dva co byli vepředu broky zasáhnou, krev vystříkne snad na všechny strany a jejich zohavené mrtvoly brzo zdobí podlahu tého skladištní haly. Ti dva další za nimi strachem a šokem zamrznou na místě když se dívají na to co zbylo z těch dvou před nima, takže jsou snadný cíl. Judith pak Pavoukovou útočnou puškou pokosí ty dva co zbyli a když je dílo dokonáno tak Judith pušku odhodí.

Pak následuje cesta zpátky k vašemu vozu (Hod 80%). Cestou občas uvidíte nějaké další Owensovy chlapy, ale ti jsou v procesu zoufalého útěku, takže vás buď ani neregistrují, utíkají od vás nebo když už někdo po tom prvotním šoku sáhne po zbrani tak nemáte problém toho jednotlivce zlikvidovat jako první než se odhodlá k útoku. Venku už začíná vycházet slunce...

Když nastoupíte zpět do vašeho auta kterým jste tu přijeli, tak Judith zkusí získat ten kontakt na Freddyho Owense od VIPERu, jednali s ním přece, musí ho mít. Zkusí nejdřív FUmiko, koneckonců, je to její práce. Ta to ale nezvedá. Zvláštní... tak zkusí místo ní Eddieho a ten jí ho zvedne. Když si od něj Judith vyžádá kontakt na Freddyho Owense, tak zní trochu překvapeně, ale složí to pak s tím, že se po něm koukne. Po asi půl minutě zavolá Eddie Judith zase. "Ok, tady, poslal sem ti ho. Máš to ve zprávě." řekne Eddie a skutečně Judith už přišel onen kontakt na Freddyho Owense.

"Hele, Freddy Owens, pamatujte, musíme ho dostat živýho, potřebujem o něm informace, kde to skryl, kde sou další... a jestli ho dostanem na svou stranu, tak bonus. Ale to vám ta modrovlasá řekla, samozřejmě. Já jen dyby náhodou, jasan? Protože to je KURVA DŮLEŽITÝ! Už tak sme v dost sračkách kvůli Craigovi a jestli bude další průser, tak ty nahoře se nás možná zbavěj, chápete?" říká Eddie, Judith přepla telefon na hlasitě aby to slyšel i Goodman. Nečeká na odpověď, hned zavěsí a Judith pak napíše tu zprávu.

Co je divné, Fumiko vám řekla pravý opak, že Owens musí být odstraněn. Pouze když John zmínil to, že by mohlo mít cenu ho dostat živého zmínila že by za to mohl být nějaký bonus, ale jinak se k tomu nevyjadřovala. Naštěstí lokalizace Diega stále funguje a vidíte na displeji GPS v autě kam jede. A kde je Diego, tam bude i Freddy Owens.

Co je ale horší, sotva nasednete do auta, tak z dálky se začínají ozývat policejní sirény. Spousty, snad ze všech směrů. A i kdyby o vás nevěděli, tak ten váš "tank" (velké černé SUV s vyztuženou karosérií proti střelným zbraním, začerněnými neprůstřelnými skly atd.) je dost nápadný na to, aby jste minimálně byli podezřelí z čehokoliv jedou vyšetřovat a určitě by vás zastavili. Jistě, možná by to porušovalo nějaká vaše práva, ale policajti z 58ého okrsku na to nebrali ohledy. Už jen ta začerněná skla by vám vynesla pouta, zakleknutí na asfaltu a možná i pár ran obuškem zatímco by prohledávali vaše auto. A kdyby nic nenašli tak stejně byste dostali pořádně vynadáno (a možná i pořádný výprask obuškem) za to, že jak si to dovolujete jezdit takovým podezřelým autem, ať už na to máte právo nebo ne. Ale oni by tam toho našli dost. A to si vážně nemůžete dovolit.

Ono, vzhledem k tomu v jaké jste čtvrti tak je trochu divné, že jich sem jede očividně tak velké množství... a že přicházejí tak rychle. Že chlupatý se budou blížit tak rapidně, to jste nečekali.

Buď jste měli sakra smůlu...

NEBO...

Anebo jim někdo dal echo...

Sgt. Niké Anabel Diaz - 18. října 2022 20:42

Takže...
Rock Street, večer

Thomas a Felix

Zvláštní, normálně bych asi ihned odešla a radši se vych... bych vykonala potřebu klidně i venku v uličce, než abych šla na pánské, které jsou ještě ke všemu takhle... vyzdobené. Teď mi to ale nevadilo. Možná adrenalin, možná jen toho bylo za tu chvíli moc. Zvratky jsem jednoduše překročila, našla relativně čistou kabinku, našla toaletní papír a... no.

Po návratu do prodejny jsem se tvářila spokojeně, dokonce i usměvavě, dokud jsem nespatřila Faulknera, jak se zvedá. "Seďte," řeknu mu jen, než k němu dojdu. Ten mne začne informovat o důvodu, proč tu vlastně byly, když se kolem prožene Reddington a vyjde kamsi ven. Chvilku sleduji dveře, pak se ale vrátím k Normanovi a dál poslouchám, co mi říká.
"Kradený policejní vůz? A pozvracený?" překvapeně zvednu obočí a převezmu si klíče, načež se podívám na štítek s číslem. Tiše si povzdechnu a podívám se opět ke dveřím, kterými se právě vrací Felix. Jen co dojde blíže k nám, zvednu ruku, abych zastavila jeho příval slov a nechala domluvit Faulknera.
"To mi došlo," založím si ruce na prsou a přísně se na něj podívám. Trochu tý hrůzy pustit musím. "Omluva přijata, ale ať se to už neopakuje," s lehkým povzdechem se nakonec pousměji a podívám se na Felixe. Ještě než ho ale pobídnu k mluvení, obrátím se zpět k Faulknerovi. "Opravdu si myslíte, že jsem arogantní?" zeptám se ho a jen těžce skrývám cukající koutky.

"Ano Reddingtone?" opět nasadím přísný hlas i výraz. Když mi pak položí ruku na rameno, podívám se na něj.
Obrázek

"Myslíte vaše auto? To které stojí za rohem s pozvracenýma sedačkama?" ukážu mu klíčky, které držím v ruce, hlavně pak štítek, který na nich visí. "Vy můžete být jedině rád, že jsem poblíž byla já a ne třeba detektiv Johnsonová! Koukejte zaevidovat všechny zbraně, sepsat výpověď s majitelem a do hodiny vás chci vidět na stanici s perfektně vycíděným autem! A teď mi zmizte z očí!"
"Chcete mu s tím autem pomoci, Smithe?" podívám se na strážníka, když si rýpne do Felixe.

Strážník Thomas Smith - 18. října 2022 19:49

Ticho po bouři

Samoobsluha na Rock Street, Večer - Strážník Thomas Smith, Strážník Felix Reddington, Sgt. Niké Anabel Diaz

Plechovka černocha nezasáhne a jen proletí kolem, ale žádaný efekt to má a černoch se otočí směrem ke mně. Diazová využije příležitosti a přiloží mu pistoli k hlavě. Pak už vystřelím z taseru po hromotlukovy. Toho sice trefím, jenže elektrický šok mu jaksi nevadí. Jasně, jak jinak.

Pustím do něj silnější proud, ale ani to nezabere. Jehlu si vytrhne a žene se ke mně. Já odhodím taser a připravím se mu uhnout z cesty. Toho se nakonec nemusím obávat, díky spoutanému strážníkovy, který kopne do hromotluka a následně ho převalí. Když vidím jak začíná zloděj přepadat, vyběhnu za ním s poutama v ruce.

Pokouším se mu připoutat ruce za zády, jenže mi to moc lehké nedělá. To už přijde strážník Wilson a společnými silami ho spoutáme. Kývnu na Wilsona a na spoutaného strážníka, kterého konečně poznám jako Felixe. “Díky.” Já zloděje pak zakleknu a čekám na další rozkazy.

Teď už mám čas se podívat na situaci kolem, jediné co jsem předtím postřehl bylo jak se Norman mlátí s černochem, nadávky a VIPER. Ohlédnu se směrem k černochovi a je to dost zajímaví pohled. Norman je zmlácenej jak pes a spoutaný černoch je odmaskovaný. Chvilku mi trvá než si uvědomím kdo to je a pak mi málem vyletí oči z důlků. Co ten tady kurva dělá? “Normane! Po dnešku fakt beru tvoji šichtu za tebe.”

Deathblade vyhrožuje seržantce Diazové, ale ta si z toho nejspíš nic moc nedělá a začne rozdávat rozkazy. Wilsone mě nechá s hromotlukem samotného a začne odpoutávat rukojmí. Já mu na to jen kývnu a nachystám si obušek, kdyby chtěl zloděj náhodou ještě něco zkoušet.

Na Normanův návrh, že bych měl dostat nějakou pochvalu zavrtím hlavou s polovičním úsměvem. “Ale hovno jsem udělal. Plechovku umí hodit každý blbec. A jestli já jsem kovboj, tak ty seš Robocop s tím cos tady předved.” Řeknu mu vesele.

Mezitím Felix odešel a pak se zase vrátil s “návrhem”, spíš prosbou, že by se postaral o to kradené auto. “Hej Felixi, jen tak pro zajímavost. Kde máte zaparkované auto?”

Pokaždé když mluvím, nespouštím z hromotluka tlak a jsem připravený ho kdykoliv přetáhnout po hlavě.

Spravedlnost - 17. října 2022 22:31

Policejní Stanice na 59tém okrsku, Večer - detektiv Natalie Harlow

Dosud jsi byla u policie dva roky a několik měsíců. Sloužila jsi až donedávna jako řadová uniformovaná strážnice v malém, kalifornském městečku jménem Rosewine. Bylo to velice klidné městečko, mimo trasy pašeráků, proto tam byla velice nízká kriminalita. Mimo velice občasnou vážnější záležitost jste většinou měli na starost opilce, vandalismus a dopravní nehody.

Po úspěšném složení detektivní zkoušky a dosažení hodnosti detektiva třetího stupně jsi mohla zůstat v Rosewine, u vás na stanici bylo volné místo pro dalšího detektiva. Ovšem, ty jsi toužila po něčem víc než strávit celou svou svou kariéru ve zdejším zapadákově vyšetřovat nějakou tu občasnou krádež, rvačky opilců v místním baru a podobné věci.

A tak sis usmyslela, že požádáš o přeložení přímo do Crime City, kde si jistě užiješ víc akce. Ano, Crime City mělo velice špatnou reputaci, ale tys věřila že to je to pravé místo kde bys mohla ukázat co v tobě je a třeba i přispět ke změně. Možná to byly jen naivní představy, ale tak, ta myšlenka měla své kouzlo a tys měla větší aspirace než zůstat na maloměstě.

Náčelník policie vašeho malého městečka, Juan Lopez, byl shodou okolností jedním ze starých přátel kapitána jednoho z okrsků v Crime City. Právě tam totiž začínal svou kariéru než se nechal přeložit na klidnější místo právě do Rosewine. Když ses mu svěřila se svým plánem nechat se přeložit zrovna do Crime City, samozřejmě se tě nejdříve snažil přemluvit ať tam do tak nebezpečného města nechodíš. Ale když po dlouhém přemlouvání vyšlo najevo že ses už rozhodla, tak ti nabídl že tě doporučí svému starému příteli kapitánovi Jackovi Bainovi.

Okrsek č. 59, který kapitán Bain vedl měl ty nejlepší statistiky zločinnosti v celém Crime City a především nebyl zmítán neustálými korupčními skandály. A až donedávna měl velmi dobrou pověst. Tu okrsku o něco pošramotila nějaká zpackaná akce před bankou na Gold Avenue a i když to bylo médii probíráno stylem který na okrsek vrhal dost negativní světlo, nepřipadalo ti to jako něco co by tě mělo odradit od tvého plánu jít právě tam.

Ne že by sis to nějak do hloubky zjišťovala o co vlastně tam šlo. Důvěřovala jsi svému starému nadřízenému že tě poslal na to správné místo kde se můžeš uplatnit a měla jsi toho moc na práci aby ses nějak více hrabala v nějakých podobných věcech. Však se jistě vše co potřebuješ vědět dozvíš už tam. Kvůli ztrátám které okrsek postihly při tom zpackaném zásahu potřebovali nové lidi, takže tvé přesunutí zrovna tam bylo triviální. Nejspíše by ses zrovna tam ocitla i kdyby tě tvůj bývalý nadřízený nedoporučil přímo zrovna kapitánu Bainovi.

Kapitán Jack Bain také při tvém rozhovoru s ním zmínil i to, že na základě doporučení od náčelníka Lopeze ti nabízí i členství ve speciální jednotce HAWK, kterou 59tý okrsek sestavuje přímo pro účely vyšetřování a zabraňování zločinů které souvisejí se zločineckou organizací VIPER. To by mohl být opravdu zářný start tvé kariéry detektivky.

Ano, byla jsi varována, že by to mohlo být nebezpečné, ale tak, o tomhle jsi snila když jsi se přidávala k policii, tak jsi byla připravená tuhle příležitost využít. Kapitán Jack Bain ti oznámil, že si s tebou při nejbližší příležitosti ve své kanceláři promluví o podrobnostech toho, co by to členství v jednotce HAWK obnášelo. Tak jsi již na to čekala a doufala jsi, že si tu nabídku tě do té nově sestavované jednotky přijmout mezitím nerozmyslel.

Potkala jsi také i poručíka Carlose Navarra. Poručík Carlos Navarro byl hispánec s bradkou a krátkými černými vlasy, věkově okolo čtyřicítky. Ten tě hned tvůj první den rychle provedl po okrsku a ukázal ti kde co je a řekl ti jak to tu chodí.

Jelikož jsi tu nově a ještě nemáš moc co vlastního na práci, tak zatím na rozkaz poručíka Navarra pomáháš ostatním detektivům s papírováním. Pár jsi již pomohla s tím co měli, teď ale přišel čas na to pomáhat detektivce prvního stupně Johnsonové s papírováním ohledně jednoho z jejích nedávno uzavřených případů. Detektivka Brenda Johnsonová byla černoška s krátkými vlasy, věkově okolo čtyřicítky. Nosila na sobě očividně docela drahý dámský kostýmek. A co se týče povahy a celkového dojmu z ní, rozhodně to nebyl někdo koho by bylo snadné mít v lásce.

Prostě, byla chladná, odtažitá, dívala se na tebe jako na absolutně neschopnou a vždycky když ses jí na něco zeptala tak vždycky buď zakroutila očima, povzdechla si nebo ti nějak jinak dala najevo že na tohle rozhodně nemá čas a měla bys to už vědět ty sama a prostě, co jí tímhle otravuješ. Ti jiní detektivové cos jim pomáhala s papírováním před ní s tebou měli o hodně větší trpělivost.

Nyní sedíš za jedním pracovním stolem v místnosti plné dalších pracovních stolů a vyplňuješ tam jeden formulář týkající se případu Johnsonové. Kancelář budeš mít vlastní, po tom neplánovaném snížení stavů na okrsku kvůli těm událostem před tou bankou na Gold Avenue si to mohli dovolit i u někoho kdo se sotva stal detektivem jako ty. Jenom ji ještě musejí uklidit. Takže provizorně teď sedíš zatím tady. Tak tu sedíš v jedné z těch "open-air" kanceláří kterých je tu na okrsku několik, minimálně jedna na každém patře.

S tebou jsou tu nějací uniformovaní policisté co se na čas vrátili z hlídky na stanici po nějakém zákroku a teď se tam zabývají vyplňováním protokolů o zatčení a podobnými administrativními věcmi. Jak jsi sama znala, u policie musí být vše zaevidované, nejlépe hned třikrát, takže každý z nich je mimo hlídkovou službu na alespoň na pár hodin, spíše i déle, to záleželo na tom, co přesně řešili, jak vážné to bylo a kolik papírování s tím bylo. Všichni byli očividně přepracovaní, na jejich tvářích vidíš známky dlouhodobé únavy která svědčí o mnoha bezesných nocích. Slyšela jsi, že 59tý okrsek před tou bankou na Gold Avenue přišel o velké množství personálu.

A hlavně řadoví uniformovaní policisté jsou tím poznamenaní a v podstatě musí zatím sloužit dvojité šichty aby okrsek mohl normálně fungovat. Teď to ale vidíš na vlastní oči. Poznáš, že se snaží všichni tvářit jako že se nic neděje, vše je v pořádku a berou ten svůj osud nějak s humorem, ale je to jen zástěrka. Možná ti jich je trochu líto. A nejspíš jsi i vděčná za to, že jako detektivka to nebudeš mít za těchto podmínek až tak těžké jako oni. Tedy, nebude to žádný med ani pro tebe, ale mohlo být hůř.

Při tvém příchodu sem do této místnosti tě uniformovaní policisté zdvořile pozdravili a krátce tě přivítali na vašem okrsku, ale očividně měli kopu vlastní práce a byli unavení, takže na delší rozhovor to nevypadalo. Jeden z nich vám všem ale přinesl kafe, včetně tebe. Sice levné, hnusné kafe z automatu, ale aspoň něco. To tu pili snad všichni a alespoň vás to drželo na nohou.

Zrovna vyplňuješ jeden formulář, když tu se ozvou kroky a když se koukneš kdo jde tak zjistíš, že to je bohužel právě detektivka prvního stupně Brenda Johnsonová. Ta se jen letmě koukne na formulář který zrovna vyplňuješ a ihned sevře rty v jasném znamení nespokojenosti. "Harlowová." řekne pak Johnsonová tónem který sis už stihla spojit s tím, že jsi ani zdaleka nenaplnila její vysoké standardy.

"Tenhle formulář můžete rovnou vyhodit a začít vyplňovat novou verzi. Je to vyplněné úplně špatně!" řekne ti Johnsonová. Ty ses jí několikrát ptala jak to má být a vždycky tě poslala do háje s tím, že to už bys měla dávno vědět a ona nemá čas ani nervy ti to vysvětlovat. A pak to dopadá takhle. "Už takhle tu máme dost nýmandů co stěží prošli policejní akademií, tak mi prosím nedokazujte, že mezi ně patříte!" řekne Johnsonová, pak si ještě povzdechne a koukne na tebe s káravým výrazem na tváři. "Nevím, jak to chodilo tam na tom maloměstě odkud jste přišla, ale Crime City je určitě jiná liga. Tady každý den zažijete to co se tam u vás na zapadákově stane jednou za generaci. Tak byste se měla začít aspoň trochu snažit jestli tady chcete vydržet! Ti co tak neučiní končí v márnici dost rychle!" řekne Johnsonová a pak tam stojí a čeká, co jí na to povíš. Všimneš si, že uniformovaní policisté při slovech Johnsonové zpozorní a nejspíš přemýšlí, jestli by měli něco říct, ale zatím mlčí a dělají si svou vlastní mravenčí práci.

Strážník Felix Reddington - 15. října 2022 20:10

Tohle všechno bylo v plánu!

Sámoška
Niké, Thomas, hrdina Fakler, Mr. Proper senior a zločinecké duo

Já vím, co si říkáte... Och ne, Felix je spoutaný a je solidně v prdeli, protože přerostlý černoch zpochybnil moji číselnou gramotnost! Jak, kurva jak se tohle dozvěděl?! Jak se mohlo něco takového vůbec stát? Vždyť jsem celou situaci měl plně pod kontrolou. Mno, jistě vás uklidní, že tohle všechno bylo úmyslné. Mhm, přesně tak. Celá tahle situace je mistrný plán v mé hlavě. Prakticky od chvíle co jsem vykopl dveře ve velkým stylu jsem tohle všechno přesně chtěl. Myslíte, že ne? No, tak se brzy shodneme, že myslíte blbě. Hned vám totiž vysvětlím jak jsem se do téhle situace zcela ÚMYSLNĚ dostal... Jo...

Pamatujete, jak jsem jak jsem tam naběhl a začal řvát jak smyslu zbavený? Vyvolal jsem zmatek přesně jak jsem chtěl. Maskovaný N... Núbijec, Bůh ví proč se všichni bojí vyslovit toto slovíčko na N, očividně zpanikařil a začal střílet. Byl tak nervózní, že u toho leknutí začal řvát ať chcípnu, což je rozhodně dobré znamení. Ovšem byl jsem nucen učinit jistý uhm...
- "Aaaah, zachraň se kdo můžeš!" -
Úhybný manévr, leckdo by to označil za zbabělý útěk, ale opět opakuji. Všechno to bylo promyšlené. Dobře... Přiznávám, že s jedním momentem jsem nepočítal. Poslední dobou si všímám, že se mi moc nedaří v maloobchodech. Neustále jsou totiž na zemi pasti a nástrahy. Minule to bylo švihadlo, dnes to byl jakýsi křupající sáček. Bohužel nevím, co přesně to bylo, protože jsem se rozhodl využít této nečekané situace a předvedl jsem bojový kung-fu styl zvaný arktický tučňák... Nebo to bylo antarktický? Leckdo by to označil za nejnebezpečnější styl. Už jen z toho důvodu, že je zcela neovladatelný a stejně tak i nebezpečný. Při správném provedení skončí v bezvědomí snad každý. V tomto případě... Já...

A tak jsem se dostal tady. Spoutaný, odzbrojený a musím koukat na Ryanův rozbitý obličej, což mimochodem fakt přehnali. Zlomený nos není sranda... Každopádně, jistě se ptáte, co teď hodlám dělat? Prakticky nic po ruce a zdá se, že za chvíli bude Ryan o prsty kratší. Ten chudák to fakt nemá jednoduchý. Ale žádný strach! Mám to plně pod kontrolou, jen jsem se snažil, aby polevili na ostražitosti. Nyní udělám dvě věci. Nejprve se proberu z limba a přestanu mluvit k vám divákům, protože možná vás to překvapí ale vůbec nebořím čtvrtou zeď. Nejste skuteční, jste... regál plný vlhčených ubrousků a pudrů. A navíc... Tohle není monolog v mé hlavě, vše co jsem řekl, jsem mumlal nahlas. Tedy asi ne tak nahlas, aby mě slyšeli ale chápete. Prostě divný...

Mno, a teď je na čase krok číslo dva. Naštěstí jsem poctivě sledoval všechny díly Hvězdy zastavárny, takže přesně vím jak na tohle reagovat...
"Dohodneme se na kompromisu. Usekněte mu maximálně tři a já vám dám... Uhm, poukaz na jehovistickou jógu, který stále nosím v kalhotách." Ani nevím, jak jsem k tomu přišel. Asi mi to musel někdo do těch kalhot strčit... Každopádně rovnocenný deal, pokud teda pomineme, že já i Ryan jenom tratíme. On možná krapet víc. Ale hej, nikdo mě necvičil být vyjednavačem! Já jsem ten svalnatý mozek, co spíše stopuje a chytá zločince. Samozřejmě...

Ovšem moji nabídku bohužel přeslechli, protože zde přijdou další policisté kolegové. Jeden je představí a druhý se rovnou ptá se na chipsy. Co si o tom jen pomyslet? Chuti člověk prostě neporučí, plně chápu. Nejsem nezdvořilý a tak neskáču do řeči těm, co jsou dotázání. Avšak snažím se nenápadně poukázat spoutanýma rukama, že to bude někde vlevo v regálu. To samé se snaží poradit i pan únosce, který sám má zálibu v tomto křupavém potěšení. Ovšem toho okřikne jeho parťák a já bych to velice rád vypíchnul, protože přesně takhle vypadá toxický vztah. Opět jsem o něco víc pyšný, že se svými parťáky tak skvěle vycházím. Jen je zvláštní, že všichni končí a v případě Ryana skončí v nemocnicích. Nu, nepochopitelná věc, ale posílám přáníčka.

"Tak počkat, cože?!" Hlasitě se vyjádřím na nabídku, která zahrnuje zastřelení mé maličkosti. Jak jim může přijít tohle lepší deal, než moje nabídka ala kupón a Ryanovi tři prsty gratis? Tohle je takový amatérismus... Jsem dotčen. A nejsem jediný, první kolega, který představil sebe i parťáka ihned tuhle nabídku odmítl. Můj člověk, jestli někdo dostane kupón je to on. Ovšem musím pochválit přístup, jistě inspirován jeho předky kdysi dávno kdesi na trhu s kozami. Když odmítl jeden, zkusil tento kšeft na druhého. Zkrátka radost pohledět na tento zdravý obchodní styl... Pokud tedy pomineme, že jde o můj život. A samozřejmě i mého parťáka a dědy. A ten druhý se toho chytne a začne zjišťovat podrobnosti.
Dobře, přiznám se, že teď jsem značně zmaten. Koukám na celou situaci a nějak nejsem schopen pobrat, co se přesně děje. První policajt, co nejprve odmítnul teď chce ještě víc. Zvláštní vyjednávací taktika, ale nějak se mu tímto krokem podaří vymámit, kde mají další kořist. Hah! To jsou ale pitomci, vážně neuvěřitelný, že takoví lidi mezi námi chodí...

V tom se zjeví i šéfová, což je na jednu stranu super náhoda. Na druhou stranu mě opět zachraňuje ze situace, která zase obsahuje maloobchod.
"Dobrý šéfová!" V hlase jde slyšet krapet nervozita, že nás vidí zrovna takhle. Škoda, že mi nevyšel ten nájezd po břichu, mohl jsem se blejsknout... Nu co naplat.
A opět jsem těžce v šoku, když následně začne ječet opět první strážník a u toho začne urážet šéfovou. Půl bídy u těchto zločinců, ti to mají v popise práce, ale tohle... Rozmyslel jsem si to, kupón nedostane. Následuje opět dlouhá konverzace o krávách, kdo s kým je a o existenci a následně i váze koulí Faklera, tak se totiž jmenuje, už jsem si vzpomněl. "Eehm, jsem zmaten, můžeme si prosím napsat na papír ty počty? S kým jsem vůbec já?" Ne, že by mě někdo poslouchal, ale musel jsem se zkusit zeptat, abych si v tom udělal konečně jasno. Nestalo se, takže jsem hádám s šéfovou a brzo umřeme.

Nebo možná neumřeme! Smithi, to jest druhý policista, který se krapet podobá stejnojmennému agentovi z Matrixu, se rozhodl na pořádný baseball hod plechovkou a... mine těsně vedle. To ovšem stačí, aby nastalo přesně to, co jsem plánoval. Ovšem nepopírám, že by bylo třeba tři čtyři prsty obětovat. Na moment se mi i zastaví srdce, když vidím co se málem stalo. Dobře, dokonce zavřeštím když vidím, jak ta hora svalů vytáhne ten svůj odnikud a téměř sejme šéfovou. Naštěstí tam je Fakler, který provede ukázkový chvat a ne že jen ho odzbrojí ale také odmaskuje. Pod maskou je... Nějaký černoch, někde jsem ho viděl. Vypadá jak Sam L. Jackson, ale který černoch tak nevypadá, že jo? Tenhle se nejen, že tak podobá, ale umí vyvolat stejný drámo, protože překvapivě schovává v druhé kapse i druhý nůž. Snažím se seč můžu, ale nemůžu se dostat z pout, abych pomohl a tak aspoň fandím. "Sejmi ho hajzla!" Sakra tohle asi nepřežije... "To zvládneš!" Tutově to nezvládne... "Je to nula, nemá šanci!" Je to kurva hodně znepokojivá hora svalů a zjevně cvičený zabiják poldů, ani já bych se s ním bít nechtěl a utíkal bych... Celý souboj jen tnu pokaždé, když vidím jak se potetovaný Jackson snaží máchnout nožem. Ovšem jak se zdá, mé dokonale povzbudivé slova zabraly a méďa Fakler opravdu získává navrch. Na pomoc se žene i šéfová a ta předvede pořádný kombo bojových technik jak z Mortal Kombat. Chlápek může být rád, že mu nevytrhla srdce z hrudi. Na zmordovaného nepřítele ještě skočí dost zřízený kolega a spoutá ho. "Whohoo, bravo!"

"Hej, máš tlustý sklo!" Nasupeně se okřiknu toho druhého, když začne zničehonic řvát a ještě do mě drcne. Dost neslušný, když se dívám na ukázkovou práci policistů. Vždycky jsem chtěl být jeden z nich... Počkat... Až teď si uvědomím, že je vedle mě ten mizera dostatečně blízko, abych mohl nějak pomoci. Můj čas přišel... Plně se soustředím do jediného úderu, dokonce vyberu veškeré zásoby síly z mého kníru, aby ho nakopnul jak jen to do té jeho řitě jde. Když poté vypustím svůj kop smrti, trefím se krapet níž než jsem chtěl ale účel to splní. Bílý uřvanec se skácí k zemi a je ihned zaklenut Smithim. "Tak se to dělá u nás na okrsku!" Oslavím náš triumf, tohle bude ještě chtít nějakou oslavu. "Uhmm, můžete nás někdo pustit?"

"Žádný problém, dědo. Komplikace se objevily, projevily a naštěstí i vyřídily. Jen příště zkuste šetřit leštidlem ať si někdo něco neudělá." Zasměji se. Netřeba to nějak dramatizovat. Chyby se stávají a já bych o tom mohl mluvit. Podstatné je, že máme pitomce zneškodněné a navíc podlaha vypadá fakt skvěle.
Tak a co teď? Chvíli hledím a masírují si zápěstí. Šéfová dala rozkaz, Ryan šel hlídat, takže tím pádem na mě zbývá evidence. Nejprve se ale rozhodnu zaběhnout do auta, kde mám svoji propisku... No, co? Někdo nešahá na cizí zbraně, kříže, děti a já nesahám na propisky.
Procházím kolem šéfové, když zrovna Fakler zmíní něco o kradeném policejním autě. Pouze se zasměji, protože jakému troubovi se něco takového podaří? Ztratit auto, pfff...

Venku na parkovišti, kde mělo být naše auto...

"Nebudu křičet... Nebudu křičet... Kurv-" Křičel jsem... A hodně... Přitom možná i rozmlátil pár popelnic. "-aaaaa! Tohle je fakt skvělý, fakt skvělý! Felixi, ty blbý idiote!" Pochoduji sem a tam, zjevně vůbec nevím co se sebou. Co si budeme, tohle je fakt průser. Stát se rukojmím je v pohodě... Ale ztratit auto? Nejsem hoden svého policejního kníru... "Dobře... Tohle se vyřeší, vím kde mám auto. Dobrý, teď jen vymyslet jak se dostat ke klíčkům aniž bych vzbudil podezření." Přešlapuji na místě, všemi třemi mozkovými buňkami vymýšlím jak je vzít Diazové.

"Šééfová!" Opět využiji svůj vřelý leč na smrt vyděšený hlas stejně jako u Johnsonové. "Chtěl jsem se zeptat, zda můžu ještě nějak pomoct kromě teda té evidence zbraní. To je přeci jen brnkačka..." Uh, kromě toho, že jsem se do toho ještě vůbec nepustil a vlastně ani nevím, co se do toho píše... "Vy jste přeci jen nás všechny zachránila, takže není fér, abyste dělala cokoliv navíc, no ne? Hahah... Uh..." Položím ruku na její rameno, ale hned na to ruku dám zase pryč, protože se nemůžu zbavit dojmu, že to bylo dost divný. "Už to mám! Co třeba to ukradené služební auto? Dneska jste hrdinkou a hrdinka přece nejezdí v pozvraceném autě. Leda tak v pozlaceném! Víte co? Já se o to vozidlo postarám!" Natáhnu ruku, celý zpocený a nervózní, jak kdyby přede mnou tikala bomba, upřímně doufám, že mi to zblajzne i s navijákem...
Obrázek

Spravedlnost - 14. října 2022 01:30

DŮLEŽITÉ OZNÁMENÍ!

Strážník Felix Reddington přísahal na svůj knír, že do včerejší půlnoci konečně napíše. On tak ovšem neučinil a jelikož takto vážnou přísahu porušil, tak zásadním způsobem pošpinil jak svou vlastní čest, tak i dobré jméno policejního sboru Crime City.

V reakci na takovéto opováženíhodný čin se kapitán Jack Bain musel uchýlit k razantním krokům.

Od tohoto okamžiku jsou tedy u všech policistů zakázány kníry, bradky, plnovousy a jakékoliv jiné druhy vousů. Týká se to jak NPC, tak hráčských postav.

Seržantka Diazová bude mít na starosti to aby zařídila, že se všichni členové 59tého okrsku policejního sboru Crime City těmito novými pravidly budou řídit. Jako pomocníky bude mít pro tyto účely po ruce slečnu Judith Schechterovou a bývalého policejního kapitána Johna Goodmana, kteří se uvolili jí asistovat pro případ že by nějaký člen 59tého okrsku měl nějaké výhrady vůči novým opatřením.

Jejich prvním úkolem bude odstranění kníru strážníka Felixe Reddingtona před celým nastoupeným okrskem.

Tato nová opatření jistě budou přijata s bouřlivým potleskem!

A nezapomeňte: Poděkujte za to Felixovi!

KONEC OZNÁMENÍ

Judith Schechter - 12. října 2022 00:50

Rtem varana

Vůz VIPERU,
John Goodman, Diego Jones

Prý nerada prohrávám. Nic ale není vzdálenější mé podstatě. Dovedu se podřídit a zcela pokořit.

Vyšší inteligenci, vyšší pravdě, vyššímu umu. Tím ten výčet ale končí.

Miyamoto Musashi zabil svého prvního protivníka ve dvanácti letech.
Já to stihla o něco později.

Byly jsme téměř vyrovnané. Ba co hůř. Byla jsem ta lepší. Jenže domácí rozhodčí vás vždycky rádi zaříznou. Městský pohár za dorostenky mi na body utekl. Rvala jsem se s tou o deset kilo těžší nánou úplně zbytečně. Dodnes cítím smrad z jejího kimona. Její slepené vlasy na mé tváři. Vidím ty pihy na JEJÍM obličeji a výsměšný úšklebek uprostřed nich.

Věděla to. Věděla, že jí to neměli dát. Ale stejně se přede všemi nadýmala jako nadívaný krocan.

Shovívavě mě plácala po rameni.

Ten den jsem si zapamatovala a udělala to o necelé dva roky později.

Když už se na její okamžik slávy dávno zapomnělo. Když už si dávno myslela, že jsme kamarádky.
Nebylo to v kimonu. Nebylo to fér. A nebylo to na body.

Rukou mi proběhne drobný třes a tak si jí promnu.

Druhou dopisuji rychlou SMS.

Zvykla jsem si na trpělivost. Na tu, se kterou se komodský drak žene za svou přiotrávenou obětí. Za kořistí, která prchla, ale se kterou už měl kontakt.

Kontakty se vůbec hodí. Má tvář odpočívá v alabastrové netečnosti. Prsty jemně kloužou po displayi.

Anonymní telefon od VIPERU taky.

DIEGO SEJMUL PAVOUKA. TEĎ PŮJDE PO TOBĚ. ŠŤASTNOU CESTU, FREDDY.

Líbám.

♫ ♫ ♫ ♪ ♫

Obrázek